Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Šťastně až navěky: Epizoda 504 - Hodina pravda

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Capeside. Pacey a Andie se ruku v ruce procházejí podél zátoky.

ANDIE: Jsi v pořádku?

Pacey pokrčí rameny.

PACEY: Jo, v pohodě. Proč?

ANDIE: Já nevím. Co jsme odešli od táty, připadáš mi trošku... napjatej.

PACEY: Nedělej si s tím starosti.

Andie ho chytne za ramena.

ANDIE: Pacey... no tak, mluv se mnou.

Pacey si povzdechne.

PACEY: Dobrá, dobrá. To ta záležitost s Dougem a tátou. Štve mě to.

ANDIE: Proč? Vždycky jsi mi říkal, že s nima nevycházíš. Proč tě to teď trápí?

PACEY: Já nevím. S tátou jsem nikdy nevycházel. Ale s Dougiem jsme přes věčný hašteření vždycky nějak vycházeli. Měl jsem pocit, že je jeden z mála členů rodiny, kterým na mbě skutečně záleží. Tak proč straní otci?

ANDIE: Proč se ho nezeptáš?

PACEY: Zkusil jsem to. Nic.

Andie si povzdechne.

ANDIE: No...

Něco jí však zarazí. Pohled na Paceyho tváři, směřující za ní.

ANDIE: Pacey? Co je?

Andie se pomalu otočí. Jen o blok dále spatří oranžovou zář.

ANDIE: Požár? Není to...?

PACEY: Penzión!

S tímto se tím směrem rozběhnou.

*****

Před Potterovic penziónem. Stojí tam hasičská auta a sanitky, hasiči se snaží požár uhasit. Mike má nasazenou kyslíkovou masku.

Objeví se Pacey a Andie a zamíří přímo k Mikovi.

ANDIE: Pane Pottere! Panebože... co se stalo? Kde je Joey?

Mike si na chvíli sundá masku.

MIKE: Je pořád... uvnitř. Dawson... běžel... tam... za ní!

V Paceyho očích se objeví panika.

PACEY: Sakra!

Bez dalšího slova Pacey oběhne hasičské auto, a než ho může některý z hasičů zastavit, popadne jednu ze seker.

HASIČ: Hej!

PACEY: Promiňte! Na chvilku si jí vypůjčím!

Pak se bez dalšího slova rozběhne k domu.

*****

DAWSON: JOEY?!

Dawson kašle a kráčí zakouřeným domem.

DAWSON: JO? JOEY?

Náhle se bez varování uvolní ze stropu kus trámu. Dopadne Dawsonovi na záda a zapálí mu bundu.

DAWSON: Ááá!

Instinktivně ze sebe bundu strhne a odhodí jí na podlahu. Trhne sebou bolestí a pohlédne na ruku, kterou si bundu strhl. Je popálená a velmi to bolí.

Pak pohlédne kupředu a spatří někoho ležet na podlaze.

DAWSON: JOEY!

Doběhne k ní a přiklekne si. Joey mělce dýchá a Dawson si úlevně oddechne.

DAWSON: Jo, vstávej! Musíme se odsud dostat!

Zatřese s ní, ale Joey se nepohne. Zkusí jí zvednout, ale trhne sebou bolestí.

DAWSON: POMOC! POMOZTE!

Dawson začne panikařit. Ale pak...

PACEY: DAWSONE?

Odnikud k nim přiběhne Pacey. Spatří na podlaze Joey.

PACEY: Bože... je...?

DAWSON: Je naživu... pro teď.

PACEY: Dawsone, každou chvíli se to tu zhroutí...

Dawson se na něj zlostně otočí.

DAWSON: JÁ JÍ NEOPUSTÍM!

PACEY: Uklidni se, Dawsone, nebo zemřete OBA!

Na chvilku si pohlédnou do očí. Pak Pacey zvedne Joey z podlahy. Podá sekeru Dawsonovi.

PACEY: Tady... udělej nám východ!

*****

Před domem. Andie tak čeká s obavami ve tváři. Zaslechne zvuk rozbíjeného skla.

ANDIE: Pacey?

Otočí se k oknu a spatří z něj vylézat Dawsona. Následuje ho Pacey, který stále nese Joey.

ANDIE: Panebože!

Andie přiběhne k sanitce a ukáže na ně lékařům. Ti si od Paceyho Joey vezmou a položí jí do sanitky.

DOKTOR: Jak dlouho tam byla?

DAWSON: Já nevím.

DOKTOR: Je to příbuzná?

PACEY: Je to jeho holka!

Dawson se otočí a u jednoho z hasičských aut spatří Mika. Zlostně přivře oči a vydá se k němu.

PACEY: Dawsone? Co to...?

Dawson popadne Mika za límec a přitiskne ho k autu.

DAWSON: VY! To vy za tím stojíte, že jo?

Pacey chytne Dawsona za rameno v pokusu dostat je od sebe.

PACEY: Zbláznil ses, D-Mane?

Dawson ho neposlouchá. Příliš se soustředí na Mika.

DAWSON: Věřili jsme vám! My...

Dawson větu nedokončí. Začne nezadržitelně kašlat, pustí Mika a zdá se, že se zhroutí.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

Přiběhnou k němu lékaři a odvedou ho k sanitce.

DOKTOR: Nadýchal se kouře. Musíme ho vzít do nemocnice.

Pacey a Mike se dívají, jak Dawsona odvážejí. Pacey podezřívavě pohlédne na Mika a pak zpět na odjíždějící sanitku.

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

New York, u Lindleyových. Jen spí, když vtom jí vzbudí zaklepání na dveře. Jen neochotně vyleze z postele a jde otevřít.

