 |
Mladá láska
9
"Termín porodu je kolem 20. prosince," řekl doktor Martin Joey držící stetoskop u jejího srdce. Joey přikývla. Téměř Vánoce. To byl pěkný, vlastně zajímavý dárek. Ležela v doktorském křesle, byla to její první měsíční návštěva u gynekologa.
"Jak probíhá těhotenství, Joey? Nevolnosti…?"
Joey přikývla. "Ano," otřásla se. Těhotná byla měsíc a půl a za posledních pár týdnů se jí příčilo dělat cokoli…. jíst, pít, chodit…. dokonce i líbat Dawsona. Štítila se.
"Cítíte se dobře?"
Přikývla. "Teď …. se cítím fajn."
Doktor Martin byl zároveň doktorem i její matky. Zábavné,byla pořád ještě dítě a už čeká svoje vlastní. Ale tak se prostě věci měly.
Uvažovala, a jestli měla pravdu, dítě zplodili poté, co se usmiřovali po hádce a zapomněli na ochranu. Bylo to vlastně romantické… široce se pro sebe usmála a doktor na ni vlídně mrkl. Potom jí začal vysvětlovat některé věci, které lze očekávat, pár zdravotních pravidel, a přitom jí tlačil na břicho.
"Sex je během těhotenství také docela bezpečný," pokračoval. Joeyiny oči se rozšířily a zčervenala. Asi bych si na takové věci měla od doktorů zvyknout, myslela si v duchu.
Když se oblékala, vešla do čekárny, kde už na ni čekala její matka.
"Ahoj, zlato," usmála se, urovnávající si vlasy.
"Všechno v pořádku?"
"V naprostém," řekl doktor Martin, který právě vyšel ze své ordinace.
"Joey je zdravá, dítě je, zdá se být, v pořádku….. pokud se vyskytnou nějaké komplikace, zavolejte, dobře?"
Joey přikývla: "Jistě", doufajíc že žádné nenastanou.
"Myslím, že byste si měla vyjednat vyšetření na ultrazvuku," řekl. Jeho sekretářka přikývla a začala něco škrábat do knihy.
"Řeknou nám pohlaví dítěte" zeptala se Joey
"Jen pokud to budete chtít vědět," mrkl. Potom se jeho oči zaměřily na Lilian.
"Lilian, drahá, jsi trochu bledá…."
"Neblázni, taková jsem od přírody," řekla se smíchem a pleskla ho po ramenu.
" Jo, půjdeme. Hodím tě domů."
*****
"Takže?" čekal Dawson. Seděl za kuchyňským stolem a pil vodu. Joey seděla vedle něj a držela ho za ruku. Roztržitě si hrála s jeho prsty.
Zhluboka se nadechla: " Všechno je normální. Doktor říkal, že jsem zdravá, vysvětlil mi pár věcí a zařídil nám vyšetření na ultrazvuku, abychom mohli vidět dítě."
"Bezva," odpověděl Dawson a podal jí nějaké papíry.
"Úkoly."
Joey vzdychla.
"Eh….fajn, když se chci dostat na vejšku…"
Joey byla jediná holka, co Dawson znal, která chtěla jít na vysokou. Ženy samozřejmě chodily na vysoké, ale bylo jich jen pár.
Byl rád, že Joey je jedna z nich. Naklonil se a políbil jí.
Usmála se na něho a začala si točit pramenem vlasů kolem prstu. Nechtěně Dawsona strčila koleny, zašklebili se na sebe.
"Jsi z toho ještě zmatený, že jo?" najednou se zeptala. Dawson, který si četl knihu, neodpověděl hned. Joey polkla, začalo jí být zase špatně.
Dawson odložil knihu a položil ruku na její koleno. " Jo…..jsem," přiznal.
"Myslím...tohle celé…..’jsme manželé‘ mi přijde strašně zvláštní," přikývla Joey, rozuměla mu.
"Nechápej mě špatně…," hladil jí koleno
"Mám rád to… já…," pokrčil rameny a nervózně řekl> "Miluju tě. Ale nemůžu si pomoct, cítím…"
"Cítím to stejně," vykřikla Joey. " Je mi 15, skoro 16 a jsem těhotná. Všechny ty věci ,co se mi teď dějou, nemám pod kontrolou." Složila ruce do klína.
