Svádění

Sex. To hříšné, osamělé slovo znělo Joey v hlavě, zatímco veslovala k Dawsonovi. Sex. Sex.

Bylo to velké slovo. Silné slovo. S mocným významem.

Jako mladí zvídaví teenageři, kterými byli, to téma s Dawsonem diskutovali mnohokrát. Ale nikdo z nich nikdy nemluvil o tom, že by to sami dělali - ať už s jinými lidmi nebo spolu. Myšlenka, že to Dawson dělá s tou blonďatou newyorskou poběhlicí byla na Joey příliš...

Ne, nikdy o tom nemluvili, ale ona sama o tom přemýšlela.

Fantazírovala. Nebo ty myšlenky, co jí vpadávaly do snů, až se vzbouzela celá propocená.

Hrozné. Ale podivně... úžasné. Uplynulá noc byla ještě horší.

Po tom jednom vášnivém, intenzivním polibku v knihovně. Teď věděla, jak chutnají jeho rty, jaký je to pocit mít v ústech jeho jazyk. Jaké je to takto cítit tlukot jeho srdce a být mu tak, tak moc nablízko. Bylo to úžasné... i když je sám satan, ten opičák a Dawsonova blonďatá holka sledovali s vykulenýma očima, vyčítavými pohledy a úšklebky.

Od toho incidentu v knihovně spolu nepromluvili a Joey přemýšlela, jestli s ní bude Dawson chtít ještě někdy mluvit. Tiše vylezla po žebříku a usilovně doufala, že tam Jen nebude. Nakoukla oknem... Sakra!

Jen byla usazená na židli vedle postele. Joey se chystala otočit a slézt zpět, ale Dawson jí spatřil.

"Jo! Čau! Uf... jdeš brzy! Pojď dál."

Joey si povzdechla a vlezla oknem dovnitř.

"Ahoj," zamumlala a posadila se vedle něj na postel.

Koutkem oka spatřila, že na ní Jen civí. Neobviňovala jí, ale cítila se trochu znechucená a naštvaná. Tohle byl filmový večer! Speciální večer Joey a Dawsona.

"Takže," řekla Jen hlasitě a naklonila se k Dawsonovi. "Zítra zní skvěle. Jsi moc milej. Díky."

Joey si odkašlala a pokusila se potlačit nevěřícné odfrknutí, když zachytila záblesk Jeniny růžové krajkové podprsenky.

Když jí viděla ona, tak jí Dawson mohl zatraceně dobře spatřit taky. Joey upřela na Jen zrak. Dawson rovněž.

Jen ho políbila na tvář a pak vstala.

"Čau-čau...," řekla. "Ahoj, Joey," dodala tiše a vyklouzla z pokoje, přičemž vypadala trochu ustaraně.

Dawson si povzdechl a zvedl ovládání. "Uf... chceš se kouknout na film?"

"Co máš?" zeptala se a trochu se od něj odsunula.

"No... vlastně... jsem zapomněl nějakej půjčit, takže jsou naše možnosti dost omezený."

"Vždycky můžem koukat na televizi. Dávaj Správnou pětku," navrhla Joey a pohlédla na něj. Dawson se odfrkl.

"Správnou pětku? Jo, sama jsi jednou řekla, že 'ať už je tvůj život jakkoli hroznej, Salingerovi mají horší'."

"No a? Nemyslela jsem tím, že je to špatný." Vzala mu ovládání.

"Nepokoušej se mi ho zase vzít, nemám náladu na další vítězný wrestlingový zápas, Dawsone." Předstíraně zívla, poklepala se po ústech a změnila televizní kanál.

Dawson se zasmál. "Jo, jasně. Kdy naposled jsi asi tak vyhrála, Jo?"

"Mnohokrát. Tolikrát, že to ani nemůžu spočítat," zařehonila se. Nyní se už cítila příjemněji.

Díky bohu. Staré přátelství Joey a Dawsona je zpět. Přisunula se k němu blíže a opřela se zády o zeď.

"Třeba minulej tejden."

"To teda ne!" zaprotestoval Dawson.

"To teda jo. Vzpomínáš? Skončila jsem nahoře... a to vědecky vzato znamená, že jsem vyhrála."

"Lhářko. Možná, že jsi skončila nahoře, ale přestala jsi, než jsem tě moh přetočit..."

Joey obrátila oči v sloup. "Jenom se nemůžeš vyrovnat se skutečností, že je nějaká holka silnější než ty!"

Dawson se posadil a otočil se, takže byl Joey tváří v tvář.

"No tak! Nejdřív je to 'Pacey má větší bicepsy' a teď 'jsem silnější než ty'..."

Joey se škádlivě usmála. "Můžem si dát odvetu... zdá se, že máš pro odvety slabost."

"Nemá to cenu," řekl rychle. Joey se zařehonila.

"Musím říkat víc?" Dawson si složil ruce do klína.

Chvíli tam v tichosti seděli a koukali se na televizi, kde si Sára stoupla na špičky, aby sundala nějaké talíře, a mírně šťouchla do Bailyho, který jí okoukával. Náhle se Dawson bez varování na Joey vrhl.

Vykřikla: "To není fér!" Dawson jí popadl za ramena a přitiskl k posteli.

Bránila se a pozvedla ruce, aby ho zlehka praštila do ramen. Dawson se ani nehnul a stále na Joey tlačil.

"Dostanu tě!" vřelo to v ní, zatímco hleděla Dawsonovi do očí. Slabé šťouchance přitvrdily a zagresivněly. Zmítala se a kopala, zatímco se jí Dawson pokoušel vší silou udržet pod sebou. Ležel přímo na ní, rukama jí těsně svíral zápěstí. V pokusu ho ze sebe setřást vyrazila proti němu pánví.

Ačkoli se zdálo, že je rozzuřená, protože Dawson vyhrává, docela si ten malý zápas... užívala. Každou sekundou, kterou se Joey usilovně pokoušela vymanit z Dawsonova sevření, to bylo žhavější a intenzivnější. Pohlédla mu do očí a na zlomek sekundy ho chtěla.

Pak se ten zlomek prodloužil, a zatímco s ním zápasila, začala jí zachvacovat touha.

Dawson se zasmál. "Nemá cenu to zkoušet, Joey...," zarazil se a zalapal po dechu, když ho Joey v návalu energie objala nohama kolem pasu a převrátila je, takže na něm náhle seděla, tiskla ho k posteli a dlaněmi mu tlačila na hruď.

"Nikdy mě nepodceňuj!" zařehonila se zadýchaně.

Dawson zasténal. "To není fér. Už jsem tě měl nějakou dobu na lopatkách... ale nevzdávám se!" Chytl jí za ruce a pokusil se je za sebe dostat. Joey zatnula zuby a ještě silněji ho sevřela, nechtěla prohrát. Prohra byla prostě tak... neuspokojivá.

Ti dva dospívající teenageři zapomněli na svůj věk a pokračovali v zápasu, Dawson se zoufale pokoušel ze sebe Joey dostat a Joey se pokoušela zůstat nahoře. Dostali se do bodu, kdy ani jeden nechtěl prohrát a nepřestal by, dokud ten druhý zadýchaně nevykřikne: "Vzdávám se!"

S drobným vítězným "ha!" jí dokázal Dawson přetočit na bok, takže teď leželi bok po boku, Dawson jí tiskl paže, Joeyiny prsty a nehty se mu zarývaly do zad. Dawson jí nikdy nechtěl pustit.

Pocítil zvýšený tlak v rozkroku, když mu Joey zajela nehty hlouběji do zad, což by za všech jiných okolností bylo trochu nepříjemné, zatímco nyní to bylo velmi, ale velmi, vzrušující. Jejich nohy se spolu propletly v pokusu sevřít toho druhého.

Než se kdokoli z nich nadál, Joey v návalu žáru, který jí zachvátil, vzdychla a popadla Dawsona za košili. Dawson jí jednou rukou objal, druhou jí uchopil za její. Sklonil se k ní a jemně jí skousl dolní ret.

Joey vzdychla a pootevřela ústa, zatímco si hrála s knoflíčky jeho košile. Zápas skončil. Dawson jí pustil ruku a objal jí; nyní na ní ležel a svým jazykem a rty jí neopouštěl ústa. Joey ho ještě pevněji sevřela nohami a našla si cestu pod jeho košili.

Dawson přesunul rty k jejímu uchu a začal ho jemně kousat. Joey vydala potěšený vzdech a pod košilí mu rukama přejela po nahých zádech, jemně laskající známky předchozí působnosti svých nehtů.

Dawsonovi ruce jí vklouzly pod tričko, kde se jí bez váhání něžně dotkl, přičemž zjistil, že nemá podprsenku.

"Můžu se tě dotknout?" zašeptal jí do ucha. Přikývla a vyhrnula si tričko ještě o něco výše.

"Dawsone...," ozval se hlas z chodby. Jenin hlas. Každou chvíli mohla otevřít dveře a spatřit Dawsona, jak Joey něžně laská, a Joey, jak z něj nemůže sundat ruce.

