Cesta vpřed: Epizoda 417 - Začátky a konce

Capeside. Venku řádí silný vítr a nočním nebem šlehají blesky. Začíná pršet, je jarní bouřka.

Pacey Witter vběhne do Leeryovic restaurace, přes hlavu má přetaženou bundu.

PACEY: Fýha, ven určitě nechoďte, chlapci a děvčata. Není tam zrovna počasí na procházku.

Uprostřed místnosti sedí u stolu Joey, Jen, Andie a Jack a dívají se na televizi. Dawson drží dálkové ovládání.

V televizi běží zprávy.

HLASATEL: ...v tomto regionu je to nejspíše největší bouře od hurikánu Chris. Dokud se nepřežene, lidé by měli zůstat uvnitř. Tady Bob Collinsworth, Boston News.

Dawson televizi vypne.

DAWSON: Toho chlapa fakt nesnáším.

JACK: Proč to?

JEN: Věř mi, Jackie... nechceš to vědět.

Pacey se otočí k Dawsonovi.

PACEY: Kde máš vaše?

DAWSON: V kuchyni. Pan Potter se s Bodiem vrátil k Joey domů. Chvilku to potrvá, než budem moct odejít. Půjdu si s nima promluvit, jo?

Dawson odejde. Pacey si přisedne k ostatním.

PACEY: Tak co je?

JEN: Mraky na obloze.

Pacey se zasměje.

PACEY: Vtipný, Lindleyová.

Pacey se nakloní a políbí Andie. Chvíli se vášnivě líbají.

Joey obrátí oči v sloup.

JOEY: Udusíš jí.

Pacey a Andie přeruší polibek.

PACEY: A v tom se mýlíš. Všichni ví, že tady McPheeová nemůže beze mě dejchat.

Andie dá Paceymu ruku kolem krku.

ANDIE: Přesně tak, 'Wittere'.

JOEY: Ať uděláš cokoli, Pacey... nechoď ven. Blesk vždycky uhodí do nejvyšších objektů. S velikostí svýho ega bys neměl sebemenší šanci.

Andie Paceyho obejme a předstíraně probodne Joey očima.

ANDIE: Hele! Nech mýho chlapa na pokoji.

Joey znovu obrátí oči v sloup.

JOEY: 'Tvýho chlapa'? Máš tušení, jak příšerně to zní?

JACK: Ale no tak, Joey. Oprav mě, pokud se mýlím, ale na takovýhle řeči jste čas od času vy dva s Dawsonem experti. Už ty samotný melodramata...

JOEY: S Dawsonem nemáme žádný 'melodramata', jasný? Jsme obyčejný pár mladých lidí.

Jen, Jack, Andie a Pacey si posměšně odfrknou.

JEN: Řekla jsi právě, že váš vztah s Dawsonem je obyčejný? Já myslím, že je pravej opak. Ne že by to bylo špatný. Jedinečnost značí zajímavost.

JACK: Jedna otázka. Já a Andie jsme vstoupili do tohohle 'Peach pitu' trochu pozdějc. Kdy vlastně tohle celý 'přátelství', co jste podle všeho s Dawsonem vždycky měli, začalo nabírat romantický obrátky?

JEN: Na to můžu odpovědět já, Jacku. Když jsme s Dawsonem tenkrát chodili, všichni jsme skončili v sobotu po škole s Abby Morganovou.

JACK: Děsivý.

PACEY: A to nevíš ani půlku, kámo.

JEN: Nicméně jsme začali hrát hru na pravdu. Pacey uvrtal Joey a Dawsona do polibku a v tý chvíli to všechno vypuklo.

JOEY: To je trochu osobní, nemyslíš?

JEN: Jsme přátelé. Můžem klevetit o svých milostných životech.

PACEY: Kromě toho se mýlíš, Jen. Joey začala na Dawsona vrhat zamilovaný pohledy kolem tý doby, co ses ukázala v Capeside. Proč si myslíš, že se k tobě chovala, jak se chovala? Pokoušela ses jí 'ukrást jejího chlapa'.

Joey ho probodne očima.

PACEY: Co je? Nemám pravdu?

JOEY: Vlastně nemáš. Oba jste vedle.

Andie na ní na okamžik pohlédne.

