Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Slova, která potřebuji slyšet

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Dawson Leery se ve svém hotelovém pokoji zhroutil na postel a frustrovaně zasténal. Nehledě na to, jak klišovitá mu připadala myšlenka, že měl 'jeden z těch dnů', cítil, že přesně to se stalo.

"Dobře, zrekapitulujme si to," řekl si pro sebe nahlas. "Joey se mnou nemluví, Natasha mě chtěla připravit o práci. Nějak jsem si jí dokázal udržet, protože Natashe bylo líto mýho politovánihodnýho já... a ještě k tomu jsem pořád v tomhle hotelovým pokoji, sám... a lituju svý politováníhodný já?"

Znovu zasténal a zabořil hlavu do polštáře.

To byl příběh jeho života, ne? Klukovi se líbí holka. Kluk sbalí holku. Kluk ztratí holku. Všechno pořád dokolečka. Bylo by snažší, kdyby za to mohl někoho... kohokoli... vinit, přišlo mu však, že je to jen jeho vlastní vina.

Proč prostě nemohl zůstat tohle léto v Bostonu? Nebo proč s ním nemohla Joey letět do LA? Nebo proč Natasha nemohla zapomenout jeho číslo?

Zasmál se pro sebe. Jo, co kdyby tohle a co kdyby tamto. Ale pořád na tom byl stejně jako vždy. Sám a nešťastný.

Náhle se ozval zvonek od dveří.

"Jo?" zvolal, ale odpovědi se nedočkal. Povzdechl si a šel otevřít.

Zamžoural skrz kukátko a spatřil nějakou osobu s dlouhými hnědými vlasy.

"Natasha," zamumlal.

Dawson se na chvíli zarazil. Nebyl si jistý, co chce vlastně udělat. Nakonec pomalu odemkl dveře.

"Hele, je pozdě a...," začal, ale pak se zarazil.

Ve dveřích stála nervózní Joey.

Dawson tam jen stál s otevřenými ústy. Nevěděl, jestli má být šťastný, nebo vyděšený.

"Ahoj," řekla. "Můžu dál?"

"Jo," odvětil. "Jo, jistě... samozřejmě. Pojď."

Když Joey vešla dovnitř, Dawson za ní zavřel dveře. Trochu uvedená v úžas přejela pokoj očima.

"Páni," poznamenala. "To je... je to tu fakt skvělý."

"Věř mi, ve srovnáním s Toddovým pokojem to nic není," řekl jí. "Ehm... proč jsi tady?"

Joey na něj pohlédla.

"Beru to tak, že z toho nejsi odvázanej."

"Ne... ne, jsem!" opravil jí. "Moc rád tě vidím. Jsem jenom... zmatenej."

Joey mu věnovala jeden ze svých známých 'poloúsměvů'.

"Jen jsem tě chtěla zastihnout, než se vrátíš do LA," vysvětlila. "Nejspíš se zas uvidíme až na vánoce, viď?"

"Vlastně mám tu práci zpátky," informoval jí Dawson. "Neptej se."

Přikývla a pak mu poprvé od té chvíle, co vstoupila do pokoje, pohlédla do očí. Všimla si, že má pod nimi tmavé kruhy.

"Vypadáš příšerně," poznamenala. "Kolik jsi toho naspal?"

"Tři dny jsem nezamhouřil oko," odvětil. "Měl jsem... těžkej tejden."

Joey znovu přikývla a sklopila zrak.

Ten výraz v její tváři... Dawson takový ještě nikdy předtím neviděl. Nebyla to zlost, nebo smutek, nebo výčitky, nebo něco podobného. Byl to spíše... odpor, ale ne vůči jemu.

"Dawsone, můžu ti položit otázku?" řekla nakonec. "Myslíš si, že jsem odvážnej člověk?"

"Joey, ty jsi jedna z nejodvážnějších lidí, co znám," odvětil.

Joey na něj pohlédla a tlumeně se zasmála.

"Neříkej. Tak to mě očividně neznáš tak, jak jsme si oba mysleli."

"Proč to říkáš?" zeptal se.

"Pamatuješ si, jak se rozešli Pacey a Andie?" zeptala se. "Těsně předtím jsem s ním o tom mluvila. O tom, jak ho Andie podvedla a o tom, že by si měl rozmyslet, co s tím udělá. Bylo jí to líto a já... já chtěla, aby jí odpustil. Chtěla jsem, aby byli v pohodě. Možná ne úplně v pohodě, ale přinejmenším, aby to byli schopní zvládnout. Tak mi řekni, Dawsone, proč nemůžu udělat to samý, když to není ani trochu tak špatný?"

