Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Navždy

Anne Gooding, překlad: Petr Říhánek

1

"Budeš v pořádku, Jo, jenom se uvolni. Dýchej." Kolikrát to jen Bessie řekla a Joey přesto stále byla vyděšená k smrti?

"Cítila bych se v mnohem větším bezpečí, kdybych nebyla uprostřed ničeho. Tohle je jak špatnej opakující se sen," řekla Joey skrz zatnuté zuby.

"Jo, no, to ty ses rozhodla utéct od civilizace, Joey," řekla Bessie tvrdě a vzala Joey za ruku, zatímco chodili sem a tam po obývacím pokoji Potterovic penziónu. "Na nemocnici už je příliš pozdě, mohla bys porodit každou minutou."

"Tak proč stojím, Bessie?"

"Je to jednodušší. Všechno to ležení, co vídáš ve filmech, jenom situaci komplikuje." Joey nesnášela, když měla její sestra pravdu. Fajn, tak neměla odjíždět z New Yorku. Ale kdyby tam strávila ještě jednu další minutu, explodovala by.

Joey se tvrdošíjně posadila na gauč. Lehla si a zavřela oči. "Už dál nemůžu."

"Musíš, Jo." Hlas Bessie byl nyní soucitnější. Posadila se ke své mladší sestře a pohladila ji po čele.

"Brzy to už budeš mít za sebou."

"Chci, aby..." Joey se odmlčela, její oči však prozradily, co by chtěla. Bessie v nich smutně četla. "Já vím."

"Kdyby... já..." Joey zápasila se slovy, než je odvála další prudká kontrakce, jež zachvátila její tělo.

Poté Bessie přiskočila k telefonu. "Co to děláš?" řekla Joey stroze, zatímco si utírala z tváře kapky potu.

"Volám otci tvýho již brzy narozenýho dítěte," řekla Bessie odhodlaně. "Měl by tu být."

"Zapomeň na to. Okamžitě ten telefon polož," přikázala jí Joey. "Mimoto je pět hodin odtud."

Bessie pomalu telefon odložila a frustrovaně obrátila oči v sloup. "Ty jsi neuvěřitelná, Joey!"

"Mohla bys přestat vyšilovat, prosím tě? Jaksi potřebuju, abys to dítě porodila," řekla Joey tiše.

Bessie si namasírovala spánky. "Zavolám Gale."

Tentokrát se Joey nehádala. Chtěla, potřebovala ještě někoho jiného, někoho jako Gale, aby jí dodával sílu.

"Vzpomínáš, jak se narodil Alex? A byly tam Jen a babička?" ozvala se Joey a při té vzpomínce se usmála. Bessie vyhlédla z okna. "Vzpomínám. Nikdy na ně nezapomenu, ani na jejich pomoc."

Znovu pohlédla na Joey. "A vím, že ty na ně taky nikdy nezapomeneš. Jen by chtěla, abys byla silná."

Joey si položila ruku na břicho a čekala, zatímco Bessie bude mluvit s Gale, matkou člověka, který pro ní tolik znamenal... její nejlepší přítel. Chtěla ho tam; aby ji držel, aby ji konejšil, aby jí pomohl... chtěla svého nejlepšího přítele.

"Koukni, Jo..." Zatímco telefon vyzváněl, Bessie jí sevřela ruku. "Můžeš křičet, můžeš ztratit odvahu, můžeš být zranitelná, ano? Nebojuj s tím, nemusíš být silná."

Joey s úšklebkem shlédla na své břicho. "Zranitelnost mě do týhle situace dostala."

*****

Jakmile vykročil z newyorského nočního klubu do mlhavé pozdní noci, zazvonil mu mobil.

"Dawsone?" Byla to jeho matka. "Čau, mami... co je?" Pohlédl na hodinky. Dvě v noci. V tu dobu matky obvykle nevolají. Dawson pozvedl ruku a zamával na taxík.

"Na Joey to už přišlo."

Málem upustil telefon. Doprčic.

"Sakra," hlesl, sklonil ruku a otočil se.

"Měl bys tu být, zlato."

"Kdy..."

"Před nějakou dobou, teď. Potřebuje tě, ona... už to trvá dlouho, zlato. Říkala tvé jméno. Chce tě tady. Ona..." Gale zaváhala. "Nejde to dobře."

"Je v pořádku?" Ucítil bodnutí paniky. "Kde je? Je v nemocnici? Co se děje?"

"Mysleli jsme, že na nemocnici je už příliš pozdě, ale pak... nebylo, tak jsme teď na klinice, ale... nic se nezměnilo... chtějí udělat císařský řez, ale jsou tu... komplikace, Dawsone. Ztratila spoustu krve." Gale se zhluboka nadechla. Bez ohledu na únavu začala k Dawsonovi prostupovat potlačovaná hysterie v hlase jeho matky. "Má úzké boky a dítě nechce ven."

To věděl sakra dobře, že má úzké boky. Padly mu akorát do rukou.

Gale si povzdechla a vytrhla ho z myšlenek.

"Hned tam budu, mami." Zastrčil si mobil do kapsy u kabátu a zamával na další taxík. Prázdně zíral na jednobarevné vysoké budovy. Téměř přesně na den před šesti měsíci slíbil, že jí pomůže; bez ohledu na cokoli, bez ohledu na to, že mu lhala, že lhala Paceymu, že lhala všem. Díky poznámce podezřívavého Jacka si to spočítal. K početí došlo v ten týden, co spolu byli v New Yorku, v ten týden, co byl Pacey v Bostonu.

Bude otcem.

2

Vánoce

"Vypadáš skvěle," řekl Dawson Joey, jakmile přerušili objetí. Vešel do předsíně jejich Capesideského bytu a potřásl Paceymu rukou. Pacey zmizel do kuchyně. "Deja vu," škádlila ho Joey, jakmile byl Pacey pryč. "Nic nezkusíš, že ne?"

"Děláš si srandu? Máš přítele. Nejsem zas takovej mizera," oplatil jí škádlení a pověsil si kabát. Na chvíli na sebe pohlédli, ale pak Joey nervózně odvrátila zrak.

"Všichni už jsou tady."

"Já vím." Dawson vešel do kuchyně. Zatímco ho Joey při tom sledovala, vydala pomalý vzdech.

*****

Po večeři vyšla Joey na balkón. Tváře měla rudé. Dawson to přes pokoj sledoval.

"Potřebuju pomoct." Pacey vyrovnával příděl nádobí v rukách a v očekávání pohlédl na Dawsona. Dawson pohlédl na Jacka. Jack obrátil oči v sloup, odhodil ubrousek a vstal. "Jasně."

Audrey a její přítel se řehonili. Dawson nepozorovaně jako myška vyklouzl ven. Zavřel za sebou skleněné dveře, upíraje zrak na Joey, která se dívala na vodu.

Dotkl se jejího ramene.

"Neměla bys být venku... nachladíš se." Joey se k němu se zarudlými tvářemi otočila.

"Neměl by ses mě takhle dotýkat."

"Proč?" Ruku jí z nahého ramene nesundal.

"Proto."

"Fajn. Pořád jsi nepustila z hlavy, že..."

"Na něco takovýho člověk jen tak lehce nezapomene, Dawsone. Políbili jsme se."

"Vždycky se líbáme."

"Tohle bylo jiný. Nepředstírej, že si myslíš opak."

"Protože jsme zapojili jazyky?"

"Tohle není vtip! Není to jedna z tvých epizod teenagerskýho dramatu." Chtěla kolem něj rychle proklouznout, ale Dawson ji chytil za loket a přitáhl si ji k sobě. "Tak mi teda řekni, co to podle tebe bylo."

"Polibek, který by si nejlepší přátelé dávat neměli." Pohlédla mu do očí a pak odvrátila zrak. "Proč?"

"Protože by u něj nemuselo zůstat. A jakmile... jakmile by se to stalo, nebylo by cesty zpátky."

"Já vím. Proto předstírám, že nic neznamenal, Jo. Protože to tak musí být, že? Nikdy nemůžeme mít normální přátelství. Ty jsi... s Paceym. Vybrala sis jeho. Nemůžeš líbat na potkání každýho kluka..."

"Ty nejsi každý." To ho umlčelo.

"Kromě toho..." Dawson vzhlédl na oblohu. "Cítil jsem se zranitelný. Utěšovala jsi mě. Bylo to... milé gesto. Nic to neznamenalo. Správně?"

Joey pohlédla na Dawsona a pak natáhla krk, aby se podívala, jestli není někdo nablízku. Nikdo tam nebyl, všichni byli v kuchyni. Venku byla tma. Slyšet bylo jen jejich oddechování. Pak ho vzala za tvář, stoupla si na špičky a rychle spojila jejich ústa. Dawsonovy ruce ji automaticky objaly a pocítila, že se potápí, hlouběji a hlouběji. Nic takového nikdy předtím nezažila. Nic.

Klesla zpět a opět mu pro jednou nebyla schopná pohlédnout do očí.

"Měl bych jít." Dawson si urovnal košili a rychle se rozhlédl pro případ, že by měli nečekané obecenstvo. Neměli.

"Nemusíš..."

"Chci říct, že bych se měl vrátit do New Yorku. Opravdu to tu nechci ještě víc zkomplikovat."

"Co v New Yorku?" vzhlédla na něj Joey, stále se dotýkajíc svých rtů.

Dawson sklonil hlavu a zamumlal: "Mám tam byt. Studio to chtělo, aby se se mnou mohli šéfové tu a tam sejít."

Joey si založila ruce. "Ach."

"Tady." Dawson sáhl do kapsy a podal jí přeložený kousek papíru. "Má adresa a telefon. Zavolej mi... proberem to a zapomenem na to. Můžem to zvládnout, víš? Koneckonců jsme nejlepší přátelé." Dotkl se její tváře. Přidržela si jeho ruku na tváři a smutně se usmála. "Toho se právě bojím."

*****

Z Dawsonovy ložnice se ozvalo závěrečné hlasité zasténání, následované prodlouženým výkřikem a pak zvuky šourání a mumlání. A pak bylo ticho.

Dawson slezl z Joey, aby ji nechal se nadechnout. Pustil jí nohy. Joey slabě oddechovala a nechala ho, aby jí dal z tváře vlasy.

"To bylo tak..." Joey ani nemohla nalézt slova. Byla příliš vyčerpaná. Přehodila mu ruku přes pas a zavřela oči, vnímajíc jeho mužský pach. "Ach bože," zamumlala.

"Jak dlouho to bylo? Sedm let?"

"Šest a půl."

Chvíli leželi v tichosti. Pak Dawson vstal a než odešel do koupelny, aby vyhodil kondom, něžně ji políbil.

Joey se přetočila na břicho a zabořila hlavu do jeho polštáře. Věděla, že musí brzy odejít. Ale blaho bude trvat celý týden; fantazie přetrvají, dokud ho znovu nespatří a nevytvoří si nové. Musela ho znovu spatřit. Museli se znovu milovat. Bylo to příliš dobré na to, aby přestali. Necítila se tak naplněná, tak milovaná, od... od... posledně.

Venku zářil půlnoční Manhattan a do noci se ozývalo obvyklé troubení klaksonů. Bez ohledu na jejich aktivity, které trvaly od pozdního odpoledne až do večera, bylo jeho modré povlečení, ačkoli zmačkané, suché a čisté. Chtěla v něm strávit celou noc. Dawson se vrátil do pokoje se sklenicí vody. Joey si ji do něj vděčně vzala a stáhla ho na postel.

Držela si jeho hlavu na hrudi a prsty se mu probírala ve vlasech. "Co to děláme?" zeptala se zasněně.

"Pro jednou nemám slov," řekl prostě z její nahé hrudi.

"Vůbec nikdy mě nenapadlo..." Joey se zarazila. Pohlédla na něj a skousla si ret. Zamyšleně na ní pohlédl. "Co?"

"No, zapomněla jsem, jak úžasné je milování s nejlepším přítelem. Myslím, že romantika právě dostala na frak," přiznala.

"Takže tohle není romantický?" ukázal na skleničky s vínem na podlaze.

"To nebyl můj nápad," prohlásila Joey. "Vždycky jsem si představovala, že to bude vášnivé a žhavé... ale tohle..." Vyznačila si prstem cestičku po jeho bradě. "Tohle je mnohem víc než to."

"Mám pocit, že jsme se ocitli v nějakým filmu Woody Allena," zažertoval Dawson. "Dvě nevypočítatelné duše hledající útěchu ve městě měst..."

*****

Ani tomu neříkali poměr. Pro ně to bylo milování o odpolednech, kradmé úsměvy, hodiny mluvení.

Dopřávali si společné vany, myli se navzájem, jemné, mazlivé dotyky je nažhavovaly až to už nemohli vydržet. Chodili na dlouhé procházky do Central parku; koukali v kinech na staré filmy; milovali se v opuštěných výtazích a dokonce i ve vozech metra.

Uměl si s ní milovat jako nikdo jiný. Každý den toho týdne se probouzela zpocená, uzarděná, se studem. "Jsme jenom... opravdu, opravdu dobří přátelé," říkala si pro sebe.

A pak se Pacey vrátil z Bostonu.

3

Někdy to bylo o chlup, až moc tenký chlup.

Když byla Audrey na léto ve městě, sešli se všichni v japonské restauraci v SoHo. Rozpačitá z toho, že je zmáčknutá mezi Paceyho a Dawsona u nějak přeplněného stolu, se Joey opila (neúmyslně) ze saké a rozpovídala se, mezi jiným, o Dawsonově anatomii. Nepoužívala minulý čas. (Či malá označení.)

