Cesta vpřed: Epizoda 422 - Den po té

Dawsonův pokoj. Je brzy ráno a první sluneční paprsky toho dne dopadnou na postel.

V posteli si spočívají v náručí Dawson a Joey. Dawson jí objímá a Joey mu hlavou spočívá na hrudi. Oba stále spí.

Náhle otevřou oči. Pohlédnou na sebe a spokojeně se usmějí.

JOEY: Ahoj.

Dawson jí odhrne z očí pramínek vlasů.

DAWSON: Dobré ráno.

Joey se zařehoní.

DAWSON: Páni. To bylo prostě...

JOEY: Úchvatné?

DAWSON: To slovo, které jsem hledal, bylo 'intenzivní'.

Joey se k němu ještě více přitulí.

JOEY: Vsadím se, že to říkáš všem holkám.

DAWSON: Dosud jde jen a pouze o jednu.

JOEY: Dosud?

DAWSON: Ty víš, co chci říct.

Joey se usměje.

JOEY: Jo, já vím.

Vášnivě se políbí, ztraceni v okamžiku.

DAWSON: Tak jak dlouho myslíš, že udržíme tenhle náš 'zážitek' v tajnosti?

JOEY: Co máš na mysli?

DAWSON: No, někdo si určitě všimne, že se k sobě chováme tak nějak jinak. Nechtěl bych říct nic špatnýho, kdyby se mě někdo zeptal, takže...

JOEY: Zeptal se tě na co?

DAWSON: Zkus hádat.

Joey obrátí oči v sloup.

JOEY: Já to věděla.

DAWSON: Věděla co?

JOEY: Že se dříve či později vrátíš k 'panu analytickýmu'. Alespoň odlož ta 'co když', dokud se neoblíknem, jo?

Dawson se zazubí.

DAWSON: Tvé přání je mi rozkazem, má lásko.

Joey se zasměje.

JOEY: Jsi moc roztomilej, když seš kýčovitej.

Joey vyleze z postele a dá si kolem sebe prostěradlo.

DAWSON: Hej, já ho potřebuju!

Joey si odfrkne.

JOEY: Ne tolik jako já.

DAWSON: Ale no tak, Joey. Nemusíš se stydět.

JOEY: Já se nestydím!

DAWSON: Tvé zarudlé tváře svědčí o opaku.

Joey si skousne ret a sevře prostěradlo. Dawson se na ní usměje.

DAWSON: Kromě toho nejde o nic, co bych už neviděl předtím.

Joey zasténá.

JOEY: Stvořila jsem monstrum.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Tak co by chtěla dáma po probdělé noci? Menší snídani v restauraci mých rodičů?

JOEY: Jsem ráda, že nás nenačapali jako posledně. Stupeň trapnosti by byl desetkrát horší.

DAWSON: Věř mi, Joey, NIC, co jsem kdy zažil, nebylo trapnější než tamto.

Joey mu věnuje nezbednický úsměv.

JOEY: Vlastně mě napadlo, že bych si dala přídavek.

Dawson vykulí oči.

DAWSON: Ehm, 'přídavek'?

Joey stydlivě přikývne.

JOEY: Pokud nemáš rezervaci...

DAWSON: (mumlavě) Ach bože, stvořil jsem monstrum.

Joey se zařehoní. Lehne si k němu zpět do postele.

DAWSON: Joey?

JOEY: Jo?

DAWSON: Řekl bych, že se náš vztah právě stal... mnohem... zajímavějším.

Políbí se.

Potterovic penzión. Joey tiše otevře dveře a vejde dovnitř.

BESSIE: Dobré ráno, Joey.

Joey ztuhne, otočí se a spatří sedět na gauči Bessie.

BESSIE: Neslyšela jsem tě včera přijít.

JOEY: Já jsem, uf, jaksi včera nepřišla. Byla jsem u Dawsona.

Na tváři Bessie se objeví úsměv.

BESSIE: Neříkej?

