Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Šťastně až navěky:
Epizoda 506 - Poslední filmové představení

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Dawsonův pokoj. V televizi běží 'Návrat do budoucnosti', Michael J. Fox hraje na kytaru a zpívá píseň 'Johnny Be Good'.

JOEY: Promiň, že to všechno nepřičtu 'nepřekonatelnýmu panu Spielbergovi', ale na tomhle filmu se nepodílel sám. Robert Zemeckis měl na celý trilogii očividně stejný podíl jako on.

Joey se otočí ke svému společníkovi.

JOEY: Víš, co se mi na těhlech filmech líbí? Ta žánrová směs. Je to sci-fi, ale je natočená tak, že jí můžou lidi uchopit. Lidi, co to viděli v osmdesátejch, si určitě říkali: 'páni, to je Alex Keating a má stroj času'. Fox byl kulturní ikonou svý doby, takže to fungovalo. Taky nebylo na škodu, že na sebe všechny tři filmy navazovaly. To u moc trilogií nevidíš.

Andie si povzdechne.

ANDIE: Skončila jsi? Protože bych se jaksi ráda dívala na film.

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Já jen říkám...

ANDIE: Jo, já vím.

Andie zastaví film a posadí se na posteli.

ANDIE: Přiznej si to, Joey. Kompenzuješ.

Joey pozvedne obočí.

JOEY: Prosím?

ANDIE: Ale no tak. Pozvala jsi mě sem na sledování starých filmů z osmdesátejch, očividný volání o pomoc.

JOEY: Nemusela jsi přijít...

ANDIE: Ale musela. Sama v bytě jsem se mohla zcvoknout. Tak jak líp se zabavit než dělat společnost osamělý kamarádce?

JOEY: Jsem v pohodě, Andie.

Andie na ní pochybovačně pohlédne.

Joey si povzdechne.

JOEY: Fajn... přiznávám. Už se mi po něm stýská. Co to se mnou je? Poslední dvě léta jsem strávila bez Dawsona. Proč je to tak těžký?

Andie se ušklíbne.

ANDIE: No, třeba že jste tenkrát nebyli zasnoubený?

JOEY: Jo. Neměla jsem ho pustit!

ANDIE: Teď nevíš, co povídáš. Věř mi, vím přesně, čím procházíš. Polovinu času jedu na plnej panickej režim. Dokud mi Pacey zase nezavolá a neubezpečí mě, že je všechno v pořádku.

Ve tváři Joey se náhle objeví panika.

JOEY: On ti volá?

ANDIE: Jo. Dawson ti...?

Odpoví jí Joeyin výraz.

ANDIE: Jejda. Promiň, to jsem nevěděla. Myslela jsem, že ti volá. Proč by taky ne? Pokud ovšem nemá čas...

JOEY: Nepomáháš mi.

Na chvíli udělají pauzu.

ANDIE: Víš co? Co kdybysme se zítra večer pobavili? Uděláme něco, co nám pomůže zapomenout na současnou nudu.

JOEY: Tak pobavili, hm?

Andie se usměje.

ANDIE: Přesně. Nějaký návrhy?

JOEY: Jo, dej sem ovládání!

Joey se nakloní a opět pustí film. Pak znovu upře zrak na obrazovku.

Andie obrátí oči v sloup.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

ANDIE: Víš, co se mi na tobě líbí, Joey?

JOEY: Co?

ANDIE: Jsi jedinej člověk v Capeside, co je nudnější než já.

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

Los Angeles. Vidíme záběry plných ulic a pak několik pohledů na sluncem zaplavované pláže. Nakonec spatříme vycházet z nějakáho hotelu Paceyho a Dawsona, oba mají sluneční brýle.

PACEY: Víš, Dawsone... tomuhle říkám život. Jen má pravdu... na New York by měla zapomenout. LA je to pravý. Určitě si budu muset s Andie promluvit, abysme se sem po vejšce přestěhovali.

DAWSON: Nezapomínej, proč jsme tady, Pacey.

PACEY: Jo, já vím. Máš tu superdůležitou schůzku.

DAWSON: Vlastně si jí musím teprve domluvit.

Pacey na něj pohlédne.

PACEY: Moment... žil jsem v přesvědčení, že je všechno dohodnuto a zařízeno. Ty jsi s těma lidma ještě ani nemluvil?

DAWSON: Pořád nevím, jak to tu chodí. Nemám absolutně žádný ponětí, co dělám... učím se cestou.

PACEY: Musím říct, Dawsone, že máš faktický štěstí, že mě tu máš s sebou.

DAWSON: Jo. Ještě jednou díky, Pacey.

PACEY: To nestojí za řeč, kámo.

Právě v té chvíli kolem nich projdou dvě atraktivní ženy, které očividně míří na pláž.

Dawson a Pacey se zarazí.

PACEY: Ale moh bys dohlídnout i ty na mě? Jsem teď ženáč, vzpomínáš?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Ale jdi, máš dost sebekontroly.

PACEY: Jen pro jistotu, Dawsone. Zkus mi říct, že ses teď necítil trapně.

DAWSON: Necítil.

PACEY: Prosím?

DAWSON: Myslím to vážně. Od tý doby, co jsme s Joey... no... vžďyť víš. Od tý doby mě žádná jiná dívka kromě Joey není schopná přitahovat.

Pacey na něj pochybovačně pohlédne.

DAWSON: Myslím to úplně vážně.