Za dveřmi je Jack s mobilním telefonem v ruce. Ve tváři se mu zračí obavy.

JEN: Co je?

Jack se jen zhluboka nadechne.

JEN: Jacku? Co se děje?

JACK: Volá... volá Andie. Něco se stalo.

*****

Zpět v Capeside. Jack, Jen a její rodiče vejdou do nemocnice.

Vejdou do čekárny a spatří tam sedět Paceyho s Andie, kteří vstanou a Jacka a Jen obejmou.

JACK: Co se stalo?

Pacey si povzdechne.

PACEY: Požár. Penzión je na troud. Joey a Dawson... byli uvnitř.

Zhrozená Jen si zakryje ústa.

JACK: Jsou v pořádku?

*****

Vyšetřovna. Dawson leží na břiše na jednom z vyšetřovacích stolů. Košili má přehozenou přes jednu ze židlí a záda a ruku má zavázané.

Doktor mu dováže záda a přistoupí ke skříňce s léky.

DOKTOR: Máš štěstí, Dawsone. Pro jednou ten váš podivný zvyk nosit uprostřed léta bundy byl k užitku. Bez ní bys měl nejspíše na zádech místo popálenin prvního stupně popáleniny třetího stupně.

DAWSON: No, klíče od auta mám v levý kapse. Nebo jsem měl.

Doktor se usměje.

DOKTOR: Nicméně, puchýře by se měly zahojit do týdne. S rukou to však bude trvat trochu déle. Jsi odvážný hoch, Dawsone.

DAWSON: Díky, pane Browne.

Náhle zaklepe na dveře sestřička.

SESTŘIČKA: Andy? Je tu rodina stoosmičky.

DAWSON: (úzkostlivě) To je Joey?

Doktor se otočí k Dawsonovi.

ANDY: Ano, je. Půjdeš se mnou?

Dawson si vezme ze židli košili a obleče si jí. Když se dotkne zad a ruky, trhne sebou bolestí.

Dawson bolest ignoruje a následuje doktora Browna chodbou k pokoji Joey. Tam spatří u postele Bessie. Na posteli je Joey a má zavřené oči.

DAWSON: Joey?

Dawson tam chce vejít, ale doktor Brown ho zarazí.

ANDY: Je v pořádku, Dawsone. Alespoň jak jen je to v této chvíli možné. Joey se nadýchala spousty kouře. Na pár hodin jsme jí museli připojit na ventilátor. Chvíli měla namále, ale zdá se, že se z toho dostala.

DAWSON: Proč jí nemůžu vidět?

ANDY: Ještě se nevzbudila. Neboj, není v komatu ani nic takového. Střídavě nabírá a pozbývá vědomí. Jen potřebuje odpočívat, takže právě teď u ní nechci vidět žádný dav.

Dawson si skousne ret.

DAWSON: Chápu.

Doktor Brown se usměje.

ANDY: Můžeš za ní přijít, až odejde její sestra, ano?

Doktor Brown odejde a na chvíli tam nechá Dawsona samotného. Dawson zaslechne, že k němu někdo jde. Je to Bodie spolu s Mitchem a Gale.

GALE: Jsi v pořádku! Díky bohu...

Gale svého syna obejme a ten sebou trhne bolestí.

DAWSON: Au au, mami! Mý záda právě teď připomínají pečenýho krocana!

Gale ho rychle pustí.

DAWSON: Penzión? Je...?

Bodie smutně zavrtí hlavou.

BODIE: Pryč! Všechno! Zkusíme se podívat, jestli se dá něco zachránit, ale budova určitě ne. Právě teď se staráme jenom o to, jestli je Joey v pořádku.

MITCH: Dawsone, na co jsi myslel? Takhle tam vběhnout?

DAWSON: Nemyslel jsem, tati. Nebyl na to čas!

MITCH: Co si myslel, že děláš, takhle si hrát na hrdinu? To idiocké hazardování na podzim byla jedna věc, ale tentokrát jsi mohl skutečně zemřít...

DAWSON: A kdybych to neudělal, zemřela by Joey! Nechápeš to?

Náhle se mezi ně postaví Gale.

MITCH: Gale?

GALE: Dost, vy dva! Máme právě teď důležitější starosti. Jako proč se to stalo.

Dawsonovy oči se náhle stočí k výtahu, který se právě otevřel. Vystoupí z něj Mike, kterého následují Pacey, Andie, Jack, Jen a její rodiče.

DAWSON: Myslím, že to vím!

Dawson vyrazí k Mikovi a opět ho chytne za límec a znovu ho přitiskne ke zdi. Mitch, Gale a Bodie se k nim přiženou.

DAWSON: Co tady děláte, pane Pottere?!

PACEY: Jejda... Dawsone, klídek!

DAWSON: Drž se dál, Pacey! Tohle je mezi mnou a tímhle drogovým překupníkem z donucení!

Jenini rodiče na ně šokovaně pohlédnou.

Jen k nim nervózně vzhlédne.

JEN: Ehm... o tom jsem se zapomněla zmínit?

MIKE: Já jsem nic neudělal!

DAWSON: To je mi jedno! Proč bych vám měl věřit? Má snoubenka leží v bezvědomí v posteli a vy se jenom vymlouváte!

V té chvíli Pacey, Andie, Jack a Jen vykulí oči.

PACEY: SNOUBENKA??? Řek právě...?

JACK: Věděli jste o tom někdo?

Jen zavrtí hlavou.

MIKE: Dawsone, věř mi, já NECHTĚL, aby se to stalo. Dokonce jsem podniknul kroky, abych tomu zabránil. Řek jsem jí, aby se ode mě držela dál, ale ona...

