Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Poslední místo, co stvořil Bůh

Liz Woolf, překlad: Petr Říhánek


To nejlepší zažil jsem.
To nejhorší zažil jsem.
Světem šel jsem a chápal se svých šancí,
však nikdy spoután nemohl jsem být.
Příliš mnoho otázek - málo odpovědí.

Pak tebe spatřil jsem.
Hned stejně jak pak věděl jsem,
je to více než přechodné setkání.
Můj osud je svázán s tvým.
Právě tady důvod našel jsem.
A jestli je toto poslední místo, co stvořil Bůh,
a tvá je poslední tvář, co přede mnou se zračí,
jen, že jsem ti nablízku,
úplně mi stačí.

Drahá Joey,

jestli čteš tento dopis, tak se asi stalo něco špatného. Nebo ses opravdu nudila, vloupala se do mého pokoje a prohrabávala se mými věcmi. Ne, to bys nikdy neudělala. Já jednou četl Tvůj deník, ale Ty jsi vždy respektovala mé soukromí.

Když zemřela Abby, jedna z věcí, co nám poradkyně pro zármutek radila, byla, abychom napsali Abby dopis. Abych byl upřímný, nemohl jsem přijít na nic, co bych chtěl Abby říci. Ale přivedlo mě to k myšlence, že kdyby se mi něco stalo, chtěl bych něco říci lidem, které bych po sobě zanechal. Ze všech těch lidí jsi Ty ta nejdůležitější. Ale to víš. Vždy jsi byla.

Zdá se Ti to nejspíše hrozně melodramatické, takže se hned raději omluvím za nezkušenost. Ty jsi ztratila ve svém životě příliš mnoho lidí, Joey, a já jsem měl, co se toho týče, neuvěřitelné štěstí. Vím to. Takže mi odpusť, jestli mechanismy, kterými se vyrovnávám se životem a smrtí, nejsou tak pokročilé jako Tvé.

Pravděpodobně se mi teď směješ - úplně to vidím. Dawson Leery, vždy musel mít poslední slovo, dokonce i z hrobu. Vlastně se nejspíše divíš, proč jsem to nenatočil na kazetu. Upřímně řečeno, napadlo mě to, ale byl jsem si vědom, že bys to pravděpodobně nebyla schopna zvládnout bez toho, aby ses zhroutila. Nechci, abys na mě vzpomínala takto.

Mezi námi to právě teď není moc skvělé. Sedím tu ve Filadelfii a chybíš mi. A Ty jsi v Capeside a pravděpodobně mě nenávidíš. Takto jsem určitě léto strávit nechtěl. Chtěl jsem se utábořit před Tvým domem a pokračovat ve stavbě bílého plotu. Pamatuješ? Pro změnu začít lézt oknem k Tobě. A zvládl bych to, bez ohledu na nedostatek mých tesařských schopností. Pro Tebe bych dokázal cokoli. Pořád to tak je.

Takže když jsi mi řekla, že už mě nechceš znát, udělal jsem to také pro Tebe. Odešel jsem a dal jsem Ti prostor, který jsi tak zoufale potřebovala. Moc to ke mně asi nesedí, je to na mě moc dospělý, já vím, ale ujišťuji Tě, že jsem měl v srdci sobecký motiv. Věděl jsem, že jediný způsob, jak Tě mohu získat zase zpět, je poskytnout Ti čas, aby sis všechno promyslela. Takže možná je to trochu vyzrálé, protože jsem byl ochotný opustit okamžité štěstí ve prospěch toho dlouhodobého.

Bylo to těžké, Joey. Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy udělal. Těžší než když ses se mnou poprvé rozešla. Těžší než Tě vidět s Jackem. Chápej, myslel jsem, že máme veškerý čas na světě a že protože milujeme jeden druhého tak moc, nakonec najdeme způsob, jak to udělat správně.

Jestli čteš tyto řádky, tak jsem se nejspíše mýlil. Nikdy jsme nedostali šanci znovu najít jeden druhého. Navzdory tomu nelituji ani jediného okamžiku, který jsme spolu strávili, a nikdy nebudu. Promarnili jsme spoustu času, ale s časem, kdy jsme byli spolu, jsme naložili, jak nejlépe jsme mohli, že ano? Vzpomínky na dobu, kdy jsme byli spolu, jsou pro mě ty nejvzácnější, co mám. Nikdy Ti nemohu dost poděkovat, že jsi mi pomohla sundat klapky z očí a uvědomit si, jaká neuvěřitelná žena jsi a jak úžasný by náš vztah mohl být. Děkuji Ti, že ses se mnou podělila o svůj život, Joey, přinejmenším na ten krátký čas. Jen bych si přál, aby to mohlo trvat déle.