PACEY: Řeknu to znovu, máš pohádkovej život, Dawsone. Nemoh bys mě naučit pár triků?

Dawson se usměje.

DAWSON: Trpělivost, mladý Padawane.

Pak pokračují dál po ulici a zmizí v davu.

*****

Capeside. Joey obsluhuje stoly v Leeryovic restauraci. Přijde ke stolu, kde sedí Andie, Jen a Jack. Dá jim jejich objednávky.

JEN: Díky.

JOEY: Žádnej problém.

JACK: Jak se držíš?

Joey se na něj zamračí.

JACK: Co je? Co jsem řek?

JOEY: (mumlá) Nic.

ANDIE: Vidíš? Koukni, cos udělal? Už je zase v depresi!

JOEY: To teda nejsem!

Jen se zařehoní.

JEN: Hele, alespoň máte někoho, po kom se vám může stýskat.

ANDIE: Co je to s náma?

Ostatní na ní pohlédnou.

ANDIE: Nežijem snad v jednadvacátým století? Nejsme snad svobodný ženy, co nepotřebujou nějaký... nějaký chlapy, aby dávali jejich životům význam?

Jackovi poklesne čelist.

JACK: HALÓ? Já jsem pořád tady!

Dívky se zasmějí.

ANDIE: Chudák Jackie se cítí odstrčený.

JEN: (směje se) Přestaň si utahovat z bráchy.

Jen si načechrá vlasy.

ANDIE: Víte co? My je nepotřebujem. Můžem se zabavit sami, bez Dawsona Leeryho a Paceyho Wittera.

JACK: V tomhle s ní souhlasím. Fakt, že se naše životy točí kolem těch dvou, už zevšedněl.

JOEY: Můj život se ne...

Andie jí náhle skočí do řeči...

ANDIE: Mám to!

Joey si otráveně povzdechne.

JOEY: Co máš?

ANDIE: Uděláme párty.

Jack se zazubí.

JACK: To je slovo do pranice.

Jen a Joey na sebe v obavách pohlédnou.

JEN: Fakt je to dobrej nápad?

ANDIE: No tak, Jen. Jsi z New Yorku, ne? Z hlavního města večírků?

JACK: To je ve skutečnosti New Orleans.

ANDIE: I tak to bude zábava. No tak... prosím. Prosímprosímprosímprosímprosím...!

JOEY: Nerada ti to říkám, Andie, ale my neznáme moc lidí, co bysme mohli pozvat. Ty, co známe, jsou už teď na léto na Bahamách.

ANDIE: No a? Uděláme párty pro všechny.

Jen zasténá.

JEN: To zní bolestně povědomě.

JACK: Ach ty staré vzpomínky...

Andie se zařehoní a nadšeně si zamne ruce.

ANDIE: Půjdu udělat letáky.

Jako vítr se vypaří ke dveřím.

JACK: ANDIE?

Jack si povzdechne.

JACK: Zdá se, že placení je na mně. Zase.

Joey se ušklíbne.

JOEY: Musím se vrátit do práce.

Joey odejde do kuchyně.

Jack se otočí k Jen.

JACK: Cos přesně myslela tím, že to zní povědomě?

JEN: Paceyho šestnáctiny. Uspořádal párty a ta se mi moc nevyvedla. Opila jsem se.

JACK: Á, vždycky shrábneš všechnu legraci.

Jen na něj pohlédne.

JEN: To není vtipný.

JACK: Promiň. Ale trápí tě něco jinýho, vidím to.

Jen si povzdechne.

JEN: Cítím se tak trochu odstrčená. Až se Dawson a Joey vezmou, budu z naší party jediná, co nebude se zbytkem spojená.

JACK: Tím myslíš?

JEN: Fajn, vysvětlím ti to: Dawson bude ženatý s Joey a Pacey je svázanej s oběma, protože je Joeyin nevlastní brácha. Andie je vdaná za Paceyho. A jelikož jsi její brácha, váže tě to k Paceymu, což tě váže k Dawsonovi a Joey. Vás pět bude skutečná rodina. Všichni kromě mě.

JACK: No, vždycky by sis mě mohla vzít.

Jen se zasměje.

JEN: Á jasně, vzít si gaye... to je bomba! Stejně tak bych se mohla stát jeptiškou.

JACK: To ne. Ty v boha nevěříš.

Jen se na něj usměje.

JACK: Možná, že tahle párty je přesně to, co teď potřebuješ. Potřebuješ se odvázat... pobavit se.

JEN: Já ti nevím...

JACK: Je rozhodnuto... jdeš!

Jen se na něj ušklíbne.

JEN: Ty se nevzdáš, co?

JACK: Nikdy.

Zasmějí se.

*****

Los Angeles. V zaparkovaném autě u obrubníku mluví Pacey do telefonu.

ANDIE: (v telefonu) Ahoj. Dovolali jste se k Paceymu a Andie Witterovým. Právě teď nejsme v dosahu telefonu... nebo tahle věc zase nefunguje. Ať je to jakkoli, zanechte, prosím, své jméno a číslo. Ano?

Pacey si povzdechne.

PACEY: Čau, Andie. Jak je? Jenom volám, abych se ujistil, že je všechno v pořádku. Chybíš mi. Snad tě brzy chytnu.

Zavěsí, právě když se u auta objeví Dawson.

PACEY: No?

DAWSON: Byli jsme pozvaný na párty.

Pacey na něj překvapeně pohlédne.

