Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Konec líbánek

Frances, překlad: Mig a Petr


1

Dawson a Amber leží v houpací síti před jeho domem a užívají si letního vánku...

AMBER: Je to tu skvělý. Jsem ráda, že jsem se rozhodla přijet do Capeside, než abys ty přijel do Filly. Je to krásný město minimálně s jedním skvělým člověkem. (usměje se)

DAWSON: Taky jsem rád. Myslel jsem, že tohle léto bude strašný, ale nakonec nebylo tak špatný. (usměje se)

AMBER: Přesně to si myslím.

Začnou se líbat, zatímco Joey, která se vrátila z výletu s Paceym, míří od mola k domu...

Dawson a Amber se stále muchlují, Joey stojí poblíž... v šoku...

AMBER: (Amber spatří Joey a poklepe Dawsonovi na rameno) Někdo tu je.

DAWSON: Prosím tě, řekni mi, že to nejsou mý rodiče, co se předčasně vrátili z líbánek.

AMBER: Nejsou.

DAWSON: (vstane) Joey! (překvapeně)

JOEY: Asi jdu nevhod. Vrátím se pozdějc.

AMBER: Ne, to je v pohodě. Zůstaň. Chtěla jsem se seznámit s Dawsonovými kamarády. Já jsem Amber Tamaricková.

JOEY: Joey Potterová. Ráda tě poznávám. No, měla bych jít. Slíbila jsem Bessie, že jim s Bodiem dopřeju volný večer, protože jsem byla celý léto pryč.

DAWSON: Dobře, Joey. Jsem rád, že jsi zpátky.

JOEY: Je fajn být zase tady. Nemůžu uvěřit, jak moc se mi po tomhle městě stýskalo. Je to legrační, chtěla jsem se dostat pryč, ale když jsem to konečně udělala, všechno, co jsem chtěla, bylo vrátit se zpátky domů. Uvidíme se pozdějc. Ahoj. (odchází)

AMBER: Taky musím jít, ale uvidíme se večer, že?

DAWSON: Jasně.

Políbí se a Amber odchází...



Večer - dům Joey

BESSIE: Fajn, Joey, Bodie a já odcházíme. Nezapomeň uložit Alexandera před osmou. A jestli přijde Pacey, čekám, že se budete chovat slušně. Dneska jsi za chůvu. Měla jsi tři měsíce na to, abys byla zaláskovaným teenagerem.

JOEY: Dobře, Bessie. Jen si to užij a tady se o nic nestrachuj.

Bessie a Bodie odcházejí...

JOEY: Fajn, Alexi, vykoupeme tě. (vezme ho a dá do vany) Chceš bublinky? (Alex přikývne) Dobře. (usměje se)

Nalije do vany trochu pěny a vykoupe ho. Pak ho zvedne z vany a začne ho utírat. Někdo zaklepe na dveře...

JOEY: (zabalí Alexe do ručníku, vezme ho do náruče a jde ke dveřím. Otevře je a venku stojí Pacey.) Ahoj.

PACEY: Ahoj. (směje se) Vypadá to, že máš plný ruce práce.

JOEY: Jo. Pokoušela jsem se ho osušit, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře. Vrátím se za chvilku. Musím mu obléct pyžamo a uložit ho.

PACEY: Udělám to.

JOEY: Jsi si jistej?

PACEY: Jo. Sedni si. Dej si pauzu.

JOEY: Dobře. Pyžamo je v horní zásuvce.

PACEY: Žádnej problém. (usměje se)

Pacey odnese Alexe z pokoje. Joey dá do videa kazetu a posadí se na pohovku. Je to domácí video, které jí dal Dawson a na kterém jsou jako malé děti. Joey má ve tváři smutný výraz, ale pak se drobně usměje. Pacey pozoruje, jak se Joey dívá na sebe a Dawsona na obrazovce...

2

Dům Potterových - pokračování...

Pacey se posadí k Joey na pohovku...

PACEY: Chtěl, aby mu jeho teta Jo přišla dát dobrou noc.

JOEY: Dobře. Jen vyndám kazetu. (udělá to a jde za Alexanderem)

Vratí se zpět a posadí se vedle Paceyho...

JOEY: Usnul.

Pacey se usměje a začnou se líbat... Joey se odtáhne...

PACEY: Je ti dobře?

JOEY: Jo. Jsem jenom trochu unavená. Myslím, že bych už měla jít do postele. Byli jsme na moři tak dlouho, že se nemůžu dočkat, až se natáhnu na vlastní posteli.

PACEY: Seš si jistá?

JOEY: Co tím chceš říct?

PACEY: No, chci říct, že je v tom víc, že se se mnou nechceš líbat, než jen únava. A myslím, že jeho jméno začíná na D.

JOEY: Děláš se srandu, že jo?

PACEY: Viděl jsem tvou tvář, když ses dívala na tu kazetu s tebou a Dawsonem. Lituješ, že jsi se mnou jela na moře?

JOEY: Cože? Jak to můžeš říct?

PACEY: Jen konstatuju fakta, Joey. Vrátili jsme se z našeho výletu a ty jsi úplně jiná.

JOEY: Takže jenom proto, že se s tebou nechci muchlovat, jsem najednou jiná?

PACEY: Jo. Když jsme byli na lodi, nemohli jsme se jeden od druhýho odtrhnout. Co se změnilo?

JOEY: Nic. Řekla jsem ti, že jsem jenom unavená. Nemá to nic společnýho s Dawsonem. A jestli budeš pořád srovnávat to, co máme, s tím, co mám s Dawsonem, nebude to fungovat.

PACEY: Nechtěla jsi říct "měla" s Dawsonem?

JOEY: Řekla jsem "měla".

PACEY: Ne, řekla jsi "mám" s Dawsonem. To je docela freudovský přeřeknutí, Joey, a zní vážně. Připozdilo se. Musím jít. (odchází)

Vrácejí se Bessie a Bodie...

BESSIE: Co je Paceymu? Vypadal dost naštvaně.

JOEY: Pohádali jsme se.

BESSIE: No, to je nevyhnutelný. Líbankový období netrvá věčně, Joey.

JOEY: (vykulí oči) Jdu do postele. Dobrou noc. (odchází do svého pokoje)



Dům Leeryových - Dawson a Amber spolu mluví na verandě...

AMBER: Nemůžu uvěřit, že tě tu tví rodiče nechali úplně bez dozoru, zatímco jsou na líbánkách. Tomu říkám důvěra.

DAWSON: Jo. Jsou skvělí. Je fajn mít rodinu zas pohromadě.

AMBER: Takže, co tvá kamarádka Joey?

DAWSON: Co máš na mysli?

AMBER: No, odešla ve spěchu. Myslíš, že se jí líbím? Skamarádíme se?

DAWSON: To doufám. Myslím, že jí jen uvedlo do rozpaků, když nás viděla se muchlovat. Mimoto, musela pomoct Bessie. Nemohla se zdržet dlouho.

AMBER: Já ti nevím. Cítila jsem mezi váma napětí. Pohádali jste se nebo tak něco?

DAWSON: To je fakt dlouhej příběh, kterej bych ti radši právě teď nevyprávěl. Řekněme jen, že je to všechno minulost a je to za mnou. Budoucnost je vše, o co se starám.

AMBER: Dobře. Nebudu vyzvídat, ale doufám, že víš, že se mnou můžeš mluvit o čemkoli. Jestli se budeš chtít někdy svěřit, jsem tady. (usměje se)

DAWSON: Já vím. Díky. Jsem fakt rád, že jsi tady.

AMBER: Já taky. Ale za dva tejdny se musím vrátit do Filly. Takže navrhuju, abysme co nejvíc času strávili spolu. (usměje se)

DAWSON: (usměje se) To zní dobře.

Začínou se líbat... Amber se odtáhne...

AMBER: Páni! Neuvědomila jsem si, že je tak pozdě.

