Cesta vpřed: Epizoda 423 - Absolventi

Dawsonův pokoj. Dawson usilovně pracuje na svém laptopu, něco píše.

Frustrován se otočí k posteli.

DAWSON: Á... dobře, vzdávám se. Nejde to. Nechápu, proč ses do toho proslovu hnala, Joey.

Joey se na něj z postele usměje.

JOEY: Bylo v tom víc, než jen touha pronést proslov, Dawsone. Nikomu bych to nepřála.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: To je bezvadný.

JOEY: O co vůbec jde? Viděla jsem tě v akci, Dawsone, jsi génius, když přijde na slova. Tvý scénáře jsou inspirující. Co je na tomhle jinýho?

DAWSON: Mám inspirovat lidi. Tohle bude labutí píseň celýho maturitního ročníku. Mám jim říct, jak skvělý poslední roky byly a jak skvělá bude jejich budoucnost. Musí v tom být poselství.

JOEY: Pořád nevidím rozdíl.

Dawson obrátí oči v sloup.

JOEY: Tvůj problém je, že si s tím děláš moc velký starosti, Dawsone. Prostě napiš, co cítíš, neříkáš tohle pořád?

DAWSON: Zapomínáš, že v držení se vlastních rad moc dobrej nejsem.

JOEY: Chápu. Ale když se tím budeš stresovat, ničemu to nepomůže.

DAWSON: Mám na to čtyřiadvacet hodin, Joey. Pojem stresování jsem v tuhle chvíli už překročil.

Joey vstane a obleče si kabát.

JOEY: V tom případě tě tu teda nechám s tvým neštěstím samotnýho.

Přistoupí k němu a políbí ho na čelo.

JOEY: Zlom vaz.

Dawson se dívá, jak Joey odchází, a vypadá nejistě.

DAWSON: Joey?

Joey se k němu otočí.

JOEY: Jo?

Dawson udělá pauzu.

DAWSON: Díky.

Joey zaváhá, čekala, že řekne něco jiného. Pak se usměje a vyleze oknem ven.

Jakmile je Joey pryč, Dawson si frustrovaně povzdechne.

DAWSON: Bude to těžší, než jsem si myslel.

Capesideská střední. Studenti přecházejí po chodbách sem a tam a vyklízejí si skříňky.

Na jedné straně chodby mluví Pacey s Dawsonem.

PACEY: Takže Bessie nás nechá v penzionu, dokud si nenajdem vlastní bydlení. Samozřejmě platíme, takže nikdo nemůže říct, že zneužívám přátele.

DAWSON: Fakt už je to tady, co? Koukni na to... vyklízíme si skříňky, ty a Andie mluvíte o tom, že si najdete vlastní bydlení. Tohle je fakticky konec.

PACEY: Nebo začátek.

Dawson sundá ze dvířek skříňky nějakou fotografii.

DAWSON: Hele, mrkni na to. Produkční tým 'Mořské nestvůry z hlubin', podzim 1998.

Ukáže fotku Paceymu. Jsou na ní oni dva, Joey a Jen, bok po boku.

DAWSON: Bože, koukni, jak jsme tenkrát byli mladý. Když pomyslím, že jsou to jenom tři roky.

PACEY: Jsem jen rád, že jsem od tý doby získal jakejs takejs vkus.

DAWSON: Jo, jo... havajský košile jsou v dnešní době fakt 'in'.

PACEY: Á, sklapni!

Zasmějí se.

Náhle se Dawson úplně ztratí v myšlenkách.

PACEY: Hej hola, Dawsone!

DAWSON: Co?

PACEY: Na chvíli jsi vypadal mimo.

Dawson si dá fotografii do batohu.

DAWSON: Promiň, to jen ta nesmírnost toho všeho. Stojíme na prahu mezi mládím a dospělostí a já se pořád potýkám se všema těma otázkama, co si počnu se svým životem.

