|
Dawsonův pokoj. Dawson a Joey sedí na posteli před televizí. Dawson se dívá na obrazovku, zatímco Joey má nos zabořený v nějaké učebnici.
DAWSON: Jo? No tak, odlož tu učebnici a koukej na film.
JOEY: Za chvilku. Už jsem ho viděla.
DAWSON: No tak. Proč tomu říkat 'filmový večer', když se nebudeš koukat na film?
Joey učebnici zavře.
JOEY: Jak si tak vzpomínám, tak při většině 'filmových večerů' trávíme půlku času muchlováním.
Dawson se zazubí.
DAWSON: Ano... ale druhou půlku trávíme koukáním na film.
Joey obrátí oči v sloup.
JOEY: Kdyby to alespoň bylo třeba 'Vykoupení z věznice Shawshank' nebo 'Zelená míle', Dawsone. Tohle je tvá typická průměrná chabě natočená pseudokomedie s obvyklým sortimentem okoukaných gagů a nechutných vtípků.
DAWSON: Ale ty koukáš jenom na zevnějšek. Tenhle film v sobě má i užitečný morální ponaučení.
JOEY: Což je?
DAWSON: Vítězství není vše.
Joey si povzdechne.
JOEY: Tohle morální ponaučení má spousta filmů, Dawsone. S filmama s tímhle morálním ponaučením bys vydláždil náměstí.
DAWSON: Jsi trošku cynická, Joey. Myslel jsem, že z toho jsi už vyrostla.
JOEY: A já myslela, že ty jsi už vyrost ze svýho 'ó, páni, ten svět je takový prosluněný, šťastný místo'. Mimoto, zapomněl si, co se tenhle tejden stane?
DAWSON: Jak se zdá, tak ano.
JOEY: Tenhle týden vybere ředitel Green studenta, který přednese na maturitní slavnosti projev. Což znamená, že se bude muset samým úsilím přetrhnout, jestli chci, aby vybral mě.
DAWSON: A cpát si do hlavy vědomosti ti pomůže, protože...?
Joey jen obrátí oči v sloup.
ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ
DAWSON: Jen to s tím nepřežeň, jo?
Dawson se nakloní a políbí jí.
JOEY: Ale jdi, vždyť mě znáš.
DAWSON: Právě proto se bojím.
Joey popadne polštář a praští ho s ním.
DAWSON: (směje se) To byl vtip... jen vtip...
ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY
*****
Capesideská střední, jídelna. Dawson a Pacey sedí u stolu a procházejí si nějaké učebnice.
PACEY: A je to tu... vzdávám to. Tohle prostě nepochopím, Dawsone.
Dawson si deprimovaně povzdechne.
DAWSON: Pacey, je to jenom matika. Věř mi, není to tak těžký.
PACEY: Tobě se to lehko řekne. Dostáváš jedničky.
DAWSON: Kdybys je dostával i ty, nemusel bych tu teď bejt. Ale tys mě požádal o pomoc a já pomáhám. Ty se musíš jenom pořádně soustředit.
PACEY: Nemysli si, že si toho nevážím.
Dawson si povzdechne.
DAWSON: Myslel jsem, že ti obvykle pomáhá Andie.
PACEY: To ano. Ale problém je, že kdykoli se se mou učí ona, tak se nechávám... rozptylovat.
Dawson obrátí oči v sloup.
DAWSON: Myslíš taky na něco jinýho?
Náhle se odnikud objeví Andie, chytne Paceyho zezadu za rameno a začne s ním třást.
ANDIE: Pacey-Pacey-Pacey!!!
Pacey na židli šokovaně povyskočí.
PACEY: Ááááááá!
Pacey vstane a pohlédne na ní. Dawson si na druhou stranu nemůže pomoci a rozesměje se.
PACEY: Tohle, prosím tě, už nedělej.
ANDIE: Myslím, že jsem to dokázala. Díváš si na budoucího maturitního řečníka Capesideský střední.