DAWSON: Čekáte, že to přijmu? Proč bych vám měl věřit byť jen jediný slovo?

DOUG: Protože ti říká pravdu!

Všichni pohlédnou na konec chodby. Stojí tam Doug Witter a dívá se na ně.

DOUG: Pusť ho, Dawsone. Nerad bych tě zatýkal za napadení.

Dawson ho neochotně pustí.

PACEY: Někdo by mě začít vysvětlovat, nebo budu následovat Dawsonovo příkladu!

Doug si povzdechne.

DOUG: Pojďme někam do soukromí.

*****

V pokoji Joey. Jsou tam všichni kromě Jeniných rodičů.

Pacey si sedne na kraj postele, pročež na něj Andie s hrůzou v očích pohlédne.

ANDIE: Co to děláš?

PACEY: Ehm... sedám si?

ANDIE: Sedni si někam jinam!

Pacey si povzdechne.

PACEY: Vždyť jí to nevadí!

Pacey se otočí k Joey.

PACEY: Vadí ti to, Jo?

Joey neodpoví. Pacey se otočí zpět k Andie.

PACEY: Vidíš... co jsem ti říkal?

DOUG: Nech toho, Pacey!

Pacey si povzdechne a vstane.

MITCH: Takže? Dočkáme se vysvětlení?

Doug přikývne.

DOUG: Před pár týdny mě Mike kontaktoval kvůli jistým telefonátům.

Bessie se otočí ke svému otci.

BESSIE: Říkal jsi nám, že nechceš jít na policii!

DOUG: Nechtěl... alespoň ne oficiálně. Požádal mě, abych to neříkal tátovi. Nejdřív se mi to nezdálo, ale znám svého otce. Fakt ho nemá rád.

PACEY: Á, starý dobrý Capeside...

Všichni na Paceyho rozmrzele pohlédnou.

PACEY: Hele, slečna věčně zamračená je v limbu, někdo musí přihazovat kousavý sarkasmy, ne?

Doug nevěřícně zavrtí hlavou.

DOUG: Nicméně, telefonáty pokračovaly. Podle Mika je to tentýž dodavatel, od něhož nakupoval před více než pěti lety.

JEN: Je to tentýž člověk?

GALE:> Jak se jmenuje?

MIKE: Já nevím. Osobně jsem ho nikdy neviděl.

DAWSON: Ale telefonoval jste s ním?

MIKE: Měl takový ten modulátor hlasu, co používají v televizi.

DOUG: Jak jsem řekl, slepá ulička. Ten dodavatel začal vyhrožovat. Říkal, že když pan Potter neudělá, co chce, ublíží jeho dětem. V té chvíli se to pan Potter rozhodl vzít do vlastních rukou.

MITCH: Tím myslíš?

DOUG: Miku? Ukažte jí!

Mike sáhne do kapsy a vyndá zbraň. Položí jí na stolek.

Gale zalapá po dechu.

JACK: Svatá dobroto...

MITCH: Ty máš zbraň? Co si s ní chtěl dělat?

MIKE: Použít jí!

Chladně na Mitche pohlédne.

PACEY: Řeknu to přímo, Dougie! Ty jsi nechal tohohle Charlese Bronsona, aby toho chlápka odbouch?

Doug neodpoví.

PACEY: Jasně. Dvě mouchy jednou ranou. Zbavíš se drogovýho dealera a ještě zabásneš za vraždu člověka, kterýho táta nenávidí. Zbožňoval by tě ještě víc, co?

DOUG: PACEY! To je od tebe velmi, ale velmi nechutné obvinění-

PACEY: Je to pravda?

DOUG: Samozřejmě, že ne! Opravdu věříš, že bych chtěl, aby někdo skončil ve vězení jenom proto, že chtěl chránit svou rodinu?

Pacey neodpoví. Chvíli je mezi bratry ledové ticho. Nakonec promluví Doug.

DOUG: Zasvětím do toho tátu.

MIKE: Ne!

DOUG: Mrzí mě to, pane Pottere. Zašlo to příliš daleko. Lidé skončili v nemocnici. Chápete to?

MIKE: Jak chceš!

Doug odejde z pokoje.

*****

Později. Dawson je nyní s Joey sám. Je u postele a hledí na ní.

Vstoupí tam Pacey s dvěma kelímky v ruce.

PACEY: Čau.

Dawson se otočí.

PACEY: Přines jsem ti horkou čokoládu. Musíš mít žízeň.

Dawson si vezme jeden kelímek a usrkne z něho.

DAWSON: Díky, Pacey.

Posadí se na židle.

PACEY: Takže... 'snoubenka'?

Dawson přikývne.

PACEY: Ježíši... kdy? Kdy se to stalo?

DAWSON: Večer po slavnosti. Úspory padly na prsten.

PACEY: Tytéž úspory, o kterých jsi říkal, že je použiješ na svůj příští film?

Dawson se usměje.

DAWSON: Jo. No, menší změna plánů. Požádal jsem jí, aby si mě vzala, a ona řekla ano.

Pacey v úžasu zavrtí hlavou.

PACEY: Páni! Chci říct... vy dva... nikdy neriskujete. Kde jsi vůbec sebral odvahu nadhodit takovou otázku?

DAWSON: Ani já to nevím. Prostě jsem to udělal!

Pacey se na něj usměje.

PACEY: Gratuluju, Dawsone. Nezávidím ti.

Pacey nadhodí svůj slavný úsměv od ucha k uchu.

PACEY: Ne-e... vůbec ti nezávidím.

JOEY: (mumlavě) Polib si, Pacey...

