Před Leeryovic restaurací, přesně tam, kde jsme skončili...
Joey zírá na Dawsona, ve tváři se jí zračí šok.
JOEY: Dawsone...
Dawson se na ní usměje.
DAWSON: Jo?
JOEY: Já... já nevím, co říct.
Joey vstane a začne přecházet sem a tam.
JOEY: Chci říct... já fakt nevím, co říct.
Dawson rovněž vstane.
DAWSON: No, tohle je druh otázky, na kterou se odpovídá 'ano' či 'ne'.
Joey se k němu otočí.
DAWSON: Takže... co to bude?
Dá jí ruce na ramena a pohlédne jí do očí.
JOEY: Za tři měsíce začínáme vysoký.
DAWSON: Já vím.
JOEY: Dawsone, je nám jenom osmnáct...
DAWSON: Nestarám se.
Joey na něj nevěřícně hledí.
DAWSON: Miluju tě. Možná jsem šílenej, možná jsem impulzivní... ale tohle je, co chci. Ty jsi, co chci.
Nakloní se k polibku, ale Joey se náhle zarazí.
JOEY: A co LA? Tvůj sen...
DAWSON: Může počkat.
JOEY: To nemůžeš myslet vážně.
DAWSON: Nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Joey, chci si tě vzít. Chci, abys byla mou ženou.
Joey zavře oči.
DAWSON: Jo?
JOEY: (šeptá) Myslela jsem, že mi dáš kopačky.
Otevře oči a pohlédne na něj.
JOEY: Musím si to promyslet.
ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ
Dawson se zhluboka nadechne.
JOEY: Uvidíme se zejtra.
Joey odejde. Dawson tam jen stojí.
DAWSON: Jo... uvidíme.
ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY
Fontána uprostřed Capeside. Jack s rozpoženýma rukama chodí po jejím okraji.
JACK: Už žádná škola, už žádný knížky, už žádný nechutný učitelský pohle-
Ztratí rovnováhu a spadne.
JACK: Ááá!
Podaří se mu přistát na nohách a dostane se mu pobaveného smíchu.
Na rohu sedí Jen a něco si čte.
JACK: Který části 'už žádný knížky' jsi nerozuměla?
JEN: Pro tvou informaci tohle není knížka. Tohle je magazín.
JACK: Je z papíru a jsou v něm slova. Nevidím rozdíl.
Jen obrátí oči v sloup.
JEN: Pokouším se rozhodnou, co budu tohle léto dělat. Měla bych si sehnat práci, někam jet...?
JACK: Ty už máš práci.
JEN: Jo, pracuju u Leeryových. Ale myslela jsem něco, co by bylo víc v souladu s mýma osobníma přáníma a touhama.
Jack se zakření.
JEN: Pokud jen myslíš na to, že to řekneš, přijdeš o hlavu.
JACK: Nic jsem neřek.
Jen se posměšně zasměje.
JACK: Hele, co kdybysme překročili ten úsměvnej nadhled a přikročili k očividnýmu?
JEN: Což je?
Jack se zazubí.
JACK: New York.
Jen rychle zavrtí hlavou.
JEN: To ani náhodou!
JACK: Proč ne? Právě jsi odmaturovala... jakobys to tu završila. Neříkej mi, že jsi na to vůbec nepomyslela?
JEN: Pomyslela. Pomyslela jsem na to, že se tam za žádných okolností vrátit nechci.
JACK: Dobře, podám ti to takhle... chci jet do New Yorku. Chtěl už jsem to od devíti a řek bych, že to bude větší zábava mít s sebou kamarádku, co zná to město skrz naskrz.
Jen vypadá nejistě.
JEN: Já ti nevím...
JACK: No tak, dokonce s sebou vezmem mýho tátu jako doprovod. Bože, nevěřím, že jsem to právě navrh, ale alespoň přestane bláznit sám samotnej v domě. Potřebuje něco, co by ho zbavilo myšlenek na to, že je Andie pryč.
Jen neodpoví.
JACK: Jestli chceš, nemusíme se k vašim ani přiblížit. Prosím.
Jack na ní udělá 'psí oči'.
