Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Ženský úděl

Holly, překlad: Petr Říhánek


1

"Dawsone... neviděl jsi můj kufřík?" rozhlížela se horečně kolem sebe Gale Leeryová. "Nemůžu ho nikdy najít a jdu strašně pozdě..."

Toho rána neobvykle dezorganizovaná Gale nevěděla, kde jí hlava stojí.

"Ehm... mami?" zazubil se Dawson s jejím hnědým koženým kufříkem v ruce. Gale obrátila oči v sloup.

"Á, díky, zlato. Nevím, co bych si bez tebe počala! Co máš dnes v plánu? A řekni mi to rychle, protože já MUSÍM jít!"

"S Joey zůstanem tady a budem koukat na filmy, asi."

Gale se usmála. Byla moc ráda, že její oblíbená náhradní dcera a biologický syn byli konečně opět spolu. Viděla muka, kterými Dawson procházel, když se rozešli, a obávala se, že mu nebyla příliš nápomocná vzhledem k tomu, že se jí v té době rozpadalo manželství.

"Užijte si to."

Zamířila ke dveřím, aniž by si od Dawsona vzala kufřík. Otočila se a vzala si ho. Zatímco svého chlapce políbila na tvář, zamyslela se a zamračila.

"Ale ne zase moc."

Dawson se tlumeně zasmál a díval se, jak jeho matka vybíhá ze dveří. Co neví, to jí neublíží.

*****

Joey Potterová zasténala. Bylo jí na zvracení. Bylo jí mizerně. A mimoto měla strach. "Co si počnu?" pomyslela si. Podstatnou část rána strávila s hlavou v záchodové míse a neochotně se zbavovala všeho, co za posledních šest let svého života snědla. Bylo to potřetí, co se jí to během posledního týdne stalo. Joey to brala jako znamení, že jí nepřešla střevní chřipka, o níž si myslela, že jí přešla. Důležitější bylo, že se jí o týden zpozdily měsíčky.

Potřetí toho rána spláchla toaletu a šla se zkusit dát dohromady. Dnes měla jít k Dawsonovi.

"To se mi nemůžu dít. Ani můj život nemůže bejt takhle na draka. Ne, když se konečně začal dávat do kupy."

Joey si povzdechla a zvedla telefon. Vytočilo číslo a promluvila do sluchátka.

"Andie? Potřebuju laskavost..."

*****

Dawson začal přemýšlet, kde může Joey být. Říkala, že přijde kolem poledne. I když vzal v úvahu její obvyklé 'Promiň, že jdu pozdě, Alex brečel' měla nezvyklé zpoždění. Náhle zaslechl její známé kroky na žebříku za oknem.

"Čau," řekla Joey, když přendala nohu přes okenní rám.

"Čau. Jdeš pozdě," zazubil se Dawson a vstal z postele, aby jí políbil. Když se k ní však naklonil, odtáhla se. Vlezla do pokoje, zastrčila si ruce do kapes od džín a upřela zrak na podlahu.

"Ehm... Dawsone, musím s tebou mluvit." Až teď si Dawson všiml, že je nezdravě bledá a má tmavé kruhy pod očima, které měla zarudlé, jako by plakala.

"A jéje," řekl Dawson s obavou v očích. "Něco mi říká, že to není nic dobrýho."

V pokusu pozvednout náladu poznamenal: "Kvůli komu mi dáváš kopačky teď?"

Joey náhle naprosto nečekaně propukla v pláč.

"Joey, Jo! Co se děje?" Dawsona ten náhlý zvrat událostí vyděsil. Jeho nejlepší kamarádka málokdy plakala.

Dawson kolem ní sevřel ruce.

"Jo. Ať už je to cokoli, nemůže to bejt tak zlý."

Joey vzlykala do jeho modrého svetru. Voněl po něm. Voněl jako domov. Věděla, že následujících pět slov, které jí vyjdou z úst, ho zbaví pocitu kontroly, který měl teď. Pocitu, že má vládu nad svým životem. Pocitu, že ví, kde je ve světě jeho místo. Pocitu lásky a spokojenosti. Zůstane jen strach. Trochu se vymanila z jeho objetí. A přinutila se ta slova zašeptat téměř s lítostí v hlase.

"Dawsone, myslím, že jsem těhotná."

*****

Šok. Ryzí šok. Po dvě minuty to bylo vše, co Dawson cítil. Pak nastoupil zmatek a strach.

"Co-- jsi, jsi si jistá?" Nyní seděl na posteli a držel Joey za ruku, aniž by její ruku ve své skutečně cítil. Joey zavrtěla hlavou.

"Ne. Nejsem. Já-- mám tu sebou test." Sáhla do kapsy od kabátu a vyndala růžovou krabičku. Trochu vzlykla a odkašlala si, zatímco se jí Dawson díval někam za hlavu, možná na plakát ETho, nebyla si jistá.

"Já... volala jsem ráno Andie a požádala jsem jí, aby mi jeden koupila.."

Dawson se konečně vrátil do reality. "ANDIE! Ty jsi to řekla ANDIE, ještě než jsi to řekla mně?! Nemyslíš si , že bych to měl věděl jako první?!"

Joey na něj pohlédla. Mohla říct, že je vyděšený. No, hádejte co? Ona byla vyděšená rovněž. Šlo o JEJÍ tělo.

"Nekřič na mě! Nechtěla jsem ho kupovat sama!"

"A nenapadlo tě, že bych ti ho moh třeba koupit já?" Ve zmatku a strachu, jak se všechno změnilo, Dawson dával co proto člověku, kterého by měl utěšovat.

"Třeba bys nechtěl!" oplatila mu Joey křik. Pak hlas o hodně snížila. "Mimoto, napadlo TEBE, že jsem třeba měla důvod? Že jsem třeba nechtěla, aby se to doneslo Bessie nebo Gale či Mitchovi? Že mě třeba napadla Andie, protože je ve městě pořád poměrně nová a její matka v podstatě nikdy nevychází z domu, takže kdo by jí dones, že Andie kupovala test? Nebo jsi měl moc práce s křičením?" Joey se znovu rozplakala. Dawson pohlédl do její uslzená tváře a zlomil se.

"Panebože, Jo." Vstal, došel k ní a znovu jí obejmul. "Bude to v pořádku. Slibuju, že to bude v pořádku." Nevěděl, jak to bude v pořádku, ale věděl, že by obětoval život, jen aby jí uchránil bolesti. Natolik jí miloval.

"Pššt, je to v pořádku. Mrzí, že jsem křičel. Pššt."

"Dawsone... co budeme dělat...?"

"Povím ti, co uděláme," řekl Dawson. "Uděláme ten test a uvidíme, co nám poví. A pokud potvrdí, že jsi skutečně těhotná, tak... si s tím poradíme. Poradíme si s tím. Jenom... jenom se nejdřív ujistěme, že jsi skutečně těhotná."

"Dobře," vzlykla Joey. S rukou stále kolem jejího ramene jí zavedl k dveřím od koupelny. Než vešla dovnitř, vzal jí za ruku.

"Neboj se," řekl. "Jsem tady. Ať tak či onak nikam nejdu. Nejsi sama." Joey se nad jeho řvavou kýčovitostí, kterou nikdy předtím opravdově neocenila, trochu usmála.

Když zavřela dveře, Dawson se o ně opřel. Přemýšlel o všem, co měli v plánu. Vysoké, manželství a nakonec děti. Pomyslel na výlet do Evropy po vysoké, na který si šetřili, na maturitní slavnost, na schůzky v pátek večer a svobodu bezstarostných časů. Dítě by to vše převrátilo vzhůru nohama způsobem, který v té chvíli ani nebyl schopen uchopit.

Uvnitř koupelny si Joey četla instrukce na zadní straně krabičky a myslela na totéž. Vzpomněla si na den, kdy se s Dawsonem z náhlého popudu rozhodli jet do Providence. Vrátila se v myšlenkách do toho večera, kdy šli tancovat, do nocí strávených v ruinách až do dvou do rána. Pomyslela na ně, tak zamilované, přesvědčené, že si konečně užijí opravdového štěstí.

*****

"Připravená?" s nervy k prasknutí jí o pět minut později vzal Dawson za ruku.

"Ne."

"To je blbý." Vydali se do koupelny.

"Počkej!" řekla Joey, než překročili práh. "Jen aby nedošlo k žádnýho šoku, Dawsone, jsem si skoro jistá, že... no, že jsem v tom."

Dawson přikývl. "Já vím. Ve skutečnosti ani nepotřebuješ vidět ten test, co?"

Joey zavrtěla hlavou. "Ne." Sklopila zrak.

"To je v pohodě," řekl Dawson. Vykročil vpřed a z umyvadla zvedl umělohmotnou tyčku. Joey konečně vzhlédla.

"Jo," pronesl zoufale. "Budem hrdí rodičové."

Odmlčel se. "SAKRA!" Hodil skleničkou na vodu přes celou koupelnu. Joey sebou překvapením trhla a pak znovu sklopila zrak na dlaždičky na podlaze.

2

"Mohla--mohla bych jít na potrat," řekla pomalu Joey, která se ze šoku, kterým prošla v posledních hodinách chvěla.

Dawson s tváří plnou šoku pozvedl hlavu. Téměř půl hodiny seděli na jeho posteli a nic moc neříkali. Její poznámka ho zastihla nepřipraveného a fakt, že přišla odnikud, šok ještě zvýšil.

"Někdy... někdy, Dawsone... tohle, my, mám z toho takový fajn pocit. Být v tvém náručí. Cítit tvé rty na svých. Vědět, jak moc mě miluješ, a že já cítím totéž."

Dawson se na ní usmál a chtěl něco říci.

Joey ho však zarazila. "A jindy mám pocit, že je všechno proti nám. Neměli jsme nejjednodušší vztah. Zažili jsme víc stoupání a klesání než na horský dráze. Možná, že tohle je pád, který nás dostal příliš hluboko..." Odmlčela se.

"Ale přežili jsme, ne?" řekl Dawson naléhavě. "Dospěl jsem. Překonali jsme smrt tvý mámy, Jo. Překonali jsme rozvod mých rodičů. Spolu jsme překonali Jackovo nalezení sexuální orientace. A pořád jsme tu. Spolu. Jo, pokud existuje něco jako spřízněné duše, myslím, že jsme to my. Prošli jsme peklem tam a zpátky. Můžem to zvládnout, spolu. Vím to."

Zavrtěla hlavou. "Možná potrat bude nejlepší. Mohli bysme na to zapomenout. Nikdo by o tom ani nemusel vědět, kdybych jela do Providence nebo tak. Víš, co nejdřív. Nemusel by z toho být žádný velký problém... jsem v tom jenom asi tak osm týdnů."

"Žádný velký problém? Co nejdřív? Joey, tohle není problém. Tohle je DÍTĚ."

"Myslíš, že to nevím?!"

"A víš?"

"Samozřejmě, že ano! Je to mý tělo, samozřejmě, že to vím!"

"Takže než bys byla s někým, koho miluješ, a poradila si s tím, zabiješ dítě?"

Pobouřená Joey zavrtěla hlavou. "Ve skutečnosti to ještě není dítě. Je menší než malíček."

"S těma vědeckýma kravinama na mě nechoď! Ať už říkáš cokoli, stejně je to dítě!"

"Nevíš, jaký to je! Nemůžeš to vědět!"

"Jasně, pro mě to vůbec není těžký!"

"Nevíš, jaký je to bejt chycenej v pasti vlastním tělem! Nemůžeš to vědět! Ten problém není UVNITŘ TEBE! A když si to dítě nechám, ty se nebudeš muset dívat, jak ti roste břicho, a jak je ten problém na oči celýmu světu! Lidi se na tebe nebudou na ulici dívat jinak. Ale když spatří mě?! Pomyslí si: "Hele! Těhotná teenagerka. To musí bejt nějaká pobuda. Jasný ztělesnění toho, jak špatně je na tom americká mládež!" Nebudeš součástí statistiky! To já budu! JÁ!" křičela Joey. Tvář měla rudou a zamračenou. Otočila se a vyběhla z pokoje. Kousavost jejích slov na Dawsona těžce dolehla. Když zaslechl prásknutí dveří od domu, trhl sebou. Zhroutil se na postel, z očí se mu vyhrnuly slzy a objal postavičku ETho.

*****

Joey za sebou práskla dveřmi od svého domu, nečekala, že bude někdo doma. Místo toho našla v kuchyni před otevřenou ledničkou Bessie.

"Uvědomuješ si, že nemáme v domě žádný jídlo? Vůbec žádný..."

Když spatřila bolestný výraz ve tváři své sestry, zarazila se. Od té doby, co Bodie odešel, Bessie a Joey se sblížily. Bessie znala ten pohled ve tváři své sestry. Byl velmi podobný tomu, když zjistila, že jejich matka zemřela. Byl to pohled bolesti a stejně tak vzteku, namířený proti světu... a vzhledem k tomu, že Bessie věděla, kde Joey byla... proti Dawsonovi Leerymu?

"Co je, sestřičko?" zeptala se Bessie.

"Zmlkni," zasyčela Joey.

"Tohle na mě nezkoušej! Nevíš, jak je pro mě těžký být matkou a sestrou, když tvý dítě neumí mluvit a tvá sestra nechce." Joey se k ní otočila tváří v tvář.

Než si uvědomila, co říká, vyšlo z ní: "Vážně?! No, předpokládám, že to brzy zjistím!"

Bessie si položila ruku na hrdlo. "Panebože," zašeptala. "Jsi těhotná." Bylo to konstatování, ne otázka.

"Ano. Jsem těhotná," svěsila Joey hlavu.

"Ví to Dawson?"

"Ano."

"A bude tě, no, bude tě podporovat?"

"Myslím, že jo."

"Jsi si jistá?"

"Ano."

"Jsi si opravdu jistá, že jsi těhotná?"

"Ano."

"Ach bože." Bessie cítila, že na ní náhle leze migréna. Zhluboka se nadechla a rozhodla se, že to bude brát v klidu.

"Dobrá. Pokud chceš, můžem zavolat do adopční agentury. Poohlédnout se po soukromý adopci. Nebo bys... mohla bys to dítě vychovávat tady... se mnou a Alexem. Já--já bych ti s tím pomohla."

Joey pokrčila rameny. "Myslela jsem, že... že bych to těhotenství třeba mohla přerušit." Ve tváři Bessie se objevila hrůza.

"To nemůžeš! Nenechám tě to udělat! Bože, JO! Jak o tom vůbec můžeš přemýšlet? Koneckonců Alexander nebyl plánovaný, měla jsem ho zabít?!" Bessie zavrtěla hlavou. "NE," řekla prostě. "Na potrat nepůjdeš."

"Bože!" vykřikla Joey. "Přála bych si, aby mi každej přestal říkat, co mám a nemám dělat! Zvládnu to sama, když budu muset! Mám--mám takovej vztek!"

"Neopovažuj se na mě vztekat, protože jste se s Dawsonem vyspali. A protože ti přímo říkám, že potrat je blbost..."

Joey jí vstoupila do řeči. "Nevztekám se na tebe! Mám vztek na sebe..."

Bessie na ní pohlédla.

"Mám vztek, protože jsem byla tak hloupá, abych tohle dopustila! Myslela jsem, že jsem dost chytrá na to, aby se to nestalo! Mám vztek, protože teď přemýšlím o potratu a před týdnem by mě taková věc ani ve snu nenapadla. Proto se vztekám!"

Snad po miliónté toho dne se znovu rozplakala. Bessie si také nechala sjet po tváři slzu. Přikročila k sestře a objala jí. A držela jí. Držela jí, jak by to udělala matka.

*****

Dawson se na posteli přetočil. Zaslechl někoho lézt po žebříku a o chvilku později vlezl oknem do pokoje Pacey Witter.

"Co je, kámo? Dostal jsem se sem asi za pět minut, což, jak asi víš, znamená, že jsem porušil nejmíň osm pravidel silničního provozu. A ačkoli mi tohle vůbec nevadí, Dawson Leery, co mi volá a říká, cituju: 'Pacey, přijeď sem. Ukradni tátovi auto a pospěš si.', mi teda dělá starosti."

Dawson si přikryl hlavu polštářem. Každou vteřinou se mu během této zkoušky zhoršovala bolest hlavy.

"Tak co tak hoří, brácho?"

Dawson si dal polštář z tváře a ušklíbl se něj.

"Co je?! Andie mě přinutila koukat se na Beze strachu. Nepřinutila tě Joey dívat se na Narozen 4.července nebo Pár správných chlapů?"

Při zmínění Joeyina jména Dawson zasténal.

"No tak, chlape! Já vím, že Tom není žádnej bomba herec, ale musíš uznat, že Jerry Maguire byl bezvadnej." Pacey pohlédl na svého přítele, který byl očividně na pokraji úplného analytického zhroucení. "Tak cos proved tentokrát? Jak úzkoprsej jsi byl na Joey?"

"Příliš. Jak víš, že jde o Joey?" Hlas mu tlumil polštář.

"Co jinýho by tě takhle sebralo?"

Z pod polštáře se ozvalo další zasténání. "Věděl jsem, že nejsi ten pravej, komu mám zavolat, ale zase jednou jsem ignoroval ten hlas ve svý hlavě, který je všeobecně známý jako zdravý rozum. Zdá se, že se mi to poslední dobou stává často."

"No tak. Co se děje? Abych přijel, musel jsem se vzdát muchlování se svou holkou, která se mimochodem dneska chová nějak divně. Chtěl jsem ti říct, aby ses uklidnil a hodinku počkal, ale naléhala na mě, abych jel hned. Tak ven s tím, chlape, co ví ona, co já ne?"

A znovu z hlubiny polštáře vyšlo zasténání. Dawson si ho konečně dal z hlavy.

"Úplně jsem zapomněl, že to ví."

"Co ví?!" Pacey už toho začínal mít dost.

"Vyspal jsem se s Joey," řekl Dawson bez obalu.

"Ty hade," šťouchl ho Pacey do žeber. "Ty a holka přes zátoku v horizontální poloze..."

Dawson ho umlčel, když řekl: "Je těhotná."

Paceyho tvář téměř okamžitě kamenitě ztvrdla. "Ježíši. Jste si jistý?"

Jeden pohled na jeho přítele mu tu otázku zodpověděl. "Bože. Jak... jak je na tom? Co uděláte?"

"Nevím, jak je na tom. Není na tom... dobře. Uzavírá se přede mnou. Přemýšlí o potratu." Pacey ztěžka polkl.

"Možná... možná má pravdu. Možná by to nebylo tak špatný."

"Cože?!" řekl Dawson. "Vy jste se proti mě spikli!"

"Dawsone, chlape, klídek. Víš, co si myslím o potratech. Jsem pro volbu. S Andie jsme dokonce probírali, co bysme udělali, kdyby byla těhotná, a oba jsme měli pocit, že by to pro nás byla jediná přijatelná volba." Když Dawson začal protestovat, Pacey jen pozvedl ruku.

"Já jen říkám... vyslechni si tu holku, jo? Nebuď, opakuju, nebuď za žádných okolností odsuzovačnej jako obvykle, ano?"

"Příliš pozdě," zasténal Dawson a znovu si dal polštář přes hlavu.

"Cos udělal?" obrátil Pacey oči v sloup.

*****

Ten večer šel Dawson za Joey domů. Zastavil se pod jejím oknem a zhluboka se nadechl. Nejdůležitější bylo, aby jí neztratil. Ať už se rozhodne jakkoli, nemohl jí ztratit. Znamenala pro něj všechno. Potřeboval jí k životu. Dawson zaklepal na okno jejího pokoje.

Téměř okamžitě ho otevřela, jako by na něj čekala. Vlezl do pokoje a pohlédl na ní. I v tlumeném světle lampičky to nebyl pěkný obrázek. Oči měla oteklé, nos rudý, deprese sama.

"Přišel jsi na mě zase křičet?" Joey si přitiskla k nosu kapesník. "Do toho, zasloužím si to."

"Ne, už žádný křičení," zašeptal Dawson, téměř jako by chtěl odčinit svůj zvýšený hlas z dřívějška. "Už žádný křičení."

Objal jí. Studovala jeho oči. Spatřila něhu a dovolila si, aby jí držel. O chvíli později promluvila.

"Joey, moc mě to mrzí. Mrzí mě, že jsem předtím vynášel soudy. Měl jsem ti naslouchat a uvědomit si, že je to pro tebe jiný. Horší. Nepřemýšlel jsem. Všichni víme, že to je můj věčný problém." Trochu se na něj usmála. "A víš, slova, ona prostě vycházejí ven. Pokud... pokud si opravdu myslíš, že jediná volba, kterou můžeš učinit, je to těhotenství ukončit, tak sice nebudu mít radost, ale podpořím tě. Jenom tě prosím, neuzavírej se přede mnou--

V té chvíli se mu Joey pokusila skočit do řeči.

"Daws--"

"Ne, jen mě to nech dokončit, prosím. Jsi nejdůležitější člověk v mým životě a já bez tebe nemůžu žít. To je podstatný. Prosím. Neuzavírej se přede mnou."

"Dawsone, nechci jít na potrat."

"Cože?"

"Nechci. Byla jsem jenom... vystrašená. Potřebuju tě. Víc než kdy budeš vědět. Potřebuju tě u sebe. Potřebuju, abys mi pomohl projít následujícími sedmi měsícema a v závislosti na tom, jak se rozhodneme, jestli si dítě necháme, nebo ho dáme k adopci, můžu potřebovat, abys byl otec. Můžeš to udělat? Můžeš být tak dospělý?"

"Ano," přikývl. "Chci, abychom to dítě měli. Chci se o tebe starat. Já vím, že to nebude snadný. Nemůže být. Ale víš co? Stojíš za to. Stojíš za všechno." Kolébal jí v náručí.

"Zvládneme to. Opravdu. Slibuju." Políbil jí na vlasy a pevně jí sevřel. Na krátkou chvilku se opět všechno zdálo být v pořádku. Opět jednoduché.

3

"Proč z toho mám špatnej pocit?" skousla si Joey následujícího dne nervózně ret, zatímco s Dawsonem stáli před domem jeho rodičů. Dawson zběžně pohlédl na její bledou tvář a nervozitou rozšířené oči. Vzal její dlaň do své a kývl směrem ke dveřím.

"Měli bysme jít dovnitř, nemyslíš?" Joey se otočila a pohlédla mu do tváře.

"Ne, ne. Je to špatnej nápad. Je to fakticky, fakticky špatnej nápad. Říct tvý mámě a tátovi, kteří, bez urážky, spolu mimochodem sotva vydrží v jedný místnosti, že jsem těhotná. To nemůže bejt dobrej nápad. Musí existovat lepší nápady--"

"Jo, bude to v pořádku. Slibuju. Opravdu." Dawson vzhlédl k domu. Pozvedl obočí. "Možná budou mít tolik práce se vzájemným nenáviděním, že ani nebudou párek šestnáctiletých v očekávání vnímat..." Joey mu pohlédla do očí. "Dawsone-," řekla měkce. Dawson se otočil.

"V pořádku. Jdem se postavit problému čelem." Vykročil vpřed, čelisti v odhodlání sevřené. 'Bezva,' pomyslela si Joey. 'Jak na bojový misi.'

*****

"Mami... tati...?" zvolal Dawson, když otevřel dveře od domu. Naskytl se mu nezvyklý obrázek, jeho rodiče seděli společně v obývacím pokoji. Gale a Mitch Leeryovi se otočili na svého syna a spatřili ho ruku v ruce s jeho dívkou. Gale si zhluboka povzdechla a znovu se na gauči opřela.

"Volal jsi nám, Dawsone, a říkal jsi, že si s námi oběma musíte o něčem vážném promluvit. Co se děje?" řekl Mitch a ukázal, kde jeho syn pochytil své klapky na očích.

"Není to zřejmé, Mitchi?" pozvedla Gale hlas a stoupla si před něho. Upřela zrak na mladý pár, který si bedlivě prohlížel kožešinovou předložku. "Joey je těhotná. Není to tak, Dawsone?" Dawson i Joey zůstali zticha, nevěděli, jak to mají potvrdit. "Je to pravda, synu?" pohlédl zmatený Mitch na svého syna. Dawson ztěžka polkl.

"Ano. Joey je těhotná." Sevřel jí ruku pevněji. Pokoj na chvíli naplnilo hrobové ticho, až vybuchla Gale. "Vidíš, teď jsme uprostřed skutečnýho problému, Mitchi! A je to celý tvá vina, uvědomuješ si to?"

"MÁ vina, má vina?! Jak by to mohla být má vina? Bydlí s TEBOU, ty na něj dohlížíš!"

"Přesně. Měl by na něj dohlížet otec!"

"No, pročpak sis nepřivedla BOBA, aby si s ním chlapsky promluvil?!"

Dawson a Joey tam stáli v tichosti. Nakonec si Dawson odkašlal.

"To dítě si necháme."

"To sotva!" řekla Gale.

"Necháme, mami," řekl Dawson pevně a konečně vzhlédl.

"Jasně. A jak plánuje Joey pokračovat ve studiu? A jak si poradí s maloměstskýma drbama? A plánujete si to dítě nechat, až se narodí? Protože, promiň, Dawsone, ale ty nejsi připravený být otcem. Jsi příliš sobecký." Dawson to kárání v klidu přijímal. Věděl, že si ho zaslouží.

Pak promluvil Mitch. "Jsi si vůbec jistý, že je to tvoje dítě, Dawsone?"

Joey konečně pohlédla do tváří dvou lidí, které uplynulé čtyři roky považovala za své rodiče. S očima plnýma slz stočila zrak od Gale, která si prohlížela namanikúrované nehty, k Mitchovi, který byl prostě v šoku. Pak pohlédla na svého kluka, svého milence, Dawsona, který s otevřenými ústy zíral na svého otce. Joey zalapala po dechu a zakryla si ústa, po tváři jí stékaly slzy.

"Promiňte, budu zvracet," zamumlala a vyběhla z místnosti. Dawson za ní chtěl vyrazit, ale Gale ho přidržela za ruku. "Půjdu já," řekla tiše. Vyšla z pokoje a nechala syna, aby probodával svého otce pohledem.

*****

"Jak jsi moh něco takovýho říct?!" křikl Dawson. "Obvinit jí z promiskuity. Že se jí nedá věřit. My nejsme ty a máma... přestaň s tím! Nedovolím ti, abys Joey ubližoval, protože nemůžeš zapomenout na minulost." Dawson přerušil křik, aby se nadechl. Mitch se mu pokusil skočit do řeči.

"Dawsone, já jen říkám-" Dawson si projel rukou vlasy a přerušil ho.

"Ne!" řekl. "Ne! Je mi to fuk! Já vím, že jsme udělali chybu, tati. Vím to." Dawson pohlédl Mitchovi přímo do očí. "Ale já jí miluju. Víc, než jsem si kdy myslel, že je vůbec možný někoho milovat. Vím, že to bude těžký. Vím, že život není film, ke kterýmu píšu scénář. Věř mi, pokud mě Joey něco naučila, tak tohle. Ale nedovolím ti, abys jí ubližoval, protože ses zklamal. Ve mně, v sobě a svých představách. Nedovolím. Je mi fuk, jestli ty jsi otec a já syn. Já přinejmenším konečně dospěl!" S tímto Dawson naštvaně odešel z pokoje a nechal za sebou Mitche hluboko ponořeného v myšlenkách.

*****

Gale Leeryová se posadila vedle Joey, která seděla u záchodové mísy a zvracela večeři z předchozího dne. Gale jí hladila po vlasech a držela jí za ramena. Joey otočila hlavu a pohlédla na ní.

