Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Šťastně až navěky:
Epizoda 508 - Svatba mého nejlepšího přítele

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Poznámka autora: Všechno musí jednou skončit, dokonce i tento příběh. Tato trilogie byla první povídkou, kterou jsem začal psát, a touto kapitolou definitivně končí. Bylo to těžké, ale bylo to dílo lásky. Lásky k těmto dvěma postavám, Dawsonovi a Joey, a vědomí, že by měli být navždy spolu. Ať už se zítra stane v seriálu cokoli (pozn. překladatele: psáno den před odvysíláním poslední epizody seriálu), budeme vědět - v našich srdcích - že tihle dva budou nakonec spolu. Je to osud. A ať už si říkají lidé ve vedení seriálu cokoli, nic to nemůžu změnit. Pokud něco, toto je poselství, které nám Dawsonův svět zanechal. Naděje, která neumírá.



Dawsonův pokoj. Dawson a Joey leží na posteli a dívají se na 'Svatbu mého nejlepšího přítele'.

Na stole dále leží 'Otec nevěsty', 'Mickeyho modré oči' a 'Čtyři svatby a jeden pohřeb'.

Když se na obrazovce objeví závěrečné titulky, Dawson film vypne.

JOEY: Myslela jsem, že obvykle se schovává to nejlepší na konec?

Dawson na ní pohlédne.

DAWSON: A já myslel, že se ti ten film líbí?

JOEY: Líbí. Jen nesnáším konec. Ten se holce dva dny před svatbou neukazuje.

DAWSON: Technicky vzato je to ta nevěsta, kdo se na konci filmu vdá.

JOEY: Jo, ale nikdo jí to nepřeje. Diváci chtějí, aby toho chlapa nakonec získala ta 'kamarádka'... kdokoli to napsal, nemá očividně srdce.

Dawson se usměje.

DAWSON: Jsi dramatická.

JOEY: Promiň, že očekávám šťastný rozuzlení romance.

Dawson na ní nejistě pohlédne.

DAWSON: Jsi nervózní.

JOEY: Je to tak zřejmý?

DAWSON: Jo.

Joey si povzdechne.

JOEY: Dawsone, za dva dny se berem. Berem! Budu paní Leeryová. Budem v LA, ve společným bytě...

DAWSON: Žijem spolu už teď.

JOEY: Ale to bude jiný. Jen my dva... spolu.

Dawson se usměje.

DAWSON: Přestaň. Točí se mi z tebe hlava.

Joey na něj pohlédne. Políbí se.

DAWSON: Bude to v pořádku, Joey. Slibuju.

Joey se na něj usměje.

JOEY: To doufám. Můžeš mi upřímně říct, že si neděláš starosti?

DAWSON: Samozřejmě, že si dělám starosti. Všechno se změní.

Společně si na posteli lehnou.

DAWSON: Posledních pár let se nedá ani popsat. Přátelství s Jen... s Jackem a Andie... ani si nedokážu představit, že bysme je nikdy nepotkali. Ale teď, když to končí... nechci, aby to skončilo.

Joey na něj pohlédne.

JOEY: Všechno jednou skončí, Dawsone. Lidé se mění, stěhují se a potkávají nové lidi... nic netrvá věčně.

Pohlédnou na černou obrazovku.

JOEY: Jako ve filmech. Nezáleží na tom, nakolik se nám příběh líbí, za dvě hodiny je konec.

DAWSON: Zapomínáš na pokračování.

JOEY: Ale ty se nikdy nedaj s originálem měřit.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

DAWSON: A co my?

JOEY: Jak to myslíš?

DAWSON: Myslíš, že druhá kapitola příběhu Dawsona a Joey se bude moct měřit s první?

Joey udělá pauzu.

JOEY: Zcela upřímně nemám ponětí.

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

Obchodní centrum. Pacey a Andie stojí před výlohami.

ANDIE: A co tohle?

Ukáže na toastovač. Pacey si povzdechne.

ANDIE: Co? Co je na něm špatnýho?

PACEY: Něco jinýho, než že je to nejklišovitější svatební dar na světě?

Andie zavrtí hlavou.

ANDIE: No... moh bys mě pomoct něco vybrat, místo toho abys jenom hudroval a nesouhlasil se vším, co mě napadne.

PACEY: Nemůžu si pomoct. Ohledně nakupování nejsem soběstačnej. Znáš mě... pokaždý zamířím rovnou k elektronice. Mimoto, proč jim musíme dávat svatební dar? Oni nám žádnej nedali.

ANDIE: Pacey... my se vzali tajně. Ve Vegas.

PACEY: Detaily, detaily...

ANDIE: Hele! A co televize?

PACEY: Dawson už má televizi.

ANDIE: Myslím větší televizi.

Pacey se zazubí.

PACEY: Teď mluvíš po mým. Ačkoli mě napadá pár věcí, co by jim 'zpestřili' líbánky, jestli víš, co myslím....

Andie se na něj usměje.

ANDIE: Už to děláš zas, Pacey.

PACEY: Co jako?

ANDIE: Vtipkuješ, abys zakryl nervozitu.

PACEY: Proč bych asi tak měl bejt nervózní? To Dawson se žení, ne já.

ANDIE: No... bude to teď jiný, ne? My v Bostonu, oni v LA... už se nebudem moct sejít každej den.

Pacey si povzdechne.

PACEY: Díky... právě se mi podařilo tu myšlenku vypudit z hlavy.

Andie na něj pohlédne, v očích se jí zračí soucit. Obejme ho.

ANDIE: Bude to v pohodě.

PACEY: Slibuješ?

ANDIE: Slibuju.

Náhle k nim zezadu někdo přistoupí.

DOUG: Na nákupech, bráško? Předzvěst konce světa?

Pacey a Andie se k němu otočí.

PACEY: To se snad nesmí, šerife Dougie?

Doug se usměje.

DOUG: Ne. Jen... jsem unešen, toť vše.

Pacey se zazubí.

PACEY: V tom případě úkol splněn.

Andie vytuší, že si chtějí promluvit o samotě.

ANDIE: Půjdu se na chvilku mrknout dovnitř, jo? Hned se vrátím.

Andie vejde do obchodu a nechá Paceyho a Douga samotné.

DOUG: Tak jaký bylo LA?

PACEY: Prosluněný. Jiný. Napravo nalevo celebrity.

DOUG: A ty bez propisky na autogramy, což?

Pacey se zařehoní.

PACEY: Budou to tam nesnášet, víš?

DOUG: A proč si to myslíš?

PACEY: No, zaprvý tam nesněží. Víš, jak sníh zbožňujou. Nejspíš se kvůli tomu budou každej rok vracet.

DOUG: Přinejmenším v to doufáš.

Pacey na něj zmateně pohlédne.

PACEY: O čem to mluvíš?

DOUG: No tak, Pacey. Do Bostonu ses přestěhoval před měsícem, ale pořád trávíš víc času v Capeside než v novým domově. Připadá mi, že ještě nejsi připravený jít dál.

PACEY: Jsem tu kvůli Dawsonově svatbě, Dougie. Toť vše.

DOUG: Za to se nemusíš stydět...

PACEY: Protože se nemám za co stydět.

Doug si povzdechne.

DOUG: Jak myslíš. Jen menší varování. Na čem se pokoušíš viset, už tu dál nebude. Takže by ses na to měl radši připravit.

PACEY: Ne že bych neoceňoval tvý halířový psychoanalýzy, ale fakt nejsou nutný.

*****

Ordinace o pár bloků dál. Uvnitř sedí na židli Jen s nervózním výrazem ve tváři.

Jack se opírá o rám dveří. Vypadá, že je miliony kilometrů daleko. Zdá se neklidný, jako by chtěl, aby už to měl za sebou.

DOKTORKA: Jen, musíš chápat, jak je to vážné.

Jen si povzdechne.

JEN: Věřte mi, vím to.

DOKTORKA: Máš samozřejmě na výběr potrat...

JEN: Nepřipadá v úvahu!

Doktorka přikývne, chápe Jenin postoj.

DOKTORKA: Takže zbývá buď adopce, nebo role svobodné matky.

Jen si skousne ret.

JEN: Já nevím...

Doktorka jí položí ruku na rameno.

DOKTORKA: Nemusíš se rozhodovat hned, samozřejmě. Vezmi si na to nějaký čas, aby ses rozhodla správně.

Doktorka pohlédna na Jacka ve dveřích.

DOKTORKA: Tady Jack je otec, že?

Jack rychle přikývne, ale vyhne se jejímu pohledu.

JACK: Jo... jo, to jsem já.

Doktorka zvedne ze stolu dvě brožury a podá je Jen.

DOKTORKA: Tady... mohly by ti pomoct. Pro teď zkus být v klidu. Ano?

JEN: Jo, jasně.

Dá si knížky do kabelky, pak dojde k Jackovi ve dveřích a společně odejdou.

*****

O chvíli později jdou Jen a Jack po chodníku. Oba jsou ponořeni v myšlenkách.

Nakonec promluví Jen.

JEN: Jsi v pořádku?

JACK: Já? Já jsem v pohodě. Proč bych nebyl... ty jsi těhotná, ne já!