Jen se usměje.
JEN: Ty víš, že tomuhle pohledu nemůžu odolat.
Jack vyskočí.
JACK: ANO! Slibuju, Jen... nebudeš toho litovat.
JEN: Já ti to připomenu.
Oba vstanou a začnou znovu balancovat na okraji fontány.
*****
Potterovic penzion. Pacey vejde do kuchyně. Na sobě má trenýrky a bílé tričko na spaní a vlasy má rozcuchané.
Otevře ledničku a nahlédne dovnitř.
Náhle se otevřou dveře a dovnitř vběhne Joey.
JOEY: BESSIE?!
Překvapený Pacey povyskočí a praští se do hlavy.
PACEY: Á! Au, to už nedělej, prosím tě.
Joey se zasměje.
JOEY: Hezkej účes.
PACEY: (sarkasticky) Myslíš? Zvažoval jsem trvalou, abys věděla. Nějaký copánky nebo tak něco.
JOEY: Slušely by ti.
PACEY: Nějaký další muka, kterým chceš dneska vystavit mou lebku?
JOEY: Promiň, Pacey. Vážně, je tu Bessie?
PACEY: Právě ses s ní minula. Xander měl lékařskou prohlídku.
Joey obrátí oči v sloup.
JOEY: Prosím tě, řekni mi, že jsi právě nenazval mýho synovce 'Xanderem'.
PACEY: Hele, všichni ostatní mu říkaj 'Alexi'. Copak já se můžu uzpůsobovat normě?
JOEY: Odsoudíš ho k celoživotním vtípkům na téma Buffy, přemožitelky upírů. Máš ponětí, jaký to bylo na základce s jménem jako je 'Joey'? Tři slova: 'Jak to jde?'
Pacey se zasměje.
PACEY: Proč jsi vlastně chtěla vidět Bessie? Nemůžu pomoct já?
JOEY: To pochybuju.
Znovu přehlédne jeho zjev.
JOEY: To ses právě vzbudil nebo co? Je poledne.
Pacey se zazubí.
PACEY: No jo... ta McPheeová, děsná mašina.
Joey na něj pochybovačně pohlédne.
PACEY: Dobře, celý dopoledne jsem o něčem přemýšlel.
JOEY: O čem?
PACEY: O jistým snubním prstýnku.
Joey ztuhne.
JOEY: Ehm...
PACEY: Přistih jsem tuhle Andie, jak se na jeden kouká. Řek bych, že jí to mrzí. Víš, že nedostala skutečnej. Zaslouží si ho.
JOEY: Něco takovýho si ale nemůžeš tak úplně dovolit, co?
PACEY: Ještě ne, ale pracuju na tom.
JOEY: No... hodně štěstí.
PACEY: Díky. Jsi si jistá, že mi nechceš říct, co se děje?
Joey zavrtí hlavou.
JOEY: Ne-e. Bude to v pohodě.
Joey odejde a Pacey se vrátí k ledničce.
PACEY: Nebejvalo tu máslo?
*****
Dům Jen. Dawson přijde k verandě, kde babička zalévá květiny.
DAWSON: Zdravím.
BABIČKA: Pokud hledáš mou vnučku, tak ta tu není. Jennifer šla s Jackem do města.
DAWSON: Já vlastně nepřišel za Jen. Já... potřebuju radu.
Babička pozvedne obočí. Položí kropáček na zem.
BABIČKA: Pojď dál.
Dojdou do kuchyně, kde se Dawson posadí ke stolu.
BABIČKA: Takže... nikdy jste za mnou s žádným problémem nepřišel, pane Leery.
DAWSON: Nikdy předtím jsem neměl problém takovéto velikosti.
BABIČKA: Vážně? Mně připadá, že vy mladí se stresujete kvůli těm nejprosčím věcem.
Dawson se zasměje.
DAWSON: To je pravda. Ale tohle je speciální případ.
Babička se posadí naproti němu.
DAWSON: Včera večer jsem požádal Joey o ruku.
Babička vykulí oči a pak se jí na tváři objeví široký úsměv.
BABIČKA: To... to je úžasná zpráva. Gratuluji! Chápu to tak, že řekla...