"Někdy m8m pocit, že jsem ve vězení." Dawson na ni překvapeně zíral. Cítila se stejně? "Myslím….teď jsme tady, všechno se to stalo strašně rychle a nevím, jestli jsem na to připravená."
"Ale jindy," pokračovala a upřeně na něj hleděla, " se cítím jako ta nejšťastnější holka na světě. " Dawson ji vzal ruku a políbil ji na ni.
"Tohle jsou asi ty zmatený chvilky, o kterých nám rodiče říkali," řekl Dawson tiše, hladící její něžnou tvář a kroužící svými prsty po jejím břichu.
Vyklouznul od stolu, stále jí držel ruku a vedl jí do ložnice. Joey se škádlivě usmívala a zavřela za nimi dveře.
*****
"Takže, kam dáte mimčo?" zeptala se Andie příštího dne u oběda.
"Jak dlouho budeš tloustnout?" ptala se Rose
"Jak se bude jmenovat?" vyzvídala Elle
"Cože?"
"Do jeslí, nevím a to taky nevím," odpověděla Joey, šťourající se v salátu a bavící se nad otázkami svých spolužaček a kamarádek ohledně těhotenství….. o otázkami, na které nemohla odpovědět.
"Mimina jsou tak rozkošná," vzdychla Rose a zamávala přes místnost Mikeovi, svému klukovi
"S Mikem se vezmeme po škole, až dostaneme dědictví."
"Do ničeho se nežeň." zamumlala Joey
"Nemyslím si, že se někdy vdám." vzdychla Andie
"Všichni kluci, který se mi líbili, už jsou zadaní."
Joey střelila pohledem na Jen, která si právě lakovala nehty. Jen na sobě vůbec nedávala znát o tom, že ví, že se Pacey líbí Andie.
Jen upřela pohled na Joey.
Joey a to její blbý dítě … koho to zajímá? Jasně, tajně si přála, aby ona byla ta těhotná a Dawson byl ten laskavý, starající se a sladký otec.
*****
"Ahoj, cizinče." Pozdravila Jen Paceyho, který jí pozval na večeři do Ledárny. Za poslední měsíc spolu chodili docela často na večeři, ve skutečnosti dvakrát až třikrát do týdne.
"Ahoj," opověděl a sedl si vedle ní.
"Joeyino těhotenství pohltilo všechny jak vír," komentovala Jen suše.
"Neřikej to tak nahlas," smál se Pacey
"Je tady." Jen ji vyhledala očima. Joey stála vedle Bessie, zabraná do rozhovoru. Bessie se smála o objímala svoji sestru.
"Ahoj, lidi," pozdravil je Dawson a široce se usmál.
"Ahoj, Dawsone." Usmála se Jen vesele. Pacey zvedl obočí a Jen ho lehce kopla do holeně.
*****
Joey se šklebila, když jí doktor rozmazával po břiše gel. Silně Dawsonovi tiskla ruku. Čekali,až se na obrazovce objeví obrázek jejich dítěte.
"Nevypadáš znepokojeně," řekla Joey. Políbil jí ruku.
Pokrčil rameny: "Čekám…" Uvnitř se ale bál jako nikdy a bylo těžké předstírat.
Doktor najednou ukázal na obrazovku
"Tady je…" Oba dva se naklonili blíž a viděli, že se na obrazovce něco hýbe.
"Tady je hlavička…..a páteř. Když se dítě znovu hýblo a oni viděli jeho úzké oči, ani jeden z nich nepromluvil. Zdálo se jim, že je tam ještě něco dalšího. Ale nebyli si jistí, bylo to trochu rozmazané.
"Teda…," zašeptala Joey
"Vypadá to jako…..dítě." Zvedla obočí a trošku se usmála.
Dawson, který byl naprosto ohromen, jenom přikývl: "Já vím"
Tohle dítě spolu zplodili….. a bylo tam, uvnitř Joey.
"Chcete vědět, co to je?" zeptal se doktor Martin
"Ano."
"Ne."
Odpověděli současně a vyslali jeden druhému pronikavý pohled.
"Já jsem ta, která dítě porodí, a říkám ne," zasyčela skrz sevřené zuby Joey.
"Dobře……..dobře," zasmál se Dawson nervózně a doktor stěží potlačoval smích.