JEN: Pššt... potichu. Poslední, co potřebuju, je, aby to každej věděl.

JACK: Jo. Mám noční můru o tom, jak mě tvá babička nahání s kulovnicí.

Jen si povzdechne.

JEN: Co bysme měli udělat? Co myslíš?

JACK: Záleží na tom? Je to.. je to na tobě, ne?

Jen na něj zmateně pohlédne.

JEN: Je to i tvý dítě, vzpomínáš? Jacku, tohle je nejspíš tvá jediná šance být otcem.

JACK: Vzhledem k mým zkušenostem s rodiči bych řek, že bude pro všechny zúčastněný lepší, když tu příležitost nikdy nedostanu.

Jen mu věnuje překvapený pohled.

JACK: Co bych tomu dítěti asi tak řek? 'Promiň, jsi nelegitimní, juniore... ale, chápej... já nejsem na holky. Existuješ jenom proto, že jsem toho spoustu vypil a chtěl utěšit tvou mámu.'

JEN: Nežertuj o tom! Tohle není něco, z čeho si můžeš dělat srandu.

JACK: Proč ne? Celej můj život je vtip, nebo ne?

Povzdechne si.

JACK: (mumlavě) Tim by to takhle nezvoral. Vím to.

Než má Jen šanci něco říci, objeví se nedaleko nich Pacey a Andie.

JACK: (šeptá) Ježíši... nic o tom Andie neříkej, prosím tě.

Zatímco k nim Pacey a Andie jdou, usmějí se.

JEN: Čau, kam kráčíte?

PACEY: Á, jenom hledáme svatební dar pro nastávající manžele Leeryovy. A co vy?

JEN: Jen se procházíme. Zejtřek je velkej den, co?

Pacey se zazubí.

ANDIE: Áááá... bude to báječný. Nemůžu se dočkat!

JACK: Nemá být ta vzrušená Joey?

PACEY: Nezapomínej... tady tvá sestra je svatební fanatik!

Andie do něj rýpne loktem.

ANDIE: Hele, jestli považuješ oslavu posvátnýho svazku za zločin, můžeš mě rovnou teď nafackovat.

JEN: Fajn... nepotřebujeme vědět, co děláte s Paceym v soukromí.

Paceymu poklesne čelist.

PACEY: Hej! To není fér... to mám říkat já! To já pronáším humorný poznámky!

Ostatní tři se zasmějí.

*****

Ruiny. Několik dělníků to tam připravuje na svatbu následujícího dne. Aranžují květiny a stuhy. Blízko fontány staví oltář.

Gale tam na vše dává pozor a Dawson a Joey to sledují. Dawson se vítězoslavně usmívá, zatímco Joey jen v úžasu zírá.

JOEY: Nemůžu uvěřit, že jsi tohle celý naplánoval. Nemluvě o tom, že jsi byl zrovna na druhý straně země! Nikdy by mě nenapadlo, že ten cvok, co to tu vlastní, bude souhlasit.

DAWSON: Jo, to jsou lidi jako on... cesta k jejich srdce vede přes jejich peněženky. Normálně bych nezašel tak daleko... ale tohle místo je pro nás speciální.

Společně poodejdou stranou.

DAWSON: Pamatuješ, jak jsem zjistil, že má máma poměr se svým spolupracovníkem? Řek bych, že to bylo vůbec poprvé, co jsme se skutečně pohádali. Jo, nesouhlasili jsme spolu už předtím, ale nikdy jsme spolu nepřestali mluvit.

JOEY: Technicky vzato jsi jenom ty přestal mluvit se mnou.

DAWSON: O to nejde. Nicméně, přišli jsme s teorií, že v nějaké alternativní realitě jsme už padesát let manželé.

Joey se při té vzpomínce usměje.

JOEY: Na to si vzpomínám...

DAWSON: Řek bych, že to ve skutečnosti nebyla alternativní realita, ale náhled do budoucnosti, hm? Proto tohle. Bohatej chlápek od baru nebude mít žádnou šanci.

JOEY: Ale je tu menší problém, Dawsone. Nemáme ponětí, jestli nám to padesát let vydrží.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Cynik se vrací.

JOEY: Myslím to vážně. Teď se to zdá téměř dokonalý, ale nemáme žádnou záruku, že to tak zůstane navěky.

Udělají pauzu.

DAWSON: Znáš ty filmy, který končí tím, že hrdinové žili šťastně až navěky? No, taky ti žádnou záruku nedávají, přesně jak jsi řekla. Divák nemůže tušit, jestli zůstali šťastní. Tvůrci žádají po publiku, aby mělo víru, že jim to vyjde. Že ta obtížná část skončila. Možná je to pošetilý, ale vždycky jsem chápal náš příběh jako jednu z těch pohádkových romancí.

JOEY: Já taky. Ale Dawsone... musím být realistická. Když mi umřela máma, přestala jsem věřit na šťastný konce, vážně. Je těžký věřit, že všechno dobře dopadne, když člověk, který ti dal život, není o tvých šestnáctinách naživu.

Dawson se dotkne její tváře a políbí jí.

DAWSON: Vyjde nám to, Jo. Slibuju.

JOEY: Taky jsi mi slíbil, že to mezi námi bude vždycky jednoduchý. Myslím, že historie prokázala přesný opak.

Dawson se usměje.

DAWSON: Ale tentokrát jsem si jistý.

JOEY: Vážně?

Dawson přikývne.

JOEY: Tak já teda taky.

*****

Dům Leeryových. Dawson, Joey a Gale vejdou do obývacího pokoje a jsou šokováni.

Balíčky. Desítky a desítky balíčků zabalené v dárkovém papíru.

DAWSON: Vánoce přišly tenhle rok dřív.

Joey poklesne čelist. Společně s Dawsonem přejedou dárky pohledy.

JOEY: To... to je všechno pro nás? Ani bych neřekla, že všechny ty lidi známe.

Dawson zkusí kartičku u jednoho z balíčků.

DAWSON: Řekl bych, že ne. Nevzpomínám si, že bych někdy znal nějakou 'Cholito'... no, pokud jí teda neznáš ty.

Do obývacího pokoje vejde Mitch.

MITCH: Řeči letí. Tohle je malé město, vzpomínáte? Někteří lidé vědí, jak dlouho jste byli přátelé, a prostě chtějí být součástí oslav.

Dawson přečte další kartičku.

DAWSON: 'Dawsonovi a Joey. Blahopřání k nastávající svatbě. Na tohle jsme všichni dlouho čekali.'

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Já jen vím, že zabiju prvního člověka, co nám dá papiňák.

Dawson se zasměje.

Mitch pohlédne na koš v rohu.

MITCH: 'Od...' Cože?!

Vykulí oči.

MITCH: Stevena Spielberga? Vy jste dostali svatební dar od Stevena Spielberga? Jak je to možný?

Dawson se začervená.

DAWSON: Jo. Tak nějak jsem se mu zmínil, že se žením.

MITCH: Ty jsi ho potkal? V LA?

Dawson se usměje.

DAWSON: Vlastně pro něj teď pracuju. DreamWorks budou produkovat ten film.

Mitch ho nadšeně obejme.

MITCH: A to jsi čekal až do teď, než nám to řekneš?

DAWSON: Vlastně jsem tím chtěl všechny překvapit na hostině.

Mitch se zazubí.

MITCH: Jsem na tebe moc pyšný.

Mezitím si Joey stále prohlíží svatební dary.

JOEY: Budem potřebovat stěhováky, abysme to všechno dostali do LA.

Mitch vezme Dawsona do kuchyně, aby mu něco ukázal, zatímco Joey zůstane v pokoji.

Na chvíli se rozhlédne, až spatří někoho na verandě. Je to Bessie.

Joey vyjde na verandu a posadí se k ní. Bessie vypadá ztracená v myšlenkách, deprimovaný výraz ve tváři.

JOEY: Čau.

Bessie se slabě usměje.

JOEY: Co se děje, Bess?

BESSIE: Cože? Nic se neděje... co by se mělo dít?

Joey na ní pohlédne.

JOEY: Nelži mi, ano? Nefunguje to. Ne na mě.

Bessie si povzdechne.

BESSIE: Není to tvůj problém, Joey. Nedělej si s tím starosti.

JOEY: Že to není můj problém? Bessie, co je?

Bessie si skousne ret.

BESSIE: Banka nám nepůjčí. Říkali, že vzhledem k tomu, že naše poslední dva podniky shořely, nejsme dost spolehliví. Nemůžeme s penziónem začít znovu.

Joey zbledne.

JOEY: Bessie...?

BESSIE: Jak jsem říkala, není to tvá věc. Jsi z toho teď venku, Joey. Za pár dní se stěhuješ na druhou stranu země. Jsi teď svobodná.

JOEY: Já tě neopustím.

BESSIE: Ne. Nechci, abys kvůli mě zahodila svou jedinou šanci na štěstí, Jo. Přežijem to. Jako vždycky.

JOEY: Ale...

BESSIE: Ne, Joey. Žádný hádání!

Sedí tam a nic neříkají.

*****

Leeryovic restaurace. Na dveřích je cedule s nápisem 'Zavřeno kvůli svatební zkoušce'.