DAWSON: Něco jako 'musím si to promyslet'.
Babička přikývne, nyní již rozumí.
BABIČKA: Neřekla ne.
DAWSON: Ani neřekla ano. Pacey by mi nejspíš řek, že 'musím si to promyslet' je jinej způsob, jak říct ne, ale tak, aby vás odmítla jemně a vy jste k ní pak necítila odpor kvůli odmítnutí, vytvářející nekonečnej cyklus-
BABIČKA: A odkdy věříš všemu, co říká Pacey Witter?
Dawson se usměje.
BABIČKA: Jen se mi ulevilo, že alespoň dva z vás mladých čekali s intimnostmi až na manželství.
Dawson si skousne ret a pak se nuceně usměje.
DAWSON: Jo, stará dobrá škola.
BABIČKA: Zábavné, Jennifer se nezmínila, že to plánuješ.
DAWSON: Asi proto, že to Jen neví.
Babička na něj zvědavě pohlédne.
BABIČKA: No, tví rodiče mají nejspíše radost.
DAWSON: Těm jsem to taky neřek. Jste první, kdo to ví. No, pokud to včera večer neřekla někomu Joey.
Babička udělá pauzu.
BABIČKA: Koupil jsi prsten?
Dawson přikývne a pak z kapsy vyndá malou černou krabičku. Babička jí otevře a prohlédne si prsten.
BABIČKA: Je překrásný.
DAWSON: Jo. V klenotnictví jsem strávil víc než hodinu. Chtěl jsem vybrat dokonalý, víte? Takový, na který by se Joey podívala, okamžitě roztála a pak řekla ano. Tak to mělo být.
Dawsonova tvář povadne a babička se dotkne jeho ruky.
BABIČKA: Buď s ní trpělivý, Dawsone. Je to velmi obezřetná dívka, což není vzhledem k jejímu životu žádný div. Díky pánu, že se Joey vyvedla tak dobře, díky lidem, kteří jí velmi milují.
Podá mu zpět krabičku.
BABIČKA: Jsi dobrý člověk, Dawsone Leery. Možná to tak nevypadá, ale dobří lidé nakonec dosáhnou odměny.
Dawson se usměje.
DAWSON: Doufám, že máte pravdu.
*****
Leeryovic restaurace. Mike je v kuchyni a kontroluje sporák.
Náhle tam vejde Joey.
JOEY: Ahoj. Tati?
Mike na ní pohlédne a usměje se.
MIKE: Ahoj, holčičko. Co tady děláš? Dneska máš volno.
Joey udělá pauzu.
JOEY: Můžem si promluvit? Někde jinde?
Mike na ní trochu starostlivě pohlédne.
MIKE: Každou chvíli mám mít přestávku. Jen seženu někoho, kdo za mě zaskočí, jo? Sejdem se venku.
Joey přikývne a pak odejde.
*****
Později v docích.
Mike a Joey si kupují u stánku zmrzlinu. Pak se vydají podél doků.
MIKE: Je to strašně dávno od tý doby, co jsme to podnikli naposled. Myslím, že zmrzlinu jsem ti naposled koupil, když ti bylo dvanáct.
JOEY: Deset. Máma tě na pár hodin vykopla z domu, protože jsi rozbil vázu, a tak jsi mě vyzved ze školy. Měla jsem vanilkovou.
Joey pohlédne na svůj kornout, má stejnou příchuť.
MIKE: Některý věci se asi nemění, co?
Joey si povzdechne.
JOEY: Ne. Všechno se nakonec změní, i když to nechceš.
Udělá pauzu a Mike na ní pohlédne.
MIKE: Poslouchám. Můžeš kdykoli začít.
Joey si skousne ret.
JOEY: Dobře, tak teda... včera večer mě Dawson požádal o ruku.
Mike vykulí oči.
MIKE: Tak to ho teda asi budu muset zabít.
Joey na něj nevěřícně pohlédne.
MIKE: Žertuju, Joey! Můj bože... to je úžasná zpráva! Musíš být moc šťastná.