"Když mi bývalo špatně, máma mě držela úplně stejně. Já... přála bych si, aby tu byla." Gale na mladou dívku, jíž držela, pohlédla. Joey z druhé strany řeky. Bože, vyrostla do takové krásy.

"Tvá matka by byla hrdá, Joey," řekla a podala jí z krabice, kterou měla vedle sebe, papírový kapesník. Joey se sarkasticky zasmála.

"Jo, jasně. Na dceru, co má v šestnácti ranní nevolnost." Gale zavrtěla hlavou.

"Ne. Na dceru, která je natolik silná, aby přijala odpovědnost. Na dceru, ze které vyrostla krásná, soucitná a starostlivá mladá žena..." Joey na ní hleděla.

"Pojď, pomůžu ti vstát." Gale vzala Joey za ruku. Obě ženy vstaly a Gale podala Joey lahvičku s ústní vodou. Povzdechla si. "Nebudu ti lhát Joey. Nemám z toho radost. Nemám radost, že za sedm či kolik měsíců porodíš dítě mého syna." Joey sklopila zrak, ale Gale jí dala ruku pod bradu a zvedla jí tvář.

"Ale pokud to nějaká musela být," usmála se Gale," jsem ráda, že jsi to byla ty." Joey jí věnovala svůj známý poloúsměv a Gale jí vzala za ruku.

"Dobrá, pojďme do Dawsonova pokoje, lehneš si a já ti přinesu zázvorové pivo a křupky. Když jsem měla ranní nevolnost s Dawsonem, vždycky mi to pomáhalo..."

*****

Dawson hladil Joey po volné ruce, zatímco tou druhou usrkávala zázvorové pivo. Ležela na Dawsonově posteli a on seděl vedle ní. "Tvá máma to bere úplně úžasně," řekla Joey a postavila sklenici.

"Jo..."

"Dawsone, jsi si jistý, že děláme správnou věc?"

"Jo." Dawson se přisunul k Joey blíže, přičemž jí stále hladil paži. "Jsem si jistý. Zvládneme to. Všichni tři..." Usmál se a sáhl Joey na břicho. "Miluju tě Josephino Lilian Potterová."

"Já ti dám Josephino!" Joey se naklonila se pro polštář a hodila ho po něm.

"Hele, dávej si bacha!" Dawson byl připravený hodit po ní polštář nazpět. Joey zavrtěla hlavou a stydlivě se zazubila.

"Bacha, bacha," řekla. "Máš před sebou těhotnou ženu. Na lidi, co v sobě nosí život jinýho člověka, se věci nehází. To je pravidlo."

"Dostala jsi mě. Ty budeš to těhotenství využívat, viď? Je nějaký pravidlo o líbání?" zeptal se Dawson nevinně.

"Nejspíš," škádlila ho Joey. "Ale znáš nás, Potterovy. Pravidla a zákony ať si jdou k čertu!" Dawson se zasmál a opatrně ulehl vedle ní a políbil jí.

"Mm. Proč, když jsem s tebou, Leery, mi odlétá zdravý rozum oknem?"

"Protože jsem prostě neodolatelnej."

"Vážně? A co tě činí tak neodolatelným?" usmála se Joey a Dawson k jejímu překvapení znovu vstal. Zazubil se a zvedl kazetu, která spočívala na televizi.

"Skutečnost, že mám sběratelský vydání 'ETho'," řekl. Strčil kazetu do videa, a když si lehli, aby skoukli oblíbený film jejich dětství, Joey se cítila svobodná. Věděla, že ten pocit vydrží jen do následujícího rána, kdy jí bude opět špatně, a pak v pondělí bude muset čelit škole a první prenatální prohlídce, ale pro teď jí to stačilo.

4

"Á. Strašně to studí," mírně se ušklíbla Joey, když jí na břiše zastudil chladný gel. Dawson stál asi dva kroky od lehátka, na kterém ležela, jako by se bál, že dítě vyskočí z obrazovky sonografu a kousne ho.

"Dawsone... Dawsone Leery... haló? Země volá Dawsona?" Joey na něj zamávala.

"Co--co je, Jo? Děje se něco? Zmeškal jsem něco?" Váhavě k ní přikročil.

"Budeš v pořádku, Dawsone?" Joey si všimla, že je ve tváři nezvykle bledý. "Vypadáš, jako jsem vypadala tenhle tejden každý ráno já. Ty nejsi ten těhotnej, vzpomínáš?"

Dawson se napůl upřímně zasmál.

"Hmm..." Joey začínala být rozmrzelá.

"Víš, Dawsone, pokud to nezvládneš, vždycky můžu požádat tvou mámu, aby sem přišla. Je v čekárně..."

"Ne!" řekl Dawson hlasitěji, než měl v úmyslu. Sestra připravující sonograf na něj pohlédla.

"Bude v pořádku?" zeptala se sestra Joey.

"Nejspíš ne. Myslím, že nezaškodí, když si k ruce připravíte respirátor."

Joey vyslala na svého přítele, který vypadal, jako by se připravoval k boji, sžíravý pohled. Sestra se usmála a její výraz změkl. Mírně poklepala Joey po ruce.

"Doktorka tu bude každou chvilkou." Ještě jednou trochu v obavách pohlédla na Dawsona. "Pokud omdlí, zmáčkni nouzové tlačítko." Teď to byl Dawson, kdo provrtával záda sestry pohledem, zatímco odcházela z pokoje.

"Dawsone-- pojď sem." Joey mu pokynula rukou. Dawson se živě posadil na konec lehátka, na kterém ležela. "Je to v pohodě. Věř mi, vím, že to nahání velkou hrůzu, ale nic to není. Je to jenom přístroj. Počkej, až budu na porodním sále a budu se tě pokoušet zavraždit," usmála se uličnicky na Dawsona, který jí dokázal úsměv nejistě oplatit.

*****

"Kdo je další, Amy?" zeptala se doktorka Layne Pettersonová vrchní sestry.

"Pokoj tři. Mladý pár. Chodí spolu. Šestnáct."

Doktorka si povzdechla. Přicházeli k ní každého dne mladší a mladší. S Amy v patách otevřela dveře a našla uvnitř dobře vypadajícího mladíka, který hladil ruku od pohledu inteligentní dívky.

Vypadali vyděšeně, obzvláště chlapec. Oči měl rozšířené, jako vysoká při pohledu do předních světel auta.

"Josephina?" zeptala se doktorka.

"Neříkejte jí tak," ozval se Dawson automaticky. Doktorka vypadala zmateně.

"Jak můj přítel tak mile naznačil, raději si nechávám říkat Joey." Dawsonův pohled se toulal po pokoji a vyhýbal se tvářím ostatních. Zachytil reprodukční schéma a tváře se mu zbarvily do karmínově rudé. Mezitím si doktorka Pettersonová přisedla k sonografu a zapnula ho.

"Dawsone...," řekla Joey obzvláště tiše, zatímco jí doktorka přejížděla bílou sondou po břiše. "Koukni..." Na černobílé obrazovce vedle doktorky byl patrný malý, velmi malý útvar.

"To... to je ono?" zeptal se Dawson. Doktorka se usmála.

"Ano, to je ono. To je vaše dítě."

"Panebože," trochu zaslzela Joey a přikryla si rukou ústa. "Podívej se na ní," řekla Dawsonovi. "To je naše dítě."

"To je naše dítě," zopakoval Dawson. "Naše dítě." Pak, jako by fungoval ve zpožděném režimu, zareagoval na její dřívější poznámku. "Hele, kdo říká, že to bude holka, Josephino?!" řekl předstíraně uraženě.

"Já to říkám, Oompa Loompo!"

Doktorka Pettersonová pohlédla na mladý pár před sebou, který byl stále schopen žertovat. Přemýšlela, jestli mají tušení, do čeho se to dostali.

*****

"Kde jsou Dawson a Joey? Jo nebyla na chemii a Dawson nebyl na angličtině," řekla Andie, když se posadila ke stolu v jídelně a položila na něj tašku s obědem.

"Rovněž dobrý den přeji," zazubil se její přítel. Letmo ho políbila na rty.

"Lepší?" usmála se stydlivě.

"Lepší," dal si Pacey do pusy hranolek. "Co jsem slyšel, tak zamilovaní holoubci šli ráno na lékařskou prohlídku."

"Jasně. Ke gynekoložce, co?" Andie udělala obličej. Pacey snížil hlas a naklonil se k ní. "Chceš, aby to věděl celej svět?"

Andie se rozhlédla na všechny ty mladé, po drbech dychtivé duše, které jí obklopovaly. "Jéjej. Promiň. Tak jak to berou? Nemluvila jsem s Joey od sobotního rána, co jsem jí koupila ten test."

Pacey zavrtěl hlavou. "Holka, já nevím. On je vyděšenej k smrti, ona předstírá, že není. Vyhýbají se hovorům o tom, co udělají, až se dítě narodí. Řek bych, že se pokouší předstírat, že se to neděje. Což bude fungovat, dokud Joey nezačne vypadat jako bečka." Andie ho plácla.

"Pacey Wittere! Jde tu o vážnou, život měnící záležitost..." Náhle se odmlčela.

"Co se děje, McPheeová? Došly ti slova? Musíš se mrknout do slovníku?" Zavrtěla hlavou.

"Ne, jsou tady." Pokynula hlavou k Dawsonovi a Joey, kteří právě vešli do jídelny. Všimla si, jak zdrchaně Joey vypadá. Když si k nim přisedli, s Paceym se na ně usmáli.

"Čau," řekla Andie.

"Čau," odvětila Joey. Vzduch byl plný napětí. Nikdo si nebyl jistý, co je tabu a co by bylo vzhledem k situaci příliš povrchní.

"Takže...," ozvala se Andie. "Jak šla prohlídka?"

Joey si dala od pusy láhev vody, z níž pila, a pohlédla na Dawsona, který jí pohled oplatil. Zavíčkovala láhev a tiše řekla: "Fajn."

"No, já myslela, co..."

"Víš, Andie, radši bysme o tom nemluvili," řekla Joey úsečně.

"Dobře...," odvětila Andie pomalu. "No, už jste se začali připravovat na test? Víte, jak důležitej bude pro vaší budoucnost..." Andie v očekávání střídavě hleděla na Dawsona a Joey a pak se zakoktala, zatímco ti dva sklopili zraky. Náhle si uvědomila, že nemají ponětí, co pro ně budoucnost chystá. Pokud si dítě nechají, nejspíše nebudou moci jít na vysoké. Test pro ně právě teď nebyl na vrcholu žebříčku priorit.

"Promiňte... na chvilku jsem na to zapomněla. Teda jasně, že je ten test důležitej a jsem si jistá, že je pro vás důležitej taky, ale máte jiný věci na starosti a já..." Pacey dal přes ústa své dívky ruku. Přinutil se k zařehtání.

"Nezbožňujete jí? Pojď, Andie, musíme si promluvit s... někým. Zatím, lidi." Odešli z jídelny, přičemž Pacey měl stále ruku přes Andieina ústa. Joey si promnula oči, zatímco Dawson zasténal a začal hlavou tlouci o stůl.

"Přestaň s tím," řekla Joey. "Nemůžeš si dovolit mrhat mozkovýma buňkama." Dawson na ní uraženě pohlédl. Joey zvedla sandwich a rozbalila ho. Ukousla si, zatímco Dawson si složil hlavu do dlaní.

*****

Jejich vztah se od toho oběda změnil. O dva týdny později mezi nimi stále vládlo napětí. Joey se odtahovala a nepřespávala u něj. Nedovolila mu, aby se jí dotýkal, nebo jí držel. Když se jí Dawson zeptal proč, jen pokrčila rameny.

Jedním z Joeyiných největších problémů bylo, že jí nebylo dobře. Doktorka říkala, že je to normální cítit se nepříjemně, ale ona byla neustále unavená a jednou si nalila sklenice pomerančového džusu a přepadla jí taková závrať, že si musela jít na hodinu lehnout.

Dawson s ní rovněž chtěl mluvit o manželství, adopci a programech pro studenty-rodiče, ale Joey jen chtěla ještě několik týdnů žít normální život, než už to nebude možné.

Se vším tím napětím mezi nimi se Joey opomněla Dawsonovi zmínit o epizodě se závratí.

*****

"Jo! Počkej!" zavolal na ní Dawson na chodbě. Joey se zastavila a unaveně se opřela o skříňku. "Jak je?" zeptal se, když jí dohonil.

"Fajn," řekla pomalu. "Hele, Dawsone, chci se omluvit za ty svý nálady v poslední době." Věnovala mu svůj známý poloúsměv.

"To ty hormony nebo ně-" Náhle se odmlčela. Trochu poklesla v kolenou a Dawson se naklonil, aby jí chytil. Studenti dívku v nesnázích a jejího přítele v zářivé zbroji obklopili.

"Zavolejte někdo sestru!" zakřičel Dawson hystericky. "Joey! Jo!" Začal jí zlehka pleskat přes tvář. Zástup kolem něho si šeptal. Co to s ní je? Umírá nebo co? Dawson se naléhavě po všeobecném zmatku rozhlédl. Kde je ta zatracená sestra? Co jí k čertu trvá tak dlouho? Všechno měl rozmazané.

Náhle si rozložitá sestra proklestila cestu okounějícími teenagery k Dawsonovi a Joey v bezvědomí. Poklekla, aby jí zkontrolovala puls, a zároveň uklidňovala Dawsona. "Sanitka je na cestě."

Následující minuty měl Dawson slité. Změť hlasů. Formující se zvuky. Místo všech tváří mimo Joey jen barevné skvrny. Když dorazila sanitka, lékaři ihned nasadili Joey přes nos a ústa kyslíkovou masku. Zatímco jeden z nich kontroloval Joeyiny životní funkce, otočil se k sestře a začal s ní mluvit, přičemž Dawson stále klečel vedle Joey. Sestra na něj lékaři ukázala. Přišel k němu a jemně řekl: "Ty jsi její kluk?"

"Cože? Ach, jo. Jo. Bude v pořádku?" Zrak měl upřený na svou lásku v bezvědomí.

"Uděláme, co bude v našich silách. Měli bychom vědět o něčem, co by to mohlo způsobit?" Dawson stále hleděl na Joey, která začala otvírat oči. Pocítil, jak ho zaplavuje vlna úlevy. "Synku, synku..." ozval se lékař.

"Co?" otočil se k němu Dawson, jako by si ho teprve teď všiml.

"Říkal jsem, jestli nemáš tušení, co by to mohlo způsobit?" Bez toho, aby Dawson zvážil svou odpověď, odvětil: "Je těhotná." Mumlání studentů Capesideské střední se po tomto prohlášení slyšitelně zvýšilo.

*****

"...nedostatek železa. Proto omdlela. Předepíši jí prášky na doplnění a pár dní si odpočine v posteli. Pak zkontrolujeme hladinu a promluvíme si o tom, jestli bude nutná domácí výuka." Bessie a Gale lpěly na každém slově, které doktorka Pettersonová říkala, ale Dawson jí po té, co vyšlo najevo, že Joey a dítě budou v pořádku, nevnímal.

Bože, byl tak hloupý! Nemohl uvěřit, že před polovinou školy oznámil, že s Joey čekají dítě. Přišel o rozum? Joey ho zabije. Jedna z mála věcí, o kterých Joey ohledně dítěte mluvila, bylo, jak to řekne lidem. Chtěla to nejdříve říci Jen a Jackovi a pak, jakmile volné šaty už nebudou schopny těhotenství skrýt, měla v plánu domácí výuku. Věděla, že každý v Capeside bude vědět, že pokračuje v rodinné tradice zbouchnutí, ale přinejmenším se nebude muset dívat na lítostivé tváře. Nebo klevetské tváře. Nebo potměšilé tváře-- tj. na tvář Abby Morganové.

Dawson vyklouzl od stále hovořící doktorky a šel najít Joey. Našel jí za zástěnou, oči měla zavřené. Přístroje kolem ní pípaly. Její bledá tvář v kontrastu s tmavými vlasy svítila. Začal něco říkat, ale pak k ní prostě přikročil a vzal jí za ruku. Otevřela oči. Pohlédli se do očí, dokud Dawson nepropukl v pláč a nepoložil jí hlavu na rameno. Pozvedla paži, do níž měla zavedenou kapačku, a jemně ho pohladila po hustých vlasech.

Žádná slova nebyla vyřčena. Žádných slov nebylo třeba.

5

Joey se nervózně posadila v ředitelně. Od chvíle, kdy omdlela, to byl to její první den ve škole a ona si samou nervozitou okusovala nehty. Dawson jí předchozího večera řekl, jak neúmyslně oznámil celé škole, že je těhotná. Pochopitelně z toho neměla radost. Teď museli s Bessie na tuto časně ranní schůzku s ředitelkou a jejím studijním poradcem a Joey nemusela hádat dvakrát, aby přišla na to, o co jde.

Ředitelka Stillerová vešlo spolu s panem Milo dovnitř a zatímco si sedala, odkašlala si. Založila si ruce a pohlédla přímo na Bessie. "Bessie," řekla s nelibostí v hlase. Bessie jí přímý pohled oplatila a suše se usmála.

"Zdravím, slečno Stillerová." Ředitelka pohlédla na Joey.

"Joey, pana Mila a mě znepokojila tvá, ehm, situace."

"Situace?"

"Ano. Tvůj stav."

Joey na ně zmateně pohlédla.

"Máme návrh. A velmi doporučujeme, abyste ho přijaly. Pouze patnáct kilometrů od Capeside je škola, která pro studentky v očekávání nabízí rodičovské kursy a podobné věci. Rádi bychom tam Joey poslali." Ředitelka Stillerová pohlédla v očekávání na Bessie.

"Takže vy jí chcete poslat na nějakou pseudoškolu?" zeptala se Bessie rozzlobeně.

Slečna Stillerová obrátila oči v sloup. "Ujišťuji tě, že to není žádná 'pseudoškola'. Má velmi dobrou pověst. A docela upřímně, nelíbí se mi, stejně jako zbytku školního výboru, představa, že by Joey pokračovala ve studiu tady. Pokud bude omdlévat na chodbách, tak jistě potřebuje odbornou pomoct."

Bessie otevřela ústa, aby ostře protestovala, ale do hovoru vstoupil pan Milo. "Myslím, že paní ředitelka chce říci, že si myslíme, že těhotenství může být nakažlivé. Otěhotní jedna a za chvíli za ní všude běhá kopa ostatních dívek, co si chtějí sáhnout, jak dítě kope, vidět obrázky ze sonografu a tak dále. Pak chtějí mít vlastní děti," řekl poradce, jak nejjemněji uměl.

"Cože?" vyhrkla Joey.

"Slečno Potterová, Joey...," řekl poradce konejšivě.

"NE! Já mám být trestána za to, že si nějaká trhlá roztleskávačka taky chce zkazit život? Pokud něco, jsem příkladem toho co nedělat!""

"Slečno Potterová!" ostře se ozvala ředitelka. "Tady není, o čem diskutovat. Buď toto či domácí výuka, nebo můžete čelit posměchu krutých spolužáků, stejně jako masové hysterii znepokojených rodičů. Doufám, že učiníte správné rozhodnutí."

*****

Joey s hlasitým prásknutím zabouchla dveře ředitelny.

"To nemůžou! Všechno, na čem jsem pracovala... nějaká škola, kde nejspíš nikdy neslyšeli o logaritmech. To můžou, Bess?" zeptala se hystericky.

"Joey, uklidni se."

"Jak se mám uklidnit?"

Bessie jí vzala za ramena. "Nemusíš se rozhodnout dneska. Co kdybys šla na vyučování a dělala jakože nic? Ano? Ty, já, Dawson a Gale to můžem později společně probrat, ano? Joey?"

"Cože?" vyhrkla Joey.

Bessie jí pohlédla do očí. "Víš, co říkala doktorka Pettersonová o stresu a přílišném vzrušení. Zůstaň klidná. Vyřešíme to. Ano, Joeyičko?" Bessie použila její zdrobnělinu z dětství.

Joey jí věnovala poloúsměv. "Fajn, velká Bess."

Bessie jí jemně chytla pod krkem. "Já ti dám velkou Bess!" Klouby prstů třela Joey hlavu.

*****

Joey se zhluboka nadechla a vešla do hodiny chemie. Andie alespoň bude přátelská tvář, na kterou se může spolehnout. Podala učitelce, slečně Linquistové, vzkaz od ředitelky. Slečna Linquistová na Joey trochu smutně pohlédla, přikývla a poslal jí si sednout.

Zatímco šla Joey ke své lavici, dívala se do země. Doprovázel jí tichý šepot a pochechtávání spolužáků. Zvládne to. Byla na to zvyklá. Věděla, jak si s tím poradit. Držet se dál, dokud někdo nepřijde s lepším drbem.

Joey vklouzla do židle vedle Andie a pohlédla na ní. Andie se srdečně usmála. Joey jí to oplatila váhavým úsměvem a vyndala si z batohu sešit.

*****

"Joey, mohu s tebou na chvíli mluvit?" zeptala se slečna Linquistová, když se Joey a Andie chystaly vyjít ze dveří.

"Můžu na tebe počkat venku...," nabídla se Andie.

Joey se na ní vděčně usmála. "Ne, Andie. To je v pohodě. Sejdem se v jídelně, jo?"

"Dobře," oplatila jí Andie úsměv a s pokrčením ramen vyšla ze třídy.

"O co jde, slečno Linquistová?" Joey jí věnovala poloúsměv.

Slečna Linquistová byla její oblíbená učitelka. Měla jednu z mála bystrých myslí v jinak slaboduché Capesideské populaci. Slečna Linquistová jí úsměv oplatila. Pokynula jí hlavou, aby se posadila. Joey se posadila naproti katedře a zhluboka se nadechla.

"Než začnete, slečno Linquistová, vím, co mi chcete říct-"

Učitelka se naklonila kupředu. "O tom pochybuji, Joey. Vyslechni mě."

Joey vzhlédla do třicetiletých a něco srdečných očí. "Joey, učím tady osm a půl let. Za tu dobu jsem kvůli těhotenství přišla o spoustu nadaných studentek. Buď začnou chodit na tu nedalekou parodii na školu, nebo to se školou vzdají úplně. Joey, máš v sobě větší potenciál než kterákoli z mých bývalých studentek. Viděla jsem tvé práce. Máš skutečnou šanci se sebou něco udělat."

Joey se začervenala a sklopila zrak.

Slečna Linquistová si zhluboka povzdechla. "Ale ne, pokud to se sebou vzdáš. Joey, nejsem studijní poradce, nemůžu ti říct co dělat, dokonce ani nic doporučit. Ale naléhám na tebe, abys ses nevzdala." Slečna Linquistová šáhla do zásuvky v katedře. Joey vzhlédla.

"Napíši ti číslo. Je to podpůrná skupina pro teenagerky v očekávání a mladé rodiče. Mohou tobě a otci dítěte pomoci, Joey. Nenabízejí jen kursy rodičovství, ale mohou ti i poradit ohledně adopce. A pořádají schůzky, kde si můžeš promluvit s jinými lidmi ve tvé situaci." Podala Joey kousek papíru a ta upřela na číslo zrak.

"Doufám, že to zvážíš." Slečna Linquistová vstala a sevřela Joey rameno. "A doufám, že budeš nadále chodit na tuto školu."

Joey našla spojence.

*****

"Kde je Joey? Co jí mohlo zdržet? Myslíte, že je v pořádku? Co když zase omdlela? Věděl jsem, že je příliš brzy na to, aby se vrátila, ale to ne. 'Všechno je fajn. Přestaň mě honit a uhni mi z cesty.' Ha! Neřek bych, že jsem opatrnickej, vy byste řekli, že jsem opatrnickej?" Dawson si olízl rty.

Andie zasténala a zabořila hlavu do Paceyho ramene. "Mám migrénu. Promasíruj mi hlavu, zlato, on jí ubližuje."

Pacey jí protřel spánky.

"Dawsone, chlape, jestli se neuklidníš, budu tě muset uzemnit. Masírování hlavy nesnáším."

Andie pozvedla hlavu a vyplázla jazyk.

"Jak malá," hlesl Pacey.

Dawson se úzkostlivě rozhlédl. "To stačilo. Půjdu jí najít." Chystal se vstát.

Jen se zvedla z vedlejší židle a chytla ho za ruku. Stáhla ho zpátky.

"Dawsone Leery! Děláš scénu. Posaď se a sněz tu nechutnost, který říkají oběd. Joey byla před pěti minutama, když jí Andie opustila v laborce, v pořádku a jsem si jistá, že se objeví každou minutou," řekla Jen přísně.

Jack po celou dobu zůstával zticha.

"Dawsone," ozval se hlas za ním.

"Nééé!" zasténal Dawson. "Bezva, tohle završuje můj život v pekle. Ahoj, Abby."

Abby Morganová se přiloudals ke stolu a v předstíraném soucitu položila Dawsonovi ruku na rameno. "Jak se má náš tatínek? Bože, Dawsone. Nikdy by mě nenapadlo, že ty ze všech lidí budeš tak, no, hloupej, abys udělal dítě. Zvlášť ne na první pokus." Dawson na ní pohlédl s kamennou tváři.

"Kdo ti to řek?"

Abby se na něj lstivě zazubila. "Je toho plná škola, drahý tatínku. Všichni ví, že jste to s Joey dělali jenom jednou. A to je to poprvé takové neohrabané. Musel jsi hodně nacvičovat."

Zdálo se, že se Jen rozesměje, stejně jako Jack.

Místo toho ale Jack promluvil. "Co kdyby sis dala odchod, čarodějnice?"

"Fajn," pozvedla Abby obočí. "Dawsone, jestli tě někdy dámička a její ukřičenej harant omrzí, zavolej mi. Zjistíš, jaký je to se skutečnou ženou."

Otočila se a odloudala se, stejně jako přišla. Jen vydala tiché zasmání, které v sobě předtím dusila. Dawson na ní upřel zrak.

"Co je!?"

*****

Joey spláchla toaletu na dívčích záchodcích. Bylo jí znovu špatně a věděla, že se potřebuje najíst, nebo jinak zbytek dne nezvládne. Když se chystala odjistit dveře kabinky, uslyšela otevřít se venkovní dveře a tři hlasy Capesideských roztleskávaček. Zarazila se, nechtěla jim stanou tváří v tvář. Joey uslyšela promluvit hlas, ve kterém poznala Lizzie Gormanovou, spolužačku ze zdravovědy.

"Takže táta říkal, že když to stáhnu na dvojky, dá mi nový porche, takže doufám."

Joey uslyšela další hlas, Amy něčí. "Když mluvíme o rodičích, předpokládám, že jste slyšeli o Joey Potterový a Dawsonovi Leerym?"

"Že spolu chodí? To ví všichni. Co na tom? Ačkoli Dawson je docela kus, pokud jsi na--"

"Ježíši, Lizzie. Já vím, že jsi byla nemocná a nebyla ve škole, ale jak ti to mohlo uniknout?" zeptala se Amy s odporem.

"A co?" zeptala se Lizzie zmateně.

Joey se opřela o stěnu kabinky a přepravila se na to, co přijde. Promluvila třetí do party. Byla to kapitánka roztleskávaček, Christy Livingstoneová.

"Joey je těhotná."

"Děláš si srandu?! To není možný! Ti dva vždycky působili tak-- nevinně."

"Ale jdi ty. Zaprvý, všichni ví, že v jedný posteli spali léta. Zadruhý, jablko nikdy nepadá daleko od stromu. Vem si Bessie, její sestru. Alespoň se Joey nechala zbouchnout někým svý rasy--"

Christy Amy přerušila.

"Amy! Co je to s tebou? To jsi přehnala."