Dawson doslova ztuhl, nabíraje si hůlkami grilovaného lososa, bez ohledu na šok mu sebou ústa škubla do úsměvu, ale Pacey a Audrey měli příliš práce s pokusy zaujmout pozornost číšníka, aby přinesl Joey na vystřízlivění kávu, než aby si všimli něčeho cizoložnického, důležitého. Jack mezitím podezřívavě hleděl z jednoho viníka na druhého. To ylo poprvé, co si Jack všiml něčeho, čím si nebyl jistý... a nebylo to naposledy.

*****

Když se Dawson dostal do Capeside, byla neděle sedm ráno. Absolutně vyčerpán do sebe po cestě na kliniku hodil vlažnou kávu. Třásl se. Srdce mu zběsile tlouklo.

Chtěl Jen. Chtěl, aby tam s ním byla, s Joey. Se zaklením zahnul za rok porodnického oddělení a zastavil se. Jeho matka dřímala na křesle v čekárně. Pacey si na podlaze hrál s Jeninou dcerou, Amy.

Vládlo tam ticho, až na jemné klepání kostek. Amy vzhlédla a usmála se, poznávajíc ho. Pacey rovněž vzhlédl a pomalu se zvedl. Otráveně na sebe s Dawsonem pohlédli.

Neviděli se od 4.července. Netřeba říkat, že Pacey nebyl příliš nadšen, když zjistil, že jeho dívka čeká Dawsonovo dítě.

"Dawsone..." natáhla k němu Amy ruce, narušujíc napjaté ticho.

Zazubil se, zvedl ji a pevně ji objal. "Helemese, to je má oblíbená holčička," řekl tiše, rozcuchávaje její blonďaté kadeře. "Tatínek je s Joey," řekla prostě, 'tatínek' byl Jack. Jeho matka se ve spánku pohnula. Pacey pohlédl stranou, čelisti pevně sevřené.

Pak se zhluboka nadechl a promluvil: "Trvá to víc jak čtyřiadvacet hodin. Ztratila spoustu krve. Nejsou... nejsou si jistí, jestli..." Paceymu přeskočil hlas. Natáhl ruku, aby pohladil Amy po rameni. "Nejsou si jistí, jestli bude dítě v pořádku."

Náhle vše přestalo dávat smysl. Špinavě bílé zdi se slily dohromady a podlaha se roztočila. Amy pocítila, že by mohla vyklouznout Dawsonovi z náručí. Pacey si ji do něj vzal a dovedl ho, napůl ho strkaje, ke křeslu.

"Proč?" bylo vše, co ze sebe mohl Dawson dostat, tvář povadlou.

"Nikdo neví, proč se takový věci dějou," řekl tlumeně Pacey, pevně svíraje Amy.

"Ne... myslím, proč jsi tady?" vzhlédl k Paceymu Dawson, ne zlostně, ne zahořkle, ale tázavě.

"Protože přátelé drží při sobě. Tos mě naučil."

"Nikdy jsem nebyl dobrý přítel."

"Byl jsi pro mě důležitější, než si uvědomuješ."

"Už nejsme přátelé..." Dawson zavřel oči, z obav a trápení se mu točila hlava.

"Já vím. Cos udělal, je neodpustitelný," hlesl Pacey otupěle.

"Tak proč jsi tady?" znovu se tiše zeptal Dawson. "Joey nosí... no, nosí mý dítě."

Pacey se ironicky uchechtl. "Udělal jsem spoustu hloupostí. Tohle je jedna z nich."

Dawson si povzdechl. "Koukni... miluje tě, dobrá? Byla jenom zmatená. Stejně jako já. Zbabrali jsme to."

Pacey nic neřekl.

Nudící se Amy seskočila Paceymu z klína a klekla si na podlahu. Zamyšleně na Dawsona a Paceyho pohlédla a pak zvedla dvě Barbieny a jednorožce. "Chcete si hrát?"

*****

Bessie vešla do čekárny se ustaraným výrazem ve tváři. Když však spatřila Amy, uchvacující Dawsona a Paceyho svými panenkami a kouzlem, usmála se. Na chvíli se zdálo, že je jim zase patnáct; jsou nejlepší přátelé a její zpropadená sestra nepřevrátila jejich světy vzhůru nohama.

"Dawsone?"

Dawson vzhlédl. "Bessie..." Vstal a přistoupil k ní. "Je Joey...?"

"Chce tě." Bessie mu dala ruce na ramena.

Dawson se ohlédl na Paceyho a zdálo se, jako by mu ten pohled dodal sil. Téměř vystřelil z čekárny.

Bessie se bez ohledu na své obavy zasmála a poklekla k Paceymu a Amy.

Pacey na ní tázavě pohlédl. "Už se to blíží ke konci. Po tobě se taky ptala."

Pacey se slabě usmál. Bessie mu sevřela dlaň ve své. "Je mi to všechno moc líto."

"To nemusí." Trochu se posadil a pokrčil rameny. "Mně ne."

*****

Před deseti měsíci...

Joey znala Dawsona lépe než kdo jiný. Ať už si jeho poslední holka myslela cokoli, Joey věděla, že ona je ta, kdo můžu číst v jeho očích tak dobře, že ani nemusejí mluvit. A že mluvení na střední bylo jen zahalování potlačovaného sexuálního napětí. Jakmile se spolu vyspali, mluvení skončilo. Nyní to bylo o očích.

A Joey mohla říct, že s ním něco je, v ten okamžik, kdy spatřila jeho obvykle azurově modré oči zamračené a šedé, když vyšel na Leeryovic trávník, rozcuchávaje Lily vlasy a předstíraje, že je všechno v pořádku. Byli v Capeside na víkend, jejich obvyklý 'výlet' na konci jara - hlídání Lily, zatímco Gale a její manžel si dopřávali romantický 'útěk' a Joey mohla při té příležitosti navštívit svou sestru a synovce.

Gale a její manžel odjížděli následujícího dne a Gale pozvala Joey na večeři. Pacey pracoval v Bostonu. Po celou večeři byl Dawson náladový, vypil více piv, než toho snědl, díval se z okna a konverzaci naslouchal jen na půl ucha. Po zákusku ho Joey zahnala do kouta na houpací sedačce na verandě. V ruce měl další pivo.

"To je pátý," řekla zlehka, přisedávajíc si k němu tak, aby se o něj mohla pohodlně opřít.

"Ty je počítáš?" pohrával se s hrdlem láhve.

"Hmm." Zkřížila nohy a opřela se. Chvíli mlčeli. Tyto chvíle mezi nimi byly občas nejlepší... chvíle, kdy nic neříkali.

"Mluv," řekla nakonec, hrajíc si s chlupy na jeho paži.

"Mluv...?" zasmál se tázavě, odkládaje láhev stranou.

"Tenhle víkend je to s tebou k nevydržení, Dawsone."

"Nevšim jsem si." Pohlédl na ní. A pak si zhluboka povzdechl. "Fajn." Projel si rukou vlasy.

"Nenávidím svůj život," zasmál se. "Tak jsem to řek. Nechci tak žít. Jsem sobecký, egoistický prase. Mám peníze, mám práci, za kterou by lidi zabíjeli, a spím s příliš mnoho ženskýma..." Joey si upravila sukni a pozvedla obočí.

"Promiň, to jsem neměl říkat." Pozvedl na důkaz láhev od piva. "Znáš mě, příliš pití, příliš upřímnosti..."

Zasmála se a spočinula mu hlavou na rameni. "Pořád tě mám ráda."

"A já tebe." Roztržitě ji pohladil po vlasech a opět láhev odložil. Joey zavřela oči a přitulila se tváří k jeho hřejivému krku. Chudák kluk. Příliš stresu, to byl jeho problém. Už nebyl usazený... byl všude.

Vždy to s analyzováním přeháněl.

Dawson ji začal hladil konečky vlasů, vršek krku, jen nezávazný, něžný dotyk, který si schovával pro jejich hýčkání. Ale tentokrát to bylo jiné. Joey zamrazilo v páteři. Tváře se jí rozpálily a automaticky zamumlala: "Mmm..."; líbil se jí ten pocit, líbil se jí moc.

Otočila tvář, aby mu pohlédla do očí. Aby v nich četla. Pouze tentokrát byly nečitelné. Její rty mu statečně polaskaly rýhu na bradě a pak s popudu srdce a chvění v podbřišku vsála jeho dolní ret do svých. Překvapilo ho to, samozřejmě, stejně jako jeho reakce; pocítil spalující touhu a otevřel ústa.

Proč jsou lidé tak nezastavitelní, když přijde na vášeň? Proč nemohou přestat, proč nevidí, že si koledují o problémy? Proč musí sex zamlžit mozek? Rty měla tak hebké, pamatoval si na jejich mokrý tlak na břiše, na hrudi, tu noc, co se tehdy před lety milovali.

Trochu více pootevřela ústa a jeho jazyk vklouzl dovnitř, aby okusil její. Zhluboka oddechovali, pokožka jim v květnovém nočním vzduchu sálala. S každou uplynulou vteřinou byl polibek vášnivějším. Rukama si našel její ňadra plná vzrušení; s instinktem, kterému ani jeden z nich nerozuměl, se spodní poloviny jejich těl spojily a Dawson ji v houpací sedačce zpola zaklonil, zatímco se polibek stával nezastavitelným.

Krátké, rázné bouchnutí dveří je vytrhlo z objetí. Joey vyskočila, byla si jistá, že byli přistiženi. Nebylo možné, aby si to někdo vyložil jinak, než že se líbali. Rty měli nateklé, oblečení zmuchlané, tváře rudé a Dawson měl v kalhotách nezaměnitelnou bouli.

Byla to Gale. A vypadala... no, až příliš ponořená do nějakého telefonátu. U ucha měla mobilní telefon, čelo svraštělé. Zběžně na 'mladé' zamávala a otočila se, přikyvujíc. "Je mi jedno, co říkají. Je to zatraceně dobrá reportáž a nebudeme jí cenzorovat. Mohl bys mě laskavě vyslechnout? Poslyš, zavolám ti z jiného telefonu."

Vrátila se do domu.

Když se za ní zavřely dveře, Joey i Dawson si oddechli.

Dawson na ní pohlédl a ona mu pohled oplatila. V jejich rysech se zračil zmatek, touha a starosti.

"Sakra, sakra, sakra," zaklel Dawson. "Promiň," dodal.

"Pro mě platí totéž," zkřivila Joey ústa.

Byli v pěkné kaši.

*****

"Joey, to je to nejstupidnější, nejhloupější, cos kdy udělala." Bessie pokračovala v míchání polévky, ale očividně se zlobila. Joey si dala hlavu do dlaní. "Já vím. Kde mám polívku? Zblázním se."

"Tady," řekla Bessie s povzdechem, nalévajíc dýňovo-zázvorovou polévku do misky a podávajíc jí své sestře, která byla měsíc těhotná a pociťovala to. První, co Bessie toho rána slyšela, byl rozkošný zvuk zvracející Joey v koupelně... opakování předchozího rána. Doslova dotáhla Joey zralou do postele do obývacího pokoje a důrazně požadovala odpověď na to, co se děje, ačkoli to již uhodla. Joey přiznala, že je těhotná.

"Jedna věc je se zaplést a úplně jiná otěhotnět. To jste s Dawsonem nepoužili žádnou ochranu?"

"Když člověk myslí na sex, občas na takový věci nemyslí," povzdechla si Joey.

"To je přesně to, na cos myslet měla!" Bessie odložila naběračku a klesla na židli, sledujíc Joey u kuchyňského stolu.

"Brala jsi prášky? Použila pesar?"

"Bessie..." Joey měla tu drzost se stydět. Bessie obrátila oči v sloup. "Joey, budeš se víc stydět za osm měsíců, až budeš mít roztažený nohy před doktorem, kterýho jsi nikdy předtím neviděla, a on ti..."

"Bessie, nevyšiluješ trochu?" křikla Joey, tváře při té představě rudé. Panebože.

"Ani si to nemusím nechat," dodala otupěle.

"Och." Bessie si přehodila z ruky do ruky jablko.

"Řeklas mu to?"

"Ne," odvětila Joey měkce.

"Řekni mu to. Udělejte to rozhodnutí společně, jako dospělí. Je to fajn kluk, Joey..."

"Já vím, že ano, proto jsem do něj zas zamilovaná," řekla Joey sklesle.

"Pořád miluješ Paceyho?" Bessie četla Joey ve tváři.

Joey si zaryla nehty do dlaní. "Ano," prohlásila. "Vybrala jsem si ho, ne?"

"A koukni, co se stalo," odvětila Bessie prostě. Vstala a vypnula plamen pod polévkou.

"Dneska večer se s oběma uvidíš. Radím ti, abys jim to řekla. Ale věř mi, Joey, neřekla bych, že učiníš jakékoli volby hned teď."

Joey konečky prstů obkreslovala vzor ubrusu. Pak si prsty vyznačila čáru od hrudi po podbřišek. Břicho už měla zvětšené. Vypadalo to, jako by toho na Díkuvzdání k večeři spoustu snědla... jen malá, pevná, kulatá zaoblina břicha. Joey nechtěla přemýšlet o tom, že tam ve skutečnosti roste dítě. Její dítě... a Dawsonovo.

*****

4.červenec měl být velkou oslavou. Přijeli do města, aby později shlédli ohňostroj, pro teď se jeho matka činila v kuchyni. Dawson odpočíval na schodech verandy, vychutnávaje si odpolední slunce. Joey mu řekla, že se staví. Nemohl se jí dočkat. Chtěl se s ní pomilovat ve své posteli, ještě než se objeví ostatní. Jen tato samotná myšlenka mu stačila k erekci.

Za chvíli ji spatřil, jak přichází po trávníku, šaty jí mírně nadnášel teplý vánek. Usmál se pro sebe, cítil to bodové vzrušení, které cítil vždy, když ji viděl.

