Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Být ti stále na očích

mikee


I.

Hlas: Chlapče, otevři konečně ty oči!
Chlapec: Už je nikdy nechci otevřít! Zase bych viděl ji.
Hlas: Ty se ale nebojíš toho,  že ji uvidíš, ale toho, že ji už neuvidíš nikdy.

"Buch, buch, buch!" těžké rány dopadaly na bytelné dveře.

"Haló, je tam někdo?" zvýšil netrpělivě svůj hlas muž v dlouhém kabátě. "Haló, otevřete prosím…"

Teprve teď se mladá dívka na posteli probudila. Vypadala velmi unaveně a nevyspale a poněkud to zastíralo její přirozenou krásu. Vlastně usnula teprve před hodinou, a to jen díky prášku na spaní, který si musela vzít, jak byla rozrušená. Hodila na sebe župan, prohrábla vlasy a zvolala: "Ano, už jdu…!"

Poté, co otevřela, před ní stál vysoký starší muž a ukazoval jí policejní legitimaci.

"Promiňte, já jsem spala…"vysoukala ze sebe rozespale a přitáhla si župan, neboť šel z venku chlad.

"Já se omlouvám, že ruším tak pozdě," prohlásil muž, "…dobrý večer…slečna Potterová? …Josephina Potterová?"

"Ano, to jsem já, stalo se něco?"

Muž se podíval na lístek, který držel v ruce. "Znáte pana Dawsona Leereho?"

Joey udiveně vzhlédla a vybavil se jí Dawsonův poslední pohled z dnešního rána. "Ano, to je můj…můj kamarád," odvětila, i když si tou charakteristikou nebyla tak úplně jistá.

"Mohl bych vás poprosit, abyste se oblékla a šla se mnou? Pan Leery se dnes pokusil o sebevraždu."

II.

Hlas: Člověk netuší, jak moc může někomu ublížit, že?
Dívka: Radši bych sama zemřela, než aby on…
Hlas: Někdy si příliš zahráváme s hlubinami druhých.

Déšť bubnoval do kapoty jedoucího automobilu. Postarší muž seděl vpředu vedle řidiče a ona sama na zadních sedadlech. Byla tak rozrušená, že skoro ani nevnímala jeho slova.

"Bohužel jsme s ním zatím nemohli hovořit. Jeho stav je kritický. Dáme vám přečíst dopis nadepsaný vaším jménem. Nevíte, proč ho měl u sebe?"

Zakroutila hlavou a po tváři jí stékala další slza.Nebyla schopna rozebírat nahlas jejich poslední rozhovor z dnešního rána, který nevěstil opravdu nic dobrého. Před očima se jí začaly znovu objevovat nepříjemné obrazy. Stejné, jako když večer nemohla usnout.

III.

Hlas: Ta "nová" Joey se ti přece líbila!
Dívka: Nikdy bych jí nebyla, kdyby se nenechal ulovit tou blondýnou.
Hlas: A je to lepší, než začít chodit s jeho nejlepším přítelem?

Leželi v posteli v malém pokoji jeho kamaráda. Slunce začalo pomalu překonávat  svoji denní pouť po obloze a oni se teprve před hodinou vrátili z koncertu. Poslední dva dny bylo zřejmé, že už dlouho neodolají přitahování svých těl. Po vášnivém líbání si ještě nebyla úplně jistá, zda ho nechá pokračovat, ale cítila jeho i svou touhu. Všechny ty nové zážitky byly tak… tak jiné, než by zažívala ta Joey ze zátoky. V kratičké setině vteřiny se jí začalo stýskat po obyčejném sezení v loďce a držení se za ruce. Ale hned tuhle myšlenku zahnala a soustředila se na Charlieho, který ji vášnivě hladil po obnažené horní polovině těla a pomalu se začal soustředit i na odstranění prádla z té spodní poloviny. "Sex prostě nemůže být tak romantický. Je to pudová záležitost. A navíc mnohdy může ublížit méně, než opravdové city a opravdová láska, kterou ten druhý zradí," probíhalo jí hlavou. A pak to najednou všechno skončilo. Stále si bude pamatovat tu vteřinu, kdy se ozvalo zaklepání na dveře pokoje a v podstatě hned po něm, takže se tomu nedalo vůbec zabránit, se ve dveřích objevila něčí hlava. Výhled jí zakrývalo Charlieho tělo, ale jakmile se zdvihl a obrátil, její oči spočinuly na tváři Dawsona. Jeho oči strnuly, začaly se kamsi propadat a ona pocítila, že tohle se opravdu, ale opravdu nemělo stát.   