*****

Někde v Capeside, Pacey a Dawson se zastaví na kafe.

DAWSON: Tak jak se má 'ženuška'?

Pacey obrátí oči v sloup.

PACEY: Tohohle se nikdy nenabažíš, viď?

Dawson se v odpověď zasměje.

PACEY: Pro tvou informaci, Dawsone, je to teď lepší. Jsme v pohodě.

DAWSON: To rád slyším. Takže... jakej je plán? Anulace?

Pacey zavrtí hlavou.

PACEY: Ne-e. S Andie jsme to probrali... a rozhodli jsme se, že uvidíme, co z toho vzejde.

Dawson na svého přítele překvapeně pohlédne.

DAWSON: Děláš si srandu?

PACEY: Jo, uznávám, že takováhle svatba byla chyba. Zvlášť takhle pod vlivem. Ale za pár týdnů budeme oficiálně dospělí, takže jsem došel k názoru, že jsem dostatečně starej, abych čelil následkům.

DAWSON: Dobrá, kdo jsi a co jsi proved s Pacey Witterem?

PACEY: Myslím to vážně, chlape. Je načase se začít chovat zodpovědně. Mimochodem, co je to dneska s tebou?

DAWSON: Tím myslíš?

PACEY: Jsi tak, já nevím, veselej. Takovýhleho jsem tě neviděl od tý doby, co přes dvěma rokama vyhrál tu cenu za Mořskou nestvůru. Kde je můj melancholickej kámoš, kterýmu mám zvedat náladu?

Dawson se zasměje.

DAWSON: Věř mi, Pacey, děláš z toho moc velkou vědu. Jsem prostě šťastnej. Fakticky šťastnej.

Pacey se zazubí, tuší o co jde.

PACEY: Má to co dělat s Joey, viď?

Dawson si odfrkne.

DAWSON: Jako bych tušil, že to řekneš.

PACEY: No tak... co jste včera večer dělali po plese?

DAWSON: Šli jsme ke mně a skoukli pár kazet.

PACEY: 'Skoukli pár kazet'? Tak se tomu dneska říká?

DAWSON: Dobře, možná nějaký to muchlování. Bylo to dokonale nevinný.

Pacey na něj pochybovačně pohlédne.

DAWSON: Lhal bych ti?

PACEY: Ne pokud zas nemluvím s Dawsonovým zlým dvojčetem.

Dawson vstane.

DAWSON: Musím domů, zapracuju na svým proslovu.

PACEY: Jo, jasně, zlom vaz. Myslíš, že by sis moh ve svým nabitým plánu najít čas, abys mi pomoh s učením na zkoušky?

DAWSON: Jasně. Zastavím se zejtra po práci.

S tímto odejde.

*****

Zpět v Potterovic motelu. Joey a Bessie sedí u stolu a povídají si.

JOEY: Takže... nezklamala jsem tě ani nic takovýho?

Bessie se usměje.

BESSIE: Dobře, přiznávám, že jsem před pár měsícema trošičku vyšilovala. Ale teď je ti osmnáct. Příští týden maturuješ, takže jsem ochotná tě nechat vyklopit sestřičce detaily.

JOEY: Uf, ode mě žádný detaily neuslyšíš.

BESSIE: No tak! Jakej to byl pocit?

JOEY: Neřeknu. Kdybych to udělala, Dawson by to taky byl schopnej někomu říct. Nejpravděpodobněji Paceymu. A já zcela určitě nechci, aby Pacey Witter znal detaily mýho milostnýho života, děkuji mnohokrát.

Bessie se zazubí a v tom si všimne, že Joey rudnou tváře.

BESSIE: Ty se červenáš.

JOEY: Nečervenám!

BESSIE: (prozpěvuje) Joey má kluka, Joey má kluka...

JOEY: Nech toho, Bess!

Dívky se zasmějí.

*****

Dawsonův pokoj, večer. Dawson sedí za stolem a píše něco na laptopu.