Zareagovali rychle. No, Dawson zareagoval rychle. Odtáhl se a přiměl Joey, aby si urovnala tričko a posadila se.

Když Jen vešla dovnitř, Joey si všimla, že Dawson překřížil nohy, jako by něco skrýval... och.

Jen se na Dawsona vřela usmála. "Čau... něco mě napadlo... změna plánu. Myslela jsem... na kino?"

"Bezva," odpověděl Dawson. "Bylo by ještě lepší, kdyby s náma šli i Joey a Pacey... něco jako oslava přežité soboty po škole."

Ústa Jen i Joey se překvapením pootevřela. Jen se vzpamatovala a pokrčila rameny.

"Fajn." Políbila ho na tvář a odešla.

V pokoji se rozhostilo ticho. Hluboké ticho. Joey nechtěla na Dawsona pohlédnout, bála se, že se mu bude ve tváři zračit vina.

Nakonec to udělala. Pohlédli si do očí a opět jí naplnila ta palčivá vášeň a touha. Odkašlal si a trochu se ošil.

"Ehm... to, co se právě stalo..."

"Byla... chyba?" dokončila a zkoumavě mu pohlédla do očí. Zaplavily jí různé pocity, když jemně odpověděl: "Ne."

"Ne... nebyla?" zeptala se s úlevou a radostí a úzkostí.

Zhluboka se nadechl. "Já--já myslím, že to bylo... jen... v žáru okamžiku..." Polkl a pak pokračoval: "My--my jsme jenom experimentovali, jak to dělá spousta dobrých přátel."

Joey povadla tvář, věděla však, že je to pravda. Pro něj.

Vstala. "Já--já radši půjdu domů. A--a pochybuju, že s váma zítra půjdu."

"Proč ne?" zeptal se, zatímco vstal a dotkl se jejího lokte.

Rychle mu s loktem uhnula. "Kvůli... tomuhle. Co jsme právě udělali." Mlčel.

Využila příležitosti vyklouznout oknem, přičemž si nebyla jistá, jestli by s ním měla nebo bude po dlouhý čas mluvit...

2

Když se vraceli z kina k jejímu domu, Jen neunikla Dawsonova zamlklost.

"Co se děje?" zeptala se ho a přerušila tak své prázdné tlachání o škole.

Dawson ožil. "Nic," řekl rychle. "Vůbec nic... jen jsem... zticha."

Jen ukázala ke svému domu. "No- jsme tady," řekla a zalomila rukama.

"Dobře. Čau." Dawson se chystal odejít, ale Jen ho chytla za ruku.

"Kam ten spěch- babička není doma... nechceš jít dál?" Zajiskřilo se jí v očích a Dawsonovi to tentokrát došlo. Páni.

Zatahala mu za ruku. "Pojď," řekla melodicky škádlivým hlasem.

"Můžeme- poklábosit."

"Poklábosit? O čem?" náhle vyhrkl Dawson.

Jen ho přejela zkoumavým pohledem. "Dawsone- jsi v pořádku?"

"Je mi fajn. To jenom, že... že je pozdě a jsem unavenej." Pokrčil rameny a předstíral zívnutí.

"Ach." Jen mu pustila ruku. "No tak jo- uvidíme se zejtra?"

"Jo." Dawson odešel a nechal za sebou zmatenou Jen.

Dawson si projel rukou vlasy a ztěžka vydechl, šokován tím, co právě udělal. Právě odmítl Jeninu nabídku k milostným hrátkám. Jindy by po myšlence na další experimentování s tou krásnou blondýnou okamžitě skočil... ale najednou mu v tom něco bránilo. Necítil se... necítil se s ní dobře. Neměl z toho dobrý pocit.

Rozhodl se vylézt nahoru po žebříku, po Joeyině žebříku. Došel k jeho patě a zalapal po dechu, když k němu přistoupila nějaká bruneta.

"Á! Dawsone!" vydechla.

"Uf... ahoj!" Dawson o krok ustoupil a srdečně se usmál.

"Ahoj... neviděla jsem tě od... včerejška."

Chvíli tam stáli v tichosti, až nakonec promluvila Joey. "Jsem vlhká," prohlásila.

Dawson rychle cukl hlavou a upřel na ní zrak.

Joey se začervenala a spěšně změnila svá slova. "Jakože je horko, potím se. Počasí," řekla rychle.

Dawson se zasmál. "Jasně... no- nechceš jít nahoru? Můžem mrknout na nějakej film."

Čekal, že se Joey usměje a bude souhlasit, ale ona sklopila zrak a zhluboka se nadechla.

"Ehm... Dawsone- o tamtom večeru. Veškerou odpovědnost beru na sebe. Chci říct, že se mi to vymklo z ruky. Já vím, že máš holku a jsme jen přátelé. To je vše." Ta slova jako by z ní vůbec nechtěla vyjít, ale přesto jim Dawson rozuměl.

Přikývl. "Já vím. A já bych se měl taky omluvit. Já- tě políbil. No, tak nějak. Cokoli jsem udělal, udělal jsem to já."

"Ale já ti to dovolila!" zaprotestovala Joey. "Je to má vina."

"To není tvá vina!" vrátil jí hlasitě protest Dawson.

Uvědomili si, co dělají, a tlumeně se zasmáli.

"Dobře, udělali jsme to oba," zakončila Joey.

"Jo," souhlasil Dawson. "Takže- chceš jít přesto nahoru?"

Joey přikývla. "Jasně... myslím. Chci říct, že nemám nic jinýho na práci, takže klidně můžu...," přerušila prázdné řeči a začala lézt po žebříku nahoru. Dawson jí následoval.

Jen celý ten výjev v tichosti sledovala a kousala si při tom dolní ret, až si uvědomila, že krvácí. Viděla, jak se Joey při výstupu po žebříku pohybují boky ze stranu na stranu. Dawson byl hned za ní. A měl na ní přilepené oči. Viděla ty milé úsměvy, intenzivní pohledy. Ten spěch, aby už byli nahoře. Něco se dělo a Jen přemýšlela, jestli se nenaplňují její obavy...

Joey a Dawson se posadili na postel a Dawson zapnul televizi. Joey sledovala jeho pohyby a přemýšlela, co tam opět dělá, po té, co se si neustále opakovala v hlavě, že by se už nikdy neměli vidět. Ale Dawson měl pravdu. O nic nešlo. Dawson se usadil blízko ní a upřel zrak na obrazovku.

Joey si se zasténáním všimla, že běží Buffy, přemožitelka upírů, seriál, ze kterého si rádi dělali legraci, a že v té chvíli Angel něco hledá na zádech Buffy, na nahých zádech Buffy. Joey nabyla pocit, že v místnosti stoupla teplota a zrychlil se jí dech. Když Dawson náhodou zavadil svou nohou o její, pocítila, že jí zachvacuje závrať a horkost. Pocit, který neměla tak dávno. Mezitím se Dawson odvážil přisunout se k ní blíže. Z nějakého důvodu se nemohl přestat dívat na její tvář...

Briskně přestal, když Joey otočila hlavu, aby na něj pohlédla. Vrátil zrak k televizi a přemýšlel, co se to děje. Protože z nějakého důvodu mu hlavou běžely scény z toho osudového večera. Oči Joey žhnuly touhou nebo čím, zatímco jí jemně kousal do dolního rtu a zrychlil pohyby rukou pod jejím tričkem... Experimentování? To je dobrá věc... ne? Bylo to neškodné a příjemné.

Když Dawson přesunul ruku k jejímu stehnu, Joey naskočila husí kůže, ale zůstala sedět v naprostém klidu. Přejel jí rukou po stehně ke kolenu a zase zpět. Joey se zachvěla a uvítala teplou, hladkou dlaň a ticho, které je obklopilo.

3

Dawsonova ruka jí jemně masírovala stehno. Pohybovala se nahoru a zase dolů. Joey se zhluboka nadechla a pomalu vydechla, prakticky ztracená v Dawsonově dotyku.

Oči měla stále přilepené na televizní obrazovce, ale byla si moc dobře vědoma Dawsonova pohledu, kterým jí propichoval nohu. Pak se přesunul k její tváři.

Dawson se jí toužil dotýkat. Znovu mezi nimi cítil ten žár, vrátily se mu vzpomínky z předchozího večera, vířící mu v hlavě v omamující mlze.

Prahnoucí oči Joey spojené s jeho... její nehty svírající mu záda a košili. Chtěl se jí dotýkat, dotýkat se jí tam, kde se jí ještě žádný muž nedotkl. Samou tou myšlenkou mu zčervenaly tváře.

Věděl, že Jen se takto někdo dotýkal mnohokrát, a i kdyby to někdy udělali, nebylo by to pro ní tak speciální - nebo pro něj, když na to přijde.

Vychutnával si teplou pokožku jejího stehna a pak jí vklouzl prsty pod kraťasy, aby pokročil dále.

Joey se pokoušela dýchat normálně. Každou uplynulou žhavou sekundou byla rozpálenější a vlhčí.

Jeho prsty pokročily výše a dosáhly jejího rozkroku.