IV.

Hlas: Neříkej, že za všechno může ona.  
Chlapec: Vždycky jsem tu pro ní byl a ona mě znovu zradila.
Hlas: Nedávno ti nabídla svou pomoc, ale ty jsi utekl za jinou.

Když jeho pohled padl na její obnaženou horní část těla, něco hluboko uvnitř jeho srdce se začalo hroutit. "Joey…", hlesl ztěžka.Nemohl mluvit, nemohl dýchat.Nechtěl tomu uvěřit.V hlavě mu prudce bušilo.Nikdy nečekal, že to bude tak hrozné. Když byla kdysi s Paceym, vytěsnil myšlenky na to ze své hlavy. Říkal, že mu to nevadí. Říkal, že jsou s Joey jen přátelé, ale někde uvnitř věděl, že se to tam střádá a jednou to vybuchne. Nebyla to žárlivost. Žárlivost je, když prohledáváte druhému věci bez příčiny ve snaze najít důkaz. Tohle byla nesnesitelná bolest smíšená se zlostí. Bolest pocitu, že vaše láska už nikdy nebude opětována a to od té jediné na světě, od které byste jí chtěl a zlost, že s tím nemůžete nic dělat.

"Hej, koukej padat!" vytrhl Dawsona z jeho strnulosti Charlie.

Vteřinku Dawson uvažoval o tom, že se na něj vrhne, ale pak se ještě jednou podíval na Joey a zabouchl prudce dveře a v transu vykročil pryč.

V.

Hlas: Možná jsi si myslela, že je také  miluješ?Jacka, Paceyho, Wildera, Charlieho…
Dívka: Několikrát jsem se k němu chtěla vrátit.
Hlas: Příležitostné lásky se ve všem podobají těm opravdovým až na to, že to nejsou lásky.

"To je debil!" prohlásil Charlie rozhodně a obrátil se k Joey, doufaje v již nerušené pokračování v milostných hrátkách.

Joey vůbec nevěděla, co mu má na to říct. Ale něco jí nutilo jednat velmi rychle. Než se Charlie vzpamatoval, byla už skoro oblečená.

"Joey, co… co je?"

"Promiň, ale já musím za ním," odpověděla mu už na cestě ze dveří. Proběhla chodbou a seběhla tři patra schodů k východu.

Když vyběhla z domu, rozhlédla se a nikde ho neviděla. "Dawsone? Dawsone!" Chtělo se jí brečet. "Dawsone?"

"Ano, Joey?" ozvalo se jí za zády tak chladně, až se zachvěla. Prudce se otočila a uviděla Dawsona, který seděl u vchodového výklenku na schodech a ostře ji pozoroval.

VI.

Joey: "Dawsone, já…je mi to strašně líto."

Dawson: "Tobě je to líto? A jak myslíš, že je mně?"

Joey: "Nenapadlo mě, že ty…tady. Nechtěla jsem tě ranit. Ani jako… přítele."

Dawson (rozčileně, zvýší hlas): "Přítele? Přítele, Joey?" (svěsí hlavu) "Jako přítel bych ti řekl, že se mi Joey navazující spoustu krátkodobých známostí vůbec nelíbí. Ale nejsem

si jist, zda naše přátelství není příliš optimistickou představou. Stejně jako jí kdysi byla láska mezi námi."

Joey (udiveně): "Dawsone? Že zrovna po tom, co se nedávno stalo, mi zrovna ty dáváš kázání! Já jsem ti šanci na něco, ať už by to bylo cokoli, třeba i pravá přátelská pomoc, dala a ty jsi jí zahodil. Snad jsi jí našel u té své blondýnky!"

(Oba jsou velmi rozrušení.)

Dawson: "Jen mi pomohla jako nikdo jiný, když mi umřel táta!!"

Joey (nešťastně a současně rozzlobeně): "Vždyť jsi mě odmítl!! Pomohlo ti, že jsi se s ní vyspal?"

Dawson (naštvaně): "Když to chceš vědět, tak ano! A v čem ti pomáhá ten nahoře?"   

(Joey ho udeří na tvář.)

(Oba se na sebe chvíli nevěřícně dívají.)

Joey (zmateně): "Dawsone… já… se omlouvám. Promiň, nechtěla jsem tě udeřit." (Chvíli mlčí.) "Věř mi, že jsem čekala, než to všechno překonáš, ale když sis našel zrovna ji, já jsem nemohla být sama! Bylo to…moc ponižující. Ale myslím, že jsem ti to dokázala odpustit."