Vypadá frustrovaně. Nakonec počítač vypne.

DAWSON: Snad zejtra.

Frustrovaně si povzdechne a dojde k posteli.

Posadí se a vytáhne přikrývku. Náhle se zarazí. Přitáhne si přikrývku ke tváři a zhluboka si k ní přivoní.

Povzdechne si a vleze si do postele se širokým úsměvem na tváři. Pak ho pohltí spánek.

Kamera vyjede nahoru a my vidíme, že se Dawson posunul na vzdálenější stranu postele a na druhé polovině nechal dostatek místo pro někoho jiného.

*****

Potterovic penzión, následující ráno. Pokoj Joey.

Joey dopadnou na tvář první sluneční paprsky. Zasténá a přetáhne si přes hlavu přikrývku.

Vtom někdo zaklepe na dveře.

BESSIE: Vstávat a cvičit, Jo!

JOEY: (mátožně) Je mi špatně.

BESSIE: Moc vtipný. No tak, přece bys nepřišla pozdě do práce a měla bys něco sníst.

Joey neochotně vyleze z postele.

*****

Kuchyně. Joey vejde dovnitř, má váčky pod očima.

Posadí se ke stolu.

JOEY: Kafe.

Bessie si jí změří pohledem.

BESSIE: Prosím?

JOEY: Kafe, prosím.

BESSIE: Je ti dobře? Vypadáš trochu...

JOEY: Nemohla jsem spát. Já... necítím se moc dobře.

Bessie dá Joey ruku na čelo.

BESSIE: Teplotu nemáš. Ale stejně bys možná měla zaskočit k doktorovi.

JOEY: Jo, dobrej nápad. Nevím proč... včera jsem se tak necítila.

Bessie se usměje.

BESSIE: Možná jsi něco chytla od Dawsona. Nemá chřipku nebo tak něco?

V té chvíli Joey ztuhne. Náhle jí přepadne hrozivá představa.

JOEY: Vlastně to není tak zlý. Nepotřebuju zajít k doktorovi ani nic takovýho.

Bessie zamrká.

BESSIE: Myslela jsem, žes říkala...

JOEY: Fakt, už je mi dobře. Musím do práce...

Joey vyjde ze dveří.

BESSIE: Joey?

Bessie jí sleduje odcházet, je trochu zmatená.

*****

Leeryovic restaurace. Dawson obsluhuje stůl, u kterého sedí Pacey, Andie, Jack a Jen.

JEN: Moment... vy jste jim to pořád ještě neřekli?

PACEY: Lindleyová, po tom, co tenkrát udělal pan McPhee mýmu tátovi, u něj nechci vstoupit v nemilost.

JACK: Jo, táta umí zastrašovat. Chceš, abych tě jako zbil, aby na tebe pak byl mírnější?

Pacey si odfrkne.

PACEY: Jo, jako by to bylo realistický.

JACK: Cože? Ty si nemyslíš, že bych tě zmáknul.

Andie, Jen a Dawson naráz obrátí oči v sloup.

ANDIE: Haló, testosteroni!

Pacey si povzdechne.

PACEY: Promiň, zlato.

Andie se sladce usměje.

ANDIE: 'Zlato'?

Pacey se zazubí.

Jack na ně však pohlédne s odporem.

JACK: Myslím, že budu zvracet.

Dawson se zasměje, pak se otočí a spatří přijít do restaurace Joey.

DAWSON: Hej, Jo!

Zamává na ní. Ona mu zamávání nejistě oplatí.

Dawson k ní přijde a políbí jí na tvář.

DAWSON: Jsi tu brzy. Co je?

Joey se usměje.

JOEY: Chtěla jsem tě vidět.

Dawson se na chvíli zazubí, ale pak si všimne vážného výrazu v jejích očích. Jeho výraz se okamžitě změní.

DAWSON: Co se děje?

Znepokojeně na ní pohlédne.

JOEY: (šeptá) Ne tady.