ANDIE: Proč nám to teda nepovíš?

JOEY: Cože? Ani náhodou... to je až MOOOC osobní.

JACK: No tak, slečno Potterová... kápněte božskou. Kdypak jste se zamilovala do Dawsona Leeryho?

Chvíli na ní všichni zírají a čekají na odpověď.

Náhle se jí na tváři objeví zamyšlený úsměv.

JOEY: To bylo to léto, kdy mi bylo třináct...

Kemp několik kilometrů od Capeside.

Na pohled mírně mladší Mitch Leery zapaluje oheň.

GALE: (mimo obrazovku) Opatrně, Mitchi. Vzpomínáš, co se stalo posledně?

MITCH: To mi ani nepřipomínej. Na to, jak mi chytla oblíbená bunda, bych moc rád zapomněl.

Mimo obrazovku slyšíme smích. Kamera se za ním otočí a my spatříme v křesílkách Mika a Lillian Potterovi.

LILLIAN: Když Gale říkala, že jsi 'žhavej', Mitchi, neměla jsem tušení, jak to myslí doslovně.

MITCH: Moc zábavný. (zakřičí stranou) Hele, Dawsone, nemoh bys mě takhle náhodou přijít bránit?

DAWSON: (mimo obrazovku, zní VELMI mladě) Promiň, tati, tentokrát jsi v tom sám.

Střih na Dawsona. S Joey lezou na strom. Vypadají velmi mladě, sotva na prahu puberty. Joey nemá žádný makeup, má tmavě zelený svetr a ušpiněné modré džíny.

JOEY: Dělej, šneku. Vidím je odtud.

DAWSON: Co ten spěch, Jo?

Ze své větve vidí na párty na protějším břehu řeky.

JOEY: Myslím, že vidím Bessie. Fuj!

DAWSON: Co je?

JOEY: Bodie jí právě líbnul. Proč jsem jenom musela vidět TOHLE?

DAWSON: Neviděla jsi žádný filmy o párty na plážích, Jo? Tohle na nich lidi dělaj.

JOEY: No, tak mi teda připomeň, abych na žádnou nikdy nešla.

Náhle zaslechnou ze země něčí tlumený smích.

Shlédnou dolů a spatří, že se na ně dívá Pacey Witter.

PACEY: To je bomba. (zpívá) Dawson a Joey sedí na stromě. LÍBAJ-

DAWSON: Pacey, dokonči tu říkanku a hodím tě do řeky.

Pacey se zasměje.

PACEY: Na co koukáte?

JOEY: Do toho ti nic není.

V té chvíli se objeví Lillian.

LILLIAN: Ahoj, Joey.

Joey se na ní srdečně usměje.

JOEY: Ahoj, mami.

PACEY: (posměšně) Ahoj, mami.

Joey ulomí kousek větvičky při ruce a hodí ho po něm.

PACEY: Hele!

Dawson se rozesměje.

LILLIAN: Pojďte... je čas na jídlo.

O pár dní později. Joey, Mike, Lillian a Bessie se po stanovém výletu vrátí domů.

JOEY: Proč jsme s sebou vůbec museli brát Paceyho? Je úděsnej.

MIKE: To byl vlastně nápad pana Leeryho, Joey. Myslel si, že by to bylo dobré, protože jeho rodina ho nikdy nikam nebere.

JOEY: (sarkasticky) Ježíši... proč asi?

LILLIAN: Dobře, čas jít na kutě.

Pokoj Joey.

JOEY: Užila jsem si to, víš?

Matka se na ní usměje.

LILLIAN: Já také.

JOEY: Pojedem příští rok zas?

LILLIAN: S tím počítej. Ale mám otázku... proč jsi tam svou sestru špehovala?

JOEY: Já jí nešpehovala...

LILLIAN: Ale ano.

JOEY: Jenom jsem byla trochu zvědavá. Co je na Bodiem tak skvělýho, že s ním musí trávit každou minutu? A proč se vůbec rozešla s tím předchozím klukem?

LILLIAN: Možná si nemyslela, že je to 'ten pravý'.

Lillian do Joey šťouchne.

JOEY: 'Ten pravý'?

Lillian věnuje dceři srdečný úsměv.