Doug Witter přijde ke dveřím, přečte si ceduli a vejde dovnitř. Jakmile tam vejde, uvítá ho naprostý chaos. Lidé běhají sem a tam, aranžují restauraci na zkoušku. Nalevo je provizorní oltář a několik židlí, seřazených do řad.

V samém středu toho všeho je Mike Potter.

MIKE: A co občerstvení?

DÍVKA: Je na cestě. Právě jsem mluvila s pekárnou a říkali, že náklaďák tu bude za deset minut.

MIKE: Tak ve dvanáct ho chci mít k dispozici. Už přišli Leeryovi?

DÍVKA: Hned tu budou. Pan Leery říkal, že musí ještě něco vyzvednout.

Mike přikývne.

MIKE: Dobře. Nejdříve to tu stejně musíme dokončit.

Dívka odejde. Doug přistoupí k Mikovi a zazubí se.

DOUG: No, to je překvapení. Nikdy by mě nenapadlo, že vás uvidím, jak něco řídíte. Vždycky se mi zdálo, že se držíte zpět.

MIKE: Má dcerka se zítra vdává, šerife. To mě jaksi staví pod tlak.

Doug se zasměje.

DOUG: V tom případě mohu navrhnout, abyste byl pod tlakem častěji?

Udělá pauzu.

DOUG: Přemýšlel jste o mé nabídce?

Mike si skousne ret.

MIKE: Že pro tebe budu pracovat? Že budu nový zástupce?

Doug přikývne.

MIKE: Není to správné.

DOUG: Ale jděte...

MIKE: Ne, Dougu. Aby se člověk stal policejním důstojníkem, musí vystudovat akademii. Musí mít výcvik a musí mít čistý trestní rejstřík.

DOUG: Capeside je malé město. Po té, co jste pomohl chytit mého otce, jste hrdina.

MIKE: Stejně to není správné. Pokud bych tu nabídku přijal, v čem bych byl, nebo ty, když na to přijde, lepší než John? Taky si myslel, že si může upravit pravidla ve vlastní prospěch. Ublížil lidem a zaplatil za to. Když o tom člověk přemýšlí, ne zas tak rozdílní. Nemůžu riskovat opakování jeho chyb.

Doug si povzdechne.

DOUG: To není totéž.

MIKE: Odpověď zní ne, šerife. Nedávno jsem si něco slíbil. Že se vynasnažím, aby se mi čára mezi správným a špatným už znovu nerozmazala. Je mi líto.

Na chvíli na sebe pohlédnou, až konečně...

DOUG: V jedné věci se mýlíte. Jste mnohem lepší, než kdy byl on.

Mike se usměje.

DOUG: Tak jak jde obnova? Myslím penziónu?

Mike si skousne ret. Rychle změní téma.

MIKE: Ehm... netušíš, kde se nám schovává šťastný pár?

*****

Dům Leeryových, chodba v poschodí.

Dawson jde ke svému pokoji a narazí na dva stěhováky, kteří z něj vynášejí prázdnou poličku. Počká, až kolem něj projdou, a pak do pokoje vejde.

Pokoj je téměř prázdný. Všechny plakáty jsou pryč, stejně jako kazety. Televize, šatník, filmové rekvizity... všechno pryč. Jediná věc, která zbývá, je postel, působící uprostřed místnosti osaměle.

V té chvíli k němu zezadu přijde Mitch.

MITCH: Začíná ti to docházet, co?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Vypadá tak... prázdně. Už ani jako můj pokoj nevypadá, vážně.

MITCH: Jo, bude to tu prázdné, až zítra odjedeš. Vzpomínám si, jak se tvá matka přestěhovala do Filly. Jak prázdné se to tu zdálo, ale nebylo, protože jsi tu byl pořád ty. Myslím, že... dítě vdechlo tomuhle domu život. Sem sis vodil své přátele a tady ses poprvé setkal se svou budoucí nevěstou.

Dawson se začervená.

MITCH: Je to velký dům. Bude ještě větší, až budeš pryč.

DAWSON: Jen mi slib jedno, tati. Že se nepřestěhujete. Chci se alespoň jednou za rok vracet a vzpomínat, jaké to bylo v tomhle domě vyrůstat.

MITCH: Dobře. Kéž by to jen nekončilo.

DAWSON: Nemysli na to jako na konec... mysli na to jako na začátek. Už se s mámou nebudete muset bát, že mě přistihnete v choulostivé situaci.

Mitch se zasměje.

MITCH: Vlastně spíš pro tebe je to začátek. Manželství tě změní.

Dawson na něj pohlédne.

DAWSON: V dobrém či zlém?

MITCH: Vlastně kousek z obého. Ztratíš něco ze své osobní svobody, protože už nemůžeš rozhodovat jen sám za sebe. Všechno se stává kompromisem. Ale získáš partnerku. Někoho, na koho se můžeš ve všem spolehnout. Už nikdy se nebudeš cítit sám. A existuje jistý bonus ze společného bydlení. Vyřazuje to ze hry debaty 'u mě nebo u tebe?'.

Dawson obrátí oči v sloup.

DAWSON: Prostě jsi musel přidal humornou poznámku do hovoru otce se synem, že?

Mitch se znovu zasměje.

MITCH: Pak samozřejmě jednoho dne přijdou děti. Potom vyrostou a naučí se tebou manipulovat tak, že bys tomu ani nevěřil. V tomhle s tebou skutečně soucítím, synu. S tvou hlavou a Joeyinou tvrdohlavostí budou má vnoučata skutečně nezastavitelná.

A v tom okamžiku se za nimi objeví Joey.

JOEY: Uf. Prosím vás, hezky postupně. O dětech bych ještě alespoň rok nepřemýšlela.

Mitchovi zrudnou tváře. Je očividně nervózní.

MITCH: Půjdu za tvou matkou...

Odběhne. Dawson a Joey se zasmějí.

DAWSON: Řek bych, žes ho vyděsila.

JOEY: Fajn. Vzhledem k tomu, jakou mají snachy pověst, mi to nejspíš bude přičteno k dobru.

Rozhlédne se.

JOEY: Páni! Vypadá... prázdně.

DAWSON: Jo, já vím. Svým způsobem skoro smutně. Když si vzpomenu, co všechno se v tomhle pokoji za ty roky stalo...

JOEY: Filmový večery.

DAWSON: Nekonečný hovory.

JOEY: Náš první polibek.

DAWSON: Polštářová bitva, když jsme koukali na 'St. Elmo's'.

JOEY: Okamžik, kdy jsem se ti nabídla, zatímco dole byly striptérky.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Musím připomínat hádku, co jsme měli kvůli Paceymu?

JOEY: Zrovna ne naše nejlepší chvilka.

Dawson se usměje.

DAWSON: Pak je to samozřejmě místo, kde jsme se poprvé milovali. A kde jsi souhlasila, že si mě vezmeš.

Joey se usměje a pak ho políbí.

JOEY: (šeptá) Myslím, že je čas jít.

Dawson přikývne.

Joey se otočí k odchodu, ale Dawson jí chytne za ruku. Ukáže k oknu.

DAWSON: Co říkáš? Kvůli starým časům.

Joey se zazubí. Dojdou k oknu a otevřou ho.

Pomalu vylezou ven a na chvíli se posadí na střechu. Vezmou se za ruce a zavřou oči, naposledy nasávající atmosféru. Až jsou konečně připraveni.

Joey sleze po žebříku dolů a Dawson jí těsně následuje. Jakmile jsou na zemi, Dawson sundá žebřík dolů... konečně dávají sbohem.

*****

Leeryovic restaurace. Svatební zkouška je nyní v plném proudu.

Jsou tam Dawson, Joey, Mitch a Gale a mluví s různými lidmi. Joey se hádá s Adrienne.

ADRIENNE: Proč mám na sobě tohle? To je nějaký nepsaný pravidlo, že na svatbě musí mít všichni tyhle kýčovitý, jednobarevný šaty?

JOEY: Protože to je úkol družiček, Adrienne. Maj na sobě šaty.

ADRIENNE: To se ti snadno řekne... ty je na sobě mít nemusíš.

Joey pokrčí rameny.

ADRIENNE: Kdo tě obdařil takovým příšerným vkusem? Co je vůbec 'mořská'? Není to zelená, není to modrá, ale nějaká příšerná mutace obou.

JOEY: Hele, pokud tě to tolik trápí, můžem tě nahradit...

Adrienne vykulí oči.

ADRIENNE: Ne, ne... v pohodě. Jen jsem ti chtěla pomoct. Vdávat se budeš jenom jednou, ne? Nechtěla jsem, aby to byla módní katastrofa.

Joey obrátí oči v sloup.

JOEY: (sarkasticky) Jo jasně.

Dawson mezitím mluví s Cliffem Elliotem.

CLIFF: Děláš si srandu?! Ty ses s tím chlápkem fakt setkal? Jako doopravdy?

Dawson se usměje.

DAWSON: Jo.

CLIFF: Páni! To je... ušel jsi dlouhou cestu, Dawsone.

DAWSON: Stejně jako ty. Konečně jsi trefil mý jméno správně.