"Ať si. Nemůžeš mi říct, že tě to překvapilo, hm, Christy?"

"Ať si," zamumlala Christy.

"Pojď, Lizzie, jdem."

Zatímco Joey poslouchala, jak tři páry kroků odcházejí, sjela jí po tváři osamělá slza. Popotáhla nosem a otevřela dveře kabinky. Došla k zrcadlům a pohlédla na sebe.

"Mě to překvapilo," zašeptala.

*****

"Joey! Hej, Joey!" zavolal Dawson na svou dívku před školou. Otočila se a počkala, až jí dožene.

"Ahoj," usmála se a zlehka ho políbila.

"Ahoj," odvětil. "Všude jsem tě hledal. Proč jsi nebyla na obědě?"

Vzala ho za ruku. "Musela jsem si zavolat." Vykročili k Dawsonovu domu.

"Zavolat? Komu?"

"Dawsone," zastavila se Joey a pohlédla na něj. "Slečna Linquistová mi dala číslo na podpůrnou skupinu pro mladiství rodiče. Chci jí zkusit. Dneska mají schůzku a říkali, že můžem přijít."

"Podpůrná skupina? Co--proč?" Dawson vypadal zmateně. Zajíkl se. "Joey, ty přemýšlíš, že, chci říct, co- J-J..."

Joey si povzdechla. "Dawsone, klídek. Jenom se chci seznámit s jinýma lidma, jako jsme my. Chci-- chci si nechat možnosti otevřený, ano?" Pohlédla mu přímo do očí. "Chci tě tam. Je to v kulturáku v osm. Sejdem se tam."

Joey se otočila k odchodu a nechala za sebou stále drmolícího Dawsona.

"A-ale, Joey, kam to jdeš?"

*****

Joey pozvedla ruku, aby zaklepala, ale pak jí zase spustila. Stála před těmi dveřmi už nějakou chvíli a rozmýšlela se, jestli za ním jít. Náhle se dveře otevřely.

"Čau, Jo. Co je?"

Hleděla do Paceyho očí. "Čau. Tys, ehm, někam šel?"

"Ne, to počká," řekl Pacey.

Ve skutečnosti šel na směnu do videopůjčovny, ale vycítil, že si s ním Joey potřebuje o něčem důležitém promluvit, nejspíš o něčem ohledně dítěte. Pokynul rukou a pozval jí dál.

*****

"Tak co je, Jo? Potřebuješ, abych dělal tvýmu dítěte otce-- ne, počkat! Na to máš Dawsona. Hmm, chceš, abych byl Kmotr?" poškrábal se Pacey na tváři a chraplavým hlasem řekl: "Pro rodinu všechno."

"Blbče!" rýpla ho loktem Joey a zasmála se.

"Ledová královna."

"Hnusáku."

"Statistiko."

"Vycvičená pravačko."

V té chvíli se Joey už hystericky smála.

"Vidíš, rozesmál jsem tě, hm?" řekl Pacey a oplatil jí rýpnutí.

"Jo," zazubila se Joey. "Jo, rozesmál."

"Jedna horká čokoláda pro mladou dámu," zazubil se Pacey, když si sedal ke kuchyňskému stolu naproti Joey.

"Díky, Pacey," usmála se vděčně.

"Tak co je, slečinko? Vím, že jsi nepřišla jenom kvůli mý světově proslulý instantní horký čokoládě bez chuti."

Než Joey promluvila, udělala pauzu a našpulila rty.

"Pacey? Chtěl jsi někdy něco, ale měl pocit, že ti to nepatří?"

Pacey na ní upřel zrak.

"Joey, máš tušení, s kým mluvíš? Vítej do mýho soukromýho pekla." Na chvíli se odmlčel. "Vezmi si třeba Andie. Nezasloužím si jí. Ona je úžasná a já městskej póvl."

Joey točila v rukách s hrnkem a pohlédl do tváře jednoho ze svých nejlepších přátel.

"Pacey, chci to dítě, ale z nějakýho důvodu mám pocit... mám pocit, že ke mně nepatří. Jakože je to dítě někoho jinýho. Jakože si ho nezasloužím, protože bylo počato omylem, a jiní lidé se zas a znova pokoušejí a nikdy se jim to nepoštěstí... nezní to úplně hloupě?"

Pacey zavrtěl hlavou.

"Ne. Zní to lidsky. Hele, Joey, většina z nás nikdy nepochopí, proč se jistý věci dějou. Proč jsi otěhotněla. Proč ke mně přišla Andie. Cokoli to je. To neznamená, že je to za trest, nebo že to není naše. Joey, ať už se ohledně toho dítěte rozhodneš jakkoli, není za trest. Je testem. A je tvoje. Nikoho jinýho."

"Neřekla bych, že by se tohle Dawsonovi líbilo," usmála se Joey skrz slzy.

"Jo, no," povzdechl si Pacey, "Dawson tak úplně nežije v našem světě, jestli víš, co myslím."

"Já vím. Má v hlavě celej scénář toho, jak bysme si mohli dovolit to dítě vychovávat, ale pravda je, že já nevím. Vím, že nejsem připravená se vzdát svých snů, ale fakt pochybuju, že bych mohla jít do nemocnice, to dítě porodit a pak ho jen tak podat cizímu člověkovi. Jsem sobecká, Pacey. Nejsem dost silná, abych udělala pro svý dítě to nejlepší. Chci si ho nechat."

"Zdá se mi, že ses rozhodla, Joey."

Pacey jí objal a nechal jí vyplakat se na nestranném rameni.

*****

"Dnes se tu máme dva nováčky. Joey a Dawsona. Přivítejme je."

Joey se usmála na lidi sedící v kruhu. Oči měla oteklé a zarudlé, ale cítila jistou úlevu z toho, že ví, co chce. Dawson na ní pohlédl. Poznal, že došla k nějakému rozhodnutí, ale nevěděl k jakému. Pokud by se chtěla toho dítěte zbavit, zabilo by ho to. Opravdu věřil, že jejich láska překoná všechno. Náhle Joey promluvila k mase kluků na trní a těhotných dívek.

"Já jsem Joey a tady to je můj kluk Dawson. Jsem ve čtrnáctém týdnu a jsme tu kvůli podpoře a abychom zjistili, jak se o naše dítě postarat, až si ho za šestadvacet týdnů přivedeme domů." Pohlédla zpět na Dawsona a ten se na ní široce usmál.

"Výborně," řekla poradkyně, Anne. "Tak co kdybychom začali s tím co škola?"

Joey se posadila a sevřela Dawsonovi ruku.

6

Joey si frustrovaně strčila učebnici fyziologie do skřínky. Byla naštvaná, protože za sebou slyšela šepot dvou spolužaček, které nestoudně klábosily o těhotné dívce, jež se odmítla odchodem ze školy uchránit ostudy. Upřela zrak na svůj odraz v zrcadle, které měla ve skříňce. Při pohledu na tmavé kruhy pod očima si povzdechla. Poslední dobou byla neustále unavená a pořád jí občas bývalo po ránu špatně. Štvalo jí nebýt normální a nestarat se jen o následující písemku z chemie, či jestli dostane či nedostane stipendium. Joey hádala, že s tím se už trápit nemusí. Kdo by dal matce stipendium?

Dawson pohlédl chodbou na Joey. Ačkoli vypadala unaveně, byla stále překrásná. Věděl, že má pocit, že je ve škole v prekérní situaci, známá jenom jako 'ta těhotná'. Ale byla mnohem víc než to. Kdyby jí tak o tom mohl přesvědčit.

Ke všemu cítil Dawson vinu, že její trápení nepřímo způsobil. Pamatoval si, jak jí slíbil, že jí nikdy neublíží. Ten slib porušil. Už tolik lidí jí ublížilo, zabíjelo ho být dalším takovým. Rozhodl se hrát roli milého, soucítícího přítele, jež bude otcem. Přiběhl k Joey a dal jí ruce kolem pasu. Unaveně se o něj opřela.

"Čau, krásko," řekl, ignoruje šokované výrazy a vědoucí pohledy, jež je obklopovaly.

"Čau," odvětila. Políbil jí na krk, ale zarazila ho. "Přestaň."

Otočil jí, aby na něj pohlédla. "Co je?" zeptal se.

"Nic. Jen s tím přestaň." Joey se otočila a vzala si svůj batoh. Dawson se rozhodl to nechat být a vzal od ní batoh.

"Pojďme," pronesl. "Vypadáš utahaně." Usmál se na ní. Dala si ruku na čelo.

"Dawsone," osopila se, "přestaň bláznit." Překvapen tím výbuchem na ní pohlédl. Vyšla ze dveří a on jí stále s jejím batohem v ruce následoval.

*****

Anne se rozhlédla po skupině. "Dobrá," prohlásila, "kdo je další?" Poradkyně upřela zrak na Joey, která vypadala naštvaně, a na Dawsona, který vypadal zdrchaně.

"Dawsone? Nemáš nám co říct?" Dawson pohlédl na Joey, téměř jako by si od ní žádal svolení promluvit. Joey si založila ruce, dala k sobě nohy a odvrátila zrak stranou na podlahu.

"Ne," řekl Dawson tiše. "Vše v pořádku."

"Dawsone, jsem si jistá, že o něčem chceš mluvit. Netrápí tě nic?" Dawson nezávazně pokrčil rameny.

"Jistě," odvětil. "Ale Joey nechce, abych o tom mluvil." Anne pohlédla na Joey. Řeč jejího těla naznačovala, že se na svého přítele zlobí.

"Je to pravda, Joey?"

"Ať si mluví, o čem chce, mně je to fuk."

"Vidíte?!" vybuchl Dawson. "Přesně tohle mě trápí! Já se jen pokouším být dobrým přítelem! Když jí podporuju, tak blázním! Když se jí nezeptám, jak jí je, tak jí očividně už nemiluju a chci vycouvat! Nemůžu vyhrát! Je POŘÁD strašně nabroušená!"

"Prosím?!" vyskočila Joey. "O kom si všichni pořád šeptaj? Hm? A čí hormony poslední dobou totálně cvokatí?! "

Anne otevřela ústa. "To je--"

"To ti dává právo zacházet se mnou jako s nějakou špínou pokaždý, když pro tebe chci udělat něco milýho? Tohle-- tohle-- tohle jsou hormony, jo!" Dawson nyní rovněž stál.

"No-" pokusila se jim skočit do řeči Anne, ale Joey jí nenechala.

"Ááá... tak ty chceš hormony?! Já ti ukážu hormony, Dawsone Leery! Nemáš tušení, jaký to je, když na tebe celá škola zírá!"

"Možná-" pokusila se říci Anne. Celá podpůrná skupina nyní hleděla z Dawsona na Joey a zpět, jako by hráli ping pong. Nic takového nikdy předtím neviděli.

"Vážně, Josephino Potterová? Shrňme si to, ano? Jsem otec toho dítěte a lidi na mě taky divně koukaj! Má angličtinářka mi sotva může pohlédnou do očí, můj otec se mnou sotva prohodí slovo--"

"Což je především tvá vina, žes ho tenkrát tak usadil!"

Dawson pokračoval, jako by Joey neslyšel. "Pacey neustále dělá vtípky, Andie mě obdarovává soucitnýma pohledama, Jack vypadá, jako by mě chtěl zlynčovat, a má holka se mě ani nedotkne, ani si nenechá dát pusu! Ale můj život je přímo pohádkovej, že, Joey?"

"Co kdybychom-" ještě jednou se pokusila vstoupit do hádky Anne. Zbytek teenagerů v místnosti působil jak v posvátné bázni.

"Jasně. Stěžuj si, jak se naši kámoši dívaj na TEBE! Dostává se mi dvakrát tolik soucitných pohledů jak tobě, kdykoli je Andie se mnou, nahodí druhej stupeň, jako by mě musela zbavovat myšlenek na dítě nebo co, a Jen, no, Jen si to řádně vychutnává! A fakt promiň, že se nechci muchlovat každou noc, když je mi na zvracení!"

"S Jen ani nezačínej, Jo! Ona se CHCE s tebou kamarádit!" Joey zavrtěla hlavou.

"Vážně? Tak pročpak se mnou už nemluví tváří v tvář? Protože tě pořád miluje a teď, když budeš otcem, ví, že jsi příliš hodnej kluk na to, abys mě opustil a vrátil se do jejího náručí!"

"Proboha, kam na tyhle kraviny chodíš? Možná jenom už neví, co by ti řekla! Já to jistě nevím! Na VŠECHNY z nás jsi POŘÁD nabroušená! Co by tě to stálo, kdybys tu záležitost s Jen nechala být? Bože, přál bych si..." Odmlčel se. "Zapomeň na to."

"Ne, Dawsone!" Joey na něj nazlobeně pohlédla. "Co by sis přál? Přál by sis být s Jen?" Dawson zavrtěl hlavou a vyhrkl to, co měl na mysli.

"Ne. Přál bych se, abych tě ten večer nepolíbil." Joey na něj šokovaně pohlédla. "Přál bych si, abys odjela do Francie." Zdálo se, že se Joey každou chvíli rozpláče. Roztřeseně se posadila na pohovku. Tvář měla mrtvolně bledou a celé tělo se jí třáslo. Když vyhledala Dawsonovu tvář, do očí jí vstoupily slzy. Dawson na ní hleděl s otevřenými ústy. Zdál se být překvapený tím, co právě řekl.

"Já-ehm-já," koktal a pak se jen otočil a odešel z místnosti. Joey za ním upírala zrak. Složila si hlavu do dlaní a začaly s ní otřásat vzlyky. "Dawsone--" hlesla. Dívky ze skupiny se náhle probraly k životu, obklopily jí a objaly jí.

Jeden z hochů, Carl, který seděl vedle Anne, na ní pohlédl s pozvednutým obočím. "No, něco takového se každý den nevidí." Anne si jen povzdechla.

"Bude to v pořádku," utěšovala dívka jménem Maria Joey. "Spraví se to, Joey."

Joey jen zavrtěla hlavou a dokázala ze sebe dostat: "Nespraví. Nechápeš to, bez něj to nezvládnu!" Pak roztála v jednu obrovskou slzu.

*****

Dawson se toulal po capesideských ulicích, naštvaně si projížděl rukama vlasy a přemýšlel. Nemyslel vážně, co Joey řekl. No, myslel, ale ne tak, jak to pochopila. Jen jí chtěl chránit, toť vše. To bylo vše, co kdy chtěl. Milovat jí a chránit jí. Náhle Dawson spatřil známou tvář sedící na molu. Zamířil k ní. Jen Lindleyová v hlubokém zamyšlení upíjela kolu. Když zaslechla známé povzdechnutí, lekla se a Dawson si k ní přisedl.

"Čau, Dawsone." Otočila se, aby se na něj usmála, ale tvář jí povadla, když spatřila výraz v jeho tváři, zatímco upíral zrak na vlny v zátoce.

"Jen," řekl, "my dva jsme teda případy." Potřásla hlavou.

"Cože?"

"Nic," odvětil. Chvíli bylo ticho, než znovu promluvila Jen.

"Dawsone, jsem si jistá, že existuje důvod, proč se chováš tak divně, i na tebe, ale nejdřív... můžu se tě na něco zeptat?" Dawson přikývl, pohled stále upřený na neklidnou vodu.

"Joey mě pořád nenávidí?" Dawson se k ní otočil.

"Cože?" zeptal se překvapeně.

Jen pokrčila rameny. "Vím, že mě Joey nemá v lásce, ale pořád mnou opovrhuje? Protože já jí chci pomoct, ale mám zmatek v tom, jestli ode mě chce pomoc a přátelství, nebo chce, abych se držela stranou." Dawson si odfrkl.

"To nejsi sama." Pohlédl na Jen, která mluvila vážně, a zdálo se, že jí jeho úsečná odpověď nějak ublížila. "Promiň, Jen. Ona prostě... nenechá si ode mě pomoct. Ale já vím, že jí potřebuje, i když se jí to nelíbí. Chci jí pomoct. Jenom už nevím jak. Já--já se pokoušel tak usilovně a ona si v sobě pořád staví zdi, jak to dělala od smrti svý mámy..." Dawson se rozplakal. Jen se zhluboka nadechla. Nyní věděla, že potřebují její pomoct, ať už se jim to líbí nebo ne. Stejně jako Joey potřebovala Dawsona, ať už se jí to líbilo nebo ne. Jen vzala Dawsona za ruku a pevně jí sevřela. Tázavě na ní pohlédl.

"A já chci pomoct tobě, Dawsone," nepatrně se usmála. Dawson váhal jen okamžik, než si složil hlavu na její rameno a vyplakal se do něho.

*****

Přítel Marii, Eric, otevřel Joey dveře od auta. Odvezli jí domů. Myslela, že půjde pěšky, ale Eric na tom trval, říkal, že někteří muži ví, jak se chovat k dámě. Že jí nazval dámou, Joey trošku rozesmálo.

"Díky," řekla. "Fakt si toho vážím." Usmála se skrz okénko na Mariu, která seděla na sedadle spolujezdce.

"Žádný problém," odvětila Maria. "Vystoupila bych a objala tě, ale s pohybem mám v těhlech dnech menší trable." Joey se zasmála. Maria byla v osmém měsíci. Než odjeli, Maria sevřela Joey ruku.

"Neboj. Vrátí se." Joey popotáhla nosem, přinutila se znovu nerozplakat.

"Jo, no... zatím." Maria jí zamávala.

Joey se otočila, unaveně vyšla po schodech a chystala se odemknout dveře od domu. Bylo teprve osm, takže Bessie byla stále v Ledárně a Alex byl stále u Lauren, pečovatelky. Venkovní světlo mdle ozařovalo dveře, ovšem nikoli zbytek verandy. Joey sebou trhla, když z lavičky zaslechla hlas.

"Důvod, proč bych si přál, abych tě nepolíbil, je, že by ses takhle netrápila, kdybych to neudělal." Joey se neotočila.

"To je to nejhloupější, co jsem kdy slyšela, Dawsone."

"Jo, no, znáš mě, v tom jsem expert." Vstal. "Omlouvám se, Joey. Miluju tě a pokoušel jsem se tě chránit, ale během toho jsem ti ublížil ještě víc." Joey popotáhla nosem a otočila se, po tváři jí stékaly slzy.

"Já vím," odvětila. "Taky se omlouvám. Že jsem tak náladová a že na něčem trvám, a když mi to dáš, že na tebe za to křičím. Nevím, co to se mnou je." Dawson jí dal ruce volně kolem pasu a zašeptal jí do ucha.

"Já vím, co to je... nikomu to neříkej, ale jsi těhotná." Joey se zasmála a plácla ho.

"Myslíš, že si zábavnej, co, Leery?" Přikývl.

"Vím, že ano."

"Vážně?"

"Hm, hmm." A snad poprvé za věčnost se políbili.

*****

O tři týdny později leželi Dawson a Joey v jeho posteli a dívali se na Kdyby tak Lucy věděla. Joey hystericky plakala.

"Bože," vzlykla. "To je strašný. Poprvý, když jsem ten film viděla, mohla jsem se smíchy potrhat, jak je kýčovitej, a teď mě rozpláče." Dawson se zazubil.

"Líbí se mi ta nová citlivá Joey."

"Jo, no, nezvykej si na to, kámo. Za pětadvacet týdnů, když ta osina, kterou láskyplně nazýváme naším dítětem, opustí její-"

"Jeho," řekl Dawson pevně.

"Jo, jasně, bla bla. Až opustí JEJÍ pelíšek v mém těle, vrátím se k svými cynickýmu já."

"Pořád se mi zdáš dost cynická," zasmál se Dawson a pohladil jí po vlasech.

"Ha ha."

"A jo," vzpomněl si Dawson na něco, "měl jsem ti předat vzkaz od Jen. Říkala, že nákupy tenhle víkend pořád platí. O co jde?"

"Jen se půjdem s Mariou a Andie poohlédnout po dětským oblečení. Seznámila jsem je a teď jsme jedna parta. Andie je trochu na větvi z toho, že zná DVĚ těhotný teenagerky. Ale Jen, no, jsem ráda, že jí mám. Moc mi pomohla."

Joey to neměla Dawsonovi říkat, ale minulý týden se Jen Joey svěřila, že jednou byla těhotná, ale potratila. Joey potřásla hlavou. Bylo fajn, že se s ní chtěla Jen kamarádit. Potřebovala někoho, kdo to mohl pochopit. "Nicméně, Jen si myslela, že by bylo dobrý, abych si vyšla. Přísahám, že v posledních třech týdnech se ta holka stala mou osobní pečovatelkou. Nevím, co to do ní vjelo." Dawson si odkašlal.

Neřekl Joey o rozhovoru s Jen. Stále nevěděl, co by jí rozrušilo a co ne.

"Joey?" ozval se o deset minut později.

"Co?" odvětila skrz slzy.

"Proč brečíš při reklamě na zubní pastu?"

Ruka ho bolela ještě následujícího dne.

7

O deset týdnů později...

"To byl opravdu dobrý nápad, Jen. Dík, že jsi s ním přišla." Joey uznale pohlédla na dívku, kterou kdysi považovala za mrchu ze západu (jinak známého jako New York). "Měla jsi pravdu. Skutečně potřebuju vypadnout z Dawsonovy postele-" Jen se zazubila a Joey se zarazila. "Radši to přeformuluju..."

"Nezačaly tam vaše trable?" zazubila se šibalsky Jen.

Joey udělala obličej. "Moc vtipný."

Jen a Joey si prohlížely dětské oblečení, zvláště holčičí, jelikož byla Joey přesvědčená, že nosí holčičku. Dawson zůstával skálopevně přesvědčen, že to bude syn. Stalo se to u všech v partě populárním vtípkem, hádat se, zda mají ve 'Velké debatě' pravdu Joey nebo Dawson.

Joey si náhle dala ruku na břicho, které za poslední měsíce značně vyrostlo.

"Co se děje?" zeptala se okamžitě Jen.

"Nic!" zasténala Joey. "Ty a Dawson. Přiblížím ruku k břichu, nebo vydám zvláštní zvuk a vy hned: 'Joey, Joey, co se děje?! Nepotřebuješ aspirín, doktora, nebo snad čtyřiadvacetihodinový dozor a soukromou sestru?'" posmívala se Joey. Usmála se, aby Jen poznala, že žertuje. "Dítě kope. Chceš si šáhnout?" Joey vzala Jen za ruku a přiložila si jí na břicho. Jen ucítila silný tlak proti dlani a vykulila oči.

"Páni... bolí to?" Joey zavrtěla hlavou.

"Je pořádně silná." Jen rovněž věřila, že je to holčička.

"Pojď," řekla Joey. "Jde se nakupovat." Vzala z blízkého stolu růžový pletený dětský čepeček. Přiložila si ho k břichu a řekla: "Tak co, zlatíčko, líbí se ti ten čepeček?" Hleděla při tom do nedalekého zrcadla. Zasténala. "Kdy jsem tak přibrala?"

Jen se usmála. Slyšela to nejméně jednou denně. "Nejsi tlustá, Joey. Jsi těhotná. A neříkal mi Dawson, že doktorka povídala, že je to tak brzy poznat, protože jsi moc hubená?"

"To ti chtějí jenom nakukat. Říkám ti, že těhotenství je jenom konspirace bránící ženám, aby měly těla, co se neprohnou a nezkřiví." Jen obrátila oči v sloup a začala neslyšně deklamovat slova spolu Joey. "Nikdy už si nebudu moct vzít bikiny. Nebo, když na to přijde, šaty pod dvanáctky. Hmm." Joey věděla, že si naříká, ale nemohla si pomoci. Těhotenství jí nedělalo dobře. Bylo jí horko, záda jí bolela skoro téměř jako kotníky, a kdyby Dawson nepřestal s tím věčným oblétáním, musela by ho zabít. Nevěděla, jak by vysvětlila svému nenarozenému dítěti, že mu zabila tátu, ale to by vyřešila později. Jinými slovy se Joey chovala jako každá jiná těhotná žena v zemi.

Jen si povzdechla a pohlédla na hodinky. "Joey? Půjdu zavolat babičce. Když se pár hodin neozvu, začíná vyšilovat. Ano? Zastavím se u automatu a přinesu ti kolu nebo něco. Vypadáš schváceně."

"Fajn," odvětila Joey nepřítomně. Prohlížela si malé růžové dupačky. "Nemůžu uvěřit, jak jsou malé," říkala si pro sebe. Mysl se jí začala horkem toulat, rozhlédla se a všimla si malé holčičky, asi šestileté, s panenkou v ruce, držící se máminých šatů. Joey se něžně na mile vypadající dítě usmála, přemýšlela, jestli její holčička bude vypadat stejně tak rozkošně. Holčička vyděšeně pohled Joey oplatila a přitiskla se k maminčiným šatům. Matka na svou dceru tázavě shlédla.

"Co je, zlatíčko?" Dívenka ukázala na Joey.

"Mami, jak to, že má ta holka stejně velké bříško jako ty s dítětem?" Máma koukla na Joey a sjela jí neschvalujícím pohledem. Pak její výraz změkl a otočila se k své dcerce.

"Protože je to zlobivá holka, Emmy. Dělá zlé věci a nemá ráda sebe nebo toho kluka, co zná. Pamatuj, ty nebuď taková zlobivá jako ona." Ženu upřela pohled na Joey, jako by říkala, jak se odvažuješ kazit mi dítě. Pak se prudce otočila a Emmy táhla s sebou.

Dítě se otočilo a nevinně znovu pohlédlo na Joey. Joey tam jen tak stála, v šoku z toho, že o ní někdo něco takového řekl. Jedna její část chtěla tu ženu dohnat, vrazit jí facku a říct jí, že alespoň ví, co láska je, a jak byla do svého kluka zamilovaná, když s ním spala, jak studovala na vyznamenání, a ještě k tomu pomáhala prací své sestře a synovci. Její druhá část se tak styděla za sebe a své zvětšující se břicho, že se chtěla někam před zvědavými dětmi, soucitnými teenagery a zírajícími dospělými schovat.

Joey se probrala z myšlenek, když k ní zezadu přišla Jen. "Já ti nevím, Jo. Možná bysme sem měly dotáhnout Jacka, mí homosexuální přátelé v New Yorku měli všichni skvělý vkus..." Když si všimla Joeyina výrazu, odmlčela se.

Podala jí ledovou kolu, co přinesla, a dala jí ruku na rameno. "Joey, co se děje?" Joey její ruku setřásla.

"Nic, jasný? Pojďme."

"Dobře..." Jen si skousla ret a následovala Joey z obchodu.

*****

Joey ležela nahoře v Dawsonově posteli a slyšela zdola šeptání. Byla si jistá, že mluví o ní, ale bylo jí to jedno. Nechtěla mluvit. Chtěla jen po tři následující měsíce ležet v té posteli, daleko od všech a všeho. Ale věděla, že dříve či později přijde Dawson a bude se dožadovat vysvětlení.

Samozřejmě, o pár minut později vpadl její kluk do pokoje. Posadil se na kraj postele a začal Joey masíroval ramena. Ležela tam s pohledem upřeným do zdi, což věděl, že je znamení, že nechce mluvit. Přesto se rozhodl otevřít stavidla.

"Nechceš mi říct, co se stalo, Jo? Jen říkala, že tě něco rozrušilo." Joey pokrčila rameny. "Nechceš se na mě alespoň podívat?" Joey znovu pokrčila rameny. Dawson jí vzal a otočil jí tváří k sobě.

"Dawsone, přestaň," zavrčela Joey.

"Jde o tvý narozky? Protože já nezapomněl, abys věděla."