LILLIAN: Víš, Joey, každá holčička má určitého chlapce, s který spolu mají být. Toho, s kterým je jí souzeno skončit, ať už jí do života vstoupí kdokoli.

JOEY: A co dělá 'toho pravého' odlišného od ostatních?

LILLIAN: Ví, co cítíš, jak přemýšlíš a může ti říct, co si myslíš, jen z toho, že se na tebe podívá. Věří v to, v co věříš ty, a udělá pro tebe cokoli, stačí jen, když ho požádáš.

JOEY: No, to můžu strávit zbytek života sama. Nepotřebuju žádnýho 'pravýho'.

LILLIAN: Proč ne?

JOEY: Mám Dawsona.

Lillian se na ní usměje a pak zhasne světla.

LILLIAN: Dobrou noc, Joey.

JOEY: Dobrou noc, mami.

Lillian odejde.

Lillian vyjde na verandu a pak se rozkašle.

MIKE: (mimo obrazovku) Jsi v pořádku?

Manžel jí dá ruku na rameno.

LILLIAN: Asi jsem něco chytla.

Mike jí políbí.

LILLIAN: Co děláš? Chceš to taky chytit?

MIKE: Proč ne? Budem se kulírovat spolu.

Lillian se zasměje.

LILLIAN: Jistě, a budeme přihlížet, jak se nám Ledárna, náš jediný zdroj příjmu, hroutí před očima?

Mike kolem ní dá ruku a vzhlédnou na oblohu.

MIKE: Jsi v pořádku?

Lillian se na chvíli zamyslí.

LILLIAN: Já nevím, Miku, jen si poslední dobou dělám starosti.

Mike na ní zmateně pohlédne.

MIKE: Z čeho?

LILLIAN: Mám takový pocit, že se stane něco zlého.

MIKE: Příliš se strachuješ. Všechno je v pohodě.

Znovu pohlédnou na hvězdy.

LILLIAN: Jo, asi jo.

Molo před Dawsonovým domem. Dawson a Pacey házejí žabky.

PACEY: Hele, kámo, dík, že jste mě vzali s sebou.

DAWSON: Pohoda, Pacey. Tvůj táta tě na táboření nikdy nevzal?

Pacey se k němu otočí.

PACEY: Děláš si srandu, brácho? Občas ten můj fotřík rád předstírá, že ani vůbec neexistuju.

DAWSON: Ale jdi, kámo... je to tvůj táta.

PACEY: Zkus to říct jemu.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Dobře... nechám toho. Když necháš toho s Joey.

PACEY: No tak, chlape. Je ti třináct. Čas začít si všímat holek.

DAWSON: Já si jich všímám... ale Joey není 'holka'.

Pacey na něj pozvedne obočí.

PACEY: Děláš si ze mě blázny?

DAWSON: Ty víš, jak jsem to myslel.

Pacey se zasměje.

PACEY: Jo, kámo, chápu to.

Otočí se k odchodu.

DAWSON: Ahoj zejtra, Pacey.

V té chvíli v domě Potterových. Lillian s nějakou bílou blůzou v ruce vejde do kuchyně, kde sedí Mike. Položí jí na stůl a upře na ní zrak.

LILLIAN: Čí to je?

Mike udělá pauzu.

MIKE: Tvoje, ne?

Lillian zavrtí hlavou.

MITCH: No, tak je nejspíš Bessie. Je moc velká pro-

Lillian ho přeruší.

LILLIAN: Lžeš. To snad není možný... ZASE mi lžeš!

Pokoj Joey. Joey leží na posteli a slyší každé slovo.

HLAS (Mike): Přísahám, že nemám tušení, kde se tu vzala.

HLAS (Lillian): Fakt si myslíš, že jsem takhle hloupá? Myslíš si, že nevím, co děláš na těch svých 'obchodních cestách'. Jsi jak Willy Loman.

HLAS (Mike): Já tu nebudu sedět a poslouchat obvinění z-

HLAS (Lillian): Zatraceně, Miku... proč prostě...

Joey to už dál nechce poslouchat, vstane, obleče se a vyleze oknem ven.

Dawsonův pokoj. Dawson leží na posteli, když zaslechne od okna nějaký zvuk.

Joey vleze oknem dovnitř.

JOEY: Čau.

DAWSON: Čau.

Joey si skousne ret.