Dawson a Pacey vykulí oči. Vyskočí ze židlí a nahrnou se k posteli.

DAWSON: Joey? Jo, jsi v pořádku?

Joey zasténá.

Dawson se usměje.

DAWSON: Budeš v pořádku, ano?

Pacey si založí ruce a usměje se. Pak pohlédne na blízký stolek.

PACEY: Dawsone?

Dawson se na něj nepodívá.

DAWSON: Jo?

PACEY: Kde je ta zbraň?

Dawson se otočí.

DAWSON: Na stolku, ne?

PACEY: Už ne!

Dawson se přižene ke stolku a upře na něj zrak.

PACEY: Kdo tu byl naposled mimo tebe?

DAWSON: (mumlá) Pan Potter...

Pacey frustrovaně zavře oči.

PACEY: Zastavím ho, než udělá nějakou hloupost!

Pacey zamíří ke dveřím, Dawson ho následuje.

DAWSON: Jdu s tebou.

Pacey se otočí.

PACEY: Na to zapomeň, Dawsone! Máš zraněnou ruku a spálený záda.

DAWSON: To je mi jedno.

PACEY: Možná se neohlížíš na sebe, Dawsone... ale co ona?

Pacey ukáže na Joey.

PACEY: Potřebuje tě, chlape! Víc než kdy jindy. Takže uděláš tohle... zůstaneš tady a postaráš se o svou dívku. Já se postarám o zbytek.

Dawson chce protestovat, ale nemůže se přimět k tomu, aby něco řekl. Poraženecky vzdychne.

DAWSON: Máš pravdu. Máš pravdu...

Pacey položí Dawsonovi ruku na rameno.

PACEY: Zjistím, kdo to udělal, kámo. Slibuju.

S tímto Pacey odejde. Dawson pohlédne na svou zavázanou ruku a pak na Joey.

DAWSON: (šeptá) Bude to v pořádku, Joey.

*****

Leeryovic restaurace, po zavíracích době. U dveří se objeví Mike a odemkne je. Vstoupí dovnitř.

O chvíli později se u dveří objeví Pacey, a jelikož je Mike nechal odemčené, následuje ho dovnitř.

O chvilku později zaslechne cvaknutí.

MIKE: Ani se nehni.

Pacey se otočí a spatří Mika, který na něj míří pistolí.

PACEY: Víte, tohle může mít něco společnýho s tím, že vám lidi moc nevěří...

Mike skloní zbraň.

MIKE: Co tady děláš?

PACEY: Hledám vás.

MIKE: Neměl bys tu být. Není tu bezpečno.

Pacey mu vyškubne zbraň z ruky.

PACEY: Povězte mi něco, co nevím! A zbavte se tý věci. Jste cvok, víte to? Co jste to tu měl vůbec v plánu?

Mike si povzdechne.

MIKE: Ten chlápek mě vždycky kontaktuje, když jsem v práci. Věděl, že jsem v penziónu, takže mě nejspíš sleduje. Myslel jsem, že když půjdu sem, zase mě zkontaktuje. Domluvím si schůzku.

PACEY: A pak?

MIKE: Pak to jednou provždy ukončím.

PACEY: Věřte mi...

MIKE: Věřit ti? Jsi Johnůn syn. Proč bych ti měl věřit? Jablko nikdy nepadá daleko od stromu.

PACEY: U mě ano! Máte ponětí, kolikrát mi řek, že jsem k ničemu? Že skončím stejně jako vy? Nejspíš mě nenávidí stejně jako vás.

Mike si povzdechne.

PACEY: Ale nemá pravdu. Nechápete to? Jsme stejný. Jo, oba děláme chyby, ale chceme jít do sebe. Když toho chlápka zabijete, bum, všechno to jde do háje.

MIKE: Takže bych to měl vzdát?

PACEY: Ani náhodou. Protože kvůli tomu chlápkovi jsou jedni z mých nejbližších přátel v nemocnici. Dostanu ho.

MIKE: Jak?

Pacey se usměje.

PACEY: Dawson tady pracuje. Nejspíš má něco, co můžem použít. Jen počkejte na telefon.

*****

Zpět v nemocnici. Dawson stále sedí na židli a dívá se na Joey.

Vstane a přistoupí k telefonu u postele. Namačká číslo.

DAWSON: (mumlá) No tak, Pacey... zvedni to.

Po pár zvoněních to vzdá.

DAWSON: Zapomeň na to!

Otočí se ke dveřím, ale pak se náhle zarazí.

JOEY: (slabě) Dawsone...?

Dawson se k ní vrátí.

DAWSON: Jo?

Joey pomalu otevře oči a usměje se na něj.

JOEY: Ahoj...

Dawson se usměje a podá jí zdravou ruku. Joey jí sevře, ale všimne si, že má tu druhou zavázanou.

S obavami na něj pohlédne.

JOEY: Jsi zraněnej...?

DAWSON: Nic to není... nedělej si s tím starosti.

Joey se usměje.

DAWSON: Když... když jsem uviděl penzión, myslel jsem, že... myslel jsem, že jsi...

Dawson se zachvěje, do očí mu vstoupí slzy.

JOEY: Pššt... je to v pořádku. Jsem v pořádku. Vidíš? Jsem v pořádku.

DAWSON: Kdyby se ti někdy něco stalo...

JOEY: Já vím. U mě totéž.

Dawson pohlédne ke dveřím.

DAWSON: Musím jít. Pacey možná... možná potřebuje pomoc.

Joey na něj smutně pohlédne.

JOEY: Zůstaň se mnou.

Dawson udělá pauzu, jako by se nemohl rozhodnout co udělat. Nakonec jí pustí ruku a vstane.