Joey narovnala nohu, aby měl Dawson lepší přístup a trochu se zaklonila. Ani jeden z nich na nic nemyslel, jen se přibližovali k okraji něčeho...

Oči Joey opustily obrazovku a zaměřily se na bod na zdi. Když si jeho prsty dodaly odvahu do ní vstoupit, pocítil Dawson, že se začíná potit.

Když do ní jemně vstoupil, Joey si pevně skousla ret, zavřela oči a vydala tiché zasténání.

To ho velmi vzrušilo. Začal prsty pohybovat, zatlačil tady a tam a sledoval, po čem sténá a po čem vzdychá.

Zatímco se Dawson činil prsty, Joey rychle a zhluboka oddechovala a její kraťasy nějak skončily rozepnuté a uvolněné. Náhle si její oči našly jeho, Dawson zrychlil pohyb, očima neopouštějící její, a Joey rychle zaklonila hlavu, tiše zasténala a po čele jí vyrazily kapky potu.

Dawson z ní vyšel a vzali se za ruce. Chvíli na sebe upřeně hleděli a pokoušeli se zpracovat, co se právě stalo.

No, to bylo dost očividné. Dawson přivedl Joey k nějakému druhu orgasmu... což si přátelé nedělávají.

Ale zatímco si hleděli do očí, věděli, že oni dva mají velmi speciální a vzácné přátelství.

4

Joey seděla na molu, dívala se na vodu a jemně se dotýkala vnitřní strany svého stehna. Ona ani Dawson nemohli uvěřit tomu, co se stalo... rozhodně zašli příliš daleko, ale zatímco tam byli, užívali si to. Po té, co na sebe chvíli hleděli, jí Dawson pustil ruce a neohrabaně vstal, Joey ho následovala. Příliš se červenali, než aby mluvili, ale Joey mu řekla tiché sbohem a poděkovala mu očima, on nepatrně přikývl.

Joey věděla, že 'podvedl' Jen, ale ani trochu jí to netrápilo. Ale bůhví, co cítil Dawson...

"Tak jsem přemýšlela, jestli by sis nechtěl promluvit," řekla Jen měkce a zatímco se opírali o Dawsonovu skříňku, dala mu ruku na záda.

"O čem?" zeptal se Dawson se stopou podrážděnosti v hlase.

"O posledních pár dnech," pokračovala Jen. "Byl jsi náladovej a odtažitej... má to co dělat s tím, jak jsem byli po škole?"

Jak jí to měl říct? Nebyl ten typ, co by přímo řekl něco jako: "Á, promiň, ale včera večer jsem udělal Joey prstama... počítá se to jako nevěra?"

Počítalo? Vzpomněl si na výraz Joeyiny tváře, když jí poslal přes okraj. Nezapomenutelné... ten výraz ho celou noc neopouštěl a stejně tak erekce. Nemohl uvěřit, že chová sexuální city k *Joey!*, své dlouholeté nejlepší kamarádce. To bylo... nemyslitelné.

Jen mu sundala ruku ze zad a poodstoupila. "Hele, Dawsone, jestli ti pořád vrtá hlavou ta celá sexuální záležitost, no, nemůžeš si stěžovat, protože jsem zkusila..."

Něco uvnitř něho ožilo. "Co zkusila?" dotazoval se.

"Vždyť víš," ztišila hlas. "A tys odmít! Takže si nemůžeš stěžovat!"

Tvář se jí kabonila hněvem a zmatkem z jejího kluka. Dawsonovi jí přišlo líto a zhluboka se nadechl. "Promiň, Jen. To jen, že... no, já nevím, proč jsem ti nevěnoval dost pozornosti, to jen...."

"Jiná holka?" zapochybovala Jen.

Dawson ztuhl a pak rychle promluvil. "Ne! Ne! Jistě, že ne! Prosím tě, jen se mnou měj trpělivost."

Náhle se kolem nich mihla Joey a střelila po Dawsonovi zběžným pohledem. S náhlým přívalem žárlivosti se usmála a zamávala. "Čau, Dawsone." Než zmizela za rohem, nepatrně pohoupla boky a narovnala záda.

Dawsonovy oči na ní byly přilepené a cítil, jak spolkl svá "Ne". Jen si složila ruce a studovala Dawsonův výraz. Něco se dělo.

"Pacey!" zvolal Dawson a rozběhl se za Paceym po chodbě.

"Jo, chlape? Co se děje?" zeptal se Pacey a věnoval Dawsonovi zmatený pohled.

Dawson se zhluboka nadechl. "Velký dilema."

Pacey se tlumeně zasmál. "Prosím tebe! Nech mě hádat, Jen nemá chuť na prasečinky, ty seš celej netrpělivej... a aaach... začínáš koukat po Joey," dokončil sarkasticky.

Dawsonův výraz mluvil za vše.

Pacey se uprostřed zaplněné chodby zastavil a upřel na Dawsona zrak, ne zcela si jistý, jestli to, co vyrozuměl, je pravda. "Neee...," vydechl.

Dawson pozvedl ruce. "Moment, moment... ne tak docela. Je to... komplikovaný. Moc, moc komplikovaný. Vlastně, když o tom přemýšlím, neřek bych, že bysme to měli probírat tady."

Nabuzený Pacey popadl Dawsona za ruku a odvedl ho do prázdné třídy. "Ven s tím zatraceně! A hned!"

Dawson se rozhodl to vše říci jedním dechem. "Já--já-no, já-ehm... jsem se dotknul- Joey."

Pacey obrátil oči v sloup. "Kde?" Když mu odpovědělo ticho, oči mu málem vypadly z důlků.

"Schválně? Omylem? Neboj, takový věci se stávaj."

"No," zavrtěl Dawson hlavou. "Dotknul jsem se jí jako ve... já jaksi, dostali jsme se na třetí metu," dokončil.

Paceymu tu chvíli zabralo, aby se neskácel na podlahu. Dawson a Joey, dva největší frigidní (bez urážky) zelenáči a 'nejlepší přátelé' se vydali na sexuální cestu?

"No- co budeš teď dělat?" zeptal se konečně.

Dawson pokrčil rameny. "Já nevím. Nejdřív jsem myslel, že to s Joey proberu - znova - a ujistím se, že se to znova nestane, ale už jsme to zkusili a... z nějakýho důvodu... si nemyslím, že to budu schopnej zastavit."

Pacey se narovnal a poklepal Dawsona po zádech, což ho přimělo, aby na něj překvapeně pohlédl. "Na všechny problémy sis odpověděl sám. Prostě to dělej. Je ti patnáct, život má bejt zábava.... a pokud se ti líbí *být* s Joey, *buď* s ní!"

Jistě, Paceymu se to snadno řeklo, ten sbalil svou učitelku angličtiny, ale pro Dawsona to bylo jiné - že? Bylo to jiné, on byl jiný. Spíš s tím, koho miluješ, a on miloval Jen. Ale jelikož byl Dawson tak nejistým člověkem, jakým byl, hlavou mu vrtalo nekonečné množství otázek. Tak se rozhodl dát průchod svým instinktům.

5

Dawson nebyl, netřeba zdůrazňovat, připravený na to, že k němu Joey vklouzne oknem do pokoje na sobotní filmový večer. Uplynul týden od doby, co spolu vedli poslední 'hovor', bylo to jen samé "ahoj" a "měj se", bezpochyby se jeden druhému vyhýbali. Ať už to byly výčitky, podivnost situace či něco úplně jiného, vyhýbali se hovoru a trávení času o samotě.

Dawson vzhlédl od úkolu a málem spadl ze židle, zatímco tam Joey vstoupila, posadila se na postel a nervózně si kousala ret, jako to dělávala vždy.

"Ahoj," řekl Dawson tiše.

"Ahoj," odvětila Joey s pohledem sklopeným na své ruce. "Podívej, Dawsone, přišla jsem sem dneska, protože... no..." Zarazila se, tvář plnou frustrace, a pak pokračovala. "Vlastně si nejsem až tak jistá. Ale... potřebuju tě."

Po posledních třech slovech se Dawsone zachvěl vzrušením a radostí.

"Potřebovala jsem si s tebou promluvit o tom, co cítím. Protože to, cos mi udělal, no...." Pohlédla stranou.

"Nic takovýho jsem nikdy nezažila."

Dawson vstal a šel si k ní přisednout na postel. "Lituješ toho? Zvoral jsem to? Zneužil jsem tě? Přála by sis, aby...," spustil s přáním, aby se mohl vrátit o dva týdny zpět a ujistit se, že se ty incidenty nikdy nestaly. Ale jeho příval otázek a myšlenek přerušila Joey, která se na něj přitiskla, a ležící na polštářích se vůbec podruhé políbili.

Bylo to naléhavé a vlhké a vášnivé, ústa na ústa, ponoření v tom druhém. Joey se na něj tlačila v touze cítit ho opět uvnitř sebe. Dawson jí přetočil, takže byl nyní nahoře, a znovu jí políbil na krk, zatímco jí vklouzl pod tričko a na ňadra zahalená v podprsence. Tiché steny, vycházející jí z hrdla, přešly v krátké výkřiky. To chtěl. Chtěl Joey znovu udělat, vidět palčivou touhu a vášeň v jejích očích.