PACEY: Ale prosím tě, D-Mane! Ty víš přesně, co budeš dělat. Pojedeš do Hollywoodu, natočíš film, vyděláš miliardy dolarů a budeš po zbytek svýho přirozenýho života žít v luxusu. A tím 'přirozeným' myslím, dokud tě nezmrazí jako Walta Disneye.

Dawson se tomu vtípku nezasměje. Místo toho na Paceyho pohlédne s vážnou tváří.

DAWSON: A Joey?

PACEY: Co s ní?

DAWSON: Předpokládejme, že si nebude chtít sbalit věci a následovat mě přes celou zemi za mým předpokládaným osudem.

Paceyho tvář povadne.

PACEY: Á, takže s tímhle si děláš starosti?

DAWSON: Minulej tejden jsme stanuli na... na křižovatce, řekl bych. Nechci tě zatěžovat detailama ani nic takovýho, ale přinutilo mě to přemýšlet. O budoucnosti. O tom, čeho jsem a čeho nejsem ochotnej se vzdát.

PACEY: Dawsone, mysli na to, co teď říkáš.

DAWSON: Víš, co se říká o vztazích na dálku, viď? Nejspíš se budu muset tak či onak rozhodnout.

Zavře prázdnou skříňku.

DAWSON: Uvidíme se na slavnosti, Pacey.

Přehodí si batoh přes rameno a vydá se chodbou.

*****

Jídelna. Studenti tam postávají po skupinkách a podepisují si ročenky.

Tobey se chystá k odchodu, když v tom za sebou někoho zaslechne.

JACK: Tobey! Hej!

Tobey se otočí. Nevypadá moc potěšeně.

TOBEY: Můžu ti s něčím pomoct, Jacku?

JACK: Všude jsem tě hledal. Já jen... myslel jsem, že bych ti měl pár věcí vysvětlit.

Tobey si založí ruce.

TOBEY: Poslouchám.

JACK: Po plese jsem tě zkoušel najít. Čekal jsem tam, dokud všichni neodešli.

TOBEY: A jak jsem to měl tušit, Jacku? Křičels na mě a pak zmizel. Odešel jsem hned po tom.

JACK: Proč?

TOBEY: Třeba proto, že jsem nechtěl hrát druhý housle. Očividně jsi měl vyšší priority.

Jack si povzdechne.

JACK: Kdybych si s Jen nepromluvil ten večer, už bych nikdy nedostal další příležitost. Bylo jí mizerně a mně se nelíbilo vědomí, že je jí takhle. Promiň, jestli to nechápeš, ale je to čistá pravda.

Tobey si frustrovaně povzdechne.

TOBEY: Proč je pro tebe tak důležitá, hm?

Jack se na chvíli odmlčí.

JACK: Můj táta... když jsem si to přiznal, nechtěl se mnou mít nic společnýho. Skoro jako bych ho zklamal. Protože jsem nebyl Tim... já nevím. Ale náhle jsem neměl kde bydlet. No, a Jen přesvědčila svou babičku, aby mě nechala bydlet u nich.

Tobeyho výraz změkne.

TOBEY: Takže máš pocit, že jí něco dlužíš? Je to tak?

JACK: Ne! Tak... tak to vůbec není. Jen věděla, jaký je to být odmítnutá vlastní krví, protože tě berou jako zklamání. Být s nimi... poprvé od té doby, co bratr zemřel, jsem někam patřil. Měl jsem rodinu, která mě brala takovýho, jaký jsem. Tolikrát jí lidi v životě ublížili. Lidi, kterým věřila, možná i milovala. Nechci být další položkou na tom seznamu. Nemůže za to, co cítí.

TOBEY: Ne víc než já?

Jack neodpoví.

TOBEY: Hele, já to chápu. Jen Lindleyová je pro tebe důležitá. Jen mi nepřipadá, že jsem i já.

Tobey odejde a nechám tam Jacka samotného.

*****

Před domem McPheeových. Je tam zaparkován náklaďáček Boddieho.

Ze dveří vyjdou Pacey a Bodie, každý s jedním kufrem v ruce. Naloží je na náklaďáček.

BODIE: No, to byly poslední.

PACEY: Díky, chlape.