Čím však byla blíže, tím více k němu doléhalo, že nevypadá dobře. Rysy měla napjaté, ústa pevně sevřená a vypadala unaveně.

A jéje.

Vstal a přistoupil ní. Vzal její dlaně do svých. "Joey?" Pozvedl jí bradu, aby se mu dívala do očí. Jakmile do nich pohlédl, věděl to.

Skončilo to.

"Proč?" bylo vše, na co se zvládl zeptat, ačkoli přesně věděl proč.

Smutně si skousla dolní ret a stiskla mu ruce, líbajíc ho na uklidněnou měkce na tvář, pevně ho svírajíc v okamžiku něhy, uvědomujíc si, že toto je ten člověk, toto je ten, co jí to udělal, co jí obdařil dítětem. Mohla to být poslední klidná chvilka, kterou s ním a s nenarozeným dítětem stráví.

Dawson ovšem nechtěl klid. Chtěl odpovědi.

"Je konec, že jo...." Řekl to však tak, jako by to bylo více konstatování než otázka.

"Musí být," sklopila zrak na trávník. Uvolnil stisk a poodstoupil od ní.

Rozzlobenými kroky se rozešel zpět do domu.

"Počkej!" zavolala na něj, chytajíc ho za ruku. "Počkej, Dawsone, musíme si promluvit..."

"Nemůžu... tohle už dál nemůžu," křikl a ucukl jí. "Neumím se vyrovnat s faktem, že sis vybrala Paceyho... dvakrát..."

"Nejde o to, že bych si někoho vybírala, Dawsone...," hlesla Joey zoufale, slzy v očích.

"Nelži si do kapsy." Pozvedl dlaně, zapuzuje ji. Pokoušela se k němu dostat, pokoušela se ho dotknout.

"Byl to jen způsob, jak zabít čas, když byl pryč," řekl Dawson rozzlobeně. "Věděla jsi, že tě miluju, věděla jsi, že bych tě nikdy nemoh odmítnout."

"Kam jdeš?" zavolala za ním, náhle úplně vyděšená. Sevřela zahradní křeslo, dívajíc se, jak ve spěchu změnil směr a zamířil přes trávník k svému džípu.

"Odjíždím. Vracím se do LA. Do New Yorku se nevrátím. Nechci riskovat, že vás spolu uvidím. Já... už nikdy nechci spatřit tvou tvář." Při slově 'tvář' mu přeskočil hlas a otočil se, aby na ni znovu pohlédl.

"Přeju ti krásný život s člověkem, kterýho opravdově, hluboce miluješ. Díky mně to teď opravdově, hluboce víš," řekl s příchutí odporu v hlase. Joey si nepamatovala, že by ho někdy viděla tak rozzlobeného.

"Neutíkej od toho, Dawsone." Dohnala ho, zoufale ho vzala za tričko, sevřela mu paže, dělala cokoli, cokoli, co by ho přimělo zůstat.

"Jasně, promiň, to je tvá práce, viď?"

Rozplakala se: vyděšené, tlumené zvuky, dlaň přes ústa. Zastavil se, nesnášel vidět ji plakat.

"Joey...," řekl jemnějším tónem, ale ona se od něj rychle odvrátila a proběhla kolem, až mu zmizela z očí.

Dawson vzhlédl zpět k domu a připomněl si všechny dobré a bohem prokleté okamžiky, které tam spolu prožili. A mohl jen jít. Dojít ke svému autu a nechat město daleko za sebou. Bál se, že kdyby spatřil Paceyho, udělal by něco drastického.

*****

Joey ten večer zůstala v posteli, svádějíc to na migrénu, což byla zpola pravda. Pacey ji před odchodem na oslavu políbil a Joey plakala do polštáře, proklínajíc se za ublížení dvěma mužům, které milovala natolik, že to nemohla snést.

Bože... i když si zvolila být s Paceym, nikdy v uplynulých letech po Jenině smrti neprojevovala Dawsonovi méně lásky. Volala mu, kdykoli mohla, zanechávala mu na záznamníku nemravné vzkazy... flirtovali neustále. Společně obědvali, 'tulili se', koukali na filmy a mluvili úplně o všem... pokud něco, byli si bližší než kdy předtím.

Paceymu to nikdy nevadilo, alespoň si to Joey myslela. Věděl, že je jeho. Ale bylo to opravdu tak? Joey nevěděla. Nejlepší přítel nebo kluk? Kdo nakonec znamenal více? Kdo je pravou láskou, 'tím pravým'?

Člověk, kterého milujete, jako žena miluje muže, člověk, s kterým si užíváte sex, člověk, díky němuž vám poskočí srdce? Nebo člověk, kterému stačí jeden pohled do vašich očí a okamžitě ví, co s vámi je, člověk, kterému mohla říci všechno, člověk, kterého znala celý svůj život, člověk, kterého milovala natolik, že se občas uprostřed noci vzbudila celá zpocená po snu, ve kterém ho ztratila?

A nyní člověk, které dal uvnitř ní vzniknout dítěti. Joey měla ruce na břiše, teplo dlaně jí pronikalo chladnou pokožkou. Náhle si uvědomila, že by nikdy nemohla jít na potrat. Nikdy. Nemohla by se zbavit něčeho, co patřilo Dawsonovi.

Dveře jejího pokoje se tiše zavřely. Pacey byl doma. Aniž se svlékl, vlezl do postele a Joey se posadila. Bylo to tu. Byl čas.

"Pacey," řekla Joey vážně. "Musím ti něco říct."

4

Minulost...

Dawson měl přinejmenším předpokládat, že nakonec mezi nimi k něčemu dojde, ale ne, až do poslední chvíle zůstával vůči tomu slepý, jako obvykle. Téměř rok kolem sebe tancovali, neustále prohazujíce poznámky, neustále hovoříce očima. Jak to že si toho nebyl vědom? Opravdu může být člověk slepý vůči vlastnímu osudu?

Přemýšlel o tom na cestě k Joeyinu domu.

Byl to pro ně všechny podivný rok. Jen jim zůstávala v hlavách jako živá vzpomínka. Všichni dělali divné věci. Pacey a Joey mluvili o manželství, ale nakonec se rozhodli žít na hromádce. Jack... no, našel lásku v Dougovi. Ale nevydrželo to. Dawson expandoval. Riskoval... vstoupil do produkční společnosti, získal více peněz, více svobody. Také potkal spoustu žen. Nevzpomínal si, že by předtím v LA tolik žen vídal. Byly všude. Byl starý mládenec... bohatý, zachovalý, pokud mohl říci, starý mládenec.

Za ten rok se vyspal s více ženami, než za celý svůj předchozí život. Jack, terapeut v zácviku (změna povolání) tvrdil, že si tím Dawson kompenzuje ztrátu toho, co měl s Jen. Joey tvrdila, že je Dawson jen nadržený a stal se z něho jeden z těch "egoistických chlapů, co myslí jen penisem." Dawson navrhl, aby mu s tím Joey pomohla, a vysloužil si plácnutí přes paži.

Na roční výročí Jenina úmrtí Jack, Joey, Dawson a Pacey měli smuteční večeři v jedné italské restauraci v New Yorku... v Jenině oblíbeném místě. Dawson měl na později domluvenou schůzku. Vzpomínal, jak se o to Joey až přehnaně starala.

"Nicole Petersonová? Ta spisovatelka? Dawsone, je to harpyje."

"Sexy harpyje," zažertoval. Joey to nepobavilo. "Co je to s tebou?" řekl zlehka. "Nesnášíš všechny mý holky." Byla to pravda. Tři z nich ji představil a na každé bylo něco špatného.

"Samá prsa, žádný rozum." nebo "Na tebe moc vysoká, Dawsone..." a nejlepší: "V posteli musí být jak kudlanka nábožná."

"Ne, to jsi byla ty," odvětil na to se smíchem. To rovněž neshledala zábavným.

"Jenom chci, aby jsi chodil s někým alespoň z polovina tak dobrým, jako jsi ty," řekla Joey s dlouhým povzdechem, davajíc si vlasy přes kabát, když se chystali k odchodu z restaurace. Pacey je zkoumavě pozoroval. "Á, to je tak milý, máš starost," odvětil Dawson sarkasticky, pokládaje si dlaň na hruď.

"Ale vážně, Jo, jmenuj jednu mou holku, kterou jsi měla ráda."

"Jen." Joey okamžitě sevřela ústa. Jack se však dokázal zasmát, vnímaje humornou stránku věci. "Joey, mohla jsi vybrat nějakou jinou..."

Pacey vzal Joey za ruku a zavrtěl hlavou. "No tak."

Joey natáhla ruku k Dawsonovi, jako by se ho chtěla dotknout či se omluvit, ale ten se jen usmál a zamával, otáčeje se a odcházeje ulicí.

"Hele, co kdybys mu nějakou dohodila?" navrhl Jack. "Nějakou jinou než Jen. Ona právě teď jaksi nemá čas."

Joey si skousla ret. "Omlouvám se, já jen... já... měla jsem ji fakt moc ráda." Mrknutím zahnala slzy. "A jeho mám taky ráda a byli by..."

"My víme." Pacey zamával na taxík.

Jack sledoval, jak odjíždějí. Zhluboka si povzdechl. To už bylo moc. Ani z poloviny ho tak nerozrušila poznámka o Jen jako nekončící sága Dawsona a Joey. Pokud se nemýlil, přísahal by, že Joey žárlila. No, samozřejmě, že žárlila.

Před rokem si Jack myslel, že ten hloupý trojúhelník skončil. Před rokem si Jack myslel, že by Joey nikdy nemilovala Dawsona tím způsobem, jakým milovala Paceyho. Před rokem si Jack myslel, že by nemohl bez Jen přežít. A přesto přežil.

A Jack nebyl slepý-- Joey se ten večer dívala na Dawsona způsobem, kterým se člověk nedívá na někoho, kdo je jen jeho nejlepší přítel.

*****

A pak se události daly do pohybu. Na poslední Dawsonův večer v New Yorku ho Joey pozvala na kávu a do kina. Měla důvod - omluvit se, samozřejmě. Po shlédnutí starého filmu, který oba zbožňovali a který pro ně měl zvláštní význam -- Zabít ptáčka (dlouhá léta hledání atd.) - šli ruku v ruce po Páté avenue, v rukou pohárky s kávou z podivné kavárny, jež určitě nebyla Starbucks a kterou oba shledali nepokrytě odpornou.

"Omlouvám se," začala Joey téměř okamžitě. Dawson na ni shlédl, jako by ji odhadoval, důlky v tvářích. "To nic. Ale... mohla jsi vybrat nějakou jinou. Skoro jako bys..." Odmlčel se. Neříkalo se mu to lehce, věděla to.

"Jako bys mě chtěla jenom s někým, koho nemůžu mít."

Chvíli mlčeli a zastavili se, aby si poslechli pouličního zpěváka zpívat píseň Cranberries - nějakou óda na jejich rodinu.

"Už mám dost toho chtít něco, co nemůžu mít."

"Já jen chci, abys byl šťastný," řekl mu Joey jemně.

"Jsem šťastný." Usrkl si kávy a sevřel jí ruku.

"Jsem realista, Jo. Vím, že nikdy nenajdu ženu jako byla Jen... nebo jako jsi ty, ale na světě je spousta skvělých žen."

"Já vím. Jen si chci být jistá, že jsi šťastný. A kdybych znala nějakou fantastickou a úžasnou dívku, bez mrknutí oka bych vás seznámila. Ale žádná mě nenapadá. Možná Audrey, ale..."

"To ani nezmiňuj," zasmál se Dawson. "To by znamenalo, že bychom s Paceym spali s..."

"Dobře, dobře, netřeba dokončovat." Přešli na Šestou avenue.

"Joey, jsem rád, že máš 'starost', ale umím si sehnat rande sám."

"Já vím, ale..."

"Chceš si být jistá, že jsou dost dobré, já vím."

"Nějaká pro tebe někde je, vím to. Mohla by být tady, s námi na téhle ulici," zagestikulovala Joey kolem sebe.

"Jo... nejspíš," zasmál se Dawson.

"Ještě jsem to s tím přihlouplým hledáním 'té pravé' nevzdal. Ale někdy... někdy mám pocit, že jsem svou šanci zničil. Naší šanci."

"Dawsone..."

"Ale co máme teď, je skutečnější a pevnější než kdy předtím." Znovu se zastavili a Dawson jí sevřel ruce. "Je to..."

"Ale nebudu předstírat, že bych si občas nepřál, abychom to... zkusili. Viděli, co by se stalo. Protože tě mám rád nade všechno na světě."

Joey mlčela. Obklopovaly je zářivé reklamy, projíždějíc auta a hovořící lidé. Dawson začal litovat toho, co řekl, když vtom Joey otevřela ústa.

"Já taky."

Jejich ústa byla blízko sebe. Velmi blízko. Dawson cítil její sladce pižmový dech, téměř vnímal její rty na svých. Proč se pokaždé tak nechali unést vzpomínkami? Dawson ten okamžik přerušil jako první, pohnul hlavou. "Fajn, to by stačilo," zasmál se.

"Ještě blíž a spáchali bychom hrdelní zločin."

Joey se začervenala. Dawson se usmál. "Ale, ale, Joey Potterová se červená?" trochu jí rýpl loktem a ona ho odbyla smíchem. "To sotva."

*****

Ten víkend se políbili v Capeside. O týden později se políbili znovu u Joey a Paceyho v bytě.

A konečně o další týden později se Joey 'stavila' u něho v bytě. Byla neděle asi dvě hodiny odpoledne a Dawson pracoval na svém laptopu; osvěžený ze sprchy, kterou si dopřál jako přípravu na večer venku. Joey stála ve dveřích, rozpačitě, vřele se usmívajíc, v ruce láhev vína. "Na oslavu," byla její první věta, když ji pozval dál. Když se dotkl její pokožky, zachvěla se.