Jen stála před zrcadlem a pročísla si rukou vlasy. Věděla, že vypadá božsky. Dnes byla ta noc. Navoněla se za ušima a na zápěstích a nadzvedla si bujné poprsí, aby v těsných modrých šatech vypadalo ještě větší.

Pokud nezabere svádění, Jen už nevěděla, co by zabralo. Jak by jí mohl odolat? Na našpulený dolní ret si nanesla extra příděl rudého lesku a sevřela rty. "Já už jdu...," zanotovala.

Po pár okamžicích bezdeší dala Joey ruku na Dawsonovu, aby zarazila jeho laskání, a nadzvedla jí.

"Dawsone... tohle je špatný," zamumlala, vstala, shrnula se tričko a zvedla podprsenku.

"Máš holku a ačkoli mi myšlenka, že tu nevkusnou poběhlici podvádíš, není proti srsti... není to správný." Znovu si zapnula podprsenku.

"Ne- Joey... na něco přijdem. Určitě!" zaprotestoval Dawson.

"Ne, nepřijdem. Nemůžu. Je to na tobě."

Dawson otevřel ústa, aby promluvil, ale Joey mu na rty přitiskla prst. "Já počkám," zašeptala a vyklouzla oknem.

Á. Hezký svádění, pomyslela si, když slézala po žebříku.

6

Následující odpoledne Joey na cestě ze školy zastavila Jen.

"Joey! Čau- můžem si promluvit?

Joey se zastavila, ale zůstala zticha a věnovala Jen chladný pohled.

"Já vím, že mě nesnášíš," začala Jen a obrátila oči v sloup. "Ale na skutečnost, že teď chodím s Dawsonem, si budeš muset zvyknout. A víš co ti v tom pomůže? Když mi pomůžeš."

Joey si nevěřícně odfrkla a zvědavě na Jen pohlédla. "Myslíš to vážně?" zeptala se. "Co tě vede k tomu, že ti pomůžu?"

"Hele, Joey, jen chci vědět, jestli víš, proč se Dawson poslední dobou chová tak divně."

Joey musela vynaložit veškeré úsilí, aby se nerozesmála Jenině naivitě.

"Nemám tušení," odvětila odměřeně a poopravila si vlasy.

"Aha. No, promiň, že jsem se zeptala," utrousila Jen a s tímto odkráčela.

Poprvé za věčnost měla Joey pocit, že má nad Jen navrch. A mohlo to zajít ještě dále...

Na Capeside padl soumrak a v Dawsonovi narůstalo očekávání. Přemýšlel, jestli se Joey zastaví. Musela se stavit. Po uplynulém večeru by bylo šílené znovu chodit kolem horké kaše! Kdykoli na ní pomyslel, projelo jím nervózní vzrušení. Silné vzrušení. Něco takového nikdy nezažil... dokonce ani s Jen. Pak... se to stalo. Nezaměnitelný zvuk kroků za oknem. Byla tam. Otočil k oknu tvář v očekávání, že dovnitř vleze Joey...

"Jen!" vykřikl překvapením.

Jen se kysela zasmála. "Co je? Nerad mě vidíš?"

"Samozřejmě, že tě rád vidím," ubezpečil jí se zarudlými tvářemi.

Dawson si všiml, že má Jen velmi odvážné modré těsné šaty, které odhalovaly její bujné poprsí. Pomalu k němu přistoupila a pokusila se nasadit sexy pohled, pohled, který říkal: 'Já vím, že mě chceš. No, můžeš mě mít.'

"Dawsone," řekla měkce, "dneska nemám náladu jít ven. Zůstaňme tady."

Neee! Ačkoli se ta nabídka zdála lákavá a bylo to, co kdysi chtěl, měl pocit, že Jen kazí speciální plány. Speciální plány zahrnující jistou brunetu. Vzpomněl si na to, jaké to bylo být v ní... tak hřejivý a uspokojivý pocit. Ten chtíč a vřelost prostě ne a ne zmizet. Chtěl víc...

Jen kolem něj dala ruce a pozvedla tvář. "Polib mě, Dawsone," zašeptala. Byla tak, tak blízko.

Tak to udělal. Sklonil se a políbil jí, představující si, že jsou její plné rty Joeyiny... Jen ho políbila tvrdě a agresivně... a ze zad mu rukami sklouzla do kapes u džín, jakoby by tam něco vkládala. A zničila veškeré naděje, že by mohla být Joey. Dawson se odtáhl, ale stále jí držel za jednu ruku.

"Já- já... promiň, Jen. Ale... tohle já nemůžu. Musíš to pochopit, pokud... mě máš ráda."

Zrudlá Jen o krok ustoupila. "Cože? Dawsone..."

"Jen... prosím. Já- já tě chci..." Bylo pro něj těžké ta slova vyslovit. "Ale... já nejsem připravenej. Ale už brzy budu. Jenom ne dneska."

Jen to konečně přijala za odpověď. Políbila ho na tvář a beze slova odešla.

Dawson se procházel podél zátoky, okouzlen světly odrážejícími se ve vodě. Přemýšlel, kdy se jeho život tak zkomplikoval. Právě odmítl Jen - podruhé. Jeho dívku, jeho pravou lásku. Byla překrásná a starostlivá, chytrá a společenská... Pak pomyslel na Joey. Jeho srdce se divoce vymklo z kontroly. Ty rty... jak si bezděky kousala dolní ret, jak je špulila, jak sténala, jak pracovala jazykem, zatímco jí uspokojoval. Ty oči... něco v nich Dawsona úplně unášelo. To, jak se na něj ten večer dívala, bylo úžasné.

Náhle si uvědomil, že téměř spadl do zátoky, a ustoupil. Chtíč. S Joey to byl čistý chtíč... že? Poodstoupil dále a zašel do menšího lesíka. Byla tma, ale zvláštně příjemně. Stál uprostřed, ruce v kapsám, a obhlížel zátoku. Vzpomínal, jak tam s Joey chodívali plavat a blbnout. Zaslechl šelest a bleskurychle se otočil. Zpoza mohutného stromu vyšla známá postava a Dawson zalapal po dechu. Stála tam Joey.

"Joey," zašeptal.

Joey k němu přikročila a postavila se vedle něj. "Dawsone," zašeptala v odpověď.

"Co tady děláš?" zeptal se Dawson.

"Jenom jsem se procházela a skončila tady," odvětila.

"Já taky," řekl a pozoroval jí koutkem oka.

Minutu bylo ticho, až promluvila Joey. "Dawsone.. o tom večeru. Ty... no, lituješ toho?"

Dawson k ní otočil tvář. "Ne," odvětil popravdě.

Joey svěsila hlavu a dala si pramínek vlasů za ucho. "Chtěla... chtěla jsem ti říct, že to bylo... no, díky." Vzhlédla na něj.

Láskyplně se usmál. "Bylo mi potěšením, věř mi," odvětil, pohlédl jí do očí a dal jí ruku na rameno.

Dawson, který se dal vždy lehce překvapit, znovu nebyl připravený, když Joey pozvedla hlavu a políbila ho. Ale polibek jí hladově oplatil, jazyky se střetly, dvě ústa se probádávala, více a více, žhavěji a divočeji. Jeho ruce jí hladily po zádech, mačkající jí tričko u pasu, pak se jedna ruka odvážila sklouznout jí na nohu a opět výše. Vášeň předchozích tří večerů se opět rozhořela. Dawson opřel Joey o mohutný strom, za kterým se skrývala, a prolíbal si cestu od její klíční kosti až pod ucho.

Joey vzdychla a pomohla Dawsonovi rozepnout jí šortky. Hladově ho hladila po zádech, pak mu stáhla tričko a odhodila ho vedle nich. Dawson nechal Joeyiny šortky sklouznout a ona z nich vystoupila, rty neopouštěla Dawsonovy. Pak, jak deja vu, vklouzl jednou rukou pod lem jejího spodního prádla a druhou si něco vyndal ze zadní kapsy.

Zabralo to jen vteřiny, než Dawson uchopil Joey za boky a nadzvedl jí proti hladké kůře stromu, Joey ho nohami objala. Vstoupil do ní a jemně jí držel zezadu za hlavu. Její tlumené vzdechy bolesti a tlaku přešly ve vzdechy potěšení, zatímco jí sál a kousal bradavky. Prohla proti tvrdému kmeni stromu záda a těsně Dawsona objala rukama. "Ach Joey...," zamumlal, uvědomující si, že toto chtěl celou dobu.

Brzy to na ně bylo příliš a společně explodovali, Joey mu zabořila hlavu do krku a jemně ho kousla do ramene. Spustil jí dolů a znovu se políbili.

Pak Joey dostala nápad. "Pojďme si zaplavat," zašeptala a ukázala k vodě. Plavání je očistí a zchladí.

Dawson měl pocit, že už se o moc déle nebude moci kontrolovat, pokud kolem něj bude Joey nadále takto plavat...

"Joey," zasténal.