Za nimi se objeví Andie.

ANDIE: Připraven?

Pacey se zhluboka nadechne.

PACEY: Jo, jsem připravenej.

Dá Andie ruku kolem ramen a přitáhne si jí k sobě.

PACEY: Žádný výčitky?

Andie se na něj usměje.

ANDIE: Žádný.

Políbí se.

Za nimi vyjde z domu pan McPhee.

JOSEPH: Věděl jsem, že tak či onak budu brzy dávat sbohem. Jen jsem si nemyslel, že to bude takhle brzy a z tohoto důvodu.

Pacey a Andie se k němu otočí.

PACEY: Ehm, pane... já...

JOSEPH: Já se na tebe nezlobím, Pacey. Před nějakou dobou jsem se naučil nesoudit lidi moc ukvapeně. Má holčička vypadá šťastná a to je vše, na čem mi záleží. Chci jen, abys mi slíbil, že se o ní dobře postaráš.

Pacey mu pohlédne do očí.

PACEY: Vynasnažím se.

Potřesou si rukama a usmějí se.

JOSEPH: Tak tedy vítej do rodiny.

Andie svého otce obejme.

ANDIE: Sbohem, tati. Budeš mi chybět.

Joseph se usměje.

JOSEPH: Uvidíme se na slavnosti, srdíčko.

Pacey otevře Andie dveře od auta. Andie naposledy pohlédne na dům a pak vleze do auta.

Auto odjede a Joseph ho z příjezdové cesty sleduje odjíždět.

*****

Leeryovic restaurace. Na dveřích je cedule 'Rezervováno pro absolventskou večeři'.

Uvnitř si studenti procházejí krabice a dávají dohromady modrozlaté taláry a čapce.

Joey si vezme svůj a pohlédne na něj.

ADRIENNE: Á, moc hezký, Josephino. Ale nechtěla bys radši černej?

Joey probodne svou sestřenici očima.

ADRIENNE: Žertuju.

JOEY: Víš ty co? Nenechám tě, abys mi tenhle den zkazila. Půjdu ven, převezmu si diplom a nic co řekneš, mi to nezkazí.

ADRIENNE: Tvá nonšalantní nálada na mě nezabírá, sestřenko! Vím, že jsi trochu zahořklá, že miláček dostal to, cos chtěla ty. Přiznej to.

JOEY: Myslíš si, že víš všechno, viď? Přiznávám, že jsem trošku zklamaná, ale já nikomu nezávidím to, co si zasloužil. Zvlášť ne Dawsonovi.

Joey se otočí a nevšimne si, že výraz Adrienne změkl.

ADRIENNE: Máš toho kluka fakt ráda, co?

Joey si odfrkne.

JOEY: Jako by tě to zajímalo.

ADRIENNE: Ne, vážně. Ty ho máš fakt, fakt ráda a nevíš, co si počít? Že jo?

JOEY: Nebudu tě poslouchat.

Adrienne si stoupne před ní.

ADRIENNE: Ne, Joey, já se ti nepokouším dostat pod kůži. Já... pro jednou jsem upřímná.

Joey pozvedne obočí.

ADRIENNE: Už jste přišli s nějakým plánem?

JOEY: S jakým plánem?

ADRIENNE: Kam půjdete na vejšky. Víš, abyste se mohli vídat.

Joey udělá pauzu.

JOEY: My... my to vlastně ještě neprobírali. Ehm... proč?

Adrienne odpovídat nemusí, Joey chápe, o co jí jde.

JOEY: No, pokud budem daleko, my prostě... no, budem za sebou lítat a...

ADRIENNE: Pořád? No tak, Joey, tak naivní nejsi. Vztahy na dálku nefungujou.

Joey mlčí.

JOEY: Já... já nevím...

ADRIENNE: Možná, že nic neřek proto, že nechce přiznat, že tě bude muset opustit.

Ve tváři Joey se objeví vyděšený výraz.

*****

Banka někde v Capeside. Dawson přijde k přepážce.