"Na oslavu čeho?" zeptal se, už vnímaje podivnou energii, která mezi nimi toho odpoledne vládla.

"Na oslavu téměř dvaceti let přátelství." Joey láhev postavila a pevně ho objala. Dawson se překvapením zasmál a pohladil jí po zádech. "Jak jsi na to přišla?"

"No..." Joey se od něj odtáhla. "Tuhle jsem přemýšlela, že, no, je nám teď pětadvacet. A potkali jsme se v pěti."

"Ano..." Čekal.

"A potkali jsme se v létě. Dva týdny před 4.červencem, vzpomínáš? A teď jsou dva týdny před 4.červencem."

Když to říkala, vypadala velmi rozkošně, tvář živou a překrásnou, vlasy splývající přes ramena. Stále viděl její drobnou pětiletou tvářičku, když ho svými pěstičkami srazila na trávník, hrdě se ušklíbajíc, a když ho později objala kolem ramen, poddajně se omlouvajíc.

Znovu ji objal. "Vzpomínám si velmi dobře... dvacet let... neuvěřitelný!" zamumlal, vrtě hlavou, zatímco se objímali.

Po chvíli se Dawson musel odtáhnout. Mělo to na něj nepřístojný vliv. Když ji držel, tiskl, nasával její vůni, připomnělo mu to jejich polibek před týdnem. Jemně ji pustil, rychle odvraceje zrak stranou, v tváři nastupující rudý odstín. Vzal láhev a šel do kuchyně pro vývrtku.

Na Joey to rovněž zapůsobilo a chytla se židle před pracovním stolem, aby se na chvíli uklidnila. Panebože. Proč přišla? Nikdy nikdo nepochopí, proč lidé takové věci dělají, proč schválně zařídila, aby mohli být celé odpoledne sami, méně než týden poté, co se líbali v bytě, ve kterém žila se svým přítelem. Měla by odejít. Měla by se stydět. Ale nic takového necítila.

Dawson vyšel z kuchyně se dvěma skleničkami vína. Přiťukli si, přípitky si mlčky sdělujíce očima.

Dawson se natáhl a vzal ji za ruku. Jemně ji pohladil po dlani. Celé tělo Joey se zachvělo touhou. Kdyby ji políbil, přímo tam, v tom prázdném, rozpáleném bytě, kdyby si ji dovedl do postele, nechala by ho.

A on to udělal. Odložil svou skleničku, vzal ji její z ruky a pak se naklonil a něžně ji políbil. "Joey," zašeptal chraplavě, "odpusť, ale chystám se udělat něco opravdu, ale opravdu, špatného."

Joey se usmála a šeptem odvětila: "Já se chystám udělat něco horšího." Vstali a rychle zašli do ložnice, bezpečně za sebou zavírajíce dveře.

*****

A teď to spláceli i s úroky. Jako obvykle.

Bože... Dawson si stále vzpomínal na divokost toho poprvé. Tehdy otěhotněla? Ne... později toho týdne. Poprvé si dokázali vzpomenout na kondom. Jakmile vešli do ložnice, strčila ho na postel - nic se nezměnilo - a vylezla si na něj a pak už to šlo ráz na ráz. Na někoho tak povahově krotkého a něžného bylo její chování v ložnici pravým opakem.

Dawson vylezl z auta a opřel se o ně, pohled upíraje na Potterovic sídlo. Alex, kterému bylo nyní jedenáct, si házel míčkem s Dawsonovou sestrou Lily, které bylo osm. Dawson hrdě sledoval, jak Lily pokaždé míček chytila. To byla jeho holčička.

"Čau, Dawsone," zamával na něj Alex. "Všichni jsou uvnitř. Kromě Paceyho... ten odešel." Alex pokrčil rameny.

Dawson zbystřil pozornost. "Och?"

"Strašně se pohádali," pokračoval Alex, typicky si nevědom důležitosti svých slov. "Chtěl jsem se dívat na animáče." Hodil míček na Lily, která se dívala na svého bratra. Znovu ho chytila, ušklíbajíc se na Alexe.

Dawson poklepal Alexe po zádech a pak vešel dovnitř. Joey byla schoulená na gauči, Bessie seděla vedle ní a držela krabici papírových kapesníků. Když vešel, odmlčely se.

Zastavil se ve dveřích, ruce v kapsách džín. "Ahoj."

Joey si jen utřela oči a sklopila od něj zrak na podlahu. Bessie obrátila oči v sloup a vstala. "Dawsone, radši si sedni. Joey ti musí něco říct."

"Já vím."

"Vážně?" ozvala se překvapená Joey. "Jak to?"

"Alex mi to řekl. Říkal, že Pacey odešel."

"Och," Joey si přiložila k nosu kapesník. "No, můžu ti říct proč odešel."

Bessie zvedla krabici kapesníků a než odešla z pokoje, povzbudivě a srdečně se na Dawsona usmála. Dawson přistoupil ke gauči a posadil se, vládu nad ním převzaly utěšovací návyky, třel jí paže a uklidňoval ji.

"Co se děje, zlato?"

"Já nemůžu... nemůžu to udělat," zašeptala Joey, odhazujíc kapesník na gauč a vstávajíc na nejisté nohy.

Než se zhroutila na podlahu, dokázala se dostat ke dveřím.

*****

"Co je s ní?" dožadoval se odpovědi Dawson, když s Bessie zvedali Joey na nohy.

"Je těhotná, Dawsone," odvětila Bessie prostě. "A myslím, že všichni si umíme spočítat, kdo je otec."

5

"No," projel si Dawson rukou vlasy; pohyb spojený s úzkostí či opakem.

"Alespoň vím, že... alespoň vím, že nestřílím naslepo." Vtip se zdál být zvláštně vhodný.

Joey se zařehonila a čaj se jí přelil přes okraj šálku.

"Ale.. byli jsme opatrní. Vždycky." Otočil se k ní, zmateně potřásaje hlavou.

Bylo později toho večera a Dawson a Joey seděli na skládacích křesílkách u zátoky. Joey si dopřávala šálek čaje, Dawson pivo. Držel ji za ruku. Od chvíle, kdy omdlela, ji stěží pustil.

"Ne tak úplně," odfrkla si Joey. "Pamatuješ, jak jsi mě překvapil ve sprše?"

"Och." Dawson zrudl.

"Jo, pamatuješ," zařehonila se Joey. "To jsou mi věci, Dawson Leery se červená?" napodobila jeho hlas.

"Ne-e, jen přemýšlím... jak od nás bylo hloupé na něco takového zapomenout."

"V žáru okamžiku...," hlesla Joey, krčíc rameny.

"Bylo to ale trošku delší než okamžik."

"To zcela určitě ano." Vyměnili si pomalé, váhavé, něžné úsměvy.

"Takže jsme v tom společně?" zeptala se Joey s nadějí v hlase.

"To si piš," sevřel jí Dawson ruku.

*****

O pět měsíců později...

"Jé, koukni na tohle, Joey," přidržela Audrey před Joey obleček pro miminko, sladce cukrujíc.

"Námořnickej obleček? Můj syn nebude nosit námořnickej obleček." Joey zvedla cenovku. "A námořnickej obleček, co stojí víc než mý sluneční brýle od Gucciho? To sotva."

"Ale je tak rozkošnej," rozplývala se Audrey. Uraženě dodala: "Fajn. Budu ti ho teda muset koupit sama."

"Opovaž se. Už takhle vím, že se ze mě nakonec zcvokne a to bez toho, aby viděl svou fotku v takovýmhle... zvěrstvu."

Joey se přesunula k vedlejšímu regálu.

"Už jsem ti v poslední době řekla, že na těhotnou vypadáš božsky?" poznamenala Audrey obdivně.

Joey se zasmála. "Žádnej námořnickej obleček."

"Ne, ne, myslím to vážně. Fakt. Jak Madonna. Když si odmyslíš bicepsy a vojenský kalhoty."

Joey jen obrátila oči v sloup. Snažila se. Obvykle se držela mateřských džín a svetrů, případně nosila hezkou blůzku a sako.

Na pátý měsíc byl pěkně kulatá-- no, myslela si to. Dawson říkal, že vypadá dobře, a porodní asistentka říkala, že je vše v normálu. Jasně.

"Jak se vůbec má poslední dobou Dawson?" dumala Audrey.

"Vídáte se často?"

"Samozřejmě, že ano." Joey vzala do ruky jemné modré dupačky.

"Čekáme dítě."

"A...?"

"A? A nic." Joey si vybrala ty modré dupačky a vydala se k pultu. "Pořád jsme nejlepší přátelé. Žádné postelové hrátky." Začervenala se a vyndala peněženku. "Ty nás do trablů dostaly." Jednou rukou si pohladila vyčnívající břicho.

"No, bejvalý stranou, vždycky jsem si myslela, že ty a Dawson budete... vždyť víš, děti, svatba...," pokrčila Audrey nenuceně rameny. "Znáš ten starej příběh. První láska je navždy."

"Jo... ale starý příběhy nejsou vždycky... no, moderní."

"S dětma jsem to trefila."

"S dítětem. Jednotný číslo. Ne množný." Joey se usmála na obleček, který vybrala. Ten pocit v těchto dnech mívala častěji... pocit nadšení z toho dítěte, z toho chlapečka. Pohlaví zjistili nedávno. Nevzpomínala si, že by někdy viděla Dawsona tak nadšeného.

"A... viděla jsi Paceyho?" zeptala se taktně Audrey.

Joey přikývla, trochu grimasujíc. Při zmínce jeho jména ji bodlo u srdce. "Narazili jsme na sebe v supermarketu. Bylo to zlý. Podvedla jsem ho. Bylo to tak a ne jinak. K tomu přidej mý břicho každýmu na očích..." Prodavačka vypadala více zaujatá jí než padesátkou, kterou jí Joey podávala. Audrey si odkašlala.

Prodavačka podala Joey tašku a drobné nazpět a Joey a Audrey vyšly z obchodu na denní světlo.

Joey si nasadila sluneční brýle a zhluboka si povzdechla. "Nikdy to nemůžu odčinit."

"Ne, to nejspíš nemůžeš," odvětila Audrey prostě.

Joey byla ráda, že má sluneční brýle. Cítila, že se jí v koutcích očí formují slzy, když jsi vzpomněla na výraz jeho tváře ve chvíli, kdy v dodatku ke sdělení, že je těhotná, řekla: "Je to Dawsonovo."

Zastavila se před výlohou dalšího obchodu s dětským oblečením a do tváře jí vstoupilo nadšení z malinkatých botiček značky Nike.

"Jo, až bude dítě chtít běhat po Central Parku," zavtipkovala Audrey.

"Á, takže teď ty škádlíš mě?" zasmála se nevěřícně Joey.

"Pojď...," táhla Audrey Joey pryč. "Zvu tě na oběd." Joey se usmála, nechávajíc Audrey dát jí ruku kolem úzkých ramen. "A chci vědět všechno o minulý noci. Protože mi stačí pouhý pohled na tebe a *vím*, že jsi skórovala. Nezkoušej mi nakukat, že jste s Dawsonem jen přátelé."

Audrey v ní vždy dobře četla.

Audrey se přestěhovala do New Yorku před pár měsíci, když dala svému londýnskému příteli kopačky, a Joey za to byla více než vděčná. Audrey byla Joeyinou nejlepší kamarádkou, oporou a důvěrnicí. Audrey jí lakovala nehty na nohou, přinášela pizzu a DVDéčka, když Joey bylo špatně, a urovnávala to mezi Joey a Dawsonem v obtížných obdobích. Zpočátku to bylo velmi těžké. Úzkostné, vyděšené, zlostné... neustále se hádali, bez ohledu na tu jejich chvilku u zátoky.

Dawson chtěl, aby se k němu Joey nastěhovala, ta to okamžitě vetovala; extrémně žárlila na jeho dívky - vlastně na každou ženu, co se vyskytla v jeho blízkosti, což Dawson považoval za šílené, vzhledem k tomu, že se rozhodli, že se nevezmou. "Budeš otcem. Nemůžeš takhle všude... rozhazovat svůj genetický materiál," vyšilovala v ranném stádiu těhotenské hormonální zloby.

"Nemůžu být devět měsíců bez sexu, Joey," řekl napůl v žertu - napůl - a Joey vybuchla, že - kromě nesčíslně dalších věcí - to nemůže ani ona a to není fér! Dawson se rozhodl, že s takovými vtipy přestane. Jednu noc během jejího čtvrtého měsíce za ní přišel a jemně navrhl, že by se s ní mohl třeba pomilovat. Řekla mu, že by se tím vše zkomplikovalo. Ve skutečnosti se styděla za své tělo. Vedle žen, s kterými Dawson chodil, vypadala jako příšera! Minulou noc mu to konečně přiznala.

"Jsi ta nejkrásnější žena, s kterou jsem kdy měl to potěšení být nejlepší kamarád," řekl vážně, než se mu na tvář prodral úsměv. Roztála a... stalo se to. Milovali se a bylo to nádherné. Ráno se však probudila zmatená. Pověděl jí, že nemusí nic říkat a že ta noc v sobě nezahrnovala žádná očekávání. Byla to jen ta jedna noc, podobná jejich společné sexuální historii - nádherná, ale krátká.

Na obědě Joey Audrey všechno řekla, orgasmus nevyjímaje, narozdíl od jejich rozhovoru na vysoké, kterému se obě zasmály. Když měla Joey snědenou polovinu salátu, ucítila to.

Ucítila dítě kopnout. Rozvlnilo jí to břicho a vidlička jí ztuhla v polovině cesty k ústům. Položila ji a šáhla si na břicho, lapajíc po dechu, protože se to stalo znovu.