PACEY: Vážně?

DAWSON: No, já byl. Ty, jak se zdá, budeš muset bejt mý 'rande'.

Pacey si v předstíraném šoku položí ruce na srdce.

PACEY: Žádný kytky?

Dawson obrátí oči v sloup.

PACEY: Oprav mě, pokud se mýlím, brácho, ale nemáš náhodou pracovat a ne popustit uzdu svýmu zkaženýmu já?

DAWSON: Technicky vzato jde o práci. Je to Hollywoodská párty.

PACEY: Takže ta párty je schůzka?

DAWSON: Jo. A taky je to párty v oblecích a kravatách. Jde o vážnou věc, může to být má jediná šance. Můžu se spolehnout, že se budeš řádně chovat?

PACEY: Udělám, co budu moct.

DAWSON: Zkus víc, Pacey. Mnohem víc.

Nastoupí do auta a odjedou.

*****

Capeside, dům Leeryových. Joey je před televizí a hraje na Playstationu 'Spider-Mana', když vtom tam vejde Gale.

Gale na ní zmateně pohlédne.

JOEY: Co je? Jako malá jsem vždycky byla na klučičí věci. Starých zvyků se člověk zbavuje těžko.

Zastaví hru.

JOEY: Co se děje?

GALE: Jen jsem ti chtěla říct, že dnes večer jdeme s Mitchem ven. Na večeři... jen my dva.

Joey se usměje.

JOEY: Zasloužíte si to.

GALE: Díky.

Joey vstane a přistoupí ke Gale.

GALE: Je to... divné, vidět tě tady. Když jsem přišla nahoru, napůl jsem očekávala, že tu najdu Dawsona. Ne že bys netrávila spoustu času v jeho pokoji už předtím, ale...

JOEY: Jo, já vím.

Gale se usměje.

GALE: Někdy nemohu uvěřit, že se to skutečně děje. Můj chlapeček se bude ženit.

JOEY: (sarkasticky) Á jo... ten se má.

Gale se usměje a Joey obejme.

GALE: Promiň, Joey. Že jsem nebyla chápavější dřív.

JOEY: To je v pořádku, paní Leeryová.

GALE: Joey, říkej mi...

Joey jí přeruší.

JOEY: Jo, promiň. Síla zvyku, Gale.

Gale se usměje.

GALE: Vlastně jsem chtěla říct 'mami'.

S tímto odejde. Joey přistoupí k oknu a sleduje, jak Leeryovi odjíždějí.

Jakmile jsou však pryč, přijede k domu auto. Joey ho pozná.

JOEY: Andie?

Joey rychle vyleze oknem na střechu a sleze po žebříku dolů. Přijde k autu, kde spatří Andie, která má v rukách několik pytlíků chipsů.

ANDIE: Joey? Díkybohu, že jsi tady. Mohla bys mi pomoct vyndat ty věci z auta? Máme jenom pár hodin a nevím, kdy dorazí Jack a Jen, takže...

JOEY: Počkat, počkat! Pár hodin na co?

Andie se usměje.

ANDIE: Než začne párty, ty hloupá.

Joey vykulí oči a na protest zavrtí hlavou.

JOEY: To ne! Ne, ne, nenenenene! Nejenže jsem s tím ještě nesouhlasila, ale ty jsi nikdy ve svým bojovým plánu nenaznačila, že se ta monstrakce bude konat u Dawsona doma.

ANDIE: Mmmm... dokům nevěřím. Přespříliš potencionálních narušitelů. Tady máme šanci zkontrolovat každýho, kdo projde dveřma. Kromě toho... Mitch a Gale budou pryč celej večer, ne?

JOEY: Počkat, jak o tom víš? Kde jsi to slyšela?

ANDIE: Jack. Slyšel to od babičky.

JOEY: A co si ta o týhle menší slezině myslí?

ANDIE: Nemá nic proti.

Joey pozvedne obočí.

ANDIE: Fajn... neví o tom. Ale stejně...

JOEY: Andie... tohle skončí katastrofou.

ANDIE: Jenom mi věř, ano? Všechny pošlu domů, než Leeryovi vůbec zjistí, co se tu dělo. Všechno bude v pohodě.

Joey si povzdechne.

JOEY: Tohle už jsem slyšela.

*****

Los Angeles, velký sál. Dawson a Pacey vejdou dovnitř, oba v oblecích. V úžasu se kolem sebe rozhlédnou.

Pacey si hvízdne.

PACEY: Páni. Už jen to, že jsem tu, mi dává pocit důležitosti. Víš, řek bych, že jsem zahlíd mířit do šatny Harrisona Forda.

DAWSON: Ha ha. Zkus to nedávat najevo.

PACEY: A co?

DAWSON: Že sem nepatříš.

PACEY: Novinka, Dawsone... já sem nepatřím. Ty ano.

Náhle k nim odnikud přiběhne nějaká dívka.

DÍVKA: Páni... to jsi ty, že jo?

Pacey a Dawson na ní překvapeně pohlédnou.

DAWSON: Ehm... zdravím?

DÍVKA: Á, promiň... já jsem Francesca. Viděla jsem tvůj film.

Potřese jim rukama.

DAWSON: Pracuješ pro Tri-Star?

FRANCESCA: Jo. Jsem asistentka produkce. Když si ten film pouštěli, roznášela jsem kafe, takže jsem ho celej viděla.

Dawsonova tvář povadne.

DAWSON: Ach...