BANKOVNÍ ÚŘEDNICE: Dobré odpoledne. Mohu vám s něčím pomoci?

DAWSON: Ehm, jo, potřeboval bych si vybrat hotovost.

Úřednice přikývne.

*****

Dům babičky. Jen sedí za kuchyňským stolem a pije kávu, když vtom vejde dovnitř Jack.

JEN: Čau, jak to šlo?

Vidí deprimovaný výraz v jeho tváři.

JEN: Ach... až takhle dobře, hm?

Jack si přisedne ke stolu.

JACK: Chceš dlouhou nebo krátkou verzi?

JEN: Krátkou, prosím.

JACK: Tobey si myslí, že jsi pro mě důležitější než on.

Jen si povzdechne.

JEN: Řekla bych, že to je poprvý, co má se mnou někdo tenhle problém.

JACK: A co Joey?

JEN: Toho kluka má ona... to se nepočítá.

JACK: Jistěže počítá.

JEN: Ne podle Jeniných pravidel.

JACK: Požaduju kontrolu videorozhodčím.

Zasmějí se.

Jackova tvář však brzy opět povadne.

JACK: Ale taky mě měl fakt rád. Měl... minulej čas. Ale jako obvykle jsem to dokázal zvorat.

JEN: No tak, bradu vzhůru. Nezkoušej se litovat, Jackie. Dneska maturujem. Deprese není povolena.

Jack vzhlédne.

JACK: Podle Jeniných pravidel?

JEN: Jo. Všechno je v Jeniných pravidlech.

Jack se zazubí a pak vstane.

JACK: Jdu za Andie do penzionu. Dostaneš se do školy včas?

JEN: S prvním zvoněním.

Jack se usměje a odejde.

Jen tam chvíli sedí a přemýšlí.

Pak vyskočí a zamíří zadními dveřmi ven.

*****

Neidentifikovatelné dveře. Nějaká ruka na ně zaklepe.

Dveře se otevřou a za nimi stojí Tobey.

TOBEY: Ty?!?

Kamera ukáže, že před dveřmi stojí Jen.

JEN: Ven. Musíme si promluvit.

TOBEY: Dali byste mi laskavě...

Jen ho popadne za ruku a vytáhne ho ven.

TOBEY: HEJ!

Zatáhne ho k nějakému stromu a tam ho pustí.

TOBEY: Potřebuješ profesionální pomoc.

JEN: Můj mentální stav můžem probral pozdějc. Teď mě zajímá tvůj mentální stav.

TOBEY: O čem to mluvíš?

JEN: O Jackovi. Víš... o tom klukovi, co si ti vylil srdce a vůbec ničeho nedosáh. Jak můžeš bejt takhle necitelnej?

TOBEY: Hele, dej mi pokoj... já jsem ten, kdo...

Tobey se otočí a frustrovaně si povzdechne.

JEN: Miluješ ho, že jo?

TOBEY: A ty ne?

JEN: To je jiný... to je hodně jiný.

Chvíle trapného ticha.

JEN: Ty jsi ten šťastnej a ani si to neuvědomuješ. Tebe miluje.

TOBEY: Tak jakto, že ten pocit nemám? Vidím jenom, že tvý štěstí je pro něj důležitější než cokoli jinýho. A tím cokoli myslím i sebe.

JEN: Víš co si myslím? Jsi pěknej sobec.

Tobey na ní trochu rozmrzele pohlédne.

JEN: Jen se poslouchej. Chceš, aby tě někdo dal na první místo a říkáš 'táhni k čertu', když to neudělá? Ty tady nejsi oběť, Tobey. Jen zbabělec.

Tobey si skousne ret.

JEN: Já se na tebe nezlobím... když něco, tak tě lituju.

Jen odejde.

*****

Před školou. Lidé jsou tam shromáždění kolem vybudovaného pódia.

Mitch se podívá na hodinky.

Náhle k němu přiběhne Dawson. Nemůže popadnout dech.

MITCH: Kde jsi byl, Dawsone? Ani nemáš talár.