Cliff obrátí oči v sloup.

CLIFF: Ale musí to bejt suprový. Brát si nejlepšího přítele. Vsadím se, že se ani jednou nepohádáte.

Dawson se zasměje.

V té chvíli vyjde z kuchyně Mike. Andie si ho všimne a okamžitě se k němu rozežene.

ANDIE: Zdravím, pane Pottere!

Mike se usměje.

MIKE: Ahoj, Andie. Můžu ti s něčím pomoct?

Pacey, který stojí nedaleko a baví se s Chrisem, si všimne jejího nadšení.

PACEY: Jejda...

CHRIS: Co je?

PACEY: Ten pohled znám.

Andie rovněž vzbudí pozornost Dawsona a Joey, kteří se k ní a Mikovi vydají.

ANDIE: Přemýšlela jsem, jestli nepotřebujete pomoct se svatebním dortem?

Když to uslyší, Dawson, Joey a Pacey vykulí oči. Jelikož si pamatují, co se stalo posledně, když se Andie dostala do blízkosti svatebního dortu, okamžitě zpanikaří.

Všichni tři zamávají rukama ve vzduchu, aby Mikovi naznačili, že má její pomoc odmítnout.

MIKE: Ehm... cukrář se vlastně chce o vše postarat sám. Je v tom neústupný. Myslí na ten dort jako na své 'mistrovské dílo' a dokonce ani mě nenechá se k němu přiblížit.

Dawson, Joey a Pacey si oddechnou. Tvář Andie však povadne

ANDIE: Och... no, nemůžu se dočkat, až ho uvidím!

Odloudá se pryč.

Náhle promluví Mitch.

MITCH: Mohu prosit o trochu pozornosti? Jsme připraveni začít zkoušku.

Všichni téměř okamžitě zaujmou své pozici. Dawson a Joey stojí společně před oltářem, zatímco Pacey a Andie stojí vedle nich jako svědkové. Družičky a družbové jsou rovněž seřazeni.

Adrienne rozmrzele pohlédne na Joey.

ADRIENNE: Proč nemusí mít na sobě jednu z těhlech příšerností ona?

Joey si znovu povzdechne.

DAWSON: Protože nemám vidět šaty nevěsty až do skutečnýho obřadu. Tradice.

Adrienne si odfrkne.

ADRIENNE: Bla bla bla.

Joey se na Dawsona usměje. Pak si něčeho všimnou. Někdo chybí.

JOEY: Kde je Jen?

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Když na to přijde, kde je Jack?

Brzy se jim dostane odpovědí, protože si všimnou Jacka a Jen v rohu, jak se hádají. Jen má v ruce pohárek, který se jí Jack pokouší rychle vzít.

Ani jeden z nich netuší, že se na ně někdo dívá.

JACK: Pojď, začíná to.

JEN: Fajn, tak mi vrať pití a můžem vyrazit.

Jack si k jejímu pití přičichne.

JACK: Smrdí to jako pivo.

JEN: Nejspíš proto, že je to pivo.

JACK: To není dobrej nápad...

Jen se zasměje.

JEN: Ty máš tak co říkat. Vrať mi to!

JACK: Jen mě napadlo, že to není dobrý pro dítě!

V té chvíli se jim dostane hromadného velmi hlasitého zalapání po dechu... a pak nastane mrtvolné ticho. Jen zavře oči a tiše zakleje.

PACEY: (šeptá) Kde mám čelist...?

Jack a Jen se pomalu otočí a vydají se k ostatním. Babičku polévá hrůza. Pan McPhee je v šoku. Ve tvářích jejich přátel se jim nedaří číst.

BABIČKA: Dobrotivý Bože...

DAWSON: Ehm... páni!

Jen se na ostatní sarkasticky usměje.

JEN: Pro případ, že přemýšlíte... jo! Jack je otec. Jen Lindleyová, zbouchnutá gayem! Je to pro vás dostatečná kontraverze? Hm?

PACEY: (mumlá) Jak v nějakým blbým filmu...

Jen se okamžitě k Paceymu otočí a pomalu k němu vykročí.

JEN: Prosím? To byl vtip?

PACEY: Ehm...

JEN: Protože to jsi celej ty, viď, Pacey? Děláš vtípky, směješ se a pohráváš si se vztahy a city jinejch lidí, protože je to pro tebe všechno hra. Ukrást nejlepšímu kámošovi holku, spát s učitelkou angličtiny, oženit se ve Vegas... všechno je to v tvých očích jenom jedno velký dobrodružství, viď? V jednu chvíli jsem si myslela, že máme něco společnýho. Ale víš co? Nemáme! Pořád si poslušnej poskok, kterej se radši předvádí, než aby se pokusil něco se sebou udělat. Ať už je to Dawson nebo Andie, pořád potřebuješ někoho, kdo by ti řek: 'Dobrá práce'. No, víš co, Pacey... nikdo se už nesměje. DOSPĚJ!

Pacey na ní jen zírá a odolává pokušení něco říct.

ANDIE: Jen...?

Jen se k ní otočí.

JEN: Samozřejmě, dál tu máme Andie. Se všema kamarádka, vždycky v dobrý náladě a bez problémů. Pokud ovšem nepočítáte pošahanou hlavu.

Andie si šokovaně zakryje ústa, nemůže uvěřit, co slyší.

JEN: Víš, to jsi nejvíc falešná v týhle místnosti. Vždycky šťastná a usměvavá, i když jsi na tom hůř než kdokoli tady. Možná můžeš ošulit sebe, ale ne mě. Vidím přes ten tvůj patetickej převlek a vše, co vidím, je vyděšená holčička, co udělala stejnou chybu jako já. Jedinej rozdíl je, že můžeš pořád žít stejnej život jako předtím.

Joey si mezi ně stoupne.

JOEY: Jen, uklidni se! Nemyslí ti to jasně. Andie je tvá kamarádka.

Jen se zasměje.

JEN: A co ty víš vůbec o přátelství, Joey? Od chvíle, co jsem tě potkala, jsem se s tebou pokoušela skamarádit a ty mě jenom odstrkuješ... nenávidíš mě! Takže promiň, že tě ti kazím 'zábavu', ale někteří z nás nemají takový kouzelný životy jako ty.

JOEY: Já k tobě necítím nenávist!

JEN: Ne, už ne. Teď mě lituješ. Od chvíli, co jsem vystoupila z toho taxíku, jsi mě vždycky z nějakýho důvodu nemohla vystát. Nejdřív jako Dawsonovu holku, pak jeho kamarádku, pak Jackovo nejlepší kámošku. Štvalo tě, že můžu něco, co ty ne, hm? Svým způsobem je to zábavný. Vždycky jsi na mě žárlila. Že jsem byla holka z velkýho města a ty z pod mostu. Že jsem měla Dawsona a tebe viděl jenom jako kamarádku. Že budu žít šťastně až navěky, zatímco ty nejspíš skončíš jako tvá sestra. Zábavný, jak se to vyvinulo, hm? Ty se stěhuješ do LA a bereš si skvělýho kluka, zatímco já jsem odsouzená k roli svobodný matky. Takže gratuluju... vyhrála si! Užij si to!

DAWSON: To stačí, Jen!

Jen se konečně otočí na Dawsona, který postoupí kupředu.

JEN: Á, tady máme šlechetného Dawsona Leeryho, dámy a pánové. Uvědomuješ si vůbec, jak tě má Joey obtočenýho kolem prstu? Jsi tak pod pantoflem, že už to ani není ani směšný. Nemyslíš?

DAWSON: Chceš vědět, co si myslím? Myslím, že nemyslíš vážně ani jedno slovo, co říkáš. Jsi vyděšená a obracíš se proti lidem, kterým na tobě záleží.

JEN: Jako bys to ty nikdy neudělal.

Dawson se nedá vyvést z rovnováhy.

DAWSON: Jsme tu pro tebe, Jen. Všichni.

JEN: Vážně, Dawsone? Zítra s Joey odlítáte na druhou stranu země a nejspíš se nikdy nevrátíte. Pacey a Andie budou v Bostonu. Sakra, Jack nejspíš poletí s váma, aby moh na vysokou. A co já, hm? Tady. V Capeside. Sama.

DAWSON: Nejsi sama.

V očích Jen se objeví slzy.

JEN: Ale jsem. Nechápeš to? Tentokrát mě zachránit nemůžeš, Dawsone. To je důvod, proč nám to nikdy nemohlo vyjít. Ne proto, že jsi miloval Joey, ale protože mě nechápeš. Nikdy bys měl nemoh pochopit. Ve tvým světě vždycky existuje cesta vzhůru. Nikdo nemusí trpět, protože se všechno nakonec k dobrýmu obrátí. Ale v mým světě to možný není. Lidem je ublíženo a trpí víc a víc každým uplynulým dne. To je můj život... takovej pro mě vždycky bude. Od chvíle, co jsem tě poznala, jsem obdivovala tvou sílu. Jak překonáváš překážky a nikdy se nevzdáváš svých ideálů... ale já nemůžu být taková. Ať už to ty nebo já jakkoli chcem. Takže, nerada to říkám... ale tentokrát jsi selhal.