Dívka se usměje.

FRANCESCA: Byl jsi děsně dobrej.

PACEY: Víš, taky to celý režíroval.

Francesce poklesne čelist.

FRANCESCA: Páni! Takže ty jsi něco jako Kevin Costner v 'Tanci s vlky'?

DAWSON: Něco takovýho.

Francesca náhle vykulí oči.

FRANCESCA: Panebože!

DAWSON & PACEY: Co je?

Francesca ukáže za ně.

FRANCESCA: Není to Tobey Maguire?

Bez dalšího slova zamíří tam, kam ukázala.

Dawson si povzdechne.

PACEY: Člověče, tady se ani na chvilku nezastavěj, co?

Dawson na něj pohlédne.

DAWSON: Fajn, tak tohle bylo trapný.

Pacey se zasměje a pak se oba opět pokusí vmísit do davu.

*****

Capeside, v ruinách. Mitch a Gale se tam procházejí spolu s nějakým tmavovlasým můžem, který si pročítá nějaké papíry.

MUŽ: Musím říct, že jste mě zaskočil, pane Leery. Bývalý majetek mého otce není něco, co bych měl ve zvyku půjčovat.

MITCH: Bude to problém?

Muž zavrtí hlavou.

MUŽ: Ne. Vůbec žádný problém. Nechám vás si to tu pronajmout na... na co že to bylo?

MITCH: Na svatbu.

Muž se usměje.

MUŽ: Ano. Jistě. Ne, že bych se divil, je to tu romantické. Ačkoli mi uniká, jak jste se o tom dozvěděli?

GALE: Něco jsme zaslechli.

Muž si povzdechne.

MUŽ: To ty děti, co se sem vkrádají, že? Jednoho dne tu budu muset nainstalovat kamery. Alarm. Něco. No, nechám vás, abyste se tu porozhlédli.

Muž odejde a Mitch a Gale se rozhlédnou po okolí.

GALE: Páni.

MITCH: Takže tohle jsou ruiny, hm? To musím synátorovi uznat... má smysl pro atmosféru.

Gale se usměje.

GALE: Je to dokonalé.

MITCH: Ale hodil by se čerstvý nátěr. Možná něco, co by zabránilo tomu chátrání...

Gale na něj pohlédne.

GALE: Myslím, že právě kvůli té zchátralosti tomu říkají 'ruiny', Mitchelli.

Posadí se na jednu z laviček.

MITCH: Budeme sem muset nanosit pár židlí. Oltář by mohl stát u té fontány... nebo že by na schodech?

GALE: Mitchi?

MITCH: Ale kéž by tu bylo víc místa. Myslím, že sem víc než pár tuctů lidí nedostaneme. Ačkoli kdybychom vykáceli pár stromů...

GALE: Mitchi?

Mitch se k ní otočí.

MITCH: Ano?

GALE: Bojíš se?

Mitch se na ní usměje.

MITCH: Samozřejmě, že se bojím.

GALE: Nedáváš to najevo.

Mitch jí dá ruku kolem ramen.

MITCH: Protože mu věřím.

GALE: Já taky. Jenom... nechci ho ztratit.

MITCH: Každý musí někdy opustit hnízdo, zlato. Věděli jsme, že tenhle den dříve či později přijde, ne?

Gale přikývne.

GALE: Jen mě nenapadlo, že takhle brzy.

Mitch jí políbí.

MITCH: Koukej se na to takhle: už žádný další načapání.

Gale se zasměje.

GALE: Vy víte, jak najít světlou stránku, že, pane Leery?

MITCH: Máme to v rodině, paní Leeryová.

Znovu se políbí.

*****

U Leeryových doma. Hraje hlasitá hudba a začínají přicházet středoškolští a vysokoškolští studenti.

Andie je vítá ve dveřích a pokouší se zaujmout jejich pozornost.

ANDIE: Á, tebe znám!

Chytne jednoho kluků za rameno. Dá mu do ruky propisku a přidrží před ním otevřenou knihu.

ANDIE: Podepíšeš mi ročenku?

Kluk na ní pohlédne.

KLUK: To je jako nějakej poplatek za vstup nebo co?

ANDIE: Ne-e. Jen přátelská vzpomínka.

KLUK: Super. Ehm... jakže se to jmenuješ?

ANDIE: Andie. Andie McPheeová... ne, počkat... teď by to nejspíš mělo bejt Andie Witterová. Nebo bych možná měla používat Andie Witterová-McPheeová. Co myslíš?

Kluk jí nevěnuje pozornost.

KLUK: Andie... super. Hele, proč sis jí nenechala podepsat, když jsme ještě byli na škole?

ANDIE: Moc starostí. Víš... ples, matura, svatba ve Vegas... takový věci...

V té chvíli je však ten kluk již pryč.

Dovnitř míří další parta. Vypadají na vysokoškoláky a nesou přenosnou ledničku.

Joey je spatří a zastoupí jim cestu.

JOEY: Počkat, počkat... stůjte! Co v tom máte?

KLUK: Pivo.

Joey zavrtí hlavou.

JOEY: Tak to sorry. Na týhle párty se nepije.

Parta si začne stěžovat.

DÍVKA: To je na dvě věci.

Než může Joey něco dodat, objeví se u nich Andie.

ANDIE: Nevidím problém s troškou piva. Do toho... vemte to dovnitř.

Parta začne jásat a projdou kolem Joey dovnitř.

