Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Jiný konec

Jana Michalcová


Nervózně přecházím po pokoji. Sleduji sekundovou ručičku hodinek a přijde mi, že dnes je pomalejší než jindy. Pohlédnu do zrcadla. Bledá tvář, uplakané oči… Asi bych teď neměla šanci v soutěži krásy. Už je čas. Mám takový strach, co se ukáže. Rozhodne to o mé budoucnosti. Zhluboka se nadechnu. Pak otevřu oči a…

"Panebože!" vykřiknu. Pak se zhroutím na zem. Do očí se mi vehnaly slzy.

"Joey? Joey, co se děje?" křikne na mě Bessie.

"Ach Bess." Vydechnu, když se ve dveřích objeví její hlava. Přijde ke mně a obejme mě.

"Bess… Já jsem… Já jsem…" díky pláči nedokážu říct víc. Bess si vezme test a vidí to, co já před chvilkou. Je pozitivní. Joey Potterová, outsider z Capeside, čeká dítě.

"Joey. Zlato, to nevadí… Vždyť je ještě šance, že test selhal… Měla bys zajít k doktoru," utěšuje mě(ale spíš sebe) Bessie.

"Co teď budu dělat? Přece nemůžu jít na Worthington s břichem!" vážně teď nevím, co se mnou bude. Pomalu vstanu. Opláchnu si obličej.

Bess se na mě podívá a poví: "Mám pocit, že bys to měla říct Paceymu." Sklopím oči. Pacey. Jistě… Jenže teď je na rybářským výletě s Dougem. Snad jen…

"Jdu za Gretchen. Bess, já… Je mi líto, že jsem tě zklamala." Řeknu ještě a vyběhnu rychle ven. Kdybych chvíli počkala, slyšela bych, co říká. "Ty si mě přece nezklamala, Jo."



"Joey! Ahoj, co se děje?" překvapeně se ptá Gretch.

"Mám problém… Zatím ne velkej, ale časem asi jo…," vydechnu a sesunu se na gauč. Gretchen si sedne vedle mě a chytne mě za ruku.

"Pozitivní, že jo?" řekne. Kývnu. Obejme mě. Sedíme takhle dlouho. Ani jedna nic neříkáme. Ona si tím taky prošla, takže ví, co mi teď asi nejlíp pomůže.

"Až se Pacey vrátí, řeknu mu, ať za tebou jde." slíbí.

"Ty Gretch… Mohla bych na něj počkat tady?" optám se, aniž bych zvedla hlavu. Hlas se mi pořád třese.

"Jistě. Ale… On totiž přijde Dawson, tak… Jestli ti to nevadí?" zvedne mi hlavu a utře slzy.

"Jestli jsi domluvená s ním, pak…" pokrčím rameny.

"Ne, Jo, zůstaň. Vždyť on může přijít kdykoliv. Vážně. Zůstaň tady se mnou a… Už neplač. Tím si vážně nepomůžeš." Usměje se na mě a zvedá se.

"Kam jdeš?"

"Přece objednat pizzu. Nemysli si, že tě nechám o hladu. Ale protože můj osobní sluha je momentálně pryč, nestíhám si nakoupit…" Zasmějeme se.



"Joey? Ahoj?" řekne Dawson trochu v šoku.

"Čau Dawsone. Jo čeká na Paceyho. A tak jsem jí poskytla přístřeší. Aby si neřekla, že jsem fakt příšerná…," zasměje se Gretch. Dawson kývne, jako že rozumí, a sedne si vedle mě.

"Fakt je mi líto, že vám kazím rande… Asi bych vážně měla…," nedořeknu. Přeruší mě postava vcházející do dveří.

"No téda… Uniklo mi něco? Dawson má rande nejen s mou sestrou ale i s mojí holkou? No páni…," směje se Pacey.

"Čau, brácho!" pozdraví ho Dawson.

"Zdar, D-mane! Ahoj Joey. Gretch…," poví a hned mě políbí. Tedy spíš se snaží mě políbit. Otočím hlavou. Pacey mi dá pusu na tvář. Všichni tři na mě koukají. Gretchen chápavě, zato Pacey totálně nechápavě a Dawson podezíravě.

"Ahoj Pacey," zašeptám. Pak se zvednu a zamířím ke dveřím.

"Já jen… Jdu pro něco k autu…" zamumlám a skoro vyběhnu ven.

"Jo?" řeknou všichni tři najednou.

"Jdu za ní!" vyhrkne Pacey s Dawsonem. Zato Gretch už je venku. Přijde ke mně a chytne mě kolem ramen.

"Joey! Promluv s ním," prosí mě naléhavě.

"Gretch, a ty si dovedeš představit Paceyho s miminem? No já teda vážně ne…," řeknu napůl vážně a napůl v žertu. Obě se zasmějeme. I když mně do smíchu vážně moc není.

"Jasně! Bude ho už v plenkách tahat na ryby a do videopůjčovny, ve dvou už bude to malý balit holky, no a od narození půjde jeden průšvih za druhým," odpoví Gretch.

"Ach…" vydechnu. Pak udělám krok dopředu a zadívám se na nebe. Už se setmělo a vycházejí první hvězdy. Když se otočím, Gretch je pryč, za to za mnou stojí Pacey. Usměje se a přijde blíž. Chytne mě kolem pasu. Sundám jeho ruce.

"Jo… Co se děje? Dělám něco špatně?" rozhodí zmateně rukama.

"Ale ne…," zavrtím hlavou.

"Tak co tě trápí…," ptá se pořád zmatený.

"Pacey, a co ti mám říct… Ach lásko, víš, zpozdilo se mi to a test byl pozitivní," zašeptám a cítím zase slzy v očích.

"Ach bože…," zašeptá Pacey. Přitáhne si mě blíž a pevně mě obejme.

"Joey… Hele, ať se bude dít cokoliv, věř mi, že tě miluju a zůstanu s tebou…," políbí mě do vlasů.

"Víš, Pacey… Já mám strach. Vážně hroznej…"

"Neměj. Spolu to zvládnem. Slibuju." Usměje se na mě. Pak mě chytne za ruku a vede dovnitř.



Už je to rok. Jsem teď na vysoký. Ale pořád, pořád jsem nešťastná. O dítě jsem přišla. Ne vlastní vinou. Prostě… Prostě se to stalo. Pacey odjel někam pryč na lodi. Gretch se vrátila na vysokou. A Dawson? Kouknu se z okna. Prší. Kapky si razí cestičku po skle. A v tom lijáku běží nějaký člověk. Ne… Běží ke mně…

"Joey!!" vykřikne Dawson a obejme mě.

"Hele, seš mokrej!" zasměju se.

"Víš ty co? Máš samý jedničky… Chápeš? Samý ze závěrečných!! Seš prostě skvělá!" oči mu svítí. Má z toho mnohem větší radost než bych mohla mít já. Cítím se tak prázdná…

"Dawsone? Slib mi, že mě nikdy neopustíš. Že neodejdeš jako to malé nebo že neodjedeš jako Pacey… Slib mi, že ať už to s náma bude jakkoli, budeš tu pořád pro mě…" Otočím se opět k oknu. Přijde ke mně, obejme mě a položí mi hlavu na rameno. Pak si mě otočí k sobě.

"Slibuju Joey. Slibuju. Ať se stane cokoliv…" usměje se.

"Miluju tě, Dawsone," zašeptám.

"Já tě taky miluju, Jo…," poví a pak mě políbí. Všechny moje smutky jsou najednou pryč. Za oknem přestane pršet a vysvitne slunce.

KONEC