DAWSON: Jo, promiň. Musel jsem nejdřív něco vyzvednout.

MITCH: Zapomeň na to, přines jsem ho s sebou.

Mitch mu podá krabici.

MITCH: Doufám, že proslov už máš.

Vydá se k řediteli Greenovi a nevšimne si, že Dawson vytřeští oči.

DAWSON: (šeptá) Ach ne!

*****

Střih na Andie, která upravuje Paceymu talár. Pacey se trochu vrtí.

ANDIE: Stůj v klidu.

PACEY: Děsně to škrtí.

ANDIE: Hmm, možná nám někdo přibral pár kil. To bude těma chipsama, kterýma se pořád cpe.

PACEY: Já nejsem tlustej!

Andie se zasměje.

ANDIE: Jistě...

Přijde Joey.

JOEY: Čau, neviděli jste Dawsona?

Pacey a Andie zavrtí hlavami.

Joey si povzdechne.

JOEY: Bezva.

ANDIE: Co se děje?

JOEY: Nejspíš nic. To jenom Adrienne mi do hlavy nasadila brouka.

Pacey náhle znervózní.

PACEY: Ohledně čeho?

Joey si všimne, jak je napjatý.

JOEY: Jenom její obvyklý řeči. Nic důležitýho.

Joey odejde.

*****

Zpět před školou. Přicházejí hosté a rychle se usazují.

Jack však něco překotně hledá. Jen, která se tam právě objevila, k němu přijde.

JEN: Co je?

Jack si povzdechne.

JACK: Má ročenka. Ztratil jsem jí!

Jen mu pomáhá v hledání.

JEN: Vzpomínáš si, kdys jí měl naposled?

JACK: Před pár minutama, když jsem si sed. Pak jsem si šel promluvit s tátou, a když jsem se vrátil, byla pryč.

Ani jeden z nich nevěnuje pozornost stolku, na kterém jsou diplomy. Někdo na něj položí ročenku a pak odejde.

Po té, co záhadná osoba zmizí, se Jen na ten stolek podívá.

JEN: Je to ona?

Jack spatří, na co ukazuje. Úlevně si oddechne.

JACK: Jak se tam dostala?

Přijde ke stolku a vezme si jí.

*****

Brzy se objeví i zbytek hostů. Mike se posadí vedle Bodieho a Bessie, který chová Alexandera. Rodiče Jacka a Andie sedí vedle babičky Jen. Pak je tam Gale, vedle níž je prázdná židle.

O pár řad vpředu si Pacey té prázdné židle všimne.

PACEY: Měl jsem vědět, že nepřijde.

Andie se k němu otočí.

ANDIE: Cože?

Pacey ukáže na prázdnou židli.

PACEY: Můj táta. Je to druhej nejdůležitější den mýho života a jemu je to jedno.

Andie ho vezme za ruku.

ANDIE: Mrzí mě to

Pacey se na ní usměje.

*****

Školní chodba. Dawson jde ke vchodu, když k němu zezadu přiběhne Joey.

JOEY: Hej, Dawsone! Všude jsem tě hledala.

Dawson se usměje a políbí jí.

JOEY: Jak to vypadá s proslovem?

Dawson udělá pauzu.

DAWSON: To brzy uvidíme. Po slavnosti se sejdem před restaurací mých rodičů. Musíme si promluvit.

Ve tváři Joey se objeví ustaraný výraz.

JOEY: Dobře.

*****

Dawson a Joey společně zaujmou svá místa vedle Paceyho a Andie.

PACEY: Hodně štěstí, Dawsone.

DAWSON: Díky... budu ho potřebovat.

Pacey se zasměje, ale pak něco odpoutá jeho pozornost. Na kraji silnice zastaví policejní auto a někdo z něj vystoupí.

Dojde k prázdné židli a poklepe Gale na rameno.

DOUG: Promiňte? Je tu volno?

Gale přikývne a Doug se posadí.

PACEY: To není možný.

Zatímco na něj Doug mává, Pacey se zubí od ucha k uchu.

PACEY: Není to prostě...

Hrdě se usměje.