JOEY: Já vlastně neřekla ano. Řekla jsem mu, že si to promyslím.
Mike pozvedne obočí.
MIKE: Proč mi to tedy říkáš?
JOEY: Protože jsi jedinej člověk, kterýho znám a kterej mě za to nebude soudit. Nemůžu si promluvit s Dawsonem, jeho rodiči by vyšilovali, Pacey a Andie se vzali ve Vegas, takže nepřipadají v úvahu, a necítím se úplně na to, abych o tom mluvila s Jen nebo Jackem.
MIKE: A co Bessie?
Joey si odfrkne.
JOEY: Znáš jí. Ona...
MIKE: Je megaorganizátor. Chce, aby všechno šlapalo jako hodinky. Nejspíš by ti navrhla, abys nejdřív dokončila vysokou.
JOEY: A měla bych?
MIKE: Na to neumím odpovědět. Bůh ví, že má rozhodnutí nejsou vždycky nejlepší.
Udělá pauzu.
MIKE: Miluješ ho?
Joey si povzdechne.
JOEY: Víc než cokoli na světě.
Mike se usměje.
MIKE: Tak to by ti tedy mělo zodpovědět nejméně polovinu otázek.
JOEY: A co ta druhá půlka?
MIKE: No, máš pocit, že je to správný rozhodnutí?
Joey udělá pauzu.
JOEY: Já myslím...
Mike zavrtí hlavou.
MIKE: Já se neptal, co si o tom myslíš, já se ptal, jaký máš pocit.
JOEY: Není to totéž?
MIKE: Ne tak úplně. Myšlení vyžaduje racionalitu. Zvažuješ fakta a dojdeš k tomu, co dává největší smysl. Láska není racionální. Nedává smysl. Prostě je. Na co se musíš sama sebe zeptat, je, co by tě učinilo nejšťastnější.
Joey se usměje.
JOEY: Víš, umíš bejt docela filosof, když se ti chce.
MIKE: Díky.
Otočí se a pohlédnou na zátoku.
*****
Dawsonův pokoj. Dawson leží na posteli a prochází si nějaké fotografie.
Jedna je zpřed dvou let, když Ledárna pořádala svatbu. Jsou na ní on a Joey, jak tancují.
Pohlédne na další, je z loňského plesu. Pak na fotografii z letošního plesu.
Náhle je vytržen z myšlenek zaklepáním na okno.
Vzhlédne a spatří venku Joey.
DAWSON: Joey? Čau!
Dawson otevře okno a Joey vleze dovnitř.
JOEY: Čau! Co sis prohlížel?
Joey zvedne fotografie.
DAWSON: Jen pár vzpomínek.
Joey se usměje.
JOEY: Nostalgie?
DAWSON: Jo. To se mi stává, když mám na dosah jeden z těch zásadních bodů na rušný dálnici života.
JOEY: Silniční analogie. Moc hezký.
Oba se posadí na postel.
JOEY: Dawsone? Vzpomínáš si, jak jsme se poprvé políbili? Nemluvím o tý pusu v knihovně, myslím skutečné poprvé.
Dawson přikývne.
JOEY: Něco jsme si ten večer slíbili. Že k sobě budeme vždycky upřímní. Ten slib jsme zrovna nedodrželi, co?
DAWSON: Občas bych řek, že jsme k sobě byli upřímnější před tím večerem.
JOEY: Jde o to, Dawsone, že to strašně moc chci zpátky. Tu blízkost mezi námi. I když jsme spolu, když se líbáme... nemám pocit, že jsme k sobě otevření tak, jako jsme byli, když jsme byli jen přátelé. Byli jsme spolu, spali jsme spolu, takže teď není cesty zpět.
DAWSON: Takže ty říkáš, že by sis přála, abysme nikdy...
JOEY: Samozřejmě, že ne, Dawsone. Jde jen o to, že svatba by znamenala další slib upřímnosti a oddanosti. Jen se bojím, že porušíme i tenhle.
Dawson jí vezme za ruku.
DAWSON: Joey, já si taky bojím. Bože, ten čas, kdy jsme nebyli spolu, byl nejmučivější období mýho života. Ale myslím, že jsem tím musel projít.