Dawson řekne jednomu z ostatních číšníků, aby za něj zaskočil, a pak odvede Joey do skladu.

Jakmile tam přijdou, v očích Joey se objeví slzy. Už to v sobě déle neudrží.

DAWSON: Co se děje?

JOEY: Není... není to nutný. Můžem si o tom promluvit pozdějc, jestli...

DAWSON: Bože, Joey, ty pláčeš. Nepokoušej se mi říct, že se nic neděje. Znám tě příliš dobře.

Joey přikývne, přiznává porážku.

JOEY: Potřebuju, abys ke mně teď byl naprosto upřímnej, Dawsone. I kdyby to bylo něco, co bych podle tebe nerada slyšela.

Dawson přikývne.

JOEY: S kolika lidma jsi spal?

Dawson se na okamžik zarazí, zmaten její otázkou.

DAWSON: Včetně tebe? S jedním.

JOEY: Taky. Máš nějaký nemoci nebo něco jako-

DAWSON: Ne. Joey, co se...

Joey se rozpláče.

JOEY: Já to nezvládnu. Prostě nemůžu...

Dawson jí dá ruku na rameno.

JOEY: Dawsone, myslím, že jsem těhotná.

Když to Dawson uslyší, do očí mu vstoupí hrůza. Potácivě ustoupí.

DAWSON: To... to není možný. Byli jsme opatrný. My...

JOEY: Použili něco, co je účinný jenom na 97%?

Dawson se posadí na nějakou bednu a dá si hlavu do dlaní. Je na pokraji paniky.

DAWSON: Udělala sis test?

JOEY: Ne, jen mi celý ráno není dobře.

DAWSON: Tak je to jenom tušení, ne? Něco jsi snědla, nebo chytla, nebo se můžeš mýlit!

JOEY: Ale co když mám pravdu?

Dawson neodpoví. Jen hledí do země.

DAWSON: Tohle se mi nemůže dít.

Joey se začne zlobit.

JOEY: Tobě? Á, to je prostě dokonalý, dělejme si starosti, jakej to bude mít vliv na tebe!

Dawson vstane.

DAWSON: Bože, já to tak nemyslel, to jenom, že...

Dá ruce kolem Joey a přitiskne si jí k sobě.

Joey trochu popotáhne nosem.

JOEY: Co budeme dělat?

DAWSON: Já nevím.

Jen jí nadále drží.

*****

Zpět v restauraci. Pacey a Andie už odešli a nechali Jacka a Jen samotné.

JACK: Je to ironie, co?

JEN: A co?

JACK: No, Dawson má Joey, Pacey má Andie, sakra, i Chris má Adrienne. Jedinej člověk, s kterým jsem schopnej vydržet já, je holka, což pro mě ničí veškerou romantickou stránku. Bez urážky.

JEN: V pohodě. Jde o Tobeyho?

Jack přikývne.

JACK: Pořád se mnou nemluví. Ne, že bych tě obviňoval...

JEN: A sebe bys obviňovat taky neměl.

Jack se usměje.

JACK: Proč nemohli mít vaši místo tebe kluka?

JEN: Kdyby měli, tak by mě sem vůbec neposlali. Kluci to maj v tomhle lehký. Kdybych byla kluk, táta by mě neposlal k babičce, ale poplácal mě uznale po zádech.

JACK: Je mi ho líto.

Jen se zasměje.

JEN: Jo, mně taky. Vážně, zkus si s Tobeym ještě jednou promluvit. Ničemu to neublíží.

JACK: Tím si nebuď tak jistá.

*****

U McPheeových. Pacey je ve svém pokoji a dívá se na nějaké učebnice na posteli.

Náhle zazvoní telefon. Pacey ho zvedne.

PACEY: Je to tvůj čtvrťák, Dawsone! Čau, chlape!

DAWSON: (v telefonu) Čau. Dneska to nezvládnu.

Paceymu povadne tvář.