Rád bych Ti řekl, že nechci, aby ses kvůli mně trápila, protože to se od lidí v takovýchto dopisech očekává, ale nemohu. Jednou jsem Ti řekl, že kdybys zemřela, byl bych k neutěšení. Bylo to vůbec to nejhorší, co bych si dokázal představit, že se mi může stát. Pořád to tak je. Vím, že kdybych Tě takto ztratil, říkat mi, abych se nermoutil, by nepřineslo nic dobrého. Takže Ti to říkat nebudu. To, co Ti řeknu, je, že je mi to líto. Je mi líto, že jsi ve svém životě ztratila někoho dalšího. Je mi líto, že jsem porušil svůj slib, že tu pro Tebe vždy budu. Vždy jsem se pokoušel být.

Miluji Tě, Joey. A budu Tě navždy milovat, bez ohledu na to, kde jsem nebo co se mi stalo. Byla jsi nejdrahocennější část mého života.

Navždy Tvůj
Dawson

*****

To nejlepší zažili jsme.
To nejhorší zažili jsme.
Spolu peklem a vysokými vodami prošli jsme.
Vzpomínky zářivé i plačtivé.
Vždy si ty časy budu pamatovat.

Jestli ve mě věříš - jako já věřím v tebe,
bez otázek proč či jak,
budu tu pro tebe
a ty pro mě tu budeš.

A jestli je toto poslední místo, co stvořil Bůh,
a tvá je poslední tvář, co přede mnou se zračí,
jen, že jsem ti nablízku,
úplně mi stačí.

Drahý Dawsone,

nejsem si jistá, proč píši tento dopis. Možná proto, že jsem se naučila, že vždy nemáš s lidmi, na kterých Ti záleží, veškerý čas, který si myslíš, že budeš mít.

Když zemřela Abby, poradkyně pro zármutek nám navrhla, abychom napsali Abby dopis a "vyrovnali se tak s našimi pocity z opuštění a ztráty". Neměla jsem toho mnoho co říci Abby, když tu byla, takže těžko jí mám co říci, když tu teď není. Ale z nějakého důvodu mi to vnuklo myšlenku napsat Ti dopis jen pro případ, že nikdy nedostanu šanci říci Ti vše, co mám na srdci.

Nejspíše je to hloupé. “Otevřete v případě...” To je jak z nějaké melodramatické mýdlové opery nebo z nějakého z těch béčkových sci-fi seriálů, kde po sobě zesnulí zanechávají holografické vzkazy. Zcela jistě by nikdo neočekával od cynické Joey, že udělá něco tak plačtivého. Ale Ty jsi vždy věděl, že pod sarkastickým povrchem ukrývám romantickou složku, viď?

Samozřejmě je to má vlastní tvrdošíjná pýcha. Nic na světě mi nebrání, abych zvedla telefon, zavolala Ti do Filadelfie a řekla Ti přesně, co si myslím a co cítím. Vlastně jsou dny, kdy to chci udělat tak moc, že to téměř udělám. Konec konců je to celoživotní zvyk. Ale skrývání svých citů je rovněž silně zakořeněný zvyk a nemohu ho úplně zlomit. Říkám si, že je to kvůli tomu, že Ti to chci vše říci tváří v tvář, že po tom hrozném způsobu, jak jsem se k Tobě zachovala, si ode mě zasloužíš víc než jen telefonát. Upřímně řečeno, je to kvůli tomu, že se bojím Tvé reakce, a to mi dovoluje odložit konfrontaci na později. Doufám, že až se vrátíš domů, najdu odvahu Ti to vše říci.

Kdy jsem začala skrývat své city před světem? Pravděpodobně ve chvíli, kdy náš domov začal zásobovat městskou továrnu na klepy. Také tehdy jsem se Tě pokusila odehnat, ale Ty jsi mě nenechal. Vždy to bylo Joey a Dawson proti světu, viď? Když o tom teď přemýšlím, je úžasné, jak silný jsi kvůli mně byl. Byl jsi také jen malé dítě a už jsi mi dával sílu. Když jsi nevěděl co říci, nebo když jsi věděl, že by slova nebyla dostačující, prostě sis sedl a vzal mě za ruku. Dokázal jsi mě přesvědčit, že nejsem sama.

Ovšem tentokrát jsem Tě nejspíše odehnala příliš daleko. Dokonce ani Tvá schopnost odpouštět není nekonečná, viď? Byl jsem tak naštvaná. Tak raněná. Zase jednou se můj svět zhroutil a tentokrát se zdálo, že to způsobila člověk, kterému jsem věřila nejvíce na celém světě. Ale nikdy jsem Ti nedala příležitost. Jen jsem Tě vystrčila ze svého života. To byla vždy má odpověď na to, když mi někdo ublížil, viď?