Joey vypadá překvapeně.
JOEY: Proč?
DAWSON: Abych se připravil. Máš ponětí, kolik párů se střetává s takovými problémy, který jsme měli, po pěti letech manželství? Pět měsíců odloučení, protože jeden z nich potřebuje být na chvíli sám? A my si tím prošli, ještě než je nám dvacet. Kolik lidí takovou příležitost dostane?
Joey mu věnuje svůj známý poloúsměv.
JOEY: To snad není možný.
DAWSON: Co?
JOEY: Fakticky jsi věčnej optimista. Nemůžeš se pro jednou strachovat z nastávajícího osudu jako my ostatní?
DAWSON: Ne-e. Toho už jsem si prožil dost.
Dawson vstane a přistoupí ke stolu.
I'LL BE YOUR DREAM,
I'LL BE YOUR WISH
I'LL BE YOUR FANTASY.
JOEY: Co to děláš?
I'LL BE YOUR HOPE,
I'LL BE YOUR LOVE
BE EVERYTHING THAT YOU NEED.
DAWSON: Poskytuji důkaz.
Vyndá ze stolu nějaké CD a přinese ho k Joey.
I LOVE YOU MORE
WITH EVERY BREATH
TRULY MADLY DEEPLY DO.
JOEY: Co je to?
DAWSON: Říkej tomu symbol upřímnosti.
Joey pozvedne obočí.
I WILL BE STRONG
I WILL BE FAITHFUL
'COS I'M COUNTING ON
JOEY: A jak na to pasuje CDčko?
Dawson se usměje.
DAWSON: Pamatuješ si, jak jsme se poprvé dali dohromady? Za pouhý týden jsme se poprvé pohádali.
JOEY: Jo, když si čet můj deník. A co ti jde?
DAWSON: V den, kdy jsme začali chodit na střední, jsem si začal psát elektronickej deník. Každá jednotlivá myšlenka, každý pocit, každá jednotlivá bolest či radost, kterou jsem během uplynulých čtyř let prožil, je v něm zapsaná. Všechno je to vypálené na tomhle disku a já chci, abys ho měla.
A NEW BEGINNING.
A REASON FOR LIVING.
A DEEPER MEANING.
I WANT TO STAND WITH YOU ON A MOUNTAIN.
I WANT TO BATHE WITH YOU IN THE SEA.
I WANT TO LAY LIKE THIS FOREVER.
UNTIL THE SKY FALLS DOWN ON ME...
Dawson dá CD Joey, která vypadá velmi zaskočeně.
JOEY: Dawsone, nemůžu tě žádat, abys...
DAWSON: Nežádáš, já ti ho dávám. Protože chci, abys o mě znala pravdu. O všem. Jak jsem se do tebe zamiloval a jak jsem tě bez ohledu na všechno nikdy nepřestal milovat.
AND WHEN THE STARS ARE SHINING
BRIGHTLY IN THE VELVET SKY,
I'LL MAKE A WISH
SEND IT TO HEAVEN
THEN MAKE YOU WANT TO CRY.
V oku Joey se objeví slza.
DAWSON: Joey?
Joey se usměje.
THE TEARS OF JOY
FOR ALL THE PLEASURE
AND THE CERTAINTY.
JOEY: Díky. Musíš si myslet, že seš v těhlech gestech nepřekonatelnej, hm?
Dawson se zazubí.
DAWSON: Dělám, co můžu.
JOEY: No, co kdybych tě jen pro tentokrát trumfla?
Dawson vypadá zmateně.
DAWSON: Co tím myslíš?
THAT WE'RE SURROUNDED BY
THE COMFORT AND PROTECTION OF...
JOEY: Ano.
DAWSON: Ano co?
Joey ho vezme za ruku a přitáhne si jí k sobě blíže. Pak mu věnuje nejvřelejší úsměv, který kdy Dawson viděl.
JOEY: Říkám ano. Vezmu si tě.
THE HIGHEST POWER.
IN LONELY HOURS.
THE TEARS DEVOUR YOU.