"Joey, je mi to moc líto," řekl jí Dawson. "Nikdy jsem neměl v úmyslu ti... ti ublížit, jak jsem to udělal. Musíš mi věřit, že... "

Náhle Joey postoupila o krok kupředu a přerušila ho.

"Sakra, Dawsone! Tady nejde o tebe, tady jde o mě. Začínám si myslet, že to tak vždycky bylo!"

"Co tím myslíš?" zeptal se.

"Když jsem se vrátila do práce, políbila jsem Eddieho," vysvětlila.

Dawson se musel ovládat, aby mu nepuklo srdce. 'Eddie' musel být ten kluk, s který přivezla to jídlo.

"A chceš vědět proč, Dawsone?" zeptala se. "Je to zábavný, protože jsem si to neuvědomila, dokud mi to sám neřek. Nepolíbila jsem ho proto, že bych si chtěla zariskovat, nebo proto, že by mě přitahoval, ani nic takovýho. Ne, políbila jsem ho, protože jsem chtěla zapomenout na tebe."

"A proč mi to říkáš?" řekl rychle Dawson.

Už toho měl dost. Zkoušela mu ublížit, nebo co?

"Protože to není poprvý," odvětila. "Když si se mnou Eddie promluvil, najednou se spousta věcí dokonale vyjasnila. Všechno, co se stalo v posledních pěti letech, najednou dávalo perfektní smysl. Kdykoli jsem byla frustrovaná, nebo naštvaná, nebo se cítila osamělá kvůli něčemu, co jsi řek nebo udělal, jsem se obrátila na někoho jinýho. A z toho, že jsem... že jsem ty lidi využívala, je mi špatně."

"Nedáváš smysl, Joey!"

"Dávám dokonalej smysl, nechápeš to?" pokračovala Joey a do očí jí vstoupily slzy. "Jen se koukni, co jsem udělala. Můj učitel, 'člověk, co mi dává známky', Charlie, úplně bezcharakterní osoba. Bože, po celou dobu, co jsem byla s Paceym, jsem si přála, abys to byl ty!"

CO-CO-ŽE?, pomyslel si Dawson.

"Promiň? Řeklas právě, že...?"

"Chceš slyšet tu ironickou část? Věděl to. Je to tak, věděl to celou dobu a říkal mi to zas a znova. Nevěřila jsem mu... ale měl úplnou pravdu. Tak do toho... řekni něco."

"Co chceš, abych řek?" zeptal se jí Dawson stále napůl šoku z toho, co mu právě řekla.

"Něco... cokoli!" vykřikla. "Pověz mi, jak špatnej člověk jsem... "

"To nejsi!" střelil zpět.

"Ještě jednou, jakže bys mě to nazval?" odvětila. "Jak si dobrej člověk může takhle zahrávat s citama jinejch lidí? Jak se může odvážnej člověk chovat jako zbabělec a utíct pokaždý, když má na dosah to, co vždycky chtěl?"

"Lepší tohle, než to ani nezkusit!" vykřikl. "Jestli jsi ty zbabělec, tak jak bys nazvala mě, hm? Čekal jsem celej rok, abych ti řek, co k tobě cítím, promarnil jsem tolik vzácnýho času, kterej jsem měl radši strávit..."

"Čím?" zeptala se.

"Já nevím," zamumlal. "Zkusit to znovu a líp nebo něco."

Joey si posměšně odfrkla.

"Našla bych si způsob, jak z toho vyklouznout," odvětila smutně.

"Každou dobrou věc, která si mi stala, jsem dokázal zvorat," pokračoval Dawson. "Dávám vinu sám sobě a možná, že to není má vina.... ale vím, že cokoli se mezi náma stalo nebo nestalo, není tvá vina."

"Ale ano, je."

"Tak proč se sakra cítím tak vinnej, hm?" zeptal se jí. "Nejsem v tom nevinně. S někým jsem přes léto chodil a s rozchodem jsem otálel až příliš dlouho. Proč? Protože jsem se bál, že jsi třeba nemyslela vážně všechno, co jsi v květnu říkala na letišti. Dobře, uznávám, že sis s mýma citama v minulosti zahrávala, ale jestli je tu někdo zbabělec, tak... tak jsem to já."

Po dlouhé chvíli ticha nakonec promluvila Joey.

"Bylo by ti líp beze mě."

"To není pravda a nikdy nebude," odvětil.