DAWSON: Vážně? Nevšim´ jsem si. (usměje se)

AMBER: Dobrou noc. (políbí ho)

DAWSON: Dobrou noc. Udivíme se zejtra.

Amber odchází...

Dawson jde nahoru do svého pokoje. Nechce se mu spát a tak se probírá nějakýma brožurami z vysokých a otevře tu z Filadelfie, kterou mu dala Amber...

3

Dům Leeryových - příští ráno, zvoní telefon...

Dawson ho zvedá...

DAWSON: Haló?

GALE: Ahoj, zlato. Tady máma. Jak to doma jde?

DAWSON: Všechno je fajn. Užíváte si s tátou líbánky?

GALE: Ano. Velmi. No, nebudu tě zdržovat. Jen jsem ti volala, abys věděl, že bychom se za pár dní měli vrátit domů.

DAWSON: To zní skvěle, mami. Chybíte mi, když tu nejste kolem.

GALE: Ty mi taky chybíš, zlato. Brzy se uvidíme. Ahoj.

Dawson zavěsí a převleče se z pyžama...



Mezitím se Joey probudí a ucítí úžasnou vůni linoucí se z kuchyně. Jde tam....

JOEY: Bodie, zmínila jsem se, jak jsem ráda, že jsi zpátky? V kuchyni to nikdy takhle nevonělo. (usměje se)

Bodie se usměje a pokračuje v přípravě jídla...

BESSIE: Jsi v pořádku, Joey? Chceš si promluvit o tom, co se stalo mezi tebou a Paceym?

JOEY: Sama si ještě nejsem jistá, co se stalo. Myslím, že se Pacey jenom cítí ohroženej minulostí, kterou mám s Dawsonem.

BESSIE: Měl by se cítit ohroženej?

JOEY: Ne. Blbne.

BESSIE: Vážně? Očividně se stalo něco, co způsobilo jeho nejistotu.

JOEY: Viděl mě, jak se koukám na kazetu, kde jsme s Dawsonem jako děti. Hodně se na tu kazetu koukávám, Bessie. To ale neznamená, že jsem do něj pořád zamilovaná.

BESSIE: Tak proč se na ni koukáš, Joey?

JOEY: Já nevím. Asi je hezký vidět starý dobrý časy, kdy bylo všechno jednoduchý. Nikdy už to takový znovu nebude.

BESSIE: Ne. Nemůže být. Mluvila jsi s Dawsonem? Ví, že jsi zpátky?

JOEY: Šla jsem za ním včera, ale musela jsem svou návštěvu zkrátit. Byla tam s ním jeho holka.

BESSIE: Jeho holka?

JOEY: Taky mě to překvapilo. Ne že bych očekávala, že nepůjde dál. Chci říct, že na to měl právo. To jenom že...

BESSIE: Tvá část si přeje, aby nešel.

JOEY: Jo. Bessie, můžu se tě na něco zeptat?

BESSIE: Jistě.

JOEY: Myslíš, že jsem udělala správnou věc?

BESSIE: Myslíš, daní přednosti Paceymu před Dawsonem?

JOEY: Zvolila jsem si strávit léto s Paceym, protože jsem se nechtěla zase potýkat s tou otázkou "co by -kdyby". Musela jsem vědět, jestli mezi náma něco je, ale tím, že jsem udělala to rozhodnutí, jsem se vzdálila od Dawsona. Nechci, aby to bylo takovýhle. Chci ho ve svým životě. Otázka je, jestli mě on chce pořád ve svým.

BESSIE: Tak se obleč a zjisti to. (usměje se)

Joey jde do svého pokoje a převleče se. Vrátí se zpět do kuchyně...

JOEY: Jestli přijde Pacey, nebo bude volat, řekni mu, že jsem musela vyřídit pochůzky. Díky, Bessie.

Joey jde k Dawsonovu domu. Zastaví se, když spatří, že Dawson a Amber mají piknik. Nemůže si pomoct, ale žárlí, že už to není ona, kdo ho činí šťastným. Smutná se otočí a odchází domů...

4

Dawson a Amber na pikniku...

DAWSON: No, to bylo milý překvapení. Nepamatuju si, kdy jsem byl naposled na pikniku.

AMBER: Říkala jsem ti, že než odjedu zpátky do Filly, chci, abysme co nejvíc času strávili spolu. To je jedno ze spousty překvapení. (usměje se)

DAWSON: Když mluvíme o Filadelfii, koukal jsem na tu univerzitní brožuru, cos mi dala, a musím říct, že to vypadá jako skvělá škola. Myslím, že bych moh´ na víkend přijet a prohlídnout si to tam.

AMBER: To by bylo skvělý, Dawsone. A já bych samozřejmě byla tvůj průvodce. (usměje se)

DAWSON: Samozřejmě.

AMBER: Proč čekat? Vyrazíme tenhle víkend.

DAWSON: Nemůžu. Máma mi ráno volala. Říkala, že budou za pár dní doma. Měl bych tu bejt, až se vrátí.

AMBER: Jo. Já se jen těším, až si s tebou vyrazím. Nezáleží kdy. (usměje se)

DAWSON: Já taky. (usměje se a políbí ji)



Dům Potterových - Joey vejde dovnitř...

BESSIE: Takže, jak to šlo? Řekla jsi Dawsonovi to, co mně?

JOEY: Nemohla jsem. Zase byl se svou holkou. Vypadali spolu tak štastně, Bessie.

BESSIE: To zní jako "Nevíš, co máš, dokud to není pryč."

JOEY: Jo. Přišel Pacey nebo volal?

BESSIE: Ne. Ani jedno.

JOEY: Musím s ním mluvit. Uvidíme se pozdějc, Bessie. (odejde)

Joey jde za Paceyem, který je na své lodi...

JOEY: Ahoj.

PACEY: Ahoj.

JOEY: Myslím, že si musíme promluvit o včerejším večeru.

PACEY: Jo. Taky si myslím.

JOEY: Takže jsme se pohádali. Líbánkové období netrvá věčně.

PACEY: Ne. Netrvá, ale naneštěstí tahle hádka nikdy neskončí. Bude se jen bezustání opakovat.

JOEY: Co máš na mysli?

PACEY: Dawsona. Vy dva máte minulost, se kterou se nemůžu srovnávat a ani se o to nechci pokoušet. Když jsme byli v létě na moři, bylo to, jako bysme byli jediní dva lidé na světě. Ale výlet skončil a nastala realita. Nikdy mě nebudeš milovat tak, jako miluješ Dawsona, a já vím, že ho pořád miluješ.

JOEY: Máš pravdu. Nebyla jsem k tobě upřímná. A k sobě jsem taky nebyla upřímná. Včera, když jsme se vrátili, jsem šla za Dawsonem. Když jsem tam přišla, nastala realita. Pohnul se dál. Má krásnou holku.

PACEY: A dostavila se žárlivost?

JOEY: Jo. Fakt mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že jsem se pohla dál, ale nepohla. Jen jsem utíkala před svým strachem. Byl jsi bezpečnější volba, Pacey.

PACEY: Jo. Měl jsem tušit, že tohle přijde. Andie a Doug mě varovali. Stejně jako filmový paralely v mým životě.

JOEY: O jakej film jde?

PACEY: "Svatba mého nejlepšího přítele". Já jsem postava, co ji hrála Julia Robertsová.

JOEY: Jak jsi na to přišel?

PACEY: Když to o nás Dawson zjistil, šel do svýho domu a ty jsi šla za ním. Na trucvečírku vyběh´ Dawson ven a ty jsi zase šla za ním. Vidíš šablonu? Vždycky jsi běžela za ním a nikdy ne za mnou. Ty jsi postava Cameron Diazový a on je postava Dermota Mulroneyho.

JOEY: Je mi to líto.

PACEY: To nemusí. Srdce nelže. Jsem rád, že jsi konečně zjistila, co chceš.

