Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Na očích veřejnosti

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


1

Milá Joey...

Dawson hleděl na ta dvě slova tak dlouho, až ho z toho rozbolely oči. Divil se, jak někdo jako on, kdo je v používání slov a skladbě vět jako doma, může mít takové problémy s napsáním jednoho prostého dopisu.

Samozřejmě, že věděl proč tomu tak je. Nebyl to samotný dopis, co ho trápilo, byla to jeho adresátka.

Co vůbec chtěl Joey říct? Že je mu to líto, že měl pravdu... chtěl jí říct, aby na něj zapomněla, nebo žebrat o další šanci? Nevěděl.

Dawson si povzdechl, vypnul počítač a vstal.

"LEERY!" zakřičel známý hlas. Dawson sebou při tom výkřiku trhl.

Satan volal.

"Zachraň mě od těch výčitek!" požádal Todd, když vešel do kanceláře. "Střihači? Kdo je potřebuje?"

"No, například my," připomněl mu Dawson.

"Ale jdi ty kecko," odvětil Todd. "Můžem si ten film setříhat sami. Konec konců je to náš film."

Dawson se ušklíbl.

"Co se stalo s 'je to můj film, ty mi s ním jenom pomáháš'?"

Todd mu věnoval pobavený ušklebek.

"Fakt hezký. Dobře, tvůj přínos byl neocetitelnej. Internet se z toho uspekuluje k smrti. Ale pamatuj, drby můžou v Hollywoodu jak zabít tak zachránit. Ten filmeček, cos natočil s... vždyt víš, s tím klukem...?

"S Oliverem?" navrhl Dawson.

"Bingo!" zvolal Todd a luskl prsty. "Viděla ho hromada lidí a líbil se jim. Jsi čertvý masíčko... nemůžeš si takhle koupit publicitu! Takže..."

"Chceš, abych ho sestříhal já, že jo?" zeptal se Dawson, když si uvědomil, kam to směřuje.

"Tak to bude jedině fér."

"A skutečnost, že ušetříš spoustu peněž je jen taková formalitka," poznamenal Dawson.

Todd se jen zazubil.

"Přesně!"

V té chvíli z jedné z blízkých kancelářských buněk zaslechli smích. U počítače tam seděl jeden z osvětlovačů a četl nějaký papír.

"Moh bys mi laskavě říct, co je tady tak zatraceně směšnýho?" zeptal se ho Todd, lehce rozmrzelý, že byl přerušen.

"Jé, promiň," odpověděl mladý muž a pokusil se zadržet smích. "Právě mi něco přeposlal kámoš z Bostonu. Jedna holka náhodou rozeslala osobní e-mail po celý škole."

Dawson se nahrbil.

"Ouha!" poznamenal. "Jak osobní?"

"O jejím milostným životě," pokračoval muž. "Nějakej blbec jí ublížil a ona to s tím nadobro ukončuje. Nešiklo by se to do scénáře?"

"Možná," prohodil Todd a vysloužil si od Dawsona nevěřícný pohled.

"Ani náhodou," ostře prohlásil Dawson. "Jde o něčí osobní život, nemůžem to jen tak použít."

"Říká kdo?" zeptal se Todd. "Co se tam píše?"

Muž u počítače začal číst...

"Milý Dawsone..."

Todd a Dawson vykulili oči a pohlédli na sebe. Dawson rychle vytrhl osvětlovači papír z ruky.

"Hej!" vykřikl muž.

Dawson přejel očima po e-mailu, četl téměř rychleji, než mohl jeho mozek zpracovávat slova. Když na něj slova konečně začala působit, zbledl jako stěna.

"Co je?" zeptal se osvětlovač. "Ty tu holku znáš? Nebo toho blbce?"

"Já jsem ten 'blbec'," zamumlal Dawson.

"Jde o tu rozkošnou brunetku?" zeptal se Todd, zatímco mu četl přes rameno. "Co jsi sakra proved?"

"Řek jsem jí o Natashe," odpověděl Dawson.

Todd se plácl přes čelo.

"To jsi úplně blbej? Randící pravidlo číslo jedna: nidky neříkej současný holubičce o bejvalý holubičce!"

"Volala mi na mobil!" bránil se Dawson.

Todd si povzdechl.

"No, a co si počneš?"

Dawson se na chvíli zamyslel. Co si počne?

Pak ho něco napadlo.

"Jak brzy se vracíme do Bostonu?"

Pokračování příště...