Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

I odpuštění pomáhá

jamy


Dawson a Joey v hotelu. Leží na posteli a dívají se na zprávy. Dawson se na Joey otočí. "Joey?"

"No?"

"Jednou si budeš muset se svým tátou promluvit. Dřív nebo později svědomí přeroste vztek, a ty pak budeš litovat, že jsi s ním nepromluvila dřív."

"Cože? Ty chceš abych mu odpustila to všechno, co udělal mámě, a taky že nás s Bessie opustil?"

"Joey, já neříkám, že udělal správnou věc, když prodával drogy, ale asi to nedělal kvůli sobě, nemyslíš? Chtěl abyste žili líp"

"To si mohl najít práci. A vůbec, co se do toho pleteš, Dawsone." Začíná křičet. "To je snad moje věc, jestli mu odpustím nebo ne." Křičí na něj. "Jasně, ty jsi ve svým tátovi vždycky viděl a měl dokonalýho otce, tebe táta nikdy doopravdy neopustil."

"Joey, přestaň, co je to s tebou?" pokouší se ji přeřvat Dawson. "Já ti chtěl jen pomoct, my všichni chceme. Ty si jen nechceš nechat poradit, ani pomoct, hraješ si na drsnou holku, ale ty nejsi, rozumíš? Znám tě celej svůj život, Joey. Ty mu chceš odpustit, jen se bojíš, že když to uděláš, tak si myslíš, že tím nějak ublížíš svý mámě. Ale tvoje máma by určitě chtěla, abys mu odpustila a měla zase svýho tátu. Ty bys to taky určitě chtěla, Joey, nemám pravdu? Tvůj táta tě miluje jak jen nejvíc otec může milovat svou dceru, proč mu nechceš odpustit? Mámu z toho vynech a jednej srdcem."

"Promiň, Dawsone, já jsem na tebe nechtěla křičet, já jen nevím, co mám dělat. Jedna půlka mýho já mu chce odpustit, strašně moc, ale ta druhá se bojí. Bojí, že to udělá znova, a ublíží nám tím ještě víc." Začíná brečet. "Nechtěla bych to zažít znova, víš? Ten pocit, kdy máma umřela, byl strašnej, ale ještě horší byl, když tátu odváželi do vězení. Najednou jsem neměla mámu, a ani tátu. Bylo mi třináct. Jiný holky jezdily s tátou na výlety. Já nemohla. Vážně promiň, Dawsone, ale já nevím, co mám dělat. Kdybys tady nebyl ty, nevím, co bych si počala. Možná jsme sem ani neměli jezdit."

Dawson ji najednou bez váháni objal. Přivoněl k jejím vlasům, držel ji v náručí, připadalo mu to, jako by držel anděla. Najednou si uvědomil, co k ní cítí, miloval ji. Ted už mu myšlenka s Joey chodit nepřipadala jako incest. Měl takové pocity už dávno, jen si jimi nebyl jist, ale najednou, jako by se mu vyjasnilo, srdce s mozkem začalo spolupracovat, a on věděl, že jedinou věc, kterou teď chce, je být s ní. Joey měla ty stejné pocity. Byla do Dawsona zamilovaná, co si jen pamatovala. A konečně ji držel v náručí. Cítila jeho dech na krku a chtěla ho políbit. On to taky chtěl, jako by na tom závisel jeho život. Jenže to byl Dawson Leery, ten Dawson, který všechno předem analyzuje. Ale na to nebyl čas. Joey se to určitě bude po chvíli zdát trapné a odtáhne se, pomyslel si. Tak co měl dělat? Byla to správná věc? Tahle situace mu dávala víc otázek než odpovědí, ale cítil, že to chce udělat. Udělám to, řekl si, ať to má následky jakékoli.

Podíval se Joey do očí, naklonil se a políbil ji. Joey jen zaražena sílou okamžiku stála, po chvíli si uvědomila, co se děje, a začala mu polibek vracet. Pár minut tam stáli a líbali se. Pak se odtáhli. Nevěděli co říct. Jen tam tak stáli a dívali se na sebe. Pak promluvil Dawson.

"Takže spíme z leva do prava?"

"Jasně," vyhrkla Joey.

Zalezli pod deku a pokoušeli se usnout. Ale nešlo to. To, co se před chvílí stalo nešlo jen tak zaspat. A už vůbec ne, když se to stalo Dawsonovi a Joey. Dawson už měl toho právě dost. Proč skrývat svoje pocity? Miluju ji, ona mě, tak proč s tím něco neudělat.