"Joey?" zvolala Audrey v obavách.

"Kope!" křikla Joey s úsměvem.

Přitiskla si Audreyinu ruku k břichu. Když viděla užaslou tvář Audrey, přišlo jí smutno, že tam není Dawson.

Audrey dala ruku z Joeyina břicha, sáhla do kabelky a vyndala mobilní telefon. S mrknutím na Joey rychlou volbou vytočila Dawsona.

Joey si stále u vytržení usrkla vody, zatímco Audrey mluvila s Dawsonem. "Kopnul. Kopy kop. Úplnej čutálista. Fajn, fajn, uklidni se nám, taťko..."

První, druhý a třetí milník - nejprve spatření dvou modrých proužků na těhotenském testu. Pak informace, že je to kluk. Informace o pohlaví dítěte pronesená nahlas znamenala, že je skutečné, že *on* je skutečný. A nakonec... pocit fyzické přítomnosti dítěte, místo pouhých obrázků.

6

Současnost

Joey nikdy nepoznala tolik bolesti. Alespoň že nyní střídavě ztrácela a nabývala vědomí, takže si polovinu času ani nebyla jistá, odkud se ta bolest bere. Děkovala bohu za kyslíkovou masku, kterou jí nasadili a která jí uspávala. Lidé kolem ní běhali, mluvíce tichými, naléhavými tóny. Z toho, co říkali, dokázala pochytit jen něco. Takové věci jako "Příliš krve." a "Máme slabý puls, pane doktore." Joey předstírala, že je to vše film, špatný televizní film. Už jí bylo všechno jedno. Skutečně. Věděla, že zemře. Nemohla by žít, kdyby její dítě zemřelo. Cítila se zvláštně klidná.

A pak jí masku vzali a hrubě ji zvedli nahoru, takže seděla, hlavu přepadlou kupředu, vytržená ze spánku. Kolena jí odtlačily od sebe, před sebou měla rozmazanou doktorovu tvář, která znovu a znovu říkala: "Ted musíš tlačit, Joey, jsi připravená?"

Připravená? Ona nebyla připravená! Nemohla být matkou, ještě ne!

"Jo, jsem tady, musíš to zkusit," pronikl do jejího království další hlas, hlas, který dobře znala. Vyčistila se jí hlava a dokázala se usmát. Srdce jí vesele poskočilo, byl to Dawson, byl tam, konečně tam byl! Vzala ho za silné předloktí a on jí masíroval spánky, stejně jako to dělal ten večer, kdy se políbili, a ona zašeptala: "Věděla jsem, že přijdeš."

"Musíš tlačit." Políbil ji na ucho. "Už to brzy skončí, Joey." Skončí? Téměř při plném vědomí si Joey uvědomila, že při zatlačení bolest polevila, takže zatlačila více a naplnil ji ten nejdivnější pocit, když z ní dítě lehce vyšplouchlo. Nebyla si jistá, co se stalo, pouze že se všichni usmívají a jásají a doktor vypadá, že se mu velmi, ale velmi, ulevilo. Její sestra jí zvedala vlasy a smála se, líbajíc ji na tvář a nadšeně oznamujíc: "Je to kluk, Joey, podívej se na svého syna."

Zvedli tu křičící, chvějící se věc, celou od krve a ještě něčeho, a přesto Joey v životě nehleděla na nic krásnějšího. Bylo to dítě. Skutečný, hlasitý chlapeček s dvěma ručičkami, dvěma nožičkami a dvěma zavřenýma očima, který křičel a křičel, jako by ho násilím odtrhli od něčeho, co znal.

"Vím přesně, jak se cítíš," zašeptala Joey. Dawson zíral, jak chlapečka očistili a zabalili do zavinovačky. Hlavu měl na stranu, jako by si nebyl jistý, že je to opravdový člověk. Náhle vyčerpaná Joey si lehla, ani se nestyděla, že na jejím druhém konci dělají sestry svou práci. Jen chtěla své dítě.

Dawson jí stále držela za ruku. Shlédl na jejich spojené ruce a pak k ní, užasle se usmívaje.

"Tady je váš chlapeček." Sestra položila svraštělé dítě Joey na hruď a ona ho vzala do náručí.

"Je tak droboučký," zasmála se Joey. "Jak může něco tak malého tolik bolet?"

Oněmělý Dawson hladil palcem drobné ručičky.

"Je nádherný," plakala Bessie. Joey na svou sestru pozvedla obočí. "Nejsi nějaká přecitlivělá?"

"Ty jedna," pozvedla Bessie podrážděně ruku, ale usmívala se.

Joey plakala rovněž.

*****

"To tedy ano... je teď v pořádku?" zeptal se Dawson.

"Ještě týden si ji tu necháme, aby se zotavila. Ztratila hodně krve a chceme ji mít pod dozorem," odvětil doktor vážným hlasem. "Ale měla by být v pořádku."

Dawson upravil zavinovačku a vykoukla na něj malá tvářička, malá ale zvědavá očička, nemrkající a sytě modrá. Pohlédl na Joey, stále v úplném uvytržení. Viděl porod zblízka už předtím - u Bessie - a byl současně vyděšen a fascinován její silou a... tím, co se dělo. S Joey byl jen fascinován. Vždy byla silná, někdy silnější než on. Tohle to dokázalo. Neslyšně, nejspíše příliš unavená, než aby nějaký zvuk vydala, sevřela jeho paži a jejich syn se narodil, křičíce z plných plic.

Dawson se jemně dotkl jeho rtíků, nosánku a ručiček. "Ahoj," řekl chlapečkovi, jemně se usmívaje. "Ahoj, já jsem tvůj tatínek. A tohle..." Otočil se, aby ho Joey viděla. "Tohle je tvá maminka."

Na ničem jiném nezáleželo. Joey to sledovala s pobavením a ani si nevšimla, když jí sestra zabodla do ruky velkou jehlu a vstříkla do ní látku, po které se jí bude chtít spát a zapomene na bolest. Ale bolest byla jen nepatrná. Když Joey těžkla víčka, uvědomila si, že se nikdy necítila tak hrdá, jako v té chvíli, při pohledu na Dawsona držícího svého syna... jejich syna. A pak usnula.

*****

"Už jsem mu dala jméno," vstoupil do Dawsonova světa Joeyin hlas. Dawson seděl u její postele a jen se díval na svého syna. Viděl, jak toužebně Joey na dítě hledí, a podal jí ho.

Byl to takový přirozený pohyb, předávat si své dítě. "Dala jsem mu jméno v tu chvíli, co mi řekli, že je to kluk. Jmenuje se Mitch." Joey se trochu posadila, dávajíc si vlasy z tváře a dotýkajíc se konečky prstů Mitchových tvářiček. Vzhlédla na Dawsona, očima našla jeho. "Věděla jsem, že přijedeš."

"Samozřejmě, že jsem přijel." Natáhl se pro její ruku a jemně ji sevřel. "Jsme nejlepší přátelé, ne?"

Zasmála se. "Možná budeme i dobří rodiče." Naklonil se a políbil ji na tvář."

"Líbí se ti to jméno?" skousla si ret.

"Nemohla jsi vybrat lepší."

7

Dawsonovi to s dětmi jde, pomyslela si Joey lenošivě, když ho pozorovala při hraní si s podivně tichým tříměsíčním Mitchem na trávníku v Central Parku. Zvedal dítě vysoko do vzduchu, pak ho zhoupl dolů a dělal obličeje, zatímco Mitch se zdál být zaskočen úžasem. (Nebo jen okolní prázdnotou.)

Audrey si prozpěvovala písničku, která hrála v rádiu, jež s sebou měli nějací lidé blízko nich, a Jack mával před dítětem plyšovou opičkou. Amy, v třech a půl zvědavost sama, běhala sem a tam a přinášela Joey ukázat pampelišky nebo kamínky a Joey předstírala, že jsou to vzácné poklady.

Byl překrásný červnový den a pro jednou za tři měsíce se Joey necítila unavená ani náladová - cítila se jako své staré já. Přítomnost Audrey a Jacka pomohla. Žertovali a klábosili jak za starých časů, užívali si svou společnost a zahrnovali pozorností Mitche.

"Je to strašně překrásný dítě," pronesla Audrey zasněně, upravujíc si růžové sluneční brýle na hlavě. "Některý děti jsou prostě.... ble. Tuhle jsem na jedno takový narazila v supermarketu a málem vykřikla."

"Audrey...," zasmála se Joey. "Všechny děti jsou krásný."

"Ne, ne, *všechny* ne," zdůraznila Audrey. "Jenom některý. A Mitch je prostě rozkošnej! S těma velkýma modrýma očima... a tím bezzubým úsměvem, na holohlavce je Mitch k sežrání."

Mitch se poprvé usmál minulý týden při nákupech. Joey se během čekání ve frontě nudila a tak ho zvedla, aby se s ním pomazlila a dala mu pusu, když vtom se na ní usmál.

Dawson byl skeptický a říkal, že to byly nejspíše plyny, ale Mitch se ten večer usmál znovu a to samozřejmě plyny nebyly.

Bude to blonďák s modrýma očima, to mohli říci. Ohledně osobnosti si nebyli jistí. V jednu chvíli byl klidný, hlavička lenošivá, prstíčky uhnuté, zatímco přijímal velký, zmatený svět svýma očičkama, a v dalším předváděl scénu z Vymítače ďábla a jeho křik se zdál být nezastavitelný.

Dítě je oba tři měsíce v řadě vyčerpávalo. Gale ji varovala, že prvních pár měsíců, sakra, první rok bude neuvěřitelně těžký. Joey neměla *ani* ponětí jak. Bez ohledu na to, že měla zkušenost s dvěma dětmi - Alexem a Lily - bylo úplně jiné starat se o vlastní. Joey byla ta, kdo musel kojit, kdo musel vstávat v noci, když plakal, kdo panikařil při sebemenším zakašlání nebo když měla pocit, že má zvýšenou teplotu. Dawson samozřejmě zakoušel totéž, ale nebylo to totéž, byla si jistá Joey.

Joey si vzala z práce v nakladatelství mateřskou dovolenou a trávila dny - jak to říkala - kojením, dokud nejsou bradavky vyschlé jak Sahara - zatímco se Dawson pokoušel omezovat práci, aby mohl jít domů za svým dítětem.

"Jsem mentálně, fyzicky a... a... oddělaná," řekla Joey unaveně jednoho pátečního večera, ležíc na gauči s hadrem na čele, když Dawson přišel s čínou v jedné ruce a dítětem v druhé. Zhroutil se na gauč, ručníkem si zakrývaje rameno, aby si mohl Mitch volně slintat, a zazíval.

"To je vše, co mohu nabídnout," hlesl.

Joey natáhla ruce a Dawson jí podal dítě. Joey ho k sobě přitiskla a políbila ho na jeho měkkou hlavičku, jemně k němu žvatlajíc.

Dawson zvedl deku a přikryl se s ní, dýchajíc si na ruce. "Jo," řekl opatrně, "venku je patnáct stupňů..."

"Mně je horko," rychle odvětila Joey. Dawson zmlkl. Pak načal jiné téma.

"Máma nás pozvala na víkend 4.července... nabídla se, že ho pohlídá, takže budeme mít čas pro sebe... nebo cokoli."

"Víkend 4.července? To zní povědomě," zasmála se Joey a Dawson pokrčil rameny. "Mám pocit, že tenhle by mohl být trošku klidnější."

"Hmmm." Joey vstala z gauče, tisknoucí si Mitche k břichu. Od chvíle, kdy se Dawson vrátil, neotevřel očička.

"Nemáš hlad?" nabídl jí Dawson tyčinky, ale ona je gestem odmítla. "Na jídlo jsem příliš unavená," zívla.

Po chvíli matka a syn rychle usnuli. Bylo to rozkošný obrázek... Mitch spočívaje na malém místečku mezi jejími ňadry a podbřiškem, slintaje jí na tričko. Dawson vycítil příležitost na fotku, takže našel foťák a rychle je vyfotil. Ta fotka bude soukromá, jen pro ně.

Sedíce opodál s čínou mezi koleny, Dawson cítil neuvěřitelný... pokoj. Bylo to správné.

On a Joey s třetím do počtu, s dítětem... jako rodina. Přesně tak to mělo být. Nebylo to snadné, ale stálo to za to. Šťastná chyba.

Poprvé na něj ten nový přírůstek dolehl v Joeyině šestém měsíci, když jí Audrey překvapila sešlostí na počest dítěte. Když se Dawson vrátil domů dříve z práce, našel dvacet žvatlajících žen (z Joeyiny práce, přítelkyně z vysoké a společné známé) a jednoho muže (Jacka), rozdávající krabice od Tiffannyho a tašky z Baby Gap. Joey držela drobný námořnický obleček, v tváři směs úsměvu a hrůzy, a Dawson na něj jen zíral a nemohl uvěřit, že za několik měsíců to bude nosit dítě.

Nyní byl Mitch součástí jejich životů. Mitch byl *vše*. Minulé tři měsíce byli s Joey ve vlastním malém světě. Dítě bylo středem. Šlo jen o to, co Mitch chtěl, co Mitch dělal, co Mitch nedělal. V noci plakal, obvykle během Zákona a pořádku slintal, měl rád jablečnou přesnídávku, každým dnem rostl a ohledně cizích lidí byl vybíravý. Mluvili jen o něm - ale na tom nezáleželo, on byl vše, o čem mluvit chtěli.

"Věděla jsem, že k tomu dojde," stěžovala si v žertu Audrey. "Jste nudní až hrůza. Rodiče jak z učebnice."

"Můžu si pochovat dítě?" zakňučela Amy, pokládajíc hrstičku kamínku Dawsonovi k nohám. Jack svou adoptovanou dceru zvedl, zatočil s ní a upřel tázavý pohled na Dawsona.