JOEY: Nevadilo by ti, kdybych tu dneska přespala? Nějak nemůžu spát.

DAWSON: Klidně.

Joey dojde k posteli a vleze si pod přikrývku.

DAWSON: Takže... co se děje?

JOEY: Nic. Musí se něco dít, abych tu mohla přespat?

DAWSON: Ne, ale máš ten pohled.

JOEY: Jakej pohled?

DAWSON: Ten 'Jsem uprostřed krize'.

Joey si povzdechne.

JOEY: Rodiče se právě pohádali.

Dawson zbystří pozornost.

DAWSON: O čem? Když jsme tábořili, vypadalo všechno skvěle.

JOEY: Máma našla v koupelně nějakou bílou blůzu. Není její a není Bessie.

DAWSON: Nemyslíš si, že...?

JOEY: Jo, myslím. Už jí podved dvakrát, do třetice všeho nejlepšího, ne?

Dawsonovi je jí opravdu líto.

DAWSON: Joey...

JOEY: Když se to stalo poprvý, bylo mi osm. Zjistila jsem to, až to skončilo. Bessie za mnou přišla do pokoje a rozbrečela se. Za dva roky jsem ho pak viděla, jak se líbá s mou matikářkou. Poprvý i podruhý mu odpustila. Proč?

DAWSON: Třeba proto, že ho miluje?

Joey mu věnuje pochybovačný pohled.

JOEY: A ty si myslíš, že to znamená, že mu může odpustit úplně cokoli?

DAWSON: Když na to přijde, tak ano, myslím.

Joey obrátí oči v sloup.

JOEY: Jsi taková naivka, Dawsone.

DAWSON: Ne, jsem optimista. Ty, má kámoško, jsi na druhou stranu nejcyničtější člověk, kterýho jsem kdy potkal.

Joey se usměje se a nasadí mu "kravatu". Chvilku zápasí a pak se Dawson vzdá.

DAWSON: Dobře... vzdávám se... vzdávám se...

Joey ho pustí.

JOEY: Jen mi slib jedno, Dawsone.

DAWSON: Cokoli.

JOEY: Slib mi, že budeš pořád můj kamarád, protože nevím, co bych si bez tebe počala.

Dawson jí věnuje srdečný úsměv.

DAWSON: Splněno.

Dawson zhasne lampičku.

DAWSON: Dobrou, Joey.

JOEY: Dobrou, Dawsone.

Pak jdou spát.

Následující ráno v nějaké ordinaci. Mike je tam s Lillian, která mluví s doktorkou.

DOKTORKA: No, Lillian... kéž byste jenom přišla dříve.

LILLIAN: Poslední týden jsem měla trochu fofr. Promiňte. Alespoň jsem vůbec přišla.

Tvář doktorky trochu posmutní.

DOKTORKA: Radila bych vám, abyste si udělala volno.

LILLIAN: Ani náhodou.

Mike k ní přistoupí.

MIKE: Udělej radši, co říká, Lily.

Lillian probodne Mika očima, ale pak souhlasí.

LILLIAN: Kolik dní... dva... tři?

Doktorka zavrtí hlavou.

LILLIAN: Víc? Nemůžete mi předepsat nějaké prášky? Urychlit to?

Doktorka si povzdechne.

DOKTORKA: Paní Potterová... mám špatné zprávy... a myslím, že byste si raději měli sednout... oba dva.

Mike a Lillian se posadí.

DOKTORKA: Nevím, jak vám to říct, ale...

MIKE: Co?

DOKTORKA: Lillian... máte rakovinu.

Tváře Lillian a Mika mrtvolně zblednou.

Střih na Lillian v kuchyni Ledárny. Náhle se rozkašle.

Otočí se ke dveřím a vidí, že k ní jde Joey.

JOEY: Mami?

Lillian se na svou dceru usměje.

LILLIAN: Ahoj, Joey.

Joey pomalu, téměř opatrně, ke své matce přistoupí.

JOEY: Je ti dobře?

Lillian si povzdechne.

LILLIAN: Ne hůře než jindy, zlatíčko.

Joey se na ní usměje.

JOEY: Vypadáš líp. Zdá se mi, že se uzdravuješ.

LILLIAN: Díky.

Lillian jí políbí na čelo.