JOEY: Všechno jsem zničila. Svůj vztah s Dawsonem i vaše přátelství.

PACEY: No, není to jen tvá chyba. Oba jsme udělali špatný volby, který se ve svý době zdály správný, ale nakonec nebyly. Nemyslím si, že je tvůj vztah s Dawsonem zničenej. Tehle kluk tě bude vždycky milovat. Když jsme byli stanovat a trochu jsme si chlapsky pokecali, řek mi, že jsi jeho svědomí, jeho spřízněná duše a jeho inspirace. Takovýhle city se přes noc nezmění.

JOEY: Ale to nebyla noc. Byly to tři měsíce. To je dost dlouhý čas na vyléčení se a pohnutí se dál.

PACEY: No, nebudeš to vědět, dokud se ho nezeptáš.

JOEY: Já vím. A co ty? Myslíš, že byste mohli být s Dawsonem zase přátelé?

PACEY: Byl bych rád, ale upřímně řečeno si to nemyslím. Porušil jsem zákon "Nenech vstoupit holku mezi sebe a svýho nejlepšího přítele". Ale nemoh´jsem si pomoct. Jsi prostě k pomilovaní, Potterová.

JOEY: Já si myslím, že to byl chtíč, Pacey.

PACEY: Asi máš pravdu.

JOEY: No, tohle je definitivně ten nejlepší rozchod, co jsem kdy zažila.

PACEY: Jo. Nikdo nedostal kopačky. Vzájemný porozumění.

JOEY: Takže co teď?

PACEY: Myslím, že by ses měla sebrat a říct tomu klukovi, kterýho miluješ, všechno, co cítíš. Hodně štěstí, Potterová. Díky za skvělý léto.

JOEY: Tobě taky, Pacey. Díky. (usměje se)

Odejde a zamíří zpět k Dawsonovu domu...

5

Joey stojí před domem Leeryových. Nejdříve váhá, ale nakonec jde blíže. Všimne si, že je žebřík pryč, a posmutní. Zaklepe na dveře, přichází Dawson...

DAWSON: (překvapeně) Ahoj.

JOEY: Normálně bych použila žebřík, ale no, vždyť víš.

DAWSON: Chceš jít dál?

JOEY: Jo. (vchází do domu) Nevyrušuju při ničem, že ne?

DAWSON: Ne. Amber si musela něco vyřídit.

JOEY: Fajn. Jenom jsem se chtěla stavit a popovídat si. Včera jsme se k tomu nedostali.

DAWSON: Ne. Nedostali.

JOEY: Mám toho fakt spoustu, co bych ti chtěla říct. Nevím, kde začít. (podívá se na něj s velmi vážným výrazem) Je mi to líto. Já vím, že jsem ti moc ublížila a musíš věřit, že to jsem nikdy nechtěla.

DAWSON: Já ti věřím, Joey. Já vím, že jsi neměla v úmyslu se do Paceyho zamilovat.

JOEY: Ale to je právě to, Dawsone. Zjistila jsem, že jsem do něj nikdy zamilovaná nebyla. Dohodli jsme se, že budeme jen přátelé. To jsi byl vždy ty, do koho jsem byla zamilovaná, ale bála jsem se toho a tak jsem od toho utekla. Už se nebojím, Dawsone. Měl jsi pravdu. Pacey byl prázdniny. Ty jsi můj "domov". A tam chci být.

DAWSON: (trochu se usměje a pak potřese hlavou) Takže ty sis myslela, že můžeš přijít, říct mi tohle a já nějakým zázrakem řeknu 'dejme si další šanci'? Promiň, Joey, ale takhle to nefunguje. Máš ponětí, jakým peklem jsem kvůli tobě prošel? Jaký to je vidět jedinou osobu, kterou jsi kdy milovala, od tebe utíkat?

JOEY: (v očích má slzy) Řekla jsem ti, že je mi to líto. To jsem nikdy nechtěla. Musela jsem vědět, jestli mezi náma s Paceym něco je. To byl důvod, proč jsem s Paceym odjela na léto. Zjistit to. Zjistila jsem to. Zjistila jsem, že chci být s tebou. (přestává brečet)

DAWSON: Byly to tři měsíce, Joey. Spousta věcí se změnila.

JOEY: To jsem si všimla. Kde jsi potkal Amber?

DAWSON: Před dvěma rokama ve Filadelfii. Oba jsme pomáhali ve stanici, kde pracovala máma. Přijela mě na léto navštívit a pak se to mezi náma vyvinulo. Jsem s ní šťastnej. A to je něco, co už jsem dlouho nepocítil.

JOEY: Vypadá to, že nám oběma letní zážitky otevřely oči. Já zjistila, že ty jsi ten, s kým chci být. A ty jsi zjistil, že už mě nepotřebuješ.

DAWSON: Neřek jsem, že tě nepotřebuju, Joey. Říkala jsi, že si to musela zjistit. No a teď jsem zase na řadě já, abych to udělal. Nemyslíš si, že si to zasloužím?

JOEY: Jo. Jasně, že zasloužíš, Dawsone. Já teď půjdu.

Všimne si brožury z Filadelfské univerzity...

JOEY: Přemýšlíš, že půjdeš na vejšku do Filly?

DAWSON: Jo, přemýšlím. Amber mě vezme na obhlídku po tý univerzitě, hned jak se mý rodiče vrátí.

JOEY: Páni! Vypadá jako dokonalá přítelkyně. Jsem štastná, že jsi štastnej, Dawsone. Jak jsi řek, po tom pekle, kterým jsi kvůli mě prošel, si to zasloužíš. Musím jít.

Odchází, očividně rozrušená. Sedne si na molo, Jen ji zahlédne a jde k ní...

JEN: Ahoj, Joey.

JOEY: (utře si slzy) Ahoj.

JEN: Nemusíš to dělat... Pokračuj. Breč. Takže předpokládám, že víš o Amber? Nechápu to, Joey. Myslela jsem, že miluješ Paceyho.

JOEY: Taky jsem si to myslela, ale mýlila jsem se. Miluju Dawsona. Ale zjistila jsem to příliš pozdě.

JEN: Takže cítíš "kopačkový výčitky"? Vím, jaký to je. Sama jsem je cítila.

JOEY: Kvůli Dawsonovi.

JEN: Jak to víš?

JOEY: Bylo to dost očividný.

JEN: Dnes bych na to raději zapomněla. Už nejsem ta holka. Díkybohu.

JOEY: Ty teď věříš v Boha?

JEN: Babička mě dostala. (usměje se)

JOEY: Tak jak to vypadá s tebou a Henrym?

JEN: Je to skvělý. Vrací se z fotbalovýho kempu týden před začátkem školy.

JOEY: To je skvělý. (rozhlédne se kolem sebe) Na tohle místo mám speciální vzpomínku.

JEN: Ty a Dawson?

JOEY: Jo. Bylo to tu noc, kdy jsem na shromáždění viděla Dawsona na jevišti s tou odbarvenou blondýnou. No, rozrušilo mě to, takže když mě Pacey vysadil, šla jsem sem a jen jsem zírala dolů na vodu. Dawson se vrátil domů a uviděl mě. Seděli jsme tu a povídali si a já se ho zeptala: "A co jsme teď?" Odpověděl: "Jsme Dawson a Joey" a pak mi dal svůj přívěšek. Byl to jeden z nejněžnějších okamžiků, co jsem kdy zažila. (usměje se) A teď je to všechno, co mi zůstalo. Jeho přívěšek. Amber má všechno ostatní.

JEN: Potřebuješ obejmout?

Joey se usměje a Jen ji obejme.

JEN: Kdo by si pomyslel, že Joey Potterová a Jen Lindleyová budou skutečný kamarádky? (usměje se)

JOEY: Určitě ne já. Díky, Jen. Je fajn mít si s kým si promluvit, s kým nemáš žádný romantický záměry.