Když začal přejíždět po Joeyině břiše, ztuhl a pozorně se podíval na obrazovku.
"Ach můj…," zamumlal. "Co?" zeptala se Joey zděšeně
"Co se děje?"
"No…..nevidím tlukot srdce."
"Cože?" lapal Dawson po dechu. "Vy ho vůbec nevidíte?… Co se…?"
"Ne, ne," přerušil ho doktor
"Vidím dvě srdíčka."
"Eh," řekl Dawson zírající na obrazovku. V jeho hlase a obličeji se neprojevovaly žádné emoce, jenom šok.
Joey otevřela pusu, ale nevydala ani hlásku. Pak se začala smát: " Dvojčata," vypískla. "Budeme mít dvojčata."
*****
"Víš co?" řekla Joey, když se ruku v ruce loudali domů.
"Co?" odpověděl Dawson
"Nechci to nikomu říct. Chci, aby to bylo překvapení."
Usmála se a svraštila obočí. "To samý i s jejich pohlavími. Nechci to vědět, dokud se nenarodí."
"Fajn," vycenil Dawson zuby
"Budu se snažit udržet to v tajnosti."
"A musíme bejt rozvážní, než se zase do něčeho pustíme," potlačovala Joey smích, šťouchajícího do břicha.
"Ach, Dawsone, věříš tomu? Myslím… jedno dítě bylo dost, ale teď budeme mít dvě…," stiskla mu ruku. "Je to všechno zmatený."
"Vím, co tím myslíš," řekl tiše. Studoval jí. Byla těhotná čtyři měsíce a celou tu dobu s ní pracovaly hormony.
Jednou ji, když přišel domů, našel brečící před televizí. Cítila se špatně. Když ji utěšoval a zeptal se,co se děje, plačtivě odvětila: "Už se nevejdu do velikosti 4."
Hodně jedla. Jeden měsíc se z něj mohla zbláznit, líbala ho, objímala, byla něžná, což Dawson miloval. Další měsíc byla naštvaná a náladová, podrážděná, sarkastická – jako ta "stará" Joey, ale daleko, daleko horší.
Většinu toho překonala se změnami, které její tělo prodělávalo, a v posledních týdnech se příliš styděla, než aby Dawsonovi dovolila dotýkat se jí, i když jí přesvědčoval, jak je nádherná. To čím si museli projít, by se v budoucnosti nevyrovnalo ničemu.
*****
Joeyin dech byl mělký a ustálený. Dawson ji pozoroval. Miloval to, tento čas v noci byl jeho nejoblíbenější… ležel ve tmě a díval se, jak se mysl jeho nejlepší přítelkyně plní sny… myšlenkami…nočními můrami… představami.
Lehce ji sevřel v náručí, něžně se dotkl jejích zad a hladil ji přes noční košilku. Pak přesunul ruku na její břicho, kde byly jejich děti a začal ho hladit. Něco nesouvisle zamumlala a otočila hlavu a tím se její vlasy rozhodily po celém polštáři. Upřeně hleděl na její spící, mírumilovný obličej a nemohl tomu uvěřit. Byl to všechno… jenom sen? Celé si to vysnil? Opravdu bude otcem a Joey, jeho nejlepší kamarádka ne celém světě, matkou? Byli manželé… milovali se. Zhluboka se nadechl a zavřel oči ve stejnou chvíli, co ho Joey vzala za ruku, kterou měl položenou na jejím břiše.
"Zdálo se mi o tobě," řekla jemně. Dawson otevřel oči.
"Vzbudil jsem tě?" zeptal se něžně.
Zavrtěla hlavou. "Ne….probudila jsem se z hezkýho snu." Zahihňala se a lehla si na záda. Potom zvážněla a otočila se obličejem k Dawsonovi. Něžně ho pohladila po tváři a pak ho políbila.
"Cítím, o čem přemýšlíš," řekla. "O….nás, že jo? Mluvili jsme o nás už tolikrát, rozebrali všechno. Říkal si, že se nemusí nic změnit, ale to bylo ještě předtím, než jsme se zasnoubili." Zhluboka se nadechla.