LILLIAN: Teď jdi. Maminka musí pracovat

Joey odejde a po chvíli se Lillian znovu rozkašle.

Střih na Dawsona a Paceyho, kteří jdou ze školy. Pacey vede kolo a baví se s Dawsonem.

PACEY: Tak jak je jí? Ne že by mi na tom záleženo, ale když je mizerně jí, je mizerně i tobě. A když je mizerně tobě, přenášíš to na mě. Tak mluv.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Jo na tom tak, jak by se dalo čekat. Je před kolapsem, může se zhroutit každou chvíli. A není to žádnej div. Proboha, vždyť uplynul teprve měsíc od doby, co její matce diagnostikovali rakovinu.

PACEY: (sarkasticky) Jo. To člověka povzbudí.

Na chvíli se oba odmlčí.

DAWSON: Když už mluvíme o rodičích, co vaši?

PACEY: To ani nechtěj vědět. Jestli ještě jednou uslyším 'proč nemůžeš být trochu jako tvůj bratr Doug', exploduje mi hlava. To snad táta chce, abych byl gay?

DAWSON: Ale jdi, Pacey. Tvůj brácha není gay.

Pacey si posměšně odfrkne.

PACEY: Fakticky? Víš, jak dlouho už neměl rande? A ten jeho výběr muziky a garderoby? Bejt tebou, dávám si bacha na záda, kámo.

Dawson obrátí oči v sloup.

PACEY: A navrch je teď Dougie zástupce šerifa. Není to proti nějakejm předpisům udělat z vlastního syna svýho zástupce?

DAWSON: Pokud vím, tak ne.

PACEY: No, je to děs a hrůza, to ti povím. Teď musím při večeři poslouchat, jak se bavěj o svejch případech.

DAWSON: Divím se, že to říkáš. Za to bych dal cokoli. Máš tušení, z jakýma potenciálníma scénářema bych moh přijít, kdybych-

PACEY: (prosebně) Pro lásku boží, z mýho života žádnej film nedělej, prosím tě.

Dawson se zasměje.

DAWSON: No tak, aspoň ňáký malinkatý info?

Pacey si povzdechne.

PACEY: Táta chytil nějaký studentíky z Capesideský střední z marihuanou.

DAWSON: Děláš si srandu?

PACEY: Ne, ne. A nebyla z domácích zdrojů. Byl to prvotřídní matroš.

DAWSON: To by znamenalo...

PACEY: ...že to někdo do Capeside pašuje. Jedinej problém je, že 'otec a syn Witterovi' podle všeho nemůžou přijít na to kdo.

Dawson se zazubí.

PACEY: A jéje. Znám ten pohled. V tvý ďábelský mysli se rodí plán, viď?

DAWSON: Myslím, že jsem přišel na dokonalou věc, které by zbavila Joey myšlenek na matku.

PACEY: Moment. Ty chceš, abysme toho chlápky chytili MY?

DAWSON: Jo. Naše vlastní napínavý dobrodružství. Dokonce můžu přemluvit mámu, aby nám pomohla se svýma zdrojema z práce. To Joey myšlenek na nemoc matky zbaví.

PACEY: A stoupnu v očích táty a 'zástupce Douga'. Dawsone, můj příteli, ty jsi génius.

Pacey ho poplácá po zádech.

PACEY: Dawsone, můj příteli, ty jsi ale blbec.

Capesideská střední, po setmění. Dawson, Pacey a Joey se v mrazivém vzduchu plíží kolem.

JOEY: Takže tvá máma říkala...

DAWSON: Cituju: 'drogoví překupníci nejsou nic pro třináctileté děti'. Jedem na vlastní pěst.

JOEY: Ty samozřejmě víš, že šance, že tu skutečně něco najdem, jsou jedna k milionu, že jo?

Dawson se usměje.

DAWSON: Tak to mám rád.

Joey a Pacey obrátí oči v sloup.

PACEY: Jednoho dne nás ta tvá nekonečná pozitivistická aura dostane do maléru, kámo.

DAWSON: Musíš trochu věřit.

Joey se k Dawsonovi otočí.

JOEY: Musíš trochu myslet.

Náhle za sebou zaslechnou kroky. Ztuhnou.

DAWSON: Slyšeli jste to taky?