S tímto Jen vyběhne z restaurace. Ostatní tam v tichosti stojí, nevědí, co říct.

Pak se Dawson otočí na Jacka.

DAWSON: No?

JACK: Co no?

DAWSON: Běž za ní!

Jack na něj zmateně pohlédne.

JACK: Ale...?

DAWSON: Žádný ale. Potřebuje tě, ať si to uvědomuje nebo ne.

Jack zamíří ke dveří, zatímco ho ostatní jen sledují. Jakmile je pryč...

DOUG: Nevadí, když řeknu, že všech šest z vás je zralých na psychiatra?

Dawson, Joey, Pacey a Andie se k němu otočí.

JOEY: A na to jsi přišel až teď? Kde ses celý ty roky schovával?

*****

Po zkoušce. Mike je ve skladu, sedí na base a pije pivo.

Vejde tam Mitch a posadí se vedle něj.

MITCH: Super zábava, hm?

MIKE: No, je fajn, že se to nestalo na svatbě. Neřekl bych, že jsem někdy předtím viděl někoho takhle zareagovat.

Mitch se ušklíbne.

MITCH: Já ano. Oslava Dawsonových šestnáctin. Opil se a systematicky každýho z nás slovně odrovnal. Pak mu dala Joey ránu a on po hlavě přistál ve svým dortu.

MIKE: Dawson?

MITCH: Jo, bylo to před pouhýma dvěma rokama a půl. Úžasné, jak rychle lidé dospívají.

MIKE: Vždycky to není k dobru věci. Chudák holka.

MITCH: Bude v pořádku. Doufám. Díváme se na ně jako na děti, zapomínáme, že jsou to mladí dospělí. Životy jim právě začaly a jeden jak druhý projdou tímtéž jako my. Snad se poučí z našich chyb.

MIKE: Pokud mohu být na něco hrdý... je to fakt, že mé chyby naučily Joey nikdy nic v životě nebrat za samozřejmé. Zničil jsem rodinu, dovedl ženu do hrobu a postaral se, aby mě každý člověk, kterého jsem kdy znal, bral za kriminálníka.

Mitch se k němu otočí.

MITCH: Milovala tě, víš? Lillian tě milovala, až do samého konce. Takové věci... jsou bezpodmínečně. Žádné množství bolesti, či muka, či vzdálenost, či dokonce smrt to nemohou změnit.

MIKE: Byla to světice. Nikdy jsem o ní nepochyboval... pochyboval jsem jen o sobě. Že si někoho takového zasloužím. A ani jsem nesvedl ochránit její sen.

MITCH: S penziónem můžete začít znovu, ne?

MIKE: Bez domu?

Náhle Mitche něco napadne. Vstane.

MITCH: Pojď se mnou.

Mike na něj tázavě pohlédne.

MIKE: Proč?

MITCH: Chci si o něčem promluvit s Gale.

Mitch se vydá na odchod a Mike ho následuje.

*****

Restaurace 'Entre Nous', později toho večera. Probíhá tam loučení Joey se svobodou.

U stolu sedí Joey, Andie, Gale, babička, Bessie, Adrienne, teta Gwen a spousta dalších. Řádně si to užívají a smějí se.

Avšak Andie si všimne známé tváře u baru. Je to Jen.

ANDIE: Omluvte mě na chvilku.

Vstane a dojde k baru. Přisedne si k Jen.

ANDIE: Jen...

Jen si povzdechne.

JEN: Neboj, Andie. Je to jenom limonáda.

Andie přikývne.

ANDIE: Proč si k nám nepřisedneš?

JEN: Nemyslela jsem, že jsem pořád vítaná, po tom fiasku na zkoušce.

ANDIE: Pokud to tak je, proč jsi vůbec tady? V Capeside jsou desítky jiných, lacinějších restaurací.

Jen neodpoví.

ANDIE: Hele, Jen... mýlíš se ve mně. Možná se většinu času chovám jako chodící štěstí, ale je to má volba... ne nějakej podvědomej strach. Viděla jsem ve svým životě příliš mnoho lidí se soužit a každý dopustil, aby ho to zničilo. Takže já si to k sobě vědomě nepouštím.

Jen sklopí zrak.

JEN: Kéž bych to mohla udělat i já. Ale historie prokázala, že když si člověk myslí, že to už nemůže být horší, je.

ANDIE: To všechno vysvětluje.

Jen na ní zmateně pohlédne.

JEN: Cože?

ANDIE: Myslela jsem, že se bavím s Jen. Zatímco se ve skutečnosti bavím s Joey!

Jen vykulí oči.

JEN: COŽE?

Jen se rozesměje.

JEN: Jejda... mluvím jako ona, co?

Andie se usměje.

ANDIE: Jo, mluvíš. 'Můj život je na draka... nikdo mě nemá rád... jsem jenom holka z druhý strany řeky!' Všechno už jsme to slyšely, Jen.

Jen kradmo pohlédne na Joey.

JEN: Neviděla jsi jí jako já... přistěhovala ses o tři měsíce později, to se už změnila. Chovala se, jako by věřila všemu, co se o ní říkalo. Bylo pořád tak nešťastná. Jediná věc, která jí dokázala vykouzlit úsměv na tváři, byl Dawson. Podívej se na ní teď.

ANDIE: Láska člověka změní. Myslím, že já jsem exemplární případ. Jen... lidem na tobě záleží. Mně, jí... Dawsonovi, Paceymu a zvlášť mýmu zpropadenýmu bráchovi. Strašně mu na tobě záleží. Je teď jenom vystrašenej, jako jsi očividně ty. Nezáleží na tom, s kým jsme, nebo jak daleko od sebe jsme, to nikdy neztratíme. Jsme rodina.

Jen se usměje.

JEN: Myslíš, že by Joey vadilo, kdybych si k vám přisedla? Víš... jenom na chvilku?

Andie se usměje.

ANDIE: Myslím, že by neměla nic proti.

Vstanou a vydají se k ostatním.

*****

Doky, asi o dvě hodiny později.

Dawson a Pacey se tam procházejí a povídají si.

PACEY: Co ten protáhlý obličej? Právě sis uvědomil, že tohle jsou poslední hodiny svobody?

DAWSON: Ne. Jen přemýšlím o Jackovi. Viděl jsi ho tý párty.

PACEY: Jo, nepřistupuje k tomu nejlíp. Zvlášť vzhledem k tomu, že právě pití ho do toho zmatku dostalo.

Dawson na něj pohlédne.

DAWSON: Pacey...

PACEY: Jo, já vím... neměl bych o tom vtipkovat. Nemůžu si pomoct. Takovej jsem. A nemusíš se bát, protože jsem si jistej, že ten kluk udělá správnou věc. Je teď jenom vystrašenej. Divíš se mu?

Dorazí k Paceyho lodi. Někdo tam čeká.

PACEY: Dáš mi chvilku, D-Mane?

Otočí se k muži u lodi.

PACEY: Je vše v pořádku?

MUŽ: Jo, vše jak má být. Sám jsem jí prohlédl.

Otočí se k lodi.

PACEY: Jo, je to kráska, co? Slibujete, že se o ní dobře postaráte?

MUŽ: Vynasnažím se.

Pak Paceymu podá plaketu 'Pravá láska', co míval na zádi. Potřesou si rukama a pak Pacey a Dawson odejdou.

DAWSON: Pacey?

PACEY: Jo?

DAWSON: Tys... tys prodal svou loď?

Pacey se zazubí.

PACEY: Přesně tak.

DAWSON: Proč? Vím, kolik pro tebe znamenala.

PACEY: Chceš vědět, co ve skutečnosti znamenala, Dawsone? Bez ohledu na jméno, pro mě vždycky byla únik. Únik z Capeside, z mýho života... když jsem byl na ní, byla pro mě totéž jako filmy pro tebe. Jedinej rozdíl je, že ty ses chtěl filmům věnovat celej život. Já na druhou stranu jenom chtěl před svým životem utéct. Mít život jako dobrodružství, cestovat s místa na místo a nikde se moc dlouho nezdržovat.

DAWSON: Co se změnilo?

PACEY: Něco jsem si uvědomil. To, od čeho jsem utíkal, nikdy nebylo Capeside. Utíkal jsem od sebe... od zodpovědnosti. Všichni vždycky říkali, že mám hrdinskej komplex, ale to není úplně přesně pravda, víš? Hrdina není někdo, kdo zachrání den, nebo zmlátí 'špatnýho hocha'. Je to někdo, kdo se postaví tomu, čeho se nejvíc bojí... a vyhraje. To, čeho jsem se vždycky nejvíc bál já, bylo dospělost.

Dawson se usměje.

PACEY: Myslím, že je načase, abych se usadil. Po zítřku se vrátím do Bostonu a zůstanu tam.

DAWSON: Takže jsi jí prodal jako nějaké gesto? Nemohli jste si na ní někdy o víkendu s Andie v Bostonu vyrazit?

PACEY: Kamaráde, ty považuješ gesto za jedinej důvod. Pacey J. Witter je vynalézavý.

Pacey vytáhne nějaký časopis, otevře ho a podá Dawsonovi.