*****

O pár řad dál si Jack prochází ročenku.

JACK: Hele, co je to?

Spatří nějaký vzkaz na zadní straně. Přečte si ho.

HLAS (Tobey): Milý Jacku, právě teď mě nejspíš nenávidíš. Ale jak tě znám... tak si to nějak nemyslím. A i když nám to nevyšlo, jen jsem chtěl, abys věděl, že jsi dobrý člověk. Nikdy o tom nepochybuj. S úctou, Tobey. PS.: Ta tvá kámoška má docela odvahu.

Jack se usměje a otočí se k Jen.

JEN: Co je?

JACK: Řekněme, že jsem našel, co jsem hledal.

*****

O chvíli později. Na pódiu stojí ředitel Green a vedle něj stojí nachystaný Mitch.

GREEN: Teď bych rád vyzval letošního řečníka, Dawsona Leeryho, aby pronesl pár slov.

Dawson se zhluboka nadechne.

DAWSON: Okamžik pravdy.

Dawson vstane a vyjde na pódium. Krátce pohlédne na Mitche, který mu ukáže vztyčený palec.

Dawson s úsměvem dojde k řečnickému pultu.

DAWSON: Jsem v tomhle jaksi nováček, takže na mě buďte mírní. Ale jak víte, řečnění je jedna z mých obzvláštních předností.

Několik lidí se zasměje.

DAWSON: Střední škola. To je nejspíše největší hlavolam v historii. Jste příliš staří, než abyste byli dětmi, ale jste příliš mladí a nezkušení, než abyste byli dospělými, takže co jste? Řekl bych, že jste studenty. Ne, nemluvím o studentech matematiky, literatury či dějepisu, mluvím o studentech života.

Kamera ukáže reakce pár lidí. Většina z nich pozorně naslouchá.

DAWSON: Když dosáhneme tohoto věku a tohoto místa, jsme tu, abychom se učili. O nás samých, o našich životech. Po čtyři roky zažíváme přechod od dětí, kterými jsme byli, k mužům a ženám, kterými budeme.

Nadechne se.

DAWSON: Když jsem začal střední školu, byl jsem nahony vzdálený tomu, kým jsem teď. Mladík s vykulenýma očima, zajímající se jen o vetření do filmové třídy pana Golda a fantazírující o dívce od vedle. Život tehdy vypadal velmi jednoduše a řekl bych, že spousta z vás s tím bude souhlasit.

DAWSON: Během uplynulých pár let jsem udělal spoustu chyb. Mýlil jsem víckrát, než umím spočítat. Ale řekl bych, že to tak mám být. Máme dělat chyby, protože skrze zkoušky a selhání se učíme. Protože bez těchto lekcí, kterým jsem čelil, bych nedospěl z toho kluka s vykulenýma očima v muže, kterým jsem dnes.

DAWSON: Ale lidé, kteří mi při tom pomáhali, lidé, na kterých mi záleží, to učinili o drobet snadnější. O mých přátelích jste možná slyšeli, nejsou zrovna nejpopulárnější, že? Vyvrženci, od kterých se nejspíše někteří z vás čas od času odvraceli.

Kamera ukazuje různé lidi. Nejprve Jacka...

DAWSON: Ti, kteří se vymikají...

...pak Jen...

DAWSON: Nebo mají třeba pocit, že mezi nás nepatří.

...pak Paceyho a Andie...

DAWSON: Nebo jsou třeba přesvědčení, že jsou v zajetí představ, který si o nich lidé předem udělali. Nic by nemohlo být vzdálenější pravdě.

Kamera se vrátí k Dawsonovi na pódiu.

DAWSON: Naše životy jsou takové, jaké si je uděláme. Pokud vám někdo říká, že nejste dost dobří, nebo dost silní či dost chytří, nebo si myslí, že vzhledem k tomu, že pocházíte z určitého prostředí, jste k takového životu navěky odsouzeni, jen klame sám sebe. Můžeme být vším, čím chceme, jen pokud se nikdy nevzdáme.

