Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Obnovení

Frances, překlad: Mig


1

Dům Leeryových - Joey se protáhne oknem dovnitř...

DAWSON: Právě včas.

JOEY: Je to skvělej pocit, lézt sem zase oknem...

DAWSON: Jo, je super vidět tě, jak skrz něj lezeš.

Oba se smějí...

JOEY: Tak, jakej film jsi pro nás vybral?

DAWSON: "Podezřelé chování " (pozn.: Roli "Rachel" v tom filmu hraje Katie Holmes)

JOEY: Děláš si legraci? Dawsone, ty víš, jak se cejtím při sledování takovejch děsivejch filmů.

DAWSON: Vím, ale tohle není děsivej film. Slibuju, Jo.

JOEY: No dobře.

Dawson vloží film do videa a oba se usadí na posteli. Joey se cítí být poněkud napjatá, a tak se na posteli přetočí na břicho.

DAWSON: Jsi v pohodě?

JOEY: Jasně. Jenom bych ten film ráda sledovala v týhle poloze.

DAWSON: No, jestli se tak cejtíš pohodlně.

Pokračují ve sledování filmu...

DAWSON: Hele, ta Rachel vypadá jako ty. Víš, stačilo by odstranit z nosu ten kroužek a taky ten její nechutnej kuřáckej zlozvyk...

JOEY: Fakticky? Já to teda takhle nevidím. Víš, Dawsone, tohle jsou pro mě zcela nestravitelný filmy...

Otáčí se pryč...

DAWSON: Tak dobře, filmová noc neměla zrovna nejlepší začátek. Ale žádnej problém. Můžem se mrknout na něco z mý vlastní sbírky.

JOEY: Dawsone, já fakt nemám chuť koukat zrovna teď na nějakej film.

DAWSON: Tak proč jsi mi volala a ptala ses, jestli chci zažít neočekávanou filmovou noc?

JOEY: Doufala jsem, že si promluvíme. Je toho spousta, co spolu potřebujeme probrat, Dawsone.

DAWSON: Jako například...?

JOEY: Dobře, co pro začátek téma: Pacey.

DAWSON: A co s ním?

JOEY: Dawsone, byl to přece náš nejlepší kamarád. Znáš ho stejně dlouho jako mě. Jak to, že můžeš odpustit mně a ne jemu? Tu chybu jsme udělali oba.

DAWSON: To není tak snadný, Joey. Já teď Paceymu nemůžu zase začít věřit tak jako dřív. Věci prostě nelze vrátit do starejch kolejí.

JOEY: Nemoh´ by ses o to aspoň pokusit, Dawsone? Tohle je náš poslední rok na škole. Chtěla bych, abysme ho strávili společně. Tak jako to bejvalo dřív.

DAWSON: Co bych podle tebe měl udělat, Joey? Právě proto, že se pokouším obnovit přátelství s tebou, tak si nemyslím, že bych měl zapomínat na to, co se stalo. Fakt mám pocit, že nejde vrátit věci tam, kde byly předtím.

JOEY: Já vím, Dawsone, a mrzí mě to, co se stalo, ale nemůžu se za to pořád omlouvat. Už je to za náma a myslím, že bysme se měli vyvarovat opakování něčeho podobnýho v budoucnu. Důvod, proč jsem se tě na to ptala, je jednoduše v tom, že bych ráda pomohla tobě a Paceymu obnovit vaše přátelství, protože on byl přece taky dřív tvůj nejlepší přítel. No, uvidíme se zítra ve škole. (odchází)

2

První den ve škole. Joey stojí u své skříňky, Jen přichází za ní.

JEN: Ahoj Joey. Jsi připravená na náš poslední rok na střední?

JOEY: Jo, v rámci možností.

JEN: Jsem na tom stejně. Všimla jsem si, že žebřík je zpátky. Copak se stalo? (usmívá se)

JOEY: Dawson a já se pokoušíme obnovit naše přátelství. Prožili jsme spolu včera naši první filmovou noc, to víš, po tom všem.

JEN: A jak to šlo?

JOEY: Nijak extra, ale byl to fajn pocit, bejt zase v jeho pokoji. Klidně by mě moh´ ze svýho života vyškrtnout úplně, ale neudělal to. Má tak dobrý srdce, což je jenom jeden z mnoha důvodů, proč ho tak moc miluju. Nevím, jestli můžu pořád být jenom jeho "kamarádkou". Vždycky bude pro mě znamenat něco víc

JEN: On na to určitě přijde. Jen mu dej čas. A na jakej film jste se dívali?

JOEY: Začali jsme se dívat na "Podezřelé chování", ale nějak jsem to nemohla strávit, tak jsme to přerušili.

JEN: Ten film je fakt nechutnej. Proč zrovna tohle Dawson vůbec půjčil?

JOEY: Vím. Bylo to velmi anti-dawsonovský.

Přichází k nim Pacey...

PACEY: Zdravím, dívčiny. O čempak tu mluvíte? (zazubí se)

JOEY: O jednom nestravitelným filmu.

PACEY: A co to bylo za film?

JOEY: "Podezřelé chování."

PACEY: Jo, tenhle film je známej hned vedle "Temné legendy" jako skoro nejvíc děsivej film vůbec. Jediná děsivá věc je na něm ale to, jak někdo může podobný filmy furt ještě natáčet. (pozn. V "Temné legendě" hraje jednu z hlavních rolí Joshua Jackson)

JEN: No, zrovna "Temné legenda" celkem ušla. Ten kluk, co si tam pohrává s pop-rockovou muzikou, byl docela kus. (usmívá se)

PACEY: To je fakt. Snad jediná spásná kvalita "Podezřelého chování" byla postava Rachel. Moc pěkná! (usmívá se) Tak jo, musím si dojít pro rozvrh na tenhle školní rok. Uvidíme se, lidi, pozdějc. (odchází)

JEN: Takže tak to tedy bylo. Proč ale Dawson půjčil tak strašnej film. Jedině že snad proto, že Rachel vypadá tak trochu jako ty, což je skoro totéž, jako kdyby říkal, že o tebe pořád stojí. A víc než jen jako o svou kamarádku. (uculuje se)

JOEY: Fakt? Myslíš, že je to tak?

JEN: Určitě. My obě přece víme, že Dawson je v oblasti filmový tvorby hodně vybíravej. Tudíž je to velmi logický vysvětlení.

JOEY: (usmívá se) No a do jaký třídy teď míříš?

JEN: (dívá se do rozvrhu) Do filmový. Jak úchvatnej start do dnešního dne! (usměje se) A co ty?

JOEY: Taky mám filmovou třídu. Nevěděla jsem, že máš o filmy takovej zájem.

JEN: No, od chvíle, co jsem pomáhala Dawsonovi s jeho posledním filmem, jsem tomu docela přišla na chuť, tak jsem si myslela, že nebude špatný zapsat se do filmový třídy.

JOEY: Skončeme s vybavováním, už tam doopravdy musíme jít. Bude zvonit.

Vstoupí do třídy. Joey zahlídne Dawsona, Andie a Jacka, kteří již sedí ve svých lavicích, Jen zamíří k Jackovi...

JOEY: (přichází k Dawsonovi) Ahoj.

DAWSON: Ahoj. Držel jsem ti místo. (usměje se)

JOEY: Díky. (sedne si do lavice vedle něho)

DAWSON: Přemýšlel jsem o tom, o čem jsi včera večer mluvila a rozhod´ jsem se, že to aspoň zkusím. Vím, jak moc to pro tebe znamená. (usměje se)

JOEY: Tohle bude znamenat moc i pro tebe, Dawsone. Uvidíš.

Pacey přichází do třídy a sedá si do lavice na druhé straně vedle Joey, takže ta se náhle ocitá přímo mezi Dawsonem a Paceym... Zvoní...

JOEY: (podívá se na Paceyho a pak na Dawsona a v duchu uvažuje) Zase jsem se ocitla mezi těmahle dvěma. Můžou se věci vrátit opravdu tam, kde byly kdysi, nebo si to jen namlouvám?

3

Filmová třída... pokračování...

UČITELKA: Zdravím vás, naši nejstarší. Vítejte ve filmové třídě. Jsem tu nová. Jmenuji se Frances Behrová, ale oslovujte mě paní Behrová. Vím, na co asi všichni myslíte. Dívat se na filmy a k tomu ve škole. Zní to, jako kdyby tudy zavál nový, svěží vítr. Ovšem, může to tak být, ale ne všechno bude jen zábava. V téhle třídě se budeme učit dívat se na filmy z jiné stránky. Ve skutečnosti bude vaším prvním úkolem vypořádat se s kritikou. Vytvoříme tu pracovní dvojice. Z tohohle klobouku si každý vylosuje jméno a hned zjistí, kdo bude jeho partnerem.

Prochází třídou s kloboukem v ruce, jako první si vybírá Andie...

ANDIE: (přečte jméno) Pacey Witter.

Dívají se na sebe navzájem a usmívají se. Deja vu.

Učitelka nabízí klobouk k dalšímu losování. Nyní si vybírá Joey, vytahuje ven malý kousek papírku...

JOEY: (čte) Jen Lindleyová.

Klobouk je předáván stále dál. I Dawson je nyní na řadě, aby losoval...

DAWSON: (čte) Jack McPhee.

UČITELKA: Dobře, nyní znáte své partnery, zde je váš úkol: každý z vás vybere film, který má rád, a společně se na něj podíváte. Po skončení filmu budete odpovídat na některé z otázek, které jsem vám připravila na těchto listech. Tenhle úkol mi odevzdáte ode dneška za týden.

Rozdává podklady. Zvoní, všichni odcházejí. Joey podstrčí na chodbě Paceymu do ruky lísteček. Rozevře jej...

PACEY: (čte) Setkáme se u oběda. Musím s tebou mluvit.


Čas oběda - Dawson sedí za stolem, Jack a Andie si jdou sednout k němu...

ANDIE: Ahoj, Dawsone. Nebude ti vadit, když si přisedneme, že ne?

DAWSON: Ne. Klidně.

ANDIE: Takže nás čeká poslední ročník. To je vzrušující.

DAWSON: Jasně. Nemůžu uvěřit tomu, že už je to tady. (všimne si, že si Joey jde sednout k Paceymu)

Andie pokračuje v hovoru o závěrečném ročníku, ale Dawson jí ve skutečnosti nevěnuje pozornost...

Joey mluví s Paceym...

PACEY: Takže, co měl znamenat ten vzkaz, že se mnou "musíš mluvit"?

JOEY: Týká se to nás a Dawsona.

PACEY: A....

JOEY: A proč mám ten pocit, že naše vzájemný odloučení nebylo zas až tak vzájemný?

PACEY: Co tím myslíš?

JOEY: Oh, vlastně nevím. Ale jak to, že ses objevil ve filmový třídě, a nejen to, našel sis místo hned vedle mě. Cos tím sledoval? Víš přece, že film je Dawsonova vášeň. Navíc - bejt v tý samý třídě a sednout si vedle mně, tím mu jen připomínáš to, co se mezi náma odehrálo v minulosti. Jsem přesvěčená, že je to tím, že přece jen ještě chceš dát vašemu přátelství šanci.

PACEY: Počkej chvilku! Tu třídu jsem si vybral. To přece není konec světa. Jedinej důvod, proč jsem si sednul vedle tebe bylo to, že další volný sedadlo nalevo bylo až úplně vepředu a já jsem nikdy netoužil sedět v čele třídy. Takže, já nepotřebuju, aby ses snažila pomoct mi s nápravou našeho vztahu s Dawsonem. Jestli chce bejt on mým nejlepším přítelem, fajn. Pokud ne, taky fajn. Je to náš poslední ročník a věci se mění a měnit se budou. Je beztak nevyhnutelný, že se někdo z nás jednou odtrhne. A je jedno, jestli je tohle odtržení vzájemný a konečný.

JOEY: Omlouvám se, jestli to znělo drsně. Je to prostě tím, že chci, aby se věci vrátily tam, kde byly dřív. Už jsem unavená z toho všeho pnutí, co je mezi náma všema. Je to jako ve špatný telenovele, kde se všechno točí jenom kolem milostnýho trojúhelníku.

PACEY: Já vím, ale ty stále jenom sníš o tom, co si myslíš, že kdysi snad existovalo.

JOEY: Skvělej postřeh, Pacey. (obrátí oči v sloup a odchází)

Přesune se k Dawsonovu stolu...

JOEY: Ahoj.

VŠICHNI: Ahoj.

DAWSON: Jsi v pohodě?

JOEY: Jasně. Proč se ptáš?

DAWSON: Viděl jsem, že jsi mluvila s Paceym. Cítil jsem napětí.

JOEY: Hmm, takhle to asi vypadá vždycky po rozchodu. Opravdu ráda bych ti ale řekla... (vypadá trochu rozpačitě)

Objevuje se Jen...

JEN: Ahoj všichni. Joey, ten úkol můžeme udělat tenhle víkend u mě doma, jo?

JOEY: Jasně. To zní fajn. (k sobě) Díky, Jen, za uklidnění napjatý situace.

DAWSON: Hele, Jacku. My se zas můžem přesunout k nám domů. Je skvělý, že jsem s tebou.

JACK: Klidně. Žádnej problém.

ANDIE: Dobře, radši si půjdu promluvit s Paceym o našem úkolu. Uvidíme se, lidi, pozdějc.

Jde za Paceym...

ANDIE: Ahoj.

PACEY: Ahoj, Andie.

ANDIE: Tak, u koho doma budeme dělat náš filmovej úkol, u vás nebo u nás?

PACEY: U vás. Každej důvod, proč se vymanit z dosahu mý rodiny, je dobrej.

ANDIE: To je to pořád mezi tebou a tvým otcem tak špatný?

PACEY: No, ne zas až tak špatný, jako to bejvalo, ale pořád cejtím, že mě bere jinak než mýho bratra, Douga. Prostě pro něho nikdy nebudu dost dobrej. Fakt se mi to právě teď nechce řešit.

ANDIE: Tak dobře, ale víš, že tu jsem pro tebe, kdyby sis o tom chtěl promluvit. Tys mi taky moc pomohl. Ráda bych ti vrátila laskavost. (usmívá se)

PACEY: Díky. Budu s tebou počítat.

Zvoní, všichni se rozcházejí do svých dalších tříd....

4

Je víkend, každá skupina zpracovává svůj filmový úkol...

Dům Leeryových - Dawson je ve svém pokoji, Jack přichází s videokazetou v ruce...

JACK: Tak jsem tady. No, čí film skoukneme jako první?

DAWSON: Hmm a jakej film jsi přinesl?

JACK: "Matrix". A co ty?

DAWSON: "ET-ho". Matrix jsem nikdy neviděl. Nejsem zrovna velkej fanda filmovejch efektů.

JACK: No, to je přece naprosto senzační film. Mám za to, že všem, kdo ho viděli, se líbil. Zamlouval se dokonce i Andie, a ta je velmi vybíravá v tom, jaký filmy si oblíbí. Ačkoliv - mám dojem, že ta byla hotová hlavně z Keena... Myslím, že to bude zřejmě i důvod, proč se líbí i mně. (usmívá se)

DAWSON: Hmm, byl jsem docela překvapenej, že jsem zrovna tebe viděl ve filmový třídě. Netušil jsem, že jsi filmovej fanatik.

JACK: No, není to zas až tak žhavý. Andie mě trochu dotlačila k tomu, abych si vybral stejnou třídu jako ona. A mně to nebylo proti mysli. Myslím si, že to může bejt zábava.

DAWSON: Jasně. Tak už pojďme skouknout ty filmy na naší velký televizi. (odcházejí)


Jenin dům - Joey dovesluje k molu a přiváže loďku. Jde směrem k domu a s úsměvem hledí na žebřík opřený o Dawsonův dům...

JOEY: (k sobě) Je fakt super, vidět všechno, jako to bejvalo.

Zaklepe na Jenino okno, Jen jí jde otevřít...

JEN: Ahoj, Joey. Jen pojď dál.

JOEY: Ahoj. (vchází)

JEN: Neseš svůj film?

JOEY: Jasně. A co ty?

JEN: Tady je. Je to "Píseň por nevěstu". Viděla´s ho?

JOEY: Ne, to ne. Nejsem zrovna velkou fanynkou Adama Sandlera.

JEN: Já taky ne, ale tenhle film je tak sladkej a krom toho především není ničím otravnej. Víš, já prostě jen chci vidět něco šťastnýho. Dnešní den nepatří zrovna k mým nejšťastnějším.

JOEY: Co se stalo?

JEN: Henry a já jsme se rozešli.

JOEY: Promiň, to jsem netušila, Jen. Proč vlastně?

JEN: Dneska se tu za mnou zastavil dřív a řekl mi, že odjíždí z Capeside. Jeho táta dostal novou práci, a tak se odstěhujou. Dohodli jsme se, že nechceme udržovat vztah na dálku, tak jsme to skončili.