"Prosím...," zařehonila se hlasitě a celá ho objala.

Ucítil erekci a Joey nebyla vůbec nápomocná, když mu ho sevřela a třela si ho o sebe.

"Jo...," zašeptal. "Nemám žádnou ochranu... nemůžem..."

"Kdo říká, že budem?" škádlila ho, těsně se ho držící za ramena, ale nechala ho být.

"Jen mě polib," usmála se.

Udělal to a pak se zamyslel, jak to ukončí s Jen. Jeho výmluva může těžko znít: "Promiň, Joey mě svedla... nebo jsem jí možná sved já..."

7

Jen byla velmi zahořklá vůči dvěma lidem. Vůči své babičce, že jí nenechala ten večer jít k Dawsonovi, když by byl pro "to" víc nadšený než večer následující.

A vůči Joey. Ta holka byla neuvěřitelně nesnesitelná! V posledních dvou dnech doslova visela na *jejím* klukovi. Bože, jedna malá vynucená pusa po škole a ona si myslí, že ho vlastní. Právě teď byl Dawson u Joeyiny skřínky. Stáli velmi blízko sebe a Jen viděla Joeyin koketní úsměv na kilometry daleko. Přišla k nim, odhodlaná zbavit Dawsona myšlenek na tu malou panenskou Potterovou a přimět ho, aby si všiml, že je více než ochotná se s ním vyspat.

"A jéje," zašeptala Joey Dawsonovi. "Míří k nám zlá čarodějnice Západu a nevypadá moc potěšeně." Dawson si v obavách skousl ret, přemýšlející jestli bude schopen...

"Ahoj, Dawsone," pozdravila ho Jen mile.

Oplatil jí úsměv. "Ahoj, Jen."

"Musíme si promluvit," sdělila mu a přes rameno mu probodla Joey pohledem.

Než mohl odpovědět, chytla ho za ruku a odtáhla pryč.

"Dawsone, jen chci, abys věděl, že mezi náma je všechno... v pořádku. A pro tebe?" Dawson zaváhal a pak pomalu přikývl.

"Jistě. Hele... právě teď je to trochu komplikovaný. Ale jo, všechno je v pohodě."

Jen se přinutila k úsměvu, jeho odpověď jí nepotěšila. Políbila ho na tvář, chvíli tak zůstala, a pak mu sevřela ruku.

"Bezva. Zatím."

Pomalu se vydala chodbou do třídy. Dawson si povzdechl a potřásl hlavou.

Pak mu zezadu nějaký pár rukou zakryl oči a nějaká ústa zašeptala: "Hádej kdo?"

Zařehonil se a při zvuku jejího hlasu mu naskočila husí kůže. Otočil se a společně roztáli v krátkém, ale přesto vášnivém polibku, přímo uprostřed chodby před stovkami ženoucích se studentů.

Naštěstí (či naneštěstí) byla Jen ve své třídě a prázdně zírala z okna, přemýšlející, co se děje.

Jen při obědě zaujala místo vedle Dawsona. Pacey a Joey si přisedli na druhou stranu stolu, Joey proti Dawsonovi.

"Bože, můj táta mi nedá kvůli flákání školy pokoj," zasténal Pacey a zakousl se do hamburgeru.

"Tak jí přestaň flákat," řekla Joey s očima obrácenýma v sloup.

Pacey se rozhodl ten návrh ignorovat. Jen se otočila k Dawsonovi a dala mu ruku na jeho.

"Chceš si dneska vyjít?" zeptala se měkce.

"Uf... ehm..."

Pacey si všiml, že se Dawson šklebí a červená. Pak koutkem oka zahlédl Joey, jak se šibalsky usmívá a nevinně upíjí džus. Pacey upustil ubrousek a sehnul se pod stůl, aby ho zvedl. Když spatřil Joeyinu nohu v Dawsonově klíně, málem spadl ze židle.

"Jistě," dokázal ze sebe dostat Dawson.

"Bezva," usmála se Jen potěšeně, slepá vůči tomu, co se dělo pod stolem. Pacey jen zpoza ubrousku zíral, nejistý si, zda to, co viděl, byla pravda. To nebylo možný. Joey, dovádějící nohou v Dawsonově klíně, zatímco Jen sedí hned vedle něj?

Dawson si myslel, že exploduje. Chtěl Joey přímo tam a hned. Ale dovádění s nejlepší kamarádkou na stole v jídelně nebyl nejlepší nápad. Chytl jí za nohu, toužící, aby přestala.

Joey se zakřenila do svého pití, uspokojenější než kdy předtím.

Jen se hnala domů, aby se připravila na večer, ale po cestě spatřila Joey. Ale, ale, ale. Byl čas na konfrontaci.

"Joey. Můžu si s tebou na chvilku promluvit?" zeptala se Jen. Joey ztuhla a pozvedla obočí.

"Proč?"

"No, ráda bych ti něco vyjasnila," hlesla Jen se sklopenou hlavou.

"Co?"

"Dawson je můj kluk. Jakože spolu chodíme. Je to tvůj kámoš, jakože spolu nechodíte. Takže ho nech na pokoji." Joey otevřela ústa, aby se bránila, ale Jen pokračovala.

"Jedna malá pusa mezi váma nic nezmění. Takže přestaň s mým klukem flirtovat."

*A šoustat taky?* pomyslela si Joey pro sebe s úšklebkem.

"Nekoukej se tak samolibě, Joey," řekla Jen chladně. "Já vždycky nakonec vyhraju." Pak se vytratila.

"To se uvidí," usmála se Joey a plánovala si sabotování Jeniny schůzky snů.

Dawson byl ve svém pokoje, když vtom vpadl dovnitř Pacey.

"Ježíši! Člověče! Co je děje?" zeptal se Dawson, který shodil nějaké kazety.

"Viděl jsem, jak se dneska Joey činila nohou," začal Pacey. Dawson zůstal v klidu, nejistý si, jak reagovat či co říci. Měl by držet jejich malé randevous v tajnosti?

"Á, to? Ona mě jen... škádlila." Pacey přikývl.

"Aha," řekl sarkasticky.

"Pěkně erotickej vtípek, nemyslíš? Na dva sexuálně nezkušený teenagery jako jste vy dva." Posadil se na Dawsonovu postel, řečí těla požadující pravdu a hned. Dawson se zhluboka nadechl a připravil si odpověď. "No, náš vztah se... pozvedl na novou úroveň." Pacey se naklonil kupředu.

"Ano?"

"Tak dobře!" Dawson se skácel na postel.

"Joey a já... my jsme... no, jaksi... my jsme to dělali."

"Dělali? Jakože horizontální mambo?" Pacey tomu nemohl uvěřit. Dawson zčervenal.

"Spíš bych tomu říkal objímání stromu..."

"Páni. Chci říct, Ježíši. Ale... co Jen?" Dawson vystřízlivěl.

"To ještě nevím. Nevím..."

8

"Tak to bys sakra radši vědět měl," prohlásil Pacey, stojící před Dawsonem jako nějaký vojenský důstojník.

Dawson zatnul zuby. "Jde jenom o to, že... nechci Jen ublížit," odpověděl nejistě.

"A dovádění s Joey pod stolem jí neubližuje?"

"O tom neví!"

Pacey se posadil na postel a zamyslel se. "Promiň, že se ptám, ale... jak to vůbec začalo?"

Dawson se pokusil přijít s odpovědí. "Ehm... no... jeden večer jsme... já prostě... začala mě přitahovat." Zhluboka si frustrovaně povzdechl. "Což je divný, protože jenom tejden předtím jsem prakticky vyhlašoval lásku k Jen."

"No, pokud chceš vědět, co si myslím, tady to je. Vždycky jsem věděl, že vy dva skončíte v horizontální poloze. Jenom ne... takhle brzy."

Dawson přikývl a zkřivil ústa. "Jak myslíš, Pacey."

"S Jen to ukonči, než na to přijde sama," dokončil Pacey. *Možná to pomůže...*

"Nechápu, proč jsi chtěl jít sem," povzdechla si Jen a usrkla si ze sklenice limonády. "Už vím proč. Dobře tu vaří." Dawson se vesele usmál a kradmo pohlédl Jen přes rameno, aby viděl, kde je Joey.

Joey. Jen z jejího jména se mu zachvělo v páteři. Touha po ní ho spalovala... od incidentu u stromu uplynul týden. S Joey se několikrát vyplížit do zadní části knihovny na intenzivní muchlovačky a moc se neomezovali ani na chodbách. A pod stolem se vždy drželi za ruce, i když byla Jen nablízku.

"Čau, čau."

Dawson prudce trhl hlavou a vešel v kontakt s těma oslnivýma hnědýma očima.

"Ahoj."

Spatřil Jen vyslat probodávající pohled. A jéje.

"Vadilo by, kdybych se přidala?" zeptala se Joey sladce a vklouzla na židli vedle Dawsona.

Dawson nadšeně přikývl a Jen vykouzlila falešný úsměv.

"Beze všeho."