"Jo, jasně," poznamenala sarkasticky a rozplakala se. "Až skončí natáčení toho filmu, přestěhuješ se natrvalo do LA, stane se z tebe velká hvězda a jednoho dne dostaneš Oscara a po boku ti bude stát někdo jako Natasha. Bude to nejlepší noc tvýho života."

"Špatně," namítl. "Nejlepší noc mýho života byla noc, kdy jsme se milovali."

Stále s pláčem na něj pohlédla.

"Joey."

"Každej, komu na mně záleželo, buď umřel, nebo mě opustil," připomněla mu. "Dříve či později to uděláš taky."

"Nikdy," slíbil jí Dawson.

"Tak řekni jednu věc, kterou mě přesvědčíš o opaku," požádala. "Nemůžeš, viď? Můžeme dělat všechna tahle grandiózní prohlášení, ale nikdy neřekneme to podstatný. To, co skutečně něco znamená."

Dawson nic neřekl. Joey si povzdechla a zamířila ke dveřím.

Dawson jí bezmyšlenkovitě předběhl a přidržel dveře zavřené.

"Miluju tě," řekl.

Joey ustoupila od dveří, překvapená jeho náhlým prohlášením.

Dawson se k ní pomalu, krok po kroku, přiblížil.

"Chceš slyšet, co je podstatný, tak tady to je. Miluju tě."

"Přestaň," zaprosila.

"Miluju tě, Joey. Miluju tě."

Konečně to bylo na Joey příliš. Zhroutila se mu do náručí a z očí se jí vyhrnuly proudy slz.

"Miluju tě, Dawsone," řekla mu na oplátku. "Tolik tě miluju."

Dawson jí pevně objal.

"Znamenáš pro mě víc než cokoli na světě," řekl a sám se rozplakat. "Víc než já, víc než filmařina a zcela jistě víc, než nějaká herečka, která nejspíš zapomene mý jméno, jakmile skončí natáčení. Jestli mě požádáš, abych na to všechno zapomněl... jestli mě požádáš, abych se na všechno vykašlal a odjel s tebou na kraj světa, udělám to. Tolik pro mě znamenáš. Tak dlouho, jak jen budu živ, tě nikdy neopustím. Udělám pro tebe cokoli.... stačí jen, když mě požádáš."

"Neopouštěj mě," zaprosila a pevně zavřela oči.

Najednou Dawson pocítil, jak ho zaplavuje vlna čistého štěstí. Jako by ho všechno bolest, která se od střední školy nahromadila, náhle opustila.

Pak si všiml, že ho Joey líbá na rameno. Začala stoupat výše, až ho líbala na krk.

"Jo?" ozval se, i když bylo dost zřejmé, co dělá. Teplý dotek jejích rtů na jeho krku to jen podtrhl.

Lehli si na postel, zatímco ho Joey stále líbala.

"Říkal jsi, že uděláš cokoli, viď?" zašeptala. "Já... já potřebuju tohle, jo?"

Joey se odmlčela a pohlédla mu do očí. Dostalo se jí přikývnutí a souhlasného pohledu.

Dawson se k ní sklonil a našel svými rty její.

"Dobře," zašeptal těsně předtím, než se jejich rty spojily.

*****

Asi o hodinu později se od sebe odtrhli. Šaty měli rozházené po podlaze a oba byli úplně vyčerpaní.

Joey položila svou ruku přes Dawsona a spočinula mu hlavou na rameni.

"Já... nemůžu uvěřit, že to říkám," ozval se Dawson, "ale Chris Wolfe měl pravdu."

"O čem?" zamumlala Joey.

Dawson na ní shlédl a usmál se.

"Dlouhej příběh," řekl a políbil jí.

Chvíli tam jen tak leželi a vychutnávali si pocit vzájemné blízkosti.

"Něčeho jsem si na tomhle všimla," řekla mu Joey.

Dawson pozvedl obočí.

"Tím 'tímhle' myslíš...?"

Zasmála se.

"Myslím, že je zřejmý, o čem mluvím, Dawsone," řekla a přitulila se k němu ještě blíže.

"Jen se ujišťuju," odvětil. "No, tak čeho sis všimla?"

"Je to návykový," řekla. "Od toho 'incidentu' uplynuly dva týdny a první věc, kterou chci dělat, když je to mezi náma v pořádku, je..."

"Hormony s náma pořádně šijou, co?" zažertoval Dawson.

Joey se na něj zazubila.