Pacey jí věnuje hrdý úsměv a pak jí silně obejme.
PACEY: To je skvělý. Počkej chvilku... ty si 'myslíš', žes to dokázala?
ANDIE: Jo. Ředitel Green mě právě nechal zavolat do ředitelny.
Pacey na ní zmateně pohlédne.
PACEY: No, a jak víš, že vybral tebe?
ANDIE: No, to je jasný. Koho jinýho? Kennyho? To sotva.
DAWSON: A co Joey?
Pacey a Andie na Dawsona pohlédnou.
ANDIE: Prosím?
DAWSON: No, Jo si myslí, že má dobrou šanci.
Andie se zařehoní.
ANDIE: Mluv vážně. Chci říct, Joey? To není hrozba.
Dawson se začne trošku zlobit.
DAWSON: A proč ne?
ANDIE: Hele, nechápej mě špatně, Joey je bezvadná a taky skvělá kamarádka a je hodně chytrá. Ale maturitní řečník má reprezentovat celý ročník. A přiznejme si to, v tom je Joey trošičku neotesaná. Na reprezentování prostě nemá.
Andie políbí Paceyho na tvář a zmizí.
Dawson věnuje Paceymu vyčítavý pohled.
PACEY: Promiň, chlape. Je to má holka, musím jí podporovat.
DAWSON: (sarkasticky) Jo, jasně.
*****
Ředitelna. Natěšená Andie tam vběhne, ale hned se zastaví, když spatří, že tam na židli sedí Joey.
ANDIE: (s úsměvem) Čau, Joey. Co tady děláš?
Zmatená Joey na ní pohlédne.
JOEY: Chtěla jsem se tě zeptat na to samý.
Vejde ředitel Green.
GREEN: Zdravím, Andie... Joey. Asi jste trochu zmatené, že?
Andie a Joey přikývnou.
GREEN: Jak víte, je čas...
ANDIE: (rychle) ...vybrat maturitního řečníka?
Ředitel Green udělá pauzu.
GREEN: Správně, slečno McPheeová. A to mě staví před takový menší problém. Pro tu pozici mám dvě dokonalé kandidátky.
Andie svraští obočí a pak se otočí k Joey.
ANDIE: Ona? ONA?!
JOEY: Co myslíš tím 'ona', Andie?
ANDIE: Ale no tak, pane řediteli. Nebylo by jednodušší, kdybyste prostě vybral mě?
JOEY: (nazlobeně) Prosím?
GREEN: Víš, Andie, Joey tento rok velmi dřela. Zcela upřímně mohu říci, že představuje to nejlepší z Capesideské střední.
Joey se spokojeně usměje.
ANDIE: Jo, ale já jsem v tom lepší.
Joey obrátí oči v sloup.
JOEY: Skromnost není tvá silná stránka, co?
ANDIE: Můžeš si alespoň pro jednou ty sarkasmy odpustit? (otočí se ke Greenovi) Neuvažujete vážně o tom, že...
GREEN: Měla bys na sebe být hrdá, Andie. O moc lidech bych ani neuvažoval po té loňské situaci s testem, ale ty jsi stále ve hře. Školní výbor a já jen musíme učinit jedno závěrečné rozhodnutí a...
ANDIE: No, nepochybuji, že učiníte správné rozhodnutí.
Green si frustrovaně povzdechne a pak to vzdá.
GREEN: Teď můžete obě jít. Až se rozhodnu, dám vám vědět.
Andie a Joey odejdou.
*****
Chodba. Joey a Andie míří k východu.
JOEY: No, trošku se to zašmodrchalo. Myslím, že je na tom dobrý, že to alespoň bude jedna z nás. Kromě toho menší konkurence ještě nikdy nikomu neublížila.
Andie se usměje.
ANDIE: Jo. Víš, jsem na tebe fakt hrdá. Chci říct, že druhý místo je dost dobrý.