Přejde na druhou stranu postele a vleze si do ní vedle Joey. Dá kolem ní ruku a jemně jí zezadu políbí na krk.

DAWSON: (šeptá) Nikam nejdu.

Joey se usměje a zavře oči.

*****

Zpět v Leeryovic restauraci, v jídelně. Židle jsou poskládané na stolech.

O samotě tam stojí Mike Potter. Zbraň má schovanou v bundě. Čeká.

Až konečně někdo vejde.

MUŽ: Jsi sám?

Mike neochotně přikývne.

MIKE: Jo, Mitch a Gale jsou nemocnici. Oni... starají se o Joey.

MUŽ: Hrozný, co se stalo, co?

MIKE: Zmlkni!

MUŽ: No, tuhle nešťastnou situaci jsme si mohli ušetřit, kdybys mě poslech.

MIKE: Nechal jsem si od tebe diktovat život víc než pět let! Divíš se, že to chci změnit?

Muž, stále zahalený tmou, se zasměje.

Ale nevšimne si, že se někdo skrývá za barem. Je na něm minikamera a všechno nahrává.

Za barem se krčí Pacey.

PACEY: (šeptá) Mluv dál, kámo...

MUŽ: Změnit? Ale no tak, Mikey. Ty víš, co jsi zač. Já to vím... ty to víš. Zase pro mě budeš pracovat, jinak příště tvá holčička skutečně zemře!

Mike vzteky zatne zuby.

MIKE: Ne!

S tímto vytáhne zbraň a namíří jí na záhadného muže.

MIKE: Se zločinem jsem skončil, chápeš to? Nevím, kdo jsi, nebo proč tohle pořád děláš, ale dneska to končí!

MUŽ: Miku, polož tu zbraň...

Zpoza pultu nervózně vykoukne Pacey. Spatří, kdo to je.

Hrůzou zalapá po dechu.

PACEY: To snad ne! To... to nemůže bejt...

MIKE: Máš ponětí, jak moc jsem se nenáviděl? Jak mě nenáviděla má rodina? Dneska to všechno končí. Skončil jsem.

Mike si nevšimne, že muž vzal z jednoho ze stolů tác, který tam zbyl.

MUŽ: To si piš!

Rychlým pohybem po Mikovi tác hodí. Mike v důsledku nárazu upadne a upustí zbraň.

Muž jí rychle sebere a namíří jí na Mika.

MUŽ: Stupidní Pottere!

Muž vstoupí do světla a my konečně vidíme, co viděl Pacey.

Je to šerif John Witter.

JOHN: Fakt, fakt stupidní! Teď vstaň!

Mike vstane a v šoku o krok ustoupí.

MIKE: Johne? Co... co to...?

JOHN: Co asi tak?

MIKE: Ty? Tos byl celou dobu ty?

John se usměje.

MIKE: Zatracený bože, jsi POLICAJT! Proč bys prodával drogy?

JOHN: Ty jsi fakt blbej, co? Nenapadlo tě někdy, že jakmile jsi byl v base, Capesideský drogový problémy přestaly náhle existovat? Nikdy nešlo o peníze, šlo o to vidět tě zaplatit.

Pacey zavrtí hlavou, nevěří, co to slyší.

MIKE: Zaplatit? To je... to je šílený! Ty mě prostě odpráskneš?

JOHN: Vzpouzel jste se zatčení, pane Pottere. Měl jsi zbraň, byla to sebeobrana. Vzhledem k tomu, co jsi mi vzal, je to jedině fér!

MIKE: O tohle jde? Ani po všech těch letech jsi to pořád nenechal být. Je mrtvá, Johne!

JOHN: Kvůli tobě! A to ti nestačilo, ne, rozhodně nestačilo. Nestačilo ti vzít mi jednu holku, musel sis vzít dvě?

Mike na něj pohlédne s hrůzou v očích.

MIKE: Ty jsi to věděl?

JOHN: Co? Že když má žena šla 'do kina', byla ve skutečnosti s tebou? Vyhrál jsi a Lily ti ani nebyla dost dobrá. Chudák holka! Vzal jsi mi všechno, Pottere! VŠECHNO!

Odjistí zbraň.

JOHN: A co jsem dostal na oplátku? Tvýho fracka na vychování, nic jinýho!

Když to Pacey uslyší, v absolutním šoku vykulí oči. Nejdříve mu nedochází, co tím John myslí.

Zavrtí hlavou, odmítá tomu uvěřit.

Stejně tak Mike.

MIKE: Ne... to není... Pacey? On není...

John se rozesměje.

JOHN: Fakt jsi věřil, že by byl můj syn taková nula. Je to ztroskotanec, Miku. Nikdy k ničemu nebyl a nikdy nebude. Stejně jako ty.

Pacey zlostí zatne zuby a pak vstane. Co nejrychleji se rozběhne a vrazí do Johna.

MIKE: PACEY, NE!

Pacey neposlouchá. Je příliš rozzuřený.

PACEY: Ty ubohej...

Praští Johna pod bradu. Jednou... podruhé...

Neuvědomuje si, že John má pořád zbraň. John ho s ní praští do tváře.

Pak jí namíří na Mika, ale Pacey se zvedne na nohy a postaví se před něj. Z nosu mu teče krev.

JOHN: Tohle jsem měl udělat už dávno...

Namíří zbraň na Paceyho.

Než však může stisknout spoušť, ozve se za ním výstřel. Kulka mu pronikne do ramene a John v bolestech klesne k zemi.

Mike a Pacey pohlédnou ke vchodu, odkud vyšel výstřel. Tam stojí Doug Witter se svou vlastní zbraní v ruce.