Pacey a Joey přikývnou.

Otočí se a spatří tam Gale, která nevypadá vůbec potěšeně.

DAWSON & JOEY & PACEY: Áááááááááá!

GALE: Tiše!

Ztichnou.

GALE: Dawsone, až to povím otci...

Pak opět zaslechnou nějaký hluk.

PACEY: To asi nebude on, nebo jo, paní L.?

Vykouknou zpoza rohu a spatří dvě postavy, jak jdou k sobě.

GALE: (šeptá) Ach bože. Všichni buďte zticha.

Vyšší postava něco vytáhne z kapsy kabátu. Vypadá to jako drogy.

DAWSON: Bingo.

PACEY: Zatraceně, my jsme ale dobrý.

JOEY: Neměli bysme vypadnout, než si nás všimnou?

Gale vyndá z kabelky foťák.

PACEY: Vy jste vzala foťák?

GALE: Jsem reportérka, Pacey.

PACEY: Televizní reportérka.

GALE: Videokamera se mi do kabelky nevešla.

Začne je fotit a pak jednu z postav pozná.

Je to Mike Potter, otec Joey.

Gale zalapá po dechu a upustí foťák.

Mike a jeho společník to zaslechnou..

MIKE: Slyšel jsi to?

GALE: Jdeme!

Rychle odvede děti od školy.

Dům Leeryových. Gale si prohlíží film z foťáku.

GALE: Je zničený. Sakra.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Teď nikdy nezjistíme, kdo to byl.

Gale vypadá zmateně.

GALE: Moment... vy jste nezahlédli jejich tváře?

PACEY: Vy ano? Tak to víte, kdo...

Než může Pacey říci další slovo, Gale vezme Joey za ruku a odvede jí ke dveřím.

GALE: Pojď, Joey. Odvezu tě domů.

Odejdou z domu. Pacey a Dawson na sebe zmateně pohlédnou.

Dům Potterových. Gale zastaví auto a dovede Joey ke dveřím, kde čeká její matka.

LILLIAN: Ahoj, bavila ses?

Joey se nervózně usměje.

JOEY: Dalo by se to tak říct.

Lillian jí úsměv oplatí.

LILLIAN: Šupky do postele, jo? Přijdu pak za tebou.

Políbí Joey na tvář a Joey odběhne do svého pokoje.

Gale se na chvíli odmlčí a pak pohlédne směrem k Lillian.

LILLIAN: Je skvělá, viď? Můj malý andílek.

Gale se na ní usměje.

LILLIAN: Tolik vyrostla. Jen se teď bojím, že už jí více vyrůst neuvidím.

Gale na ní smutně pohlédne.

GALE: Lily, musím ti něco důležitého říct...

MIKE: (mimo obrazovku) Ahoj, dámy.

Otočí se a spatří, že k nim jde Mike.

MITCH: Co se děje?

Gale vypadá nejistě, pak promluví.

GALE: Jen jsem přivezla Joey.

Mike se usměje.

MITCH: Díky. Fakt to oceňujem.

Gale předstírá úsměv, pak odejde.

Lillian jí při odchodu s nejistotou v očích pozoruje.

Dawsonův pokoj. Joey vyleze po žebříku do pokoje...

JOEY: Čau.

DAWSON: Čau. Co je?

JOEY: Jako obvykle. Bessie si naříká, protože má moc práce. Co asi tak může čekat? Máma je příliš nemocná na to, aby se o Ledárnu starala úplně sama.

DAWSON: A co táta?

Joey si povzdechne.

JOEY: Vždycky uprostřed dne bůh ví kam zmizí. Nejspíš za nějakou blonďatou buchtou jménem Bethany.

DAWSON: Nedělej předčasný závěry, Jo.

JOEY: Říkám jen, jak to je.

DAWSON: Neeee, necháváš za sebe mluvit svou frustraci.

Joey si povzdechne.

JOEY: Jsem jenom zmatená. Proč se mi tohle děje?

Posadí se na postel.

JOEY: Můj táta nikdy nebyl nejlepší rodič, ale přinejmenším jsme s Bessie vždycky měly mámu. Jestli se jí něco stane...

DAWSON: Takhle nepřemýšlej, jasný? Nic se nestane.