"Všechno se změnilo. A někdy…se kvůli tomu necítím nejlíp. Ale pak pomyslím na všechny ty výhody, kterých se mi dostalo…" Hladil jí po vlasech a začal jí vzrušeně líbat na krku. Usmála se.
"Myslím… když jsme, například, sledovali ETho ve tvojí posteli, tohle bys nikdy neudělal." Oddychovala, když ji začal intenzivněji líbat a něžně kousat na krku, a pokračovala: "Když….když jsi byl s Jen. Líbal si ji a ona byla tvým snem…..čím jsem byla já?"
Dawson přestal a uvolnil sevření. Sedl si.
"Jo…," řekl, znělo to jako varování. Snažila se něco říct, ale začal ji zase líbat a dotýkat se jí. Když ji nadzvednul košilku a začal hladit po stehnech, vyklouzla mu.
"Ne," zamumlala
"Joey…," řekl chraptivě. "Je to v pořádku. Jsi krásná, dokonce víc než kdy předtím.
"Lháři," odvětila Joey a zčervenala.
Ale dovolila mu, aby jí sundal košilku. I když už ji líbal po celém těle, povytáhla deky pro jistotu nahoru.
*****
"Už se nemůžu dočkat, až se rozhoupou a vydaj se na ven mým rodicím kanálem," řekla Joey a Dawson se začal smát. Když po něm střelila ostrým pohledem, přestal.
"Dospěj, Dawsone," řekla ledově. Dawson zakoulel očima. Celý den byla pesimistická. Bylo to kvůli tomu, že dneska byla naposledy ve škole.
Bylo to tak zvláštní. "V posteli" byla plachá, něžná a hned zčervenala. Ale jinak ve dne to byla pořád ta samá Jo. Cítil se dobře, když ji znal i po intimní stránce.
"Jo, jo… ty taky," řekl nakonec Dawson, podávající jí talíř.
Joey se opřela o polštáře v posteli a olízla si rty.
"Mm-mm." Dawson si vždycky myslel, že je to jen výmysl, že těhotné ženy dokážou jíst všechno dohromady. Spletl se.
Majonéza, losos, sendviče s ředkvičkami…olivy.
Milióny šálků čaje. Nektarinky. A pak běhala každých pět minut do koupelny. Lilian s Gale chodily na návštěvu každé odpoledne zkontrolovat, jestli je v pořádku a v klidu. A pak zatáhly neochotného Dawsona do hodin "Vzdechy šílenejch těhulek", jak je pojmenoval. Joey jimi opovrhovala tolik jako on.
*****
"Není krásná?" vzdychla Andie, když si přikládala halenku k tělu.
"Jo, kdyby ti bylo 12," odsekla Joey
Andie si povzdechla. "Joey, až se dítě narodí, vrátíš se zpátky ke svojí velikosti."
Joey svraštila čelo. "Vlastně jsem slyšela, že se už pak nevrátíš ke svojí původní velikosti. Dala si obličej do dlaní. "Sakra! Zatraceně Dawsone!" vykřikla.
Andie sevřela rty, nevěděla co říct. Pokrčila rameny. "Mrzí mě to, Jo," řekla a položila jí ruku na rameno." Musí to být pro tebe neuvěřitelně těžký….. ale máš mě, rodiče, přátele a hlavně Dawsona."
"Hm." zavrčela Joey, Napřímila se a zhluboka se nadechla.
"Pojďme hledat," řekla
Řekla jenom "Uf", když viděla všechny ty mateřské šaty a objemné svetry. Na nošení si vybrala normální svetry, jen o číslo větší, bavlněné s nepatrným výstřihem a leginy, strečovou sukni s rozšířeným pasem. Také si udělala radost volnými letními šaty s úzkými ramínky. Ve všem vypadala nádherně, k Jenině nenávisti a žárlivosti.
" Ach, ta je pěkná," vzdychla Joey, dotýkající se hedvábné bílé podprsenky. "Je příliš malá, prsa mám teď větší než melouny, co?" Andie se uličnicky zašklebila. "Nemyslím si, že by to Dawsonovi vadilo." Joey se po ní prskající ohnala nákupní taškou, ale v koutcích jí škubalo.
"Pojď, půjdeme omrknout…věci pro mimča," potlačovala smích Andie. Joey zakroutila očima, ale smála se.