Doug přehlédne scénu a nevěří svým očím.

DOUG: (šeptá) Tati?

Pacey přistoupí tam, kde John upustil zbraň a odkopne jí z jeho dosahu.

DOUG: Prosím vás, moc vás prosím, řekněte mi, že máte důkaz.

Pacey chladně ukáže k baru.

PACEY: Mám to všechno na kazetě.

John, který se drží za krvácející rameno, se přinutí otočit.

JOHN: Musel zaplatit... chápeš to, synku, viď? Musel zaplatit...

Doug se zhluboka nadechne, téměř s tím starým mužem před sebou soucítí.

DOUG: Máš právo mlčet...

Mike a Pacey na sebe pohlédnou, ani jeden z nich neví co říct.

*****

Nemocniční pokoj Joey. Dawson sedí na kraji postele a telefonuje.

Zavěsí, právě když se Joey vzbudí.

JOEY: Ahoj.

Dawson se usměje.

DAWSON: Ahoj. Už je to lepší?

JOEY: Mnohem. Kdo to byl?

DAWSON: Pacey. Chytili toho chlápka. Tvůj táta... všechno se vyřešilo.

JOEY: Tak kdo to byl?

Dawson se usměje.

DAWSON: John Witter!

Joey na něj překvapeně pohlédne.

JOEY: Paceyho táta? Žertuješ? Prosím tě řekni mi, že žertuješ!

Dawson zavrtí hlavou.

JOEY: Jasně. Policajt mi zapálil dům. Mám život na draka!

DAWSON: No, půjde teď do vězení. Doug ho tam právě teď odváží.

JOEY: Chytil ho jeho vlastní syn?

Dawson přikývne.

JOEY: Trochu to dává smysl. Když se nad tím zamyslíš, jsou jako Jevet a Gerard.

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Myslel jsem, že jsi říkala, že mezi nima není rozdíl?

JOEY: No, přemýšlela jsem o tom. Jevet se stal tím pronásledováním zločince posedlým. Nakonec už nešlo o předvedení ho spravedlnosti, ale jen o jeho chycení. To byl jeho jedinej životní cíl. Na druhou stranu Gerard byl dobrej člověk. Staral se jenom o to, aby vždy jednal správně. Když si uvědomil, že je Kimble taky dobrej člověk, udělal první poslední, aby mu pomoh. Já bych řekla, že Doug je taky takovej.

Dawson se usměje.

DAWSON: A John Witter je Javet?

JOEY: Přesně.

DAWSON: Pověz mi... kdy přesně jsi mě v tomhle překonala?

Joey se zařehoní.

JOEY: Jsem ráda, že to skončilo. Ale chudák Pacey. Vím, jaký to je, když ti otce odvedou do vězení.

Dawson si skousne ret.

JOEY: Co je? Co je, Dawsone?

DAWSON: Pacey mi řek ještě něco jinýho.

JOEY: Jo?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Radši zůstaň, kde jsi. Neřek bych, že by byl dobrej nápad si to vyslechnout ve stoje...

*****

Čekárna. Sedí tam Pacey a Doug a povídají si.

DOUG: Pořád tomu nemůžu uvěřit. Celou tu dobu táta...

PACEY: Já vím.

Doug si povzdechne.

PACEY: Jak to zvládáš?

DOUG: V pohodě. Chci říct, že na člověka, který si právě uvědomil, že všechno, čemu ho jeho otec naučil věřit, jsou pouho pouhá prázdná slova, jsem na tom dobře.

PACEY: Ty idee nebyly prázdný, jenom ten člověk, kterej je hlásal.

Doug přikývne.

PACEY: Věděl jsi o tom?

DOUG: O tom, co udělal Miku Potterovi... ani ponětí. O tom, že není tvůj otec... jo, to jsem věděl.

PACEY: Jak dlouho?

DOUG: Asi týden. Mluvil jsem s mámou a nadhodil jsem tátův postoj k tobě. Řekla mi všechno. A požádala mě, abych ti to neříkal. Nevěděla, jak bys to vzal.

Pacey se na chvíli zamyslí.

PACEY: Věř mi, nebo ne, Dougie, ve skutečnosti se mi tak trochu ulevilo.

DOUG: Ulevilo?

PACEY: Jo. Všechny ty roky jsem si rval vlasy, abych přišel na to, jak bych probůh moh získat jeho respekt. Najednou jsem zjistil, že na jeho názoru pranic nesejde.

DOUG: Pokud chceš něco vědět, Pacey, tak nikdy nesešlo.

Pacey na něj pohlédne.

DOUG: Možná není tvůj otec, Pacey, ale já jsem pořád tvůj bratr. A jsem na tebe pyšný. Co jsi dneska udělal... vyžadovalo to odvahu.

Pacey se usměje.

DOUG: Jestli chceš znát můj názor, byl bys skvělý policista.

PACEY: Díky.

Oba se odmlčí a pak Doug Paceyho obejme.

Po chvíli...

PACEY: Trénuješ...?

Doug přeruší objetí.

DOUG: Nezačínej...

Pacey se zazubí.

PACEY: Víš, že tě jenom škádlím, že jo?

DOUG: Jo. Ale po chvíli to začne jít člověku na nervy. Bože, Pacey, vymysli si něco novýho!

PACEY: Vy pane nemáte žádné pochopení pro kultovní vtípky.

Doug se zasměje.

DOUG: Zatím, bráško.

S tímto zamíří k výtahu.

Pacey vstane a vyjde na chodbu. Tam k sobě spatří jít Mika.

MIKE: Pacey? Já...

Povzdechne si.

MIKE: Moc mě to mrzí.

Pacey přikývne.