"Joey? Spíš?" zeptal se Dawson.

"Ne,"odpověděla.

Bylo těžké říct to. Tentokrát neměl připravený patnácti minutový proslov. To, co cítil šlo vyjádřit jen dvěma slovy.

"Miluju tě," řekl a odmlčel se. Zbytek byl na Joey.

"Cože? Dawsone jak.., co?"

"Miluju tě, to jsem řekl. Já myslel, že to takhle chceš."

"To myslíš vážně?"

"Naprosto."

Najednou se vytratily Dawsonovy filmové fráze, a odpovědi se smrskly na párslabičná slova.

Joey nemohla uvěřit, co jí právě řekl. Miloval ji. Sen se stal skutečností. Ale co měla říct? Neměla tušení, řekla jen to, co cítila.

"Já tebe taky."

Usmáli se a začali se znova líbat, tentokrát už nikdo z nich nepřemýšlel, jestli je to chyba nebo ne. Chtěli to tak a cítili, že je to správné. Líbali se tak dlouho, dokud neusnuli.

*****

Dawson otevřel oči a uviděl vedle sebe spící Joey. Je tak nádherná, pomyslel si. Najednou otevřela oči.

"Ahoj," řekla rozespale.

"Ahoj, tak jak ses vyspala?"

"Tak jako ještě nikdy ve svým životě."

Dawson se na ni usmál. Joey si nemohla pomoct a usmála se taky. Naklonil se a políbil ji, pak odešel do koupelny.

"Skočím pro snídani", zakřičela za ním Joey.

"Dobře."

Dawson si dal načas, chtěl vypadat dobře, zvlášť pro Joey. Když vyšel z koupelny, Joey už byla zpátky. Na stole leželo pár koblih a kafe. Joey seděla u stolu a četla nějaký časopis, když zaslechla dveře od koupelny, vzhlédla. Stál tam Dawson, perfektně oholený a upravený. Líbilo se jí, že tohle dělá kvůli ní.

"Dneska zajdu za tátou," řekla Joey.

"Vážně, no teda jestli to chceš."

"Jo, chci Dawsone, přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekl a měl jsi pravdu. Mohl bys mě tam doprovodit?" zeptala se nejistě.

"Samozřejmě," odpověděl Dawson.

*****

"Dobrý den, jdu za Mikem Potterem, jsem jeho dcera."

"Pojďte za mnou."

Dozorce ji zavedl do malé místnosti, kde později přivedl i jejího tátu. Posadili se. Sedeli naproti sobě, ale nikdo nic neříkal. Joey nevěděla jak začít.

"Přišla jsem, abych ti řekla, že jsi mě zklamal. Zklamal jsi mě, Bes a taky mámu, ale já tě potřebuju. Potřebuju mít tátu. Nechci, aby sis myslel, že jsem ti všechno odpustila, ale nezlobím se na tebe, a mám tě ráda."

"Taky tě mám rád, dceruško, ani nevíš jak."

*****

U Leeryů se konala velká oslava. Gale a Mitch se konečně usmířili, přestali se hádat, zapomenou na všechno špatné, co si udělali, a zkusí to od začátku. Přípravy na zahradní slavnost vrcholily. Všude bylo plno jídla. Byl tam Pacey, Jen, paní Ryanová, Bessie, samozřejmě Mitch, Gale a taky Bodie, čekalo se už jen na Dawsona a Joey.

*****

"Co se to tady děje?" zeptali se ruku v ruce přicházející Dawson a Joey.

"Dawsone, synu, dovol, abych ti s radostí oznámil, že jsme se s tvou matkou smířili," řekl Mitch.

Dawson ho samou radostí objal. "Gratuluju, paní Leeryová," řekla Joey.

"Děkuju. A co vy, jak jste se měli?"

"Dobře, vážně dobře."

"Jo vážně," přidal se Dawson a dal Joey ruku kolem ramen. Na Paceyho tváři se objevil poťouchlý úšklebek.

"Tak jste do toho konečně praštili, co, kámo?"

"Polib si, Pacey," odhrkla Joey.

"Jen si štěkej Potterová, jen si štěkej."

*****

Dawson a Joey stojí na molu a pozorují západ slunce.

"Víš, poprvé v životě mám pocit, že můj život má nějakej smysl," řekla Joey.

"Já taky, a myslím, že všechno štěstí v mým životě způsobuješ ty. Miluju tě, Joey Potterová."

"Já tebe taky, Dawsone Leery."

KONEC