Joey na ní zmateně pohlédne.
JOEY: Moment, jaký druhý místo?
ANDIE: Jistě, že druhý místo. Vždyť je přece jasný, koho vybere. Všechny ty mý mimoškolní aktivity a účast na školních podnicích ze mě dělaj vítězku. Je mi líto.
Joey zúží oči.
JOEY: Vážně? No, mám pro tebe novinku, Andie. Mám stejnou šanci jako ty. Ne počkat, já mám lepší šanci. Je mi taaak líto.
Andie se řádně naštve.
ANDIE: Jak chceš, slečno Sarkastická. Uvidíme se na bitevním poli!
Naštvaně odejde.
JOEY: Bitevním poli???
*****
Dawsonův pokoj. Dawson pracuje na svém laptopu, když se ve dveřích objeví Jen.
JEN: Dawsone?
Dawson od počítače vzhlédne.
DAWSON: Jen, čau. Co je?
Zatímco k němu Jen přistoupí, Dawson vypne laptop.
JEN: Potřebuju radu. Soukromou radu.
Dawson na ní se zájmem pohlédne.
DAWSON: Jistě.
Jen se zhluboka nadechne.
JEN: Pamatuješ, jak jste byli s Joey přátelé, než jste se dali dohromady?
Dawson se zasměje.
DAWSON: Myslím, že to se všeobecně ví.
JEN: No, to musela být rána, ne? Jednoho dne se probudit a zjistit, že k tobě cítí víc než přátelství. Jak jsi to vzal, když jsi to zjistil? Jak jsi reagoval?
DAWSON: Ehm, nejdřív jsem to popíral. Pacey mi řek, co Joey cítí, a já mu nevěřil. Kolem tý doby, když jsem si uvědomil pravdu, jsem k ní začal cítit to samý.
Jen zbystří pozornost.
JEN: Ale co kdybys necítil? Co kdybys k ní necítil to samý?
Zmatený Dawson na ní pohlédne.
DAWSON: Tady nejde o mě a Joey, že ne?
Jen neodpoví, jen zavře oči a povzdechne si.
DAWSON: O co jde? Mně můžeš věřit.
JEN: Od tý doby, co Jack začal chodit s Tobeym, mám jistý pocity. O Jackovi. Skoro žárlím. Myslím, že k němu možná začínám něco romantickýho cítit.
Dawson vytřeští oči.
DAWSON: Jen, já... páni. Uf, ale Jack je...
JEN: Gay. Já vím. Proto je to tak těžký. Chci říct, že je možný, že jste do sebe byli s Joey zamilovaní po celý život, bez toho, abyste si to uvědomovali. Ale Jack to ke mně cítit nemůže. Nikdy nebude.
Dawson vstane a přistoupí k ní.
DAWSON: Pojď sem.
Obejmou se.
JEN: Díky.
DAWSON: Možná by sis o tom měla promluvit s Joey. Možná by chápala to, čím procházíš, líp než...
Jen od něj rychle odstoupí.
JEN: NE! Nechci, aby o tom ještě někdo věděl. Ani Jack, ani Joey... nikdo.
DAWSON: Joey je má holka, Jen. Takovýhle tajemství před ní nemůžu tajit.
JEN: Slib mi, že to nikomu neřekneš.
Jen na něj dlouho upřeně hledí. Nakonec si Dawson povzdechne.
DAWSON: Dobře, slibuju.
JEN: Díky.
*****
Leeryovic restaurace. Chris a Adrienne sedí společně u stolu.
Chrisovy oči se stočí k Joey, která stojí ve dveřích od kuchyně. Pak k Andie u nedalekého stolu. Dívky na sebe zlostně hledí.
CHRIS: Mrkni na to.
ADRIENNE: Na co?
Adrienne na ně pohlédne.
ADRIENNE: No a?