JEN: No, jsi fakt hezká, ale na tohle já nejsem. (usměje se)

Smějí se a dál sedí na molu...

6

Následující den - Dawson se probudí a uslyší z kuchyně nějaké zvuky. Jsou to Mitch a Gale, kteří opět "testují" kávový stolek...

DAWSON: No, vidím, že líbánky jsou pořád v plném proudu. (směje se)

GALE: (překvapená, společně s Mitchem slezou ze stolku) Ahoj, zlato. Ráda tě zase vidím.

DAWSON: Kdy jste se vrátili?

GALE: Pozdě v noci. Nechtěli jsme tě vzbudit.

DAWSON: Tak jaký byl váš výlet?

MITCH: Báječný. (usměje se na Gale)

GALE: Ještě lepší než první líbánky. (usměje se) Tak jak to šlo tady? Jaké jsi měl léto?

DAWSON: Překvapivě dobrý. Mám holku a je fantastická.

GALE: To je skvělé, zlato. Známe ji?

DAWSON: To je nenápadný způsob, jak se mě zeptat, jestli je to Joey? (usměje se)

Gale se směje...

DAWSON: Vlastně ji znáš, mami. Je to Amber Tamaricková.

GALE: Z Filadelfie?

DAWSON: Jo. Přijela do Capeside na léto na návštěvu. Dali jsme se dohromady a jsem konečně zase šťastnej.

GALE: To jsem ráda, zlato. Je příjemné vidět, že jsi zase šťastný. Ale co se stane, až se vrátí zpátky do Filly? Vztahy na dálku jsou obtížné, Dawsone. Jen nechci vidět, jak si znovu ublížíš.

DAWSON: Já vím, ale fakt si myslím, že nám to může fungovat. Jestli vám to nebude vadit, doufal jsem, že bych za ní mohl jezdit o víkendech.

MITCH: Každý víkend?

DAWSON: Ne. Někdy by ona mohla přijet sem.

GALE: No, asi by to tak šlo. Je ti skoro osmnáct. Jsi dost starý, abys dělal dospělácké věci. Jen mi slib, že až budeš dělat ty "dospělácké věci", budeš opatrný.

DAWSON: Mami... (vykulí oči)

MITCH: Pojď, Gale. Vybalíme si. (usměje se)

DAWSON: No, to je má narážka. Nashle pozdějc. (odejde)



Dům Potterových - Joey a Bessie si povídají...

BESSIE: Tak už jsi konečně mluvila s Dawsonem?

JOEY: Jo. Mluvila.

BESSIE: A?

JOEY: A pohnul se dál. Je teď s Amber a já jsem jen kamarádka, jestli mě za ni vůbec ještě považuje. Jsem tak hloupá, Bessie. Jak jsem to mohla takhle zvorat?

BESSIE: Joey, jsi spoustu věcí, ale nejsi hloupá. Byla jsi zmatená. Všichni teenageři si tím projdou.

JOEY: Jo, a v tom všem zmatku jsem ublížila lidem, který mě měli rádi. Zničila jsem přátelství Dawsona a Paceyho. Byla jsem jako ta holka z filmů, která vstoupí mezi dva nejlepší přátele. Myslela jsem, že taková nikdy nebudu.

BESSIE: Co se stalo mezi Dawsonem a Paceym je jejich problém. Myslím, že nejlepší bude, když se od toho budeš držet dál.

JOEY: Ale já jsem ta, kdo je rozdělil. Neměla bych to být zase já, kdo je dá dohromady?

BESSIE: Ne. Musíš je nechat, aby si to vyřešili sami.

JOEY: (přikývne) Půjdu se projít.

BESSIE: Dobře. Když už budeš venku, můžeš mi koupit něco v obchodě? Tady, napsala jsem seznam.

JOEY: Dobře. Vrátím se pozdějc. (odchází)



Byt Amber - Dawson zaklepe na dveře a Amber je přijde otevřít...

AMBER: Ahoj (políbí ho)

DAWSON: Páni! Skvělej byt.

AMBER: Díky. Myslela jsem, že když budu trávit hodně času v Capeside, měla bych tu nějakej fajnovej mít. Mám nějaký novinky.

DAWSON: O co jde?

AMBER: Zítra se musím vrátit do Filly. Jedna z mých kamarádek se bude vdávat a já jí půjdu za svědka. Musím jí se vším pomoct. Je to má nejlepší kamarádka.

DAWSON: To je skvělý. A co si udělat večírek na rozloučenou jen pro nás dva?

AMBER: To zní báječně.

DAWSON: Nemůžem ale použít můj dům. Rodiče se vrátili z líbánek.

AMBER: Můžeme ho udělat tady. Co takhle v osm večer?

DAWSON: Dokonalý. (usměje se)

AMBER: No, nerada tě odtud vyháním, ale musím na večer něco nakoupit. (usměje se)

DAWSON: Dobře. Nedělej si s tím moc velký starosti. Udivíme se pozdějc. (odejde)

Amber jde do obchodu...



V obchodě - Joey nakupuje a Amber ji spatří...

AMBER: Ahoj, Joey.

JOEY: Amber. Ahoj. (nahlédne jí do košíku) Vypadá to, že s Dawsonem plánujete romantickej večer.

AMBER: Jo. Zítra odjíždím, takže jsme se rozhodli udělat tenhle večer fakt speciálním. Mám všechno, co potřebuju. Ted ještě najít dokonalý šaty a jsem připravená.

JOEY: Kdy se vracíš?

AMBER: Nevím. Musím pomoct se svatbou. Doufám, že to nebude trvat dlouho. Opravdu mám Capeside ráda a plánuju navštěvovat Dawsona o víkendech.

JOEY: No, musím už jít. Doufám, že si ten večer užijete.

Odejde...

JOEY: (pro sebe) Romantickej večer s Dawsonem? Ty mi moc chybí. (ve tváři má smutný výraz)



Večer - Dawson přijde k Amber...

AMBER: Dobrý večer. Pojď dál.

Dawson jde dovnitř a spatří pokoj plný zapálených svíček a stůl prostřený pro dva...

DAWSON: Páni! To vypadá úžasně. Ty vypadáš úžasně.

AMBER: Díky. Sám vypadáš skvěle.

DAWSON: Nemusela jsi to všechno dělat.

AMBER: Říkala jsem ti, že chci, aby tohle byl pro nás speciální večer. Dawsone, chodíme spolu tři měsíce a já jsem připravená učinit v našem vztahu další krok.

DAWSON: A ten další krok má být co?

AMBER: Myslím, že víš. Nechceš?

DAWSON: Ano. Kdo by nechtěl? (políbí ji)

Pokračují v líbání, ale najednou se Dawson odtáhne...

DAWSON: Omlouvám se, Amber, ale nejsem na to připravenej.

AMBER: Dobře. Rozumím. Ty rozhodně nejseš typickej středoškolák, Dawsone. Většina kluků by po tý šanci skočila, ale ty ne. To je sladký. Jsem ráda, že vybočuješ ze stereotypu.

DAWSON: Co kdybysme si snědli večeři?

AMBER: Dobře, ale než to uděláme, chci ti něco říct.

DAWSON: Co?

AMBER: (políbí ho) Miluju tě.

Dawson je překvapen...

AMBER: A z výrazu tvý tváře usuzuju, že jsi nečekal, že to řeknu. Jdu na to příliš rychle. Děsím tě.

DAWSON: Ne. Neděsíš. To jen, že když jsem řek´ tyhle slova naposled, tak ta holka ode mě utekla.

AMBER: No, já neuteču. Sice odjíždím do Filly, ale vrátím se.

Dawson nic neříká. Amber je nejdříve zmatená, ale pak se jí ve tváři objeví naštvaný výraz...

AMBER: Jestli mi nemůžeš říct, co jsem právě řekla tobě, pak co to tu děláme, Dawsone? Proč se vracím?

DAWSON: Je mi to líto, Amber.