PACEY: Co? Proč?

Slyší Dawsona si povzdechnout.

DAWSON: (v telefonu) Něco mi do toho přišlo. Přijdu zítra.

PACEY: Zítra už jsou zkoušky, Dawsone.

Dawson si znovu povzdechne.

PACEY: To, co ti do toho přišlo, se týká Joey, že jo?

Dawson neodpoví... ani nemusí.

PACEY: Samozřejmě. Ne že bych byl překvapenej, že ta holka má u tebe vždycky přednost, není to tak? Zvlášť když jde o tvýho takzvanýho 'nejlepšího kamaráda'.

DAWSON: (v telefonu) Pacey, je to důležitější, než si myslíš. Chci ti pomoct, ale...

PACEY: Ale co?!

Znovu žádná odpověď.

PACEY: To jsem si myslel. Měj se, Leery!

Zavěsí telefon, popadne učebnice a sejde dolů.

*****

Dawsonův pokoj. Dawson neochotně zavěsí telefon a klesne na postel.

Dívá se do stropu a povzdechne si. Náhle začne mluvit nahlas.

DAWSON: Já fakt nevím, co jsem proved, abych si vysloužil tohle. Proved jsem v jiným životě nějaký faktický špatnosti a ty mě za to pořád trestáš? Pokouším se dělat, co je správný, ale vždycky za to zaplatím. Když se někomu pokusím pomoct, nakonec ublížím někomu jinýmu. Nikdy jsem o moc nežádal.

Na okamžik se zamyslí.

DAWSON: Jen o dvě věci, vážně. Natáčet filmy a mít po svým boku Joey. Ale hádám, že to s tou Joey má podmínky, co? Není to tak zlý, vážně. Jen jeden můj splněný sen. Aby Joey Potterová byla součástí mé rodiny. Ale já nejsem připravenej. Nejsem připravenej být otcem, mít takovou zodpovědnost. Je to příliš mnoho, příliš brzy.

Podívá se z okna.

DAWSON: Příliš brzy...

Pak ho pohltí spánek.

*****

Potterovic penzion. Joey pohlédne z okna na noční nebe a povzdechne si. Vyjde ze svého pokoje a zajde do jiného.

Je to pokoj Alexandera. Bessie je tam rovněž, ukládá svého syna ke spánku.

BESSIE: (šeptá) Ahoj, Joey.

JOEY: Ehm, musím ti něco říct...

*****

Doky. Pacey se tam osamoceně prochází a v rukách má spoustu učebnic. Projde kolem jedné z laviček, té, na které se rozešel před tím, co se zdá věčností, s Andie.

Posadí se a otevře jednu z učebnic. Pak začne číst.

*****

Následující ráno na Capesideské střední. Čtvrťáci jsou ve svých lavicích a objeví se učitel. Začne jim rozdávat testy.

UČITEL: Dámy a pánové, berte to jako svou 'zkoušku ohněm'. Poslední test před vstupem do dospělosti. Máte na to tři hodiny.

Dawson nakrátko pohlédne na Joey a spojí se očima. Pacey pohlédne na Andie a rovněž se usměje.

UČITEL: Začněte.

Začnou psát.

Čas pomalu plyne. Jeden po druhém studenti odcházejí. Nakonec zůstanou pouze Dawson, Joey, Pacey, Jen, Jack a Andie.

Andie dokončí test jako první. Pak Jen. Pak Jack.

Následně Dawson a po něm Joey. Po té, co odevzdají své testy učitelovi, Joey přistoupí k Dawsonovi.

JOEY: Pojď.

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Sejdem se pozdějc u mě doma, jo? Musíme si promluvit.

JOEY: Proč ne teď?

Dawson pohlédne na Paceyho, který stále píše.

DAWSON: Mám přítele, který mě teď potřebuje.

Joey se usměje a pak přikývne.

JOEY: Dobře.

Joey odejde a Dawson se znovu posadí.

*****

Později před kabinetem učitele.