Kamera se zaměří na Joey, která ho bedlivě sleduje.

DAWSON: Ano, ty roky na střední pro mě nebyly nejsnadnější částí života. Ale ať už to někdy bylo jakkoli zlé, nevyměnil bych je za nic na světě.

Joey se na něj usměje.

DAWSON: Takže gratuluji, ročníku 2001!

Lidé vypuknou v jásot. Mitch rychle začne vyvolávat studenty na pódium.

MITCH: Chris Wolfe!

Chris tam přijde a vezme si svůj diplom.

MITCH: Jack McPhee!

Jack ho následuje.

MITCH: Andrea McPheeová!

Následují ostatní, jak je Mitch jednoho po druhém vyvolává.

MITCH: Jennifer Lindleyová! Pacey Witter!

Pacey si hrdě převezme svůj diplom a v žertu se pokloní publiku.

MITCH: Josephina Potterová!

Joey si dá načas, takže se tam objeví společně s Dawsonem.

MITCH: Dawson Leery!

Současně si vezmou své diplomy.

MITCH: Gratuluji, ročníku 2001!!!

Vzduch naplní potlesk a Pacey si rychle sundá z hlavy čepec.

PACEY: HURÁÁÁÁÁÁ!!!

Vyhodí ho vysoko do vzduchu a tucty ostatních ho následují.

Joey uprostřed záplavy modři obejme Dawsona a políbí ho.

*****

Později ten večer u Leeryovic restaurace.

Uvnitř probíhá večírek a ze dveří se ozývají zvuky veselí.

Ale Joey a Dawson vyklouznou ven a zamíří za roh budovy.

JOEY: Byl to dobrý proslov.

Dawson se k ní otočí.

DAWSON: Myslíš?

JOEY: Mm-hmm. Byl to skvělý proslov.

DAWSON: Díky.

JOEY: Myslel jsi vážně, co jsi říkal? Žádný výčitky?

DAWSON: Žádný.

Udělá pauzu.

DAWSON: Je to zábavný.

JOEY: Co jako?

DAWSON: Tohle mi připomíná rozhovor, který jsme v tuhle dobu vedli loni. Na mém molu.

Tvář Joey posmutní.

JOEY: Takže nelituješ ani, že jsi mi řek, abych odjela s Paceym?

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Musela sis tím projít. Já si tím musel projít.

Zastaví se u lavičky a posadí se.

DAWSON: Joey, musím ti něco říct.

Joey se začne strachovat.

JOEY: Takže tohle je ta část, kdy mám říct 'a jéje'?

Dawson má velmi vážný výraz, pomalu jí vezme za ruku.

JOEY: Dawsone...

V očích se jí objeví slzy.

DAWSON: Těch posledních pár měsíců pro mě bylo splněným snem. Nikdy jsem nebyl šťastnější.

JOEY: Ale...?

DAWSON: Ale za tři měsíce odjedeme z Capeside. Vyrazíme pryč, najdeme své budoucnosti a všechno tohle necháme za sebou. Jedná má část to nechce, chtěl bych v téhle chvíli zmrazit čas a nikdy neodjet.

JOEY: Já taky.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Ale má druhá část ví moc dobře, že to není možný. Život tě mění a ty se musíš měnit s ním.

Po tváři Joey sjede slza.

JOEY: Já tě miluju, Dawsone.

Dawson se nadechne.

DAWSON: Já tě taky miluju, Joey. Bože, miluju tě tak, až to bolí. Proto, ať už bylo jakkoli těžký tě nechat jít, jsem se nikdy v životě nic tolik nebál udělat jako to, co musím udělat právě teď.

JOEY: Tak to nedělej.

DAWSON: (šeptá) Já musím.

Zatímco jí stále drží za ruku, sáhne si do kapsy a něco vyndá.

DAWSON: Joey Potterová...

Dawson otevře malou krabičku a odhalí zářivý diamantový prsten.

JOEY: (šeptá) Panebože.

DAWSON: ... vezmeš si mě?

Joey se ve tváři zračí šok.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

KONEC