Dawson (také klidněji): "Možná jsem ti kdysi mnohokrát odpustil a možná, že jsi musela odpouštět taky ty mně. Ale nevím, jak si odpouštět, když to takhle mezi námi půjde dál. Nedokážu se k tobě chvíli blížit a získávat tě a pak se zase vzdalovat a ztrácet tě. Ať už za to může kdokoliv z nás. Ztratili bychom k sobě poslední zbytky obyčejné úcty."

Joey: "Víš, ty máš svou Jen a já teď Charlieho. Možná to není to, co jsme si vždycky představovali, ale takhle to prostě dopadlo a teď to asi nemůžeme nijak změnit."

Dawson: "Možná, že by bylo lepší se na delší dobu nevidět vůbec. Jestli souhlasíš?"

Joey (překvapeně na něj pohlédne): "Já…," (skloní hlavu, nejistě) "asi ano."

Dawson: "Dobrá. Sbohem Joey."

(Chvíli se jí dívá do očí, pak ji najednou lehounce políbí na ústa a rychle odchází. Vidíme jeho zklamaný výraz a nezadržitelně zaslzené oči.)

(Joey zůstává stát udiveně u vchodu, dívá se za ním a také jí začínají stékat slzy.)

VII.

Hlas: Proč jsi jí neřekl, že už nechodíš s Jen?
Chlapec: Nemusí to vědět. A stejně by to bylo zbytečné. Není volná.
Hlas:  Možná není volná ona, ale může být volné její srdce.

"Já s ní fakt nutně musím mluvit, kámo!" vysvětloval Pacey do telefonu Charliemu.

"Hele, já fakt nevím, kdy se… jo počkej, už je tady… to je pro tebe - Pacey," obrátil se   Charlie k Joey, která ihned zaznamenala, že už má Charlie sbaleno a zrovna se chystá odejít.

"Charlie, prosím ne! Počkej ještě chvíli. Já ti to hned vysvětlím," řekla mu Joey přebírajíc telefon. Charlie se na ní podíval, odložil batoh a postavil se nezúčastněně k oknu.

"Ahoj," řekla Joey do telefonu.

"Ahoj, už sem se lek, že tě nezastihnu a nestanu se tvým velkým zachráncem. Stala se taková věc, rád bych tě varoval osobně, ale musím bejt rychlejší. Snažil jsem se ho zadržet, svázat provazy a tak, ale ňák se to nepovedlo…,"ozval se Pacey svým typickým způsobem do sluchátka.

"Pacey?"

"No, chystá se tam za tebou…"

"Dawson?" dopověděla za něj Joey větu."

"Á, sakra," odtušil z hlasu Pacey, kolik uhodilo.

Joey to vyjádřila hned velmi smutným rezignovaným tónem: "Je pozdě."

"Bylo to vážný?" zeptal se Pacey, když jí slyšel.

"Hm, víc už nemohlo."

"Á, sakra," zopakoval Pacey, "on totiž dal kopačky Jen a pak…"

"Cože?" strnula Joey.

"No, a pak, že tě musí vidět a …"

Joey začalo pomalu docházet, co se stalo. "Pacey, já teď nemůžu, ale pokus se ho najít, někam odtud odešel, nevím kam, a dej mi pak vědět."

"Dobrá, zkusím to. Ahoj."

"Ahoj," skončila Joey hovor a podívala se pomalu na Charlieho.

Stál u okna a přestože neslyšel celý obsah hovoru, jeho otázka byla velmi přesná: "Chceš, abych šel?"

Joey se na něj chvíli dívala a pak řekla: "Promiň, Charlie."     

VIII.

Hlas: Proč jsi mu neřekla, že víš, že Charlie není ten pravý.
Dívka: Nemusel to vědět. A stejně by to bylo zbytečné. Nebyl volný.
Hlas: Možná nebyl volný on, ale mohlo být volné jeho srdce.