"Ne, nejde o..." Joey se odmlčela. Její výraz trochu změkl. "Co tím myslíš, že jsi nezapomněl?" Dawson seskočil z postele.

"No," řekl, "napadlo mě, že bychom mohli konečně taky něco udělat jen pro sebe, víš, dítě stranou. Takže jsem nám zarezervoval místa v Le Petit Bistro..." Joey zasténala a přetáhla si přikrývku přes hlavu.

"Na to zapomeň," zamumlala zpod přikrývky. "Nepůjdu do drahé, krásné restaurace v tomhle stavu." Dawson jí dal přikrývku z tváře. Joeyiny vlasy byly rozpuštěné po polštáři a on si pomyslel, že je to ta nekrásnější žena všech dob.

Narozdíl od Joey si myslel, že je každým dnem krásnější. Je něco úžasného na pohledu na ženu, která nosí vaše dítě. Jo, dobrá, byl romantik. No a?

"Takže tahle změna nálady se týká toho, jak vypadáš. Joey--"

"Nejde o tom, jak vypadám," hlesla.

"Jde o-- zapomeň na to."

"Ne, pověz mi, co tě trápí."

"Dawsone," pohlédla na něj Joey, už ne odměřeně, jen vyděšeně a osaměle. Cítila se jako nějaká běhna. "Myslíš..." Bylo pro ní těžké to ze sebe dostat. "Myslíš, že když jsem tohle dopustila, jsem běhna?" Sklopila zrak, dále už neschopna na něj hledět, po té, co to vyslovila.

"Cože?" zeptal se Dawson nevěřícně. Zvedl jí bradu, aby jí hleděl do očí. "Joey, nejsi žádná běhna. Hele, byl to... byl to omyl, ale byl to omyl lásky. A víš, my přece neřádili jak králíci nebo tak něco. Bylo to jen jednou..."

"Říkáš to, jako by to ospravedlňovalo."

"Fajn, jo, byli jsme na sex příliš mladí. Oba to teď víme. Zapiš to jako výchovnou lekci. Teď musíme myslet na naší novou rodinu."

"To jako vážně, Dawsone? Výchovnou lekci?" řekla Joey napůl pohrdavě a napůl pobaveně.

"Udělali jsme chybu. Ale teď budeme mít rodinu. Neříkám, že to bude snadný, ale zvládneme to. Vím to, protože...," pokrčil rameny, "...o tom točí Spielberg." Joey se hlasitě zasmála.

"Pane Leery, kdy přestanete považovat svůj život za scénář?"

"To je jedna z věcí, co se nikdy nezmění, má drahá. Zvykni si na to."

"Kdybych to neshledávala okouzlující, vyspala bych se s tebou tu noc?"

"Ne?"

"Správná odpověď."

"Chceš říct, že těch uplynulých šestnáct let, co jsme spali v jedné posteli, vše, co jsem ti musel říct, aby ses se mou vyspala, bylo, že můj scénář zahrnuje naší svatbu?"

"Jo."

"Sakra! Kéž bych to zjistil dřív!" Zazubili se na sebe. Náhle výraz Joey zvážněl.

"Ale, Dawsone, to nemění fakt, že se na mě lidi dívají, úplní cizinci, a vidí, že jsem mladá a nemám snubní prsten, a soudí mě. Po jejich."

"Joey, odkdy se staráš o to, co se myslí jiný lidi? Jak si myslíš, že se cítila tvá máma, když se celý město dozvědělo, že jí tvůj otec podvádí?"

Dawson to téma nerad načínal, ale věděl, že je to jedna z mála analogií, které na Joey zaberou. "Ale já si moc dobře vzpomínám, že tvá máma vzala mě, tebe a Bessie na večeři asi týden po té. Číšnice na ní zírala a stejně tak ostatní hosté, ale tvá matka... bože, Joey. Držela hlavu vztyčenou a pomohla nám si objednat."

Dawson jí položil ruku na její. "Každý den z ní v tobě vidím víc a víc. Pokud byla dost silná ona, jsi i ty." Joey se usmála a přikývla.

"Jo."

"Fajn, teď vstaň a pusť se do všech těch holčičí věcí, co s Jen děláváte, a připrav se na večer venku. Máš narozeniny. Konečně je ti šestnáct." Dawson jí pomohl na nohy.

*****

"Je hezký být s tebou chvíli sama, ale je mi trochu smutno, že tu nejsou i ostatní," řekla Joey, když jí Dawson podržel otevřené dveře restaurace.

"Á," odvětil Dawson. "Takové dilema jsem předvídal." Joey na něj podezřívavě pohlédla.

"Cos udělal?"

"Nic," odvětil nevinně.

"Rezervace na jméno Leery," řekl Dawson číšníkovi. Byli odvedeni k velkému stolu s balónky přivázanými k židlím a s rudými růžemi na podnose. Seděli u něj Jen, Jack, Andie a Pacey.

"Překvapení," zvolali první tři.

"Jo, překvapení," přidal se Pacey a nadále si ukusoval ze žemle. Andie ho praštila po zádech. Po té, co mu málem zaskočilo, se k ní otočil. "Co je?" Andie obrátila oči v sloup.

Dawson pro Joey odsunul židli a ona se posadila a přivoněla si k růžím.

"Je to moc milý." Joey se zamlžily oči.

"Koukněte na ty těhotenský hormony!" žertovala Jen a celá parta se zasmála.

"To je pro tebe. Ode mě a mýho prince," natáhla se Andie přes stůl a podala Joey plochý balíček.

Byla na něm malá kartička. Bylo na ní: 'Až budete s Dawsonem v domově důchodů, můžete si připomenout, jací jsme bývali.' Uvnitř byla fotografie všech šesti z Capesideského karnevalu z doby těsně předtím, než Joey zjistila, že je těhotná. Byl tam rovněž padesátidolarový dárkový certifikát do místního obchodu s oblečením.

Promluvil Pacey. "Nebyli jsme si jistý, co by ti teď padlo, když se z tebe stal školní autobus..."

Dawson na něj upřel zrak, ale Joey se té poznámce zasmála. "Spíš říční člun. Díky." Dawson na ní překvapeně pohlédl. No, tato slezina jí jisto jistě dostávala do dobré nálady.

Pak přišla se svým dárkem Jen. Byly to dvě pravoúhlé krabičky spojené stuhou. Když je Joey otevřela, odhalila dvě sady velmi kvalitního značkového uhlu, vodovek a nových štětců. Joey upírala na nové umělecké náčiní v klíně zrak. Nikdo nic neřekl. Jen si odkašlala.

"Napadlo mě, že... no, nemusíš se vzdát umění." Joey se k ní otočila.

"Díky," byla její prostá slova, ale Jen porozuměla významu skrytému za nimi.

Jack přerušil následné ticho a podal Joey svůj dárek. Byl to životopis Degase. Joey se usmála a dodala, že to bude dobrý způsob, jak zabít čas, když bude Dawson trvat na celonočním Spielbergovském maratónu. Všichni se zasmáli, až na Dawsona, který nasadil svůj nejlepší výraz ublíženého štěněte.

"No," řekla Andie živě, "neměli bychom si objednat?" Zamnula rukama.

"Vteřinku," odvětil Dawson. "Ještě jsem nedal půvabné oslavenkyni dárek já." Joey vypadala překvapeně.

"Myslela jsem, že dárek je oslava." Dawson a Pacey se zasmáli. "Jo jasně," řekl ten druhý, "Dawson Leery a nechá si uniknout příležitost chovat se jako romantickej blázen?" Dawson mu to odkývl.

"Dej si pozor, co ti jednou provedu, až budeš pokojně spát, kámo." Otočil se k Joey. "Vím, že jsi chtěla tohle." Dál jí čtvercový balíček, jež se ukázal být novým cédéčkem Sarah McLachlan.

"Díky," políbila ho Joey na tvář.

"Cože?" Pacey vypadal šokovaně. "Kde je šperk, Leery?" Dawson, Joey a Andie na něj hromadně pohlédli. "Co je?" zeptal se nevinně. "Myslel jsem, že je to něco jako pravidlo, že kluk musí dávat šperk."

*****

Později, když Pacey a Andie zamířili někam, kde mohli být sami, a Jack odvezl Jen domů, Dawson a Joey seděli na verandě jeho domu v houpací sedačce. Vládlo mezi nimi přátelské ticho.

"Je to pěkný," řekla Joey konečně, trochu pohupujíc sedačkou.

"Mmhmm," ozval se Dawson a dal kolem ní ruku. Po chvíli se ozval znovu. "Joey?"

"Jo?"

"Mám pro tebe šperk. Jen jsem ti ho nechtěl dát přede všemi." Joey nevypadala nijak zvlášť překvapeně.

Dawson vytáhl malou krabičku a vyndal z ní prsten.

"Joey," odkašlal si, "přál bych si, aby sis mě vzala. Ale nechci, aby si kdokoli myslel, že to bylo jen kvůli tomu, že jsi těhotná, zvlášť ne ty. Takže chci, abys ho brala jako předzásnubní. A pak, za pár let, až odmaturujeme, pokud budeš chtít, velice rád ti dát skutečný zásnubní." Joey jen přikývla a dovolila mu, aby jí prsten navlékl na levý prsteníček. Vše už bylo řečeno. Něžně ho políbila na rty.

*****

Později toho večera v posteli vyhledala svou dlaní jeho. Otočil se a poprvé za řadu měsíců jí držel v náručí. Jednu ruku na jejím břichu, druhou kolem jejích ramen. A tak se ponořili do pokojného spánku.

8

Joey vzala láhev čistícího prostředku a trochu ho nanesla na houbičku v levé ruce. Uklízela celý den a nezdálo se, že by toho chtěla v dohledné době nechat.

"Bože," zamumlala. "A to jsem si vždycky myslela, že je paní Leeryová dobrá hospodyně." Joey usilovně drhla jedno místo na dřevěném pultu, které nechtělo podlehnout nátlaku houbičky. Zpoza ní se objevil Dawson a vypadal pobaveně. Zastavil se ve dveřích a pozoroval, jak jeho dívka horečně uklízí. Každý den toho týdne, když se vrátil z videopůjčovny, jí našel, jak uklízí. V pondělí to byly podlahy, v úterý okna, ve středu jí našel v hromadě prádla.

"Čau, Jo," řekl s náznakem smíchu v hlase. "Myslel jsem, že představa věčně těhotných, bosích a v kuchyni se činících žen zastarala už v padesátých letech." V tu chvíli už byl za ní a objal jí pažemi kolem poloviny břicha, kam ještě dosáhl.

Joey se otočila s výrazem předstírané zloby. "Ty si děláš srandu z mý hnízdící fáze, Leery?" Dawson se zazubil. "Kdes vzala tu akademická hantýrku?"

"Hmm. Přemýšlím. Roky neustálýho analyzování nahoře v tvý posteli, zatímco Spielbergovo filmy běží zas a zas a zas...." Dawson předstíral šok.

"Ty se odvažuješ urážet Pána vesmíru?" Joey nasadila uličnický výraz.

"Dawsone," zašeptala, "Spielberg..." Připravil se na rýpnutí, o němž věděl, že přijde. "...je strašnej!"

"Och..." Dawson Joey nemilosrdně zalechtal. Utekla mu a sehnula se za pultem. Když se Dawson přes něj naklonil, vyběhla a popadla kýbl vody, který ještě před chvílí používala na uklízení. Rozšířily se jí oči a zhluboka se zasmála.

"Miláčku...," popichovala.

"To neuděláš..." I tak začal Dawson pomalu zaujímat bojový postoj.

"Neudělám?" zařehonila se Joey a vychrstla kýbl špinavé vody na svého přítele."Já nemám slitování."

V té chvíle přišla Gale Leeryová a naskytl se jí pohled na jejího promáčeného syna a jeho těhotnou přítelkyni. Zatímco vrtěla hlavou, v očích se jí zračilo pobavení. "Ach, jistě. Vy dva jste určitě natolik zralí, abyste vychovávali jiného člověka."

Dawson a Joey na sebe pohlédli a hystericky se rozesmáli.

*****

"Dobrá, děti. Promluvme si." Po rychlé sprše seběhl Dawson dolů, aby se připojil k Joey a oběma svým rodičům na rodinné schůzi. Při té představě si trochu odfrkl. Co byli jeho rodiče za rodinu. S Joey na sebe nervózně pohlédli. Vykopnou je jeho rodiče? Pokusí se je znovu přesvědčit k adopci?

"O něčem jsme s otcem přemýšleli." Gale se odmlčela a zhluboka se nadechla. "Vy víte, že nejsme příliš nadšení, že už budeme prarodiče. "Joey se začervenala a shlédla na své břicho, jež se jí v mateřských šatech vydouvalo. "Ale oba vás máme velmi rádi. A pokud jste ochotní vzít na sebe zodpovědnost mít takto brzy dítě, uděláme cokoli, abychom vás podpořili." Dawson a Joey ožili a do hovoru vstoupil Mitch.

"To neznamená, že budeme platit všechny účty, nebo že budeme vstávat na krmení ve dvě ráno. Ale uděláme, co budeme moci."

Gale si odkašlala. "Mluvili jsme s otcem. Myslíme, že bychom mohli udělat z podkroví jakýs takýs byt pro tebe, Joey a dítě. Nejspíše tam nebudete mít moc místa, ale je to pořád lepší, než mít dítě ve skříni u tebe v pokoji, až se narodí. Otec se nabídl, že s nezbytnou rekonstrukcí pomůže, pokud se zapojíš."

"Mami, to je naprosto... díky," odvětil Dawson. "Díky, tati."

"Děkujeme, paní Leeryová," zašeptala Joey. "Děkujeme mnohokrát."

"Než se tu všichni rozbrečíme," řekl Mitch, vždy pevný jako skála, "očekáváme, že polovina tvého výdělku z videopůjčovny půjde na výdaje, Dawsone."

"Teď dost dobře nemůžu pracovat, ale můžeme použít všechno, co jsem našetřila z Ledárny," nabídla se Joey.

"To ne, zlato," okamžitě odmítla Gale. "V žádném případě. Stále čekám, že půjdeš na vysokou a ty peníze budeš potřebovat." Zdálo se, že se Joey rozpláče.

"Promiňte," hlesla. "Myslím, že mám něco v oku." Rychle vstala a odešla z pokoje.

"Hormony," řekl Dawson.

"Hormony," potvrdil jeho otec. "To byla má oblíbená část, když matka čekala tebe."

Gale pohlédla na Mitche a jejich oči se spojily. Dawson chvíli zíral z jednoho na druhého a pak řekl: "A s touto poznámkou půjdu..."

*****

"Mohlo by to fungovat," přehlédla Joey podkroví. Byly tam tři pokoje. Jak to Mitch načtrl v původních plánech, bylo tam dost místa na dětský pokojík, ložnici a kuchyni/obývák. Malé, ale Dawson věčný optimista neustále opakoval: "Ne malé, ale útulné."

Joey šáhla pro krabici starých Dawsonových hraček určenou k vystěhování. Dawson na ní přísně pohlédl. "Ale, ale, mamčo. Všichni v tomhle podkroví, kdo v sobě nosí život jinýho člověka, se odeberou k odpočinku do chládku dole." Joey obrátila oči v sloup, ale Dawson jí už odváděl ke dveřím.

"Dawsone," stěžovala si, "já nechci jít dolů. Nudím se tam a cítím se úplně na nic, když tu vy tři tvrdě dřete." Dawson zavrtěl hlavou.

"Ani náhodou. Znám tě, Jo. Budeš dřít do úmoru, až zkolabuješ nebo tak něco. Nemůžu se dovolit platit za další neohlášený návštěvy v nemocnici. Dolů jdeš." Joey zakňučela.

"A nemůžu tu zůstat, když slíbím, že nebudu nic zvedat? Vůbec nic?"

"Ne, ne, ne. Nechci tě tu, dokud tu nebudu lepší větrání. To horko pro tebe není dobrý." Když Joey scházela ze schodů, jednu ruku na břiše, druhou podpírajíc si záda, otočila se a upřela na Dawsona zrak.

"Víš, jak se mi zvětšuje břicho, stáváš se nepříjemnějším a nepříjemnějším."

"Ale jdi, Jo," zazubil se Dawson. "Ty víš, že toužíš po nadvládě silnějšího pohlaví." Joey mu věnovala svůj klasický pohled.

"Dawsone... polib si!" Dawson se zasmál a ona s úsměvem pokračovala po schodech dolů.

*****

"Jacku, strašně se nudím. Prosím, prosím, prosím, přijď mi dělat společnost. Dawson, Gale a Mitch jsou nahoře a pracují na naší budoucí rezidenci a on mě nenechá nic dělat. Tuhle jsem zvedla dvě krabice mlíka a on mi je vzal z ruky."

Joey do telefonu zasténala, zatímco se Jack na druhém konci drátu smál. "To vůbec není vtipný. Miluju toho kluka, ale on mě dohání k šílenství!"

"Ale Joey. Jen o tebe má starost. Z nějakýho lidstvu záhadnýmu důvodu se zamiloval do naší Joey a chce se o ní starat."

"Právě teď tě děsně nesnáším."

"Už jsi jak má sestra."

"Tak přijdeš mi dělat společnost nebo co?" pohlédla Joey na hodinky. Byly tři a ještě neobědvala. Proč se jí Dawson nepokouší nacpat nějaké na vitamíny bohaté jídlo do krku?

"Nemůžu. Od doby, co jistá číšnice už nemůže dělat číšnici, musím brát v Ledárně šichty navíc. Ale stavím se zejtra."

"Fajn. Čau, Jacku."

"Čau, Joey."

Dawson přiklusal dolů. "Kdo to byl?" zeptal se. Joey se otočila a ze svého místečka na gauči k němu vzhlédla.

"Jack," odvětila. "Chtěla jsem, aby mi přišel dělat společnost, jelikož nesmím do podkroví." Joey našpulila rty. Věděla, že určitě dostane, co chce, když s tím vydrží minutu či dvě. Dawson si k ní přisedl a začal jí masírovat záda.

"Mmm, to je příjemný," řekla.

"Můžu ti něco přinést, dokud se cítím takhle vinej?" Joey se široce usmála.

"No, přišly na mě chutě." Dawson zasténal. "A je to tu zas...." Tuhle v noci ho Joey poslala dolů pro burákové máslo a kyselé okurky. "Burákový máslo a kyselý okurky, proboha," zamumlal.

"Nabídka pořád platí?" zeptala se Joey. Zavřela oči, masáž zad byla velmi příjemná. Všechna ta váha navíc jí zabíjela svaly. "Tohle je normální. Chtěla bych sandwich z Ledárny. S krocanem, rajskýma a cibulí. A spoustou kyselých okurek. Spoustou a spoustou kyselých okurek." Joey se usmála. "Myslíš, že to pro mě můžeš udělat, miláčku?" prosebně na něj pohlédla. Přestal jí masírovat záda a zatahal jí za bradu.

"Ugh. Mám takovou slabost pro tuhle tvářičku." Joey se usmála a Dawson jí políbil. "Fajn. Takže jeden krocaní sandwich se spoustou a spoustou kyselých okurek, ano, blázínku?"

"Děkuju." Dawson si vzal bundu a klíčky od auta, zakřičel na mámu, aby dohlédla na Joey, a odešel.

"Díkybohu," zamumlala Joey. "Hodina klidu."

"Joey!" zavolala Gale. "Zlato, pojď se podívat na vzorky tapet do dětského pokojíku!" Joey zasténala a začala tlouct hlavou o nejbližší zeď.

*****

"Čau, Bess," pozravil Dawson Joeyinu sestru.

"Čau, Dawsone. Jak jde renovace?" Bessie rychlým pohybem otřela před Dawsonem pult.

"Fajn," odvětil. "Jak se máte ty a Alex? Ozval se v poslední době Bodie?" Všiml se, že při tom jménu sebou Bessie trhla.

"Alex a já býváme tady. Bodie... no, naposledy, co jsem o něm slyšela, si pořád užíval na výletní plavbě a vařil francouzskou kuchyni." V jejím hlase byla patrná hořkost. Náhle zmizela. "Promiň mi to, Dawsone. Tak co ti můžu nabídnout?" Dawson jí rychle sdělil Joeyinu objednávku. "Chce kyselý okurky, hm? Já vždycky chtěla Kit Kats. Netuším proč." Laskavě na šestnáctiletého dospělého před sebou pohlédla. "Hele, řekl bys Joey, aby si nehrála na cizinku? Já vím, že bydlíte u tebe, ale chybíte mi. Stavte se častěji, ano?" Dawson pohlédl na Bessie a viděl dalšího člověka, který musel dospět, ještě něž přišel jeho čas.

Bessie stále vypadala krásně a mladě, ale když jí člověk pohlédl do očí, viděl, že k ní svět nebyl vždy vlídný. Dawson si náhle uvědomil, že vedle Alexe byla Joey vše, co měla.

"Postarám se, aby se Joey brzy zastavila. Je to... jo, je to vlastně má vina. Pokoušel jsem se, ehm, držet jí doma v bezpečí." Zazubil se. "Hloupý, co?" Bessie se usmála.

"Milý." Otočila se, aby přivítala dalšího zákazníka, a podala Dawsonovi objednávku. Dawson se otočil a se zavřenýma očima se opřel o pult. To dítě byla práce na plný úvazek.

*****

"Bon Appetit!" předvedl Dawson Joey slavnostně sandwich. Upřeně na něho z postele hleděla. Na čele měla mokrý hadr a vypadala zdrchaně.

"Ahoj. Díky," odvětila tiše. Dawson si k ní přisedl, starostlivý výraz ve tváři.

"Jsi v pořádku?" Dal jí ruku na tvář. Pozvedla paži a odstrčila jí.

"Nech mě být!" utrhla se. Dawson se s ublíženým výrazem odtáhl. Joey si povzdechla. "Promiň, Dawsone. Hele, co kdybys šel do kina s Paceym nebo tak něco? Já se dneska večer fakt na nic necítím."

"No, to nevadí. Můžu tu zůstat s tebou."

"Ne, Dawsone," řekla útrpně. "Chci teď být sama. Prosím tě, jdi."

"Dobře," odvětil neochotně. "Ale slib mi, že mě vypípáš na pager, kdyby-"

"Ano, slibuju! Jen už jdi!" Joey počkala, dokud Dawson neodešel z pokoje, a pak zvedla telefon.

"Jen? Jo, jde. Nezapomeň, přines nezdravou stravu!"

*****

Dawson na molu houpal nohami. Pacey pohlédl na svého nejlepšího přítele a znovu se napil koly.

"Fajn, Dawsone, celej večer jsi zadumanost sama. Co tě přelítlo přes nos, kámo?"

Dawson mu věnoval napůl srdečný smích. "O čem to mluvíš, Pacey? Jsem přemýšlivej typ. Vždycky jsem zadumanej."

"To je fakt. Ale dneska jsi horší než obvykle, takže co kdybysme si klasicky po Dawsonovsku Leeryovsku zaanalyzovali?" Rýpnul Dawsona loktem do boku.

Dawson si povzdechl. "Jde o Joey."

"No jasně." Dawson na Paceyho pohlédl a ten na oplátku zvedl ruce na znamení kapitulace. "Promiň, pokračuj."

"Já nevím. Dělám si o ní starost. Mění se. Je strašně zahořklá a cynická."

"Kdy nebyla?" Dawson tu poznámku ignoroval a pokračoval ve vyjádření své starosti. "A jindy je tak emocionální, že se musím ujišťovat, že je to fakt Joey. Hormony s ní dělají divy. Tuhle jsem jí přistih, jak kouká na fotky svý mámy a může si vyplakat oči. Chtěl jsem k ní jít a držet jí. Chtěl jsem pro ní dát všechno do pořádku..."

"Syndrom Jimmyho Stewarta..."

"Ale kdykoli se pokusím pomoct, jenom se naštve." Dawson si frustrovaně projel rukou vlasy. "Nevím si rady."

"Tak to je poprvý," zakřenil se Pacey a pak nasadil vážný výraz. "Hele, kámo, sám jsi to řek. To jsou hormony. A mimoto má Joey vážný problémy, když přijde na závislost na jiných, u čehož se zcela upřímně divím, že na to tvá obsesivně pozorovací osobnost ještě nepřišla." Dawson se zamračil. "Bude tím muset projít. A nemá při sobě ani mámu. Ale, Dawsone, vzpomeň si na všechno, čím ta holka prošla a zvládla to."

"Já jen nechci, aby se tolik měnila, Pacey. Chci si zachovat svou Joey."

"Dawsone, tady je chladná, upřímná pravda. Ty ses změnil, Joey se změnila a budete se měnit i dál. Budete teď zodpovědný za jinej lidskej život. Na vás je, abyste zabránili tomu, aby byl váš syn jako já."

Dawson se usmál. "Co když to je holka?"

"No, v tom případě je na vás, abyste se ujistili, že bude od kluků jako já co nejdál." Dawson se zasmál.

"Hele, D-Mane, dělá na mě dojem, jak dobře si s Joey vedete. Neuvěřitelný kolika ses na takovýho sobeckýho člověka zbavil osobního pohodlí."

"Fakt díky moc, brácho," hlesl Dawson sarkasticky.

"Jenom říkám, že vám s Joey věřím... jako rodičům. Bože, to zní divně." Dawson přikývl. "A nebál bych se, že se Joey nějak extrémně změní. Vždycky to bude Ledová královna."

*****

Dawson skákal po schodech do svého pokoje s obnoveným odhodláním. Přesvědčí Joey, aby s ním podnikla něco všedního, jako třeba filmový večer. Něco, co jí potěší. Ale když k pokoji došel, našel pootevřené dveře. Nakoukl dovnitř a spatřil Andie, Joey a Jen, jak sedí na jeho posteli. Z pokoje se ozýval burácivý smích.

Dawson se na okamžik zaposlouchal a mlčky se zasmál při pohledu na Jen, dávající Joey na břicho mísu s brambůrky. "A pak mi Dawson řek: 'Joey, žádný tuky, omez škrob a existují nové studie, které dokazují, že kravské mléko není pro dítě dobré.' Pak spustil vysoce odbornou přednášku o porodní váze a její korelaci s tím, kolik kalorií do sebe za den dostanu." Jen a Andie vyprskly smíchy. Pak promluvila Andie.

"Tuhle jsme s Paceym o 'Šíleným Dawsonovi' mluvili. Popravdě je to vlastně milý, Joey. Svým způsobem."

"Jo, je." Joey pohlédla na své kamarádky. "Mám štěstí, že ho mám. A vás, holky." Začala slzet. "Zatracený hormony!"

"A to je Joey, co mi říkala běhna!" ozvala se Jen "Pojďme se vrhnout na ty filmy."

Dawson zamířil s úsměvem dolů a hlasy se mu ztrácely z doslechu. Pořád to byla Joey.

9

"Dawsone!" zasmála se Joey. "Co to děláš?!" Dawson jí ruce z očí nesundal.

"Uvidíš," odvětil, zamítaje její prosby, aby se mohla podívat. Opatrně ji vedl po schodech nahoru, přičemž se ujišťoval, že má její nyní široké tělo dost místa.

"Dawsone," trvala na svém Joey, "dej mi ty ruce z očí!"

"No tak, mamčo," zanaříkal Dawson, "nekaž legraci." Joey zasténala a dál zápasila se schody.

"Fajn," řekl Dawson, "nech oči zavřený." Dal ruce dolů a podezřívavě na ní pohlédl, aby se ujistil, že má oči skutečně zavřené. Pak kolem sebe rychle udělal posledních pár úprav malého bytu, který s Mitchem předchozího dne dokončili.