Dawson se do něho podívá. Je tam obrázek červeného Vipera. Pacey před ním zamává s klíčkem.

PACEY: Je v garáži blízko studia. Velkej hollywoodskej režisér potřebuje suprový auto. Dle mýho je to dokonalej svatební dar, nemyslíš?

DAWSON: Pacey... neblázni. To bylo tvý auto snů!

PACEY: Pravda. Ale jak jsem říkal... dospěl jsem. Jen mi slib, že až se poprvý stavím v LA, vezmeš mě na projížďku.

Dawson se usměje.

DAWSON: Slibuju.

Opustí doky.

PACEY: Tak kde strávíte líbánky?

DAWSON: V Paříži.

Pacey se zasměje.

DAWSON: Co je?

PACEY: Jsi tak předvídatelnej, Dawsone!

*****

Dawsonův poloprázdný pokoj. Dawson spí.

Náhle přeskočíme do snové sekvence. Dawsonovi je opět patnáct a je v knihovně Capesideské střední. Jsou tam s ním Joey, Pacey, Jen a Abby Morganová.

PACEY: Joey, slečno 'udělej, co říká', pravdu nebo fant?

JOEY: Pravdu.

Pacey se zazubí.

PACEY: Takže... kdo se ti líbí?

JOEY: Kdo se mi líbí?

Pacey střelí pohledem po Dawsonovi.

PACEY: Jednoduchá otázka: koho miluješ? Pravdu.

JOEY: Řekla jsem pravdu a myslela jsem fant.

Abby si odfrkne.

ABBY: Lidi, vy jste sraby. Copak nikdo z vás nemluví pravdu?

DAWSON: Zdá se to povědomý ještě někomu jinýmu?

Neodpovědí. Místo toho se Pacey opět otočí k Joey.

PACEY: Joey, chci... aby sis vzala Dawsona.

Dawson vykulí oči.

DAWSON: Cože?

JEN: No tak, Pacey... dospěj!

ABBY: Ne, musíš to udělat, Joey.

Joey si povzdechne.

JOEY: Jo, Dawsone, pojď.

Dawson k ní vykročí. Náhle má Pacey na sobě kněžský talár.

JOEY: Ty jsi ten záporáckej kněz z 'Vymítače ďábla', co?

Pacey se jen zazubí a začne mluvit.

PACEY: Shromáždili jsme se tu dnes, abychom byli svědky spojení tohoto muže a této ženy...

Abby se ovšem hystericky rozesměje.

ABBY: Bože, ty jsi tak paranoidní, Dawsone! Tohle je moc i na tebe!

Dawson se otočí a přistoupí k ní. Joey, Pacey a Jen v té chvíli zmizí.

DAWSON: Prosím?

ABBY: No tak, je očividný, že tímhle patetickým pokusem o návrat zpět dáváš průchod svým nejistotám.

DAWSON: Je to mý podvědomí, můžu si dělat co chci.

Abby se ušklíbne.

ABBY: Víš, mezi tebou a klukem, co zlomil baskeťákem Paceymu nos, není moc velkej rozdíl. Jasně, máš možná lepší účes a možná nejsi panic, ale pořád přemýšlíš jako on. Vytváříš si v hlavě dokonalej obrázek a nic jinýho není přijatelný. Jediná věc, co se změnila, je holka.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Já nevím...

ABBY: No, a co víš?

Dawson se na chvíli zamyslí.

DAWSON: Vím, že Joey miluju. A chci s ní být. To je to jediný, čím jsem si naprosto jistej.

Abby se usměje.

ABBY: Ty jí miluješ?

DAWSON: Jo.

ABBY: Dokaž to!

V té chvíli Dawson prudce otevře oči. Je zpět ve svém pokoji.

*****

Následujícího rána. Dawson sejde dolů, kde ho přivítá Gale.

GALE: Dobré ráno, zlato. Vyspal ses dobře?

DAWSON: Dalo by se to tak říct.

Objeví se Jack. Nese něco velkého zabaleného v papíru. Dojde k Mitchovi.

JACK: Tady to máte, pane Leery. Dělal jsem na tom celou nic. No... po tom, co jsem vystřízlivěl.

DAWSON: Co je to?

Mitch se usměje.

MITCH: To je překvapení.

Dawson na ně podezřívavě pohlédne. Po chvíli se otočí ke Gale.

DAWSON: Nevíš, kde by mohla být Joey?

GALE: To ti neřeknu. Ženich nemá nevěstu před svatbou vidět, vzpomínáš? Alespoň jedný tradice by ses měl držet.

DAWSON: Ale mami...

GALE: Žádný 'ale mami' na mě nezkoušej.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Fajn.

*****

Později v krejčovství. Dawson, Pacey, Jack, Mitch a Mike se oblékají.

DAWSON: Tak povíte mi, o co jde?

Jack zavrtí hlavou.

PACEY: Co jako?

Dawson se k němu otočí.

DAWSON: Jack se na něčem spiknul s mým tátou. Viděl jsem ho, jak ráno přines do domu obrovskej balík, ale nechtějí mi říct, o co jde.

Pacey pohlédna na Jacka.

PACEY: Povídej. O co jde, Jackie?

JACK: Ani náhodou. Neřeknu.

DAWSON & PACEY: No tak!

PACEY: Ven s tím!

Jack se zasměje.

JACK: Ne-e. Zapomeňte.

Z rohu to sledují Mitch a Mike.

MIKE: Zešílel jsi, víš to?

MITCH: Ale jdi. Líbí se ti to a ty to víš.

Náhle si Dawson na něco vzpomene. Otočí se k Paceymu.

DAWSON: Pacey, prosím tě, řekni mi, že máš prstýnky.

Pacey si poklepe po kapse.

PACEY: Tam, kde mají být. Klídek.

Dawson si oddechne.

DAWSON: Je důležitý, abys chápal, že je nesmíš ztratit.

PACEY: Neztratim... neztratim!

DAWSON: Ale určitě!

Pacey se zazubí.

PACEY: Chlape, ty jsi nervózní!

DAWSON: To teda nejsem!

Pacey a Jack na něj pochybovačně pohlédnou.

DAWSON: Fajn, tak jsem. Vy byste nebyli?

Pacey ho poplácá po zádech a usměje se.

PACEY: Pojďte, pane Leery... vaše budoucnost volá.

*****

Před domem babičky. Jack tam zastaví s autem.

Vyleze z něj a zamíří k domu. Než však dojde ke dveřím, někdo na něj zavolá.

JEN: Čau.

Otočí se a spatří Jen. Má načesané vlasy a šaty družičky.

JACK: Páni. Moc ti to sluší.

Jen se začervená.

JEN: Díky. Ostatní přijdou hned. Joey právě končí strojení.

Udělají pauzu.

JEN: Můžem si promluvit? O samotě?

Jack přikývne. Dojdou vedle domu a posadí se.

JACK: Jak se cítíš?

Jen se usměje.

JEN: Překvapivě fajn. S babičkou jsme včera večer měly dlouhý rozhovor. A tvá sestra mě pomohla z deprese.

JACK: Jo, o tom mi říkala. Nepožádala jsi jí, aby mě dokopala k rozumu, že ne?

Jen se zasměje.

JEN: Ne.

JACK: Takže to byl jen její nápad. To mě mělo napadnout.

Na chvíli se odmlčí.

JEN: Jacku...

JACK: Pojeď do Providence!

Jen vykulí oči.

JEN: Cože?

JACK: Táta se chce přestěhovat zpátky do Providence, takže bych moh chodit do školy tam. Mluvil jsem s ním... o tobě... a řek jsem mu, že chci, abys jela s náma.

JEN: A on souhlasil?

Jack přikývne.

JACK: Další věc, za kterou můžeš Andie poděkovat.

Jen se usměje.

JACK: Jen, chci ti s tím dítětem pomoct. Byl jsem jenom... vystrašenej, řekl bych. Že bych nebyl dost dobrým otcem a že by na nás kvůli mně koukali lidi zvrchu.

Jen se zasměje.

JACK: Čemu se směješ?

JEN: Po vší tý době sis dělal starosti s tím, jak se na tebe budou lidi koukat? Jsi gay a mě sem poslali, protože jsem byla 'zlobivá holka'. Nemyslím si, že by nás moh někdo odsuzovat víc, než už to dělá.

Jack se usměje.

JACK: Tak co říkáš?

JEN: Říkám ano. Pojedu s tebou.

Obejmou se.

*****

Před Ruinami. Hosté se pomalu shromažďují a sedají si na svá místa. Všichni kromě Joey, která se drží vzadu.

Má na sobě svatební šaty. Ve tváři se jí zračí nervozita.

Vtom se u ní objeví Mike v obleku. Usměje se na ní.

MIKE: Páni! Vypadáš jako tvá matka. Vypadáš přesně jako tvá matka.

Joey se začervená.

JOEY: Díky.

MIKE: Jsi připravená?

JOEY: Na tohle jsem byla připravená celý svůj život. Kéž bych se jenom tolik nebála.

Mike se na ní usměje.

MIKE: Nikdo mě nikdy nenazve dokonalým otcem. Udělal jsem chyby... učinil špatné volby, které nikdy nemůžu odčinit. Nebyl jsem tu při důležitých chvílích tvého života... ale jsem rád, že jsem tu pro tuto. Lily by na tebe byla hrdá.