"Jak je, Jen?" zeptala se Joey mile. Potlačila zařehtání, když jí po nahém stehnu přejela Dawsonova ruka.

"Fajn. A co ty? Jaký je to dělat servírku?"

"Ehm... skvělý. Moc se mi to líbí." Rozpalovala se, zatímco jí Dawson přejížděl nahoru a dolů po stehně, pak nahoru po kraťasech a...

"To se vsadím. Předpokládám, že mlácení řidičů náklaďáků už máš dneska za sebou, co?"

"Si piš. Teď si smlsnu na Dawsonovi." Joey se zazubila a Dawson netušil, zda se smát, vypadat šokovaně, či jí nadále mučit nekonečným hlazením.

Jen na chvilku vypadala zmateně, ale setřásla to ze sebe. "Á, kamarádský hašteření. Divný."

Dopila obsah sklenice. Joey přemýšlela, jestli je 'kamarádské' i to, co jí dělal Dawson. To sotva. Byla velmi vzrušená. Zastavila ho rukou.

"Dawsone? Moh bys... ehm... mi hned teď s něčím na chvilku pomoct v kuchyni?

Jen otevřela ústa, aby to za něj odmítla, ale Dawson byl rychlý.

"Jasně."

Bleskurychle vstal a následoval Joey, aniž by se byť jen ohlédl.

"Jsi ďáblice," zašeptal jí Dawson, zatímco je vedla dozadu.

"Já vím," zapředla.

Celý vzrušený jí přitiskl ruce ke zdi a začal jí horečně a s novou vášní líbat.

Jen si povzdechla, Dawson jí dělal těžkou hlavu. Co to s ním bylo? Ještě před pár týdny byl do ní dočista blázen!

"Můžu si přisednout?" Jen vzhlédla a spatřila Paceyho.

"Á... čau," řekla otupěle.

"Co tu děláš takhle sama?" zeptal se zmatený Pacey.

"Nejsem tu sama. Joey požádal Dawsona, aby jí s něčím pomoh v kuchyni."

Pacey si nevěřícně odfrkl. To snad ne! Dawson se fakt na Jen jen takhle vykašlal?

"Co je?" zajímala se Jen.

Pacey zavrtěl hlavou. "To nic. Jenom je to trošku divný. To je celý."

Vyskočil ze židle a nechal tam Jen, aby za ním celá zaražená zírala.

Aha. Jak tušil. Stačilo jen následovat horečné vzdechy a řehot. Spatřil je, jak se opírají o zeď, Dawson Joey bezpečně tiskl rukama a jazykem.

"Hm-hm," odkašlal si Pacey. Nevěnovali mu pozornost

"Eh... hmm," odkašlal si hlasitěji.

Dawson sebou trhl a oba na něj upřeli zrak, celí rozmrzelí.

"Co je, Pacey?" zaskučela Joey.

"Fakt bych řek, že byste měli vychladnout... protože přichází Jen..." Pacey kradmo pohlédl skrz dveře.

Pustili se včas, ještě než se Jen dostala ke dveřím.

"A jsme tu všichni," řekla zvesela.

"Dawsone... pojď..." Vzala ho za ruku a vedla ho pryč.

"Dneska večer u mě...," zašeptal Dawson k Joey.

"Budu tam," zašeptala v odpověď. A Dawson zmizel dveřmi.

Pacey naklonil hlavu na stranu a prohlížel si jí.

"Co je?" zeptala se Joey popudlivě.

"Ty jedeš, holka," odvětil Pacey, pak odešel a nechal tam stát Joey s širokým úsměvem na tváři.

9

Po cestě domů Jen stiskla Dawsonovu ruku a usmála se na něj. Dawson jí úsměv neoplatil. Ve skutečnosti se zdál být ztracený v nějakém vysněném světě. Opět. Jen mu pustila ruku a překvapený Dawson shlédl dolů. Jen si založila ruce. "Fajn. Ven s tím, Dawsone."

"Ven... s čím?" zeptal se zmatený Dawson.

"Během posledních... během posledních pár tejdnů jsi mě odmítal... líbat. Být se mnou. Snažila jsem se... no, nechat tě být se mnou, ale ty ne." Smutně zavrtěla hlavou. "Já už se ti nelíbím?"

Dawson otevřel ústa, aby promluvil, ale nevyšlo z něj ani slovo. "Myslela jsem, že mě chceš." Dawson odvrátil zrak. Jo, *kdysi* jí chtěl. Ale bylo to pryč. Zmizelo to chvíli předtím, než si s Joey prožili tu událost u zátoky.

Ty její hluboké vzdechy, ta její hebká pokožka, ty její hebké rty... Nezkusili to znovu... dosud. Ale kdykoli měli příležitost, mazlili se.

"No? Odpověz. Chceš mě?" Jen stydlivě sklopila zrak. "Já tě miluju, Dawsone."

Dawson polkl. *Ale já tebe ne* Chtěl jí říci ne... ale nechtěl zranit její city. Joey ho netlačila do toho, aby to s ní ukončil, ve skutečnosti zbožňovala plížení se za Jeninými zády. Bylo to tak rajcovnější, vášnivější.

"Promiň, že jsem nebyl moc... láskyplnej." Usmál se a vzal jí za ruku. "Já... s tebou chci být." Lhal. Nestydatě lhal. Sklonil se a políbil jí. Trochu přitom zkřivil tvář a myslel na *svou* Joey...

Joey odložila zástěru a vyšla z Ledárny, rozhodnutá projít se po molu.

Naklonila se přes dřevěné zábradlí a nechala si polechtat nos studeným vánkem. Usmála se. Zvykla si na to. Dělala to teď často. Bessie na ní často vrhala podivné pohledy a tohle ráno se zeptala: "Co že jsi tak šťastná?" Joey pokrčila rameny. "Prostě jsem." A vyloudala se ven. Bessie by *zcela* určitě neocenila její 'sexuální interakci' s Dawsonem.

"Vida, vida. Zdravím, slečno Potterová."

Joey v duchu zasténala. "Jdi pryč, Pacey. Nepotřebuju tvý rady o bezpečným sexu, díky."

Pacey se zasmál a připojil se k ní. "Proto tu nejsem." Otočil k ní tvář a náhle zvážněl. "Já vím, že mi do toho nic není, ale... jsi v pořádku?"

Joey se nad Paceyho otázkou nevěřícně zařehonila. "Jestli jsem v pořádku? Co tím myslíš?"

"Ohledně toho, že jste se s Dawsonem... změnili. Dramaticky." Neklidně se zasmál. "Tohle je těžký," zamumlal si pro sebe.

Joey přikývla. "V pohodě." V očích měla vzdálený pohled a Pacey si toho všiml.

"A taky jsem chtěl vědět, jestli má Dawson v plánu... přestat ubližovat Jen."

"Říkal, že to udělá... brzy," zamumlala Joey.

Pacey přikývl. "Á... jasně. Dawson? Ukončit to... s kýmkoli? Úplně to vidím," poznamenal bezděčně.

Joey se zamračila. "Tak co navrhuješ, aby udělal?"

"Co navrhuju, se netýká jeho, ale *tebe*. Ukaž Jen, že už na ní Dawson nemyslí... a šel dál." Pokrčil rameny. "Snadný." Poklepal jí po rameni. "Zatím."

Joey si skousla ret, ponořená v myšlenkách. *Ukázat to* Jen? Na tváři se jí objevil ďábelský úsměv. Ááá...

"Dawsone!" zařehonila se Joey. "Měli jsme se učit."

Políbil jí na ucho. "Jenom chci odčinit včerejší večer. Je mi to moc, moc líto. To... Jen... ona..."

"Klid," zašeptal Joey škádlivě v odpověď.

Byli v knihovně a seděli v uličce s učebnicemi algebry. Dal jí pramínek vlasů za ucho a políbil jí na tvář.

"Nemůžu se uklidnit, když jsi nablízku," řekl svůdně. Přitáhl si Joey do klína, kde se znovu oddali divokému líbání, rukou jí divoce přejížděl nahoru a dolů po zádech, marně se pokoušející jí ve školní knihovně nesundat halenku.

Jen vešla do knihovny, reptající nad nespravedlností toho všeho. Jak si pan Morgan dovolit naložit jí tunu učebnic matiky? Algebra a geometrie jí šly dobře... no, tak nějak.

Ty učebnice samozřejmě byly až vzadu, kam nikdo nechodil. Poličky se pod nimi nejspíše rozkládaly a bůhví, kolik tam bude pavouků.

Minula několik uliček, dokud se nedostala k poslední. Zaslechla šepot a šelest. Zkřivila ústa. Poslední ulička byla také známá jako místo vášnivých eskapád.

Vešla do uličky, snažící se nedat nic najevo a nevydávat mnoho hluku. Pár byl zaměstnán dost vášnivým mazlením a pettingem. Byli ve vzdáleném rohu, bruneta ležící na chlapci. Rukama se jí činil pod halenkou.

Jen se při vzpomínce, že taková bývala, zařehonila. Přivřela oči a projela několik svazků učebnic matematiky, než jednu vytáhla a vzala nohy na ramena.