JOEY: A jsi v pohodě?

JEN: Chybí mi, ale mám pocit, že to, co bylo mezi náma, nebyla opravdová láska. On prostě jen byl první osobou v mým životě, která mě učinila někým výjimečným a já ho za to měla fakt ráda. Ale myslím si, že jeho city ke mně byly hlubší než ty moje k němu. Prostě to nebyl zdravej vztah. - Tak jo, jsi připravená na filmovou jízdu?

JOEY: Jasně, ale na ten můj film se nutně dívat nemusíme. Jsem přesvědčená, že jsi ho už viděla. Je to totiž "ET". (zazubí se)

JEN: A proč jsi ho vybrala?

JOEY: Co já vím, asi mě k tomu vedlo víc osobních důvodů.

JEN: A jedním z těch "důvodů" je Dawson, to se vsadím.

JOEY: Samozřejmě. (usměje se)

JEN: Tak skoukneme můj film.

Pustí film "Píseň pro nevěstu" a začnou se dívat...


Dům McPheeových - Pacey a Andie sedí v obýváku....

ANDIE: Čím to je, že vždycky, když se losujou jména z klobouku, vytáhnu si to tvoje?

PACEY: Kdo ví. Že by osud? (usmívá se)

ANDIE: Nebo mě tak Bůh trestá za moje hříchy.

PACEY: Proč to říkáš? To mě fakt tolik nenávidíš?

ANDIE: Pacey, necítím k tobě nenávist. To spíš ty se musíš cejtit trapně, že tu teď máš být se mnou a spolupracovat.

PACEY: Narážíš snad na to, co se stalo minulej rok?

ANDIE: Přesně tak. Nezdá se ti to příšerný?

PACEY: Ani ne. A navíc se tu cejtím skoro jako doma. Líbí se mi pocit, že jsem zase tady. Samozřejmě, že jsem nezapomněl na všechno, co se stalo a co bylo řečený. Hlavně mě pronásleduje myšlenka, že to s Joey byla chyba. Vím to a ona taky.

ANDIE: Pacey, nebudeme teď o tom mluvit. Mrkněme se na ty filmy a udělejme ten úkol.

PACEY: Fajn. Jakej film jsi vybrala?

ANDIE: "Dumbo".

PACEY: Stará dobrá Andie McPheeová. (usměje se)

ANDIE: No a co tvůj výběr?

PACEY: Já jdu po klasice. "Vřískot".

ANDIE: Pořád stejnej Pacey Wittter. Ale můj film skouknem první. (usměje se)


Později téhož dne...

Jenin dům - film právě končí....

JEN: No, jakej je tvůj názor na "Píseň pro nevěstu"?

JOEY: Měla´s pravdu. Fakt se mi líbil. Velmi sladkej. I když... mám z něho depku, protože si nemyslím, že by postava Adama Sandlera našla někdy cestu k Drew Barrymore. Nemůžu to převést na vztahy mezi náma. Nemáš nějakou zmrzlinu? (usměje se)

JEN: Pojďme prohlídnout ledničku. (zaculí se)

Jdou do kuchyně, kde babička právě něco vaří na plotně...

JEN: Mmm.. Voní to fakt skvěle, babi.

BABIČKA: Děkuju ti, Jennifer.

JEN: Joey a já si na verandě sníme trochu zmrzliny.

BABIČKA: Jistě. Nenechte si zkazit chuť.

JEN: To se neboj. (jdou ven)


Dům McPheeových - "Dumbo" ještě běží a právě začíná část, kde Dumbo uvidí svou matku a přitom hraje známá píseň, Pacey pozoruje Andie, oba poslouchají...

"Baby Mine"
Baby mine, don't you cry
Baby mine, dry your eyes
Rest your head
close to my heart
Never to part, baby of mine

PACEY: Andie, jsi v pohodě?

ANDIE: (má slzy v očích) Jo. Tahle část mě vždycky dostane. A tahle písnička k tý scéně přesně sedí.

PACEY: Podívej se na mně.

ANDIE: Pacey, jsem v pořádku.

PACEY: Ne. V tom je něco víc než jen tahle scéna. Andie, co se děje?

ANDIE: (podívá se na něho) Asi před tebou nemůžu nic skrejvat, že ne? (zmlkne) Jde o mou matku. Její stav se pořád nelepší, obávám se, že to nebude lepší už nikdy. (začíná plakat) Nechci ztratit svou matku, Pacey. Nechci ji vidět zavřenou v ústavu pro mentálně chorý.

PACEY: Pojď sem, Andie.

Přitáhne si ji k sobě a pevně ji sevře v náručí, Andie nepřestává plakat, píseň stále ještě zní...


Dům Leeryových - Jack už odešel, Dawsonovi rodiče se vracejí z pochůzek...

GALE: Ahoj, zlato. Už jste zvládli dodělat s Jackem ten úkol?

DAWSON: Jasně. Kde jste se tak zdrželi? V obchodě bylo narváno?

GALE: Nebyli jsme jenom v obchodě, Dawsone. Byla jsem taky na návštěvě u doktora.

DAWSON: Cože, byla jsi u doktora? Je všechno v pořádku?

GALE: Jo. Všechno je v pořádku. Běžná prohlídka. Totiž - původně jsem si myslela, že se o mě pokouší nějaká choroba, ale nakonec jsem zjistila, že je to tím, že čekám dítě. (usmívá se)

DAWSON: Cože!?!

MITCH: Taky jsme byli překvapení, ale současně nás to velmi rozechvělo.

GALE: Zlato, jak se teď cítíš?

DAWSON: Vzalo mi to řeč. Na tohle všechno jsem fakt nebyl připravenej. Víš, musím ještě dodělat ten domácí úkol. Promluvíme si o tom pozdějc?

GALE: Jistě, zlato.

Jde nahoru do svého pokoje a lehne si na postel, uvažuje...

Bratra nebo sestru? Je jasný, že když život mejch rodičů jsou jedny velký líbánky, tak něco takovýho muselo přijít. Ačkoliv nevím, co si vlastně mám přát.

5

Dům McPheeových - Pacey a Andie pokračují v sledování filmů, ona se od něho odtáhne...

ANDIE: Promiň. Netušila jsem, že mě to tak sebere.

PACEY: To je v pohodě. Jsem tu pro tebe.

ANDIE: Díky. Jsem ráda, že i po tom všem, co se stalo, pořád můžeme se sebou navzájem počítat.

PACEY: Jasně. Měla´s pravdu ve všem, co jsi říkala o mně a Joey. Je to pryč a já ztratil další přátele.

ANDIE: To není pravda, Pacey. Máš mě. (usměje se)

PACEY: Opravdu?

ANDIE: Samozřejmě. Vždycky mezi náma bude pouto.

PACEY: (usměje se) V každém případě, nemusíme mluvit o mých malých problémech. Co ale budeš dělat ty se svojí matkou?

ANDIE: Nevím. Co můžu dělat? Ráda bych ji viděla častějc, ale když teď začala škola, bude to těžký.

PACEY: Můžeš ji vídat o víkendech. Dneska je teprve sobota. Můžeš s ní strávit zbytek víkendu.

ANDIE: Jo. To udělám fakt ráda. Půjdeš se mnou?

PACEY: Nevím, jestli bych měl, Andie. Je to rodinná věc. Necítím, že by moje místo bylo tam a s tebou.

ANDIE: Jak to můžeš říct, po tom všem, co jsi udělal pro mě a pro naši rodinu? Pomohl jsi nám všem už tolikrát. Myslím si, že moje matka by tě moc ráda viděla. Prosím, Pacey, pro mě by to moc znamenalo.

PACEY: Tak dobře, McPheeová. Půjdu tam s tebou.

ANDIE: Díky. (usměje se)


Jenin dům - Joey a Jen pojídají na verandě zmrzlinu...

JEN: Tak co, promluvila sis ještě s oběma zbývajícími členy známýho capesideskýho milostnýho trojúhelníku?

JOEY: Žádnej milostnej trojúhelník už neexistuje, Jen. Byl to obrovskej omyl umožnit ty jeho věčný návraty. No a pokud jde o tvou otázku, jo, mluvila jsem s oběma.

JEN: A...

JOEY: No, řekněme, že jsem ráda, že ses stala mojí partnerkou při práci na tomhle úkolu právě ty.

JEN: Je to až tak zlý, hmm?

JOEY: No, ta záležitost s Dawsonem rozhodně není stoprocentně vyřešená, ale zkoušíme napravit, co ještě jde. A Pacey, no, asi bych s ním právě teď nechtěla bejt ve stejným pokoji. Svým postojem k tomu všemu mě pěkně naštval. On se ani nesnaží o záchranu přátelství s Dawsonem.

JEN: Nemůžeš ho nutit, Joey. Co vůbec říkal Dawson?

JOEY: Chce se o to pokusit. Řekl, že to udělá pro mě. Jak to, že jsem si nikdy neuvědomila, jak moc je sladkej?

JEN: Ale uvědomila, jenom jsi byla příliš vylekaná z citů, který jsi k němu chovala a utekla jsi. Aspoň ses mi s tím teď svěřila.

JOEY: Jistě. Byla jsem velkej idiot.

JEN: No, je čas na večeři. Nechceš tu zůstat? Věř mi, že babička toho navařila hromadu.

JOEY: Díky, ale už musím jít. Bessie bude určitě potřebovat, abych jí pomohla s Alexem. Děkuju za zmrzlinu. (usměje se)

JEN: To je v pohodě, Joey. Uvidíme se v pondělí ve škole.

JOEY: Tak jo. Měj se.

Jen se vrací do domu, Joey odchází a pohlédne na Dawsonův dům, potom zamíří ke své loďce...


Dům Leeryových - Dawson je ve svém pokoji, ozve se zaklepání na dveře...

GALE: Zlato, můžu jít dál?

DAWSON: Jistě.

Otevře dveře a vejde...

GALE: Pochopila jsem, že ta domácí příprava byla jen výmluva. Moc dobře poznám, když tě něco trápí.

DAWSON: Vidíš mi až do žaludku, co?

GALE: Promluvme si, zlato. Vím, že jsi tuhle zprávu nečekal, ale doufala jsem, že z ní budeš mít radost.

DAWSON: Nevím, co si mám myslet, mami. Zřejmě mám z toho všeho strach.

GALE: Strach?

DAWSON: Jistě, podívej, mami. Už nejsi tak mladá. Není to příliš velkej risk mít dítě v tvým věku?

GALE: Dawsone, těhotenství je vždycky tak trochu risk a pro starší ženy je ten risk větší, ale doktor mi řekl, že jsem zdravá a všechno je v pořádku. Neboj se, zlato. Tohle je už rodičovská záležitost. (usměje se)

DAWSON: (usměje se) No dobře. Myslíš, že bych se mohl na chvíli vytratit ven z domu? Potřebuju bejt chvilku sám.

GALE: Klidně běž. Ale vrať se domů na večeři. (políbí ho na tvář)

Odchází, Mitch jde za Gale a ptá se jí...

MITCH: Tak jak to šlo? Ještě je v šoku?

GALE: Ne. Myslím si, že už to je dobrý. (prohlíží si pokoj) Jak ten čas letí. Dawsonovi už je teď 18. Brzy odejde z domu a jeho život se pohne dopředu. Ztratíme jedno dítě, ale nahradí ho hned další. (usměje se)


Dům Potterových - Dawson klepe na dveře, otevře Joey...

JOEY: Ahoj, Dawsone. Co tu děláš?

DAWSON: Byl jsem venku na procházce a nohy mě donesly až sem. (usměje se)

JOEY: Byl jsi venku na procházce? Hm-hm, něco se děje?

DAWSON: Ne, nic. I když... dneska jsem se dozvěděl jednu překvapivou novinku.

JOEY: A oč jde?

DAWSON: Pojď se se mnou projít a já ti to řeknu cestou. (usměje se)

JOEY: Dawsone Leery, nenapínej mě. Dobře, udělám to. (křikne na Bessie) Bessie, půjdu se ven projít s Dawsonem. Za chviličku jsem zpátky.

Jdou se projít...

6

Dawson a Joey se procházejí...

JOEY: Dawsone, předtím než na mě vychrlíš tu svou novinku, chtěla bych s tebou o něčem mluvit.

DAWSON: Jistě. Oč jde?

JOEY: Promiň mi, že jsem se snažila obnovit vaše přátetelství s Paceym. On se o to vůbec nesnaží, tak proč bys měl ty? Kromě toho, při snaze o obnovení našeho přátelství by to v tom případě mohlo ublížit mně. (usměje se)

DAWSON: Díky, Joey. Pro mě to taky hodně znamená. (usměje se)

Nastane chvilka vzájemné přitažlivosti, oba si hluboce pohlédnou do očí, Joey však toto kouzlo přerušuje...

JOEY: Tak už mě víc nenapínej. Co je to za novinku?

DAWSON: Moje máma je těhotná.

JOEY: Tak to jsi mě dostal. To jsem nečekala. Jsem fakt v šoku.

DAWSON: To já jsem taky. Ale asi jsem něco takovýho měl čekat, když spolu strávili tři měsíce líbánek, co?

JOEY: Myslím si, že je to něco úžasnýho. Tví rodiče našli cestu zpátky k sobě a teď svojí lásku ještě víc posílej. Přes všechno, co se mezi nima stalo, si nemyslím, že je možný, že by tuhle životní zkoušku nezvládli. Je to přesně tak, jak jsi říkal v proslovu při jejich svatbě: "Láska končí - a opět začíná.“ A teď navíc stvořila dítě. (usměje se)

DAWSON: Od který doby jsi tak romantická? (usměje se)

JOEY: Mám za to, že hluboko uvnitř jsem taková byla vždycky, jenom to teď vyplulo na povrch. (usměje se)

DAWSON: Radši půjdeme zpátky. Máma už mě určitě čeká doma s večeří.

JOEY: To Bessie jistě taky.

Vracejí se zpátky k Joeyinu domu, Joey už vystupuje nahoru po schůdcích, když se ještě otočí k Dawsonovi...

JOEY: Víš, Dawsone, mít sourozence má svý nevýhody. Nemůžeš svalovat svý prohřešky na osůbku, která je "ještě dítětem". (zakření se)

DAWSON: Haha. Moc vtipný. Myslím si ale, že moje problémy se brzy vyřeší. (usměje se)

JOEY: Určitě. Už nejsi ten samej Dawson Leery, kterýho jsem znala. A líbí se mi to. (usmívá se)

DAWSON: Dobrou, Joey. (odchází)


Téže noci, později, Pacey a Andie jdou navštívít její matku, vstupují do dveří...

ANDIE: Zdravím, slečno Mary.

MARY: Ahoj Andie. Tak ráda tě zas vidím a vzala sis s sebou i přítele.

ANDIE: Jo. Tohle je Pacey Witter.

PACEY: Rád vás poznávám, Mary.

MARY: Já tebe taky. (podají si ruce) Andie, tvoje matka spí, no a nemyslím si, že by bylo vhodný jít ji ještě dneska v noci navštívit.

ANDIE: Oh, to je v pořádku. Máme za sebou dlouhou cestu. Pacey a já jsme beztak už unavení. Zajdu za ní ráno.

MARY: Myslím si, že bude určitě moc šťasná, až tě uvidí. (usměje se)

Andie jde do svého pokoje, Pacey zamíří do pokoje pro hosty, ještě předtím se však na sebe podívají...

PACEY: No, takže se zas uvidíme ráno.

ANDIE: Jasně. Dobrou noc, Pacey.

V časných ranních hodinách Andie vstává a jde do kuchyně, Pacey ji zaslechne odcházet, jde za ní...

PACEY: Jsi v pohodě, Andie?

ANDIE: Jistě. Jenom nemůžu spát. A proč jsi vzhůru ty?

PACEY: No, jsem tu na cizím místě. Vždycky se mi špatně spí v cizí posteli. Máme šest hodin ráno, co bys řekla na snídani?

ANDIE: To zní skvěle. Ty ji uvaříš? (usměje se)

PACEY: Mrkni sem, máme tu nádherný cereálie. Není třeba nic vařit. (usměje se)

ANDIE: Ach, cereálie. Skvělá snídaně!

PACEY: Opravdu výtečná.

ANDIE: (usměje se) Dík, že jsi tu se mnou, Pacey. Je hezký, že se na tebe můžu takhle spolehnout.

PACEY: Jo, určitě. (usměje se)

Pokračují v snídání a těší se ze své společnosti...

7

Dům Leerových - Dawson vstává a slyší zvuky, které přicházejí z koupelny, dá si k uším dva polštáře...

DAWSON: (k sobě) Zvuky ranní nevolnosti, jak příjemný způsob probuzení. (přitiskne polštáře ještě víc k hlavě)

Mitch je v kuchyni, připravuje snídani, Dawson schází dolů po schodech...