V oku Joey se objeví slza.

JOEY: Jak to víš?

MIKE: Jednoduše. Protože já jsem na tebe strašně hrdý.

Obejmou se.

JOEY: (šeptá) Mám tě ráda, tati.

Mike se usměje.

MIKE: Pojď. Myslím, že je čas, abych tě předal tvému ženichovi.

Ruku v ruce vejdou do Ruin.

*****

Zatímco Mike vede Joey uličkou, začne hrát svatební pochod. Před oltářem čeká Dawson spolu s Paceym, Andie a knězem.

Dawson se v úžasu dívá na Joey. Usmívá se od ucha k uchu.

DAWSON: (šeptá) Páni!

Joey mu úsměv oplatí.

Nakonec dojde Joey k oltáři. Vezme Dawsona za ruku a kněz začne mluvit.

KNĚZ: Vítejte. Shromáždili jsme se tu dnes, abychom byli svědky spojení tohoto muže a této ženy. Spojení, jež je posvátné a závazné.

Dawson a Joey na sebe pohlédnou, v očích se jim zračí láska.

KNĚZ: Jejich láska byla kována ohněm, překonala spoustu překážek, abychom tu dnes...

Náhle se začnou ozývat hosté.

CLIFF: Holky z New Yorku!

JEN: Homosexuální kluky!

CHRIS: Paceyho!

Když to Pacey uslyší, rychle se otočí.

PACEY: HEJ!!!

Desítka lidí se začne smát. Joey však jen obrátí oči v sloup.

PACEY: Skončils, kámo! Ty a já, na parkovišti, po hostině!

Kněz si povzdechne.

KNĚZ: Mohu pokračovat, prosím?

Všichni se utiší.

KNĚZ: Nyní těmito dvěma prsteny na znamení jejich pouta spojíme navěky jejich duše.

Pacey si začne prohledávat kapsy. Bezvýsledně.

PACEY: Jejda!

Dawsonovi poklesne čelist. Zdá se, že se chystá Paceyho zabít.

PACEY: Moment... moment, jsem si jistý, že...

Pacey se zazubí a pak odhalí, že je schovával v ruce.

PACEY: Ta-dááá!

Kněz zasténá a rychle je Paceymu vezme. Pak je dá Dawsonovi a Joey.

KNĚZ: Dawson a Joey se rozhodli, že pronesou své sliby vlastními slovy... z vlastních srdcí.

Ve tváři Dawsona se objeví panika. Joey si toho však nevšimne a začne mluvit.

JOEY: Kdyby mi před pěti lety někdo řekl, že budu tady s tebou po boku, řekla bych mu, že se zbláznil. Tehdy to bylo vše, co jsem chtěla. Být s tebou. Jo, i cynici mají sny, bez ohledu do jakého je to staví světla. Nedoufala jsem, že se dostanu z Capeside, protože to mi nikdy nepřišlo jako možnost. Nebo že se stanu vědkyní, či navštívím Evropu, nebo něco takového. To přišlo později. V patnácti jsem chtěla jen to, aby se na mě můj nejlepší kamarád podíval a viděl mě nádhernou. Aby mi řekl, že mě miluje. Když se mi toho konečně dostalo, vyděsilo mě to. Vyděsilo mě to natolik, že jsem nechtěla věřit, že je to pravda, protože by to znamenalo, že vše, v co jsem kdy ohledně sebe věřila, nebyla pravda. Utekla jsem a, no.. utíkala jsem tak dlouho, že jsem si nikdy neuvědomila, že všechny cesty končí zpět na stejném místě. U tebe. S utíkáním jsem skončila, Dawsone. Cokoli bude dál, budeme tomu čelit společně. Jako jeden.

Joey navlékne Dawsonovi prsten. On na ní jen hledí, jeho oči jí hledí až do duše... jako by její slova byla to nejkrásnější, co kdy slyšel.

KNĚZ: Dawsone? Jsi na řadě.

Dawsonova tvář získá ztrápený výraz.

JOEY: Dawsone...?

DAWSON: (šeptá) Zapomněl jsem! Zapomněl jsem si napsat slib.

Joey v šoku pootevře ústa. Začne panikařit, ale Dawson jí vezme za ruku.

DAWSON: (šeptá) Počkej...

Dawson se zhluboka nadechne a začne mluvit. V pozadí začne hrát motiv Dawsona a Joey.

DAWSON: Nemůžu si pomoct a cítím teď silné deja vu. Znovu tu stojím se svou nejlepší kamarádkou a potí se mi ruce.

Joey se usměje.

DAWSON: Tak či onak jsem tě miloval od chvíle, kdy jsem tě potkal. I když jsem se tak někdy nechoval. Kdysi, hodně dávno, jsem ti řekl, že to bude jednoduché. Mýlil jsem se... ale řekl bych, že to nemá být jednoduché. Řekl bych, že za to, co chceme, máme bojovat, protože jedině tak se můžeme ujistit, že to opravdu chceme. Ve filmech se nám dostává iluze hrdinů žijících šťastně až navěky, ale není tomu nezbytně tak. Ukazují nám jen to, co se stane na konci jedné kapitoly, ne, co se stane potom. Rádi si představujeme, že nikdy nic nezmění ten dokonalý obrázek štěstí, ale nikdy si nemůžeme být úplně jistí. Jsem snílek, to netřeba zapírat. Nejsem si jistý, že jsem tak dobrý filmař, jak lidé říkají, a nejsem si jistý, jestli všechny mé ideály nejsou jen prázdné sliby. Ale jednou věcí jsem si byl vždy jistý... tebou. Námi. To je skutečné. A jediná věc, kterou vím najisto, je, že naše budoucnost... má a tvá... bude báječnější než jakýkoli film, jaký si umím představit.

Joey vypadá, že propukne v pláč, zatímco jí Dawson navléká prsten.

Kněz se usměje.

KNĚZ:Pokud někdo zná závažný důvod, proč by tito dva neměli být spojeni, ať teď promluví, nebo mlčí navždy!

Pacey se zazubí.

PACEY: (mumlá) To sotva!

KNĚZ: Tak tedy, Dawsone Leery... Josephino Potterová... mocí mi svěřenou vás prohlašuji za muže a ženu!

Dawson a Joey se políbí, dlouze a vášnivě.

Pacey vyhodí ruce do vzduchu a z plným plic zakřičí:

PACEY: HURÁÁÁÁÁÁ!!!!

Rychle ho následují desítky dalších lidí, Ruiny naplní jásot a potlesk. Ve vzduchu se ocitnou konfety, zatímco Dawson a Joey se nadále líbají.

*****

Mýtina před Ruinami. Lidé jsou po stranách a Dawson a Joey poprvé jako manželé tancují.

Lying here with you,
Listening to the rain,
Smiling just to see,
The smile upon your face,

Záběry ze současnoti vystřídají záběry z přechozích sérií.

These are the moments,
I thank God that I'm alive,
These are the moments,
I'll remember all my life,
I found all I've waited for,
And I could not ask for more.

Od Dawsona a Joey střihneme na...

Looking in your eyes,
Seeing all I need,

...na Paceyho...

Everything you are,
Is everything to me,

…na Jen...

These are the moments,
I know heaven must exist,

…na Andie...

These are the moments,
I know all I need is this,

…a pak konečně na Jacka.

I have all I've waited for,
And I could not ask for more.

Na obrazovce se začínají promítat důležité okamžiky z celého seriálu:

I could not ask for more than this time together,
I could not ask for more than this time with you,

Maturitní ples…

Every prayer has been answered,
Every dream I have's come true,

Dawson a Joey líbající se ve sněhu o minulých Vánocích…

And right here in this moment,
Is right where I meant to be,
Here with you,
Here with me. . .

These are the moments,
I thank God that I'm alive,

Vidíme Joey utíkají od Dawsona, kolabujícího na molu...

These are the moments,
I'll remember all my life,

Vidíme celou partu u ohně...

I've got all I've waited for,
And I could not ask for more. . .

Vidíme Dawsona vbíhajícího do hořící Ledárny…

I could not ask for more than this time together,
I could not ask for more than this time with you,

Paceyho loučícího se s Andie před odjezdem na léčení…

Every prayer has been answered,
Every dream I have's come true,

Joey plačící v Dawsonově náručí…

And right here in this moment,
Is right where I meant to be,

Joey a Dawsona na houpačkách.

Here with you,
Here with me. . .

Pak vidíme jejich první polibek u Dawsonova okna.

I could not ask for more than the love you gave me,
'Coz it's all I've waited for . . .

Nakonec scény z minulosti zmizí a my opět vidíme Dawsona a Joey, jak se drží, zatímco pomalu tančí.

And I could not ask for more,
I could not ask for more.

Kamera od nich odjede.

*****

Leeryovic restaurace, hostina. Všichni jsou usazeni a Chris Wolfe chodí kolem s videokamerou.

Přijde k Dawsonovi a Joey.

CHRIS: A právě dávám ochutnávat Dawsonovi jeho vlastní medicíny.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Bezvadný, Chrisi. Fakt bezvadný!