"Dobrá," ozval se za Joey a dal jí ruce na ramena, "můžeš je otevřít." Joey oči doširoka otevřela a zahleděla se na to, co během jednoho krátkého měsíce Leeryovi dokázali.

"Panebože, Dawsone," pronikavě zalapala po dechu. "To je úžasný. Nemůžu... to jste všechno zvládli za čtyři týdny?"

Pohlédla na něj. Dawson přikyvoval jako potěšené stěně. Otočila se a objala ho.

"S tím břichem opatrně. Mělo by se zaregistrovat jako zbraň."

"Och," plácla ho. "Nebuď jak malej a nenič to." Dawson jí objal a rozhlédl se po malé místnosti.

"Fakt se ti to tu líbí?" zeptal se jí. Přikývla.

"Ano, fakt se mi to tu líbí." Připadalo jí to tam velmi domácké. Cítila se tam jistá a v bezpečí a jako součást skutečné rodiny. Do obýváku/kuchyně nastěhovali malý gauč z výprodeje. Dawsonovu televizi přestěhovali předchozího dne, spolu s videem a sbírkou kazet. Joey s pobavením zaznamenala, že stěny zdobí plakáty Spielbergových filmů. Některé věci se nemění, pomyslela si. Přes gauč byla přehozena perziánová kožešina, jež svědčila o velmi dobrém vkusu, Joey předpokládala, že to byla práce Gale. Pokoj osvětlovala hřejivá přízemní světla.

Kuchyně byla miniaturní, ale dobře vybavená: dřez, trouba, mikrovlnka a lednička, vše z bazaru, ale v dobrém stavu. V ložnici byla postel z pokoje pro hosty, jelikož byla větší než Dawsonova, ale bylo na ní Dawsonovo povlečení. Byla tam rovněž kolíbka. Dawson sledoval, jak Joey pomalu přejíždí po kvalitním dřevě rukama.

"Ta je od Gale," poznamenal. "Kolébávala v ní mě." Joey přikývla, pohled stále upírajíc na kolíbku. Zbytek malé ložnice byl prostý, přes dveře sousedila s koupelnou. U jedné ze stěn stála dětská postýlka.

"Nemůžu uvěřit, že za tři týdny bude v té postýlce ležet náš syn," řekl Dawson zasněně.

"Jo," odvětila Joey a v zápětí pevně dodala: "Dcera." Dawson se zasmál a vzal jí za ruku.

"Tak co myslíš, Joey? Pokud se ti to líbí, což by po tak dlouhé a usilovné práci, kterou jsem do toho vložil, radši mělo, je to celé naše." Dawson na Joey pohlédl.

"Já myslím… myslím, že Mitchovi a Gale hodně dlužíme." Na chvíli se odmlčela. Dawson na ní netlačil, věděl, že přemýšlí. "Myslím, že sem můžu přivést naší dceru. Myslím, že tu s tebou můžu příští pár let žít." Dawson jí pevně objal.

"Miluju tě," zašeptal.

"A já miluju tebe," odvětila rovněž šeptem. Chvíli tam stále v objetí, dokud Dawson znovu nepromluvil.

"Joey?"

"Jo?"

"Syna."

*****

Joey si vybalovala oblečení do skříně v ložnici a po třiceti minutách stále dávala Dawsonovi co pro to.

"Dawsone, já to dítě uvnitř sebe nosím a říkám ti, že je to holka!" Zatímco Dawson vcházel do pokoje se sklenicí limonády pro Joey v ruce, zazubil se.

"A já jsem si stoprocentně jistý, že..." Náhle se Dawson odmlčel. Na dveře vedoucí do bytu pod schody se ozvalo zaklepání. Předstíral překvapení. "Kdo by to tak mohl být?" Joey na něj podezřívavě pohlédla.

"Cos proved, Dawsone Leery?"

"Nic, Josephino Potterová," usmál se Dawson. Joey sešla ke dveřím a otevřela je. Stáli tam Jen, Jenin současný přítel, Randy, Andie, Pacey a Jack.

"Co tu pro všechno na světě děláte, lidi?" ozval se Dawson za Joey.

"O čem to mluvíš?" odvětila Andie. "Řek jsi nám, abysme dneska ve čtyři přišli na oslavu dítěte a novýho bytu." Pacey se praštil dlaní přes čelo. Andie se zmateně rozhlédla.

"Co je?" zeptala se. Joey vzhlédla na Dawsona a ušklíbla se.

"Chytrý, fakt chytrý, zlato," řekl Pacey a vzal Andie za ruku. Vydal se s ní po schodech a podal Joey dárek.

"Promiň, kámo," řekl, když se dostal k Dawsonovi. Dawson pokrčil rameny a upřímně se zazubil.

Jack je následoval. Dal Joey letmý polibek na tvář a s ostýchaným úsměvem jí podal další balíček. "Promiň," hlesl.

"Jo, jen se omlouvej, ty hade. Jakto, žes mi nic neřek?" Jack pohlédl na Dawsona. "Bylo mi vyhrožováno bolestivou smrtí," pokrčil Jack rameny. Příkladu ostatních následovali Jen a Randy a podali Joey dva balíčky.

"Díky," řekla. "Ahoj, Randy."

"Čau, Joey." Zcela nepokrytě jí zíral na velké břicho. Jen zasténala a vytáhla Randyho nahoru po schodech. Joey se ujistila, že už tam na ní nečekají žádná další překvapení, a zavřela dveře.

Vzhlédla na Dawsona, který stále stál na schodech.

"Jsi mrtvej," řekla, poukoušejíc se skrýt potěšení z toho, že tam má své přátele.

"Ale jdi ty," odvětil Dawson a nabídl jí ruku, aby jí pomohl po schodech nahoru.

*****

"Říkám ti, že jsem to čet v jedný z těch knížek 'Co čekat, když čekáte'. Když žena nosí dítě nízko, je to kluk," řekl Dawson věcně. Pacey přikývl. Jen hodila po Dawsonovi popkorn. "Co je? Myslím to vážně!" Joey jen z křesla, na než se usadila, aby dala odpočinout svým zádům, zasténala. Z CD přehrávače hrála Sheryl Crow.

"Chceš mě v tom podpořit, Jacku?" zeptal se Dawson.

Jack zavrtěl hlavou. "Promiň, Dawsone. V tomhle jsem s holkama. Myslím, že matky na to mají šestý smysl."

"Díky!" zvolala Andie. Pacey zavrtěl hlavou. "Ani náhodou, bude to Pacey junior."

"To ti můžu zaručit, že nebude, Pacey Wittere," ozvala se Joey. Všichni se zasmáli, včetně Paceyho.

"A co ty, Randy?" zeptal se Dawson. "Co ty si myslíš?"

"Ehm, no...," mumlal Randy. "Já o tomhle moc nevím." Ukázal na Joeyino břicho. Jen obrátila oči v sloup a mírně ho plácla po ruce. Joey a Dawson se hystericky rozesmáli.

"To ani my před osmi měsíci," poznamenal Dawson. Randy by celkem fajn kluk. Choval se k Jen velmi dobře, ale měl ve zvyku zrudnout, kdykoli došlo na Joeyino břicho. Joey upřímně doufala, že to skončí, jakmile se to dítě rozhodne vegetovat mimo její tělo. "Uf, nemůžu se dočkat, až se tohle dítě, ať je to cokoli, rozhodne, že je na čase představit se světu. Nohy mě bolí, záda mě bolí, mám nateklý prsty..." Dawson náhle vypadal unaveně.

"Pojď sem, zlatíčko," řekl. Joey na něj pohlédla.

"Promiň, promiň. Pojď sem, Jo," opravil se. Došla k Dawsonovi na gauč a ten jí bezmyšlenkovitě začal masírovat ramena.

Andie na ně upřeně hleděla, náhle vypadali jako to, co byli: dva teenageři, kteří dospěli příliš rychle a za pár týdnů budou odpovědní za dalšího človíčka. Občas na to dokonce i přes Joeyino obří břicho zapomínala, vzhledem k tomu, jak dobře si ti dva vedli.

"Fajn," řekla zvesela. "Čas na dárky!" Joey se po těch slovech trochu narovnala. Dawson jí dal ruce z ramen a ona řekla: "Ani na to nemysli, Leery! Můžu otvírat dárky, zatímco ty budeš dál masírovat." Dawson se zasmál a pokračoval v masáži. Andie mezitím podala Joey první dárek.

"Tenhle je ode mě a Paceyho," poznamenala. Joey se usmála a otevřela ho, přičemž si dávala pozor, aby neroztrhla dárkový papír. Uvnitř krabice byl růžový a modrý svetřík.

Jen se z Randyho náručí zařehonila a řekla: "Á, velká debata pokračuje."

V krabici byl rovněž plyšový medvídek bez odnímatelných částí. "Díky, Andie, Případe pro kriminál," řekla Joey a zarazila Dawsonovu masáž, aby mohla Andie obejmout. Pacey se naklonil a podal jí další dárek.

"Tenhle je jen ode mě, protože má úžasná, spolehlivá dívka k tomu odmítla přidat svý jméno." Andie obrátila oči v sloup.

"Otevři to a uvidíš proč," řekla. Uvnitř byla dvě bílá trička, jedno pro Dawsona a jedno pro Joey. Na Dawsonově byl nápis 'Chodím s blbou' a na Joeyině 'Chodím s ještě blbějším'. "A máš to, ledová princezno," řekl Pacey. "Na povznesení nálady." Joey se musela nad přihlouplostí těch triček zasmát.

"Vidíš?" řekl Pacey samolibě. "Rozesmál jsem jí." Andie ho plácla. Joey se rozesmála ještě více, stejně jako Dawson. Zdálo se, že se pořádně nezasmáli roky.

Joey otevřela další dárky (šatičky od Jen, chrastítko a láhve od Randyho, k překvapení všech, a překrásnou malbu na kolíbku od Jacka.) a pak Dawson vytáhl speciální dárek od Bessie, který s Dawsonem honili předchozí víkend, Joeyinu dětskou přikrývku. Když jí Dawson roztáhl, všichni užasle vzdechli. Joey dokázala jen skrýt tvář v polštáři gauče.

*****

"Danielle, Rae, Marie, Ann," přednášela Andie dlouhý seznam jmen, zatímco se všichni okolo nudili. Hráli (bez Randyho, který musel na letní fotbalový trénink) 'Ukažme Kolik Příšerných Jmen Na Mučení Tohohle Dítěte Nás Napadne Ještě Než Se Vůbec Narodí' asi hodinu.

"Fajn!" hlesla Andie. "Všichni se nudíte. Vidím to na vás. Pojďme hrát nějakou jinou hru." Parta na ní užasle pohlédla.

"Jak může bejt někdo věčně takhle nadšenej?" zeptal se Pacey.

"Riddalin?" zkusila Jen. Andie je všechny obdařila pohledem.

"Moc vtipný!" řekla. "Já vím, pojďme něco hrát." Všichni na ní v očekávání pohlédli. "Co je? To musím se všema nápadama přicházet já?" Všichni téměř současně přikývli. "Dobrá, fajn... á! Už vím! Hru na pravdu!" Joey pohlédla na Dawsona, který stočil pohled na Paceyho, který se následně otočil na Jen. Navzájem si vyměnili rychlé pohledy hrůzy.

"Co je?!" divila se Andie, upírajíc na ně zrak. Pohlédla na Jacka, který pokrčil rameny. Andie našpulila rty. "Proč se mi nikdy nic neřekne? Vždycky jsem mimo dění!"

Po té, co Andie přesvědčili, že hra na pravdu je špatný, zlý, jak z pekla 90210 či Merlose Place vzešlí nápad, povídali si až do noci.

Asi v deset položila Jen tu velkou otázku. "Takže Dawsone, Joey, čas na zpověď."

"Ano?" pozvedla Joey obočí.

"Za jakých okolností došlo k ehm, dá se říci, početí?" Joey pohlédla na Dawsona, který jí pohled oplatil. Všimla si nepatrného rudého odstínu v jeho tváři. Joey se otočila ke čtyřem svým nejbližším přátelům, a ať už to bylo tím, že se cítila v novém domově v bezpečí, nebo tím, že jí všichni lidé okolo měli rádi, rozhodla se jim to říct. Když se rozhovořila, Jen vypadala šokovaná, že o tom skutečně bude mluvit.

"Můžeme stejně tak dobře vnést do drbů trochu pravdy, ne?" Pohlédla na Dawsona a nasadila svůj známý poloúsměv. Vzal jí za ruku a na znamení souhlasu přikývl. "Je to celé vina tady pane Spielberga juniora, že je ze mě velryba," žertovala. "Dawson si vzal do té své potřeštěné hlavy, že výročí dvou měsíců, dvou týdnů a dvou dnů od našeho opětovného daní se dohromady je velmi důležité. Takže nám navařil a pouštěl všechny mý oblíbený cédéčka a během večeře mi to řekl."

"Co ti řekl?" zeptala se Jen.

"Že v jiném životě, kde jsme manželé, uzemnil bohatýho chlápka od baru." Joey a Dawson si vyměnili tajné úsměvy a pak se Joey s širokým úsměvem otočila zpět k zmatenému publiku. "To nic," řekla. "Důležitý je, abyste chápali, že to bylo to nejkrásnější, nejromantičtější, co mi tady pan Okouzlující mohl říci. Takže jsem skutečně neměla jinou možnost než ho nechat, aby si se mnou dělal cokoli si zamane."

Joey se zazubila, stále hledíc Dawsonovi do očí. Dawson jí úsměv okamžitě oplatil.

Ostatní čtyři lidí v místnosti poznali ten večer pouto jich šesti, jelikož se Joey podělila o něco tak osobního a nebyla typ, který by něco takového dělal často. A Dawson si přesně uvědomil, jak moc ho jeho Joey miluje.

*****

O dva týdny později leželi Dawson a Joey zachumlaní pod kožešinou na gauči. V televizi běžela 'Carrie' a Dawson si k sobě Joey přitiskl. Znenadání krátce zalapala po dechu.

"Co? Co? Ublížil jsem ti?" panikařil Dawson. Joey se nepatrně usmála. "Ne, jen jsem ucítila píchnutí."

"Píchnutí? Jakej druh píchnutí? Špatný píchnutí?"

"Uklidni se, Dawsone. Chystala jsem se ti to říct. Zatímco jsi byl dneska ve škole, byla jsem na prohlídce. Nechtěla jsem ti to říct, protože jsem si nemyslela, že bys měl zameškat celý den školy. Nicméně, doktorka Pettersonová říkala, že jsem asi na centimetr otevřená a dítě pokleslo. Ale taky říkala, že to může ještě pár dní trvat," oznámila Joey Dawsonovu šokovanému výrazu. "Hádám, že dítě tak dlouho čekat nechce, než nás uvidí, hm?" Znovu si dala ruku na břicho. Dawson neměl slov. Chvíli tam omráčeně seděl a pak odběhl po schodech dolů s křikem: "MAMI! TATI! MAMI! TATI!"

Joey se zasmála. "Maminčin mazánek."

10

"Fajn, fajn... bude to v pořádku, jen pořád dýchej." Dawson se párkrát zhluboka nadechl, zatímco jeho otec rychle ujížděl silnicí k nemocnici, vzdálené čtyřicet pět minut od Capeside.

Joey na Dawsona otráveně stočila zrak. "Komu to říkáš, mně nebo sobě?" obořila se.

Gale se na předním sedadle otočila a vzala Joey za ruku.

"Je to v pořádku, srdíčko," řekla konejšivě. "Dawson má pravdu. Jen pokračuj v dechových cvičeních." Joey se zhluboka nadechla a pak vydala krátký drobný výdech.

"To je ono, Joey. Dobrá práce, zlato," řekla Gale, zatímco Dawson masíroval Joey paži.

"Fajn," řekla Joey a viditelně se jí ulevilo. "Tahle skončila."

"Díkybohu." Dawson se dočkal Joeyina pohledu.

"Dobře," řekl. "Jak často přicházejí, mami?" zeptal se Gale na načasování kontrakcí. Dawson měl největší strach z toho, že Joey uprostřed auta pukne nebo tak něco.

"Neboj, Dawsone. Pořád po deseti minutách." Vnímajíc synův strach, dodala: "Tohle dítě v žádném případě na svět přinejmenším ještě pár hodin nepřijde."

"Fajn," řekl Dawson. Joey, která do té doby se zavřenýma očima odpočívala na jeho rameni, promluvila.

"Mluv za sebe." Znovu zavřela oči, po čele jí stékal pot. "Není to vůbec příjemný. Gale, volala jste Bessie?"

"Já jí volal," ozval se Mitch. "Také jsem zavolal vašim přátelům. Napadlo mě, že byste chtěli, aby o tom věděli. Andie byla opravdu nadšená a stejně tak Jack a Jen. Pacey křiknul 'Výlet!'" Joey se navzdory znovu přicházející bolesti zasmála.

*****

O deset minut později se ti čtyři hnali do porodnického křídla nemocnice. Joey už na příjmu usadili do kolečkového křesla.

"Fajn, slečno Potterová, zavedeme vás do vašeho pokoje, připravíme vás a pak může přijít váš manžel," řekl zřízenec, tlačící Joeyino křeslo, klidným, konejšivým hlasem.

"Nejsem...," začal říkat Dawson, ale při pohledu na Joeyinu vyděšenou tvář se odmlčel. "Je to v pořádku, Jo. Za pár minutek tam budu u tebe, ano?" Joey mu naposledy sevřela dlaň a pak ji zřízenec odvezl. Dawson za ní v obavách hleděl. Mitch ho vzal za rameno.

"Neboj se, synu. Bude v pořádku. Každý den to podstupují tisíce žen, bez doktorů a léků proti bolesti. Pojď vyplnit přijímací formuláře a budeš ji tak moct vidět dřív." Dawson přikývl a následoval své rodiče k sesterně, oči stále upíraje za zmizelou Joey.

*****

"Fajn, dobře. Dobrá práce, zlato, jen dál dýchej," Dawsone napodobil dechová cvičení, která se s Joey naučili v kurzu.

Joey vykřikla: "Jestli si myslíš, že je to tak snadný, tak si sem lehni a poroď si sám!" Dawson ji konejšivě pohladil po čele.

"To bych nezvlád," řekl, aby ji povzbudil.

"To si bud setsakra jistej, že bys to nezvlád!" Dawson cítil, jak povolila sevření jeho dlaně. Na monitoru sledoval, jak kontrakce přicházejí a ustupují.

"Fajn, Jo. Už ustupuje." Joey zhluboka vydechla a náhlou úlevou od bolesti se zachvěla.

"Bože, to je děs," řekla. Dawson se zasmál a otřel jí pot s tváře.

"Jo, to je." Usmáli se na sebe. Náhle se na otevřené dveře ozvalo zaklepání. Vzhlédli a spatřili své přátele, kteří konečně dorazili, tři hodiny po příjezdu Dawsona a Joey do nemocnice, dvě a půl hodiny po Bessie.

"Co vám trvalo tak dlouho" zeptal se Dawson ze židle vedle Joeyiny postele.

Andie, zaměstnané zíráním na Joey, která byla připojena asi k pěti různým přístrojům, odpověď zabrala chvíli času. Těžko se jí věřilo, jak vyčerpaně už Joey vypadá, vlasy slepené a tvář rudou. Vytrhla se ze zamyšlení. "Zeptej se tady Amelie Earheartový," řekla a zlehka praštila Paceyho. "Pořád jsem mu říkala, že špatně odbočil z dálnice, ale poslouchal mě? NE! Pořád říkal: 'Andie, zlato, žiju v tomhle kraji šestnáct a půl let. Řek bych, že znám cestu líp než ty.' Byli jsme na půl cesty do Providence, než jsem ho násilím přinutila, aby mě nechal řídit." Jen obrátila oči v sloup. Došla k Joey a opatrně, aby nenarušila žádnou z hadiček, které z ní vedly, ji objala.

"Jak to jde?" zeptala se.

"Fajn," odvětil Dawson. "Byla otevřená jenom na čtyři centimetry, takže doktoři navrhli, abychom se prošli po nemocnici, ale bolest byla tak velká, že jsme se museli vrátit sem."

"Když mluvíš o bolesti," ozvala se Joey. "Je to tu zas."

Andie, Pacey, Jen a Jack se strachem a šokem hleděli na tvář Joey, která se náhle zkřivila. Joey pevně sevřela Dawsonovi ruku.

"Au, au, au! Lámeš mi ruku, Jo..," Joey vycenila zuby a věnovala mu pohled. "Ale to nic. Jsme v nemocnici, určitě mi ji tu někdo spraví."

"Zmlkni!" zakřičela hlasitě. "Vůbec nemluv!"

Joey prohnula záda a pokoušela se dýchat a Andie a Jen při tom s sebou trhly. Jen vzala Joey za druhou ruku a pohladila ji po vlasech.

"To je v pořádku, Joey. Jen hezky dál dýchej. Tak, tak. To je ono." Joey se dokázala na Jen, která si vzala další žínku a omyla Joey tvář, slabě usmát.

" Jakto, že ona může mluvit--?" začal se ptát Dawson.

"Zmlkni!" zakřičela Joey, chytila ho za límeček košili a přitáhla si jeho tvář k sobě. "Nenávidím tě! Je to všechno tvá vina!" Pustila mu košili a znovu bolestí zkřivila tvář, pak začala bolest ustupovat a Joey si znovu lehla.

"Páni, Joey. Vedla sis výborně," pochválila ji Jen.

"Díky," usmála se Joey. "Jsi v pořádku, Dawsone?" Dawson neodpověděl. "Dawsone, Dawsone? Haló?" Dawson na ní vzhlédl.

"Myslel jsem, že nemám mluvit," řekl podezřívavě.

"Ne, můžeš mluvit. Omlouvám se, ale je to fakt hrozná bolest."

"Já vím," odvětil a políbil ji na čelo. Andie vypadala, že bude zvracet.

"Panebože, nesnáším nemocnice," zašeptala Paceymu. Pacey jí dal ruku na vlasy.

"Půjdem s Andie ven a přinesem ti kafe, Dawsone. Je to pěkná síla."

Dawson přikývl. "Díky, kámo."

Když odcházeli z pokoje, Andie s obzvláště bledou tváří pronesla: "Doufám, že už nikdy neplánuješ sexovat, Pacey." Pacey se zasmál a odvedl ji do čekárny, aby se zeptal, jestli někdo z dospělých nechce něco z bufetu.

"Chcete, abych taky odešel?" Jack pokynul ke dveřím. "Protože můžu klidně jít a počkat s tvými rodiči a Bessie. Dawsone?"

 "Jo," přidala se Jen. "Nechceme překážet."

Dawson chtěl něco říct, ale promluvila Joey: "Ne, Jacku, Jen. Nechoďte, ano? Vlastně, Dawsone, co kdyby sis skočil pro to kafe, co ti pro něj šel Pacey? Odpočiň si."

Dawson chtěl něco namítnout, ale Joey zvedla ruku. "Jdi, ano? Budu tě víc potřebovat pozdějc. Teď bych si ráda promluvila s Jen a Jackem."

"Dobře," odvětil Dawson se zmateným výrazem. "Kdyby něco, budu v čekárně."

Jakmile odešel, Jack se posadil na židli, kde předtím seděl Dawson. Jen nadále utírala s tváře Joey pot. Jack vzal Joey za ruku.

"Tak jo, co se děje?" zeptal se.

 Joey se zhluboka nadechla. "Vteřinku," řekla skrz zatnuté zuby. Jack a Jen na ni během kontrakce, která přišla pouhé tři minuty po předchozí, mluvili.

"Potřebuju laskavost," řekla Joey nakonec, když chroupala ledovou tříšť.

"Cokoli," odvětil Jack. Jen přikývla. "Cokoli potřebuješ."

"Dobře. Jde o tohle. Nenechala jsem doktorku Pettersonovou, aby to řekla Dawsonovi, protože, no, všichni víme, jak umí ten kluk bláznit."

"O co jde?" Jack upřel zrak na Jen, která pokrčila rameny.

"Doktorka Pettersonová říkala, že vzhledem k mému věku může dojít ke... komplikacím." Joey se zhluboka nadechla. "Jen potřebuju vědět, že kdyby se mi něco stalo, kdybych to nezvládla, potřebuju vědět, že Dawson a mé dítě budou v pořádku."

Jack vypadal rozrušeně. "Nic se ti nestane, Joey."

Joey vyhrkla: "To nevíš, Jacku!" A ukázala na Jen, než mohla něco říct. "A ty taky ne!"

"Zkus se uklidnit, Joey. Teď bys na to neměla myslet," namítla Jen.

"Ne! Teď je dokonalá doba na to myslet. Prosím vás, potřebuju, abyste mi slíbili... že kdyby se něco, něco zvrtlo, pomůžete Dawsonovi. On... bylo by to pro něj těžký." Zvedla ruku, aby zabránila dalším námitkám. "Prosím. Potřebuju, abyste mi to teď slíbili. Snad půjde všechno dobře, ale může se přihodit cokoli..." Začala další kontrakce.

"Prosím," žadonila Joey skrz bolest. Jen jí znovu otřela čelo. "Bessie má plné ruce práce s Alexem, Gale a Mitch mají vlastní problémy. Andie, mám ji ráda, ale musí se potýkat s vlastními trably a Pacey jí musí pomoct. Nemám rodiče.... vy dva jste jediní, na koho se můžu spolehnout."

Jack zkontaktoval Jeniny oči. Přikývla.

"Dobře, Jo, slibujeme," řekl Jack. Joey přikývla a spokojeně zavřela bledá víčka. "Jen, co kdybys teď šla pro Dawsona?" navrhl Jack. Jen vstala a naposledy stiskla Joey ruku.

"Zlom vaz, Joey."

"Díky, Jen," odvětila Joey, aniž otevřela oči. Než Jen odešla z pokoje, s vážnou tváří na Joey naposledy pohlédla.

Jack políbil Joey na čelo. Otevřela oči a usmála se na něj, kontrakce skončila.

"Neboj, Joey. Za pár hodin budeš v náručí chovat svou dceru či syna." Joey se při té představě slabě usmála.

"V to doufám," řekla měkce. Jack se na ni zazubil a do pokoje vešla doktorka Pettersonová, spolu s dvěma sestrami přidělenými Joey, Danielle a Nancy.

"Fajn, Joey," řekla doktorka Pettersonová. "Kouknem, jak jsme na tom, ano?" Věnovala Joey široký úsměv. Vyčerpaná Joey jen přikývla. Jack vstal, poslal Joey vzdušný polibek a odešel. "Uvidíme se za pár hodin," řekl. Venku za dveřmi na něj čekala Jen.

"Co to bylo?" zeptala se. Jack pokrčil rameny. "Nemyslíš si, že se jí něco stane, že ne?"

"Doufám, že ne." Jack se natáhl a pevně Jen objal.

*****

"Dobře, Joey, jsi teď připravená na medikaci proti bolesti? Co takhle jeden epidurálek?" Joey prudce zavrtěla hlavou.

"Ne. Nepodstoupím nic, co by mohlo ublížit dítěti."

"Joey, zlato, strašně trpíš. Nech je, ať ti pomůžou." Joey se otočila a věnovala Dawsonovi zlostný pohled. "Joey, vysvětlovala jsem ti, jaká je pravděpodobnost, že epidurál ublíží dítěti. Pokud budeš příliš unavená, když bude třeba tlačit, věř mi, pravděpodobnost, že ublížíš dítěti, je setsakra větší." Joey se podívala z doktorky na Dawsona a zpět a pak přikývla na souhlas.

"Hodná holka," řekla doktorka a pohladila Joey po noze. "Pošlu sem anesteziologa."

"Bojím se, Dawsone," pronesla Joey, ignorujíc sestru, která ji neustále monitorovala.