DAWSON: Dobrý ráno. Mám ten pocit jenom já, nebo ty máminy ranní nevolnosti začaly nějak moc brzy?

MITCH: Ne. Myslím si, že tyhle ranní nevolnosti jsou úplně normální.

DAWSON: Chudák máma. Zní to, jako kdyby byla v agónii.

MITCH: Bude v pořádku. Neboj se. Už si tím jednou prošla - s tebou.

Gale přichází do kuchyně, je bledá v obličeji...

MITCH: Tady, zlato. Sedni si sem.

GALE: Děkuju. Nikdy bych si nepomyslela, že si tím projdu znova.

DAWSON: Dáš si něco k snídani?

GALE: Tohle zrovna ne, zlato. Můj žaludek snese jedině krekry.

MITCH: Tady máme balík krekrů. Posluž si.

GALE: Díky.

DAWSON: Nebude vadit, když si na chvíli odběhnu?

GALE: Jen jdi, Dawsone.

DAWSON: Fajn.Uvidíme se později. Dík. (odejde)

Jen sedí na verandě a pije kávu, uvidí Dawsona...

JEN: Dawsone!

Otočí se a jde k Jen...

DAWSON: Dobrý ráno, Jen. Netušil jsem, jaký jsi ranní ptáče.

JEN: Obvykle ne. A co že ty jsi dneska venku tak časně?

DAWSON: No, myslím, že mi nedávaj spát ty novinky, co se přihodily.

JEN: Něco novýho? Vrátili jste se s Joey zase zpátky k sobě?

DAWSON: Ne. Něco mnohem víc neskutečnýho. Moje máma je těhotná. Rozhod´ jsem se vypadnout z domu, protože už nesnesu ty máminy ranní nevolnosti.

JEN: No ne! To musí bejt následek těch jejich ďábelskejch líbánek. (uculí se)

DAWSON: Tři měsíce v tropickém ráji.

JEN: Hm, přijmi moji gratulaci k budoucímu postu staršího bráchy! (usměje se)

DAWSON: Je to neskutečný. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl stát straších bráchou. Tohle děcko se mi už zanedlouho bude dívat přímo do očí. Asi bude lepší, když už koncem roku odejdu bydlet na kolej, tam se s tím vším snad líp srovnám.

JEN: Takže ty plánuješ, že půjdeš na vysokou jinde než v Capeside?

DAWSON: Jo. Přesně tak. Neuskutečním svůj sen, pokud zůstanu v Capeside.

JEN: Ale Dawsone, není tvůj skutečnej sen přávě tady? Co Joey?

DAWSON: Tahle loď už odplula a proud ji odnesl. Jsme přátelé. Nic víc.

JEN: Opravdu si myslíš právě tohle? Protože já mám pocit, že příběh Dawsona a Joey ještě není uzavřenej. A vím, že to cítíš stejně. Jenom se bojíš.

DAWSON: A divíš se mi? Minulej rok, to bylo pro mě peklo. Ty to víš mnohem líp než kdokoliv jinej. Opravdu se domnívám, že bude lepší, pokud s Joey zůstaneme jen přáteli. Vždycky budeme součástí našich vzájemnejch životů. Jenom už v nich víckrát nebudeme spolu.

JEN: Rozumím ti, Dawsone, ale Joey a já jsme uzavřely přátelství, a taky vím, že nechceš slyšet o věcech, který se staly v minulosti a pořád se ti zdaj bejt příliš hrozný. Jenže, ona tě miluje. To je mi zcela jasný.

DAWSON: (směje se) Co ti řekla?

JEN: Nemůžu ti nic říct. Tohle je jen mezi holkama. Přísně důvěrný. (usměje se)

DAWSON: Chce to čas, Jen. Taky ji miluju, ale zatím chci, abysme zůstali jen přáteli. To je to, co teď právě potřebuju. Stavím se tu později.

JEN: Dobře, Dawsone. Jo a ještě jedna věc. Pokud se ty a Joey k sobě vrátíte, nebude to velký překvapení. Ne. Pro mě i pro mnoho dalších to bude zcela přirozenej vývoj. (uculí se)

DAWSON: (usměje se) Měj se, Jen.

Dawson vsedne do loďky a vesluje pryč...

8

Později téhož rána - Joey jde do kuchyně na snídani...

BESSIE: Dobrý ráno, Joey.

JOEY: Dobrý ráno.

BESSIE: Tak o čempak jste s Dawsonem mluvili na svý včerejší noční procházce?

JOEY: Nejsem si jistá, jestli ti to můžu říct. Ty novinky se netýkají mě.

BESSIE: No tak, co je to za novinky? Povídej.

JOEY: Myslím si, že Dawsonovi rodiče ztratili rozum. Paní Leeryová je těhotná.

BESSIE: Oh, to je ale skvělý. Jsem šťastná, že to slyším. To jsou mi novinky, asi bych se s tebou měla taky o nějaký podělit. (usměje se)

JOEY: Doufám, že taky nejsi těhotná, nebo snad jo?

BESSIE: Samozřejmě, že ne. Ale Joey, musím ti říct, že třebaže stále nemáme dost peněz, Bodie mi dneska ráno položil onu osudovou otázku. Budeme se brát! (usměje se)

JOEY: (obejme Bessie) To je vážně skvělý, Bessie. Nejvyšší čas. (usměje se)

BESSIE: No a tohle bylo všechno, co ti Dawson řekl minulou noc?

JOEY: Jo, jenom to. Bessie, já fakticky nevím, jak přežiju tenhle školní rok. Pokaždý, když jsem s Dawsonem, tak cejtím, jako kdyby mě moje city úplně stravovaly.

BESSIE: Jsem si jistá, že on cejtí to samý, když je s tebou. (usměje se)

JOEY: V to pořád doufám, ale prostě nevím. Bessie, je to s těma penězma opravdu tak špatný? Myslela jsem si, že s naším penzionem a díky Bodieho práci v resrauraci Leeryových se nám už daří líp.

BESSIE: No jo, tohle všechno nám moc pomáhá, ale z penzionu nemáme vždycky dostatečný příjmy. Pro turisty zkrátka nejsme na prvních místech jejich seznamu.

JOEY: Tohle léto určitě nebude tak špatný, hm?

BESSIE: Stačilo by, kdybys občas, jak bude potřeba..., Joey, opravdu nemám dobrej pocit z toho, že se tě na to ptám, letos máš svůj poslední rok a tak vůbec..., ale kdybys byla ochotná nám pomoct taky tím, že by sis našla práci a my bysme snáz mohli naplánovat tu svatbu...

JOEY: Určitě, Bessie. Bude to jako takovej můj svatební dar pro tebe. (usměje se)

BESSIE: Díky, Joey. Jsi moje malá, skvělá sestra. Většinu času. (usměje se)


Pacey a Andie jdou navštívit její matku, paní McPheeová schází dolů ze schodů...

MATKA: (překvapeně) Andie!

ANDIE: Ahoj mami. (obejme ji)

MATKA: To je ale milé překvapení. Možná, že dorazí i Tim.

ANDIE: (ukáže na Paceyho) Mami, pamatuješ si na Paceyho?

MATKA: Samozřejmě. Ahoj, Pacey. Jsem moc ráda, že jste s Andie pořád ještě spolu. Říkala jsem jí, že potkala jednoho z těch nejlepších. (usměje se)

ANDIE: Víš, mami, Pacey a já...

PACEY: (přeruší ji) ...jsme šťastní, když jste šťastná vy. (obejme ji kolem ramen)

ANDIE: (podívá se na něho, překvapeně) Přesně tak. (usměje se)

MATKA: (směje se) Takže, co tu vlastně vy dva děláte?

ANDIE: Jenom jsme tě chtěli vidět. Aspoň na chvilku. Ale slibuju, že teď za tebou budu chodit častějc. Každej víkend. (usměje se)

MATKA: Opravdu jsi mi chyběla, Andie. A Timovi taky.

ANDIE: (začíná nabírat) Promiň, mami,... Pacey...

Vyběhne z pokoje, Pacey ji následuje...

ANDIE: Slyšel jsi, co říkala, Pacey? Jakoby pořád žila v minulosti. Vždycky s tím začne a já to tak nenávidím. Ale nevím, co mám dělat. (pláče)

Pacey ji obejme...

ANDIE: Ona zřejmě netuší, že potřebuje pomoct. A já nenávidím, když jí musím lhát, ale nechci ji zraňovat.

PACEY: To je důvod, proč jsem tady. Nevidím nic zlýho na tom, co ji udělá šťastnou.

ANDIE: Jo, ona měla pravdu. Jsi jeden z těch nejlepších. Díky.


Dawson sedí u ruin, vyndavá notebook a uvažuje...

DAWSON: (k sobě) Přesně. Krásný místo a ticho. Perfektní prostor pro inspiraci.

Začíná psát do notebooku...

"Štastný konec" - příběh Mitche a Gale od Dawsona Leeryho

Dívá se kolem a začíná vzpomínat...

DAWSON: (k sobě) Ruiny. Kolik mám na ně vzpomínek. První pusa, i když to nebylo s Joey, ale s Jen, první "vážnej" vztah s Joey, (usměje se) když jsme plánovali naše "poprvý". Jak rychle se věci měněj. Snad má Jen pravdu. Možná bych nám měl dát s Joey ještě další šanci. Pak ale zase vidím Joey, jak ode mě utíká, a i když jsem to tak nechtěl, byl jsem smutnej a zůstal jsem tu opět sám. (zajede si rukama do vlasů) Ten letošní rok bude fakt dlouhej.

Pokračuje v psaní do notebooku...

9

Další den ve škole - všichni jsou ve filmové třídě...

UČITELKA: Dobré ráno, třído. Doufám, že jste si všichni užili víkend a pobavili se s vašimi úkoly. Možná jste dokonce získali nové přátele. (usměje se)

Vybere dva spisy z hromádky...

UČITELKA: Myslím, že se nám to docela vydařilo. Dva z vás si vybrali stejný film pro svůj úkol. Nevzpomínám si, že by se mi to stalo někdy předtím, když jsem zadávala tenhle úkol. A co bylo, myslím, zajímavé ještě víc, byl fakt, že šlo o klasiku z osmdesátých let: o "ET-ho". Je milé vědět, že jsou mezi vámi tací, kteří upřednostňují filmy, které jsou sice starší, leč stále "nad zlato". (usměje se)

Dawson a Joey se podívají jeden na druhého a usmějou se, učitelka se dál věnuje třídě...


Čas oběda - Dawson sedí u stolu, Joey přichází k němu...

JOEY: Ahoj, Dawsone.

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Hmm, to mě fakt pobavilo, že jsme si oba vybrali "ET-ho". Unaví nás vůbec někdy sledování tohohle filmu? (usměje se)

DAWSON: Pravděpodobně nikdy. (usměje se)

JOEY: No, mám pro tebe novinku.

DAWSON: Jakou?

JOEY: Po tý spoustě let se Bodie s Bessie rozhodli, že svůj vztah udělají oficiálním.

DAWSON: No ne, to je skvělý, Joey. Kdy bude svatba?

JOEY: To zatím nevím. Je to všechno ve fázi plánování. Dawsone, měla bych jednu důležitou otázku.

DAWSON: Fajn, o co jde?

JOEY: Nepotřebujete občas pomoct ve vaší rodinný restauraci?

DAWSON: No, asi by se nějaká nová pomoc s obsluhou hodila. Proč se ptáš?

JOEY: Bessie chtěla, abych si našla práci a já bych šla raději pracovat k někomu, koho znám a u koho by nešlo jen o přechodný místo.

DAWSON: No, nenapadlo by mě, po tvý předchozí špatný zkušenosti, že bys zase chtěla pracovat v restauraci. Myslel jsem si, že na to období nemáš zrovna hezký vzpomínky.

JOEY: Máš pravdu, ale už jsem v pohodě. Fakticky. Moc ráda bych pracovala v tak skvělým restauračním zařízení. (usměje se)

DAWSON: Dobře. Popoženu svoje rodiče, ale jsem si jistej, že už tě můžu od týhle chvíle přivítat "na palubě". (usměje se)

JOEY: Díky, Dawsone. Teď zase, kdybych mohla třeba já něco udělat pro tebe, stačí říct.

DAWSON: O něčem bych věděl.

JOEY: Poslouchám. (usměje se)

DAWSON: Nauč mě všechno o dětech. Jsi už teta, takže jsem si myslel, že jsi přes tyhle věci určitě odbornice. Chtěl bych se stát správným starším bráchou.

JOEY: (směje se) Tím jistě budeš, Dawsone. A já tě v tom samozřejmě podpořím. Stačí, když mi občas pomůžeš při hlídání Alexandra. Určitě se do toho rychle vpravíš. (usměje se)

DAWSON: Díky, Joey. (usměje se)


Andie sedí sama u stolu - Pacey si sedne hned vedle ní...

PACEY: Ahoj, Andie. Tak jak se dneska máš?

ANDIE: Cejtím, že bych neměla bejt tady. Měla bych bejt s mou mámou. Víš, dřív než se z ní stane úplnej cvok.

PACEY: Andie, nemluv o ní takhle. Ze všech lidí bys jí právě ty měla rozumět nejvíc.

ANDIE: Promiň. Už z toho všeho šílím. Proč zrovna moji rodinu muselo něco takovýho potkat?

PACEY: Netuším, ale chci, abys věděla, že já jsem tady pro tebe. Neměla bys bejt sama.

ANDIE: Děkuju, Pacey, ale já to prostě takhle nechci. Nemůžeš být pořád mým hrdinou. Tohle už dál není tvoje povinnost. Už nic není tak jako dřív. Skončil jsi to, vzpomínáš si? Nemůžeš to zase vrátit.

PACEY: Andie, nic se přece nestalo. Jsem jenom tvůj přítel.

ANDIE: Ne, Pacey, ty jsi víc než to. Připomíná mi to starý časy, ale nemůžu je vrátit zpátky. (odmlčí se) No, nemám zase až takovej hlad...

Zvedne se a rychle odchází, Pacey vypadá velmi překvapeně z toho, jak se celá situace obrátila...

PACEY: (k sobě) Co se to tu, do čerta, zase stalo?

10

Sobota - Joey začíná první pracovní den v restauraci Leeryových...

GALE: Ahoj, Joey. Jsem opravdu ráda, že ses rozhodla pracovat s náma. Bude fajn mít tak zkušenou obsluhu mezi naším personálem.

JOEY: Děkuju. Máte pravdu, těším se, až se zase pustím do práce. Jak se cítíte?

GALE: Jo, jsem v pořádku. Jenom kdyby už skončily ty ranní nevolnosti. (usměje se) No, tady máš uniformu. Tam vzadu je šatna.

JOEY: Fajn. Díky. (odchází do zadní části restaurace)


Pacey jde do domu Andie, dveře otevře Jack...

JACK: Ahoj Pacey. Jestli hledáš Andie, tak tady není.

PACEY: Kde je?

JACK: V Providence. Na návštěvě u matky. Chystám se tam za ní zajít zítra.

PACEY: Chtěl jsem jí navrhnout, že půjdu s ní. Neměla by bejt sama.

JACK: Pacey, vím, že to myslíš dobře, ale to co se stalo mezi váma, způsobilo, že chce bejt sama. Už to není ta samá Andie jako dřív. Dneska už je o mnoho silnější osobností.

PACEY: To vím. Řekla mi, že už mě nepotřebuje jako hrdinu.

JACK: No tak proč to odmítáš přijmout?

PACEY: Já to přece akceptuju. Jenom mě to všechno zraňuje. Měj se, Jacku. (odchází)


Téhož dne později - restaurace Leeryových, Dawson vchází dovnitř, Joey má právě přestávku...

DAWSON: Tak jak to dneska jde?

JOEY: Skvěle. V průběhu oběda se tu vystřídal celej zástup hostů. (usměje se)

Gale přichází k nim...

GALE: (k Dawsonovi) Ahoj, zlato.

DAWSON: Ahoj. Vidíš, mami, už jsem tu. Proč si nejdeš domů odpočinout? Táta a já to tady převezmeme.

GALE: Jsi si jistý? Máš pravdu, představa zdřímnutí mi nezní špatně. (usměje se)

DAWSON: Jen běž. Neboj se, půjde to. (usměje se)

GALE: Tak dobře. Díky, zlato. (políbí ho na tvář) Uvidíme se později. (odejde)

JOEY: (mrkne na hodinky) Konec přestávky. Zpátky do práce. Nezapomeň, žes mi dneska slíbil pomoc s Alexem.

DAWSON: Já vím. Uvidíme se pak. (usměje se)

Zaujme místo v recepci, Joey se vrátí k obsluze stolů...


Večer - Dawson jde k Joey, která mu otevře dveře...