"Takovýhle to ale nebejvalo," pokračovala Joey. "Většinu času jsem chtěla být s tebou kvůli tomu, jaký jsi mi dával pocit. Jak jsi ke mně mluvil. Jak jsi mě líbal. Ale od té doby, co jsme, uf... 'konzumovali naše touhy'... já nevím, možná, že to podruhé má být ještě lepší než poprvé."

"Máš slabost pro pokračování, viď, Jo?" řekl jí Dawson.

Joey obrátila oči v sloup.

"Ach bože, myslela jsem, že dny neustálých filmových odkazů už máš za sebou," zasténala.

"Byl jsem v Pozlátkově přes tři měsíce... to vzkřísilo mýho vnitřního filmovýho nadšence," odvětil.

"Mně to nevadí," uklidnila ho. "To je jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala."

Usmál se.

"Jedna z...?"

"Z mnoha!" řekla Joey a pak se na chvilku odmlčela. "Fakt jsi mi ublížil, víš?"

Ve tváři se mu objevil bolestný výraz.

"Já vím," připustil.

"Hodně!" pokračovala.

"Joey, přísahám, že kdybych to moh vzít zpátky a...," začal, ale Joey mu rukou zakryla ústa.

"Nenechal jsi mě to dokončit, Dawsone. Chtěla jsem říct: 'Tím jsme si tak nějak vyrovnaní'".

Dawson jí pomalu ruku sevřel. Pak se naklonil k jejímu uchu a zašeptal: "To jsme."

Joey si úlevně oddechla.

"Díky," zašeptala a Dawson jí začal znovu líbat. "Dawsone... počkej. Musíme si o něčem promluvit."

"Nemůže to počkat?" zamumlal a nadále jí líbal.

"Oba víme, že když nějakej rozhovor odložíme, tak se k němu nikdy nevrátíme," odvětila s úsměvem na tváři.

Dawson si povzdechl a přestal jí líbat.

"Měl jsi pravdu," řekla mu Joey. "Že nevím, co chci. Jediná věc, kterou jsem kdy skutečně chtěla, jsi byl ty, a ani tehdy jsem si nebyla jistá, jak přesně. Právě jsem si uvědomila, co jsem dělala špatně."

"A co?" zeptal se.

"Hledala jsem na špatných místech," odvětila. "Když jsem se s tebou poprvý rozešla, říkala jsem, že chci zjistit, kdo jsem bez tebe. Problém byl, že jsem si myslela, že to můžu zjistit, když tě nahradím někým jiným. S Charliem jsem zpívala, s Wilderem jsem byla spisovatelka, s Paceym jsem byla jeho 'holka do nepohody'... ale k ničemu to nebylo. Vždycky jsem se definovala jako součást nějaké entity."

Pohlédla Dawsonovi do očí a věnovala mu jeden ze svých 'poloúsměvů'.

"Pak se podívám na tebe," pokračovala, "a vidím, že jsi udělal přesně to, co jsem chtěla udělat já. Stal ses celým člověkem beze mě a já... já ti závidím. Takže chci, abys pro mě udělal jedno."

"Cokoli," řekl a dal jí dlaň na tvář.

"Uč mě," odvětila. "Ukaž mi ten nový svět, který jsi objevil, abych viděla, že v něm pořád můžu mít místo."

Přikývl.

"Dobře," řekl Dawson. "Jen mi to řekni ještě jednou."

"A co?" zeptala se.

"Že mě miluješ."

Joey se usmála.

"Miluju tě, Dawsone!" řekla hlasem plným vášně.

Dawson jí pevně objal.

"Tohohle nebudu mít nikdy dost," zašeptal a začal jí znovu líbat.

Tak tomu bylo několik minut, dokud konečně...

"Víš, právě jsem si uvědomila, že na sobě nic nemáme," řekla Joey a trochu se začervenala.

Dawson na ní pohlédl.

"Promiň," řekl.

Potřásla hlavou a věnovala mu vřelý úsměv.

"Mně to nevadí," řekla. "Cítím se s tebou v bezpečí."

"V bezpečí?" zeptal se.

"Jo. Když jsem v tvým náručí, mám pocit, že se nemusím o nic strachovat. Že mi nic nemůže ublížit. Je to krásnej pocit."

Dawson jí úsměv oplatil.

"To jsem rád," řekl. "Prospěme se."

Společně si znovu lehli a jen naslouchali dechu toho druhého.

"Dobrou noc, Joey."

"Dobrou, Dawsone."

KONEC
Pro ně dva?
NIKDY