"Já vím," odvětil Dawson a zlehka ji políbil. "Mrzí mě to." To bylo vše, co mu přišlo na mysl. Joey náhle pocítila, že jí po tváři stékají horké slzy.

"Kéž by tu byla má máma."

"Ach bože, Joey." Dawson se naklonil a zatímco mu plakala do ramene, pevně ji držel. "Moc, moc mě to mrzí. Fakticky mrzí."

*****

"Fajn, Joey. Chci, abys počkala, až ucítíš kontrakci, a pak se, jakkoli silně je libo, chytla Dawsona, protože od toho tu jako tatínek jsi," mrkla doktorka Pettersonová na Dawsona. "A pak budeš tlačit, jak jsme o tom mluvili. Ano?" Joey přikývla. "Dobře. Už velmi brzy budeš chovat své dítě, mysli na to, až bolest udeří."

Joey znovu přikývla a opět pocítila přicházet bodavou bolest. "Dobrá, jdeme na to, Joey, zatlač, tvář k bradě."

Joey pohlédla na Dawsona, který povzbudivě přikývl. Joey mu sevřela ruku a sklonila hlavu. Shromáždila veškerou svou energii a myšlenky na to, že je připravená vidět své dítě.

"Hele, Joey," řekl Dawson. "Bude to kluk."

"To sotva, Leery," zazubila se skrz bolest Joey a začala co nejusilovněji tlačit.

"Jedna, dvě, tři, čtyři, pět...," pokoušel se co nejklidněji počítat Dawson. "...devět a deset. Dobrá práce." Joey se znovu opřela do polštáře. "Panebože," zasténala. "Panebože. Žádný menstruační křeče." Doktorka Pettersenová se zasmála, ale pak znovu nasadila vážný tón.

 "Znovu zatlač, Joey," řekla.

 "Nemůžu. Jsem unavená."

 Dawson věděl, že to je jeho narážka, aby přispěchal na pomoc. "Ale můžeš, Joey. Vím, že jsi unavená. Ale ty to zvládneš."

"Prosím, Dawsone," žadonila. "Nenuť mě k tomu." Zabíjelo ho vidět ji tak trpět, ale věděl, že musí tlačit.

"No tak, Joey. Zvládneš to." Zavrtěla hlavou, ale Dawson ji sevřel za rameny a s pomocí sestry jménem Nancy jí pomohl nahoru. "Joey, zvládneš to," políbil ji na čelo. "Jsi ten nejsilnější člověk, kterýho jsem kdy potkal, prošla jsi daleko těžšími zkouškami, než je tohle," řekl povzbudivě.

"Jo," řekla, "fakt mě nenapadá nic těžšího, než se pokoušet ze sebe vytlačit věc velikosti plážovýho míče."

Dawson se krátce zasmál. "No tak, Joey. Do toho. Copak nechceš vidět své dítě?" Joey přikývla. "Tak tlač!" zakřičel a začal jí znovu počítat.

*****

"Fajn, holka, a ještě jednou," řekla doktorka Pettersonová asi o hodinu později. "Musíme z tebe to malé dostat." V jejím hlase se začalo odrážet znepokojení. Dawson si toho všiml a rovněž viděl, jak je Joey vyčerpaná.

"Fajn, Jo. Jdem na to. Jedna, dva," počítal a pomáhal jí nahoru. Joey měla pocit, že ji někdo zevnitř páře. Znenadání uslyšela Dawsona zalapat po dechu.

"Joey," ozvala se doktorka Pettersonová. "Otevři oči." Joey to udělala a spatřila, jak z ní vylézá dětská hlavička. "Panebože." Dawson v úžasu pocítil, jak se mu z oka vykutálela slza. Zbytek dětského tělíčka se objevil rychle a Joey se s úlevou zhroutila na postel.

"Co je to?" zeptala se slabě.

"Je to dítě," usmál se na ní široce Dawson. "Jsme rodiče."

"No, to je jasný," odvětila. "Měla jsem pravdu, Dawsone?"

Dawson pohlédl na doktorku, která věděla o 'Velké debatě.' Doktorka Pettersonová s úsměvem přikývla.

"Ano, Joey. Měla jsi pravdu. Je to holčička."

"Panebože," řekl znovu Dawson a přikryl si rukou ústa. Měl dceru. "Co na to říkáš, Jo? Fakt jsi měla pravdu." Otočil se, připravený na její samolibou odpověď, ale žádné se mu nedostalo. Joeyina tvář byla extrémně bledá a oči měla zavřené. Dawson ji poklepal po tváři. "Jo?" Bylo to normální? Neměla by teď být v pořádku?

Jedna za sester náhle křikla na doktorku Pettersonovou, která vyšetřovala růžové, křičící dítě. "Paní doktorko! Šíleně jí klesá tlak! A tep právě vyskočil!" Mladá žena ukázala na srdeční monitor. Doktorka Pettersenová upustila kartu, kterou držela a přihnala se k Joey. Rychle ji začala vyšetřovat.

"Panebože! Krvácí!"

Dawson se zmateně a vyděšeně rozhlédl. "Paní doktorko? Co se děje? Co se děje s mou dívkou?" Jedna sestra ho náhle vzala za ruku.

"Pojďte, pane Leery," řekla jemně. "Pojďme do čekárny."

"Ne!" vykřikl. "Já ji neopustím!" Odmítl sestru následovat, jelikož slyšel doktorku Pettersonovou volat o pomoc. Náhle zaslechl jasný hlas doktorky Pettersonové. "Jediné, co pro ní teď můžeš udělat, je jít!" Dawson neochotně vyšel pozpátku  z pokoje. Díval se, jak se u Joey vyrojili dva noví lékaři, a slyšel přístroje vydávat hlasitá varování. "Panebože," hlesl. "Já ji ztratím."

*****

V čekárně panovala napjatá atmosféra. Jen seděla u Dawson a masírovala mu záda, zatímco měl svěšenou hlavu ve dlaních. Andie tiše plakala Paceymu do ramene, zatímco ten ji držel za ruku. Gale klečela před Dawsonem a klidně a jemně mu něco šeptala. Mitch chodil před dveřmi do soukromé čekárny, kam je přesunuli, sem a tam. Jack seděl stranou a mohl myslet jen na poslední slova, která mu Joey řekla. Bessie byla také stranou a tiše plakala do založených rukou. Pacey jí občas podal kapesník.

Z myšlenek je vyrušila sestra, nesoucí uzlíček zabalený v růžové zavinovačce. "Pan Leery?" zvolala tázavě. Dawson vzhlédl, oči zarudlé. "Ano, och..." Při pohledu na miminko v zavinovačce se odmlčel. Sestra, ve které poznal Nancy z porodního pokoje, se naklonila a podala mu jeho dceru. Dawson upíral zrak na její drobnou tvářičku, která se zdála být živá a ostražitá. Očička měla široce otevřená a upírala je do otcových hnědých očí. Dawson pohlédl na sestru. Aniž něco řekl, odpověděla mu na jeho otázku. "Je mi líto," řekla. "Nevím nic o vaší přítelkyni. Odnesla jsem vaší dcerku do jeslí, umyla ji a pak jsem ji přinesla přímo sem, abyste ji viděl." Dawson na ní prosebně pohlédl. "Řeknu vám co, zůstaňte tady, chovejte ji a já půjdu zkusit něco zjistit." Dawson se na ní usmál.

"Díky," promluvila Gale. "Jste moc hodná." Nancy se usmála a vydala se na odchod. Náhle se zarazila a otočila se. "Gratuluji, Dawsone." Znovu se vřele usmála a hnala se zkusit něco zjistit o chudince dívce toho kluka.

Dawson nevěřícně hleděl na svou dceru. Svou dceru. Její zelené oči ho probodávaly a malé prstíčky se k němu natahovaly.

"Vypadá přesně jako Joey, nemyslíte?" Hlas měl přiškrcený. Nikdo v místnosti nevěděl co říct. Jack odvrátil hlavu. Jen na Dawsona, které svíral dítě jako o život, pohlédla. Andie a Pacey si sevřeli ruce. Bessie zírala na svou neteř.

"Mami?" řekl Dawson. "Co si počnu?" Když ho Gale spolu s vnučkou objala, rozplakal se. "Ach, zlato..."

Pár minut tam v úplné tichosti seděli, Dawson kolébal své dítě, Gale zase své. Znenadání vstal Pacey a přikročil k Dawsonovi.

"Pojď, brácho," řekl pevně.

"Ale, já...," váhal Dawson.

"Neboj. Jsem si jistý, že tvá máma se chce se svou vnučkou řádně seznámit. Ty, já a Jack se půjdem na moment projít."

"Já nemůžu," odvětil Dawson.

"Tím, že tu budeš sedět, jí nepomůžeš. Pojď," znovu řekl pevně Pacey.

Dawson, příliš v šoku a rozrušen, než aby se hádal, podal dítě matce. Pacey ho vzal za rameno a Jack mu podepřel druhé. Dawson se náhle otočil a pohlédl na matku.

"Vím, jak se jmenuje, jestli jí chceš nějak říkat." Gale vzhlédla do synových rudých očí.

"Ach, zlato. Nechceš počkat, až...?" Odmlčela se. Co když to Joey nezvládne.

"Jmenuje se Lillian Rae," řekl Dawson. "Po své babičce." Bessie pomalu přikývla.

"Joey se to bude líbit," pokusila se usmát Gale. Dawson přikývl a svěsil hlavu, pak se svými dvěma přáteli vyšel ze dveří.

Když odešel, Lily se rozplakala.

"Ach, Mitchi. Už ví, kdo je její tatínek." Mitch přikývl, neschopen mluvit. Vzlykající Jen vstala.

"Půjdu zavolat Randymu." Když si všimla výrazu Andie, dodala: "Pojď se mnou, Andie." Andie vstala a následovala ji. Lily tak zůstala se svými prarodiči a tetou.

Gale při pohledu na nevinnou tvářičku své vnučky pocítila, že přicházejí slzy. Zabořila hlavu do Mitchova ramene. Ten ji začal jemně hladit po vlasech. Bessie, osamocená, mohla jen pokračovat v pláči. Už pohřbila matku. Co když bude muset pohřbít i sestru?

*****

Dawson udeřil do zdi před porodnických oddělením. Pacey ho vzal za límec.

"Bude to v pořádku, Dawsone. Uklidni se." Dawsonovi zasvítilo v očích a chvatně se otočil.

"Bude to v pořádku?! Jak by to sakra mohlo být v pořádku? Joey umírá! Umírá, Pacey! Nechápeš to? Je pro mě všechno! Jak sakra můžu vychovávat Lily bez ní, hm? Když na to přijde, jak můžu žít bez ní?! Nemůžu!" Jack zavřel oči a poslouchal Dawsonův výlev bolesti.

Dawson křičel, jak nejhlasitěji to šlo. "Co jsme udělali, že jsme si tohle vysloužili?! Za co jsme trestáni? Ach bože..." Opřel se o zeď. Pacey na něj upíral zrak. "Je to celý má vina."

Pacey zavrtěl hlavou.

"Ne, Dawsone. Tohle si nedělej."

"Ale je!" křičel Dawson. "Já jí to udělal! Já jsem důvod, proč tam leží a nejspíš umírá!" Ukázal k porodnickým pokojům. Pacey sevřel svého nejlepšího kamaráda v těsném objetí.

"Přestaň s tím, Dawsone," prosil, když se Dawson pokoušel odtáhnout.

Znenadání promluvil Jack. "Dawsone, když jsem zjistil, že je Joey těhotná, má první myšlenka byla, že tě zabiju. Byl jsem připravený tě uzemnit." Dawson z místa, kdy se zhroutil na chladnou modrou nemocniční zeď, vzhlédl. "Ale pak se Joey zasmála. Dala si ruku na břicho a řekla mi, a já na to nikdy nezapomenu, řekla: 'Nevěřím, že to říkám, ale já jsem šťastná, Jacku.' Ona byla šťastná. Joey musela vědět, jak bude těžké projít těhotenstvím a výchovou dítěte v pouhých šestnácti, ale byla si tak jistá vaším vztahem, tak jistá tebou, že byla šťastná. Dawsone, nikdy ti to nedávala za vinu, a kdyby tu teď byla, plácla by tě po tý tvý zabedněný hlavě a okřikla by tě, že můžeš vůbec tak přemýšlet." Jack poklekl, aby pohlédl Dawsonovi do očí. "Křič pro ní. Ječ na Boha, ječ na nás, chovej svý dítě, objímej mě, je mi to jedno. Ale ať tě ani nenapadne dávat si vinu."

Dawsonovi se chvěl spodní ret. Pacey a Jack ho vytáhli na nohy a všichni zapomněli na všechny rozdíly, co mezi nimi kdy byly. Přitáhli se k sobě pro vzájemnou podporu. Všichni měli Joey rádi, všichni ji potřebovali. A potřebovali i jeden druhého.

*****

 O deset minut později byli znovu všichni v soukromé čekárně. Dawson mlčel a choval Lily. Mitch a Gale se drželi jeden druhého, stejně tak Pacey a Andie. Jack měl jednu ruku kolem Jen.

Do pokoje vešly rozhodně doktorka Pettersonová a Nancy. Obě se mračily.

"Ach bože," hlesla Andie. Mitch přistoupil k Dawsonovi a položil na syna svou silnou paži.

"Dawsone," posadil se doktorka Pettersonová na židli a upřela na něj zrak. "Poslouchej. Joey trpí něčím, čemu se říká rozšířená intravaskulární koagulace,  obecně známá jako rozsáhlé krvácení. Krátce řečeno, krevní destičky staví krvácení v kapilárách, což na oplátku znamená, že není čím stavit krvácení velkých orgánů. Takže v podstatě všechny její důležité orgány krvácí." Dawson nic neřekl. Jen dál upíral zrak na svou dceru. "Velmi špatně se to řeší, Dawsone, protože se nedá jasně říci, zda jí pomůžu naředění či zhuštění krve. Je to komplikované. Dáváme jí plazmu v naději, že  v jejím těle udržíme dost krve na tak dlouho, aby se problém vyřešil sám." Položila mu ruku na koleno. "Nemohu ti nic slíbit, ale děláme vše, co je v našich silách."

Bessie promluvila ze zadní části místnosti. "Můžeme ji vidět?" Doktorka Pettersonová přikývla. "Ano, ale jen nakrátko a jen po jednom. Také bych vás měla varovat, že je v bezvědomí. Ačkoli si rádi myslíme, že může člověka slyšet. Dawsone," znovu otočila tvář k mladíkovi, který choval svou dceru. "Co kdybys mi to dítě podal?"

"Ne," odvětil ostře. "Lily musí vidět svou mámu." Doktorka Pettersonová se nepatrně usmál a přikývla. "Dobře, odvedu vás dva k ní. Bessie, ty můžeš být další." Nancy vzala od Dawsona dítě, aby mohl vstát. Dawson upřel zrak na otce, který povzbudivě přikývl.

Dawson si vzal dceru zpět do náručí a vydal se za Nancy do Joeyina nového pokoje. V tlumeném světle spatřil vak krve připojený hadičkou k Joeyině ruce. U zdi pípal srdeční monitor. Dawson jen děkoval bohu, že může sama dýchat.

Opatrně položil Lily vedle Joey. Jemně pohladil své dívce bledou tvář.

"Josephino Marie Potterová," zachvěl se mu hlas, "seznam se s Lillian Rae Potter-Leeryovou, svou dcerou. Co můžu říct, Jo? Měla jsi pravdu. Kruciš, vždycky máš pravdu." Vzal ji za ruku a jemně se skrz slzy, stékající mu po tváři, zasmál. "Víš, že to přiznávám jenom proto, že jsi v bezvědomí." Na chvíli se odmlčel, aby se dal dohromady. "Bojuj Joey. Bojuj tvrdě. Nemáš tušení, jak moc tě miluju a potřebuju. Tvá dcera tě potřebuje." Dawson upřel zrak na buclaté tvářičky dítěte a žasl, jak moc se ve skutečnosti podobá Joey. "Strašně tě potřebuje. Když ji budu vychovávat já, nejspíš si nakonec vezme kluka, jako je Pacey." Zasmál se.

 "Mimochodem, Pacey říká, že ví, že tohle děláš, jenom abys nemusela chodil dýl do školy. Říká, abys na to zapomněla, protože nakonec se stejně budeš muset tu fyziku doučit." Odmlčel se. "Ach bože. Vrať se mi, Joey. Potřebuju tě víc, než Bůh ví. Vrať se," prosil. "Vrať se ke mně a Lily."

11

"Hej," řekla Andie jemně a dala Paceymu vlasy z čela. Pacey, který napůl spal, otevřel rozespalé oči a odvětil: "Čau." Andie mu podala pohárek silné černé kávy, pro který zašla do bufetu, když viděla, že se Pacey ve spánku pohnul.

"Kolik je hodin?" zeptal se Pacey rozespale a vděčně přijal kávu.

"Kolem půlnoci."

"Bože," zašilhal Pacey na své hodinky. "Nemůžu uvěřit, že jsme tu teprve od jedný. Zdá se mi to jako věčnost..." Andie přikývla a sešpulila rty.

"Jo," souhlasila jemně, "to máš pravdu."

"Jak dlouho jsem spal?" Pacey si dopřál pořádný doušek kávy a na tváři se mu objevila grimasa kvůli její hořké chuti. Nesnášel kávu.

"Od desíti. Usnul jsi po opakování Kolotoče." Andie mu věnovala nepatrný úsměv.

"Kde jsou všichni?" Pacey se rozhlédl po prázdné čekárně porodnického oddělení. Parta se přesunula do hlavního vestibulu, aby mohli být Dawson, Bessie, Leeryovi a dítě chvíli sami.

"No, Jack šel vyzvědět nějakou novou informaci o tom, jak jde Joeyina operace, Randy přijel vyzvednout Jen, aby se trochu prospala. Už byla tak vyčerpaná utěšováním Dawsona a mluvením na Joey, že jsem mu musela zavolat." Pacey přikývl a znovu se napil odporné kávy. "Dawson sedí přes operačním sálem, samozřejmě, a Leeryovi se šli před půl hodinou domů převlíct a donést Dawsonovi nějaký věci. Říkali, ehm, říkali, že se brzy vrátí. A Bessie je s Lily v jeslích. Myslím, že chce chvíli chovat část své sestry."

"A něco novýho o...?" zeptal se Pacey.

"Ne. Všechno při starým," řekla Andie zoufale. V sedm hodin se u Joey sešlo lékařské konzilium a lékaři nezaznamenali žádné zlepšení v zastavení krvácení, přes infúze plazmy, které Joey pravidelně dostávala. Doktorka Pettersonová vysvětlila Bessie, že potřebuje podepsat souhlas k operaci. Lékaři se chystali Joey zavést aortální katetry a chtěli se pokusit najít velké krvácející tepny a podvázat je. "Nemůžu uvěřit, že musí podstupovat operaci. Teď už je na sále téměř pět hodin."

"Bože, tohle je jak nekončící noční můra," zasténal Pacey, promnul si oči a úplně se posadil.

"Spala jsi vůbec, Andie?" Místo odpovědi Andie zavrtěla hlavou.

"Andie, musíš se starat i o sobe, víš? Co kdybych zašel pro Jacka a ten tě odvez domů-"

"Ne!" vykřikla Andie. Pohlédla k nim sestra z blízké recepce. "Ne," řekla Andie tišeji. "Chci být tady... a musíme si promluvit." Pacey krátce pohlédl na její vážnou tvář a zasténal.

"A jéje," řekl. "To bude zlý." Andie na něj upřela zrak.

"Nevtipkuj, Pacey. Tohle je vážný. Myslím... myslím, že se musíme rozejít." Andie sklopila zrak a Pacey vzhlédl, oba téměř současně. Spatřil slzy, jak se jí kutálí po tváři. V žaludku měl pocit, jako by ho praštil Dougie.

"Cože? Andie... co to..." Zhluboka se nadechl.

"Víš co? Zažila jsi tady v nemocnice spoustu stresu. Možná jenom..."

"Pacey, o to jde!" přerušila ho Andie. "Že jsem byla tady, mě přimělo uvědomit si, že bych to, čím Dawson a Joey procházejí, nezvládla. Ani nevíme, jestli bude žít, Pacey. Podívej se na Dawsona, je z něj troska. Já chci bejt šťastnej teenager, ne teenager s kamarádkou bojující o život a další kamarádem, co je zoufalej, prosí a modlí se a lpí na své dcerce."

Stejný bolestný výraz, jako měla Andie, se objevil ve tváři Paceyho.

"Mrzí mě, že s tím přicházím teď, ale už to dál nezvládnu! Není to fér, Pacey! Měli by bejt pořád teenageři a stejně tak my, zatraceně! Nechci přijít o tyhle roky a já se tak, tak moc bojím, že se něco takovýho stane i nám..."

Andie na Paceyho prosebně pohlédla, vyhledala jeho oči, žadonila pohledem, aby ji utěšil, nějak jí dokázal, že se mýlí.

"Andie," odkašlal si Pacey, "Andie, neposkytnu ti nějakej falešnej pocit bezpečí. To, co máme, by nás mohlo jednou přivést k takový bolesti." Andie na něj šokovaně pohlédla. "Jo, já vím, co chceš slyšet, McPheeová. Chceš slyšet, že vím o nějakým báječným způsobu, jak nás toho uchránit." Andie se nad tím, jak dobře ji zná, trochu usmála.

"Nevím. Ale to, co ti můžu nabídnout, je malý, avšak ne nicotný kousek moudrosti, co ve mně je." Pacey se zhluboka nadechl. Bojoval o udržení ženy, kterou miloval. "Nikdo to nemá se vztahy jednoduchý, McPheeová. Každý jednou okusí špatnou stránku."

"Nevím, jestli tvý zhroucení bylo to nejhorší, co pro nás osud uchystal, nebo jestli nás Bůh plánuje stíhat jedním problémem za druhým. Nevím to." Zvládne to. Spustí svou obranu... pro Andie. "Ale vím tohle. Chci s tebou zestárnout, Andie." Hlas se mu zachvěl, stejně jako její ruce, které držel ve svých. "Chci si tě vzít, v těch překrásných svatebních šatech, který si oblečeš, se spoustou kytek na... jak se tomu říká... oltáři." Udělal pauzu a pohlédl jí do očí, pokoušeje se vytušit její reakci na tuto tirádu.

"A chci s tebou mít děti. Chci, abysme spolu chovali našeho prvního syna, Paceyho juniora." To si od ní vysloužilo krátké zasmání. "Ty chováš dítě a já... já chovám tebe. Chci se každý den vracet domů a vědět, že bez ohledu na všechno se vracím k někomu, kdo mě miluje a váží si mě a koho miluju a vážím si ještě víc." Sevřel jí dlaně.

"Jednoho dne...." Zavřel oči a Andie následovala jeho příkladu. "Jednoho dne, až nám bude dvaasedmdesát, se na tebe podívám. A už teď vím, celým svým srdcem, že si budu pořád myslet, že jsi ta nejkrásnější, nejstarostlivější, nejinteligentnější, nejúžasnější osoba, co kdy oblažila mou existenci." Otevřel oči a odhalil slzy rodící se v nich.

"Miluju tě, Andie McPheeová. Celým svým srdcem, vším co mám. Víc, než jsem si kdy myslel, že je možný v tomhle krutým, zahořklým, cynickým světě. Miluju, jak mě usazuješ, když se mýlím - to děláš sakra dobře!" Andie se zazubila.

"Miluju, jak se mě dotýkáš, jako bych byl něco, co si zaslouží něhu. Díky tobě se cítím zvláštní, jako bych byl hoden vzduchu, který dýchám. Andie, díky tobě chci být lepší člověkem." Uchechtnul se filmovému citátu, zatímco Andie začala vehementně protestovat nad volbou filmu.

"Já vím, že se ti ten film nelíbil a myslela sis, že neodráží věrně tu chorobu, o který to bylo, ale... je to skvělá věta!" Andie se na něj usmála, pomyslela si, že už skončil, a tak sama chtěla promluvila.

"Počkej!" Položil jí prst na rty. "Miluju tě, Andie. Vím, že to říkám často, ale myslím to vážně. A udělám cokoli, abych si tě ve svým životě udržel! Díky tobě chci uspět. Poháníš mě. Andie, tohle je poprvý, co jsem tyhle slova řek jiný duši... já tě POTŘEBUJU. A proto vím, že všechno zvládnem. Protože musíme. Bez ohledu na cokoli."

"Kromě toho umím citovat tvý filmový analýzy. To musí bejt dobrý znamení, ne?" Nervózně se na ní usmál a čekal na odpověď. Naklonila se k němu a dotkla se nosem jeho.

"Nepoklekneš ani nic takovýho, Wittere?" Pacey se na chvilku zhrozil, ale pak si uvědomil, že Andie žertuje.

"Ty jedna liško podšitá! Takhle mě znervózňovat!"

Přitáhl si ji na klín. Andie se mu opřela tváří o rameno a Pacey ji hladil po vlasech a masíroval jí rameno. "Tak už žádný bláznivý řeči o rozchodu, ano?" řekl jí vážně.

"Ano," přikývla na souhlas. Po chvíli klidu Paceymu vstoupila do hlavy děsivá myšlenka.

"Hele, Andie?" zeptal se.

"Hmm…?" ozvala se z pod jeho paží.

"Proč jsi s tím přišla teď? To jenom kvůli Dawsonovi a Joey, že jo? Nejsi, ehm-" Se strachem na ni pohlédl. Andie zasténala, z vedlejší židle zvedla časopis a bez váhání ho s ním praštila.

"Měl bych to brát jako ne?" zažertoval Pacey. Andie se rovněž zasmála a chvíli se špičkovali, než Andie opět nasadila vážný výraz.

"Myslíš, že bude v pořádku, Pacey?" Pacey zavřel oči a přitáhl si svou dívku k sobě, děkuje bohu, že může.

"Fakt nevím, Andie," zašeptal jí do vlasů. Pak ji na ně políbil. "Jo je bojovnice, ale to byla i její máma. Ale mám pocit, že Joey chce vidět svou dceru, takže bych se vsadit, že se právě teď s tím svým vybíravým slovníkem hádá s Bohem." Andie přikývla a opřela se o něj, ruku mu dala za krk a začalo masírovat.

"Doufám, že je v pořádku. Vím, jak moc ji máš rád."

Pacey byl na chvilku zaskočen. Ledovou královnu? Pak si začal uvědomovat, že ano, měl ji rád, přesně jako svého druhu otec. Otec, kterého neměla.

"Ano," přeskočil Paceymu hlas. "Mám ji rád." Znovu políbil Andie na vlasy a pak tam spolu tiše plakali, přičemž ji Pacey pevně držel.

Andie mu něco jemně zašeptala ve snaze ulehčit jeho bolesti.

"Taky tě potřebuju, Pacey." Pacey se přes slzy usmál a zažertoval: "Proč se mý výlety vždycky tak zvrtnou?"

*****

Naproti Paceymu a Andie vyšel Dawson z výtahu, utíraje si slzy do trička, které měl od včerejška. Spatřil je, jak si spočívají v náručí, a znovu se mu spustily slzy. Vše, co dokázal ze sester dostat, bylo, že Joey je na dospávacím pokoji. Doktorka Pettersonová ještě nevyšla ven, aby mu něco řekla. Hlavní sestra pouze opakovala rady lékařů, že by si měl sednout k Bessie v jeslích a ona by ho tam uklidnila, s Lily po boku. To ho nepřesvědčilo, že jsou zprávy o Joey dobré. Ukradl poslední závistivý pohled na šťastný pár a vydal se do jeslí za svou dcerou.