JOEY: Připraven na svý první dobrodružství při hlídání dětí? (zakření se)

DAWSON: (vytáhne videokazetu) Jasně. (usměje se)

JOEY: Přinesl jsi film? Vážně toho o dětech moc nevíš, že jo? Až na teletubbies nebo Barneyho, toho otravnýho cestujícího dinosaura, u ničeho nevydrží sedět dýl než pět minut.

DAWSON: Uvidíme. (usměje se)

JOEY: Alexi, tohle je Dawson. Dneska tu s námi chvilku pobude.

DAWSON: Ahoj, Alexi. Chceš se mrknout na video?

Alex přikývne, Dawson do videa vloží kazetu, Alex sleduje televizní obrazovku...

ALEX: Barney.

JOEY: Říkala jsem, že si myslím, že je příliš malej na to, aby pochopil "ET-ho".

DAWSON: Tohle je lepší než Barney. Jenom se podívej.

ALEX: Barney.

Joey uchopí dálkový ovladač a rychle přetáčí film, zastaví ho až při scéně, v níž se Elliot a ET vznášejí na létajícím kole, Alex je uchvácený...

JOEY: Bůh žehnej tlačítku na rychlý přetáčení... (usměje se)

DAWSON: Říkal jsem ti, že se mu to bude líbit. (usměje se)

Dawson a Alex pokračují ve sledování filmu, Joey je při tom sleduje a usmívá se...

11

Dům Potterových - Dawson, Alex a Joey pokračují ve filmové projekci... Joey se na ně podívá a zjišťuje, že oba usnuli. Vezme Alexe a odnáší ho do postele, pak přijde k Dawsonovi a jemně s ním zatřese, aby se probudil...

JOEY: Zdravím. Spalo se ti dobře? (usměje se)

DAWSON: Já jsem spal?

JOEY: Pěkně hlasitě. (uculí se) Už jsem odnesla Alexe do postele.

DAWSON: To je dobře. Myslíš, že si mě oblíbil?

JOEY: Děláš si legraci? On tě zbožňuje.

DAWSON: (směje se) No, asi bych měl jít.

JOEY: Jsi si jistej? Vypadáš dost unaveně. Nenarazil jsi právě na pohovku? Nemyslím si, že by si o tebe vaši dělali obavy. Přinejmenším ti tu nebude hrozit, že usneš cestou domů.

DAWSON: Tak dobře. Nech mě zavolat domů, aby věděli, kde jsem. (zamíří směrem k telefonu)

Vrací se do obývacího pokoje...

DAWSON: Dobře. Je to zařízeno. Máma ti děkuje, že se o mě postaráš. (usměje se)

JOEY: Kdykoliv. (usměje se) No, přinesu ti polštář a přikrývku. (odejde)

Dawson se posadí zpět na gauč, Joey se vrací zpět s polštářem a přikrývkou...

JOEY: Tady to je, Dawsone.

DAWSON: Díky, Joey. (lehne si) Dobrou.

JOEY: Dobrou noc, Dawsone. (usměje se)

Dawson v mžiku usne, Joey se na něho ještě několik minut dívá...


Bessie a Bodie přicházejí domů....

BESSIE: Jo...

JOEY: Psst... (ukáže na Dawsona ležícího na gauči)

BESSIE: (mluví velmi potichu) Proč spí Dawson na naší pohovce?

JOEY: Byl děsně unavenej, a tak jsem ho nechtěla hnát domů. Nabídla jsem mu, že tu může přespat. Vadí ti to?

BESSIE: Vůbec ne. Moc mě těší, že se to mezi váma začíná urovnávat.

JOEY: Mně taky. Tak, jakej byl váš romantickej večer?

BESSIE: Absolutně úžasnej. A jak to šlo tady? Je Dawson dobrá chůva?

JOEY: Přirozenej talent. Alex získal novýho přítele. (usměje se)

BESSIE: To je skvělý.

JOEY: Dobře, odeberu se do postele. Dobrou noc.

BESSIE: Dobrou noc, Joey. Díky za hlídání Alexe.

Joey pozoruje Dawsona, jak mírumilovně spí na gauči a usmívá se, posílá mu vzduchem malý polibek...

JOEY: (zašeptá) Sladký sny, Dawsone. Snad budou o nás.

Jde spát do svého pokoje.


Druhý den ráno - Joey se probouzí a vidí Dawsona, jak stále spí na gauči, jde do kuchyně připravit snídani. Alex přijde za ní...

JOEY: Ahoj Alexi. Musíme bejt potichu, protože Dawson ještě spí, jo?

Alex souhlasně přikývne. Joey mu předloží minipalačinku a poleje ji sirupem. Začnou jíst, Dawson přichází...

DAWSON: Dobré ráno.

Alex a Joey obrátí oči v sloup...

JOEY: Dobré ráno. Spalo se ti dobře?

DAWSON: Jo, skvěle. Musím říct, že to byla jedinečná příležitost, jak se vyspat bez prožitku máminých ranních nevolností. Nebylo by špatný, kdybych tu moh´ zůstat i příštích osm měsíců, co ty na to? (usměje se)

JOEY: Hmm, nemyslím si, že budeš mít příležitost. Ať tak či tak, jsem toho názoru, že by ti to vaši neschválili. Ale snad můžu něco udělat proto, abych ti pomohla snášet matčiny ranní nevolnosti po dobu jejího těhotenství. Budu hned zpátky.

Odejde z pokoje, vrací se zpět a nese špunty do uší...

JOEY: Tady to máš. Používala jsem je, když byla Bessie těhotná. Rána pak byla rozhodně snesitelnější. (usměje se)

DAWSON: Dík. Jsem si jistej, že je plně využiju. (usměje se)

JOEY: Dáš si s náma snídani?

DAWSON: Ne. To už ne. Radši půjdu domů a mrknu se, jestli naši nepotřebujou s něčím pomoct. Ještě jednou díky, že jsem tu mohl přespat.

JOEY: Žádnej problém. (usměje se) Alexi, rozluč se s Dawsonem.

Alex obejme Dawsona, Dawson je dojatý...

ALEX: Pa pa.

DAWSON: Ahoj, Alexi. Uvidíme se později, kamaráde. Ahoj, Joey. Tady ti zatím nechávám ET-ho, jsem si jistej, že Alex ho bude chtít vidět ještě jednou.

JOEY: Fajn, Dawsone. Díky. (usměje se) Uvidíme se zítra ve škole.

DAWSON: Jasně. Tak zatím.

Odejde, Joey se za ním dívá. Alex přichází k ní...

ALEX: "ET."

Joey obrátí oči v sloup a rozesměje se. Jdou do obývacího pokoje a začnou se dívat opět na stejný film...

12

Později v tentýž den - Jenin dům, Pacey klepe na dveře, otevře babička...

BABIČKA: Sám pan Witter, čemu vděčíme za vaši návštěvu?

PACEY: Zdravím, paní Ryanová. Je doma Jen?

BABIČKA: Jistě že je. Dojdu pro ni. (jde do Jenina pokoje)

JEN: Ahoj, babi. Co je?

BABIČKA: Přišel Pacey. Chce tě vidět.

JEN: Fajn. (odchází z pokoje a jde za Paceym)

PACEY: Ahoj, Jen.

JEN: Pacey, co tady děláš?

PACEY: No, hlavně bych si teď potřeboval s někým promluvit. A zkrátka nemůžu jen tak zajít za Dawsonem nebo Joey. A Jack s Andie jsou v Providence u svý matky.

JEN: Takže jsi přišel za mnou? Jsem dojatá, Pacey. Teď mi řekni, oč jde.

PACEY: Jde o Andie. Netuším, jestli víš něco o Jackově a Andiině matce, ale její stav se nezlepšuje, a tak ji museli převézt do ústavu pro mentálně choré.

JEN: O tom nevím. Měl mi o tom Jack něco říct?

PACEY: Mám za to, že McPheeovi o těhlech věcech moc nemluvěj. A to je to, co mě děsí, Jen. Andie přece nikdy nebyla moc vyrovnanou osobností. Co kdyby jí to všechno zase přivodilo její předchozí stavy?

JEN: Ještě pořád máš o ni starost?

PACEY: Samozřejmě, že mám. Chtěl jsem tu bejt pro ni, ale vyloučila mě ze svýho života.

JEN: No, prostě se změnila. Tak to bejvá. Stala se silnější. V létě jsem toho byla svědkem. Vážně si myslím, že bude v pořádku.

PACEY: V to doufám. Chybí mi.

JEN: Já vím. Je těžký opustit svou první lásku. Já si taky ještě občas vzpomenu na Billyho.

PACEY: Na toho kluka z New Yorku?

JEN: Přesně.

PACEY: Proč? Mně připomínal prohnilý jablko.

JEN: Jak jsem řekla, tyhle první lásky pro každýho vždy znamenají něco zvláštního. A on nebyl zas až tak prohnilej. (usměje se)

PACEY: A máš taky nějaký vysvětlení toho, proč mi Dawson není schopnej odpustit tu záležitost s Joey, hmm?

JEN: No, tohle ti asi neřeknu, Pacey. Ale snad aspoň teď víc rozumíš tomu, proč ti Dawson ten letní výlet tak moc zazlívá. V krátkým čase jsi mu odvedl jeho první a jedinou lásku.

PACEY: To jo. Ale mně chybí možnost promluvit si s ním. Ty přece víš, že to byl můj nejlepší přítel.

JEN: Jo, tohle vím. (položí mu ruce kolem ramen) Myslím, že mám nápad, jak bys mohl Dawsonovi nabídnout olivovou ratolest smíru. (usměje se)

PACEY: Cože?

JEN: Gale je těhotná. Jdi k nim a pogratuluj Dawsonovi k jeho budoucí úloze staršího bráchy. Někdy stačí k obnově přátelství jeden malý krůček. Doufejme.

PACEY: No nevím, Jen.

JEN: Chce to hlavně začít, Pacey. Pokud jsi to, cos mi říkal, myslel vážně, jdi tam a popřej mu.

PACEY: Tak jo, zajdu tam. (odejde)


Pacey stojí před domem Leeryových, chvíli váhá, pak zaklepe na dveře, otevře Dawson...

DAWSON: Pacey. To je překvapení. Co tě sem přivádí?

PACEY: Právě jsem slyšel tu novinku o tvý mámě. Gratuluju ti, Dawsone. Mít sourozence může bejt radost, nebo, jako v mým přápadě, kříž. Ty konečně přece víš, jaký je to bejt bratr.

DAWSON: Díky. Třebaže tohle jsi vážně nemusel. Vím, jak je těžký nechat Joey Potterovou jít.

PACEY: My oba dva jsme se rozhodli jít. V tom jsem si porozuměli. Nic víc ani nic míň to neznamenalo. No, jenom jsem ti chtěl popřát. Vyřiď to i svým rodičům. Jo a ještě jedna věc. Nečekej příliš dlouho s návratem k Joey. Dívky jako ona jsou vzácný a měl bys bejt šťastnej, že tě někdo tak bezvýhradně miluje, zbav se svýho strachu. (odejde)


Gale sestupuje ze schodů a náhle padá na podlahu, Mitch ji urychleně odnáší na stranu...

MITCH: Gale!!!! (třese s ní) Dawsone, zavolej ambulanci!

Dawson běží k telefonu, Mitch nadále podpírá Gale...

13

Capesideská nemocnice, Dawson a Mitch sedí v čekárně, zatím nemají o Gale žádné zprávy...

MITCH: Nemůžu uvěřit, že se to stalo. Zdála se přece být v pořádku.

DAWSON: Já vím. Tohohle jsem se bál. Máma není v ideálním věku pro těhotenství. Měl jsem strach, že budou komplikace.

Přichází k nim doktor...

DOKTOR: Pane Leery, vaše žena už nabyla vědomí.

MITCH: Oh, díky bohu. Jak jí je? Co dítě?

DOKTOR: Dítě je v pořádku. Každopádně, tohle těhotenství je pro vaši ženu velká zátěž. V příštích osmi měsících by se opravdu měla šetřit.

MITCH: Jsem si jist, že bude. Můžeme ji vidět?

DOKTOR: No, právě odpočívá, ale protože jste rodina, tak jen jděte dál. (usměje se)

MITCH: Děkuju. Dawsone, přijdeš potom?

DAWSON: Jasně. V minutě jsem zpátky.

Mitch odchází za Gale, Dawson jde telefonovat...


Dům Potterových - Joey bere telefon...

JOEY: Haló.

Do telefonu...

DAWSON: Ahoj, Joey.

JOEY: Ahoj, Dawsone. Stalo se něco špatnýho?

DAWSON: Proč si myslíš, že se stalo něco špatnýho?

JOEY: Slyším to v tvým hlase. Povídej.

DAWSON: Jsem právě v nemocnici. Máma omdlela, ale už je v pořádku. Odpočívá.

JOEY: Oh, můj... Dawsone, mám tam za tebou přijít?

DAWSON: Ne. Už to je dobrý. Jen jsem chtěl, víš, kdybys zašla k našemu domu a podívala se, jestli se tam zatím někdo neobjevil.

JOEY: Dawsone, jsem ráda, že jsi mi zavolal. Dej mi vědět, jestli budeš ještě něco potřebovat, jo?

DAWSON: Určitě. Promluvíme si později. Ahoj. (zavěsí)

BESSIE: Kdo to volal, Joey?

JOEY: Dawson. Paní Leeryová je v nemocnici.

BESSIE: Oh ne. Je v pořádku?

JOEY: Dawson říkal, že už je v pořádku. Nechali si ji tam přes noc. Chystám se, že za Dawsonem na chvíli zajdu. Jeho hlas zněl tak roztřeseně. Nepochybně uvítá, když si bude moct promluvit s přítelem. Po tom loňským roce mám co dohánět.

BESSIE: Myslím, že to je fajn nápad, Joey.

JOEY: Zatím ahoj. (odejde)


Joey vstupuje do čekárny, spatří Dawsona, jak tam sedí. Když ji spatří, vstane...

DAWSON: (překvapeně) Joey! Říkal jsem ti, že nemáš chodit.

JOEY: Já vím. (pevně ho obejme)

Dawson setrvá v objetí o něco déle, její blízkost ho těší... Pak se odtrhnou a usednou...

JOEY: Tak co, jak se držíš?

DAWSON: Teď, když vím, co s mámou je, tak už jsem v pohodě. Měl jsem takovej strach, Jo.

JOEY: Znám tenhle pocit moc dobře.

DAWSON: To vím. To byl důvod, proč jsem ti řekl, abys sem nechodila. Počítal jsem s tím, že by v tobě nemocniční prostředí mohlo vyvolat nepříjemný vzpomínky.

JOEY: Není to snadný, ale nemohla jsem tě tady nechat sedět samotnýho. Jakej bych to pak byla kamarádka?

DAWSON: Děkuju.

JOEY: Co bys řekl kávě?

DAWSON: Ne, díky. Nejsem zrovna velkej spotřebitel kávy.

JOEY: No a co třeba čerstvej vzduch?

DAWSON: Jo, to zní líp. (usměje se)


Vyjdou před nemocnici...

DAWSON: Takže, kolikrát viděl Alex "ET-ho" do týhle chvíle?

JOEY: Hmm... tak čtyřikrát. Zamiloval si ho. Udělal jsi z mýho synovce dalšího spielbergovskýho fanatika.

DAWSON: (směje se) Hmm... možná bych mu mohl příště ukázat "Čelisti". (usměje se)

JOEY: Jestli to uděláš, tak se Alex bude ještě dlouho vyhejbat vodě jako čert kříži. Stačí že se teď nějakou chvíli neodtrhne od "ET-ho". (uculí se)

DAWSON: No, dneska se u nás zastavil Pacey.

JOEY: Vážně? Co říkal?

DAWSON: Chtěl pogratulovat mojí mámě k očekávání dítěte.

JOEY: To bylo od něho hezký. Takže už se to mezi vámi dvěma začíná vylepšovat?

DAWSON: No, nenazýval bych nás nejlepšími přáteli, ale už jsme ustáli docela běžnou konverzaci.

JOEY: Hmm, je to začátek. (změní téma) Zdá se, že tenhle školní rok ubíhá strašně rychle. Dřív než si to uvědomíme, bude tu konec prvního čtvrtletí.

DAWSON: Jo, krátce před vánočními svátky.

JOEY: Nepřetržitý studium. Jak krásnej dárek.

DAWSON: No, snad bysme mohli udělat studijný dýchánek u nás doma.

JOEY: Hmm, ráda bych, Dawsone. Víš, jenom právě teď nezvládám přemejšlet o závěrečnejch zkouškách. Nechme to až po Díkůvzdání.

DAWSON: Souhlasím. Tak jak pokračujou přípravy na Bodieho a Bessiinu svatbu?