Joey na Andie nesouhlasně pohlédne.

JOEY: Zešílela jsi?

ANDIE: Teď bych se měla urazit, Joey. Až strávíš léto v nemocnici, budeš moc pokládat takovýhle otázky.

JOEY: Promiň... spadla jsi z jahody naznak?

Andie zavrtí hlavou.

JOEY: Musím ti připomínat, že to není tvůj dům? Není to můj dům. Je to Dawsonův dům a, což je důležitější, je to dům Dawsonových rodičů. Ani by se tu tahle stupidní záležitost neměla konat, a že necháš nějaký vysokoškoláky pronést dovnitř chlast ničemu nepomůže.

ANDIE: Musíš se uvolnit Joey. Pobavit se.

JOEY: To snad není možný... on je nakažlivej. Chytla jsi Paceyho virus. Způsobuje poruchu v chování, že jo?

ANDIE: Prosím?

JOEY: Úplná lhostejnost k bezpečnosti a žádný ohledy na ostatní, jen aby ses 'pobavila'. O tom mluvím...

ANDIE: POČKAT!

Joey bezmocně sleduje, jak se Andie rozběhne s propiskou v ruce ke dveřím přivítat další účastníky párty.

Joey zasténá.

JOEY: (mumlá) Tohle neskončí dobře.

JEN: Tohohle bych se nikdy nenadála.

Joey se otočí a spatří tam stát Jen s pitím v ruce.

JEN: Mozkovna Andie a sociální vyvrženec Joey pořádají párty bez vědomí vlastníků domu. Co dál... dáte se tetovat?

Joey si frustrovaně povzdechne.

JOEY: To snad ne, ty taky...

Jen se usměje.

JEN: Klídek, to je jenom zázvorový pivo. Takhle těsně před vejškou se nemám v úmyslu vrátit ke starým zlozvykům. Na to, abych se zhulákala, budu mít od podzimu na kolejních večírcích spoustu příležitostí.

JOEY: Totálně se to vymklo z kontroly. Netušíš, kde je Jack?

Jen ukáže ke gauči, kde je Jack s bývalými spoluhráči z fotbalového týmu. Popíjejí a smějí se.

JEN: Zase mi ho přebrali kluci.

Joey se usměje, ale pak její výraz náhle zvážní.

JEN: Co je?

JOEY: Koukni se na pozornějš. Nevšimla sis někoho povědomýho?

Jen se na ně podívá a vykulí oči. Skutečně někoho poznala.

JEN: Henry?

*****

Zpět v Los Angeles. Dawson a Pacey se posadí ke stolu, kde čeká několik starších mužů a žen.

PRODUCENT: Dawson Leery, předpokládám?

Dawson mu potřese rukou.

DAWSON: Ano, to jsem já.

Asistentka sjede Paceyho pohledem.

ASISTENTKA: A vy jste?

PACEY: Pacey. Já...

DAWSON: Jeho žena ten film produkovala.

PRODUCENT: No, jsem rád, že jste mohl přijet, pane McPhee.

Pacey ho chce opravit, ale pak se zarazí.

PACEY: Potěšení je na mé straně.

Dawson se usměje.

DAWSON: Takže... jsem tady.

Producent přikývne.

PRODUCENT: Váš film byl dobrý, chlapče... opravdu dobrý. Stejně tak ten první.

Pacey pozvedne obočí.

PACEY: První?

DAWSON: Ten, co jsme natočili v druháku. Nicole Kennedyová se ho pokusila vydávat za svůj vlastní. Kvůli němu jsem dostal minulý rok tu nabídku, kterou jsem...

ŽENA: Kterou jste odmítl, pane Leery?

Dawson si skousne ret. Ale je překvapen, když shledá, že se na něj producent usmívá.

PRODUCENT: Na 'ne' nejsem zrovna zvyklý, Dawsone. Zvláště ne od někoho, kdo ještě ani není oficiálně v branži. Odmítnutí pro mě obvykle znamená, že si o sobě dotyčný moc myslí.

DAWSON: Věřte mi, tak to vůbec není.

Zasmějí se a Dawson se z toho v rozpacích začervená.

DAWSON: Tedy chtěl jsem říci, že...

V té chvíli mu skočí do řeči Pacey.

PACEY: Můj sebedestrukční přítel se snaží říct, že nemá ponětí, nakolik je dobrý. Vy se v branži už nějakou dobu pohybujete, že? Což znamená, že poznáte talent lépe než kdokoli jiný. Jen musel nejdříve něco dokončit doma. Koneckonců, pokud si vy myslíte, že na to má... tak to tak musí být. Ne?

PRODUCENT: Vy jste agent?

PACEY: Ne, pane.

PRODUCENT: Měl byste být. To bylo nejspíše nejlepší vysekání z bryndy, které jsem kdy slyšel.

Pacey se usměje.

PACEY: Díky, pane.

PRODUCENT: Dawsone, jak by se vám líbilo pro nás pracovat? Nechat si produkovat film od Tri-Star?

Dawson je v šoku.

DAWSON: Já... já... bylo by mi ctí.

Producent se usměje.

PRODUCENT: Fajn. Tak tedy přijďte zítra do studia a promluvíme si. Mezitím si užívejte. Právě teď vypadáte, že vás každou chvíli složí panika.

DAWSON: Spíš štěstí.

Znovu se zasmějí.

PRODUCENT: Vítejte v LA, pane Leery.

Znovu si potřesou rukama.