AMBER: Mně taky. Je mi líto, že jsem promarnila léto. Prosím tě, odejdi.

Dawson vyjde ze dveří a odejde...

7

Tentýž večer. Joey přijde k domu Jen a ta otevře dveře...

JEN: Ahoj, Joey. Co to máš v tý tašce?

JOEY: Zmrzlinu. Chceš se ke mně přidat?

JEN: Dobře. (posadí se na verandu)

JOEY: Tady je lžíce.

JEN: Díky. Pamatuješ, kdy jsme spolu jedly zmrzlinu naposled?

JOEY: Jo. To bylo ten den, kdy jsem všem řekla, že čekám dítě Granta Bodina.

JEN: Á, ano. Sladká pomsta. Dostaly jsme ho. (usměje se) Takže jakej máš dneska důvod pro ládování se zmrzlinou? Nebo myslím, že to uhodnu... Dawson?

JOEY: Má speciální večer s Amber. Musím myslet na to, jak ji drží a líbá a dělá všechny ty věci, co páry dělají...

JEN: No, víš, jak se cítil, když jsi odjela na léto s Paceym.

JOEY: Jo. Je mi líto, že jsem to udělala. Proč mě tenkrát Pacey políbil? Proč mi to dělají všichni kluci, s kterýma přijdu do styku?

JEN: Máš syndrom "Mary".

JOEY: Syndrom "Mary"? O čem to mluvíš?

JEN: Mluvím o Mary z filmu "Něco na té Mary je". V tom filmu se do ní všichni kluci zamilovávaj. To je přesně to, co se stává tobě. "Něco na té Joey je". (usměje se) A právě přichází tvůj Ben Stiller.

Joey vzhlédne...

JOEY: Vypadá rozrušeně.

JEN: Jak to poznáš?

JOEY: Prostě poznám. Fakt si myslíš, že on je v týhle situaci postava Bena Stillera?

JEN: Určitě. Jdi si s ním promluvit. Jsem si jistá, že by ocenil rozhovor s kamarádkou.

JOEY: Neřekla bych, že chce mluvit o problémech s Amber se mnou. Pochybuju, že by mu to bylo příjemný. Docela upřímně, ani mně by to nebylo příjemný. Asi se jeho večer s Amber nevyvinul, jak očekával.

JEN: Vypadá to, že "líbánkové období" skončilo.

JOEY: Takže byli jen letní románek?

JEN: Co tím myslíš?

JOEY: Celou dobu jak dva zamilovaní holoubci.

JEN: Jo, jo. Myslím, že spolu byli každej den. Objímali se, líbali... a ty to asi nechceš slyšet. Promiň.

JOEY: To je v pohodě. Žebřík sundal, hned jak jsem odjela?

JEN: Vlastně tam zůstal přinejmenším ještě týden. Pak přijela do města Amber a no, zbytek znáš.

JOEY: Jo. (Zesmutní, sklopí zrak a pak zase zvedne hlavu.) Mohla bych na pár minut použít tvůj počítač?

JEN: Jistě.

Joey a Jen jdou do domu a Joey si sedne k počítači...

JOEY: Je přihlášenej.

Začne psát...

J.Lindley:Dawsone? Jsi tam?

D.Leery: Ahoj, Jen. Co se děje?

J.Lindley: To není Jen. Tady Joey. Jsem právě u Jen doma.

D.Leery: Ty jsi u Jen? Dostal jsem se do "Zóny soumraku"? :)

J.Lindley: Moc vtipný. Jsme teď dobrý kamarádky. Viděly jsme, že ses vrátil z rande nějak brzy. Jsi v pořádku?

D.Leery: No, večer se nevyved docela tak, jak jsem si plánoval, ale možná je to tak lepší.

J.Lindley: Chceš o tom mluvit?

D.Leery: Ani ne. Myslím, že si půjdu lehnout. Dobrou noc, Joey. Vyřiď to taky Jen.

J.Lindley: Dobře, Dawsone. Dobrou noc.

J.Lindley se odhlásila.

Dawsonovi se na obrazovce objeví další zpráva...

A.Tamarick: Dawsone?

D.Leery: Amber? Myslel jsem, že se mnou nemluvíš.

A.Tamarick: Nechtěla jsem odjet s tím, že jsme na sebe naštvaní. Můžeš se zítra ráno stavit? Letadlo mi odlítá v 10:00.

D.Leery: Jasně. Jsem rád, že ses ozvala, protože ti musím něco říct.

A.Tamarick: Já taky. Uvidíme se zítra ráno. Dobrou noc.

D.Leery: Dobrou noc, Amber.

A.Tamarick se odhlásila.

Dawson vypne počítač a jde si lehnout...

8

Příští ráno. Dawson vchází do kuchyně, kde potkává Gale.

GALE: Dobré ráno, zlato. Co tu děláš tak brzy?

DAWSON: Amber dneska odjíždí do Filadelfie. Tak bych se s ní rád rozloučil a všechno jí řekl.

GALE: Všechno? Co tím myslíš?

DAWSON: Řekla, že mě miluje, mami. Bylo skvělý znovu něco takového slyšet, ale taky to ve mně vyvolalo pocit viny.

GALE: Jak to?

DAWSON: To by bylo na dlouhý vyprávění. Osobní věci mezi Paceym a Joey se neurovnaly a ona chce být se mnou. Řek´ jsem jí, že všechno mezi náma nemůže naráz zlepšit nějaký kouzlo a že nemůžu zapomenout na to, co se mezi náma stalo. Že si to potřebuju promyslet. A připadá mi, že když nedám Joey a sobě další šanci, zrazuju ji a navždy si k ní zavřu dveře.

GALE: Zlato, miluješ Amber?

DAWSON: Jo, myslím že jo. Ona je prostě skvělá a cítím se s ní fakt dobře.

GALE: A co Joey? Ještě ji miluješ?

DAWSON: Samozřejmě. Ona bude vždy mou součástí. Je to - Joey. (usměje se a pohlédne na své hodinky) No, já už půjdu, Amber za chvíli odjíždí.

GALE: Dobře, zlato. Přeju ti hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli. Víš, že tu pro tebe vždycky budu. (usmívá se)

DAWSON: Díky, mami. (odchází)



Byt Amber. Dawson přichází a klepe na dveře.

AMBER: Ahoj.

DAWSON: Ahoj.

AMBER: Pojď dál. Tak, chceš začítt první, nebo mám já?

DAWSON: Ty.

AMBER: Tak dobře.

Usednou na pohovku.

AMBER: Myslím, že první věc, co chci říct, je: Omlouvám se za to, jak jsem se chovala včera večer. Prostě když jedna osoba říká druhé: "Miluji tě", očekává, že stejně zareaguje i ten druhý. A když jsi to neřek´, začala jsem pochybovat, jak to teď mezi náma je. Chci tím říct, že jsem si myslela, že všechno, co jsme dosud dělali, bylo skvělý, že jsme byli naladění na stejnou vlnovou délku, ale po tom, co se stalo, si tím nejsem jistá.

DAWSON: Amber, přišel jsem, abych si s tebou upřímně promluvil. Tohle je zatím můj nejdéle trvající vztah. Můj první byl v podstatě pouhým poblázněním a vůbec nebyl opravdový. Ale můj druhý vztah byl jiný, tehdy jsem fakt věřil, že jsem našel osobu, se kterou bych chtěl sdílet svůj život. Ačkoli to zní v šestnácti bláznivě, tak jsem to cítil. Ona byla pro mě vším. Věci se však změnily, zlomila mi srdce. A pak jsi přišla ty a můj život se konečně zase zlepšil. Neopouštěla mě myšlenka, proč bys vůbec měla mít chuť bejt s děckem ze střední školy. Chápeš? Proč mě tahle dívka miluje?