JOEY: Pomalu. Jak všichni vědí, má se to uskutečnit někdy po naší maturitě.

DAWSON: Už pro ně máme svatební dárek, ale jeho předání musím nechat na rodičích. (usměje se)

JOEY: Řekni mi, co to je. Prosím. Jsem zvědavá. (usměje se)

DAWSON: Nemůžu. Slíbil jsem, že to udržím v tajnosti. (usměje se)

JOEY: No dobře. Takže si budu muset počkat spolu s ostatníma. Jinak, Dawsone, doufáš, že budeš mít mladšího bratříčka nebo sestřičku?

DAWSON: Na tom nezáleží. Bylo by skvělý mít bratra a učit ho, jak se hraje fotbal a jiný klučičí věci. Ale bylo by taky hezký mít sestřičku. Pomohla by mi porozumět dívkám.

JOEY: Dawsone, myslím, že jim už teď rozumíš dost dobře, a kdo říká, že když budeš mít sestru, nebude chtít hrát fotbal? Vzpomínám si, že jsem nesčetněkrát prostřelila tvojí branku při našich hrách. Taky bych ji mohla mnohé naučit. (usměje se)

DAWSON: Neroznesla jsi mě ale pokaždý. Taky jsem párkrát vyhrál. (usměje se)

JOEY: Máš pravdu. Vyhrál jsi, ale já vyhrála víckrát. (usměje se)

DAWSON: Tak, chceš jít se mnou navšívit mámu?

JOEY: Ne. Nemyslím, že bych měla. Je to rodinná záležitost.

DAWSON: Joey, ty jsi součást rodiny. Moje máma v tobě vždycky viděla dceru, kterou nikdy neměla. Myslím, že by tě ráda viděla.

JOEY: Já vím. A vždycky jsem ji brala jako svojí druhou matku, zvlášť po mámině smrti. Tvoje rodina tu vždycky pro mě byla. Až jsem si občas myslela, že si to snad ani nezasloužím.

DAWSON: Joey, vím, že se pár věcí změnilo a nejsem si jistej, jestli se někdy vrátěj do normálu. Ale je mi jasný, že ty budeš mít u Leeryů vždycky zvláštní místo, zvláště u toho, kterej tu teď stojí před tebou.

JOEY: (usmívá se přes slzy) Děkuju, Dawsone.

DAWSON: Pojď, navštívíme mámu.

JOEY: Tak fajn.

Vracejí se zpět do nemocnice...

14

Uvnitř nemocničního pokoje Gale, Dawson a Joey vstupují...

DAWSON: Ahoj, mami. Jak se cítíš?

GALE: Už o moc líp, zlato. Nevím, jestli nebudu muset zůstat v posteli po dobu svýho těhotenství. Nejsem zrovna z těch, co jenom leží a nic nedělají.

JOEY: No, neznělo by mi to špatně. (usměje se)

GALE: Joey, jsem moc ráda, že jsi se na mě přišla podívat. Je to od tebe tak milý.

JOEY: No, je hezký cítit se zase jako součást Leeryovic rodiny. Jsem ráda, že dítě je v pořádku

GALE: Doktor mi říkal, že bych se po dobu těhotenství neměla vystavovat stresu, tak jsme se s Mitchem a Dawsonem dohodli, že z Bessie a Bodieho uděláme naše partnery ve vedení restaurace. Změníme i nápis na "Leery & Potter's Fresh Fish." Bude to náš svatební dar. A taky to pro nás bude v příštích osmi měsících vítaná pomoc. (usměje se)

Joey obejme Gale a usmívá se...

JOEY: Myslím, že to je ta nejkrásnější věc, kterou kdy někdo pro naši rodinu udělal. Slibuju, že po dobu vašeho těhotenství bude restaurace v dobrých rukou.

MITCH: Víme, že bude. Dawson přišel se skvělým nápadem, co říkáš?

JOEY: (k Dawsonovi) To byl tvůj nápad?

DAWSON: No, hlavně jsem měl na mysli obchodní prospěch naší restaurace a kdo by se mohl stát lepším partnerem než Potterovi? (usměje se)

JOEY: (usměje se) Děkuju. No, musím jít povědět o všech novinkách Bessie a Bodiemu. Určitě budou překvapení.

GALE: Joey, než půjdeš, je tu něco, o čem bych si s tebou chtěla promluvit.

JOEY: Jistě.

GALE: Hmm, Mitchi, Dawsone, omluvíte nás na chvilku?

DAWSON: Jistě.

Mitch a Dawson odejdou...

JOEY: Oč jde, paní Leeryová?

GALE: No, vím, že je moc brzy vymýšlet jméno pro dítě. Ale myslela jsem, že i když zatím nevíme, co to bude, v případě, že by to byla holčička, tak bych jí chtěla dát jméno Lillian.

JOEY: Po mé matce.

GALE: Je to nádherné jméno a ona byla má nejlepší přítelkyně. Stále mi chybí. Když jste ještě s Dawsonem byli malí, velmi rády jsme si povídaly, zatímco jste si hráli. Byla bych moc ráda, kdyby se moje dítě jmenovalo jako ona, ale záleží na tobě. Pokud to nebudeš chtít, pochopím to.

JOEY: Paní Leeryová, jsem moc dojatá, že byste chtěla dát jméno mojí matky svýmu děťátku.

GALE: No, nemusíš mi odpovědět hned teď. Máš na to celých osm měsíců.

JOEY: Děkuju. Budu přemejšlet o všem, co jste mi řekla.

GALE: Jsem si vědoma, že by tenhle můj dotaz mohl vyznít poněkud sobecky. Možná bys chtěla dát jméno Lillian jednou své dceři, kdybys ji měla.

JOEY: Jak říkáte, KDYBYCH ji měla. Kdoví, zda se to někdy stane.

GALE: Ne, zůstaňme raději u "když". Ty a Dawson určitě uděláte všechno proto, abyste po svatbě měli svou vlastní rodinu. (usmívá se)

JOEY: Jste věčná optimistka, paní Leeryová. Uvidím, co bude jednou s Dawsonem. (usměje se) No, už půjdu. Měla byste se šetřit.

GALE: Budu. Ahoj, Joey.

JOEY: Nashle.

Odchází z pokoje, Dawson a Mitch čekají v hale, Mitch se vrací zpět do pokoje...

JOEY: Už půjdu domů. Přijdeš zítra do školy?

DAWSON: Jo. Naši říkali, abych klidně šel. Řekneš mi, o čem jste uvnitř mluvily? (usměje se)

JOEY: Promiň, nemůžu. To je tajemství.

DAWSON: No tak. Prosím...

JOEY: Tss! Taky jsi mi nechtěl říct jedno velký tajemství. Teď je řada na mně. Počkej si, stejně jako ostatní. Dobrou noc, Dawsone. (usměje se)

DAWSON: Dobrou.

Odchází, Dawson se za ní dívá. Potřásá hlavou a usmívá se, pak se vrací zpět do pokoje Gale...

15

O pár týdnů později, během vánoc... Jack a Andie jsou zpět z Providence...

ANDIE: Hele, proč vlastně vždycky zdobíme vánoční stromek, Jacku?

JACK: Protože jsou vánoce a je to jedna z tradic.

ANDIE: No, o letošních vánocích se rozhodně necítím být zrovna moc veselá.

JACK: Andie, chápu, že se tak cítíš kvůli tý situaci s mámou, ale určitě se to zlepší. Ona je teď v těch nejlepších rukou.

ANDIE: To vím. Jenom bych si přála, aby tam nemusela bejt. Zvlášť o vánocích.

JACK: Andie, můžu se tě na něco zeptat?

ANDIE: Jistě.

JACK: Kdy se vůbec se mnou vrátíš do Capeside? A to nemluvím o těchto dvou krátkejch návštěvních dnech. Chybíš mi. I našim přátelům.

ANDIE: Jacku, já nemůžu. Myslím, že bych tam měla zůstat. Radši budu zavřená s mámou.

JACK: No, zdá se, že tvůj názor nezměním. Co kdybys aspoň zašla na vánoční párty k Leeryům? Bude tam celá parta.

ANDIE: No dobře, Jacku.

JACK: Skvělý. (pověsí na stromek poslední ozdobu) A stromeček je hotovej. Tak co na to říkáš?

ANDIE: Je to nádherný.

Jack Andie obejme...

JACK: Nebudeme mít možná nejveselejší vánoce, ale určitě zažijeme šťastnej novej rok. Teď už je mi to jasný. (usměje se a oba se dívají na stromek)


V restauraci Leery's & Potter's Fresh Fish je jen pár zákazníků, Joey stojí za pultem, kreslí si do zápisníku...

BESSIE: Ještě pořád nemůžu uvěřit, že jsme spoluvlastníky tohohle všeho. Leeryovi k nám byli tak strašně šlechetní.

JOEY: Taky jsem byla překvapená. (vrací se k malování)

BESSIE: Copak to tam děláš, sestři?

JOEY: Slib mi, že když ti to ukážu, nikomu to neřekneš.

BESSIE: Slibuju.

Joey jí ukazuje, co maluje, je to obrázek, na kterém je nápis se slovy: "Leery & Potter's Fresh Fish"

JOEY: Chystám se donést tenhle náčrtek k těm lidem, co dělali vývěsní štít pro nás a řeknu jim, aby ho vyhotovili podle týhle předlohy. Doufejme, že to stihnou udělat během vánoc. Co si o tom myslíš?

BESSIE: Myslím, že je to úžasný, Joey. Jenom - co mají znamenat ty kopretiny, co jsou kolem? Neměly by tam bejt spíš malý ryby?

JOEY: Ne. Mám kopretiny ráda.

BESSIE: Odkdy?

JOEY: Prostě je mám ráda, stačí? (usměje se )

BESSIE: Jasně. Hm, mám pocit, že by ti nebylo proti mysli vrátit se k umění, co?

JOEY: Asi jo. Podívej, co jsem vyrobila pro Dawsona. (ukazuje něco Bessie)

BESSIE: Joey, je to nádherný. Určitě si to zamiluje.

JOEY: O tom nápisu nikomu nic neříkej, jo? Chci, aby to bylo překvapení.

BESSIE: Zamknu si pusu na zámek.

Přichází Dawson... Joey schová malování za záda...

DAWSON: Ahoj, lidi. Tak jak to tu jde?

BESSIE: Všechno v pohodě. Trochu pomalu, ale jsem si jistá, že je to proto, že lidi jsou teď na vánočních nákupech.

DAWSON: To určitě. No, Joey, jsi připravená na studium?

JOEY: Jasně. Nemůžu se dočkat, až tyhle závěrečný zkoušky budou za mnou.

DAWSON: To já taky. Zavolej k nám, jestli budeš cokoliv potřebovat, Bessie.

Dawson a Joey odcházejí...


Dům Leeryových - Dawson a Joey jdou dovnitř a uvidí Gale v kuchyni...

DAWSON: Mami, co tu děláš, proč neležíš v posteli?!

GALE: Doktor mi řekl, že se nemám stresovat. Ale stresu se nemůžu zbavit celodenním poleháváním v posteli.

DAWSON: Jsi si jistá?

GALE: Jistě že jsem. Všiml sis? Už nemívám ranní nevolnosti

JOEY: Kdy máte termín, paní Leeryová?

GALE: Někdy začátkem května. Věř mi, mohlo by to bejt i dřív.

DAWSON: Tak mi slib, že se budeš šetřit.

GALE: Budu, zlato.

Dawson a Joey jdou nahoru do jeho pokoje a začínají studovat...

JOEY: Myslíš si, že je to dobrej nápad, udělat vánoční párty tady? Nebude to pro tvojí mámu velkej stres?

DAWSON: Ne. Protože ona nedokáže nic nedělat. Naši už sehnali jídlo. A taky jsme už přichystali výzdobu. To pro ni neznamená žádnej stres.

JOEY: To zní fajn. (usměje se) Hrozně ráda tu budu čekat na vánoce.

DAWSON: Já taky. Jako za starejch časů.

Usměje se na ni, oba pak skloní hlavy nad knížky a pokračují ve studiu...

16

Štědrý večer - dům Leeryových, Jack & Jen připravují dekoraci...

JEN: A tady je jmelí. Mám ho tam zavěsit, nebo ne?

JACK: Myslím, že jo. Krom toho, já ho rozhodně nevyužiju.

JEN: Noo... Jacku, jestli chceš fakt někoho políbit pod jmelím, můžeš políbit mně. To není stejný jako políbit někoho jinýho. A my víme, že našemu přátelství to neublíží, protože jsi gay. (usměje se)

Jack ji zlehka políbí na rty...

JACK: Šťastný vánoce, Jen.

JEN: Šťastný a veselý, Jacku. (usměje se)

Dawson přichází do pokoje...

DAWSON: S tou dekorací jste odvedli skvělej kus práce, lidi.

JEN: To nebyl problém. Takže, kdo všechno má dneska dorazit?

DAWSON: Pokud vím, tak... Joey, Bessie, Bodie, Andie a... Pacey.

JACK: Skutečně? Pacey?

DAWSON: Jsi v šoku, co? Počítal jsem s tím, jsou přece vánoce. A ty jsou časem dávání a myslím si, že je to i čas k tomu, abych Paceymu odpustil.

JEN: To je skvělý, Dawsone. Myslím si, že mu vaše přátelství opravdu chybělo, stejně jako tobě, i když kdesi hluboko uvnitř.

DAWSON: (usměje se) No, nedá se říct, že by se věci mezi námi vrátily do normálu, ale nemůžu kvůli tomu pořád šílet. A taky nemůžu obviňovat žádnýho kluka z toho, že se zamiloval do tak nevšední holky, jako je Joey.

Ozve se domovní zvonek... Dawson otevírá dveře, jsou to Potterovi, Bessie, Bodie a Alex...

BODIE: Ahoj, lidi. Šťastný vánoce! Neseme krocana.

DAWSON: Skvělý! Můžete ho dát na kuchyňskej stůl.

Alex div nevyskočí z Bessiina náručí, jak se hrne k Dawsonovi, který ho zachytí...

BESSIE: No ne! Dawsone, ty máš vskutku na Alexe obrovskej vliv. Nemůžu ti dost poděkovat za to, že jsi mu ukázal "ET-ho".

DAWSON: (směje se) Za to se fakt omlouvám. Netušil jsem, že se do toho filmu tak zblázní.

BESSIE: Oh, neomlouvej se. Je to vítaná změna oproti (hláskuje) B-A-R-N-E-Y-M-U. (usměje se, potom odejde z pokoje)

DAWSON: (k Joey) Ahoj.

JOEY: Ahoj. Všimla jsem si, jak se k tobě Alex nadšeně hrnul. (usměje se)

DAWSON: (směje se) Potřebuješ pomoct s těma dárkama?

JOEY: Ne, zvládnu to. Vyměníme si dárky teď nebo až pozdějc?

DAWSON: Klidně už teď. Jenom vrátím Alexe jeho mámě.

Jde najít Bessie...

DAWSON: Tady ho máš, Bessie. Za chviličku jsem zpátky, Alexi.

Jdou s Joey nahoru do jeho pokoje a nesou s sebou dárky...

DAWSON: Otevři ten svůj jako první.

JOEY: Tak dobře. (usměje se)

Rozbaluje dárek...

JOEY: Videokazety. Co na nich je?

DAWSON: Ty a tvoje máma. Vím, jak jsi se ráda dívala na to poslední domácí video, tak ti ho věnuju. Když jsem uklízel v pokoji, našel jsem několik starejch kazet. Myslel jsem si, že bys je ráda měla.

JOEY: (je blízko k slzám, ale usmívá se) Moc ti děkuju, Dawsone. Tohle je fakt moc skvělý. (obejme ho) Tady. Otevři si svůj. (usměje se)

Dawson otevře balíček a vytáhne obraz, na kterém je on spolu s Alexandrem a s následným textem: "Dawsone, budeš skvělý starší bratr. Šťastné Vánoce. Joey"

DAWSON: To je nádhera. Nemám slov.

JOEY: Jsem ráda, že se ti líbí. Ty víš, že je to pravda. Alex tě zbožňuje. Tvůj bratr nebo sestra budou mít velký štěstí, že budeš součástí jejich života. Určitě si tě zamilujou. (usměje se)

DAWSON: Děkuju ti, Joey. Jen si nevzpomínám, že bych ti někdy stál modelem.

JOEY: To nebylo třeba. Tvou tvář mám vrytou do paměti. A Alex se mi maloval taky snadno. (usměje se)

Dawson se usměje a vezme ji za ruku...

DAWSON: Děkuju.

JOEY: Rádo se stalo. (usměje se)

Pak sejdou po schodech a vrátí se zpátky na párty...

JOEY: No ne! Všichni už jsou tady.

DAWSON: Skvělý. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se tady takhle společně sešli.