"Má jediná milovaná Joey!
Nejdřív se Ti chci omluvit, za to, co se teď děje, protože jestli čteš tenhle dopis, tak se asi stalo to, co jsem musel udělat. Nevím, jak se píší takovéhle dopisy, ale budu se Ti jen snažit vylíčit své pocity, abys věděla, že jsem se nezbláznil a že tu jsou důvody, proč vše takhle dopadlo. Nedávno jsem ti řekl, že tak dlouho, jak budu žít, ti nebudu rozumět. Dnes jsem pochopil dvě věci. Za prvé to, že Ti vlastně rozumím. Jako každá žena hledáš tu pravou lásku a já nemám a nikdy jsem neměl právo Ti v tom nějak bránit. Nemohu si myslet, ač bych rád, že já jsem pro Tebe ten jediný pravý, nikým nenahraditelný. Také jsem dnes ovšem pochopil to, že nemohu změnit své pocity. Já prostě nedokážu milovat nikoho jiného než Tebe. Ozývá se to ve mně vždy tisíckrát intenzivněji, když Tě vidím s někým jiným. Možná mi namítneš, že jsem si taky začal s jinými. A v tom je ten problém. Ty hledáš svou lásku. Chodíš s někým, když k němu něco cítíš. Já jsem s nimi vždycky začal chodit, protože jsem se chtěl odpoutat od Tebe. A možná, já vím že je to nedospělé, Tě taky trochu potrestat. Za náš rozchod, za to, že chodíš s mým nejlepším kamarádem, za to, že jsem se vrátil zpět z L.A. a  umřel mi táta. Snad mi to všechno promineš. Úplně nejvíc mě mrzí to poslední. Že jsem Ti nenechal mi pomoct. V podstatě jsem se s tím vyrovnat nechtěl. A proto jsem taky utekl k Jen. Dnes jsem lhal, když jsem říkal, že mi pomohla. Nepomohla, protože pomoct by mi dokázala jen Tvá láska. A já před tím zbaběle utekl, protože jsem věděl, že to bude moc bolestné. Teď už to nejde. Netušil jsem, že mě tak vezme, když Tě uvidím tak jako dnes s někým jiným. Tenkrát poprvé s Paceym jsem si to ani nějak nepřipustil. Chvilku jsem si musel zvyknout, ale protože byl vždycky jako můj bratr, vlastně jsem ho ani nemohl nenávidět. Ale možná i to se ve mně nastřádalo a pak se to promítlo do útěku k Jen. Mimochodem, ona mě taky nikdy nemilovala. Vždycky chtěla jenom sex, už doby, co přijela do Capeside. Včera jsem se s ní rozešel. A moje první myšlenka byla na Tebe. Myslel jsem, že Ti už konečně budu moct říct, že bez Tebe prostě nedokážu žít. Že to všechno byl jen zlej sen a my se můžeme znovu vrátit, sednout si na naše houpačky a líbat se,  jako kdysi. Párkrát jsem měl v poslední době pocit, že by se to mezi námi mohlo vrátit tam, kde to bylo kdysi. Příliš jsem Ti nevěřil, když jsi říkala, že jsi mým znamením a že to všechno dobře dopadne. Upřímně řečeno, myslím, že jsme podivnými cestami šli už od té doby, co zemřela Abby. Asi to bylo nějaké zlé znamení. Už Tě nedokážu dál ztrácet, Joey. Je to má vina a doufám, že si to nebudeš vyčítat. Asi bych se nikdy nezměnil a byl pořád ten patnáctiletej kluk, co chce jen samý happy endy a nehodí se do tohohle cynickýho světa. Chci Tě poprosit o dvě věci. Chci, abys na mě vzpomínala v dobrém, byla šťastná a měla kupu malejch zlobivejch dětí. A pak, abys spolu s Paceym pomohla mojí mámě a postarala se o Lilly. Doufám, že z ní vyroste tak báječná a nádherná dívka jako jsi Ty. 

                                                                                   Sbohem, jen Tvůj
                                                                                                          Dawson."
 
 

Dawson odložil propisku, vložil papír do obálky se jménem a adresou Joey a strčil ho do kapsy. Potom už bylo vidět jen, jak v ruce svírá silný provaz.

IX.

Hlas: Chlapče, tak už se neboj a otevři ty oči. Už pomalu přichází pravý čas.
Chlapec: Čas? Tady přece už není žádný čas.
Hlas:To se mýlíš.Kdo má čas, má život.

"Ti chlapci chtěli pozorovat večer z půdy na obloze ufo," vysvětloval doktor, "a bylo štěstí, že na něj narazili právě v té chvíli. Kdyby přišli o pět minut později, asi by se z toho už nedostal."

"Prosím, pane doktore, víte jistě, že bude v pořádku?" zeptala se nervózně Joey.

"Slečno, jistě nemohu říct vůbec nic, ale má už velkou naději."

V té chvíli jí zazvonil mobil.

"Promiňte," řekla a poodstoupila od doktora, který začal policistovi, který přivezl Joey, diktovat nějaká data do protokolu.