"Samozřejmě," přikývl klidně Dawsone, doufaje, že tentokrát to Mitchovi nebude vadit. Podal dítě Amy, která seděla Jackovi na klíně. Řekl jí, aby držela Mitchovi nožičky, zatímco on mu podpíral hlavičku.

Mitch začal být okamžitě neklidný a neklid se brzy proměnil v křik. "Je příliš vysazený na své rodiče," zasmál se Jack, podávaje Mitche zpět jeho otci.

Joey láskyplně pohladila Mitche po hebkých vláskách.

*****

Protože byl Mitch vrtošivé, potrhlé dítě, na cestě z New Yorku do Capeside zastavovali často. V Bostonu, po návštěvě Worthigtonu, kde se stavili za starými přáteli Joey, kteří chtěli vidět dítě, zašli do supermarketu. Byli v uličce s nápoji a Dawson ho měl připjatého na břiše, když vtom zahlédl ženu ze své minulosti.

Byla to Amy, filmová kritička, nákupní košík v ruce. "Panebože..." Prudce se zastavila.

"Dawson Leery."

"Ten a žádný jiný..."

Mitch si říhl.

Amy se zasmála a její jemný zvonivý smích dolehl k Joey, která byla na konci uličky.

"Nemůžu uvěřit, že jsi to ty. Neviděla jsem tě... no, už pár let. Naposledy na Sundance. Jsem moc zklamaná, že netočíš filmy."

"No... sny se občas legračně vyvinou," pokrčil Dawson rameny.

"A kdo je tohle?" Amy jemně potřásla Mitchovou ručičkou.

"To je můj syn, Mitch."

"Je pěkňoučký. Jako jeho otec." Amy zvědavě naklonila hlavu na stranu... "Takže... skončil jsi s *tamtou* dívkou?"

"No...," zasmál se Dawson, "je to legrační příběh. Tohle je náš syn. Ale..." Zarazil se. Co to s ním bylo? Neviděl tu ženu roky a chystal se jí vyklopit soukromé věci? Ale vždy se s ní cítil příjemně. A co sakra, byla to jeho druhá milenka.

"Ahoj." Joey se vrátila, lahve v ruce. Vypadala velmi zvědavě.

"Ahoj... já jsem Amy. Stará Dawsonova... kamarádka."

"Já jsem Joey." Zdvořile si potřásly rukama.

Amy si odkašlala. "No, musím běžet. Bydlíš teď v New Yorku, že?"

"Ano. Jsem v seznamu. Najdi si mě."

"To nebude nutné. Prostě se poptám. Konec konců máme stejné přátele. Měj se, Joey. Ráda jsem tě poznala. Papá, Mitchi." Zamávala a odešla.

"Stará kamarádka?" zopakovala Joey tázavě.

"Druhá milenka," přiznal Dawson. Joey dala lahve do košíku a zavěsila se mu za loket. "Chci vědět všechno."

*****

K Leeryovým dorazili ve velkém stylu, dětské tašky, sedačka a kočárek v řadě. Gale pobaveně sledovala, jak všechno usilovně nosí dovnitř a pak zvedla tu drobotu, pro kterou to vše bylo.

Lily okamžitě zažebrala o chování synovce a tiše se s ním posadila na gauč, zbožně na něj hledíc.

"Užasné," vtipkovala Gale. "Přes čtyři vteřiny neřekla ani slovo."

"Eww...," oznámila Lily s odporem, "tam dole smrdí."

"Och," povzdechla si Joey, "před dvaceti minutama jsem ho přebalila. Zlobivý kluk."

Natáhla se pro něj a pro tašku s plenami a odešla nahoru. Lily vyběhla ven.

"Máš hlad?" zeptala se Gale Dawsona. Zavrtěl hlavou. "Ne... půjdu mrknout, jestli je Joey v pořádku."

"Ehm... Dawsone?" dala si Gale ruku na bradu a pak si povzdechla, jako by si to chtěla rozmyslet. "Pacey je ve městě," konečně ze sebe dostala.

"Och." Neviděli ho od porodu. Nedlouho po té Pacey Mitche a Joey na půl hodiny navštívil. Dawson se Joey nikdy nezeptal, o čem mluvili, a ona mu to sama neřekla.

*****

Joey byla v Dawsonově pokoji, měnila Mitchovi plenku na stole, který chránila přehozenou osuškou. Dělala na své dítě směšné zvuky, zatímco Mitch si lebedil a kopal nožičkami.

Než o sobě dal Dawson vědět, chvíli je sledoval.

"Á, ahoj," věnovala mu Joey první upřímný úsměv za posledních pár dní.

Stále držíc Mitchovy nožičky se naklonila a něžně políbila Dawsona na ústa. "Za co to bylo?" zeptal se příjemně překvapen.

"Já nevím," zasmála se Joey, dávajíc si vlasy za uši. "Jenom jsem ráda zpátky, toť vše."

"Hmm." Dawson se posadil na postel a ponořil se do myšlenek. Nakonec promluvil. "Hele, Jo... nejsem si jistý, jak ti to říct, takže to prostě řeknu. Pacey je tu."

"Tady?" rozhlédla se Joey kolem.

"Ne, tady... jakože ve městě."

"Já vím." Joey se vrátila k pudrování Mitche.

"Ty to... víš?" naklonil se Dawson kupředu.

"Ano." Joey vypadala trochu v rozpacích. "Párkrát jsem s Paceym mluvila, Dawsone."

"Och..."

"Taky jsme se sešli."

Zmatený Dawson vstal. "Proč jsi mi o tom neřekla?"

"To jsem musela?" Joey se na něj nepodívala.

"Samozřejmě, že ne, ale... proč ne? Je to něco, co bych možná rád věděl. Je to něco, co si přátelé říkají. A my jsme... víc než přátelé...?" zamumlal nejistě, než rozmrzele narovnal záda.

Joey se dotkla jeho paže. "Promiň, Dawsone, já... nemyslela jsem, že..."

"Koukni, zapomeň na to." Dawson byl rozzlobený. Ne ohledně Paceyho, ale protože se mu Joey nenamáhala říct, že se viděla s klukem, kterého zradili. Kterého ona zradila. On a Pacey to mezi sebou nikdy nespravili. Od pohřbu se k sobě chovali... formálně. Občas Dawson hluboko v srdci věděl, že má Paceyho rád jako bratra. Ale nebyli schopni pokročit kupředu. Dawsonův poměr s Joey tomu nepomohl. Žárlil? Dawson nevěděl. Bylo mu to jedno. Alespoň si to říkal.

"Dneska večer se s ním možná sejdu," pokračovala jemně Joey. A Dawson ucítil bodnutí žárlivosti. Takže to odpovídalo na jeho otázku.

Pokrčil rameny. "Fajn. Takže on nám... tobě odpustil?"

"Ne tak docela." Joey zvedla Mitche do náručí.

"Já nevím...," odvrátila zrak.

Zavládlo mezi nimi napětí.

"No, jestli nám odpustil, tak je hlupák," řekl Dawson tiše. "Protože to, co jsme udělali, je neodpustitelný."

Vyšel z pokoje a Joey s hlubokým povzdechnutím obrátila oči v sloup.

*****

Pacey ten večer na Joey čekal před domem Leeryových.

"Kde je Mitch?" zeptal se. To jméno se mu říkalo těžko. Joeyin syn... Joeyin a Dawsonův syn.

"Je s Dawsonem a Gale," odvětila Joey, zakládajíc si ruce a nemotorně se na něj usmívajíc.

"Jasně." Pacey si odkašlal. Chvíli mlčeli.

"Projďeme se," ukázal Pacey před ně a Joey se usmála. "Ano. Pojďme."

*****

Dawson je neměl v úmyslu sledovat. Jen byl náhodou v kuchyni ve stejnou dobu, kdy Joey vzala Paceyho za ruku a vydali se přes trávník pryč. Přinutil se odvrátit zrak... to nebyla jeho pozice, nic mu do toho nebylo.

"Dawsone, pojď jsem! Mitch dělá rozkošné obličejíčky...," zavolala na něj Gale z obývacího pokoje. Společně s Lily unisono zažvatlali.

Když vcházel do pokoje, dokázal se Dawson usmát. Jakmile spatřil svého syna, ožil.

Gale, která věděla, že je Joey venku s Paceym, promasírovala svému synovi krk a povzbudivě se na něj usmála. "Ani jsem se nezmínila, jakou úžasnou práci se s Joey na mém vnukovi odvedli," vřele zašeptala.

"Mami...," obrátil Dawson oči v sloup v rozpacích.

"Všechno se vyřeší samo. Ručím za to," řekla Gale vážně a Dawson byl zastižen pocitem deja vu. Jen přikývl. Kdysi mu Joey tohle řekla. Méně než sedm let poté, co to řekla, byla Jen mrtvá, on a Joey měli poměr a neodpustitelně zradili Paceyho.

*****

Joey našla Dawsona v obývacím pokoji nečinně sledujícího televizi a kolébajícího Mitche ke spánku.

"A helemese, to jsou mí dva oblíbení muži...," zacukrovala Joey, objímajíc Dawson a lechtajíc Mitchovo měkké bříško.

"Bavila ses?" zeptal se Dawson a odsunul se stranou, aby jí udělal vedle sebe místo.

"Jo..." Joey si dlaní vyznačila cestičku po Dawsonově paži a stále upírala zrak na Mitche.

"Vyříkali jsme si to."

"Fajn. Fajn?" Dawson zkoumal její tvář.

"Pohoda," potrdila Joey. "Pohoda..."

"Viděl jsem, jak se na tebe Pacey koukal," řekl Dawson jemně. "Pořád tě miluje."

Joey trochu slonila hlavu, líbajíc Mitchovy nožičky. "Proč si to myslíš?"

"To se pozná," pokrčil Dawson rameny. Joey povyskočilo obočí, zatímco se dívala, jak Dawson odchází s dítětem nahoru. Vrátil se chvíli po té a našel ji, jak nalévá do skleniček víno.

"Hmm. Shiraz 94... domnívám se, že tuto láhev jsem už jednou viděl, slečno Potterová."

"Pouhá shoda okolností," zasmála se Joey. "Ale tu láhev, kterou jsme si připíjeli na naše přátelství mi dala Gale, takže možná ne."

"Bylo to hezký," přemítal Dawson, když si bral skleničku. Očima přejížděl Joeyinu tvář.

"Ten... ten přípitek, nebo co se stalo potom?" pokusně nadhodila.

"Obojí."

Seděli blízko sebe na gauči.

"Vzpomínáš si na ten poslední večer, co jsme strávili v Capeside... když jsme dotočili můj film?" zeptal se Dawson o chvíli později, zatímco už pili druhou skleničku.

"Jo...," usmála se Joey při té vzpomínce.

"Chtěl jsem tě políbit. Chtěl jsem víc než to," přiznal Dawson.

"Poznala jsem to," řekla Joey vážně, než se rozesmála.

"Nepoznala."

"Ale poznala. To ráno jsi měl pořádnou erekci..."

"Fajn, to jsem slyšet nechtěl..." Dawson jí škádlivě vzal skleničku. Vzala si ji zpátky.

"Byla to nadlouho poslední noc, co jsme strávili spolu...," dotkla se Joey jemně své skleničky, přisouvajíc si kolena pod bradu.

"Je to tak trochu smutný. Moc nocí jsme spolu nestrávili," povzdechl si Dawson.

"Příliš hádek. Příliš zmatku...," pokrčila rameny Joey.

"Kdybychom tu noc nahlédli do budoucnosti a viděli, že máme dítě..." Dawson potřásl hlaovu. "Nevěřili bychom tomu."

"Spousta věcí se děje nečekaně. Naše poprvé, co jsme se milovali, bylo úplně nečekaný, například."

"Ale nebylo," žertoval Dawson.

"Ale bylo...," hádala se Joey.

"V tu chvíli, kdy jsi mi řekla, ať tam přespím, jsi věděla, že se něco stane...."

"To je ale novinka... pane Myslím-že-jí-během-platonickýho-objetí-sáhnu-na-zadek."

"Ty mě viníš? V podstatě jsi byla nahá," zvolal Dawson.

"Fajn. Ať si. Shodneme se na neshodě." Oba se usmáli. Joey pak odvrátila zrak.

"Víš... pořád o tom dni přemýšlím," zašeptala Joey, stále se vyhýbajíc jeho pohledu.

Naklonil hlavu na stranu. "O jakým dni?"

"O dni, kdy jsem si vybrala Paceyho."

Nahoře se ozval Mitch.

Byli tiše, čekajíce další pláč, ale žádný nenastal.

"Toho dne jsme si slíbili, že to bude navždy," pokračovala Joey.

"Ty a..."

"Ne, pošetilče, ty a já."

Dawson se napil vína, nebyl si jistý, kam Joey směřuje.

Joey jemně vzala Dawsonovu tvář do dlaní a přinutila ho pohlédnout jí do očí. "Dawsone... nikdy jsem tě nepřestala mít ráda."

"Já vím," uklidnil ji a hladil jí paži.

"Chci říct..." Joey se zhluboka nadechla a zamžikala očima na strop. "Teď tě tak nějak miluju." Sklopila zrak.

Dawson byl příliš zaskočen na to, aby něco řekl.

"Eh," bylo vše, co ze sebe dokázal dostat.

Oči jí náhle získaly ztracený výraz a začala si hrát s rukávem. "Pacey mi dneska řekl, že... mě pořád miluje. Ale neodpustil mi. To chce čas. Ale... ten den, kdy jsem tě políbila na verandě..." Joey potřásla hlavou, usmívajíc se při té vzpomínce. "To byl den, kdy jsem učinila konečnou volbu, Dawsone..."