JOEY: Jak to víš, Dawsone? Je jí každej den hůř a hůř. Jsou to měsíce, co jí diagnostikovali rakovinu, a od tý doby je na tom jenom hůř.

Dawson nemá odpověď a sklopí zrak.

DAWSON: Je mi to líto, Jo. Přál bych si, abych tě moh ujistit, že všechno bude fajn. Ale takovou moc nemám. Nikdo jí nemá.

Joey si skousne ret.

JOEY: Ona ano.

Dawson jí obejme.

Dole u Leeryových. Mitch si pročítá noviny, když do kuchyně přijde Gale přichystaná do práce.

MITCH: Gale?

Gale ho políbí.

GALE: Co je 'pane Kanče'?

Mitch se zazubí.

MITCH: Jen tohle...

Mitch jí ukáže noviny.

MITCH: Pořád toho chlapa nechytli, věříš tomu? Jestli to takhle půjde dál, John se bude muset poohlídnout po jiný práci.

Gale na chvíli vypadá provinile, ale pak to ze sebe setřese.

GALE: Musím do práce, Mitchelli. Zatím.

Odejde.

Ledárna. Bessie umývá nádobí, když k ní přijde Bodie a políbí jí.

BESSIE: Radši se vrať do práce, než tě máma...

LILLIAN: (mimo obrazovku) Uvidí?

Otočí se k ní.

BESSIE: Mami... uf...

LILLIAN: S tím se nedělej starosti. Nepovím to na tebe, když to nepovíš ty.

Bessie se usměje. Ale pak se vrátí zpět k práci.

O chvíli později do restaurace vejde Mike a přistoupí k Lillian.

LILLIAN: Kde jsi...

MIKE: Vzpomínáš na tu terapii, o které nám říkala doktorka.

Lillian posmutní.

LILLIAN: Na tu, co si nemůžeme dovolit?

Mike se na ní usměje.

MIKE: Už můžeme.

Vytáhne z kapsy svazek bankovek a podá jí je.

Lillian na ně překvapeně pohlédne.

LILLIAN: Jak jsi...

MIKE: Sehnal jsem práci navíc. Je těžká, ale platí výborně.

LILLIAN: Díky, ale... ta práce není nebezpečná, že ne?

MIKE: Jenom trošku, ale nejsem ve větším nebezpečí než ty.

Dotkne se její tváře.

MIKE: Dostanu tě z toho, miláčku. Slibuju. Budeš zase v pořádku.

Lillian se usměje.

Později ve zpravodajském sále. Gale právě dokončila zprávy a štáb uklízí studio.

ASISTENT: Paní Leeryová? Telefon.

Gale zvedne telefon.

GALE: Díky. (do telefonu) Haló? Lilly, ahoj...

Náhle její výraz zvážní.

GALE: Druhá práce? Kolik peněz?

Naslouchá.

GALE: To... to je skvělé, Lillian. To je prostě... skvělé. Uvidíme se později...

Zavěsí a pak se na chvíli zamyslí.

Pak přistoupí k asistentovi.

GALE: Mohl bys tu říct, že jsem šla dříve domů?

Dům Leeryových. Gale vběhne do domu, kde na ní čeká Mitch.

MITCH: Gale? Co se děje? Co...

GALE: Musím s tebou mluvit.

Mitch spatří naléhavost v jejích očích a tak se oba posadí na gauč.

MITCH: Co je?

Gale se zhluboka nadechne.

GALE: Pamatuješ, jak před pár týdny Dawson, Joey a Pacey šli hledat toho drogového dealera?

Mitch přikývne.

GALE: Oni ho neviděli... ale já ano.

Mitchovi poklesne čelist.

MITCH: Moment... tys viděla tvář toho chlapa a neřeklas to policii? Neřeklas to mně?

GALE: Nevěděla jsem, jak s tím naložit.

MITCH: Jak jako s tím naložit, Gale? Ten chlap je zločinec. Je v tom něco jinýho?

Gale se odmlčí.

MITCH: Co?

GALE: Byl to Mike.

V té chvíli Mitchovu tvář zachvátí hrůza.

MITCH: Ne. Tomu nevěřím.

GALE: Vím, co jsem viděla.