Jen přichází odvedle...

JEN: Šťastný a veselý, lidi! Nepůjdete s náma sledovat "Život je krásný"?

DAWSON: Samozřejmě.

JEN: No, tak pojďte. Ale nejdřív se políbíte.

DAWSON: Cože?

Jen ukáže směrem ke jmelí, Dawson a Joey vzhlédnou...

JEN: Já tu tradici nevymyslela. Pouze ji dodržuju. (usměje se a odejde)

Dawson a Joey se dívají jeden na druhého...

DAWSON: Myslíš, že můžem?

JOEY: No, jsou vánoce. Záleží na tobě. Copak není hezký se o vánocích obejmout?

DAWSON: Tak jo.

Obejmou se, Dawson se odtáhne...

DAWSON: Ale co sakra...?

Pak Joey krátce a něžně políbí...

DAWSON: Šťastný a veselý, Jo

JOEY: Šťastný a veselý. (usměje se)

17

Před restaurací Leery & Potter's Fresh Fish - Dawson, Joey, Gale, Mitch, Bessie, Bodie a Alex se dívají na nový vývěsní štít...

GALE: Joey, to je taková krása. Moc ti děkuju, že jsi ho pro nás udělala.

JOEY: To nebyl problém. Jsem opravdu ráda, že se vám všem líbí. (usměje se)

GALE: No, už bych měla radši jít. To se divím, že mě tihle dva (ukazuje na Dawsona a Mitche) ještě neženou domů.

MITCH: Máš pravdu. Tak pojď, zlato. Půjdeme.

GALE: Mějte se. (odcházejí)

Bessie s Alexem rovněž odejdou. Bodie, Dawson a Joey se vrátí zpět do restaurace...

DAWSON: Nejdřív jsi věnovala obrázek mně, potom jsi vytvořila návrh pro vývěsní štít. Zdá se mi, že se vracíš zpět do uměleckej vod.

JOEY: No, pokouším se. (usměje se)

DAWSON: Ty kopretiny kolem nápisu se mi moc líbily. Jsem překvapenej, že sis na ně vzpomněla.

JOEY: Samozřejmě, že jo. Jen bych si přála, aby to nevypadalo jako sídlo v Rialtu. Občas usměrním svůj hněv k tomu, aby ve mně probudil to lepší. Ale co, to už je teď minulost.

DAWSON: Jasně. Tak co, bavila ses na naší vánoční párty?

JOEY: Jo, užila jsem si to. Z těch kazet od tebe jsem měla obrovskou radost. (usměje se) Dawsone, k té puse...

DAWSON: Stáli jsme pod jmelím, Joey. To je všechno.

JOEY: Jistě. To jsem myslela. Jen pro jistotu. (usměje se, ale je na ní vidět zklamání) Tak, jak to bude vypadat na Silvestra?

DAWSON: Vzhledem k tomu, že hodně lidí se v ten den obvykle jen nerado věnuje vaření, tak obvykle zamíří za jídlem ven do města, což restauracím přináší slušný zisky. (usměje se)

JOEY: Jo. To dává smysl.

DAWSON: A jaký jsou dneska tvý plány po zavírací době?

JOEY: No, zatím žádný. Nejspíš půjdu domů a budu se dívat na pořad Dicka Clarka k roku 2001, no a potom půjdu spát.

DAWSON: To určitě můžeš. Ale taky můžeš přijít k nám a v mým pokoji sledovat zábavný pořady z Times Square. Jako jsme to dělávali každej rok, když jsme ještě byli děti. (usměje se)

JOEY: Víš, to mi zní o moc líp. Přijdu. (usměje se)

DAWSON: Skvělý!


Později v noci - zavírací doba "Leery & Potter's Fresh Fish "...

DAWSON: Můžeme jít?

JOEY: Jasně. (usměje se)

Dawson zamkne restauraci a pak spolu s Joey zamíří k jeho domu...

Joey jako první vyšplhá nahoru po žebříku, následována Dawsonem...

DAWSON: Dobře, počkej tady. Za chvilku jsem zpátky.

Odejde z pokoje, Joey zapne televizi a usměje se, Dawson se vrací se dvěma skleničkami na šampaňské a lahví jablečného džusu...

JOEY: (směje se) Nemůžu uvěřit tomu, že jsi přinesl jablečnej džus. Cítím se, jako kdyby mi bylo zase deset.

DAWSON: No, je to přece část silvestrovský tradice. To jsem nemohl vypustit. (usměje se)

JOEY: Užívám si rockovýho silvestrovskýho večera, kde jedním z hudebních hostů není Britney Spears. (usměje se)

DAWSON: No, což je dobře. (usmívá se)

JOEY: Je to fakt super, Dawsone. Děkuju. Je zábavný dělat to, co jsme dělali jako děti.

DAWSON: Já vím. (usmívá se)

Napijou se ze sklenic jablečného džusu...

DAWSON: Vidíš? Je to lepší než alkohol.

JOEY: Souhlasím. (usmívá se)


Později v noci - blíží se půlnoc, Joey a Dawson bok po boku usnuli...

Odpočítávání v televizi: "10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1 ...! ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!"

Dawson a Joey však stále spí...

18

Nový rok - v časných ranních hodinách, Dawson pomalu otevírá oči a zaznamená, že Joey leží vedle něho, usměje se, Joey se začne probouzet...

JOEY: (zívá) Kolik je hodin?

DAWSON: Kolem 5:00 ráno.

JOEY: No, vypadá to, že jsme zmeškali odpočítávání na Times Square. Myslím, že to bylo tou únavou z práce v restauraci. Včera večer už toho bylo na nás moc.

DAWSON: Jasně.

Joey si teprve uvědomuje, že tu nakonec zůstala jen s Dawsonem...

JOEY: Už je to tak dlouho, co jsem naposledy ležela v týhle posteli. Je to skvělej pocit. (usměje se)

DAWSON: Já vím. Nikdy bych si nepomyslel, že by se to mohlo stát znovu. Jsem rád, že jsem se spletl.

JOEY: (usmívá se) Dawsone, stalo se něco? Proč se na mě takhle díváš?

DAWSON: Nevím. Jedna část mýho mozku mi říká, že jsme jenom přátelé, ale nemůžu popřít ani tu část, která tě potřebuje dostat z týhle postele.

Dlouze se na ni zadívá...

JOEY: Bojuju s tím samým pocitem.

Oplácí mu dlouhý pohled...

DAWSON: A...

JOEY: A myslím si, že vítězství je naše. (usměje se a pak se k němu přiblíží a vášnivě ho políbí)

Jejich objetí nabývá na intenzitě a vášni, už je to dlouho, co oba cítili něco takového a zdá se to být tak přirozené...

DAWSON: (odtáhne se z jejich vášnivého objetí) Dost, musíme přestat.

JOEY: (tváří se zklamaně) Proč?

DAWSON: Protože jsme přátelé. A přátelé nedělají tyhle věci.

JOEY: (zklamaně vstává z postele) Dawsone, ale my jsme přece VÍC než jen přátelé. Ty a já, oba jsme to vždycky věděli. Jsem si jistá, že ke mně cítíš něco víc. Cítila jsem to, když jsi mě před chvílí líbal. Vždy něco mezi námi bylo. To nelze popřít. (usměje se)

DAWSON: Já ale nemůžu jen tak na všechno zapomenout, Jo. Když myslím na to, že bysme to měli ještě jednou zkusit, vždycky si vzpomenu na okamžik, kdy jsi ode mě tehdy utekla pryč z mola a původní úmysl se vytratí.

JOEY: Budeš vůbec schopnej na to jednou zapomenout? Nemůžu změnit minulost, Dawsone. Jediný, co se tehdy stalo, bylo to, že jsem zjistila, že Paceyho nemiluju. Já miluju tebe, Dawsone. A nebojím se to přiznat. Já nejsem ten, kdo utíká před svým vlastním strachem. Ale ty ano. Jsem připravená na všechno, co s sebou vztah přináší. Na všechno. A moc mě mrzí, že ty nejsi. Prosím, neboj se mě milovat, Dawsone. Vím, že jsem ti v minulosti ublížila, ale už tě nedokážu přestat milovat. Zkus se přes to přenést, Dawsone. Já ani ty nemůžeme vědět, co přinese budoucnost. Ale myslím, že bude lepší, než je teď. No, Bessie nemá tušení, že nejsem doma, bude lepší, když dorazím domů dřív, než se probudí. Šťastný nový rok, Dawsone.

Jde k oknu a slézá po žebříku, Dawson jen stojí a pozoruje ji, jak odchází, v očích má slzy...

19

Čas sblížení už je pryč, Dawson a Joey spolu od té doby nemluvili, Bessie a Joey jsou společně v butiku a vybírají svatební šaty...

BESSIE: No, Joey, co na ně říkáš?

JOEY: Jsou nádherný, Bessie. Jenže tobě se líbily i ty druhý. Můžeš se už, prosím, rozhodnout?

BESSIE: Joey, vím, že tohle nepatří k tvým oblíbeným činnostem, ale jako moje družička si tím budeš muset projít. Budu se přece konečně vdávat a chci svou svatbu připravit co nejlíp, proto potřebuju najít šaty svých snů. A je mi jedno, jestli to potrvá celej den. Dokud nenajdu ty správný šaty, budeš sedět támhle a říkat mi svoje názory, tak jak se od družičky očekává.

JOEY: (rozmrzele) Fajn!

BESSIE: No tak, co se přihodilo?

JOEY: Jenom se necítím na to, abych byla tady, potom, co se stalo mezi náma s Dawsonem.

BESSIE: A co se stalo?

JOEY: Dobře, ale slib mi, že nevyletíš, protože se nic nestalo. Víš, Dawson a já jsme se na Nový rok spolu málem milovali.

BESSIE: Cože?!

JOEY: K ničemu nedošlo. Já jsem to chtěla, ale on se stáhnul. Postavily se totiž mezi nás věci, který se odehrály v minulosti. On nedokáže zapomenout na tu záležitost s Paceym a já si zase nemyslím, že můžeme zůstat "jenom přáteli". On se mě ale bojí milovat, Bessie.

BESSIE: Ach, Joey. To je mi líto. (obejme ji) Ale víš co, myslím, že Dawson udělal dobře, protože jste na to šli moc rychle. Nebylo by to teď moudrý.

JOEY: Jistě, to vím, Bessie.

BESSIE: Už jsi od tý doby s Dawsonem mluvila?

JOEY: Ne. Nemám chuť se s ním teď zrovna vidět. Zraňuje mě, že mě nedokáže milovat tak, jako já jeho... Bessie, ráda bych se tě na něco zeptala.

BESSIE: Poslouchám.

JOEY: Moc ráda bych odjela do Paříže. Vždycky jsem tam chtěla jet a teď, když se chci věnovat umění..., myslím, že je to to nejlepší místo, co můžu navštívit.

BESSIE: Myslím, že je to skvělej nápad, Joey. Kdy bys tam chtěla jet?

JOEY: Napadlo mě, že by to byl takovej můj letní výlet.

BESSIE: No, zní to skvěle, Joey, ale jsi si jistá, že tam chceš jet sama?

JOEY: Jistě. Myslím, že trocha samoty je přesně to, co potřebuju.

BESSIE: Dobře. Já v tom nevidím problém.

JOEY: Díky, Bessie. (usměje se) Mimochodem, těch šatů, co máš zrovna na sobě, by ses měla držet.

BESSIE: Jistě? (podívá se do zrcadla) Vím. Ale bude lepší, když si zkusím i další.

Joey usedne zpět do křesla a povzdechne si...


Dům Leeryových - Mitch a Gale se chystají odejít, Dawson je zadrží...

DAWSON: Kam jdete?

GALE: K doktorovi. Dneska zjistíme, jestli budeš mít malýho bratříčka nebo sestřičku. (usměje se)

DAWSON: Fakticky? A co s tím počkat, až se to malý narodí.

MITCH: No, to můžeme, ale pro zařizování některých věcí by bylo jednodušší vědět to dopředu.

GALE: Jistě, takhle bysme věděli, jestli máme nakoupit hračky a šatičky pro holčičku nebo pro kluka...

DAWSON: Chápu. No, aspoň zjistím, jestli mám budoucí dětskej pokoj vymalovat namodro nebo narůžovo. (usměje se)

GALE: Dobře. Tak my už půjdeme. Uvidíme se později, zlato.

Mitch a Gale odejdou, Dawson jde nahoru do příštího dětského pokoje a dá se do vyklízení. Někdo zaklepe na dveře, Dawson jde otevřít, jsou to Bodie a Alex...

DAWSON: Ahoj. Co tu děláte?

BODIE: Volal mi jeden z kuchařů a říkal, že má chřipku a nemůže dneska přijít. Doufal jsem, že bys mohl na chvíli dohlídnout na Alexe, protože tam musím zajít. Vím, že mu tady s tebou bude dobře.

DAWSON: Jistě. Žádnej problém. (usměje se)

BODIE: Díky. Jakmile Bessie a Joey skončí s nákupy na svatbu, tak si ho vyzvednou.

DAWSON: Fajn.

Bodie postaví Alexe dolů...

BODIE: Budeš tu hezky s Dawsonem, jo? Máma s tetou Jo si pak pro tebe přijdou.

Bodie ho podá Dawsonovi...

DAWSON: Neboj se. Bude nám tu dobře.

BODIE: Tak fajn. Díky, Dawsone.

Bodie odejde... Dawson vezme Alexe do svého pokoje a ukáže mu loutku ET-ho, Alex se usměje a a obejme loutku...

DAWSON: Máš ho rád, hm? (usměje se)

Alex přikývne a dál si hraje s loutkou... Dawson se usměje a pozoruje ho, jak si hraje... Vychutnává si pocit "staršího bráchy".

A pak si uvědomí, že za chvíli přijde Joey vyzvednout Alexe. Co mu asi řekne? A co je podstatnější, co by měl říct on jí? Neviděli se spolu od Nového roku, ale přece se nemohou stále navzájem vyhýbat...

20

O pár hodin později, Bessie a Joey jdou k Dawsonovi vyzvednout Alexe...

BESSIE: Tak jsme tu.

Joey se dívá dům Leeryových a nemá se k pohybu, Bessie vystupuje z náklaďáku...

BESSIE: Nepůjdeš dovnitř?

JOEY: Je to tvoje dítě. Nevidím důvod, proč bysme musely vyzvednávat Alexe obě.

BESSIE: (rozzlobí se) Pohni kostrou a vylez ven z toho auta! Vždyť je ti sotva osmnáct. Trochu života! Jen se jdi vypořádat s tím, co visí ve vzduchu mezi tebou a Dawsonem!

JOEY: (vyleze z náklaďáku) Fajn. Půjdu dovnitř. Uklidni se, Bessie.

Joey a Bessie zamíří ke dveřím, Bessie zaklepe, Dawson otevírá...

DAWSON: Ahoj!

BESSIE: Ahoj, Dawsone. Moc si cením toho, žes nám pohlídal Alexe. Tak jak jste zvládli dnešní odpoledne?

DAWSON: Bylo to všechno v pohodě. Hráli jsme si, koukali na "ET-ho". Před chvíli si šel odpočinout do mého pokoje. (usměje se)

BESSIE: Skvělý. Jsem moc ráda, že tu u tebe mohl zůstat. Je to k nezaplacení. Dojdu si pro něj nahoru.

DAWSON: Fajn.

Bessie jde nahoru do pokoje a nechává Dawsona a Joey samotné v obývacím pokoji, mezi nimi je zřetelné napětí...

DAWSON: Takže...

JOEY: Takže...

DAWSON: Bylo to asi náročný, co?

JOEY: Jo. To bylo.

DAWSON: Když už jsme se dostávali z problémů...

JOEY: Přišla jsem a udělala tu hloupost, že jsem tě políbila.

DAWSON: To nebyla hloupost, Joey.

Joey se nepatrně usměje, pak se zadívá vážným pohledem na jeho tvář...

JOEY: Musela jsem o tom přemýšlet. Jde o budoucnost. Dospěla jsem k rozhodnutí a měla bych ti ho sdělit. A než něco řekneš, tak nech, prosím, mluvit mně.

DAWSON: Dobře.

JOEY: Nemůžu popřít to, co se mezi náma před pár dny stalo. No, přinejmenším nemůžu popřít to, jaké se to zdálo být. Ale nechci nás kvůli tomu rozdělit. Chci tě mít ve svým životě, a jestli si přeješ být jen mým nejlepším přítelem, pak to přijímám. Protože nemít tě je horší než mít tě aspoň zčásti. Nechci mezi náma zpřetrhat všechny vazby. Spojuje nás příliš mnoho věcí.