Umlčel ji položením prstu na její rty. "Co to říkáš?"

"Já nevím."

"To nejspíš ne." Dawson se zhluboka nadechl.

"Koukni, Joey... možná máš jen velké oči a jsi zmatená, protože máme to úžasné dítě," začal jemně.

Joey na něj hleděla.

"Chci říct...," ukázal Dawson směrem ven, "tam venku je kluk, který by pro tebe udělal cokoli, i po tom všem, a možná je on ten kluk, kterého opravdu miluješ." Zarazil se. Nevěděl, co říká. Věděl je, že to nemůže... nemůže to znovu podstoupit.

"Bojíš se, že ti ublížím? O to jde?" zeptala se šeptem.

"Bojím se, že nejen zničíme, co máme, ale ublížíme i našemu synovi," řekl popravdě. "Vzpomínáš, o čem ještě jsme toho dne mluvili? Že to, co máme, je silnější než cokoli jiného. Že je to příliš dobré, než abychom to ohrozili."

"Předstírejme... že se tenhle rozhovor nikdy neodehrál." Joey kvapně vstala. Jako na narážku, začal Mitch plakat.

*****

Vrátili se do New Yorku v přátelském rozpoložení, ale pořád napjatí. Když bylo Mitchovi pět měsíců, Joey se vrátila na částečný úvazek do práce a Jack se nabídl, že pomůže s Mitchovým hlídáním.

Joey měla polední přestávku, přebírala sandwiche z krámku ve finanční čtvrti, když vtom je spatřila. Byli přes ulici. Dawson vypadal v obleku a kabátu úžasně a žena vedle něj vypadala pěkně a stylově v džínách a semišovém saku. Byla to ta žena ze supermarketu v Bostonu. Ta... 'druhá milenka'. Políbil ji a potom jí jako správný gentleman otevřel a podržel dveře od taxíku. Pak se do taxíku naklonil a znovu ji políbil.

Joey upustila peněženku a sáček z krámku. Zašmátrala po dlažbě, aby je opět zvedla, modlíc se, aby ji nespatřil. Nespatřil. Otočil se a vrátil se zpět do budovy za ním.

8

O rok dříve...

V Capeside panovalo jaro a Pacey byl s Jackem v přístavu. Amy byla ponechána na starost Dawsonovi a Joey v Potterovic penziónu a to ráno strávili kutálením míče, zatímco ho Amy po kolínkách honila.

Pak Amy vstala, rovnováhu získala opřením se o Dawsonovo rameno a s povzbuzením Joey, která si nedaleko ní poklekla s otevřenou náručí, dala jednu nožku před druhou, tu druhou znovu před první, dokud nedoklopýtala do Joeyiny náruče, křičíc dětskou radostí. Šťastně se smějící Joey Amy zvedla a se zhoupnutím ji podala Dawsonovi. A projela jimi nějaká energie, zatímco sdíleli radost ze spatření prvních Amyiných krůčků, něco, co nemohli vysvětlit. A možná právě tehdy bylo zaseto první semínko jejich budoucnosti.

*****

Oslava Mitchových prvních narozenin se konala v Capeside... kde jinde?

Joey láskyplně sledovala, jak její syn leze kolem po svých buclatých nožičkách. Nemohla uvěřit, že před pouhým rokem téměř zemřela, že by jí nebyl křičící položen na hruď, že by Dawson neplakal, držící svého čilého chlapečka pár hodin poté, co se narodil.

Řečený tatínek živě diskutoval s Jackem, zatímco nafukovali balónky a pouštěli je do vzduchu, tvoříce barevnou koláž na modrém nebi.

Dawson Leery. Nejlepší přítel a otec... "Kdy to dáte dohromady a vezmete se?" škádlila ji Audrey předchozího dne. "To se nestane, Audrey," odvětila Joey se zkřiveným úsměvem. "Něco víc a zamotáme se do toho."

Hezká báchorka a Audrey to věděla.

Brzy poté, co viděla Dawsona s Amy, navrhla, že se odstěhuje. Tedy nenavrhla, rozhodla. Dawson o tom však nechtěl ani slyšet - navrhl větší byt, cokoli, aby je udržel pospolu a nebyl pouhým otcem ob den či o víkendech. Joey na to nerada myslela, ale její konfrontace dovedla Dawsona k tomu, že se rozešel s Amy. Ne že by na to zase *tolik* myslela.

Joey přišla ten večer domů a "navrhla" své rozhodnutí.

"Zbláznila ses?" vykřikl Dawson. "Máme pětiměsíčního syna."

"Neříkám, že se odstěhuju do jinýho města... jen do jinýho bytu. Chci říct..." vyhodila Joey ruce do vzduchu. "Randíš a jsem si jistá, že chceš soukromí."

"Co tě vede k tomu, že..." Dawson se zarazil uprostřed věty, když ho Joey umlčela pohledem. "Viděla jsem vás dneska."

"Och. To je jen..."

"To je jen co?" přerušila ho Joey. "Nezávazný sex? Vypadalo to vážněji, ale jen hádám, jelikož ses mi o tom nenamáhal říct..."

"Chtěl jsem, ale právě to začalo. Stejně bydlí v Bostonu, nebylo by to možný," vysvětlil Dawson klidně, otevíraje okno v obývacím pokoji.

"Kromě toho mi občas i ty neříkáš všechno."

"Takový věci jo. Řekla bych ti, kdybych se s někým líbala na veřejnosti."

Joey odkopla boty a šla zkontrolovat Mitche.

Dawson šel za ní. "Nechápu, proč jsi tak naštvaná," zašeptal, když vcházeli do Mitchova pokoje.

"Jasně, že ne," odvětila mu Joey šeptem rozzlobeně, urovnávajíc Mitchovu měkkou modrou přikrývku. "Když jsem ti říkala, že tě miluju, tak to ze mě jen mluvila opilost, že?"

"To jsem nikdy... tak jsem to nemyslel." Dawson se dotkl její paže. "Nechci ti ubližovat."

"No, stalo se, jasný?" Joey si znovu mrzutě založila ruce, chovala se jako rozmazlené dítě.

"Koukni, Jo." Dawson ji držel za ramena a přinutil ji se na něj podívat. "Nestěhuj se. Ještě ne. Mám tě příliš rád na to, aby ses hned teď odstěhovala."

Paličatě mlčela. "Prosím?" žadonil Dawson. "Musíme to vyřešit. Pořád jsi má nejlepší kámoška." Polechtal ji v podpaždí a zašeptal jí: "Má spřízněná duše..."

Joey ho hravě vystrčila z pokoje. "Nemaž mi med kolem pusy."

Od té doby žili v harmonii, ale Joey začínala znovu přemýšlet o stěhování. No... po chvíli ji to zase přejde. Joey se líbilo, když Dawson žebral. Ehm, o striktně platonické věci.

Ale bůh jí odpusť, své volby občas splácela i s úroky.

Vystřízlivěla, myslíc na Paceyho Wittera. Milovala ho. Ale ne dost, aby mu neublížila. Byl teď v Bostonu, žil tam s Andie, která každým okamžikem očekávala narození dítěte.

Pacey a Andie se setkali se o minulých Vánocích. Jiskření bylo stále potentní, flirtování, vzájemný obdiv. Ale jejich životy byly tehdy příliš rozdílné. Láska se sebrala a odlétla do vzdálenější doby.

Odjel z Capeside toho dne, kdy mu Joey řekla, že pořád miluje Dawsona. Později se přiznal, že v tu chvíli, kdy zjistil, že je těhotná, věděl, že je konec. Pouze ji strašně potřeboval. Sám zcestoval celou zemi a zásahem osudu, jak tomu říkal, narazil na Floridě na Andie. Byla tam se svým snoubencem, ale následujícího dne od něj odešla a s Paceym se vrátili do Bostonu společně. Následující měsíc otěhotněla měsíc a bála se, že Paceymu jen pomáhala zapomenout, ale zůstali spolu a byli pořád spolu, test úspěšně za sebou a velmi zamilovaní. Joey to poznala - viděla je, viděla sebejisté světélko v Paceyho očích, kdykoli na ni pohlédl, světélko, s kterým zápasil, když byl s ní. Dokonce trošičku žárlila.

Pacey se jí rovněž zeptal na ni a Dawsona. Joey se jen na muže, který tak nevysvětlitelně změnil a utvářel její život, podívala a prostě řekla: "Vždycky tu bude."

Dawson k ní vzhlédl, spatřil, že se na něj dívá a zamával. Srdce jí poskočilo.

*****

"Ahoj, Jen."

Na tichém hřbitově zněla Joeyina slova hlasitě.

Někde, nejspíše ve větvích velké magnólie u vody, švitořili ptáci. Joey klečela, nestarajíc se, že nejspíš bude mít na džínách skvrny od trávy.

Mitch se kýval před ní, kopaje nožičkama, zatímco ho Joey držela vzpřímeně. V kombinézce vypadal rozkošně, chumáče blonďatých vlásků zářivě učesané. Předchozího dne mu byl rok.

Joey ho povzbudila. "Polož kytičku dolů, miláčku," zašeptala. Mitch hrdě upustil na náhrobní desku růži.

"Tohle je můj syn, Mitchell Potter Leery," usmála se Joey, představujíc syna Jen.

"Asi uhodneš, jak přišel k svému jménu. Překvapená? Máme s Dawsonem dítě. Divný, co? Nebo možná ani tak ne," dodala Joey po zamyšlení.

"Je překrásný. Vypadá přesně jako Dawson. Ale má můj temperament a neschopnost činit volby..."

Joey ho zvedla a přitiskla si ho k pasu. Voněl po jablkách a něčem jiném sladkém.

V slunečním svitu zašilhal a zvedal lepkavé prstíky, aby ji lehce zatahal za vlasy svázané do ohonu.

"Tvá dcera je úžasná, Jen. Dává na Mitche pozor. Zbožňuje ho. Jacka taky zbožňuje..." Joey se odmlčela a posadila se, nohy zkřížené.

Jennifer Lindleyová... 1983-2008. Milovaná přítelkyně a matka.

"Dostává se jí vší lásky, kterou jsi pro ni chtěla, a víc."

Neklidný Mitch se vymanil z Joeyina náručí a začal se plazit pryč. Joey ho sledovala s poloúsměvem.

Pak se otočila zpět k Jenině náhrobnímu kameni a zjistila, že se jí těžce polyká. Z očí se jí vyhrnuly slzy. "Přála bych si, abys tu pořád byla." Joey přeskočil hlas a svěsila hlavu, pokoušejíc se uklidnit. "Není to spravedlivé. Ty jsi byla ta silná. Ta, kterou měli všichni rádi. Omlouvám se, že jsem k tobě byla taková hubatá, když jsi přijela do Capeside. Jen jsem žárlila." Když to říkala, dokázala se Joey zasmát, a jak se smála, po tváři jí sjely další slzy. Mitch seděl, neohrabaně balancuje na tlusté plence. Ukázal na svou matku a řekl něco svou dětskou hatmatilkou, nos krčil jako myška. Vypadal zmateně a ostražitě. Joey konejšivě zažvatlala.

Ve větvích zavřeštěl pták, hlasitě zatřepotal křídly a zmizel nad vodou. Slunce pomalu zapadalo a nebe se začalo barvit do růžova.

"Mám tě ráda, Jen." Joey si políbila prsty a přitiskla je na žlutou růži. Vstala, oprašujíc si džíny.

Zvedla svého chlapečka a odešla.

*****

Když se Joey vrátila po návštěvě Jen do domu, Dawson byl v kůlně a brousil Joeyinu starou loďku. Nebyl si jistý, kdo ji bude používat, ale nesnášel pohled na to, jak ji sžírá rez a stará barva. Možná vytáhne Joey na zátoku. Než vezme na vodu Mitche, počká, až mu bude tak pět. Přemýšlení o své budoucnosti jako Mitchova otce ho naplnilo úvahami a radostí. Nemohl se dočkat.

Jakmile spatřil Joey a svého syna, oči mu ožily. Ustal s prací. "Čau, Jo... jak se držíš?"

"Fajn. Je mi... fajn," hlesla Joey, vědoma si, že ji přejel očima po těle a usadil se na její tváři.

Jemně položila Mitche na trávník a on se šťastně plazil pryč, zastavuje se, aby trhal ze země pampelišky.

Dawson poznal, že plakala. Odložil brusku, došel k ní a přitáhl si ji do těsného objetí. Nemluvili, dumajíce o tom, co už věděli. Držela ho, vdechujíc ho, tančíc rukama po jeho zádech a krku. Na okamžik si ji přimáčkl a pohladil ji po spodní části krku. Když ji hladil, Joey strnula a Dawson to cítil.

"Takže...," odtáhl se Dawson a jemně se dotkl její brady. "Jsme v pohodě?" Joey přikývla, smutně se usmívajíc. "V pohodě."

V dálce zřetelně zahřmělo a zvedl se studený vítr, až Joey naskočila na rukách husí kůže. "To je zvláštní...," zamračila se. "Před chvílí bylo krásně." Dawson pokrčil rameny. "Podle mámy nás čeká deštivý počasí..."

"Možná bychom se tedy měli vrátit do New Yorku."

"Zítra." Dal kolem ní ruku a usmál se dolů na Mitche, který se pokoušel jíst trávu.

"Ach ne, Mitchi...," odtáhla se Joey a zvedla ho, utírajíc mu stébla trávy ze rtů.

"Hej, děti...," zakřičela Gale z okna. "Oběd je na stole!"

*****

Po uvolněném obědě s Gale a Lily, uložili Joey a Dawson Mitche ke spánku v Dawsonově posteli a pak se vrátili dolů, unaveni po zpívaní tří písní a vyprávění dvou pohádek, než Mitch konečně usnul, držíc loutku ETho.