CHRIS: A co tady paní Leeryová? Chcete říct něco našim divákům?

JOEY: Jenom to, že si nynější dobrou náladu nenechám ničím zkazit. Mimoto, nejdeš pozdě na dohodnutou nakládačku od Paceyho?

Dawson se zasměje.

Když už je řeč u Paceym, ten je nyní v čele stolu.

PACEY: Fajn, lidi. Jako svědek mám jaksi povinnost pronést přípitek.

DAWSON: Jéjej!

Pacey obrátí oči v sloup.

PACEY: Klídek, Dawsone. Já tě neztrapním a věř mi, kdybych chtěl, tak bych moh. Ve svý době se ten kluk párkrát ztrapnil. Dnes to ovšem není ten případ.

Usměje se.

PACEY: Od mala jsem si vždycky myslel, že jsem ztroskotanec, co za nic nestojí. Dawson Leery tomu ale nikdy nevěřil. Když jsme vyrůstali, on a Joey... no... vychovávali mě víc než mí vlastní rodiče. Byli má rodina. Víc než jedním způsobem. Pochybuji, že cokoli, co bych mohl učinit, by bylo dost, aby jim za to poděkoval, takže řeknu toto: zasloužíte si to. Zasloužíte si veškeré štěstí, kterého se vám dostane. A věřte mi... bude ho spousta.

Lidé začnou tleskat.

PACEY: Jo, a vaše první dítě rozhodně pojmenujte 'Pacey'... pokud to nebude holka. Pokud jo a vy to uděláte... no, budem si muset vážně promluvit.

Lidé se zasmějí, včetně Dawsona.

Pacey se opět posadí. Andie, sedící vedle něj, ho vezme za ruku.

ANDIE: Řekl jsi to krásně, Pacey.

Pacey se usměje.

PACEY: Díky.

Nyní je na řadě Mitch. Jde do čela stolu.

MITCH: Prosím o pozornost! Musím vám něco oznámit!

Všichni na něj pohlédnou.

MITCH: Myslím, že sedí, když řeknu, že dnešek je den začátků. Vzpomínáte na tragédii zpřed měsíce, kdy shořel Potterovic penzión? Chtěli s ním znovu začít, ale naneštěstí se to nepovedlo. Ale jelikož se náš syn stěhuje, s Gale jsme se ocitli ve velkém domě jen sami dva. V domě, který Dawson nechce, abychom prodali.

Joey otevře ústa.

JOEY: Panebože.

MITCH: Takže jsme se pan Potter a já, na počest nového svazku mého syna a jeho dcery, rozhodli vybudovat vlastní svazek. Počínaje zítřkem se toto místo stane novou Ledárnou... a můj domov novým penziónem.

Bessie vstane.

BESSIE: Samozřejmě nazývat ho Potterovic penziónem se nezdá fér, vzhledem k tomu, že je to dům pana Leeryho, takže jsme přišli s kompromisem. Jacku?

Jack přistoupí v ruce s balíkem, který Dawson spatřil dříve.

BESSIE: To jméno byl můj nápad. Přišlo mi, že sedí.

Sundá z balíku papír.

Pod ním je vývěsní štít. Je to dlouhá černá deska se slovy 'Dawsonův svět' psanými kurzívou.

Dawson na ní překvapeně pohlédne. Stejně tak Joey, Pacey, Andie a Jen.

BESSIE: Ten nápad přišel od Joey. Vždycky, když vlézala k Dawsonovi do pokoje, říkala, že vstupuje do jiného světa. 'Jeho' světa.

Joey se usměje.

JOEY: Líbí se mi to.

Dawson jí vezme za ruku.

DAWSON: Jo. Mně taky.

V té chvíli Bodie přiveze svatební dort. Andie okamžitě vyrazí kupředu, zatímco se jí Pacey pokusí zastoupit cestu.

PACEY: Rychle! Rozkrájejte ho, dokud je čas!

ANDIE: Cože? Já ho tentokrát nepřevrhnu! Vážně!

PACEY: Jen pro jistotu...

*****

Později u Dawsonova mola. Slunce téměř zapadá a barví zátoku do zlatooranžova.

Před domem parkuje taxík, Jack a Jen se připravují k odjezdu.

DAWSON: Providence? Myslíš to vážně?

JEN: Jo.

DAWSON: Páni. A co babička?

JEN: Mluvila jsem s ní o tom. Nevadí jí to a slíbila, že přijede na návštěvu, jen co bude moct. Vlastně bude tvým rodičům pomáhat rozjet penzión.

JOEY: Hodí se, že bydlí hned vedle, hm?

Jen se usměje.

JEN: Budete mi chybět, víte? Bez ohledu na všechno posledních pár let byly nejlepší roky mýho života. Přišla jsem sem s pokroucenýma představama... ale něco je změnilo. Vy dva, ať to zní jakkoli kýčovitě, jste mě naučili jak milovat. Je to síla. A nikdy na to nezapomenu.

Oba je popořadě obejme.

JACK: No, radši bysme měli jet. Nechci nechat tátu čekat.

JOEY: Řekla bych, že je symbolické, že odjíždíš z Capeside přesně tak, jak jsi sem přijela.

Jen se usměje a pak k Joey přistoupí. Znovu se obejmou.

JEN: Postarej se o něj, jo? Nebo jinak...!

S úsměvem nastoupí do taxíku. Pak odjedou.

Jakmile jsou pryč, Dawson se otočí k Joey. Společně dojdou k molu.

JOEY: Zítra budem v Paříži. Za dva týdny v LA. Připadá mi to tak neskutečný. Jakože se to neděje. Asi jen nejsem zvyklá na myšlenku šťastnýho konce.

Dawson se na ní usměje. Při cestě k molu tam spatří stát Paceyho.

DAWSON: Pacey? Čau!

Pacey se usměje.

PACEY: Fajn, jste pořád tady. Bál jsem se, že už budete pryč.

JOEY: Na letiště odjíždíme asi za hodinu. Jen se tu naposledy rozhlížíme.

PACEY: Takže konečně vyrážíš do tý Evropy, hm? Zabralo to jenom čtyři roky.

Pacey udělá pauzu.

PACEY: Bude to divný, víte? Vy dva v LA, já v Bostonu. Mám pocit, že už vás nikdy neuvidím.

DAWSON: Samozřejmě, že uvidíš. Můžeš přiletět do LA a dáme ti vědět, až přijedeme do Capeside.

PACEY: Jo, ale nebude to totéž. Neuvidím vás každý den. Nebudeme se sházet a blbnout. Já... neumím si představit, jaký bude život bez vás.

Dawson se usměje.

DAWSON: Pro nás platí totéž.

Další pauza.

PACEY: Jo, a Joey.... pamatuj. První dítě!

Joey si odfrkne.

JOEY: Jak vůbec víš, že budem mít děti?

PACEY: Ale jdi ty. Budete jak králíci!

Joey přivře oči.

JOEY: Polib si, Pacey!

Dawson a Pacey se zasmějí.

Pacey pak přistoupí k Dawsonovi s vážným výrazem ve tváři.

PACEY: Možná říkám samozřejmý, ale fakt mi budeš chybět, brácho. Nemyslím, že můžu říct něco jinýho, než... díky. Díky, že jsi byl můj kamarád a že jsi mě akceptoval a věřil ve mě, když mě všichni ostatní odepsali. Díky, žes mě naučil, že můžu být víc, než jsem byl.

Bez varování Pacey Dawsona pevně obejme.

PACEY: (šeptá) Mám tě rád, chlape!

Přeruší objetí a dá se dohromady.

PACEY: Tak do toho... ať jsem hrdej.

S tímto se Pacey vydá na odchod. Než se však dostane daleko, otočí se.

Naposled nasadí svůj známý široký úsměv a pak konečně zmizí v dálce.

Dawson a Joey jsou nyní sami. Posadí se na molo a pohlédnou na zátoku.

DAWSON: A pak zůstali jen dva.

Joey pohlédne na svou loďku, přivázanou na konci mola.

JOEY: Dawsone?

Dawson se k ní otočí a usměje se.

DAWSON: Jo?

JOEY: Myslíš, že bychom mohli naposled vyjet na zátoku? Kvůli starým časům?

Dawson přikývne. Vstanou a dojdou k loďce. Nastoupí a vyrazí na vodu.

DAWSON: Je to zábavný. Tenhle moment... nechávajíce všechno tohle za námi... je to tak konečný. Ale pro jednou nemám žádnou filmovou analogii. Ani jednu.

Joey se zazubí.

JOEY: Já jo.

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Vážně?

JOEY: Jo.

Nakloní se k němu blíže.

JOEY: Víš, co se stalo s chlapcem, který získal vše, co kdy chtěl?

Dawson se na ní usměje. Joey mu úsměv oplatí... vykouzlí nejláskyplnější úsměv, jaký si jen dokážete představit.

JOEY: Žil šťastně až navěky.

Políbí se. Pak začnou veslovat pryč.

Kamera vyjede nahoru a ukáže nám pohled na zátoku. Poslední obrázek, s kterým dáváme Capeside sbohem.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Konec