CHRIS: Takže tebe ani trochu nezajímá, že ' malá nevinná Joey' má temnou stránku?
Adrienne se zasměje.
ADRIENNE: Víš, Wolfe, každej má takzvanou 'temnou stránku'. Jak se tak říká: nic není bez poskvrnky.
CHRIS: A jsi si tím jistá? I u Dawsona 'Richie Cunninghama' Leeryho a jeho partičky pomatenců?
Adrienne se zasměje.
ADRIENNE: Nejsem v Capeside tak dlouho jako ty, Wolfe, ale něco jsem zaslechla. Konkrétně pár věcí o loňským závodě plachetnic. A řeknu ti, že to nebylo moc hezký.
CHRIS: Takže tys o tom slyšela, co? Jo, většinu času se Dawson dokonale ovládá. Jsem si jistej, že má každej den od začátku až do konce rozplánovanej. Naneštěstí má jednu slabinu.
Chris ukáže na Joey
ADRIENNE: Neříkej?
*****
Později. Joey jde podél doků, když k ní přiběhne Andie.
ANDIE: Joey?
Joey se otočí. Je trochu nazlobená, ale nedává to znát.
JOEY: Co je?
ANDIE: Musíš na sebe bejt fakticky hrdá, že jo, Joey? Jen se vetřít a vzít někomu něco, na čem fakticky dřel.
Joey si frustrovaně povzdechne a otočí se k ní.
JOEY: Hele, Andie, nejsi jediná, kdo tvrdě makal, aby dostal šanci být maturitním řečníkem.
ANDIE: Zasloužím si to.
JOEY: A já snad ne? Ale jdi, Andie. Kdybys hledala ve slovníku výraz 'přehání to se snaživostí', 'McPheeová' by tam stálo jako synonymum.
Andie si založí ruce.
ANDIE: Jenom žárlíš. Nemůžeš přijmout fakt, že vybere mě.
JOEY: (sarkasticky) Páni! Jak domýšlivý. A pročpak asi pan ředitel zmiňoval ten test?
Andie se zastydí a sklopí zrak.
JOEY: To tys ukradla ty otázky, že jo? Měla jsem to vědět.
ANDIE: Co to jako mělo znamenat?
JOEY: Poslouchej se, Andie. Neúspěch pro tebe neexistuje. Prostě překročíš každýho, kdo se ti postaví do cesty.
ANDIE: Bože, tomu se říká používat dvojí metr.
Joey začne dostávat zlost.
JOEY: Cože?
ANDIE: Ale jdi. Neříkej mi, že jsi nikdy nevyužila podobný situace.
JOEY: Nikdy jsem nepřijala nic, co bych si nezasloužila.
ANDIE: Jo, jako tenkrát, když jsi mi ukradla kluka?
Joey se předstíraně usměje.
JOEY: No, já nejsem ta, kdo mu byla nevěrná.
Andie jí dá bezmyšlenkovitě facku.
ANDIE: Ach bože, promiň. Nemyslela jsem...
Joey na ní zlostně pohlédne. Pak zatne ruku v pěst.
*****
Střih na Dawsona a Paceyho v Leeryovic restauraci. Sedí u stolu a opět se učí.
DAWSON: Neměli bysme si s nima třeba promluvit? Víš, vnést do toho trochu rozumu.
PACEY: Klídek, Dawsone. Vždyť víš, že jsou to chytrý hlavičky. Už to nejspíš vyřešily.
*****
Ulice.
BUM!!!
Joey dá Andie ránu pěstí a ta se zapotácí.
JOEY: Nerada ti to říkám, Andie, ale pereš se jak holka.
Andie na ní skočí.
*****
Leeryovic restaurace. Dawson a Pacey jsou u stolu, když k nim přijde zubící se Chris.
CHRIS: Čau.
DAWSON: Chceš snad něco?
CHRIS: Jen jsem myslel, že byste rádi věděli, že se vám o pár bloků dál perou vaše holky.