DAWSON: Joey, děkuju ti za tvou upřímnost. Cítím to stejně. Chci tě ve svým životě. Jen nechápu, jakou úlohu sis vlastně přidělila. Ale pro teď i navždy budeš mým nejlepším přítelem. A nechci ani popřít to, co se před pár dny stalo. Vrylo se mi to do paměti.

Stále se dívají jeden na druhého, mlčí, Bessie sestupuje po schodech se spícím Alexem v náručí...

BESSIE: (zašeptá) Ještě jednou děkuju, Dawsone. Joey, můžeme jít?

JOEY: Počkej, Bessie. Tohle je Dawsonova loutka ET-ho. Je z jeho sbírky. (vezme ji z Alexových rukou a vrátí Dawsonovi)

DAWSON: To je v pořádku, Joey. Může si ji vzít domů.

JOEY: Ale, Dawsone, je to přece součást tvojí sbírky.

DAWSON: Je to jenom loutka, Joey. (usměje se a dá loutku zpět do Alexových rukou)

BESSIE: To je od tebe tak milý, Dawsone. Díky.

Bessie zamíří z domu směrem k náklaďáku, Joey ještě zůstává v obývacím pokoji, strnule hledí na Dawsona...

DAWSON: Proč se na mě takhle díváš?

JOEY: Chci si chvíli promluvit o samotě, Dawsone. Ono správný rozhodnutí zůstat "jenom přáteli" není snadný. Pokud to tak vážně chceš, asi bude nejlepší, když se teď naše cesty rozejdou. A tak myslím, že strávit léto v Paříži pro mě bude znamenat dobrej začátek.

DAWSON: Cože? Pojedeš do Paříže?

JOEY: Ano. A tentokrát to myslím vážně. Vždycky jsem chtěla vidět Paříž a Bessie si myslí, že by to pro mě bylo dobrý.

Bessie se vrací zpátky před dům...

BESSIE: Chceš se se mnou vrátit a vzít autem, Joey?

JOEY: Promiň, Bessie, vím, že už na mě čekáš. Musím teď jít, Dawsone. Probereme to později. Vyřiď rodičům můj pozdrav.

Bessie a Joey odejdou, Dawson je zaražený z Joeyina sdělení, jak holdá strávit léto...

21

Příštího dne, restaurace Leery & Potter's Fresh Fish, Joey pečuje o stoly, Bodie vaří a Gale stojí u recepce. Když si jí Joey všimne, jde si s ní promluvit...

JOEY: Zdravím, paní Leeryová. Co tu děláte? Nemyslím si, že by vám váš doktor schvaloval tenhle stres. Dneska je tu narváno..

GALE: Jsem v pořádku. Vlastně jsem byla včera u lékaře. Říkal, že je všechno v pořádku. A taky posunul termín porodu. Možná vyvolá porod na sále už koncem dubna. Prý by pro mě a pro dítě byla tahle cesta bezpečnější.

JOEY: To se asi uvidí. No, jsem ráda, že je vše v pořádku.

GALE: Já taky. Už taky vím pohlaví dítěte. Bude to holčička. Cítila jsem, že to tak bude. To bude zřejmě mateřským instinktem, řekla bych. (usměje se)

JOEY: To je skvělý, paní Leeryová. Co si o tom myslí Dawson, když už ví, že bude mít sestru?

GALE: Je velmi šťastný. Právě teď je doma a natírá dětský pokoj narůžovo.

JOEY: Víte, nikdy by to neřekl, ale myslím si, že doufal v to, že to bude sestra. (usměje se)

GALE: Takže, teď už víš, že to bude děvče, přemýšlela jsi o tom, že by mohla dostat jméno po tvý matce?

JOEY: Jistě že ano. Vím, že to bude znít sobecky, ale opravdu si myslím, že by si máma přála, aby jméno Lillian dostala moje nebo Bessiina dcera. Pravděpodobně se to bude týkat Bessie, protože si nemyslím, že bych měla dítě dřív než ona. Mrzí mě to. Určitě jste čekala jinou odpověď.

GALE: Nechci, aby ses cítila špatně, Joey. Já tomu přece rozumím. Určitě to bude mít větší smysl pro tebe nebo Bessie, když tohle jméno v budoucnu použijete.

JOEY: No, ale myslím si, že by mámě nevadilo, kdyby její jméno malá dostala jako svoje druhý jméno. (usměje se)

GALE: Jistě. Ten nápad se mi líbí. Teď budu přemýšlet o prvním křestním jménu.

JOEY: No, je to jen nápad, ale mohla byste ho vybrat podle jména postavy z nějaký vaší oblíbený knížky. Stejně jako moje máma vybrala jméno Josephine pro mě.

GALE: Hmm, já ale nejsem zas až tak velká čtenářka.

JOEY: Můžete se stejně tak rozhodnout podle oblíbenýho filmu. Jste přece Leeryová, takže jsem si jistá, že určitě přijdete na nějakej film, z něhož byste mohla vybrat jméno. (usměje se)

GALE: (s úsměvem) Jistě. Popřemýšlím o všech filmech, který mám ráda. No, Joey, dneska jsi mi už tady pomáhala dost. Tak si vezmi volno.

JOEY: Paní Leeryová, to přece nejde. Je tu příliš rušno.

GALE: Mitch je na cestě, Bodie je ještě tady a máme tu dnes dostatek obsluhy. Všechno je v pořádku. Tak klidně běž. To je příkaz od šéfa. (usměje se)

JOEY: Tak dobře. Díky, paní Leeryová. Hodně štěstí při výběru jména. (odejde)


Dům Potterových - Joey vchází do dveří...

BESSIE: Jsi doma brzy.

JOEY: Paní Leeryová říkala, že si mám jít odpočinout.

BESSIE: To bylo od ní milý.

JOEY: Hm. Bessie, jestli je všechno v pořádku, na chvilku si odskočím, jo?

BESSIE: Jistě. Kam půjdeš?

JOEY: K Dawsonovi. Pomůžu mu s malováním dětskýho pokoje. To mi připomnělo, že se na to musím převlíknout. (odběhne do svého pokoje)


O pár minut později, vychází z pokoje a nese si věci na malování...

JOEY: Zatím ahoj, Bessie.

Odejde....


Dům Leeryových - Joey přichází a klepe na dveře, Dawson otevírá...

DAWSON: Ahoj. Nač ty věci na malování?

JOEY: Tvoje máma mi řekla, že maluješ dětskej pokoj. Myslela jsem si, že bys uvítal pomoc. Není to žádná legrace vymalovat to sám. Přinesla jsem si vlastní štětec. (usměje se)

DAWSON: Tak fajn. Pojďme na to. (usměje se)

Jdou do dětského pokoje...

DAWSON: Víš, už jsem z tý růžový barvy skoro nemocnej.

JOEY: (směje se) To věřím. No, dokončíme tamtu stěnu. Zbejvaj ještě tři. Začněme.

Jdou k jedné ze zdí a začínají malovat. Chvíli mlčí, pak se Joey ujme slova...

JOEY: Takže ty budeš mít malou sestřičku, Dawsone. (usměje se)

DAWSON: Jo. Jsem moc šťastnej. Už se nemůžu dočkat konce dubna. Až získám sestru. Mojí sestru. Těším se na to. (usměje se) No a jak to, že máš vlastně teď volno?

JOEY: Myslím, že jsem si tvou matku získala.

DAWSON: U ní jsi dobře zapsaná odjakživa.

Usměje se, oba se na sebe podívají, pak se vrátí zpět k malování...

JOEY: Jsem překvapená, že nemáš připomínky k mý cestě do Paříže.

DAWSON: Oh. Tohle. No, myslím, že bys tam měla jet. Přece jsi to vždycky chtěla. To není totéž, jako kdyby ses tam chtěla odstěhovat natrvalo.

JOEY: Cože?!

Dawson nechá chvíli štětec kapat na podlahu, pak rychle začne malovat...

DAWSON: Copak se nevrátíš zpátky do Capeside?

JOEY: To nevím, Dawsone. Jenom jsem si říkala, že kdyby se mi v Paříži zalíbilo, možná bych tam strávila delší dobu. Bessie a Bodie by mě v tom plně podpořili.

DAWSON: No ne! Myslel jsem si, že to bude jen letní výlet. Nenapadlo mě, že by ses pak nechtěla vrátit zpátky.

JOEY: No, v tuhle chvíli to vypadá tak, že to bude jenom letní výlet, ale jestli mi Paříž bude mít co nabídnout, potom nepochybně svůj názor změním. No a ... budu ti opravdu chybět?

DAWSON: Samozřejmě že budeš, Jo. Ale i přesto si myslím, že bys měla jet. Tohle byl přece tvůj sen. Nechci se ti stavět do cesty.

JOEY: (zklamaná z Dawsonovy reakce) Děkuju, že respektuješ moje rozhodnutí a rozumíš mu. A... budeš mi fakt taky moc chybět, Dawsone.

Následuje chvíle ticha, pak Dawson zahájí konverzaci...

DAWSON: Tak, jaký ti vycházej závěrečný známky v tomhle posledním pololetí?

JOEY: Většinou jedničky. Jedna dvojka. Matika není můj oblíbenej předmět. A co ty?

DAWSON: Skoro stejný. Teď už nezbejvá než počkat na konec pololetí.

JOEY: To vím. Přišlo to tak rychle. Už ses rozhodnul pro nějakou vejšku?

DAWSON: Ne, ale Jen už se rozhodla. Půjde na univerzitu v New Yorku. A ty už ses někam dostala?

JOEY: Ne. Zdá se mi o dni, kdy to začne. Až budu otevírat obálky. Děs.

DAWSON: Jistě. Neskutečnej.

Zahřmí...

JOEY: No ne! Zdá se, že přijde bouřka. Raději půjdu domů. No, zvládli jsme dodělat dvě stěny.

DAWSON: Jo. Díky za pomoc při malování dětskýho pokoje, Joey.

JOEY: Žádnej problém. Pokud ti to nebude vadit, přišla bych zejtra po škole a pomohla ti se zbejvajícíma dvěma stěnama. Takže bych tu rovnou mohla nechat svůj štětec.

DAWSON: Budu jen rád. Uvidíme se zítra, Joey. (usměje se)

JOEY: Určitě, Dawsone.

Odejde...

22

Uběhlo několik měsíců, školní rok končí, blíží se závěrečné zkoušky... Mezitím se Leeryovi připravují na nového člena...


Dům Leeryových - Dawson a Mitch pomáhají Gale do auta...

DAWSON: Jak se cítíš, mami?

GALE: Je mi dobře, zlato. Víš, že nepotřebuju kolem sebe tolik povyku. Ještě nejsem na sále. (usměje se)

MITCH: Ale já si o tebe rád dělám starosti. Dawsone, přinesl jsi už tu tašku?

DAWSON: Je v autě.

MITCH: Dobře. Tak jedeme.

Všichni odjíždějí do nemocnice...


Capesideská střední - Joey a Jen sedí u stolu a obědvají...

JEN: Tak co, máš nějaký novinky o Gale a narození té maličké?

JOEY: Ještě ne. Vím, že si ji dnes vezme doktor na sál, ale může to ještě trvat dlouhý hodiny.. Zajdu do nemocnice až po škole a uvidím, jak to všechno jde.

JEN: Myslím, že je to fakt super, že jste se s Dawsonem opět stali dobrými přáteli. Vím, že to nebylo snadný. No a co se bude dít dál?

JOEY: Na to se ptám i sama sebe. Myslím, že veškerej nádech romantiky z našeho vztahu už vyprchal a pochybuju, že by se vrátil zpátky. Dawson a já jsme přátelé. Naše pouto zůstalo. To mezi náma bude vždycky. A i když si to odmítám připustit, je to to jediný, co chce Dawson, aby přetrvalo. Celoživotní přátelství, co nikdy neskončí. Ale já bych si přála, aby se Dawson přestal bát a my dotáhli naši romanci až do konce.

JEN: Možná to ve skutečnosti chce. Mluvíme přece o Dawsonovi. Vždycky mu chvíli trvá, než "rozmotá klubko". (usměje se)

JOEY: On ví, co cítím, Jen. Ale chce, abysme zůstali přáteli. Pokud by to cítil jinak, nenechal by mě odjet do Paříže. Když jsem s ním o tom výletu mluvila, nedočkala jsem se té reakce, v jakou jsem doufala.

JEN: To mě mrzí, Joey. Jestli znám dva lidi, o kterých se domnívám, že patřej k sobě, pak jsi to ty a Dawson.

JOEY: Díky, Jen. Víš, moc jsem si o tom s někým potřebovala promluvit. A jak to bude s tebou? Slyšela jsem, že půjdeš na newyorskou univerzitu. Gratuluju!

JEN: Díky. No, napadlo mě, že je čas vrátit se domů. Už jsem tam nebyla hodně dlouho. Nemuselo by bejt špatný vidět se zase se svojí rodinou.

JOEY: Budeš bydlet se svou mámou?

JEN: To samozřejmě ne! Zařídím si vlastní bydlení. Definitivně odmítám pokoušet dál Štěstěnu a najdu si vlastní pokoj. Takže naprostá nezávislost.

JOEY: Zní to skvěle. Snad tam najdeš svýho Bena. (usměje se)

JEN: Nebo Noela. Třeba mu dám přednost. (usměje se) A co ty? Kam na podzim zamíříš?

JOEY: No, přijali mě na univerzitu v Bostonu.

JEN: Skvělý! Nepůjde tam taky Dawson?

JOEY: Jo.

JEN: Ví už o tom?

JOEY: Ne. Nemá o tom tušení. Zatím není jistý, že tam půjdu. Možná budu pokračovat ve studiu v Paříži.

JEN: No ne! To zní jako splnění tajnýho snu, Joey.

JOEY: Přinejmenším jednoho z mých snů. (trochu smutně)

JEN: Myslím, že je mi jasný, proč ses přihlásila do Bostonu. Kvůli Dawsonovi. Vždycky směřuješ tam, kde je on. (usměje se)

JOEY: Nepřejmejšlela jsem moc o tom. Ale je přede mnou velký rozhodnutí. A nemůžu vždycky nechat za sebe rozhodovat Dawsona. Já za něho taky nerozhoduju.

JEN: Možná to děláš, aniž bys o tom sama věděla.

Zvoní...

JOEY: Zpátky do třídy.

JEN: Vyřiď Leeryovým moji gratulaci. Uvidíme se pozdějc.

Zamíří zpět do tříd...


O hodinu později - Gale porodila krásnou, zdravou holčičku. Mitch a Dawson jsou v jejím nemocničním pokoji, Gale ji chová v náručí...

GALE: (mluví k dítěti) Ahoj, Gertrude.

DAWSON: Ne že bych si nemyslel, že je Gertrude krásný jméno, ale nechápu, proč jsi vybrala zrovna tohle?

GALE: To byl nápad Joey. Říkala, že mám vybrat jméno podle svého oblíbeného filmu. Já taky zbožňuju ET-ho, i když ne tak moc jako ty, tak jsem si myslela, že Gertrude by pro ni bylo moc hezký jméno. A můžeme jí říkat Gertie. (usměje se)

DAWSON: Máš pravdu. Je to perfektní. Takže, smím si ji pochovat?

GALE: No, jsi přece její velkej bratr. (usměje se a dá Gertie Dawsonovi)

Dawson se dívá na Gertie a usmívá se, Joey vstupuje a vidí Dawsona, jak drží malé dítě, usměje se...

JOEY: Ahoj, všichni. Nejdu nevhod, nebo jo?

GALE: Ne. Vůbec ne. Joey, tohle je Gertude Lillian Leeryová. Budeme jí říkat Gertie. (usměje se)

JOEY: Podle ET-ho. Moc krásný, paní Leeryová. (usměje se) (K Dawsonovi) Tak ahoj, velký bratře.

DAWSON: (usměje se) Ahoj. Chceš si ji pochovat?

JOEY: Už tě bolej ruce? (usměje se)

DAWSON: Trochu. A taky si myslím, že k ní budeš mít jednou blízko - jako její kmotra. (usměje se)

JOEY: Já? Vážně? Tak to jsem poctěna. (usměje se)


Ošetřovatelka si přijde pro dítě a odnáší ho na dětský pokoj... Dawson a Joey se jdou projít do obchodu s dárky...

JOEY: Hmm. Co bych mohla koupit Gertie?

DAWSON: Ten růžovej medvídek je roztomilej.

JOEY: Jo, to je. (popadne medvídka a jde ho zaplatit)


Odejde z obchodu s dárky a nese jej na dětský pokoj...

DAWSON: Neměla jsi Gertie nic kupovat. Už jsi toho udělala dost, když jsi mi pomáhala s natíráním pokoje. Je fakt krásnej. Bez tebe bych to nezvládnul. Díky.