PACEY: Jo, mě taky.

Oba se cítí poněkud trapně.

PACEY: Je to vlastně tak trochu srandovní. Když jsem byl malej, sníval jsem o tom, že jsem adoptovanej. Že se jednoho dne objeví můj skutečnej táta a vezme mě od něj. Představoval jsem si tajnýho agenta, nebo milionáře, nebo nějakýho Indiana Jonese. Vyrazili bysme za úžasnýma dobrodružstvíma a já už bych nikdy nemusel Capeside vidět. Po chvíli jsem po tom toužit přestal. Nikdy nepřišel.

MIKE: No, nikdo mě nikdy neoznačil za otce roku.

PACEY: O to vlastně jde. Joey si mi pořád naříkala, jak má strašnej život. Mrtvá matka, otec ve vězení, sestra s dítětem, nejlepší kamarád, kterej jí ignoruje. Myslela si, že je to ta nejhorší věc na světě, ale ve skutečnosti bych si to s ní okamžitě vyměnil.

MIKE: Proč?

PACEY: Protože jsem nikdy neměl pocit, že zapadám do rodiny. Jako bych byl nějakej nalezenec. Táta, teda John mi vždycky říkal, že to tak bude napořád. Kdybych na to z nějakýho důvodu zapomněl, dal si za cíl mi to připomínat. Že jsem nula. Že nikdy ničeho nedosáhnu. Kdyby nebylo Dawsona, myslím, že bych tomu možná pořád ještě věřil.

MIKE: V tom je expert, co?

PACEY: Ať už jsem udělal cokoli, nebyl jsem ho schopnej potěšit. Po chvíli jsem to vzdal. Jenom jsem chtěl vědět proč. Proč na mě není pyšnej? Proč si nemůžem dát basket nebo zajít na baseball, proč se mnou netráví žádnej čas? Proč mě nemůže mít rád?

Jak Pacey zadržuje emoce, začne se mu chvět hlas.

PACEY: Teď to vím, že? Teď to vím.

Mike vyčítavě sklopí zrak na podlahu.

PACEY: Věděl jste to? O mně?

Mike zavrtí hlavou.

MIKE: Ne.

PACEY: A kdybyste věděl?

Mike si povzdechne.

MIKE: Nejspíš bych s Johna vymlátil duši.

Pacey na něj nevěřícně pohlédne.

MIKE: Jo, já vím. Ne zrovna nejchytřejší nápad, ale já nejsem zrovna nejchytřejší člověk. Když někdo ubližuje lidem, na kterých mi záleží, neznám se. Nepřemýšlím, co dělám, prostě konám. Proto pro něj bylo tak snadný se mnou manipulovat.

Pacey se usměje.

PACEY: Hádám, že přece jen máme něco společnýho, co?

MIKE: Nejspíš ano.

Paceymu vstoupí do očí slzy.

PACEY: Vůbec nic o mě nevíte, že? Jo, znáte mě podle toho, co vám říká Joey, sakra, i Dawson moh přihodit sem tam něco. Ale ve skutečnosti... mě vůbec neznáte. Že?

Mike se zhluboka nadechne.

MIKE: Rád bych tě poznal. Když mi dáš příležitost.

Pacey ho bez varování obejme. Zavře oči a po tváři mu sjede osamocená slza.

PACEY: (šeptá) Díky...

Nejdříve se Mike cítí trapně, ale pak mu pomalu objetí oplatí.

*****

Dům McPheeových. Jack sedí za stolem, když vtom tam vejde Jen. Sedne si naproti němu.

JEN: Čau.

JACK: Čau.

JEN: Řek jsi jim to, že jo? Že jsi gay?

Jack si povzdechne a přikývne.

JACK: Jo. Když jsi byla u Joey. Jak to víš?

JEN: Můj táta. Před hodinou s mámou odjeli, ale věnoval mi takovej ten pohled. Jako by jsem ho zklamala.

Jack zavře oči.

JACK: Mrzí mě to.

Jen na něj pohlédne.

JEN: Hele, jsem na to zvyklá. To o tebe si dělám starosti. Víš, čeho jsi se vzdal?

Jack se zasměje.

JEN: Čemu se směješ?

JACK: S tím předstíráním nikdy nešlo o tu školu v New Yorku. Alespoň ne úplně.

Jen pozvedne obočí.

JEN: Tak o co šlo?

JACK: O tebe.

JEN: Cože?

JACK: Myslel jsem, já nevím, že když to bude vypadat, že jsi zase ukázková dcera, bude to jiný. Hodná dívka se zdvořilým přítelem. Ale kdyby zjistili, že tvůj nejlepší kamarád je gay, no, nemyslel jsem, že by tě přijali.

Jen ho vezme za ruku.

JEN: Jacku, poslouchej. Přiznávám, že jedna má část chce, aby na mě byli pyšný. Ale ne pokud to znamená život ve lži. Kdyby skutečně měli takovej zájem, jakej chtějí, aby lidi věřili, že mají, nezáleželo by na tom, jestli jsi gay nebo ne. Přijali by to, protože jsi můj kamarád. Je to jejich úzkoprsej pohled, proč mě sem vůbec poslali.

JACK: Vážně?

Jen se usměje.

JEN: Vážně. Dospěla jsem, vím to. Problém je, že oni ne. A víš co? Je mi to jedno. Když mě nepotřebujou, tak já nepotřebuju je. Veškerou rodinu, co potřebuju, mám tady.

Jack se usměje.

JACK: Byla by to ale švanda. Předstírat.

JEN: Ale jdi, prasklo by to!

JACK: Děláš si srandu? Joey a Dawsona jsme sledovali roky. Myslím, že se z nás stali mistři v chození/nechození.