Když Joey míjela okno, zahlédla svůj odraz. Zasmála se. Tvář měla rudou, rty vášnivými polibky oteklé, oči rozzářené a na krku měla obrovský cucflek. Vytáhla si výše svetr a rozpustila kolem vlasy.

Věděli, že si nemohou odolat... bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Podruhé... Rozhodla se s ním po škole promluvit.

Po té, co Jen v knihovně viděla rozdováděnou dvojici, více než dychtila po tom, aby je s Dawsonem následovali. Zatímco se blížila k jeho skřínce, načechrala si vlasy a přejela rtěnkou rty. Byl tam... a mluvil s Joey... zase?

Jen z dálky pozorovala, jak spolu hravě flirtují. Když mu Joey zatáhla za košili a rozcuchala vlasy, v Jen začal vřít vztek. Joey měla levandulový svetr. Svetr, který Jen z nějakého důvodu připadal strašně povědomý.

Jen k nim přišla a odkašlala si. Spatřili jí a Jen by mohla přísahat, že viděla, jak Dawsonovi povadl na tváři úsměv.

"Ahoj, Jen," řekl živě.

Joey jí zamávala.

"Ehm... Dawsone? Můžu se tě na něco zeptat?" Jen střelila po Joey pohledem, aby jí naznačila svůj záměr. "O samotě?"

"Dobře," odvětil unaveně. Než ho mohla Jen odvést, Joey ho zlehka políbila na tvář.

"Čau," řekla. Jen poklesla čelist, ale jen Dawson jen na kratičký okamžik zavřel oči, pak je otevřel a stanul tváří v tvář naštvané Jen.

"Co to bylo?" vřelo to v ní. "Ehm..." Dawson nevěděl, kde začít.

Joey se jen za dlaní, kterou si zakrývala ústa, usmála.

10

Bylo to o fous, ale pravdu úspěšně odložil. Joey to začínalo vadit... věděl, že ho chce celého pro sebe a bude ho mít, za čas.

Za čas? Co to přesně znamenalo? Nebyl si jistý. Věděl, že ho Joey přitahuje... vzbouzel se propocený z erotických snů o ní a často byl v její přítomnosti zoufalý. Jako to odpoledne při občance. Seděla vedle něj a vlasy měla stočené do drdolu. Zamyšleně okusovala propisku a oči jí zářily. To na Joey zbožňoval... všechno na ní bylo nevinné, ale zároveň žádoucí a přitažlivé. Vyžadovalo to od něj veškerou sílu vůle, aby nevstal, nepopadl jí do náručí a nepolíbil jí. Ale pochyboval, že by to Jen schvalovala. Jen se na něj to odpoledne ani jednou nepodívala a Dawsona vůbec poprvé napadlo, že už to možná ví...

Skočila na něj víc než dvakrát, zkusila v něm probudit vinu a byla láskyplná jak jen to šlo a... nic. Měla podezření, že spoustu jeho pozornosti zaujímá ta oprsklá holka z kanálu, Joey. Hmm. Možná na to šla úplně špatně, nebo ho možná trošku vyděsila.

Jen se před zrcadlem štípla do tváří. Možná, jen možná, kdyby mu ukázala, že by na sebe vzala většinu práce, podlehl by jejímu kouzlu.

Možná potřeboval trochu přitlačit. Na tváři se jí usadil úsměv kočky s kanárkem v zubech. Dnes byl TEN večer. Po dnešku Dawson, ne, *ona* políbí Joey Potterovou na rozloučenou.

Volala Jen a ptala se, jestli by se mohla kolem deváté zastavit.

Nyní bylo osm. Dawson se rozhodl, že dnes je TA noc. Ukončí to s ní. Bude to v soukromí a udělá to co nejtaktněji. Posadil se na postel a zapnul televizi. Ach. Na obrazovce to konečně rozjeli Buffy a Angel naplno. Ten seriál moc nesledoval, jen občas s Joey a dělali si z něho legraci.

Toužebně si povzdechl. Co by dal za to dělat Joey to, co Angel dělal Buffy. Mazlení bylo fajn, oba je vzrušovalo a bylo dobrou náhradou pro oblečenou předehru... ten den v knihovně byl pěkně divoký. Zavřel oči a zasnil se o ní.

"Dawsone?" Rychle oči otevřel a zvedl se na lokty.

"Joey!" zalapal po dechu.

Elegantně vklouzla oknem dovnitř a chvíli zůstala na místě, oči zářící, rty plné. Měla na sobě námořnické tričko a kraťasy. Působilo to přirozeně a překrásně.

"Joey?" zopakoval Dawson. "Nebyla jsi tu od... posledně. Co... co bys chtěla?"

Joey postoupila kupředu. "Chci tebe, Dawsone," zachraptěla.

"Ach Joey," zlomil se mu hlas. Sáhl si pro ní a společně spadli na postel, divoce se líbající.

"Miluju tě," zašeptala Joey.

"Taky tě miluju," zasténal. "Pomiluj mě," zašeptala chraplavě.

"Cokoli chceš," odpověděl stejným tonem, zatímco jí stáhl tričko přes hlavu a odhodil ho na podlahu.

Jen se rozhodla, že čím více odhalené kůže, tím lépe. Když si představila, jak se na ní Dawson bude v těch šatech dívat, pyšně se pro sebe usmála. Neměla je na sobě od slavných dnů v New Yorku!

S ochranou si nelámala hlavu, věděla, že Dawson bude mít nějakou vlastní. Znovu si prošla svůj plán. Po žebříku vleze dovnitř... zeptá se, jestli by nemohli skouknout nějaký film. Pak mu začne masírovat krk, nebo ho políbí nebo tak něco. Pak...

Pouhá myšlenka, jaká by byla jeho reakce, kdyby mu sklonila hlavu do klína nebo něco takového, jí vehnala šťastnou červeň do tváří. Podívala se na hodiny... bylo 20:30. Možná by měla přijít dřív, překvapit ho!

Zatímco Dawson přirážel, Joey vydala tlumený vzdech, který přešel v hlasitý, ale stále hrdelní sten, zvrátila hlavu a co nejtěsněji Dawsona sevřela. Myslela si, že poprvé to bylo velmi dobré... nejdříve trošku nemotorné, ale skončilo to skvěle. Ale nikdy nezažila takovýto druh rozkoše.

Dawson si to rovněž nesmírně užíval. Vzájemný zápas pokračoval, ale nakonec jí Dawson předal kontrolu. Pocit jejích přirážejících boků byl pro oba příliš. Ruce jí položil po stranách a vzepřel se.

Stiskla mu záda, nehty přitlačily. Dawson přivítal známou bolest, našel si svými rty její a velmi vášnivě se políbili.

Jen došla k žebříku a zastavila se. Naposledy si zkontrolovala vizáž a pak začal lézt nahoru. Na půl cesty jí sjela noha z příčky. Jen zalapala po dechu a pokusila se chytnout žebříku, aby nespadla dolů, ale vysmekly se jí ruce. Sotva mohla zakřičet, už se řítila k zemi a přistála na zadek.

"Au," zasténala a třela si ho. Pomalu a namáhavě vstala, náhle se jí lézt po tom ztraceném žebříku nechtělo.

Dawson a Joey se drželi, tváři jim oběma žhnuly.

"Páni," vydechl Dawson a shlédl na ní.

"Já vím," odvětila měkce s pocitem neuvěřitelného štěstí. Když četla knížky, ve spoustě z nich se psalo, jak jsou teenagerovské zážitky hrozné. Ale s Dawsonem to bylo, jako by oba přesně věděli, co ten druhý vyžaduje; i když nikdy nemluvili o tom, co se jim líbí. A před tím incidentem u stromu byli panic a panna.

"Přála bych si takhle zůstat navždycky," hlesla Joey a zvedla se. "Ale slíbila jsem Bessie, že uklidím."

Dawson se rovněž posadil. "Dobře." Povzdechl si a něžně jí políbil. Sáhla dolů a zvedla své spodní prádlo, kraťasy a tričko, Dawson učinil totéž. Když se oblékli, upravil postel, přičemž zakryl vlhkou skvrnu.

Joey mu dala ruce kolem krku a pohlédla mu do očí. "Miluju tě," zašeptala. "Upřímně, skutečně miluju."

Dawson se zasmál. "Fakt? Proč to?"

"Řekněme jen, že dávám přednost klukovi se smyslem pro romantiku... ale větší joystick taky není na škodu," škádlila ho.

"Ty prostopášnice...," zalapal Dawson po dechu v předstíraném šoku a zalechtal jí.

"Přestaň," zavrčela Joey. "Nesnáším lechtání."

"Ale vím, že zbožňuješ zápas," odvětil, popadl jí a stáhl si jí na sebe. "Můžeš začít nahoře," zařehonil se.

Joey se mu marně pokoušela přitisknout ruce na postel, stále jí svíraly kolem pasu. Vyrazila proti němu, ale on jí přetočil, takže byl nyní nahoře. "Já se nikdy nevzdám."

"Ani já ne," odvětil Dawson a ustali v zápasu, aby se políbili.