AMBER: No dobře, Dawsone, ale ty přece nejsi jako většina kluků ze střední. Kromě toho, ty jsi už teď hotovej stařešina. Ten věkovej rozdíl mezi náma přece není zas až tak velkej. A je mi fakt líto, že ti jiná dívka zlomila srdce. Chápu, proč máš takový strach říct mi taky: "Miluju tě." Bojíš se, že pak bude všechno pryč. Ale já nejsem ona, Dawsone. Mně je přece jasný, jakej seš úžasnej kluk. To děvče netuší, oč přichází. (usmívá se)

DAWSON: Díky, Amber. Tohle pro mě fakt moc znamená. (obejme ji)

AMBER: Tak jo, radši půjdu. Musím stihnout letadlo.

DAWSON: Doprovodím tě k autu.

Vyjdou ven.

DAWSON: Ještě než půjdeš, rád bych ti řek´ jednu věc: Něco, co bych ti býval řek´ už minulou noc.

AMBER: A co?

DAWSON: Miluju tě a v pořádku dojeď.

AMBER: Ale to byly dvě věci. (směje se a políbí ho) Taky tě miluju. Pošlu ti mail, jinak bych zruinovala svůj telefonní účet. (usmívá se) Měj se, Dawsone.

Odjíždí a Dawson zamíří domů.

9

Téhož dne - Joey jde ven pro poštu a vrací se zpět do domu.

BESSIE: Co nám přišlo?

JOEY: (prochází poštu) Účet, účet, blbost,... Sláva, dopis pro mě. (otevře ho)

BESSIE: Co tam stojí?

JOEY: (čte nahlas) Vážený capesideský studente, doufáme, že navštívíte naši akci "Zpět do školy". Léto se blíží ke konci, tak proč si neužít noc plnou skvělé zábavy, dřív než zase začne škola? Ples začíná příští sobotu v osm hodin večer v tělocvičně. Doufáme, že vás tam uvidíme! Nezapomeňte, že starší třídy musí pomoci s výzdobou tělocvičny pro ples.

BESSIE: To zní skvěle, Joey. A možná je to přesně to, co potřebuješ.

JOEY: To si nemyslím, Bessie. Každý ples, kterýho jsem se zúčastnila, skončil totální katastrofou. Myslím, že už mi to stačilo. Nepůjdu.

BESSIE: No, možná, že tento ples by mohl být něčím jiným, moh´ by to být tvůj velký večer.

JOEY: Já nevím. Divila bych se, kdyby Dawson šel.

BESSIE: Tak se ho jdi zeptat. Říkalas mi, že Amber je ve Filly. Teď bys měla trávit čas s ním. Zkus vrátit vaše přátelství do starých kolejí.

JOEY: Máš pravdu. Ale nebude to tak lehký. Těžko bude vůči mně tak otevřený, aby mluvil o své schůzce s Amber. Můžu říci jen tolik, že se mezi nimi něco stalo. Byl zmatený a dřív by mi to byl řek´, ale teď je to jiný. Dokonce si myslím, že zvažuje naše přátelství. Kdo by mu to moh´ vyčítat?

BESSIE: Musíš tomu dát čas. Vyřeší se to.

JOEY: V to opravdu doufám, Bessie.

Jde do svého pokoje a zapne počítač, píše e-mail.


Komu: D.Leary
Od: J.Potter
Předmět: K dnešní poště
Dawsone,
kontroloval jsi už dneska poštu? Přišlo oznámení o tanečním večírku "Zpět do školy". Myslím, že si to asi nechám ujít. A co ty? Jediná věc, co ve vztahu k plesu hodlám udělat, je: vyzdobit pro něj tělocvičnu, což mají udělat nejstarší. No, jsem si jistá, že o tom to je. Doufám, že o tobě brzy uslyším. Chybíš mi. Jsem pořád na druhý straně zátoky. ;-)
Joey



Mezitím Dawson přichází domů.

DAWSON: Jsem zpátky.

GALE: Tak jak to šlo s Amber?

DAWSON: Skvěle. Už sedí v letadle do Filly a všechno mezi náma jsme si vyjasnili.

GALE: To je výtečné. Oh, zlato, něco ti přišlo. Tady to máš. (Podá mu dopis.)

Jde do svého pokoje a otevře dopis. Zapne svůj přenosný počítač a vidí, že dostal e-mail.

DAWSON: (k sobě) To musela poslat Amber z letadla.

Prohlíží vzkaz, je překvapený, když zjistí, že je od Joey. Dawson si jej přečte a odpovídá.



Komu: JPotter
Od: DLeery
Předmět: Re: K dnešní poště
Joey,
taky jsem právě dostal dopis. Nevím, jestli půjdu, nebo ne. Vzhledem k poslední zkušenosti, nevím, jestli by to byla rozumná věc. Mám za to, že Dawson Leery a ples nejdou dohromady. No dobře, tak já přijdu. Na viděnou v sobotu při výzdobě tělocvičny.
Dawson


Pošle e-mail a přichází mu další, klikne na něj.


Ahoj Dawsone!
Píšu ti, abys věděl, že jsem ještě v letadle, ale už brzy budu ve Filly. Postrádáš mě už? Ty mně fakt chybíš. Myslím, že všechen ten společně strávený letní čas mě zhýčkal... ;-) Dám o sobě ještě vědět.
S láskou, Amber.


Dawson hned neodpoví. Joeyino: "Chybíš mi" v jejím dopise ho skutečně dostalo.

DAWSON: (k sobě) Zase´s to udělal. Nechal jsi Joey Potterovou, aby k tobě pronikla. Zastav to! Tohle je příliš!

Posílá zprávu Amber.

DLeery: Ahoj!

ATamarick: Zdravím, Dawsone!

DLeery: Právě jsem dostal tvůj e-mail. Musím se tě na něco zeptat.

ATamarick: Jasně!

DLeery: Myslíš, že bys mě mohla příští týden navštívit?

ATamarick: Já nevím. Proč? To už mě tolik postrádáš? ;-)

DLeery: Samozřejmě, že mi chybíš. Příští sobotu má naše škola taneční večírek: "Zpátky do školy" a byl jsem zvědavý, jestli bys tam nemohla jít se mnou.

ATamarick: Dobře, zkusím to, ale nemůžu ti nic slíbit. V každém případě bys tam měl jít. Neznamená to, že je ta schůzka nějak nutná, nebo jo?

DLeery: Ne.

ATamarick: Ale jestli NEMÁŠ s kým jít, proč nejdeš s Joey? Jste přece přátelé.

DLeery: No, myslím, že spíš zůstanu doma.

ATamarick: Nesmysl, Dawsone. Tohle je tvůj poslední rok na střední škole. Měl bys jít do všeho, co ti škola nabídne. Slibuju ti, že budeš litovat, pokud to neuděláš.

DLeery: Dobře. Když to podáš takhle, asi bych měl jít a užít si všechny stránky života studenta posledního ročníku.

ATamarick: Fajn. Nejlepší by bylo, kdybych tam mohla být, zkusím to.

DLeery: Skvělý. :-)

ATamarick: Dobře, tak já už půjdu, Dawsone. Právě jsme přistáli. Miluju tě. :)

ATamarick se odhlásila.

Dawson zavře svůj přenosný počítač a znovu se dívá na pozvánku na ples.

10

Uběhl týden. Nastal den večírku: "Zpátky do školy".

Capeside - školní tělocvična. Andie a Jack jsou uprostřed mezi studenty posledního ročníku a zdobí tělocvičnu.

JACK: Rád bych věděl, co tak dlouho zdrželo ostatní.

ANDIE: Myslím, že to nejsou taková ranní ptáčata jako my.

Jen přichází, následována Joey, Dawsonem a potom Paceym.

JEN: Dobře, lidi. Někteří z nás nejsou ranní ptáčata, mně nevyjímaje. Tak jsem přinesla kávu a zákusky jako pozdrav od babičky.

PACEY: Miluju babičku. (bere si zákusek a hrnek kávy)

ANDIE: Fajn, lidi, pokecat si můžem´ pozdějc, teď je čas na výzdobu.