JOEY: Nemáš zač, Dawsone. Od čeho jsou kmotry? (usměje se)

DAWSON: A když už spolu o tom mluvíme, znamená to snad, že by ses z tý Paříže vrátila dřív? Měla bys přece vidět svou kmotřenku vyrůstat. (usměje se)

JOEY: Je to snad důvod, proč jsi mě vybral za kmotru? Abych se vrátila dřív zpátky? (usměje se)

DAWSON: Možná. Stále musím nad tím tvým výletem přemýšlet a myslím, že je skvělý, že tam jedeš, ale doufal jsem, že by ses pak vrátila zpět. Opravdu mi budeš chybět.

JOEY: Dawsone, taky mi budeš chybět. Ale nejsem si jistá, co bych teď měla udělat. Ještě nás čeká tolik společnejch událostí - maturita, Bessiina svatba... Snad až to všechno bude pryč, budu moct konečně přemýšlet i o jinejch věcech. Teď jenom vím, že mám už dva důvody pro návrat do Capeside. Nemůžu přece nevidět Gertie vyrůstat.

DAWSON: A ten druhej důvod?

JOEY: Ty, Dawsone. Vždycky budeš součástí mýho života. Tou částí, která přísluší jen mně.

DAWSON: Díky, Joey. (dívají se skrz nemocniční okno) Támhle je. Moje malá sestřička. (usměje se)


Joey sleduje, jak se Dawson něžně dívá na Gertie, usmívá se...

23

Přišel den Bodieho & Bessiiiny svatby. Je ráno, Bessie a Joey dokončují přípravy...

BESSIE: Víš, všechny dny mělo pršet, ale prší až dnes. V můj svatební den.

JOEY: No, je zataženo. Za chvíli budeme uprostřed hurikánu. Krom toho, slyšela jsem, že déšť ve svatební den přináší štěstí. (usměje se)

BESSIE: Jo. To jsem taky slyšela. Přesto doufám, že nebudu muset použít svou svatební kytici jako deštník.

JOEY: Bessie, deštník ti vezmu s sebou, jo? (usměje se)

BESSIE: Tak jo. Díky, Joey.

Pokračují v přípravách na svatbu...


Dům Leeryových - Dawson nese Gertie, která je již oblečená do svátečních šatů na svatbu...

DAWSON: Noo, mami, nemyslíš, že jsi to s tím oblékáním Gertie trochu přehnala?

GALE: Proč to říkáš?

DAWSON: Stačí se na ni podívat. Je ten čepeček tak nutnej?

GALE: Když jí to v něm tak sluší. No dobře, tak jí ho sundáme.

Dawson sundá čepeček...

DAWSON: (ke Gertie) Tady to máš. Už se cejtíš líp, když máš tu směšnou věc pryč?

GALE: Já to slyšela.

Dawson se usměje na Gertie, Mitch schází ze schodů...

MITCH: Tak, už jsem připraven vyrazit na Bodieho a Bessiinu svatbu. A co vy tři?

DAWSON: Já jo. Gertie taky. Čekáme jen na mámu.

MITCH: Určitý věci se nikdy nezměněj. (usměje se)


Potterovic penzion - Bessie a Joey jsou již připravené na svatbu. Joey se dívá z okna...

JOEY: Hele, Bessie, už jenom krápe.

BESSIE: Skvělý! Nebudeme mít promoklý hosty.

JOEY: Bessie, jsi nádherná. No, jsi připravená na svůj vysněnej svatební den?

BESSIE: Až dosud jsem byla. (usměje se) Ty taky vypadáš rozkošně. Jestli by mohl někdo jinej dneska stát na místě nevěsty, byla bys to ty. (usměje se)

JOEY: Bessie... (obrátí oči vzhůru) Díky. (usmívá se)

BESSIE: Dawson by se mohl rozhodnout pronásledovat tvoje letadlo do Paříže, kdyby se mu ovšem včas vrátil zpátky zdravej rozum. (usměje se)

JOEY: Doufám, že máš pravdu, ale nepočítala bych s tím. No, půjdu pozdravit hosty.


Jdou ven, kde už jsou Jack, Jen, Andie a babička...

JOEY: Ahoj, lidi! To je super, že jste tady.

JEN: Samozřejmě! Jsem ráda, že přestává pršet.

JOEY: Bessie taky. Andie, jsem ráda, že jsi tady.

ANDIE: Já taky. Chybělo mi Capeside a vy všichni. No, slyšela jsem, že pojedeš přes léto do Paříže. Zní to skvěle!

JOEY: To jo. Letadlo mi letí zítra ráno.

Přicházejí Leeryovi...

JOEY: Ahoj, Dawsone. Pane a paní Leeryovi. Oh, Gertie vypadá nádherně.

GALE: Děkuju, Joey. Měla jsem pro ni krásnej čepeček, ale byla jsem přehlasovaná. (podívá se na Dawsona a Mitche)

DAWSON: Žádný děcko nepotřebuje nosit takovýhle honosný věci.

Joey se usmívá...

JOEY: No, co kdybyste se posadili?


Brzy má začít svatba. Všichni hledají místa. Pacey přichází a sedá si hned vedle Andie...

PACEY: Ahoj, Andie. Můžem si promluvit?

ANDIE: Ahoj, Pacey. Jistě. Po svatbě, pak si promluvíme.

PACEY: Dobře.


Joey se vrátila zpět...

JOEY: Takže, Bessie. Je to tady. Připravená?

BESSIE: Ano. (usměje se)

Obě vstoupí dovnitř, Joey podá ruku Alexovi...


Joey držící Alexe za ruku schází dolů z balkónu, kde už čeká Bodie...

Hosté vstávají a Bessie kráčí k Bodiemu. Ceremoniál začíná. Dawson sleduje Bodieho a Bessie, když říkají "Ano." A pak stočí pohled k Joey. Usměje se.

Bodie a Bessie se stávají mužem a ženou. Všichni tleskají.


O něco později při hostině, která se koná v Potterovic penzionu, si Joey bere mikrofon a ztlumí hudbu...

JOEY: Promiňte. Ráda bych něco řekla našim novomanželům. Bodie a Bessie, konečně jste to udělali. Už je to oficiální. Jsem za vás oba tak šťastná. I když trvalo dost dlouho, než jste dospěli k tomuhle rozhodnutí. (usměje se) A vím, že jsem sice slíbila, že to víckrát neudělám, ale nechť. Tahle píseň je pro vás dva.

Začne zpívat a Bodie s Bessie začnou tančit...

Můžu ti dát jen lásku, co potrvá navěky,
a slib, že budu blízko, když zavoláš.
A jediný srdce, co mám,
zůstane navždy jen tvé.
A to je vše.
A to je vše.
Můžu ti dát pouze zemi, na kterou smíš v jarním čase vstoupit.
A otevřít náruč, abych zachytila tvůj pád.
A lásku, která bude tvým světlem
a zahřeje tě za zimních nocí.
A to je vše.
A to je vše.
Tím, co říkám, jsem si jistá.
Svět se pro tebe stane hračkou.
Všechno, co mám, jsou tyhle ruce, které tě obejmou
a čas lásky nikdy neskončí.
Jestli jsi zvědavý, co za to chci nazpět, drahý,
budeš potěšený tím, jak jsou mé požadavky malé:
Řekni jen, že jsem to já, koho zbožňuješ -
pro teď i navždy.
A to je vše.
A to je vše.

Dawson jen v úžasu sleduje Joey...


Později, uvnitř Potterovic penzionu...

BESSIE: Vím, že bych ji měla hodit mezi svobodné ženy, ale měním tradici. Protože chci, abys ji měla ty.

Podá Joey svou kytici, obejme ji...

JOEY: Děkuju, Bessie, ale určitě nebudu tou další v pořadí, kdo se bude vdávat. - Jsi si jistá, že chceš vzít Alexe s sebou na líbánky?

BESSIE: Neboj se. Já a Bodie to bereme spíš jako rodinnou dovolenou. A ty seš si jistá, že ten letní výlet do Paříže bude opravdu pro tebe to nejlepší?

JOEY: Jistě. Bude to fajn. (usměje se)

BESSIE: Tak jo, no, půjdu se rozloučit s hosty a pak Bodie, Alex a já odjedeme.

Vracejí se ven, kde hodně párů tancuje, mezi nimi jsou i Pacey a Andie...

PACEY: Jsem rád, že tě zase vidím, Andie.

ANDIE: Já taky, Pacey.

PACEY: Tak, jak je mámě?

ANDIE: Už se jí daří o moc líp. Snad by mohla brzy přijít domů.

PACEY: To je skvělý, Andie.

ANDIE: Tak, o čem jsi se mnou chtěl mluvit?

PACEY: Chtěl jsem ti jen říct, že jsem se celej loňskej rok mýlil. Místo toho, abych pečlivě pátral po něčem hlubším, nebyl jsem schopnej cokoliv řešit. Měl jsem si dát víc práce s tím, abych pochopil, že tě ještě pořád miluju, Andie.

ANDIE: Pacey.... víš.... promiň. Musím zpátky. Vždycky budeš mít v mým srdci zvláštní místo. A snad za jiných okolností by moje odpověď taky byla jiná. Ale je to tak, že moje budoucnost už je určená. V každým případě půjdu na Harvard. Sen se stal skutečností. Chápu, že ses mě asi nechtěl ptát na moje budoucí sny, že?

PACEY: Ne. Samozřejmě, že ne. Věděl jsem, že už je moc pozdě. Jen jsem si o tom chtěl s tebou promluvit. Teď doufám pochopíš, proč nedokončím tenhle tanec.

ANDIE: Jistě. Sbohem, Pacey.

Pacey jde pryč, nechává Andie samotnou. Hudba ještě hraje. Andie vypadá smutně, ale ví, že to bylo správné rozhodnutí...


Bodie a Bessie s Alexem v náručí oslovují hosty...

BESSIE: Vážení, opustíme vás, čekají nás líbánky, ale Bodie a já bychom vám všem chtěli poděkovat, že jste přišli a tento významný den sdíleli s námi. Všichni jste tu i nadále vítáni, zbyla tu ještě spousta jídla a taky tu hraje příjemná hudba. Užijte si to!

Odejdou a všichni hosti se vracejí k tanci, jídlu... Joey jde dovnitř a usedne na postel, rozpustí si vlasy z drdolu a na malou chvíli si lehne...


Mezitím. Pacey sedí u stolu, Jen přichází za ním...

JEN: Ahoj, Pacey. (sedne si k němu)

PACEY: Ahoj.

JEN: Viděla jsem tě tancovat s Andie. Vypadal jsi zdrceně.

PACEY: To jsem byl. Opravdu. Miluju jí a jsem tak hloupej, že ji nechám odejít. Chci tím říct, co jsem k čertu dělal s Joey Potterovou? Měl jsem vědět, že nemám nejmenší šanci. Ona vždycky bude milovat Dawsona a já zase nikdy nepřestanu milovat Andie.

JEN: To je mi líto, Pacey. Moc si přeju, aby se pro tebe ta věc obrátila k lepšímu.

PACEY: Věřím. No a co ty budeš dělat v létě?

JEN: Pojedu do New Yorku. Navštívím rodinu, zajdu na Broadway a tak různě. A co ty?

PACEY: Nic mě nenapadá. Rozhodně však vím, že celý léto nezůstanu tady

JEN: No, jestli chceš, pojeď se mnou do New Yorku. Bylo by milý mít s sebou dobrýho přítele. (usměje se)

PACEY: Díky za nabídku. Popřemejšlím o tom a dám ti vědět. Teď se ale odtud ztratím.

Naposledy se podívá na Andie a odejde...


Jack a Andie si povídají u jiného stolu, všimnou si, že Pacey odchází...

JACK: Jsi v pořádku, ségra? Vím, že nebylo snadný dát mu sbohem.

ANDIE: To nebylo, ale budu v pořádku. Jen mě mrzí, že jsem mu tolik ublížila. Dával mi svý srdce na dlani, ale já ho podupala.

JACK: Andie, ty přece nejsi špatná. Nechtěla jsi ho zranit. Chvilku to potrvá, ale bude zase v pořádku.

ANDIE: Já vím. Už půjdu domů. Navštívíš mě brzy?

JACK: Jistě. Slibuju.

ANDIE: Ahoj, Jacku. (obejme ho, pak odejde)


Později na hostině - hosté se začínají chystat k odchodu...

GALE: No, myslím, že můžeme jít domů. Musím Gertie vykoupat a dát ji do postýlky. Přijdeš, Dawsone?

DAWSON: Jistě. Dorazím za chvilku. Potřebuju mluvit s Joey.

GALE: (usmívá se) Uvidíme se doma.

Dawson políbí Gertie na čelo...

DAWSON: Dobrou, sestřičko.

Mitch a Gale s Gertie zamíří domů. Dříve než Dawson vejde dovnitř, aby si promluvil s Joey, uvidí na zemi kopretiny, utrhne je a vstoupí...

Uvidí Joey, jak spí ve své posteli, dosud oblečena v šatech pro družičku...

DAWSON: (k sobě) Bože, je tak nádherná.

Položí vedle ní kopretiny, Joey se začíná probouzet...

JOEY: Dawsone. (usměje se) Přinesl jsi mi kopretiny?

DAWSON: Jo. No, vzpomínám si, že jsi mi říkala, že si je přeješ dostat, tak jsem chtěl bejt první, kdo ti je dá.

JOEY: Děkuju. A co tady vůbec děláš? Hostina je naproti.

DAWSON: Jen jsem se s tebou chtěl pořádně rozloučit. No, ale to není všechno.

JOEY: Oh.

DAWSON: Takže, jak dlouho trvalo, než ses naučila tu písničku? Pro Bodieho a Bessie to bylo moc krásný gesto.

JOEY: Díky, nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se zvládla postavit před všechny ty lidi a zase zazpívat. Přísahala jsem, že tuhle jevištní produkci už nikdy nezopakuju.

DAWSON: Jo, bylo to nádherný a ty jsi byla prostě skvělá. A taky jsem ti ještě dneska chtěl říct, že jsi tehdy měla pravdu, zvítězili jsme...

JOEY: Noo, jenom jsi mi tehdy řekl, že jsem tvůj nejlepší přítel. (usměje se)

DAWSON: Jsi víc než to, Jo. A to je důvod, proč jsem tady.

Joey vyleze z postele a postaví se proti Dawsonovi...

DAWSON: Když jsem dneska viděl, jak se Bodie s Bessie berou, zasáhlo mě to. Vždy když si představuju svůj svatební den, tak po mém boku kráčí ta samá dívka, má budoucí žena. A tou jsi ty, Joey. A kdybych si jen představil, že by sis vzala někoho jinýho, zlomilo by mi to srdce. To se nesmí stát. Nemůžu tě nechat odjet do Paříže, aby ses tam zamilovala do nějakýho Francouze.

JOEY: Dawsone, chceš se mě zeptat na to, na co si myslím, že se mě chceš zeptat?

Dawson poklekne, sevře její ruku a usměje se...

DAWSON: Vezmeš si mě, Joey? A dřív než mi odpovíš, nemysli na to, jak jsme mladí, kde budeme bydlet a všechny ty ostatní věci. Jenom následuj svoje srdce a prožij tenhle pocit.

Joey se mu zamilovaně dívá do očí...

JOEY: Ano! (usměje se)

Dawson, celý rozechvělý, ji popadne a roztočí se s ní dokola. Vášnivě ji políbí...

DAWSON: Promiň, ještě pro tebe nemám prstýnek. Tady. (vezme kopretinu a udělá z ní prstýnek) Tohle jsem udělal pro tebe. (usměje se)

Joey ho políbí, Dawson ji opět zvedne do náručí...

JOEY: Nebejvá to tak, že nevěsta je přenášena v náručí až po svatbě? (usměje se)

DAWSON: Jistě, ale můžeme si udělat vlastní tradici.

Nepřejí si, aby tato noc někdy skončila, stále se líbají a Dawson položí Joey na postel...

JOEY: A teď, předpokládám, počkáme do svatební noci. (lstivě se usměje)

DAWSON: Chtěla bys počkat?

JOEY: Už jsem čekala dost dlouho. Chci následovat svoje srdce a cítím, že je to správný.

DAWSON: Cítím to úplně stejně. (usměje se)

Začnou se opět líbat a jejich objetí je stále vášnivější...

Dawson pomalu rozepíná její šaty, odhalí podprsenku, Joey se nebrání, je připravená - stejně jako on. Přetáhne mu košili přes hlavu a odhodí ji na podlahu, položí ruku na jeho hruď a cítí, jak mu rychle buší srdce. Usměje se. Dawson rozepne její podprsenku. Nyní jeden před druhým poprvé odhalují svou nahotu. Beze stopy strachu nebo rozpaků. Jenom s pocitem potřeby být jeden s druhým.

Zanedlouho se všechny jejich šaty válejí všude kolem na podlaze a Dawson s Joey se poprvé milují, poprvé, ale této noci rozhodně ne naposledy...

KONEC