*****

Dům Leeryových. Joey si proklestí cestu skrz lidi na schodech, dostane se k Dawsonovu pokoji a vejde dovnitř.

Tam spatří na posteli mazlící se pár. Když jí zaslechnou, rychle se od sebe odtrhnou.

KLUK: HEJ!

JOEY: Tady nemáte co dělat!

Rychle vstanou a vydají se na odchod.

DÍVKA: Tak promiň, nooo. Aby ses nezbláznila.

Joey za nimi zabouchne dveře a úlevně si oddechne. Otevře skříň a k svému překvapení tam najde další pár.

JOEY: Á!

KLUK A DÍVKA: Á!

Joey ukáže ke dveřím.

JOEY: Ven! Hned!

Kluk a dívka vyběhnou ven. Joey zasténá a klesne na postel. Zavře oči a zkusí si odpočinout.

Netrvá to však dlouho. Náhle se ozve zaklepání na dveře.

JOEY: CO JE?

Klepání pokračuje. Rozmrzelá Joey vstane a otevře dveře. Na druhé straně stojí nějaký kluk... Joey připadá povědomý.

KLUK: Á, promiň.

JOEY: Můžu ti pomoct?

KLUK: Jo, hledám Dawsona Leeryho. Je to jeho dům, že?

JOEY: Je mimo město.

Kluk si jí pozorně prohlédne a pomalu si uvědomí, kdo to je.

KLUK: Joey? Joey Potterová? Jsi to ty?

V té chvíli ho Joey pozná.

JOEY: Cliff? Cliff Elliot?

Cliff se usměje od ucha k uchu.

CLIFF: Páni! Dlouho jsme se neviděli, co?

*****

Dole nadále bouří párty. Jack na gauči odpadl, zatímco Henry Parker a zbytek fotbalového týmu pokračují v hovoru.

O pár kroků dál je pozoruje Jen. Ve tváři se jí zračí směs zloby a smutku.

JEN: Co tady děláš?

Henry, očividně opilý, k ní překvapeně vzhlédne.

HENRY: Jen? Jen Lindleyová? Hele, kluci! Koukněte... to je Jen. Jak je, Jen?

Henry a ostatní k ní přistoupí.

HENRY: Tak jak bylo?

Jen na něj trochu znechucena jeho momentálním stavem pohlédne.

JEN: Myslela jsem, že ses odstěhoval.

HENRY: Taky že jo. Hele, kluci, Jenin bláznivej kluk se mě pokusil zabít.

Kluci se zasmějí.

HENRY: Nicméně, zaskočil jsem okouknout kámoše, víš... brzy budem protihráči, takže...

JEN: A nedal jsi mi vědět?

Henry pozvedne obočí.

HENRY: Hele... seš si vědoma, že jsi má bejvalá, že jo? Bejvalá.

Zasměje se. Jen se ve tváři zračí bolest.

HENRY: Jo, bejvalejch máš dost, co? Dawson si bere někoho jinýho, že jo? Viděl jsem oznámení v novinách. Pak já a ten psychopat. Pověz mi, to děláš schválně?

JEN: (chladně) A co?

Henry se znovu zasměje.

HENRY: Využíváš nás, samozřejmě. Třeba já se k tobě choval jako k princezně a tys to nikdy neocenila, není to tak? Jako bych pro tebe nikdy nebyl dost dobrej. Nejspíš mi to chvíli zabralo, než jsem prokout, co jsi skutečně zač.

JEN: Henry...

V té chvíli se začne Jack probouzet. Je stále očividně opilý, ale je si vědom, co se to před ním odehrává.

Nevypadá potěšeně.

*****

Před Dawsonovým oknem. Cliff a Joey sedí na střeše a povídají si.

JOEY: Vždycky jsem přemýšlela, kam jsi...

CLIFF: 'Zmizel'?

Joey se ušklíbne.

JOEY: Jo.

CLIFF: Přijali mě dřív na vejšku.

JOEY: Ach.

CLIFF: Jsem ve městě, abych okouk naše, než začne příští semestr. Jsem tu a mrknu do novin. To mluví samo za sebe, co?

Joey si povzdechne.

JOEY: Za to můžeš poděkovat Paceymu Witterovi.

Cliff se zasměje.

CLIFF: Můžeš mi vysvětlit, jak jste se vy dva za tři roky dostali od 'nejlepších kámošů' ke snoubencům?

Joey se napůl usměje.

JOEY: Nevěřil bys mi.

CLIFF: Víš, co je divný? Myslíval jsem si tenkrát, že po sobě pálíte.

Joey pozvedne obočí.

CLIFF: Jako když jsme na vás narazili na tom plese. Jasně, pak na mě Leery vyjel za to, že jsem tancoval s Jen, takže ta teorie šla do někam.

Joey se zasměje.

CLIFF: Tak co se změnilo?

JOEY: Nic. Všechno. Jednoho dne jsem prostě... dospěli.

Cliff se usměje.

CLIFF: Takže... kdepak je?

Joey pokrčí rameny.

CLIFF: Mám lepší otázku. Ať je kdekoli, proč tam nejsi ty?

Joey na něj jen hledí a o té otázce přemýšlí.

*****

Dole...

HENRY: To jsi celá ty, co? Přikráčíš si s bezva postavou a nevinnýma pohledama a my všichni se máme najednou přetrhnout, abysme tě potěšili? Vždycky to nejde. A nechceš to.