PACEY: Jo, já vím, Dawsone. Ale nebudu spokojenej, dokud se nedozvím, jak jsem dopad. Tak na mě buď mírnej.

DAWSON: Věř mi, chápu to.

Odmlčí se.

PACEY: Nemusíš tu bejt, víš?

DAWSON: Jo, já vím.

Pacey se usměje.

PACEY: Mrzí mě, co jsem včera večer řek.

DAWSON: Měl jsi ale pravdu.

PACEY: Dawsone... pro jednou mě nech se omluvit! Jo?

Dawson přikývne.

PACEY: Tohle byl pro mě moc divnej rok, jasný? Kles jsem tak hluboko, jak jen je možný, a nějakým zázrakem jsem se zas dokázal postavit na nohy. Což je skvělý. Ale nikdy jsem si nepředstavoval, že skončím v situaci, ve který budu mít tolik zodpovědnosti.

DAWSON: Co tím myslíš?

PACEY: Myslel jsem, že po střední je život snažší. Všechen ten stres je pryč, nikdo tě nesoudí a jsi konečně svobodnej, ne? Ale tak to není. Život je teď tvůj učitel. Když uděláš chybu, neskončíš po škole. Čelíš následkům, dobrým či špatným.

DAWSON: O tom mi povídej. Nepřál by sis, abysme mohli navěky zůstat na střední?

Pacey zavrtí hlavou.

PACEY: Ani náhodou, D-Mane! Víš, myslím, že jsem na to přišel. To dobrý vyvažuje to špatný. Ať už trpíš jakkoli, jeden okamžik štěstí to napraví.

Dawson se usměje.

DAWSON: Mluvíš jako skutečnej optimista.

PACEY: Vždyť jsem se taky učil od nejlepšího.

Oba se zasmějí.

PACEY: Během posledních pár dnů jsem si uvědomil, že i když to byla šťastná náhoda, to, co se stalo ve Vegas, bylo skutečný. Miluju Andie a náhle mi to dochází. Zbytek svýho života strávím s ní.

DAWSON: Je to dobrej pocit, co?

PACEY: Je to skvělej pocit, Dawsone. Když o tom přemýšlím, tak jsem vlastně nikdy nebyl šťastnější. Nikdy. Víš jaký to je?

Dawson se usměje.

DAWSON: Jo... vím.

Náhle se otevřou dveře. Vyjde z nich učitel.

UČITEL: Pacey?

Vstanou.

PACEY: Ano, pane?

Učitel si odvede Paceyho do kabinetu, Dawson zůstane na chodbě.

DAWSON: Zlom vaz.

Pacey se ještě jednou na Dawsona podívá a zazubí se.

*****

Později před domem McPheeových. Andie sedí na verandě, když v tom se objeví Pacey.

PACEY: Čau, máš tu volno?

Andie vzhlédne a usměje se.

ANDIE: Teď už jo.

Pacey se posadí vedle ní.

PACEY: Tak... jakej je verdikt?

Andie se zasměje.

ANDIE: Příslovečná porota pořád ještě nerozhodla. Řekla jsem to tátovi. Svědci obhajoby, lépe známí jako můj bratr a Jen, jsou uvnitř a bojují za nás.

PACEY: V těch právnických metaforách jsi fakt dobrá, Andie.

ANDIE: Táta je právník... funguje to.

PACEY: Takže... zlobí se?

Andie se zasměje.

ANDIE: Řekla bych, že 'zkoprnělost' je pro to lepší slovo. Nemůže pochopit, proč by jeho andílek něco takovýho udělal.

PACEY: Takže to chápu tak, že by ti bodly nějaký dobrý zprávy, co?

Andie přikývne.

ANDIE: Jo, to bodly.

Pacey se usměje od ucha k uchu.

PACEY: Dostal jsem dvojku.

Andie poklesne čelist.

PACEY: A zvlád jsem to sám. Zůstal jsem vzhůru do tří do rána, učil jsem se a dostal dvojku. Já odmaturuju!