Jen se zasměje.

JEN: Dám ti věděl, až budu potřebovat vzbudit v nějakým klukovi žárlivost. Dohodnuto?

JACK: Dohodnuto.

*****

Zpět v nemocničním pokoji Joey. Joey má hlavu ve dlaních, nevěří, co právě slyšela.

JOEY: Panebože. Myslím, že budu zvracet.

DAWSON: Víš, tady je takový tlačítko. Sestra by ti mohla přinést kýbl, jestli-

Joey chytne Dawsona za zavázanou ruku a jemně jí sevře.

DAWSON: AU! To je podraz.

Joey ho pustí.

JOEY: Skvělý! Prostě skvělý. Jako kdyby už takhle nebyla má rodina zmatek nad zmatek.

PACEY: Víte co?

Dawson a Joey se otočí a spatří Paceyho, který se opírá o rám dveří.

PACEY: Se všema Star Wars analogiema, se kterýma bysme mohli přijít, bych si nikdy nepomyslel, že skončím jako 'Luke'.

Dawson se na něj usměje.

MISERY'S TURNING MY LUCK AROUND
FRAMED ALL THE FACES ON MY WAY DOWN

DAWSON: Čau, Pacey.

PACEY: Čau! Jak se má naše pacientka?

I DON'T HAVE A REASON, A REASON TO LIE
THE DULL PAIN IS SCREAMING TO BE LEFT BEHIND, OH

JOEY: Bezvadně. Spíš si dělám starosti o tebe.

PACEY: Ve stavu permanetního šoku, ale jinak fajn. Oceňuju ironii, že je ten pitomecc zavřenej ve vlastní base. A za nic menšího než obchodování s drogama.

JOEY: Jenom si pokouším zvyknout na skutečnost, že jsme příbuzný. Vítej v pekle, Pavey. Doufej, že to přežiješ.

DAWSON: Divím se, že jsem si toho nikdy předtím něvšim, je to tak očividný.

IT'S NEVER EASY TO SEE YOUR PAST
UNFOLD BEFORE YOU, THE OUTCAST

Joey a Pacey na něj pohlédnou.

PACEY: Vážně?

JOEY: Jakto?

Dawson se usměje.

I DON'T HAVE A REASON, A REASON TO CRY
CATERPILLARS TURN INTO RARE BUTTERFLIES, OH

DAWSON: Ale no tak! To jak jste se hašteřili? To je sourozenecká rivalita jak vyšitá.

Joey zasténá.

THE LITTLE THINGS WE HIDE
THE LITTLE THINGS INSIDE
I DON'T WANNA SHOW THEM AND I'LL BE ALRIGHT

JOEY: No, alespoň to nebude jméno mý rodiny, co bude tentokrát vláčený bahnem. Nemůžu se dočkat, až se na 'úctyhodný' Witterovy seběhnou novinářský hyeny.

PACEY: I tak si jméno nezměním.

DAWSON: Jo, dobrej nápad. 'Pacey Potter' zní trošku uhozeně.

Pacey obrátí oči v sloup

PACEY: Nikdy se toho nenabažíš, co, D-Mane?

Dawson se zakření.

DAWSON: Ne-e.

HUMILITY'S EASING MY EGO DOWN
THE PAST HOLDS THE TRUTH LIKE A LOST AND FOUND

PACEY: No, není to o nic blbější než 'Joey Leeryová'. Což mi připomíná... kdy jsi mi o tom chtěl sakra říct, Dawsone? Můj nejlepší kámoš na celým světě je zasnoubenej a já jsem poslední, co se to dozvídá?

DAWSON: No...

Dawson pohlédne na Joey, která se na něj usměje.

JOEY: Pokračuj.

THERE'S NO NEED TO WORRY, NO NEED TO BE SCARED
'CAUSE LITTLE THINGS WILL COME ALONG AND LIFE'S NEVER FAIR, NO

Dawson se otočí zpět k Paceymu.

DAWSON: Chtěl jsem, aby to bylo překvapení.

PACEY: Vy jste se chtěli vzít tajně?

DAWSON: Samozřejmě, že ne. Jenom jsem měl pocit, že až to zjistí svěděk, musí to bejt co nejdramatičtější.

Paceymu v šoku poklesne čelist.

THE LITTLE THINGS WE HIDE
THE LITTLE THINGS INSIDE
I DON'T WANNA SHOW THEM THAT I'LL BE ALRIGHT

DAWSON: To znamená... že přijímáš?

PACEY: Ty... já... ty chceš... abych ti šel za svědka?

Dawson se usměje.

DAWSON: Nikdo kvalifikovanější mě na tu pozici nenapadá. Takže...?

Pacey se nadšeně zazubí.

PACEY: Jako by ses musel ptát!

EVERYTHING IS GONNA BE ...
EVERYTHING IS ALRIGHT
EVERYTHING IS GONNA BE ...
EVERYTHING IS ALRIGHT, IS ALRIGHT, IS ALRIGHT

Zasměje se a nadšeně Dawsona obejme. Ten sebou trhne bolestí.

DAWSON: Pacey... mý záda, mý záda!

Pacey se rychle odtáhne.

PACEY: Promiň, kámo!

Všichni tři se rozesmějou a kamera vyjede oknem ven.

THE LITTLE THINGS WE HIDE
THE LITTLE THINGS INSIDE
I DON'T WANNA SHOW THEM AND WE'LL BE ALRIGHT
THE LITTLE THINGS WE HIDE
THE LITTLE THINGS INSIDE
I DON'T WANNA SHOW THEM AND I'LL BE ALRIGHT

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...