"Musel jsi zpívat Johna Lennona, Dawsone?" stěžovala si Joey po cestě dolů. "Lepší než ta odrhovačka o spící Jean," odsekl Dawson.

"Tss."

"Pojďme se projít...," vzal Dawson Joey za ruku.

"Schyluje se k dešti," odvětila Joey skepticky.

"No a?"

Joey si založila ruku v bok.

Dawson vzal zpod věšáku na kabáty deštník. "Máme ochranu. Mám bundu a kromě toho jsme už dlouho nebyli sami."

Joey zdráhavě přikývla. "To je pravda."

*****

Když se dostali do Ruin, spustil se liják. "Říkala jsem ti to!" zvolala Joey na cestě pod ochranu břečtanem porostlého altánku.

"Trocha deště nikdy nikomu neublížila," uvažoval Dawson, roztahující deštník.

Joey se trochu usmála a sklouzla u zdi na podlahu. Dawson ji napodobil. Sledovali, jak lije jak z konve.

"Nechodívali jsme sem na muchlovačky?" zeptala se Joey.

Dawson přikývl. "Jo. Ale nezdálo se ti to tu pohodlný. Takže jsi mě používala jako skokanské prkno."

"Ach... tolik... vzpomínek a měsíců pubertální sexuální frustrace," povzdechla si Joey.

"Spíš týdnů," zamumlal Dawson. "Netrvalo ti dlouho, než jsi mi dala kopačky."

"Chudáček náš Dawson...," žertovala Joey.

"Ano, to jsem byl, díky moc, ale bylo to navěky zvěčněno na milionu televizních obrazovek...," usmál se poťouchle Dawson.

"Lidi se mě na to pořád ptají. Říkají něco jako: 'Takže vy jste ta skutečná dívka? Proč jste na něj byla taková zlá?'" Joey obrátila oči v sloup. "Nemůžu říct, že jsem byla překvapená, když jsem otevřela noviny na bulvárním sloupku a našla naše jména spjatá se zmínkou o nemanželském těhotenství."

Po chvilce Dawson tiše hlesl: "Mrzí mě to."

"To nemusí. Jen jsem si dělala legraci. Jsem na tebe pyšná. Ale myslím, že už jsem ti řekla nejmíň milionkrát," poklepala ho Joey po paži.

"Hmm. Stojedenáctkrát..."

"Fajn, chlapáku...," šťouchla ho Joey.

"Někdy je toho na mě příliš," řekl Dawson tiše. Rychle na ní pohlédl. "Myslím... naše minulost. Je to vše zdokumentované, ale někdy nevěřím, že se něco z toho skutečně stalo. Někdy jsme byli dokonalí... a jindy prostě příšerní...." Zíral na déšť. Joey mu dala hlavu na rameno. "Vím přesně, co myslíš."

"Ten den... když jsme mluvili... skutečně jsem věřil, že všechno dobré se v mém životě už stalo, leží v minulosti a už to znovu nepřijde." Vzal ji za ruku. "Neměl jsem tušení, ani špetku tušení, že přijde den, který tomu všemu dá na frak."

Joey přejížděla linky na jeho prstech a hladila mu dlaň. "Mitch?"

Dawson přikývl. "Jo. A v těsném závěsu za ním další."

"Který?" Joey si náhle uvědomila, že dýchá odlišně. Vzduch kolem nich se změnil.

"Den, kdy jsme ho počali."

Pod stromy bylo ticho. Byl slyšet jen déšť a jejich jemné oddechování. Na tváři Joey se objevil drobný úsměv a pak se z něho stal větší. Vzala jeho tvář do dlaní a otočila si ji k sobě. Čekal, že něco řekne. Cokoli. Ale ona mu jen pohlédla do očí a jemně ho políbila a ten polibek vydal za tisíc slov, tisíc slov, která měla na jazyku.

Smyslným pohybem jí pomalu rozpustil koňský ohon a její vlasy mu zahalily tvář ve svatozáři vln vytvořených deštěm a on jimi projel prsty. Zavřela oči a polibek nabral vášnivosti a naléhavosti. Páteří jí projelo zachvění a začala mu rozepínat bundu. Rychle mu ji stáhla z ramen, toužící se ho dotknout; líbajíc ho tak silně, že sotva mohl dýchat. Když si ji k sobě přitiskl, zasténala, cítila, že připravený.

"Počkej...," hlesl proti jejím rtům. "Tady ne."

Joey se zasmála. "Proč ne?"

"Příliš nepohodlné, vzpomínáš?" Vstal a nabídl jí ruku.

*****

Joey vklouzla s Dawsonem do postele, tisknouc se k němu a šeptajíc: "Moc pěkný." Byla velmi vzrušená. Byli v jednom z pokojů v penziónu, kam se vplížili oknem. Penzión byl na víkend zavřený, zatímco Bessie a Alex byli v Bostonu.

"Sem se vejde jenom jeden...," smál se Dawson, když mu Joey začala rozepínat džíny. Košili už měl dole. Jakmile vklouzli do pokoje, než skočili do postele, ve chvatu se odstrojili.

"Proto jsem nahoře, Dawsone."

"A?"

"A ty sklapneš a necháš se líbat."

Energicky a horečně ho políbila a on nadšeně odpověděl, vzdychaje, jak si jeho jazyk konečně našel její. Uplynula dlouhá doba od chvíle, kdy se takto líbali, příliš dlouhá. Ňadra měla poddajná a pevná, Dawson ji je něžně políbil a Joey mezi sáním jeho krku vydala vzdech. Nemohli se jeden druhého nabažit.

Hladil ji po celém těle, cítící, jak jí tvrdou bradavky, tlačící koleno do prostoru mezi jejími stehny, sundávaje jí kalhotky, odhazuje je na podlahu a otáčeje ji, až byl nahoře a ona uvolněná, poddajná a sexy. Vzal ji za boky a pozvedl je vzhůru a ona ho nohama objala kolem pasu, zatímco si vyměňovali dlouhé, mokré polibky. Proč takto nemohli strávit věčnost? pomyslel si Dawson.

Jejich těla k sobě dokonale pasovala, jejich mysli byly tak vyladěné, že neměli žádných zábran. Její jemná pokožka, její drobné polibky a její hedvábné vlasy mu nedávaly pokoje. Joey se otočila na bok, strhávajíc ho s sebou a začala mu drobnými vlhkými polibky zahrnovat krk, hrdlo, hruď a krajiny pod pasem, až konečně mu vzala do úst penis. "Ach bože...," vydal Dawson vzdech, natažený na posteli a probíraje rukama její hedvábné vlasy. Párkrát už to udělala předtím a on na to nikdy nezapomněl. Pryč byly vzpomínky na desítky jiných žen - podle všeho zkušenějších, extrovertnějších - Joey byla jediná, která v něm mohla vzbudit takovou reakci, když se obvykle dost dobře ovládal. A Joey to věděla. Usmála se a vzala ho do sebe téměř celého, pak ho uvolnila, vzala ho do ruky a krátkou chtíčem naplněnou chvíli ho dráždila, vědoucně se usmívajíc. Dawson jí úsměv váhavě oplatil. Přetočili se na posteli, hlasitě se líbajíce, a přikrývky z nich spadly, zůstala jen prostěradla. Joey se chytla zdi, aby získala oporu, než ji Dawson otočil na záda.

Políbil ji na krk a hrál si s její bradavkou, saje ji v ústech, dokud nebyla rudá a tvrdá. Joey zasténala a vzala ho za záda, natahujíc se dolů, aby rozevřela svá stehna a zavedla do sebe jeho penis. Dawson se vzepřel na rukách po jejích stranách a Joey se držela za jeho předloktí, zavírajíc potěšením oči. "To je ono," zašeptala mu do krku, zatímco se s ní miloval. "Miluju tě," odvětil chraplivě, pohybuje se zpět a vpřed... dovnitř a ven... znovu a znovu... pak se otočila a stoupil do ní ze strany, s rukama na jejím ňadrech. Požádal ji, aby na něj pohlédla, a když to udělala, začala hlasitě sténat, cítila, jak se jí v břiše tvoří tlak a žár, dokud... neexplodovala a on ji do blaženosti nenásledoval.

*****

Déšť pokračoval celé odpoledne. Joey odpočívala v Dawsonově náručí, lenivě mu hladíc hruď, dívajíc se, jak ve spánku oddychuje. Ráda ho sledovala, když spal. Pravidelný zvuk deště dopadajícího na střechu byl uklidňující a Joey si uvědomila, že se takto dlouho necítila. Takto příjemně, takto vřele, takto... plná naděje. Ne co se vedle něj probudila na koleji.

Měli budoucnost. Ona a Dawson... a jejich dítě, měli budoucnost, bylo to předvídatelné.

Po Jenině smrti byla poplašená a ztrácela hlavu. Měla pocit, že jí život ubíhá kolem. Pacey byl ten, kdo ji miloval hluboce a vášnivě, kdo ji potřeboval; Dawson byl pevná skála, na kterou se mohla spolehnout. Nemohla tušit, že za méně než rok bude ta pevná skála tím jediným, kdo ji mohl naplnit. A nemiloval ji o nic méně vášnivě... a co bylo důležitější, ona ho milovala každým kouskem těla.

Sedělo to, když déšť polevil a do špinavě bílého pokoje nakouklo několik slunečních paprsků.

*****

Později toho večera, poté, co si dopřála sprchu a zkontrolovala Mitche, Joey spatřila Dawsona venku na trávníku, sedícího na piknikovém stole. A bylo to tu zas.

Přisedla si k němu, natáhla pohodlně ruku a chytla se jeho "Ahoj..."

"Ahoj." Otočil se k ní, vřelý a sexy a přitáhl si ji k sobě.

"Tak," vzhlédla k němu Joey. "Co teď?"

"Teď...," hrál si Dawson s jejími prsty. "Teď přiznám, že jsem do tebe úplně zblázněný, Joey. Miluju na tobě všechno... miluju, jak se se mnou hádáš, miluju, jak jsi křičela, když jsme se poprvé milovali, a miluju, jak se staráš o Mitche."

Neměla slov. Jen mu spočinula tváří na krku, dotýkajíc se ho rty. "Fajn," zařehonila se.

"Fajn?" zopakoval Dawson, hladící jí vlasy. "To je vše?"

"Taky tě miluju," zašeptala mu do ucha.

Opřela se mu o rameno a vzdechla: "Chci myslet jen na to, jak se cítím, když jsem s tebou. A že budeme navěky spolu, vím to."

Spousta vyznání lásky si našla cestu z jejích úst k muži, o kterém nikdy znovu nezapochybuje. Když to Joey Dawsonovi říkala, sáhla mu hluboko do duše a cítila ho, celého, a věděla, jak to věděla vždy, že její láska k němu nikdy nepovadne. Nebude s Dawsonem neklidná. Nikdy nebude toužit po něčem víc, nemohla, protože *on* byl něco víc. Dawson, který nikdy nepochyboval o Joeyině lásce, ale o její vášni k němu, ji objal a políbil vším, co uvnitř sebe měl.

Spousta překážek je zastavila, rozhodnutí, o kterých si mysleli, že jsou dobrá, se neosvědčila a ztratili spoustu lidí, které milovali - ale toto bylo opravdu navěky.

Epilog

Vzali se následujícího prosince na Štědrý večer v Capeside v teple domu Leeryových, zatímco venku jemně sněžilo. Byl to skromný obřad, byli tam Audrey, Jack a dokonce i Pacey, který dováděl se svou první dcerkou, Jennifer. Jack držel dvou a půl ročního Mitche, který byl přesným opakem Dawsonovy osobnosti, předčasně vyspělý a netrpělivý. "Jako jeho matka," řekl Dawson tlumeně s mrknutím na Joey, přestože byl Mitch dokonalý blonďák s modrýma očima.

Vůbec se to nepodobá tomu snu, pomyslel si Dawson při pohledu do Joeyiných zelených očí. Byla zima a Joey měla ve vlasech bílé růže a její šaty zdobil stříbrný proužek. Ale působilo to jako sen.

Joey na něj zbožně hleděla, tu a tam vydávajíc zařehonění, stejně uchvácená jako na jejich první schůzce v šestnácti. Párkrát ho políbila na tvář a hosté se zasmáli její netrpělivosti. Oči měla jasně zelené, jako ozdoby na vánočním stromku. Lily držela vrtící se Amy, která neustále sahala po okvětních plátcích růží, které Lily rozhazovala, přehánějíc svou úlohu v obřadu. Jack to hrdě sledoval.

Když se konečně políbili, bylo to dlouhé a vášnivě, až se Gale začervenala a Audrey nad odvahou svých přátel zajásala.

"Vždy tě budu milovat," zašeptala Joey do ucha svého manžela a on si ji přitiskl k sobě.

Po té se konala hostina, připomínajíc svatbu před třemi lety a šesti měsíci. V jedné chvíli Joey tancovala se svým bývalým milým Paceym.

"Tohle je trochu... divný," přiznal zdráhavě. "Myslel jsem, že nám to vydrží, Joey. A teď tu s tebou tancuju a jsi žena někoho jinýho."

"Já si to taky myslela." Jemně ho políbila na tvář. "V té době jsi pro mě byl dokonalý."

"Jen ne napořád."

Joey se jen usmála a přitáhla si ho blíže.

Společně s Dawsonem se o půlnoci vytratili z domu, aby strávili svatební noc v penziónu, dovolávající se 'odpočinku' před zítřejší cestou na líbánky v Paříži.

"Paříž budeš zbožňovat," řekla Joey Dawsonovi, když vešli do pokoje posetého růžemi.

"Budu zbožňovat tebe," odvětil, přitahuje si ji k dalšímu polibku, který zpečetil jejich budoucnost ... navždy.

KONEC