"To jsem já," ozval se do telefonu Pacey, "díky za vzkaz. Je mi to moc líto, že jsem ho nenašel včas. Přijedu asi tak do půl hodiny."

"Pacey, za to všechno můžu já…," řekla nešťastně Joey do telefonu.

"Hele, teď na to nemysli, není to důležitý. Důležitý je, aby se z toho dostal, ne?"

"Hm."

"Hele, za chvíli jsem tam. Už přijela Dawsonova máma?"

"Říkala, že přijede, co nejdřív to půjde."

"Dobře, tak za chvíli ahoj."

"Ahoj, Pacey. A díky."

Joey zandala mobil zpátky.V tom jí sestra řekla, že už může na pět minut do pokoje a tak se zhluboka nadechla a vešla dovnitř.

Dawson ležel na posteli, byl napojen na několik hadiček a přístrojů a spal. Joey si pomalu sedla na židli vedle něj, v jedné ruce držela jeho dopis a druhou uchopila jemně jeho dlaň. Chvíli jí tiše hladila a potom se naklonila, a  protože ho nechtěla probudit, zašeptala: "Dawsone…" Mluvilo se jí těžko a skoro polykala slzy, ale pokračovala: "Chci jen, abys věděl, že bych bez tebe taky nemohla žít. Víš, udělala jsem spoustu chyb a nevážila jsem si toho, že tě mám. Vždycky jsi při mně stál a to dokonce, i když jsem ti nějak ublížila, a to je pravá láska. Už to vím, Dawsone. Miluju tě z celého srdce, a jestli mi dokážeš odpustit, slibuju ti, že už tě nikdy neopustím." Lehounce ho políbila, a protože už sestra za stěnou ukazovala na hodiny, tiše odešla z pokoje.  

X.

Chlapec: Řekni mi, budeš mě vždycky milovat bez ohledu na okolnosti?
Dívka: Náš bude happy end.
Hlas: Láska znamená: TY!

"Dawsone! Dawsone, co ti je?" křičela Joey a začala s ním třást.

Seděli večer na lavičce před domem, povídali si a Dawson se najednou skácel na zem a nejevil známky života.

"Dawsone, no tak se probuď," zoufale s ním lomcovala Joey. Srdce jí bušilo jak o závod a oči měla vytřeštěné. Už už se chystala běžet pro pomoc, když najednou Dawsonovi začali cukat koutky rtů a začal se polohlasně pochechtávat.

"Dawsone?" zarazila se Joey a vzápětí pochopila.

"Ano, Joey?" smál se od ucha k uchu Dawson.

Joey přimhouřila oči a vyprskla rozčíleně: "Ty…ty potvoro! Víš, jakej jsem měla strach? Já tě přetrhnu," zakřičela a vrhla se na něj.

Dawson se mohl ukuckat smíchy a zajíkavě se naoko bránil: "Ne, ne… pan doktor říkal, že o mě máš pečovat a ne mě mlátit!"

Ale to už ležela Joey na něm, lechtala ho a už se smála taky: "Jestli jsi to nedokázal sám, tak teď tě ulechtám k smrti já."

Dawson křičel a bránil se jejím dalším útokům stejnými protiútoky. Váleli se takhle několik minut a pak najednou vzal Dawson její obličej do svých dlaní a začal ji vášnivě líbat.

"A takhle tě teď umučím já, ty nezbednice," zašeptal v krátké pauze.

"Hmm," byla její souhlasná odpověď.

Oba se zklidnili a Joey intuitivně zavřela oči a oddávala se jeho polibkům. Najednou Dawson přestal a ona se na něj podívala. Láskyplně pozoroval její obličej a vpíjel svůj pohled do jejích očí, ve kterých se odrážel měsíc. Joey ho pohladila ve vlasech a zašeptala: "Jestli chceš pokračovat, můžeme jít do tvého pokoje."

"Myslíš, že už přišel konečně ten správný čas, Joey?" zeptal se vážně Dawson.

"Cítím, že ano. A ty?" zašeptala Joey a dlouze ho políbila.

"Já to cítím také… všude," dodal Dawson a oba se na sebe žertovně podívali.

"Ale chtěla jsi dneska koukat na ET-ho!" vzpomněl si Dawson, když vstávali.

Joey se usmála, přitiskla se k němu a společně s pusinkou, kterou mu dala na nos, řekla: "Neboj, ty můj ET, když se k němu za celou noc nedostaneme, máme na to čas…," a udělala dlouhou pauzu, "…ještě celý náš společný život."

Vzali se za ruce a pomalu odcházeli k domu.

KONEC