Proč by ses se mnou usmířil? Hodně o tom přemýšlím. Občas to vypadá, že vše, co dělám, je spílání Ti, ale Ty se nějak pořád vracíš. Proč to tak je, Dawsone? Je opravdu možné, že chápeš, jak mě naplňuje strach ze ztráty mých blízkých a tak se před tou ztrátou snažím chránit sama sebe? Opravdu chápeš, jak je pro mě hrozně těžké otevřít se a odhalit se lidem, i když jsi to Ty? Možná ano. Znáš mě lépe než kdokoli jiný na světě. A je úžasné, že se zdá, že i přesto mě miluješ. Nikdy jsem si nepomyslela, že bys mohl, kdybys opravdu chápal, jak pateticky nejistá ve skutečnosti jsem.

Mýlila jsem se. Smutné příběhy mohou být silnější, ale nejsou to, co chci ve svém životě. Pravá láska znamená řešit věci spolu, bok po boku. Jestli čteš tyto řádky, tak to nejspíše znamená, že jsme k tomu nikdy nedostali příležitost, a mně je to tak strašně líto.

Jednou jsi mi řekl, že kdybych zemřela, byl bys “k neutěšení” - nevím, jestli si na ten rozhovor ještě pamatuješ. Kéž by bylo něco, co bych mohla říci, abych Tě utěšila, ale vím až příliš dobře, že jediný způsob, jak se vyrovnat se smrtí, je Tvůj vlastní čas a Tvůj vlastní způsob. Kéž bych tu pro Tebe mohla být.

Prosím Tě, měj na paměti, že jsem Tě vždy milovala, dokonce i když jsem se to občas bála přiznat i sama sobě. Nikdy jsem Tě nepřestala milovat, ani na jediný okamžik. Naučil jsi mě vše, co vím o lásce. Jen si přeji, abychom na to měli více společného času.

Budu Tě navždy milovat, Dawsone, bez ohledu na to, kde jsem. Nikdy jsem skutečně nevěřila v život po životě či věčné spasení, ale jestli to znamená, že jednoho dne budeme opět spolu, pak je to něco, co pevně doufám, že je pravda.

Se vší svou láskou
Joey

*****

Pacey položil dopisy a zavřel oči. Slzy mu nedbale stékaly po tváři.

Nikdy neměl vidět tyto dopisy. Byly určeny jen pro jedinou osobu a pouze pro případ nevyslovitelné tragédie. Ale ani jeden z určených adresátu si je nemohl nikdy přečíst.

Bylo tak těžké uvěřit, že jsou prostě pryč. Jeho dva nejlepší přátelé. Zdálo se, že každou chvíli Dawson zavolá, aby mu řekl o něčem, co se mu přihodilo s Joey, nebo Joey ho jako obvykle setře. Vlastně by dal vše, co vlastnil, jen za to, aby ještě jednou slyšel Dawsonovy nářky nebo Joeyiny urážky.

Pacey se nabídl, že vyklidí jejich školní skříňky, protože věděl, že Leeryovi a Bessie nejsou ve stavu, aby tento trpký úkol vykonali. Neočekával, že to bude tak zlé, protože zpět ve škole byli jen pár dní. Místo toho našel ty dva dopisy, které měli oba uložené navrchu ve svých skříňkách, jako by věděli, že když bude třeba, někdo je najde a dopraví je na místo určení.

Nikdy nebude vědět, co se mezi Dawsonem a Joey ten poslední den stalo. Pan Leery mu řekl, že Joey se to ráno zastavila u nich v domě a s Dawsonem krátce poté odjeli v jeho autě. Nikdo je už znovu neviděl, dokud ten večer Mitchovi a Bessie nezavolala policie. Řidič náklaďáku usnul za volantem, sjel do protisměru a čelně se srazil s Dawsonem a Joey. Zemřeli na místě.

Pacey doufal, že v ten poslední den, co byli spolu, si řekli něco z toho, co bylo v těch dopisech. Potřeboval tomu věřit. Že si nějak uvědomili to, co bylo všem okolo zřejmé. Milovali jeden druhého a patřili k sobě. Jestli měl v mysli nějakou pochybnost, ty dopisy to prokázaly zcela jasně.

Do určité míry se zdálo být na místě, že odešli spolu. Nedokázal si vůbec představit, jak by kterýkoli z nich pokračoval bez toho druhého. Jen si přál, aby nezůstal tak úplně sám.

Pacey vytáhl zápalku a zapálil dopisy. Nikdo jiný je nikdy neměl spatřit. Byly příliš osobní.

Jak oheň vzplál, dva listy papíru se začaly žárem kroutit a popela se chápal vánek. Plamínky se vzájemně propletly, k nebi stoupal jeden tenký proužek dýmu. Kdekoli jsou, doufal, že jsou spolu, a budou moci strávit věčnost šťastní a zamilovaní. Konečně měli všechen čas na světě milovat jeden druhého.

KONEC