PACEY: Andie McPheeová, univerzitní studentka. Nechceš tím jít strašit někoho jinýho? (usmívá se)

Andie ho laškovně plácne, směje se...

Začínají s výzdobou...

PACEY: Víš, myslel jsem, že poslední ročník bude samá švanda. Že ovládnem´ školu. Jen, tvůj přítel by tu měl bejt spolu s dalšími zajíčky a pomáhat s výzdobou.

JEN: No jo, Pacey, Henry je teprve student druhého ročníku, ale souhlasím s tebou, že by zdobit gymnázium neměli ti nejstarší.

PACEY: Přesně tak. Máme ještě prázdniny a oni po nás chtěj práci.

DAWSON: Cože? Tři měsíce na lodi s Joey snad pro tebe nebyl dostatečnej odpočinek?

JACK: A jéje.

JOEY: Dawsone...

PACEY: Ouha! Vsadím se, žes umíral touhou to nadhodit, co?

DAWSON: Promiň, to mi jen vyklouzlo.

JEN: (začne rychle z jiného konce) Tak co, půjdete sem někdo dneska večer?

JACK: No, může to bejt skvělý. Ty se o partnera starat nemusíš. To pro mě to nebude nejsnadnější.

ANDIE: Já teda půjdu. Všichni přece víte, jak miluju plesy. (usmívá se)

JOEY: Hm, tak to já ne. Je to jen nějakej hloupej "Zpět do školy" taneční večírek.

ANDIE: Tak to se pleteš, Joey. Tohle je jeden z posledních večírků, co nás ještě na capesideský střední čeká. Fakt bys měla přijít. Po tomhle roce se naše cesty rozejdou.

JOEY: Někteří z nás to uskutečňujou už teď. (podívá se na Dawsona)

DAWSON: (otočí se k ní) To narážíš na mě?

JOEY: No, kdo jiný se chystá školu do Filadelfie?

JEN: Vážně to chceš udělat? (překvapeně)

DAWSON: Přemejšlel jsem o tom. Není to jistý.

JEN: Ouha! A já si myslela, že zůstaneš stále tím maloměstským chlapečkem. (usmívá se)

DAWSON: No, věci se měněj. Lidi se měněj. (podívá se na Joey)

Napjatý okamžik přerušuje oznámení ředitele.

ŘEDITEL: Tak, naši nejstarší, s výzdobou jste odvedli výtečnou práci. Opravdu si moc cením vaší pomoci. Uvidíme se, vážení, dnes večer.

Všichni opouštějí gymnázium.



Podvečer - capesideská tělocvična, ples začíná, Jen sedí u stolu, Joey vchází...

JEN: Ahoj! Takže ses nakonec rozhodla přijít.

JOEY: Jo. Jak řekla Andie - tohle je náš poslední školní rok a tak bysme si ho měli patřičně užít, to mě přesvědčilo. Kromě toho, bejt opatrovatelkou dvouročního dítěte unaví.

JEN: No, jestli chceš, můžeš si sednout k nám.

JOEY: Dík, ale kde jsou ti zbývající, o kterejch jsi mluvila?

JEN: Jack pobíhá někde tady kolem, Andie odvlekla Paceyho na parket a Dawson tu není.

JOEY: Ach tak.

JEN: Doufalas, že tu bude, co? Zatím je brzo, určitě se tu ještě ukáže.

JOEY: No, ale jestli se chystá přijít si sem zatancovat spolu s Amber, myslím, že se odtud ztratím, to vidět nemusím.

JEN: Ale třeba se tu ukáže sám, to bys pak mohla přijmout jedno pozvání na tanec. (usmívá se)

JOEY: Život ke mně nikdy nebyl laskavej.

JEN: No, mám za to, že život začíná bejt k tobě laskavej právě teď, protože přichází... a sám.

JOEY: (podívá se naznačeným směrem, potom se usměje) Třeba měla Bessie pravdu, tohle by mohl být skutečně významnej večer.

Dawson přichází k jejich stolu...

DAWSON: Ahoj, lidi.

JEN: Ahoj. Amber to nestihla?

DAWSON: Říkala, že zkusí dorazit, ale nevěděla, jestli bude moct. Tak jsem tu, pro případ, že by se tu objevila.

JOEY: Nechceš se posadit k nám?

DAWSON: Jo, jistě. Díky.

JOEY: Žádnej problém. (usmívá se)

ANDIE: Ahoj, Dawsone. Joey.

JACK: Právě jste přišli?

JOEY: Jasně, před pár minutama.

DAWSON: Tak jo, dostal jsem žízeň. Po něčem malém se tu poohlédnu.

Odchází dát si punč.

ANDIE: Copak se tu děje, Joey? Přišli jste sem společně s Dawsonem?

JOEY: Ne, mám za to, že čeká na Amber a šel se po ní podívat. Asi nebude zrovna moc správný říct, že doufám, že ona nedorazí.

JEN: Ne. Já doufám, že nepřijde, protože jsem unavená z toho všeho tancování kolem toho, co je jasný. Oba toho druhýho milujete, ale bojíte si to přiznat.

JOEY: Já jsem si to přiznala. Řekla jsem Dawsonovi, co k němu cítím.

JEN: Joey, opravdu si myslíš, že po tom všem, co se stalo, by byl Dawson nadšenej z návratu k tobě?

JOEY: Ne, myslím, že ne. Opravdu jsem asi byla pěkná potvora, nebo ne?

JEN: Tohle jsem si říkala od doby, co jsem tě potkala, ale teď jsi moje kamarádka. Časy se určitě změnily.

JOEY: To jo.

JEN: Takže, hodláš dnes večer risknout Dawsono odmítnutí?

JOEY: Půjdu to zkusit. Nemohu věřit tomu, že jsem až ta druhá.

JEN: Takže dneska seš tak trošku rozvratnej živel. (usmívá se)

JOEY: (směje se) Neměl by tu teď bejt Henry?

JEN: No, pokud se tu brzy neobjeví, chystám se mu nakopat ten jeho malej druhákovskej zadek.

Dawson se vrací zpět ke stolu...

DAWSON: Tady, přines jsem ti punč.

JOEY: (usmívá se) Díky. (dá si malý doušek)

JEN: Budu hned zpátky. Musím si zavolat. (odejde)

JOEY: Teda, tenhle taneční večírek není nic moc, co?

DAWSON: Nevím. Podle toho, co jsem viděl, tak to vypadalo, že si to s Jen užíváte, smály jste se. Co vám připadalo tak zábavný?

JOEY: Holčičí věci.

DAWSON: Nevěděl jsem, že nastane den, kdy ty a Jen budete kamarádky.

JOEY: Jak jsi říkal, věci se měněj.

Stále sedí u stolu a upíjejí punč.

Po chvíli začne DJ mluvit do mikrofonu.

DJ: Tak jo, všichni, tady je píseň pro všechny miláčky, co jsou tu dnes večer s náma.

Začíná důvěrně známá píseň...

Something in your eyes makes me want
to lose myself
in your arms

Dawson a Joey se na sebe dívají významným pohledem.

JOEY: Chceš tančit? Celej čas tu jen sedíme, pojďme si protáhnout nohy. (usmívá se.)

DAWSON: Tak fajn.

Jdou na taneční parket a začnou tančit...

Theres something in your voice makes my
heart beat fast
Hope this feeling lasts for the rest of my life

JOEY: (si v duchu říká) Když jsme naposledy tuhle píseň slyšeli, jsme se málem začali muchlovat na tanečním parketu. Nemyslím si, že by se to stalo i dneska, nebo snad ano? (usmívá se)

DAWSON: Čemu se tak usmíváš?

JOEY: No, jen jsem vzpomnínala, kolikrát jsme tohle dělali. Jestli existovala jedna věc, v níž jsme se osvědčili, když jsme byli spolu, tak to bylo tancování.