Andie zakřičí radostí a skočí mu do náruče. Obejmou se.

ANDIE: Pacey, to je neuvěřitelný! Věděla jsem, že to zvládneš. Věděla jsem to!

Pacey se usměje.

PACEY: Miluju tě, Andie. Ať už se teď stane cokoli, chci, abys to věděla. To mě drží na nohách.

ANDIE: Taky tě miluju.

Ani jeden z nich si nevšimne, že se na ně skrze okno dívá otec Andie. Na tváři se mu objeví drobný úsměv.

*****

Dawsonův pokoj. Dawson otevře skříň a najde tam sedět Joey.

DAWSON: Jednou tu zapustíš kořeny, víš to?

Joey si skousne ret a usměje se na něj.

JOEY: Jen tu visím s oblečením, jako obvykle.

Dawson jí pomůže na nohy a dovede jí k posteli.

Posadí se a dlouhou dobu se na sebe dívají, aniž by cokoli řekli.

DAWSON: Tak chceš mluvit ty nebo mám začít já?

JOEY: Ty, spusť.

Dawson se zhluboka nadechne.

DAWSON: Dobře. Hodně jsem o tom přemýšlel a mám rozdvojenou osobnost, víš? Všechno ohledně mě vždycky přichází po dvojicích. Jsem čtyřicátník uvězněnej v těle teenagera. Když přemýšlím o svý budoucnosti, vybavují se mi dva scénáře. Buď jsem jako Spielberg, bydlím ve velkým panským sídle s pozlacenýma fontánama a střídají se u mě celebrity. Nebo jsem jako můj otec. Žiju poklidným obyčejným předměstským životem, akorát mám při sobě tebe. Možná nějaká ta rodina, dříve či později.

JOEY: Dawsone...

DAWSON: Mám tendenci si se vším dělat přílišný starosti, všechno analyzovat. Když mi někdo pochválí nějaký můj film, přemýšlím, jestli to říká, protože se mu líbí, nebo proto, že nechce ublížit mým citům. Když mě někdo poprvé políbí, dělám si starosti, jestli cítí to, co cítím já. Ale když jsme se milovali, nemyslel jsem na nic jinýho. Pro jednou na ničem jiným nezáleželo, protože jsem za celej svůj život nebyl šťastnější. Tak jen chci, abys věděla, že při tobě budu stát, bez ohledu na cokoli. Protože vím, že my dva si dokážeme poradit s čímkoli. No dobře, my tři.

Joey se na něj usměje.

DAWSON: Co je?

JOEY: Ráda to slyším, Dawsone. Ale nakonec jsme přece jen dva.

Dawson si úlevně oddechne a spočine hlavou na jejím rameni.

DAWSON: Díky bohu.

Joey se zařehoní.

DAWSON: Tak proč ti bylo špatně?

Joey se zasměje.

JOEY: Nervozita.

Dawson pozvedne obočí.

JOEY: Ze zkoušek. Mluvila jsem s Bessie a ona mě přesvědčila, že je to tím. Věděla z osobní zkušenosti, že by mi bylo mnohem hůř, než mi bylo. Dokonce jsem si udělala test, abysme se ujistily.

DAWSON: Takže my jsme bezhlavě panikařili, protože jsi byla nervózní z testu?

Dawson klesne na postel a zasténá.

DAWSON: Jedině v Capeside.

Joey si k němu lehne a přitulí se.

JOEY: Ale to, co jsi říkal, bylo fakt moc hezký.

Dawson se na ní usměje.

DAWSON: Myslel jsem to vážně.

Joey zavře oči.

JOEY: Vadilo by, kdybych tu dneska přespala?

DAWSON: Buď mým hostem.

Dawson kolem ní dá ruce a Joey pohltí spánek. Dawsona ovšem ne. Ten tam jen leží. Ve tváři má výraz úlevy a menší nejistoty.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...