*****

Jack se rozhlédl po čekárně. Nějaký stařík, který se tam pravděpodobně přišel jen ohřát, byl jediný, kdo kromě jeho sestry a Paceyho zalidňoval místnost. Jack byl vděčný, že Pacey se byl schopen dát natolik dohromady, aby pomohl Andie. On sám nebyl v pozici, aby jí pomohl. Byl úplně na dně, mohl myslet jen na poslední slova, která řekl Joey, na to, co od něj žádala. Nemohl pomáhat vychovávat dítě, Lily potřebovala Joey. A pokud by se z toho nedostala, život by už nikdy nebyl stejný.

*****

Uplakaná Bessie se usmála, zatímco sledovala Dawson, jak se zarudlýma očima kolébá svou dceru v houpacím křesle v jeslích. Tiše jí zpíval, zatímco ona pila z láhve, nevědoma si zmatku, který kolem ní panuje. Bessie se zhluboka nadechla a toužebně řekla: "Přála bych si, aby ji mohla Joey brzy nakojit." Dawson jen přikývl, rychle odvraceje tvář od jejího pohledu. Nadále pokračoval ve zpívání své dceři.

*****

"Mitchi, bojím se o něj." Mitch na slova Gale přikývl.

"Co když o ni přijde?" zeptala se, zatímco jeli zpět do nemocnice, jen dost pomalu na to, aby je nesrazil protijedoucí náklaďák.

"Co když o ni Lily přijde? Dawson to bez pomoci nezvládne, vím, že ne." Mitch znovu pouze přikývl a políbil Gale na ruku, ani o tom gestu nepřemýšlel.

Ani jednomu to nepřišlo divné, pokud něco, tak správné.

*****

Jen se vzbudila kolem jedné v noci ve své posteli. Randy seděl v křesle naproti ní.

"Randy?" zeptala se zmateně. "Jak jsem se sem dostala?"

Randy ji dál hladil po vlasech a držel ji za ruku.

"Jen, ty si nevzpomínáš? Vyzved jsem tě v nemocnici, usnula jsi už v autě..."

"Panebože! Jak je Joey?" zeptala se, události posledních hodin se jí vrátily jak přívalová vlna.

"Před chvilkou jsem tam volal. Je na dospávacím pokoji. Víc mi neřekli." Jen přikývla.

"Fajn, musím se vrátit do nemocnice." Vstala a začala pobíhat po pokoji. "Někdo by se měl spojit s Bodiem a Joeyin otec musí vědět, že..." Rychle se otočila na Randyho, který tam seděl s hlavou skloněnou a zíral na podlahu. "Může se člověk spojit s lidma ve vězení? Může s nima mluvit, ne?" Rychle si pod dlouhou noční košili začala natahovat čisté džíny.

"Jen, přestaň s tím," řekl Randy jemně.

"S čím jako?" zeptala se Jen a stáhla si vlasy dozadu do prostého koňského ohonu.

"Pojď, Randy."

Randy vstal a vzal ji za ramena. "Nikam nepůjdem, dokud si nepřipustíš, že by Joey mohla umřít." Jen na něj pohlédla s rozšířenýma očima a začala mu naštvaně dávat co proto.

"Samozřejmě, že vím, že by mohla umřít, ty idiote! Proto musím vyřídit ty telefonáty a vrátit se do nemocnice! Bože, co je to s tebou?"

Randy ji usadil. "Jen, podívej se na mě." Jen ostře odvrátila zrak.

"Jen, řekni to a přesvědčíš mě, že jsi v pořádku. Má nejlepší kamarádka Joey by mohla umřít... řekni to." Jen obrátila oči v sloup. "Podívej se na mě a řekni to a já tě odvezu zpátky do nemocnice. Sakra, sám ty telefonáty zaplatím. Jen to řekni."

"Fajn," otočila se Jen a pohlédla mu do očí. "Má nejlepší kamarádka Joey by mohla..." Viděla soucit v jeho lískově hnědých očích a začal jí přeskakovat hlas. "... mohla by-mohla by-"

"Do toho, Jen. Řekni to," povzbudil ji jemně Randy.

"Mohla by," nasála do sebe trochu vzduchu, pokoušejíc se uklidnit. "Mohla by umřít." Jen náhle propukla v zoufalý pláč, který v sobě dusila.

"Ano, mohla," řekl Randy a pevně ji držel, zatímco jejím tělem otřásaly vzlyky.

*****

Doktorka Pettersonová se posadila do houpacího křesla naproti Dawsonovi a hluboce si povzdechla při pohledu na něj a Bessie, která svírala opěradlo Dawsonova křesla, až její klouby získaly barvu její momentálně popelavé tváře.

"Joey... bude v pořádku." Dawson vydal hlasité úlevné vydechnutí. Bessie si dala ruku na tvář a začala vzlykat, slzy s sebou odnášely napětí uplynulých šesti hodin, které se zdály věčností.

"Ale," polkla ztěžka doktorka Pettersonová. Bože, bylo jim jen šestnáct. "Nemohli jsme najít žádnou hlavní protrženou tepnu. Jediný způsob, jak zastavit krvácení, bylo Joey provést úplnou hysterektomii."

Bessie vypadala omráčeně a Dawson se zdál být zmatený.

"P-proč..." dokázala ze sebe dostat Bessie.

"Pokusili jsme se odstranit všechnu tkáň zbylou po porodu, použili jsme mikroskopické kamery, abychom našli sraženiny nebo zbylé krvácení... prostě to nestačilo. Abychom zastavili krvácení, museli jsme jí vzít dělohu."

Dawsonův ohryzek poskočit. Zdálo se, že v sobě zadržuje slzy. Pak najednou pohlédl na Lily ve svém náručí. Následně vzhlédl na doktorčinu soucitnou tvář.

"Ale bude v pořádku?"

Doktorka Pettersonová přikývla. "Zcela se uzdraví."

Dawson vzhlédl k Bessie a pak jí podal dítě. Natáhl se a pevně doktorku Pettersonovou objal. Doktorka byla v šoku. Očekávala zlost.

"Děkuju vám, že jste ji zachránila," zašeptal Dawson.

"No- nemáš zač, Dawsone," oplatila mu objetí.

*****

"Dobrá, Lily. Je čas si odkrknout," řekl Dawson žvatlavě. Zvedl svou překrásnou holčičku a podržel si ji u ramene. Její zelená očička ostražitě obhlížela pokoj. Dawson pohlédl na bledou Joey ležící na posteli, přístroje pravidelně pípající. Chtěl, aby se vzbudila. Ne že by se mu zamlouvala představa říci jí o hysterektomii, ale chtěl, aby viděla jejich dceru.

Znovu pohlédl na Lily a pozvedl ji do vzduchu. Bože, vypadala přesně jako Joey.

"Dobrá, sluníčko. Co kdyby ses teď pomazlila s maminkou?" Položil Lily Joey na břicho a přál si, aby otevřela oči.

Náhle zaznamenal reakci. Lily pozvedla ručičku a otřela ji o Joeyinu pokožku. Okamžitě poté, se Joeyiny oči zachvěly. Dawson nadšeně vstal.

"JOEY! JOEY! JO! No tak, vrať se ke mně, baby."

Slyšel vyjít z Joeyiných suchých úst pobouřený zvuk. Byl tlumen kyslíkem procházející jí trubičkou v nose, ale přísahal by, že ji slyšel říct: "Ještě jednou mi řekni baby a já ti zlomím nos. Pak uvidíme, kdo je tu skutečný 'baby'."

Otevřela oči a překvapeně upřela zrak na Dawson a človíčka, který jí ležel na břiše. "Paní doktorko!" zakřičel Dawson, ženoucí se z pokoje.

*****

Pacey a Andie vzhlédli od opakování Riskuj.

Pacey právě odpověděl na další otázku kategorie "Káčata". Andie na něj kousavě pohlédla.

"Co je?" namítl. "Tak vím hodně o mocným království káčat." Náhle si všimli křičícího a tančícího Dawsona? Přiběhl k nim a zvedl Andie na nohy. Pacey v šoku vykulil oči.

"Hele, kámo, máš vlastní holku." Andie věnovala Paceymu pohled, připomínající mu, že jako obvykle řekl něco nevhodného, ale Dawson se jen zazubil.

"Ano, mám!" řekl. "A je vzhůru!" Pacey ještě více vykulil oči a pevně svého kamaráda objal.

"Chlape, mám za tebe takovou radost-"

"A sakra! Dítě!" náhle ho přerušil Dawson a rozběhl se zpět do Joeyina pokoje.

"Jo, jo," řekl Pacey. "Hotovej otec roku." Dal ruku kolem Andie, která šťastně odvětila: "Je zatraceně fajn, že se Joey vzbudila!"

*****

"Panebože!" Jen upustila telefon, šťastně přiběhla k Randymu a objala ho. Randy slyšel, jak se na druhé straně drátu směje Pacey.

"Chápu to tak, že je Joey v pořádku, a nejde o vítězství v nějakým baseballovým zápase?" žertoval Randy.

Jen ho hravě praštila a pak mu pohlédla do očí.

"Díky," řekla. "Že jsi zachránil můj zdravej rozum." Randy jen přikývl a sklonil k ní rty k polibku.

*****

Gale a Mitch právě zastavili na nemocničním parkovišti, když jim zazvonil mobil. Gale ho rychle zvedla a chvíli naslouchala, než se na Mitche usmála.

"Bude v pořádku," řekla Gale. Mitch se naklonil a bezmyšlenkovitě ji políbil, Gale stále držela telefon v ruce. Ihned mu polibek oplatila a přitlačila své rty na jeho.

*****

Jack se díval, jak Bessie, Dawson, Pacey a Andie oslavují, zatímco je Lily zaraženě pozorovala. Spokojeně přikývl. Všechno teď bude v pořádku. Pro všechny.

*****

"Tolik jsem se o tebe bál, Joey. My všichni. Díky, že ses mi vrátila." Dawson jemně svou lásku políbil. V očích měl slzy radosti. Joey k němu natáhla ruku.

"Jak bych nemohla?" zeptala se chraplavě, hrdlo měla stále z dlouhého bezvědomí vyschlé. "Můžu vidět svou dceru?"

"Tušil jsem, že to bude na tvém žebříčku priorit výše než čas strávený se mnou," žertoval Dawson. "Právě ji sem nesou z jeslí."

Joey k Dawsonovi vzhlédla a usmála se. "Slyšela jsem, že jsi jí už dal jméno, ty ňoumo." Dawson na Joey v obavách pohlédl.

"A-ale, já-já myslel, že by se ti Lillian líbila, po tvý mámě." Joey obrátila oči v sloup a potřásla hlavou.

"Dawsone, neber mě tak vážně. Je to nádherné jméno. Díky." Joey sledovala, jak Nancy opatrně vjela do pokoje s přenosnou postýlku.

Nancy zvedla Lily a podala ji pomalu Joey, dávala pozor, aby nepřerušila činnost žádného z přístrojů, na které byla stále napojená. Joey zvedla paže, aby přijala tu svou část, kterou si musí ještě prohlédnout.

"Ach, ta je překrásná..."

"Ano, to je, " souhlasila Nancy. "Na chvilku jsi nás všechny vyděsila, Joey. Vítej zpátky." Vřela se na Joey usmál a ta jí úsměv oplatila. "No, nechám vás tu na chvíli samotné. Ale příliš se neunavuj." Nancy vyšla rychle z pokoje, ve snaze zakrýt před nimi své slzy.

"Dawsone, není překrásná?" zeptala se Joey, přejíždějící prstem Lilyiny ručičky a prstíky na nohách. Zatahala ji za nos.

"Jako její matka," ozval se Dawson se zrakem upřeným na Joey. Joey k němu rychle vzhlédla a začervenala se.

"Romantiku," řekla posměšně.

"Ledová královno," oplatil jí to Dawson.

"Snílku," pokračovala Joey.

"Cyniku," vyšlo z Dawsonových úst.

"Muži, kterého miluju," řekla Joey a vrátila zrak zpět k své dceři.

"Ženo, kterou potřebuju," zašeptal Dawson. A tak tam tříčlenná rodina seděla dlouhé minuty. Dawson pozoroval Joey, Joey pozorovala Lily a Lily pozorovala ty dva praštěné lidi a přemýšlela, kde jsou její SKUTEČNÍ rodiče.

*****

O hodinu později, když Lily v Joeyině náručí usnula, Dawson na Joey vážně pohlédl.

"Zlato? Musím ti něco říct..." Joey k němu v očekávání vzhlédla. Dawson ji vzal za ruku a začal ji jemně hladit.

"Když jsi byla na operaci... no, jediný způsob, jak zastavit všechno to krvácení, byl... no, provést ti hysterektomii." Joey na něj prázdně hleděla. "Museli ti vzít dělohu," upřesnil Dawson.

"Já vím, co je hysterektomie," odvrátila od něj Joey zrak a pohlédla zpět na Lily.

"Nemáme tu nejkrásnější holčičku na světě?"

Dawson bezmocně hleděl, jak Joey pokračoval v cukrování nad jejich dcerkou. Bylo to kvůli tomu, že chtěla dohnat ztracený čas, nebo to bylo, jak tušil - Joey si odmítala připustit, že už nikdy nebude mít další dítě? A když nebude mít další dítě Joey... ani on ne.

12

Dawson si zhluboka povzdechl. Pohlédl vedle sebe, kde byla Joey schoulená pod dekou, na níž ležel. Joey byla z nemocnice týden a Dawson zaznamenal značné zlepšení jejího chování. Ráda byla s Lily a starala se o ni. Dawson si všiml, že ačkoli doktorka Pettersonová nařídila Joey, aby se nepřepínala, Joey byla věčně čilá a krmila Lily, koupala ji, měnila plenky. Minulou noc byla s dítětem, které ne a ne usnout, vzhůru od dvou do šesti. Á, ty radosti rodičovství.

Stále odmítala strhnout zdi, byť i málo, co se týkalo mluvení a pocitech z hysterektomie a tak. Bůh ví, že on o tom chtěl mluvit a analyzovat to až na doraz. Ale Joey měla pusu na zámek a soustředila energii na Lily. Také se odmítala bavit o návratu do školy, což Dawsona pletlo. Během celého těhotenství se těšila z vyhlídky, že se tam vrátí. Samozřejmě, potřebovala čas postavit se zpět na nohy, ale když Andie včera přišla a nabídla se, že ji bude doučovat, Joey na ni podivně pohlédla a odmítla.

Joey pohlédla na Dawsona. Věděla, že chce, aby něco řekla. Aby mu řekla, co cítí ohledně té věci... té věci, o které nemluvili. Sama si povzdechla, vzala mu učebnici americké historie, kterou držel v ruce, a nahradila ji jinou, menší knihou. Svým deníkem. Dawson na ni zmateně pohlédl.

"Posluž si," řekla mu. "Chci, aby sis ho přečet."

"To ne!" Dawson vyskočil z postele a upustil deník, jako by byl ze žhavé lávy. "Tohle je nějakej divnej hormonální ďábelskej test, kterým si chceš ověřit, jestli mi můžeš věřit. No, za vyučenou jsem dostal už v druháku. Žádný narušování soukromí-"

Joey ho přerušila. "Dawsone," dala mu ruku na paži. "Chci, aby sis ho přečet. Vím, že máš otázky, který ti teď nemůžu zodpovědět tváří v tvář. Ten deník ti na ně všechny odpoví. Kromě toho, takhle se vyspím, takže..." Pokynula mu, aby se k ní sklonil a k jeho překvapení ho krátce políbila na rty. To byl první náznak fyzické či emocionální, když na to přijde, náklonnosti, který mu poskytla od... té události.

"Přečti si to." Dawson se sledoval, jak se zabořila hlouběji pod deku. Natáhl se, aby ztlumil klimatizaci.

"Ne," řekla Joey.

"Jo vlastně, já zapomněl," odvětil Dawson. Joey měla divný zvyk, že když pocítila potřebu pohodlí, zapnula naplno klimatizaci a hřála se zabořená pod dekou. Kolik lidí to ví, pomyslel si Dawson spokojeně. Zkontroloval dítě pod její vlastní peřinkou v kolíbce na druhé straně pokoje. Dětsky si povzdechla a dál si cucala prstíčky. Dawson se jemně usmál a vyšel z pokoje, aby nechal dvě ženy svého života prospat.

Poté, co se zastavil v přístěnku, jímž byla kuchyně, aby si vzal kofolu (byla lacinější), se Dawson usadil v obývacím pokoji na gauč. Uvědomil si, že na to má celý den. Byla to jedna ze sobot, kdy nepracoval, většinu úloh měl hotovou a měl skutečný volný čas. Špičkou palce přejel po písmenech na přední straně zápisníku, který v sobě choval Joey. Ačkoli z toho měl divný pocit, otevřel deník někde kolem prostředka.

      8.listopadu 1998
      Uf. Pacey mě políbil. Nemůžu uvěřit, že si ten kretén fakt myslel, že...

Příliš brzy, pomyslel si Dawson. Ten děsivej obrázek musím dostat z hlavy. Nalistoval v deníku na pozdější zápisky.

      10.prosince 1998
      Muži. Všichni myslí jenom na kozy a sex. Přísahám Bohu, že...

No, pomyslel si Dawson, to nepotřebuju. Přeskočil pár dalších stránek, až konečně našel to, co hledal. 15.prosinec třeťáku. Den, kdy zjistili, že je Joey těhotná.

      ... Nemůžu uvěřit, že jsem to dopustila. Byli jsme tak opatrní. Tak opatrní. Nemůžu uvěřit, že se to děje. Co se s náma s Dawsonem stane? Dokáže tohle náš vztah překonat? A ještě hůře, co se stane se mnou?

Dawson pevně zavřel oči. Věděl, jak to pokračovalo. Rozhodl se přeskočit do současné doby.

      30.srpna 1999
      Všichni ostatní se připravují na čtvrťák. Já právě podstoupila operaci, která mě zbavila veškeré naděje, že bych kdy mohla mít jiné dítě než Lily. Co když se jí jednoho dne něco stane? Je má jediná. Dawson, ten může odejít a mít děti s nějakou jinou, co není zmrzačená a vykuchaná. Nějakou čistou a nedotknutou. A já budu pořád tady. Škola, čtvrťák, teď se to zdá hloupé. Co by mě tam mohli naučit, co jsem se nenaučila z toho, že mám dítě a že mi vzali něco, co jsem nikdy opravdově nedocenila. Dawson mě může opustit. Já bych se opustila. Pokud odejde za jinou, nebude mít žádné závazky. Jednoho dne může mít tolik dětí, kolik jen bude chtít. Věděla jsem, že chci děti, ale nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc budu to své milovat. Nebo jak budu zničená, když zjistím, že už nikdy tu radost z přivedení nového života na svět neokusím.

Dawson pocítil, jak mu po tváři sjela osamělá slza. Myslela si, že ji opustí. To bylo směšné. Holky po něm nejely. A i kdyby ano, představa, že by ji a Lily opustil, byla absurdní. Cítil k těm dvěma lásku, jež přesahovala slova.

Jak by jí to mohl dokázat? Jak jí může přimět pochopit, že nikam neodejde? Pak na to přišel. Existovala pouze jedna věc, která by ji o tom dokázala přesvědčit.

*****

"Zbláznil ses?!" vykřikla Joey a vzbudila Lily, která začala ze své dětské ohrádky plakat. Joey přišla ke svému dítěti a zvedla ji, konejšivě žvatlajíc, zatímco vyslala sžíravý pohled na Dawsona. "Teď se nemůžeme vzít! Nedokončili jsme školu. Bydlíme u tvých rodičů. Nemáme práci na plný úvazek. Jsi šílenej? Musel ses zbláznit. Co jsi to sakra z toho mýho deníku vyčet? Zmínila jsem se tam byť jen jednou, že si tě chci vzít TEĎ?" Joey přešla k přebalovacímu stolku, aby vyměnila Lily plenku.

Dawson přiskočil vedle ní, vzal špinavou plenku a odhodil ji do blízkého koše. Ne zrovna nejromantičtější místo, ale...

"Ne tolika slovy, ale, Joey... já tě miluju. Ty miluješ mě. A takhle..." Joey se k němu otočila s probodávajícím pohledem. Dawson s polknutím a přáním, aby se vyhnul tirádě, pokračoval: "Takhle budeš vědět, že tě nikdy, ale nikdy, neopustím. Pochopila bys, že je mi jedno, že už nebudeš mít další děti. Že tě budu milovat navždy a nebudu tě v žádným případě brát jako 'prošlý zboží'. A že pokud budeme chtít pro Lily jednoho dne sestřičku nebo bratříčka, rád poskytnu méně šťastnému dítěti domov." Dawson uskočil, když Joey pomalu zvedla Lily a posadila se s ní na postel. Dítě konečně přestalo plakat. Dawson nevěděl, co očekávat. Joey k němu vzhlédla a ke svému překvapení spatřil v jejích očích rodící se slzy.

"To je tak... to je to nejromantičtější, co jsi mi kdy řek, Dawsone Leery. Je to dokonce romantičtější, než to, cos řek tehdy na samým počátku tohohle zmatku." Dawson se zazubil.

"Kromě toho," řekl. "Už spolu bydlíme. Tak budeme svoji už na střední. Nemyslíš, že ještě trochu městských drbů zvládneš?" Štouchl ji loktem do boku. Odpověděla mu úsměvem.

"Jo," řekla. "Vždyť víš, jak moc ráda způsobuju anarchii v řadách snobů v Jachtovým klubu."

Dawson jí pozvedl bradu. "Takže," řekl, "Josephino, vezmeš si mě?" Joey zavrtěla hlavou. Dawson byl v šoku.

"Nevezmeš?"

"Ne," řekla. "Ale Joey ano," usmála se poťouchle. Dawson se od srdce uchechtl a políbil svou snoubenku. Náhle zaslechli zavrnění. Shlédli na Lily v Joeyině náručí.

"Zdá se, že do toho taky chce mluvit," zasmála se Joey.

"Dobrá, Lily, co bys říkala, kdybychom se s tatínkem vzali?" Dítě znovu zavrnělo a zdálo se, že se usmálo.

"Myslím, že to je 'Dělejte si, co je vám libo, jen pokud mě teď nakrmíte,'" poznamenala Joey.

"Provedu, madam," zasalutoval Dawson a šel do kuchyně najít láhev.

*****

"Tady, mami, pochováš Lily?" Dawson si urovnal motýlka. Neměl smokink, ale Gale poznamenala, že vypadá velmi hezky. Joey měla na sobě sukni a kabátek krémové barvy. Ne dlouhé bílé šaty, ale jak řekla Bessie, velmi elegantní. Poté, co Gale vzala Lily z Dawsonova náručí, přistoupil k Joey stojící před oddávajícím úředníkem. Úředník pohlédl na oba teenagery a pak upřel zrak do zadní části místnosti, kde stáli Gale, Mitch a Bessie. Všichni už předtím podepsali souhlas ke svatbě jejich syna respektive sestry. Za rodinami byli přátelé. Jen se rozhlížela kolem sebe, štastná za své přátele, a přála si, aby to nemuselo být takto, takto brzy. Byla zavěšená do Randyho, který se s partou od Joeyiny těžké zkoušky velmi sblížil. Pacey a Andie seděli na čalouněné lavici, velmi blízko u sebe. Pacey žasl, že se jeho dva nejlepší přátelé od dětství skutečně berou. Jednoho dne to sice očekával, ale ne tak brzy. Andie na Paceyho pohlédla a s úsměvem mu sevřela dlaň. Jack místo toho, aby stál stranou jako obvykle, stál hned vedle Joey, jak ho o to požádala, jako zástupce jejího otce.

Úředník pohlédl na Dawsona a Joey. "Přišli jste sem v dobré víře?" zeptal se poněkud přísně. Úsměv na jeho tváři však pozvedl náladu.

"Ano," odpověděli současně Dawson a Joey.

"Dobrá," řekl úředník. "Dawsone, nasaď prsten na Joeyinu levou ruku a opakuj po mně." Dawson nasadil Joey zlatý prstýnek na prst.

"Já, Dawson Leery..."

"Já, Dawson Leery..."

"...slibuji, Josephino Potterová..."

"...slibuji, Josephino Potterová..."

"...že tě budu chránit, vážit si tě a milovat až do konce svých dnů."

"...že tě budu chránit, vážit si tě a milovat až do konce svých dnů."

Joey nasadila Dawsonovi prsten a zopakovala tentýž slib. Brzy poté je úředník prohlásil za muže a ženu. Následovaly polibky a objetí od členů rodiny a přátel a místnost naplnila čirá radost. Avšak někde pod tím byl přítomný nádech melancholie. Všichni Lily zbožňovali a měli z Dawsona a Joey radost, ale kdyby to tak mohli udělat až za pár let. Kdyby tak Joey neotěhotněla tak mladá, kdyby...

*****

"Bylo od tvých rodičů hezké, že si vzali Lily na noc dolů," řekla Joey později, když vedle sebe leželi s Dawsonem v posteli, po naplnění toho, čemu v žertu říkali 'manželská povinnost'. Dawson ji jemně pohladil po ruce.

"Děláš si srandu? Budeme muset to dítě odtrhnout od mámy násilím, až půjdeme na vysokou."

Joey na něj vážně pohlédla.

"Myslíš, že tam půjdeme? Na vysokou?" Dawson na ni stejně tak vážně pohlédl.

"Vím, že ano." Políbil ji na vlasy a společně celou noc probděli, nemluvili, jen si vychutnávali přítomnost jeden druhého.

*****

"Všichni na mě zírají, Dawsone," řekla Joey skrze zatnuté zuby. "Ty prsteny nás prozrazujou."

"Joey, zlato, všichni věděli, že se vezmeme, už dávno. Tohle je Capeside," připomněl jí Dawson, když vešli ruku v ruce do školy.

"Jo vlastně," odvětila Joey nervózně. Nervózní z návratu, nervózní z reakcí lidí, nervózní, že nechala dítě s cizí pečovatelkou.

"Změnila jsem názor," prohlásila a otočila se, když s Dawsonem došli k učebně americké historie.

"Příliš pozdě," otevřel jí Dawson dveře. Když vešla dovnitř, hovor ustal a pak začalo tiché mumlání. Joey se červenala čím dál tím více, až si Dawson myslel, že uteče pryč. Náhle Mary Beth vstala, upřela zrak na ostatní žáky ve třídě a zvolala: "Čau, Joey! Pojď sem!" Joey se tam neochotně vydala, zatímco se Dawson posadil na své místo na druhé straně třídy, přičemž po celou dobu nespustil z Joey oči.

"Čau," zopakovala Mary Beth, když k ní Joey došla.

Zbytek studentů ve třídě očividně civěl. "Sedni si vedle mě."

"Díky," řekla Joey se zrakem upřeným na lavici, odmítající oční kontakt. Mary Beth jí dala ruku na paži.

"Víš," řekla, "zmeškala jsi jenom pět týdnů. Snadno to dohoníš." Sníženým hlasem pokračovala. "Zapomeň na ně. Přežene se to, jakmile někdo další udělá něco z 'normy'." Mary Beth se zazubila a Joey si nemohla pomoci a úsměv jí oplatila.

*****

"Joey, Joey!" Joey vzhlédla od sendviče, který jedla naproti Dawsonovi v jídelně. Stál před ní kroužek dívek. "Jsme z tvýho dítěte tak nadšený!" řekla jedna jménem Melody.

Joey potřásla hlavou. "Proč?"

"Protože děti jsou tááák rozkošný!" odpověděla Melody. Joey pozvedla obočí na Dawsona, který pokrčil rameny.