O očích Jen se objeví slzy.

JEN: Prosím tě, přestaň.

Jack vzteky zatne zuby.

HENRY: Jsi ráda nešťastná, že jo? Proto si pořád hraješ na chudinku a tvrdíš každýmu, že si ho nezasloužíš, že jo? Ráda si hraješ na oběť.

JEN: Mlč...

HENRY: Už si přestaň hrát na 'hodnou holčičku', jo? Nikoho tím už neošálíš.

Jen beze slova vyrazí pryč. Henry a jeho přátelé se nadále smějí.

Pak k Henrymu bez varování přestoupí Jack a praští ho. Henry se skácí na podlahu.

JACK: TAK TOBĚ TO PŘIJDE SRANDOVNÍ?

Henrymu se spustí krev z nosu.

HENRY: Jacku?

Jack ho zvedne za tričko a chystá se ho znovu praštit. Andie se všimne, co se děje, a přiběhne k nim.

ANDIE: Jacku, pusť ho, pusť ho! Ať udělal cokoli, nestojí to za to. Kde je Jen?

Jack ho pustí.

JACK: Proč se nezeptáš jeho?

Pak naštvaně odejde.

*****

Koupelna. Jen sedí na kraji vany a pláče.

JACK: Jen?

Jen se slzami v očích vzhlédne.

Spatří tam vejít Jacka, který za sebou zavře dveře.

JEN: (popotahuje nosem) Jsi opilej.

JACK: Jo... jo, řek bych, že jo...

Potácivě dojde k vaně a posadí se vedle Jen.

JACK: Asi jsem zlomil Henrymu nos.

Jack se rozesměje. Jen se také přinutí ke smíchu.

JACK: Plácal.

Jen se na něj podívá

JEN: Co tím myslíš?

JACK: To o tobě. Plácal.

JEN: Jak to víš?

JACK: Znám tě.

Jen znovu popotáhne nosem.

JEN: To znáš. Někdy mám pocit, že jsi jedinej. Bojím se.

JACK: Čeho? Že budeš sama?

Jen přikývne.

JEN: Vždycky jsem byla sama. I v těch vzácných případech, kdy někoho mám, jsem stejně sama. Možná má Henry pravdu... možná nikdy šťastná nebudu.

Jackův výraz náhle zvážní, pokouší se vymanit z područí alkoholu.

JACK: To není pravda.

Jen se zasměje.

JEN: Jo, jasně, Jacku. Zamilovala jsem se do kluka, co už měl spřízněnou duši. Pak do koho, kterej mě nikdy nebude chtít. Fakt si umím vybrat, co?

Oči se jí opět naplní slzami. Sklouzne na podlahu a Jack jí následuje. Při tom s ní nespouští oči.

JEN: Joey má Dawsona, Andie má Paceyho. Dívám se na ně každej den a ptám se proč. Proč nemůžu mít někoho, kdo by se na mě díval, tak jako se oni dívají na sebe? Mám strach. Mám strach, že vždycky bude něčí přechodná známost, nebo něčí kámoška. Ale nikdy nebudu ničí 'všechno'. Nejvíc se bojím, že nikdy nenajdu nikoho, koho bych milovala... natolik jako miluju tebe.

Začne hrát motiv Dawsona a Joey. Jack a Jen se z náhlého popudu začnou k sobě přibližovat.

Jejich rty se setkají v polibku. Pomalu v objetí klesnou na podlahu.

*****

Chodba. Joey se pokusí otevřít dveře od koupelny, ale jsou zamčené. Povzdechne si a zamíří ke schodům.

Avšak...

HENRY: VŠICHNI VEN!!!!

Všichni se náhle rozprchnou, popadnou své věci a zamíří ke dveřím.

Andie nervózně přechází v hale sem a tam. Joey, která netuší, co se děje, k ní přijde.

Pak to zjistí.

Na příjezdové cestě se objeví auto Mitche a Gale. Šokovaní dospělí sledují, jak jejich dům opouštějí tucty teenagerů.

JOEY: To není dobrý...

*****

Los Angeles. Dawson a Pacey vyjdou z budovy s úsměvy od ucha k uchu.

PACEY: My jsi tááák dobrý, Dawsone!

Dawson se zasměje.

DAWSON: Viděl jejich výrazy, když jsi mě z toho vysekával?

PACEY: Nikdo nemůžu popřít, že je Pacey McPhee pod tlakem bezvadnej.

Oba se zasmějí.

DAWSON: Pacey, člověče, zvlád jsem to. Já vyhrál!

Vyhodí ruce do vzduchu.

DAWSON: JÓ!!!!!

Pacey nasadí jeden ze svým známých širokých úsměvů.

PACEY: Tak jak dlouho ta záležitost zabere? Den? Dva?

DAWSON: Ale jdi, Pacey. Musím ten film úplně přeformátovat. Nemluvě o předělávce zvukový stopy. Zabere to nejmíň měsíc nebo dva.

Paceyho tvář povadne.

DAWSON: Co je? Co se děje?

PACEY: Nezapomínáš na něco?

DAWSON: Neřek bych.

PACEY: Na někoho?

Dawson nejdříve vypadá zmateně. Pak mu to pomalu dojde.

DAWSON: Panebože. Joey.

Pacey na něj ukáže.

PACEY: Bingo.

Dawson si nervózně projede rukama vlasy. Oba se posadí na obrubník.