"Hmmm. Je to všechno až moc přehnané," vzdychla
"Chci mít prostě jednoduchý věci, myslím, dítě přece nepotřebuje přenosnej telefon, proboha."
"Měla bys si pořídit tuhle roztomilou peřinku," řekla Andie
"Mám ji. Máma mi ji už koupila. Krémovou a je fakt strašně hebká," usmála se něžně Joey při vzpomínce, jak jí matka peřinku dávala a Joey obklopila známá vůně matčina parfému. To jí připomnělo večírky, které pořádali její rodiče, když byla malá. S Dawsonem seděli v pyžamech na schodišti a zírali na všechny ty překrásné ženy, hlavně na její matku. Ta noc, kdy Bessie oznámila svoje zasnoubení, stála za to a pak se na její svatbě se svatební dort rozplácl na podlaze. S Dawsonem se vzájemně obviňovali, až to skončilo rvačkou.
Bitku vyhrála, potom co Dawsona tahala za vlasy tak surově, dokud naprosil o milost a přiznal se, i když to pravděpodobně nebyla jeho chyba. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech by ji nenapadlo, že jednoho dne se ti dva vezmou a budou mít svůj vlastní dort, jenom pro sebe. A nikdy si nevšímala "my to věděli" pohledů a chování obou rodičů, když si s Dawsonem začali být čím dál tím bližší.
Joey se při vzpomínce zasněně usmála. Podívala se dolů na svoje rostoucí břicho. Teď čekala dítě. Jeho dítě.
Andie ji vytrhla z tranzu.
Prošly celým dětským oddělením. Nad oblečením se rozplývaly, dělaly sarkastické poznámky, když si Joey všimla Jen.
"Je tu Jen," řekla Joey tiše Andie. Andie se rozhlídla.
"Prohlíží si se zájmem ty malý pyžama," vzdychla Andie a otočila se.
"Pojďme, Joey, půjdeme se najíst. Nerada bych, abys mi tady omdlela."
"Počkej," řekla Joey a vrazila Andie nákupní tašku.
"Ahoj." Jen zvedla hlavu a překvapeně pohlédla na Joey, která jí právě pozdravila.
"Eh, ahoj," odpověděla a vrátila pyžámko zpátky.
"Některý věci jsou pěkný, co?" pokračovala Joey.
Jen pokrčila rameny."Asi jo…"
"Plánujete s Paceym dítě hned po svatbě?" zeptala se Joey.
Jen znovu pokrčila rameny.
"Možná." odvětila. "No, musim jít, díky za…za to, že jsme si popovídaly." Pak se usmála, nevěřila tomu, že to právě vyslovila, a odešla.
"Jo." Křikla Andie netrpělivě. Joey se otočila a šla utěšovat Andie.
*****
"Pacey!" křikla Jen. "Pacey!"
Pacey vyšel ze svého pokoje v ručníku, právě si česal mokré vlasy. "Jo?"
"Jsem nervózní," řekla Jen. Pacey zvedl obočí. "Dobře."
Jen si sedla na jeho postel.
"Vím, že si mě bereš jenom pro peníze. A zpočátku jsem si tě chtěla vzít, aby Dawson žárlil."
Pacey zvedl obě obočí.
"Zpočátku?"
"… ale teď jsem nervózní, protože už nechci, aby žárlil…..a taky dítě! Pacey…. tvoji rodiče od nás budou očekávat dítě. Na to nezapomeň! Stěží se známe," pokračovala Jen.
Pacey přivřel oči.
"Takže chceš zrušit svatbu?" Jen hned neodpověděla, až po krátkém tichu.
"Já nevím. Myslím, že se stejně budu cítit trapně, ale …….jak bysme mohli?"
"Dobře teda," vzdychl Pacey těžce. "Zrušíme ji."
Jen se k němu otočila. "Ale…" Přitiskl jí prst ke rtům
"Pššt. Je to v pohodě. Když už nechceš…" Jen byla na vážkách. Ale pak věděla.
"Dobře. Zrušíme." Cítila, jak jí spadl obrovský balvan ze srdce. Opřela si hlavu o jeho rameno a cítila se osvobozená. Pak zasténala. "Jak to vysvětlíme rodičům?"
Pacey se zasmál a roztáhnul ruce. "Je to na tobě."
Pokračování příště
|
|
|
|