Dawson a Pacey vykulí oči a pak na sebe pohlédnou.
Bez dalšího slova vylétnou ze svých židlí a rozběhnou se ke dveřím.
*****
Bitka se přesunula na terasu za nějakou restaurací. Terasa je vlastně balkón čnící nad pláží.
Joey praští Andie do břicha a ta poklesne v kolenou.
JOEY: Už máš dost?
Ani jedna si nevšimne, že k nim běží Dawson a Pacey.
Andie zavře oči, zatne ruku v pěst a napřáhne se.
PACEY: Jejej, nechte toho, nechte toho!
Andie ho neslyší. Jen slepě máchne pěstí...
...a neví, že si Pacey stoupl mezi ně.
BUM!
Pacey se pod sílou toho úderu zapotácí a přepadne přes zábradlí balkónu.
Andie otevře oči právě včas, aby viděla Paceyho přepadnout přes zábradlí.
PACEY: ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
ANDIE: PACEY!!!
S očima plnýma vzteku se Andie otočí k Joey.
ANDIE: Zabilas mi kluka!
JOEY: Prosím tebe. Zaprvý, praštilas ho ty. Zadruhý, dolů je to sotva metr.
I tak se k ní Andie se znovu zatnutou pěstí přibližuje.
DAWSON: ZADRŽTE!
Obě ztuhnou.
Dawson si stoupne mezi ně a pohlédne Joey přímo do očí.
DAWSON: Jo, musíš toho nechat. Andie je tvá kamarádka, jasný? Ne tvůj nepřítel. Nemůžeš na to kvůli celý tý záležitosti zapomínat.
Joey neposlouchá.
JOEY: Kliď se mi z cesty, Dawsone.
DAWSON: Ne.
Joey vypadá překvapeně.
JOEY: Ne?
DAWSON: Jo, slyšelas mě. Joey, miluju tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. Natolik, že od tý doby, co jsme se zase dali dohromady, jsem kolem tebe chodil po špičkách. Bál jsem se, že kdybych udělal nebo řek něco špatnýho, zase bych tě ztratil. To je to nejhorší, co si umím představit. Ale je zásadní rozdíl mezi tím, co je dobrý a co špatný. A pustit se do rvačky s jednou ze svých nejbližších přátel kvůli nějakýmu stupidnímu 'soutěžení' je zcela jistě špatný. A co je důležitější, zcela jistě to nejsi ty.
Jak na něj Joey hledí, její výraz změkne.
JOEY: Já... já... máš pravdu.
PACEY: (mimo obrazovku) No, bravo, Dawsone. A moh by mně sem dolů někdo podat ruku?
Dawson, Joey a Andie se přiženou ke kraji balkonu.
ANDIE: Pacey? Jsi v pořádku?
PACEY: Budu v pohodě, jakmile mi někdo přivolá sanitku.
*****
Následující den v ředitelně. Joey a Andie sedí na židlích s pohledy upřenými na desku stolu. Za nimi stojí Dawson a Pacey. Pacey má na krku sádrový korzet.
GREEN: No, musím říci, že jsem vaším chováním otřesen. Oběma z vás. Dvě nejinteligentnější studentky našeho posledního ročníku začnou pouliční rvačku uprostřed Capeside? Bulvár má žně, hm?
Pacey se pokouší potlačit smích.
GREEN: Copak, pane Wittere?
PACEY: Mám krk v sádře. Mohl byste ke mně dnes být trošičku shovívavý?
Ředitel Green si povzdechne.
GREEN: Co mi můžete říct na svou obhajobu?
Ani Joey, ani Andie neodpoví.
GREEN: (sarkasticky) Á, možná jste žili s přesvědčením, že čest býti maturitním řečníkem je udělována ze stejných důvodů jako titul 'světový šampión těžké váhy'.
Pacey se rozesměje.
GREEN: Pane Wittere?