"Máš nějaký fotky?" zeptala se jiná dívka, kterou Joey odhadovala na druhačku. Joey sama pokrčila rameny, sáhla do tašky a vyndala dvě malé fotografie novorozence, které nosila s sebou.

Následovalo sborové "Panebože, ta je roztomiloučká!" Joey prázdně zamumlala díky, dokud ta druhačka neprohlásila: "Ááá. Já chci taky dítě. Myslím, že se o něj s Joshem brzy pokusíme."

Joey na ni pohlédla, jako by se zbláznila. Dawson ji zkusil vyslat telepatickou zprávu: 'Joey, klídek.' Joey věnovala Dawsonovým myšlenkám stejnou pozornost jako obvykle. Vstala a pohlédla na dívky.

"Pokud chcete mít dítě, připravte se na okamžiky, který nejsou pro foťák. Měnění plenek, krmení ve dvě v noci, fakt, že dítě musí mít přednost před vámi, vaším partnerem, úlohami, vším. Nemůžete ho vypnout, když brečí, nezmizí v pátek večer, když si chcete vyrazit ven a ZMĚNÍ vám život. Co kdybyste to nejdřív zkusily se štěnětem?" Joey odešla, znovu strkajíc fotografie do tašky a nechávajíc za sebou početný zástup šokovaných dívek. Dawson s úsměvem vstal. Když ji dohonil, krátce ji políbil na tvář.

"To bylo super, zlato," řekl.

"Jo, já vím," odvětila Joey s úsměvem.

13

Joey vzhlédla od učebnice, ze které se učila, a frustrovaně si zakřičela. To jen rozplakalo Lily ještě více. Na Joeyině stole zazvonil telefon. Joey ho na pokraji slz zvedla a hlesla: "Haló?"

"Ahoj, ahoj," ozval si pevný Dawsonův hlas na druhém konci. "Jak se mají moje překrásná žena a dceruška?"

"Tvá překrásná žena," řekla Joey a pokoušela se zadržet slzy, "se nemůže učit na písemky, protože tvá překrásná dcera nepřestane plakat."

"Nakrmilas ji?" zeptal se starostlivě Dawson bez předešlého hravého tónu v hlase.

"Jistěže ano, Dawsone, co si myslíš, že jsem za matku?"

"No, a není mokrá? Vyměnila jsi jí plenku?"

"Ano! A houpala jsem ji, zpívala jí, hladila jí bříško a nechala ji odkrknout! Co ode mě chceš, Dawsone?!"

"Joey, hele, není žádnej důvod, abys na mě byla nerudná-"

"Ale, ale! Zase velký slova! Pověz mi, Dawsone, je to jen tvůj další způsob, jak se schovávat před realitou?"

"Joey, to není fér."

"Že to není fér?! Já ti dám, že to není fér! Není fér, že můžeš každej zmizet do práce. Není fér, že jste si s Paceym tuhle vyrazili, zatímco já zůstala doma-"

"Joey, říkal jsem ti, že můžem najmout pečovatelku a můžeš jít-"

"Za jaký peníze, Dawsone?" Dawson si povzdechl a projel si rukou vlasy. Odpovídaje na křik pana Olsena, řekl do telefonu: "Jo, zlato, musím jít..."

"Fajn," prudce ho přerušila.

"Joey, nedělej mi to, víš, že musím-" Cvak.

Joey mu zavěsila. "...pracovat," dokončil.

*****

Ověšená Lily, taškou s dětskými potřebami a učebnicí matematiky zazvonila Joey na domovní zvonek McPheeových. Při pohledu na obří stavbu a zpět na Lily pocítila bodnutí bolesti. "S Dawsonem jí nejspíše nikdy nebudeme moct něco takového poskytnout," pomyslela si. Joey trpělivě čekala minutu, ze které si vyklubaly dvě. Věděla, že jsou doma. Svítilo se tam a před domem byla zaparkovaná tři auta. Náhle uslyšela rychlé kroky a zapištění.

"Pacey, přestaň s tím!" ozval se hlas Andie za dveřmi. Joey Lily trochu pohoupala a usmála se. Pacey a Andie se mají, stále si spolu užívají. V té chvíli se otevřely dveře a odhalily uzarděnou Andie a zubícího se Paceyho. Pacey neměl zastrčené tričko v khaki šortkách a vlasy Andie byly extrémně rozcuchané.

"Joey!" řekla poněkud překvapená Andie. "Čau. Pojď dál." Andie vzala dítě z mateřské hrudi a začala se rozplývat.

"Nazdar, Lily. Ahoj, zlatíčko. Nejsi ty ta nekrásnější holčička na celým širým světě?" Čtyřměsíční ústa se na Andie usmála.

"Joey, hledáš Jacka?" zeptal se Pacey. Joey přikývla. "Je ve svým pokoji," ukázal Pacey ke schodům. "Co kdybys tam vyrazila?" Joey upřela zrak na Lily. "Neboj," ujistil ji Pacey, "Andie se od toho dítě neodtrhne aspoň další hodinu." Joey se rychle usmála a vydala se po schodem nahoru.

"Hele, Joey?!" zakřičel Pacey. Joey se zastavila a otočila se. "Ty a tvý dítě mi začínáte nabourávat rozdělanou prácičku!" Joey se tentokrát zazubila. Poslední, co viděla, než zmizela v patře, byla Andie šťouchající Paceyho a Pacey oplácející jí to polibkem. Joeyin výraz znovu povadl.

*****

"Čau, Joey," vzhlédl Jack od videohry. "Co se děje?" Stačil jeden pohled na její tvář a věděl, že to není společenská návštěva. "Joey, co se děje?"

"Jacku..." Její tvář povadala a povadala, až se zbortila a Joey začala nekontrolovatelně vzlykat. "Já už to dál nezvládnu! Jsem vdaná. Vdaná. A Dawson a já... nikdy už se nelíbáme jen tak. Jsem z něj pořád na nervy. Může pracovat večer a vypadnout. Na pár hodin předstírat, že je pořád kluk. A já? Až na školu jsem pořád s Lily. Pořád jsem máma." Jack dal kolem Joey ruku. Nechystal se nic říci, dokud to ze sebe Joey všechno nedostane. "Jako dneska, chtěla jsem se učit matiku na písemku a ona pořád jenom brečela a brečela. Nepřestávala. Pláč, pláč, pláč! Chtěla jsem něčím mrštit o zeď, takže jsem nakonec mrštila lahví, kterou jsem se jí pokoušela nakrmit!" Vzlyky přešly v popotahování.

"A koukni na Andie a Paceyho. Koukni na Randyho a Jen. Vidíš, jak jsou spolu? Líbají se a objímají se. Jsou k sobě tak něžní. A sexují. Dawson a já nikdy... my už to neděláme. To... jako by společné bydlení bylo všechno, co děláme. Není to zábava, není to zajímavý, jsme to jen... my."

"Joey," konečně promluvil Jack. "Ty víš, že tě mám rád. Rád bych tě těch nářků zbavil, ale nemůžu." Jack se dotkl její tváře v pokusu zmenšit ostrost svých dalších slov. "Jak jste si ustlali, tak teď ležíte."

"Já vím," odvětila Joey. "Ale cítím se tak sama." Položila hlavu Jackovi na rameno a on ji objal.

"Já to chápu, Jo. Ale ty nejsi sama. Máš Dawsona. A vždycky budeš mít mě. Vždycky. Kromě toho," pomohl jí narovnat se, "mám pár nápadů, jak povolat zpět k životu romantického Dawsona Leeryho. Pokud tedy mě a Andie dovolíš dneska pohlídat Lily..."

*****

Dawson přišel domů, unavený a netěšící se na další kolo hádání s Joey. Neustále byla strašně náladová a zdála se odtažitá, i když... náhle mu poklesla čelist a myšlenky se mu rozpily, když se rozhlédl po ložnici. Hrála pomalá hudba a byly tam zapálené svíčky, házející jemné světlo po celé místnosti a na jeho... ženu. Joey seděla na kraji postele a měla na sobě něco, co ZCELA určitě obvykle na spaní nenosila. Její křivky jemně objímalo hedvábné bílé prádlo.

Fajn, tak tohle jisto jistě od návratu domů nečekal. Joey vstala a přišla k němu. Dala kolem něj ruce. Pokusil se promluvit, ale vyšlo z něj jen zakoktání.

"Výřečný jako vždy," zasmála se zlehka Joey. Začali se pomalu pohupovat na hudbu.

"Pomiluj mě, Dawsone," zašeptala Joey. Dawson přikývl a stále tančící se začali navzájem svlékat.

*****

"No, mám plné stipendium na Bostonskou Univerzitu, stejně jako Dawson. Ale Harvard. Bože. Dali by mi částečný stýpko."

"Já vím, Joey. Ale i když je Harvard taky v Bostonu, nemění to fakt, že bychom mohli použít peníze od školy na byt. A to bychom mohli, kdybys šla na Boston jako já," řekl Dawson rozumně.

"Já vím, to jen... Harvard." Dawson na ni pohlédl. "Já vím," řekla. "Já vím." Rozhlédla se kolem stolu. Bessie si utírala ústa ubrouskem nad talířem nedojedeného jídla. Mitch pohlédl na Dawsona a Gale měla svou ruku na ruce Joey.

S povzdechnutím Joey řekla: "Zítra pošlu souhlasnej dopis na Bostonskou." Nepatrně se napůl usmála. "Je to dobrá škola."

Bessie si rovněž povzdechla. "Je to děs."

"Jo, to je," souhlasil Dawson.

*****

"A tak vám na počátku nové životní etapy gratuluji k vašich úspěchů a nabídkám, které se vám naskytly. Udělejte ze světa lepší místo."

Ředitel Stiller mluvil k maturantům. "A teď předám diplomy našim nejlepším studentům. Deseti studentům, kteří odmaturovali z ročníku nejlépe." Ředitel začal číst jména. Dawson sevřel Joey ruku. Žlutá stuha kolem ramen ji označovala jako jednu z těch deseti. Když ředitel přečetl její jméno, vstala. "Josephina Marie Potter-Leeryová." Vůbec poprvé byla pyšná, že slyší celé své křestní jméno. Když od ředitele přijímala diplom, vyměnili si chápavé pohledy.

Joey chápala, že se jí ředitel před rokem a půl jen pokoušel pomoct. A ředitel chápal, že Joey takový druh pomoci nepotřebovala. Ředitel Steller se dokonce usmál. "Hodně štěstí, Joey."

"Děkuji vám," oplatila mu Joey úsměv. Vrátila se na své místo. Dawson ji pohladil po ruce.

"Jaký je to pocit zakončit střední školu?"

"To poznáš za minutku," odvětila mu šeptem, zatímco se ozvalo jeho jméno.

*****

Později ten večer šest kamarádů sedělo společně na molu. Na počest toho večera si Bessie vzala Lily, aby strávila noc s ní a Alexem. Joey se představě těch dvou věčných křiklounů v jednom domě zasmála .

Andie promluvila z Paceyho klína. "Napadlo vás někdy, že se to stane? Že tu budeme sedět večer po naší maturitní slavnosti a dva z nás budou svoji s dítětem a druzí dva zasnoubení?"

Jen zalapala po dechu a s širokým úsměvem Andie objala.

"Tím chceš říct?"

"Jo," usmála se Andie. "Vidíte?" ukázala drobný diamant.

"Ty hade!" řekl Dawson a plácl si s Paceym rukama.

"Jak jsi to udržel v tajnosti?"

"Neudržel," promluvil Jack. "Zeptal se mě na svolení." Pacey zrudl.

"No, vzhledem k tomu, že se tvůj táta jaksi pohřešuje-" Andie mu věnovala drobný polibek.

"Bylo to moc milý."

"No," houpal Dawson nohama za okrajem mola. "Nikdy jsem si nepředstavoval, že budeme s Joey svoji a budeme mít Lily. Ale jsem šťastnej."

"To bych si taky prosila!" žertovala Joey.

"Panička ho má pěkně pod pantoflem," žertoval Pacey.

"Hej!" náhle se ozvala Andie. "Mám božskej nápad!" Jen zasténala.

"Jejda, děcka. Ona má nápad..."

"Moc vtipný," pohlédla na ni Andie. "Ne, vážně. Za dvacet let se všichni sejdeme. Přímo tady. Bez ohledu na cokoli. Ať už budeme pořád v Capeside," pohlédla na Jen, která se kupodivu rozhodla zůstat a jít na státní školu, aby se mohla starat o babičku, "nebo v Paříži," pohlédla na Jacka, který dostal nabídku z umělecké školy ve Francii. "Dohodněme se na tom." Dawson pohlédl na Joey, která pokrčila rameny.

"Klidně," řekla. "I když mám pocit, že bych měla říct: ‘Brenda, Donna a Kelly, nejlepší kamarádky navěky!"

"Ha-ha!" odvětila Andie. "Pojďte. Slibme si to. Počítám do tří."

"Slibuju!" zakřičela společně šestice, než se rozřehonila a jala se užít si noci.

*****

"Ahoj, mami..." Dawson, Joey a Lily seděli na dece před náhrobním kamenem. Lily, dnes slavící první narozeniny se byla schopna trochu batolit kolem ve svých dětských botičkách. Přijeli na víkend ze svého malého bytu ve vlastnictví univerzity. Později zajdou k Leeryovým a Bessie přivede Alexandera. Lily pak může pokračovat v časem prověřené tradici ničení narozeninového dortu ručičkami. "Mami, ráda bych ti představila Lily. Je to tvá vnučka. Vím, že bys asi neměla radost z toho, jak brzy vstoupila do mého a Dawsonova života, ale není pochyb, že bys ji zbožňovala..." Joey přeskočil hlas. Pak ucítila uklidňující ruku na rameni.

"Koukni na Lily," řekl Dawson. "Je tvé mámě strašně podobná." Joey pohlédla na batole, které se pokoušelo nacpat si trávu do botičky. A v tom světle, v ten den byla ztělesněním své jmenovkyně.

"Jo," opřela si Joey hlavu o Dawsona. "Měli bychom ji sem na každé narozeniny vozit." Dawson dal Joey z očí její novou ofinu. Přikývl.

*****

"Joey!" Marilyn Lossieová, která byla Joeyinou partnerkou na přednášky práva, ji dohonila před přednáškovou místností. "Čau!"

"Čau," usmála se Joey. Marilyn byla nejbáječnější člověk, kterého na právnické fakultě v New Yorku znala. Většinu svých přátel zanechala v Bostonu, když s Dawsonem a Lily přijeli do New Yorku. Newyorská univerzita měla skvělou právnickou fakultu a Dawson dostal práci v místní filmové společnosti. Nebyla to režie, ale spolu s Joeyiným částečným úvazkem v účetnictví (její obor v Bostonu) to pokrývalo účty. O tři roky později dostal Dawson od společnosti zelenou natočit nízkorozpočtový film. Měl čtyřicetitísícový rozpočet, ale Dawson byl optimistický a říkal mu nová Záhada Blair Witch.

"Ne tak docela," pomyslela si Joey. Ale stačilo to na to, aby povýšil na asistenta režie v nové komedii, co se ve městě natáčela a kterou nerežíroval nikdy jiný než Rob Riener! Šťastná Joey se mohla zapsat na práva a najmout pro Lily, které bylo nyní devět, novou pečovatelku. Což ji přivedlo tam, kdy byla nyní, před přednáškovou místnost.

"Poslechni, napadlo mě, že bychom si mohly vyrazit na pár drinků. Ty, já, hezcí kluci..." Joey se usmála. Nevšimla si prstenu. Pozvedla ruku a nápadně si ukázala na prsteníček.

"Och! Cítím se jak blbec. No, ty, já, drinky?" zeptala se znovu s nadějí v hlase. Joey se na chvíli zamyslela. Stýskalo se jí po Lily. Chtěla jí pomoct s domácí úlohou a uvařit jí večeři...

"Mám lepší nápad. Co kdybys přišla na večeři? Můžeš se seznámit s mým manželem... a dcerou."

"Dcerou?" zeptala se Marilyn překvapeně.

"Ehm," odvětila Joey a vedla ji k autu.

*****

"Dawsone, je fakt bezvadná. Je skvělý mít další kamarádku. Moc mi chybí Andie a Jen a Seana z Bostonu." Dawson se na ni zazubil.

"Mám novinku, Joey."

"Jo?" Joey na chvíli přerušila svou řeč. Bylo to o dva týdny později a šťastný pár seděl v luxusní restauraci. Lily potřetí v životě přespávala u kamarádky ze školy.

"Rob Riener odstoupil z projektu." Joeyin výraz povadl.

"Ach, Dawsone. To je mi moc líto. Já tu mluvím o tom, jak jsem šťastná a ty... vím, jak byl pro tebe ten projekt důležitý. Musel jsi vrátit zálohu? Protože se můžu vrátit k účetnictví-" Dawson do toho s úsměvem vstoupil.

"Špatně to chápeš, Jo. Studio předalo projekt mně. Celý." Joey konečně pochopila a sama se široce usmála a vykřikla. Lidé kolem na ně upřeli zraky a Dawson řekl: "Joey, lidi se dívaj."

Joey však zaražené hosty ignorovala, přihnala se k druhé straně stolu a Dawsona políbila a pevně ho objala.

*****

"Já se nudííím, mami. Už tam budem...?" kňourala desetiletá Lily ze zadního sedadla auta.

"Ano, už tam budeme. Víš to moc dobře, Lilynko. Jezdíme do Capeside na každé tvé narozeniny. Cestu bys teď už měla znát."

"Hm," našpulila rty Lily. Dawson nakrátko odvrátil zrak od volantu, aby se na Joey usmál. Tentokrát tam nejeli kvůli narozeninám, Pacey a Andie se konečně brali, osm o půl let po jejich zasnoubení.

"Nevím, proč jsem nemohla zůstat s Marilyn. Říkala, že by to šlo, slyšela jsem, jak ti to říkala!"

"Protože!" utrhl se Dawson, který začínal být otrávenou dívkou trochu frustrován. "Tvá teta Andie a tvůj strýček Pacey tě chtějí vidět. Jelikož bydlí ve Wisconsinu, mohou tě vídat jen o svátcích a v létě a mají tě moc rádi."

"Není to můj skutečný strýček a má skutečná teta," zabručela Lily.

"Pokud něco takového řekneš před nimi, mladá dámo, měla bys vědět, že je to nejen bude moc bolet, ale až se vrátíme domů, budeš mít týden domácí vězení."

"Je jenom unavená, zlato."

"No, to není důvod, aby byla tak nevychovaná."

"Já vím," povzdechla si Joey ztrápaně. Rodinné hádky vždy nesnášela. Příliš jí připomínaly její nešťastné dětství. Náhle ucítila na koleni ruku. Usmála se pro sebe, jak dobře ji Dawson zná.

*****

Joey vyhlížela z místnosti nevěsty, zatímco se lidé hrnuli do kostela. Gale a Mitch. Usmála se. Usmíření jim vyšlo. Gale stále vypadala mladě, Mitch měl stále ten drsný výraz. Drželi za ruce brunetu s nápadně krásnýma lískovýma očima, která vypadala v bledě modrých šatech jako andílek. Lily. Joey to hrdě sledovala a pak se vrátila ke zmatku v místnosti. Jen horečně prováděla poslední úpravy Andieina účesu. Vzhlédla a usmála se na Joey. Joey jí úsměv oplatila. Jen byla stále svobodná. Její babička umřela před rokem, ale Jen nadále bydlela v jejím domě. Vedla vlastní módní salón. Měla dvouletého chlapečka, ale jak vysvětlila: "Neměl Dawsonovský komplex, takže utekl." Ale Timothy byl její pýcha a radost.

Andie na sebe nervózně pohlédla do zrcadla. Zachytila tam Joeyiny oči. Joey jí věnovala uklidňující pohled a přikývla. Joey věděla, že jako její hlavní družička by měla dělat to, co si vzala na starost Jen, ale nemohla. Musela nejdřív za někým skočit.

*****

"Nazdar, případe pro kriminál," usmála se Joey při pohledu na svého oblíbeného sparing partnera.

"Nazdar, ledová královno. Co kdybys přiložila ruku k dílu a pomohla mi s tímhle zatraceným motýlkem?" Pacey Witter, který nyní vypadal mnohem starší, jí věnoval známý šaškovský úsměv.

"Určitě mi věříš, že tě neuškrtím?"

"Á, máš svý dítě moc ráda na to, aby sis koledovala o trable." Zasmál se. Joey mu začala narovnávat motýlka a nutila se neplakat. Měla z nich velkou radost. Na tenhle jejich den čekala už dlouho.

"Hej," shlédl na ni Pacey. "Ne aby ses mi tu rozbrečela, Josephino." Tvrdě ho praštila. "Po tomhle budu mít modřinu." V tichosti dokončila práci na jeho motýlku.

"No," řekla Joey.

"No," řekl Pacey.

"Pacey, pravda nebo fant?" Pacey téměř pronesl humornou poznámku, ale pak prostě odvpověděl: "Pravda." Věděl, že to je to, co Joey chce.

"Koukal jsi na mě toho dne po lovení šneků?" Pacey se zasmál, překvapen, že si na to pořád pamatuju.

"Vlastně jo," řekl, "koukal."

"Bylo to mi to jasný," usmála se. Pevně ho objala a zašeptala mu: "Vždycky jsi při mně stál. Mám tě ráda, případe pro kriminál."

"Taky tě mám rád, ledová královno."

"Hmm," odtáhla se. "Uvidíme se tam. Budete spolu moc šťastní."

"Já vím," odvětil Pacey.

Joey se naposledy usmála a vyšla z místnosti.

*****

Andie šla uličkou v překrásných šatech, které jí navrhla Jen, zavěšená do Jacka. Pohlédla na Paceyho a věděla. Věděla, že toho dne, kdy vrazila svým autem do jeho, to byl osud. Že jsou si souzeni. Věděla, že je to muž, kterého potřebuje, chce a bude navždy milovat.

Pacey sledoval, jak Andie kráčí uličkou. Bože, vypadala nádherně. Díkybohu, že nikdy neuměla řídit.

*****

"… A cenu získává Dawson Leery za 'A to je láska'," řekl mnohem starší Tom Hanks. Dawson se usmál a Joey ho políbila. "Miluju tě," zašeptal.

"Já vím," odvětila rovněž šeptem. Její srdce přetékalo hrdostí, když její muž kráčel na jeviště, aby převzal svého Oscara. V srdci přesvědčená, ať už si říkala jakkoli, že to nepomůže, že ho dostane. A také dostal.

"...ale hlavně chci poděkovat své překrásné patnáctileté dceři Lily, že mi radila, které ‘sexy’ kluky obsadit, a své úžasné manželce Joey, že mě vždy podporovala a vždy mi věřila. Znám hodně lidí, kteří si myslí, že je ten film slaďák. A svým způsobem asi je. Ale Joey mi dokázala přinejmenším jedno, v životě mohou být šťastné konce. Děkuji vám." S úsměvem tak širokým, až ho rozbolely tváře, odkráčel do zákulisí.

*****

"Joey?" hlesl Dawson toho večera v posteli.

"Jo," zašeptala Joey.

"Vezmeš si mě?" Usmála se. Občas se jí na to ptal. Byl to jeho způsob, jak se zeptat, zda ho pořád miluje natolik, aby si ho znovu vzala.

"Ano, Dawsone Leery, vezmu si tě."

"Přemýšlíš někdy, co by se stalo, kdybychom se nedali na střední dohromady?" Joey se otočila a vážně na něj pohlédla. Po chvilce zavrtěla hlavou.

"Ne, Dawsone, nepřemýšlím. Protože jako teenageři jsme byli tak zamilovaní, tak šťastní. I když jsem byla na dně, když vše, co jsem chtěla, byl návrat k normálnímu životu, jsi mi dával smysl."

"A teď?" zeptal se.

"Pořád jsme ti teenageři."

*****

"Dobrá, pane Leery, paní Leeryová, potřebuji ještě jeden podpis přímo zde." Jejich právnička, Lynne Townsendová ustoupila stranou, zatímco podepisovali dokumenty. Když skončili s podepisováním, Joey ji objala. "Díky moc, Lynne," řekla.

"Ne, díky vám. Neznám moc lidí, kteří toho mají tolik co nabídnout jako vy a chtěli by adoptovat dítě."

Po sedmnácti letech od narození jejich jediného vlastního dítěte se Dawson a Joey rozhodli adoptovat dítě někoho jiného. Ne miminko, ta domov nalézala snadno. Ale osmiletou dívku, kterou její matka před čtyřmi lety opustila a řekla úředníkům, že je jí pouhých dvaadvacet a dítě nezvládne. Joey nemohla tu výmluvu vystát a byla rozhodnuta učinit to dítě, Loreen, šťastné. Sama Lily byla nadšená vyhlídkou na mladší sestřičku, kterou mohla oblékat, učit ji darebnostem a povědět jí o klucích. Jak zasténal Dawson: "Odteď už to bude jen 'TATI! Mohl bys nás seznámit s - doplň jméno teenagerského hereckého idolu - ?'"

Manželský pár věděl, že si budou muset Loreeninu důvěru pracně získávat, ale na ten úkol se více než těšili.

*****

Před newyorským centrem nazvaným 'Volba pro mladé' cvakaly spouště fotoaparátů. Dawson a Joey Leeryovi stáli před velkou budovou a nechávali se fotit. Na otázky odpovídali upřímně.

"Pane Leery, darujete ty peníze, protože VPM pomáhá mladým v očekávání, jako jste byli vy a vaše manželka?"

"No, samozřejmě," zasmál se Dawson. "S Joey máme pocit, že chápeme, jak se každý jednotlivý teenager, který sem přijde, cítí, a myslíme si, že je důležité, aby porozuměli svým možnostem a dostalo se jim pomoci. Ne všichni mají podporující rodiny jako my."

"Paní Leeryová, Joey, vy sama jste se rozhodla si dítě nechat. Netrápí vás, že tato organizace poskytuje rady ohledně potratu?"

"Ne," řekla Joey pevně, připravená na tu otázku. "Nikdy nemůžete pochopit, jaké je to být těhotná mladistvá, pokud jste tím sama neprošla. Zažila jsem to a vím, že rodiče musejí být ti, kdo učiní volbu, co se stane s těhotenstvím." Dawson jí lehce sevřel paži. Joey se na něj usmála.

"Co máte na programu dál, pane Leery?"

"Capeside," zazubil se Dawson.

*****

"Nemůžu uvěřit, že je Lily dvacet. Nemůžu uvěřit, že je Loreen jedenáct a Timovi taky jedenáct. Nemůžu uvěřit, že jsem zase těhotná," živě deklamovala Andie, která se v tom vůbec nezměnila.

Dvacet let po maturitním dnu se šest přátel vrátilo k molu, na kterém ten večer seděli. Andie a Pacey měli tři děti, další na cestě. Pacey učil na škole v jejich městečku a Andie pod pseudonymem psala sérii knih pro mládež. Jeniným životem zůstali Timothy a oděvy, příležitostně chodila na schůzky, ale nikdy to s nikým nepřerostlo v nic vážného. Jackovi se v Paříži dařilo a nyní vlastnil uměleckou galerii v Chicagu se svým partnerem, Gregem, se kterým se dali dohromady před sedmi lety.

"Jo," řekl Pacey. "Kdo by si to byl pomyslel?"

Joey se zasmála. "Dawson nejspíš ano."

"Víš, vždycky jsem měl slabost pro šťastný konce, Jo," čertovsky se zazubil Dawson. Při pohledu na svou ženu a jejich čtyři přátele to rozlouskl. "Jsou nejlepší."

KONEC