Na chvílí na ní Dawson jen šokovaně hledí. Pak se jeho šokovaný výraz změní ve výraz vrcholu blaha.
I WANT TO STAND WITH YOU ON A MOUNTAIN,
I WANT TO BATHE WITH YOU IN THE SEA.
I WANT TO LAY LIKE THIS FOREVER,
UNTIL THE SKY FALLS DOWN ON ME...
Dawson jí zvedne z postele a roztočí jí. Oba se začnou řehonit, jak jim pomalu dochází, co se právě stalo.
DAWSON: Bože... ach můj bože, my se...
OH CAN'T YOU SEE IT BABY?
JOEY: Já vím!
DAWSON: Kdy to chceš podniknout?
YOU DON'T HAVE TO CLOSE YOUR EYES
'COS IT'S STANDING RIGHT BEFORE YOU.
JOEY: Budeme to brát pomalu, jo? Rozhodneme se později. Bessie mě zabije.
DAWSON: Nejdřív se bude muset dostat přese mě.
Dawson vyndá z kapsy černou krabičku a otevře jí.
DAWSON: Řekl bych, že patří tobě.
Joey se zazubí od ucha k uchu a Dawson jí pomalu navlékne prsten na prst.
ALL THAT YOU NEED
WILL SURELY COME...
JOEY: Je překrásný.
DAWSON: Tak mi to bylo řečeno.
Usmějí se na sebe a políbí se.
I'LL BE YOUR DREAM
I'LL BE YOUR WISH
I'LL BE YOUR FANTASY.
I'LL BE YOUR HOPE
I'LL BE YOUR LOVE
BE EVERYTHING THAT YOU NEED.
I'LL LOVE YOU MORE WITH EVERY BREATH
TRULY MADLY DEEPLY DO...
I WANT TO STAND WITH YOU ON A MOUNTAIN,
I WANT TO BATHE WITH YOU IN THE SEA.
I WANT TO LAY LIKE THIS FOREVER,
UNTIL THE SKY FALLS DOWN ON ME...
*****
Večer, před Potterovic penzionem. Pacey, Andie, Jack a Jen sedí u ohniště.
DAWSON: Je tu místo?
Všichni otočí hlavy a Dawson a Joey si k nim přisednou.
ANDIE: Tak řeknete nám, co se stalo?
Dawson a Joey na ní pohlédnou.
JOEY: Co myslíš?
ANDIE: Pacey říkal, že tě předtím něco trápilo.
JOEY: Vyřešeno.
PACEY: Cože? Vy nám o tom ani neřeknete?
JACK: No tak, lidi, mluvte.
DAWSON: Ne-e.
JOEY: Je mi líto.
Jen se zakření.
JEN: No, tak to je poprvý.
DAWSON: Tím myslíš?
JEN: Joey Potterová měla krizi a vy dva jste jí vyřešili ještě předtím, než se o ní zbytek nás vůbec dozvěděl.
JOEY: Co vás vede k tomu, že s tím měl Dawson něco společnýho?
Zbytek party propukne v hlasitý smích.
JACK: Řekněme jen, že tě známe.
Dawson vstane.
DAWSON: Chápete, co se tu stalo, že jo? Je konec. Za tři měsíce odjíždíme z Capeside a zamíříme na vysoký.
ANDIE: Jo, není to jak v televizi, kde je nějakým zázrakem úžasná škola, kam z nějakýho bizardního důvodu chodí všichni přátelé ze střední.
DAWSON: Přesně o to mi jde. Je to konec jedný éry. Takže navrhuju, abysme odešli s pořádným halasem. Uděláme z tohohle léta nejlepší léto našich životů.
Pacey se zazubí.
PACEY: Moje řeč, Dawsone.
Dawsonovy oči se stočí k molu.
JOEY: Na co koukáš?
Dawson se usměje.
DAWSON: Škola skončila. Pojďme se pobavit.
Rozběhne se k molu, po cestě si sundá tročko a odhodí ho za sebe.
Ostatním dojde, co dělá, a okamžitě ho následují.
Všech šest jich dosáhne mola a pak jeden po druhém skočí do zátoky.
Zatmívačka a závěrečné titulky.
| 