Pacey si ukáže na krk.
PACEY: Zlomenej krk. Zlomenej krk!!!
GREEN: No, pořád musíme vybrat řečníka. A nehledě na tu smutnou včerejší událost, jsou jediní lidé, kteří si tu poctu zaslouží, v této místnosti.
Na tvářích Joey a Andie se objeví úsměvy.
GREEN: Dawsone, mohl bys přistoupit?
Úsměvy Joey a Andie rychle povadnou. Nahradí je výrazy překvapení.
Dawson dojde za stůl ke Greenovi, stejně tak zmaten.
GREEN: Dawsone, přemýšlel jsem, jestli bys na letošní maturitní slavnosti nepronesl projev, hm?
Dawsonovi poklesne čelist.
JOEY: COŽE?
ANDIE: ON?
DAWSON: Já? Ale já...
Dawson pohlédne na Joey. Joey stále vypadá překvapeně, ale po chvilce smutně přikývne.
DAWSON: Páni! Chci říct, že mi bude ctí.
Ředitel Green se usměje a potřese Dawsonovi rukou.
GREEN: Díky, Dawsone.
Otočí se zpět k dívkám.
GREEN: A k vám dvěma. Nechal bych vás v sobotu po škole, ale to by se musela ta bitka odehrát na školním pozemku. Jelikož se neodehrála, nechám vás z toho vyjít z pouhým varováním. Až příště budete něco chtít, zaslužte si to poctivě. Ne tím, že se obrátíte proti lidem, za které byste měly být šťastné.
Obě na souhlas přikývnou.
*****
Později. Dawson jde domů, když spatří sedět pod stromem Joey.
DAWSON: Čau. Máš tu volno?
Joey přikývne. Dawson si k ní přisedne na zem.
DAWSON: Jo, je mi to líto. Vím, jak moc jsi to chtěla.
Joey se k němu jen otočí a usměje se.
JOEY: Myslel jsi vážně, co jsi říkal? Že si kolem mě dáváš bacha?
Dawson přikývne.
DAWSON: Když mi bylo patnáct, všechno se to rozpadlo tak rychle. A já měl vždycky pocit, že to byla má vina. To já nechápal tvý umění a praštil Jacka a poslal tvýho otce za mříže. Strašně jsem se bál, že by nám to třeba nemuselo vyjít, protože nedělám kompromisy. Tak jsem si dával pozor, abych si byl jistý, že jsi šťastná, ať už jsem si myslel cokoli.
JOEY: Dawsone, napadlo tě někdy, že to všechno byla má vina? Že jsem nejednala včas, nebo že jsem ti nepomohla porozumět, co se to se mnou děje? Mám pro tebe novinku, Dawsone, nejsem dokonalá. Častokrát dělám špatný soudy a viním za to jiný lidi. Ale ty jsi mý svědomí. Vidíš všechno černobíle a tak víš, co je správný a co není, líp než ostatní. Nikdy to nezkoušej skrývat. Ani přede mnou, ani před nikým jiným. Protože to tě dělá tím, kým jsi, Dawsone. To je člověk, kterýho miluju.
Joey se nakloní a políbí ho.
DAWSON: Takže ty se nezlobíš, že jsem vyhrál?
Joey se usměje.
JOEY: Možná trošku žárlím, ale poradím si s tím.
Na chvíli se mezi nimi rozhostí ticho.
DAWSON: No, můžeš mi pomoct napsat projev.
Joey si úlevně oddechne.
JOEY: Díky.
*****
Střih na Jen, jak jde k domu Jacka.
Dojde mu na pohled, ale zastaví se. Na verandě u McPheeových se baví Jack a Tobey.
Jen se rychle schová za strom, takže jí ani jeden z nich nespatří.
Políbí se a Tobey odejde.
Po tváři Jen sjede slza. Pak se otočí a zamíří domů.
Zatmívačka a závěrečné titulky.
| 