DAWSON: Jo, jsem si jistej, že máš pravdu, v týhle věci jsme vždy byli perfektní.

If you knew how lonely my life has been
And how long I've felt so low
If you knew how I wanted someone to come along
And change my life the way you've done
Feels like home to me
Feels like home to me
Feels like I'm all the way back where I come from
Feels like home to me
Feels like home to me
Feels like I'm all the way back where I belong

Dawson a Joey pokračují v tanci, jemně zavěšení jeden do druhého. Vypadá to, jako kdyby byli jediní dva lidé v místnosti. Amber přichází a vidí je tančit...

11

Dawson a Joey stále tančí. Amber stojí opodál a dívá se na ně. Píseň končí, Dawson a Joey zamíří zpět ke stolu. Spatří Amber...

DAWSON: (překvapeně) Amber! Tak jsi to stihla.

JOEY: Dojdu si pro nějaký pití. Z toho tancování jsem dostala žízeň. (odejde)

AMBER: Je to ona. Nebo ne? Je to Joey.

DAWSON: O čem to mluvíš?

AMBER: Proto jsem mezi váma dvěma cítila napětí. Ona je ta, s níž jste si malovali obrázek vašeho společnýho života.

DAWSON: Ne, jenom jsme tancovali.

AMBER: To nebyl jenom tanec, Dawsone. Viděla jsem způsob, jakým jste se navzájem drželi a jak jste si hledali odpovědi ve vašich očích. Tohle jsi nikdy nedělal, když jsi byl se mnou. Ty ji miluješ.

DAWSON: Amber...

AMBER: Tak co to bylo, Dawsone? Flirt? Chtěl jsi, abych na Joey žárlila?

DAWSON: Ne, nebylo to nic z toho.

AMBER: Tak co to potom mělo znamenat? Nerozumím tomu - copak bys moh´ milovat někoho, kdo tě zranil?

DAWSON: Pojďme někam jinam a promluvme si. Nemůžu se s tebou bavit při vší té hudbě kolem, zaléhá mi z ní v uších.

Dawson a Amber odcházejí, Jen se vrací s Henrym, který se tu konečně ukázal, přistupují k Joey...

JEN: Ahoj. Co že Dawson a Amber odešli, jak jsem si právě všimla?

JOEY: No, viděla nás s Dawsonem tancovat. Myslím si, že ví, že jsem dívka z jeho minulosti.

JEN: A jeho budoucnost... (usmívá se)

JOEY: Nebuď si tím tak jistá, Jen. To všechno teď záleží na Dawsonovi. Má na vybranou. Já se už chystám odejít. Užijte si zbývající část večírku. (odchází)



Dawson a Amber si povídají na školní chodbě...

AMBER: Jsi připravenej říct mi pravdu? Takže jak dlouho tohle mezi tebou a Joey trvá?

DAWSON: Čtyři roky. Setkali jsme se, když jsme byli malé děti a vždy jsme byli součástí života jedne druhého. Nejlepší přátelé - navěky. Ale všechno se změnilo, když jsem si uvědomil, že jsem do ní zamilovanej. Udělala mě tak šťastným. Věci se změnily a my jsme náš vztah ukončili. No, vlastně to ona ho ukončila. A musel jsem to přijmout. Znovu jsme se k sobě vrátili, ale pak to zas skončila. Celej minulej rok jsme byli každej zvlášť a ona objevila svý city k mýmu nejlepšímu příteli, Paceymu. No, teď k bejvalýmu nejlepšímu příteli. Prožili společně léto. A to byl ten okamžik, kdy jsem pochopil, že nic už nebude stejný jako dřív.

AMBER: Potom nechápu, jak bys ji ještě moh´ milovat, Dawsone. Vždyť ti přece ublížila. Krom toho, ona tě nechce. Já ano, Dawsone. Měl bys nám dát šanci.

DAWSON: Ve skutečnosti o mě stojí. Věci mezi ní a Paceym se neurovnaly. Když se vrátila, řekla mi, že se spletla, že milovala mě a chce se mnou bejt. Nikdy jsem si nemyslel, že bych od ní moh´ tahle slova ještě uslyšet.

AMBER: Tak jak potom můžeš říkat, že miluješ mě, když to tak ve skutečnosti není?

DAWSON: Já tě miluju, Amber.

AMBER: Ale ne tak jako Joey.

DAWSON: Moc mě to mrzí, Amber. Já jen chtěl, abys věděla, že jsem si tohle léto opravdu užíval a že jsi pro mě velmi důležitá osoba.

AMBER: Ty pro mě taky moc znamenáš, Dawsone. Radši půjdu. Neprodlužujme tohle loučení víc, než je nutný.

DAWSON: Měj se, Amber, a díky (políbí ji na tvář)

AMBER: Ahoj, Dawsone. (odchází)



O hodinu později.

Dům Leeryových, Joey klepe na dveře...

JOEY: Dobrý večer, paní Leeryová. Vím, že je asi pozdě, ale nutně potřebuju mluvit s Dawsonem. Je tady?

GALE: Je ve svém pokoji. Jsem si jistá, že by tě chtěl vidět. (usmívá se)

JOEY: Díky.

Jde nahoru po schodech k Dawsonově pokoji a klepe na dveře...

DAWSON: Dále. (otevře dveře)

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Víš, že je vážně divný nepoužívat žebřík. Vlastně, celej tenhle rok byl divnej. Tak, jak to šlo s Amber?

DAWSON: Rozešli jsme se. Vycítila, že je něco mezi náma dvěma. Pochopila, jaké jsou mé skutečné city. Ale Joey, i když víme, co k sobě navzájem cítíme, nemůžem´ se zas dát dohromady. Chci tě ve svém životě, Joey, ale chci, abysme byli přátelé. Chci znovu získat to, co jsme měli předtím, než jsme vstoupili na cestu tradičních teenagerů. Myslíš, že bysme to mohli zvládnout?

JOEY: To bych byla opravdu ráda. Ale co Pacey? Můžem´ být opět jeho přáteli?

DAWSON: Všechno je možný, ale nebude to snadný.

JOEY: Já vím. (dívá se na Dawsonovu školní tašku) Věříš tomu, že jsme studenti posledního ročníku?

DAWSON: Vím. Zdá se, jako bysme na střední začali chodit teprve včera. A teď - po roce - půjdem´ na vejšku.

JOEY: Mluvíš o tom, jako bys stále uvažoval, jestli nepůjdeš do Filly.

DAWSON: Na to už nemyslím. A tak to nebude má zcela první volba vejšky.

JOEY: Chystáš se tedy zůstat chlapcem z malého města?

DAWSON: Možná. A co ty?

JOEY: Zatím nemám potřebu o tom přemejšlet už teď.

DAWSON: Brzy budeš muset.

JOEY: Vím, ale právě teď si jen potřebuju vychutnat tuhle poslední sobotu před začátkem školy. (sundá přívěšek ze svého krku a podá ho Dawsonovi) Tady.

DAWSON: Můj přívěšek. Ale já ti ho dal.

JOEY: No, a já ti ho teď vracím. Ber to jako akt přátelství. Jak jsi řek´, navždy budeme Dawson a Joey. (usmívá se)

DAWSON: Díky.

JOEY: No, radši půjdu.

DAWSON: Počkej ještě tady. (odejde)

Joey čeká a vypadá zmateně. Slyší dole nějaké bouchnutí, vyhlídne z okna a vidí Dawsona na zemi, směje se.

DAWSON: (volá) Použij žebřík! (Joey se usmívá se a slézá z něho) Takovej malej akt přátelství. (culí se)

JOEY: Děkuju ti. (rovněž se usmívá)

DAWSON: Uvidíme se ve škole, Joey.

JOEY: Určitě, Dawsone.

Odchází. Dawson ji sleduje. Jeho tvář rozsvěcuje široký úsměv.

KONEC

Příběh pokračuje v povídce Obnovení...