DAWSON: Svatba je za dva týdny. Ani Spielberg by to za dva týdny nedokončil. Nepřemýšlel jsem... já... panebože... od chvíle, co jsem tady, jsem jí ani nezavolal.

PACEY: Tak jí teda zavolej teď, brácho.

DAWSON: Nemůžu jí teď zavolat. Ne takhle, ne z tohohle důvodu. Pacey, co si počnu?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Tak dlouho jsem chtěl s Joey být. Ale... ale filmařem jsem chtěl být ještě předtím. Tohle může být má jediná příležitost.

PACEY: A co kdybys svatbu odvolal? Posunul o pár měsíců?

DAWSON: Tak bych moh zvorat jedinou příležitost s ní. Bože... proč to musí bejt tak komplikovaný.

Pacey na něj pohlédne.

DAWSON: Co bych měl udělat? Pacey, pověz mi, co si myslíš, že bych měl udělat.

PACEY: Promiň, to nemůžu, Dawsone. Jsem s tebou, ale tohle rozhodnutí je jenom na tobě.

DAWSON: A jaký rozhodnutí?

PACEY: Co je pro tebe důležitější? Kariéra nebo dívka?

*****

Zpět v Capeside. Koupelna Leeryových. Jen pomalu otevře oči.

Nedaleko od sebe spatří svou blůzku... a uvědomí si, že má přes sebe přehozenou osušku. Tu a nějakou paži..

JACK: Á... agh...

Jack vstane s rukou na čele.

JACK: Myslím, že mi někdo prohnal kulku hlavou.

Spatří Jen a náhle se mu v obličeji objeví panicka. V šoku o krok ustoupí.

JACK: My... my jsme...?

Jen přikývne.

JACK: Jen, já...

JEN: Neříkej to, ano? Prosím tě, neříkej, že je ti to líto.

Jack si schová hlavu do dlaní.

JACK: Byl jsem opilej...

JEN: Já ne. Pokud by se měl někdo omlouvat, jsem to já.

V místnosti se rozhostí ticho. Jen pomalu vezme Jacka za ruku.

JEN: Díky.

*****

O chvíli později vyjdou oblečení z koupelny. Z haly slyší hluk.

JACK: Žebřík?

JEN: Dobrej nápad. Tohle bych nechtěla Gale vysvětlovat.

Zamíří k Dawsonovu pokoji.

*****

V hale.

MITCH: ... a já si myslel: 'copak by se asi tak mohlo stát, když nechám dům na starosti Joey? Nebude jako Dawson a nezničí ho nějakou stupidní párty, to v ní není.' Jak já jen byl bláhový!

Andie si skousne ret.

ANDIE: To byl vlastně můj nápad, pane Leery.

Gale jí spraží pohledem.

GALE: Andie, neříkej ani slovo.

Andie se odmlčí.

GALE: Joey?

JOEY: Jo?

GALE: Vezmi se den volna.

Zmatená Joey na ní pohlédne.

JOEY: Prosím?

MITCH: No, nemůžeš obsluhovat stoly, když budeš tady. Což budeš, obě dvě tu budete, dokud tenhle dům nebude zase bez poskvrnky. A nezapomeňte na ty fleky od piva na gauči.

JOEY: Moment, nemůžete mě trestat...

MITCH: Právě jsem to udělal. Teď, pokud mě omluvíte, musím zaskočit do své restaurace, než jí rovněž vyplení vandalové.

Naštvaně odejde.

GALE: Vítej do rodiny, Joey. Doufám, že zapadneš.

Gale se vydá za svým mužem.

Jakmile jsou pryč, Joey a Andie na sebe pohlédnou.

ANDIE: Do toho. Nandej mi to.

JOEY: To mám v úmyslu. Bože, Andie... na cos sakra myslela?

Andie se povzdechne.

ANDIE: Jenom jsem se chtěla pobavit.

JOEY: Blbost. A ty to víš!

ANDIE: Proč musíš bejt tak negativistická?

JOEY: Možná proto, že zaboha nemůžu pochopit, proč jsem s tímhle vůbec někdy souhlasila. Proč je z tebe najednou takovej idiot?

ANDIE: Promiňte, slečno Dokonalá.

JOEY: Od tebe to sedí!

ANDIE: Ne všichni jsou jako ty, víš? Možná všichni nemáme takovej dokonalej vztah a nemůžem si dovolit brát to, co máme, za samozřejmý. Někteří z nás nemají zaručený, že se k nám pokaždý ten druhý vrátí. Tak jsem si pomyslela: 'co by udělal Pacey, kdyby tu byl'?

Opře se v křesle.

ANDIE: Fajn, přiznávám to... chybí mi. Sžírá mě to od toho dne, co odjel, a šílím z toho. Každej den, co se do toho bytu vracím, vypadá větší a opuštěnější, a já si uvědomuju, že tam Pacey není, aby mě objal a řek mi nejčerstvější vtípek. Bože, tak moc mi chybí.

Joey se k ní otočí a napůl se usměje.

JOEY: Nemusíš si dělat starosti, Andie. Slibuju ti, že se nemáš čeho bát.

Andie se usměje.

ANDIE: Já vím. Ale vědět a cítit jsou úplně rozdílný věci.

JOEY: To týhle holce nemusíš vůbec zdůrazňovat.

Zařehoní se.

JOEY: Co kdybysme se do toho dali, než nás hygienická komise prohlásí za neschopné?

Vstanou a začnou uklízet.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...