 |
Nezapomeň na mě
Prolog
Joey Potterová se naposledy podívala na dopis v rukách a zvažovala rozhodnutí, které před ní leželo. Existoval důvod, proč ho napsala rukou. Bylo by jednodušší naťukat to, co potřebovala sdělit, na klávesnici nebo to dokonce poslat jako e-mail. Ale zároveň by to tak bylo jednodušší smazat.
Ne. Že to bylo napsáno rukou, tomu dávalo pocit trvalosti. Učinilo to, co napsala, 'skutečnější'.
"Tak a je to," zamumlala si pro sebe. "Teď už není cesty zpátky."
S tím vložila dopis do obálky a zalepila ji. Na přední straně byl adresát: Dawson Wade Leery.
Joey položila dopis na stůl, natáhla se pro telefon a naťukala číslo, které už znala zpaměti. Naneštěstí se ozval známý tón.
"Bezva…," zamumlala.
"Zdravím, tady Dawson," přehrával záznamník. "Jak slyšíte, právě nejsem doma. Ale pokud mi zanecháte své číslo, co nejdříve se vám ozvu. Díky."
Joey se při čekání na pípnutí zhluboka nadechla.
"Ahoj, Dawsone," promluvila. "To jsem já. Poslouchej... musíme si promluvit. O nás. Mohl bys... já nevím... co nejdříve přijet do New Yorku? Díky."
S povzdechem zavěsila. Po chvíli zvažování popadla Joey kabát a zamířila ven ze dveří. Dopis adresovaný dávnému nejlepšímu příteli stále ležel na stole.
*****
Los Angeles…o hodinu později…
Dawson Leery s úlevným výdechem vešel do svého podkrovního apartmá. Ne poprvé v duchu přemýšlel o tom, jak si moderní společnost dokáže komplikovat kariéru, která by, podle jeho názoru, měla být více o zábavě než dosaženém zisku.
'No, ty jsi ten, co si myslel, že může natočit film, zatímco se pořád ještě točí seriál,' pomyslel si.
Naštěstí se obě natáčení blížila ke konci a to znamenalo, že měl před sebou minimálně tři měsíce klidu. Ve svém nitru věděl, že by se měl soustředit na 'Zátoku', protože se blížila její třetí série, ale cítil se z té práce už vyčerpaný.
'Možná bych si pro jednou mohl dopřát skutečnou dovolenou,' přemýšlel Dawson. 'Blíží se léto. Mohl bych vzít mámu a Lily do Evropy nebo tak.'
Ta myšlenka mu vehnala do tváře úsměv. V té chvíli si však všiml blikající kontrolky na záznamníku.
"Možná jsou to ony," řekl nahlas a šel si poslechnout vzkaz.
"Ahoj, Dawsone," přehrával záznamník. "To jsem já. Poslouchej... musíme si promluvit. O nás. Mohl bys... já nevím... co nejdříve přijet do New Yorku? Díky."
Joey.
Musela to být Joey, že?
Dawson se posadil na gauč a upřel zrak na televizi. Byl to rok, co ji viděl naposledy, a náhle si chtěla promluvit.
'O nás.'
Zábavné. Předpokládal, že tohle téma už probírali tolikrát a tolik, že už to více nešlo. Ať už mu chtěla říct cokoli, skutečnost zůstávala stále stejná: Pořád ji miloval, ale ona k němu necítila totéž.
S jeho smůlou mu chce nejspíše oznámit, že se zasnoubila nebo tak něco. Lepší na to ani nemyslet... ráno jí zavolá.
Konec konců co by nemohlo pár hodin počkat?
*****
"Nemůžu uvěřit, že bys na mě něco takovýho vytáhla!" utrhl se Pacey. "A zrovna teď?"
Joey na něj ze sedadla spolujezdce pohlédla.
"Pacey, poslouchej..."
"Ne, myslím, že už jsem měl dost, děkuju mockrát!" odvětil. "Sakra, Potterová!"
"Věděl jsi, že se to stane!" hádala se. "Nehraj si na hloupýho."
"Jasně... že mě označíš za hlupáka, tomu fakt pomůže!" zavrčel. "Po všem, co jsem udělal, přestěhoval se sem a..."
"Nikdo se tě o to neprosil!" připomněla mu.
Pacey na ni pohlédl.
"Potřebuješ mě!" prohlásil.
"A to určuješ ty?" zeptala se Joey. "A koukej na silnici..."
"Jenom mi laskavě řekni, co to způsobilo!" žádal. "Co jsem udělal?"
"Nejde o tebe, jde o mě!" odvětila mu.
"Ale jdi někam..."
Joey náhle znervózněla. Polila ji silná vlna strachu.
"Pacey…"
"To je ta nejstarší..."
V té chvíli se ozvalo hlasité zatroubení, které Paceyho probralo.
"PACEY, POZOR!!!"
Pacey se otočil právě včas, aby spatřil, že se řítí do stojící kolony aut. Stočil auto na stranu, ale ne dost rychle, aby se vyhnul zácpě.
Převrátili se, přistáli na střeše a přetočili se do příkopu.
'Prosím, ne teď…' pomyslela si Joey, když dopadali. 'Ne, než budu mít šanci říct Dawsonovi... říct...'
A pak ji pohltila tma.
Pokračování příště...
Příště: Joey se vzbudí v nemocnici se ztrátou paměti na poslední pár let. K svému překvapení zjistí, že vystudovala vysokou školu, je s klukem, kterého nemůže vystát, a její nejlepší přítel je jí prakticky cizí.
|
|
|
|