Jen zamžourala skrz okno, bylo zavřené. Po té, co vstala a dodala si odvahy, konečně se živá a zdravá dostala nahoru. Oči se jí uzpůsobovaly tmě a cítila, že se jí z tváře vytrácí barva. Pravda vyšla najevo, tam na té posteli, kde Joey a Dawson ve vší počestnosti koukávali na filmy, se teď oddávali sladkému, dlouhého polibku. Takže všechna její nejasná podezření byla pravdivá. S pocitem prohry se otočila a slezla dolů. Ještě to neskončilo.

11

Když šla Jen následujícího ráno školní chodbou, stále se cítila ponížená. Nikdy, po celou dobu, co chodila s Dawsonem, jí nenapadlo, že by Joey Potterová, servírka, rivalka ohledně Dawsonovy náklonnosti, vyhrála.

U Paceyho skříňky spatřila Paceyho a Dawsona, Pacey si jako obvykle stěžoval na školu a Dawson mu soucitně naslouchal. Vykročila jejich směrem. Měla by dát hned teď jasně najevo, že to ví? Krev jí vřela zlostí, chtěla mu useknout hlavu a hodit jí do zátoky! Ale nebyla tak naštvaná na Dawsona, jako byla naštvaná na špindíru z pod mostu.

Přejala pohledem chodbu a nakonec jí zrak padl na Joey, která někam kráčela; vzdálený pohled ve své andělské tváři. Našlápla si to k té mrše, ale ta zapadla do knihovny. Jen se nezdráhala a vešla tam za ní. Joey se usadila za jeden ze stolů a vyndala si učebnice. Jen byla překvapená, že se pořád stará o známky, člověk by řekl, že po ztrátě panenství se skamarádí s Abby a začne vymetat bary nebo tak něco. Přistoupila ke stolům a praštila s batohem přímo před Joey. Polekaná Joey rychle vzhlédla.

"Á... co je, Jen?" řekla zdvořile s trochu rozmrzelým výrazem.

"Ty prolhaná, zákeřná běhno," hlesla Jen.

"Cože?" odvětila Joey tiše, ale Jen promluvila hlasitěji. "Nevím, co jsi udělala... nejspíš jsi ho nadopovala a pak svedla..." Krutě se zasmála. "Kdo by s tebou chtěl píchat? Bylo by to neohrabaný a nudný, vždyť jsi byla *panna* a všechno."

Všichni v knihovně ztichli a naslouchali zajímavé hádce, jak to měla dívka z New Yorku v úmyslu.

Joey Jen ignorovala, skousla si ret s sklopila zrak do učebnic. Normálně by z ní ty kraviny vytloukla, ale lépe vypadat neafektovaně a v pohodě a udržet si alespoň trochu důstojnosti.

Jen její klid urazil a škubla jí za vlasy.

"Au!" vydechla Joey. Nemohla uvěřit, kam až Jen zachází. V klidu si vlasy zase uhladila.

"Získám ho zpátky, Joey. Jenom tě zneužívá. Miluje mě," prohlásila Jen.

"Jennifer! Josephino!" ozvala se ostře slečna Tingleová, zatímco k nim přistoupila. "Co je to za chování... hned odtud zmizte, než nás *zase* nechám po škole."

Joey, neuvěřitelně naštvaná, že je vyháněna z knihovny, sebrala své učebnice a vztekle vyšla ven.

Jen jí následovala. "Jen se na tobě zacvičoval. Potřeboval zkušenosti... tak jaký to bylo?" zaprskala Jen Joey do ucha.

Joey vzteky zčervenala, ale nadále Jen ignorovala. Nechtěla si s ní vyměňovat historky ze sexuálního života, děkuji mnohokrát. Bylo to osobní a jen mezi ní a Dawsonem. Jen to vůbec nepříslušelo říkat. "Hele," vyhrkla nakonec. "Nech mě bejt. Není to má vina, že tě podved. Jasný?" Rychle se vydala pryč a nechala Jen v davu za sebou.

"Čau, Dawsone," pozdravila ho Joey s úsměvem. Oči mu zazářily a naklonil se k polibku, ale Joey ho odstrčila. "Teď ne," řekla tiše.

Pacey se k nim u stolu v jídelně připojil a zazubil se při tom na Joey. "Ty liško podšitá. Rozkřiklo se to po celý škole. Ty a Jen, velká hádka."

Dawsonovi poklesla čelist. "Cože?" vydechl.

"Ne," opravila Paceyho Joey. "To *ona* se chtěla hádat se mnou." Pokrčila rameny. "Ví to. Jak, to nevím, ale... jo, byla fakt namíchnutá." Usrkla si džusu a upřela zrak na Dawsona. "To bude asi tím, že jsi jí o tom nezvlád říct." Vstala. "Musím jít. Čau za chvíli." Odešla.

"Jo, chlape... měl jsi jí dát kopačky," sdělil Dawsonovi Pacey. "Snadný. Jen mi vysvětli... konečně sis všimnul, že má Joey-"

"To nezkoušej, Pacey," varoval ho Dawson. "Tak to není."

"Já vím. Mám za tebe radost." Poklepal Dawsona po rameni.

Náhle se židle naproti Dawsonovi odsunula a těžce na ní dosedla Jen, probodávající Paceyho pohledem. Pacey se zasmál a pak se zamračil. Vstal a taktně odešel.

Dawson si skousl ret. A jéjej... Modlil se, aby se Joey vrátila brzy.

"Takže...," řekla Jen a napila se vody. "Nedělal jsi to se mnou, protože jsi vojížděl nejlepší kámošku, dceru vězně." Jen neměla v úmyslu, aby to vyznělo tak zle, tak ošklivě, tak... zle. Ale nemohla si pomoct. V takovýchto chvílích shazovala masku andělské, chápavé dívky, a nasazovala si tu starou z New Yorku.

Dawson se zamračil. "Není to žádná 'dcera vězně'. Je to Joey. A ano..." Povzdechl si. "Mrzí mě, že jsem ti ublížil. Ale bylo to strašně zmatený."

Jen si odfrkla. "Vážně? Tomu si mi těžko věří."

"No, bylo to tak," trval na svém klidným hlasem Dawson. Rozhodl se všechno vyložit na stůl. "Byla má nejlepší kamarádka a ano, začal jsem na ní myslet sexuálně. Ale taky to zašlo dál, Jen. A za to se omlouvám... ale můj zájem o tebe... a vztah je pryč."

Jen přikývla. "Takže... mi dáváš kopačky."

"Takhle to neber," řekl pevně. "Naše cesty se rozešly, asi."

Jen prudce vstala. "Fajn," řekla.

Skončilo to. Když odešla, Dawson zhluboka vydechl. Je to tu. Zmizela mu ze života.

"Slyšela jsem od Paceyho, že jsi jí dal kopačky," řekla Joey, když k němu vlézala oknem. "Promiň, že jsem se včera nevrátila. Věděla jsem, že tam bude."

"To nic." Dawson dokončil urovnávání videosbírky a posadil se na postel. "Páni. Nemůžu uvěřit, že po tý svý... svý... poblázněnosti... jsem to já, kdo to skončil."

Joey se posadila vedle něj a vzala ho za ruku. "A já nemůžu uvěřit, že jeden vynucenej polibek po škole změnil naše přátelství."

Dawson se usmál. "Já vím. Ale... cokoli jsem s Jen Lindleyovou měl... skončilo to." Nevěřícně zavrtěl hlavou.

Joey si lehla na postel a zapnula televizi. "Víš, nikdy jsme se nedostali k rozebrání toho, co s náma sakra stalo."

Lehl si vedle ní. "Já vím. Takže... jakej z toho máš pocit?" Přejel jí rukou po břiše.

Zařehonila se. "Hezkej, asi. Ale žádnej skutečnej rozdíl. Možná se cítím trošku... svobodnější? Víš, můžu vyjádřit svý city."

"Já bych řek, že mám pocit, jako by se mý oči otevřely celýmu světu možností." Zazubil se. "V podstatě se otevřely tobě." Pohladil jí po tváři. "To, co máme, není jen o sexu a sexuálním napětí. Já myslím... já myslím, že tě miluju."

Joey mu pohlédla do očí. "Myslím, že já tebe taky," odvětila.

Pak se na sebe usmáli. Nikdy je nenapadlo, že by jeden polibek po škole mohl změnit jejich vztah, odhalit mezi nimi lásku. Ale nestalo by se to nakonec tak jako tak?

"Pořád ale nemůžu zapomenout na ten incident u zátoky," usmála se Joey škádlivě. "Ne zrovna ideální místo na ztrátu nevinnosti."

"Nebylo to špatný... že ne?" svraštil Dawson nos.

"Ne," uklidnila ho.

Věděl, že je upřímná. Způsob, jakým reagovalo její tělo, jak žhnula její jemná pokožka, její oči... její vzdechy... když na to pomyslel, začalo mu být horko. Dawson jí vzal za ruku. "Pojďme se projít," řekl.

Zvedl jí a odvedl jí ven, kde slezli po žebříku a zmizeli v temnotě.