MITCH: Ne... ne, viděla jsi někoho, kdo VYPADAL jako Mike Potter. To neznamená, že...

GALE: Lily mně dnes volala do práce, že domů přinesl velký balík peněz, co má prý z nějaké 'práce navíc'.

Mitch vstane a začne přecházet po pokoji.

MITCH: (tiše) Neznáš ho tak jako já. Znám Michaela Pottera od střední školy. Tohle se mu nepodobá. To nemůže být pravda.

GALE: No, je. Prodává drogy, nechápeš to, Mitchi? Je to zločinec.

MITCH: Je to náš přítel.

Oba se na chvíli odmlčí.

GALE: Miluju tě, Mitchi. Ty víš, že ano. A podpořím tě, ať už se rozhodneš jakkoli. Ale také vím, že bez ohledu na všechno jsi vždy udělal to, o čem jsi byl přesvědčený, že je správné. Bez ohledu na následky.

Políbí ho.

MITCH: Ty znáš pravdu. Cokoli s tím podnikneš, je to na tobě.

Mitch svou ženu obejme.

Dawsonův pokoj. Dawson sedí na posteli a kouká na televizi, když tam přijde Mitch.

MITCH: Dawsone?

DAWSON: Jo, tati?

Mitch se chystá promluvit, ale Dawson ho přeruší.

DAWSON: Můžu si s tebou o něčem promluvit?

MITCH: Jistě.

Mitch se posadí na postel.

MITCH: Co se děje?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Paní Potterová... neuzdravuje se, že ne?

Mitch sklopí zrak.

DAWSON: To jsem si myslel.

MITCH: Synu, myslím, že by ses měl raději připravit, jen pro případ, že...

DAWSON: Neříkej to, tati. Neříkej. Ona neumře. Já to nedovolím.

MITCH: Nemyslím si, že do tohohle můžeš mluvit, Dawsone. Nikdo nemůže.

Dawson praští pěstí do postele.

DAWSON: To není fér.

MITCH: Nikdo neříká, že je, Dawsone. Lidé trpí a jsou nemocní a umírají. Je to součást života.

DAWSON: Ne mýho a zvlášť ne Joey. To si nezaslouží.

MITCH: Občas se špatné věci stávají i dobrým lidem, Dawsone. Kéž by Bůh dal a nebylo to tak. Ale ono to tak je. Můžeme se pouze usilovně pokoušet být těmi nejlepšími lidmi po tu dobu, co tu jsme. Taková Lillian Potterová vždy byla, co jí jen znám. O to bychom měli všichni usilovat.

Mitch se na chvíli zamyslí a pak promluví.

MITCH: Dawsone, mohl bys se mnou zajít za Joey domů? Musím něco udělat.

Dům Potterových. Joey vejde do kuchyně a zamíří ke dveřím.

Náhle se otevřou.

JOEY: Dawsone... pane Leery... ahoj. Co je...?

Dawson a Mitch vejdou dovnitř.

MITCH: Joey... je tvůj otec...

Mitch spatří Mika.

MIKE: Zdar, Leery. Co je?

Mitch se na chvíli odmlčí.

MITCH: Dawsone, mohl bys Joey vzít někam jinam? Musím si o něčem promluvit s jejím otcem.

Dawson vypadá zmateně.

MIKE: Ale jdi, cokoli můžeš říct mně, můžeš říct i jim, ne?

MITCH: Nemyslím si, že bys chtěl, aby Joey slyšela tohle.

JOEY: O co jde?

Dawson pohlédne na svého otce.

MIKE: Dobrá otázka. O co...

Než může Mike dokončit větu, Mitch promluví.

MITCH: Vím to.

Mikovi to dojde.

MIKE: Joey... jdi do svého pokoje.

JOEY: Cože?

MIKE: Prostě udělej, co říkám.

Joey si vzdorovitě založí ruce.

MIKE: HNED!

Mitch ho chytne za ruku.

MITCH: (se zatnutými zuby) Nekřič na ní.

Mike do něj strčí a Mitch upadne.

DAWSON: TATI!

Mitch se zvedne z podlahy.

MITCH: (křičí) To je tvá odpověď na všechno, že jo, Miku? Někdo poukáže na tvý chyby a ty ho od sebe odstrčíš?

MIKE: Zmlkni.

Mitch pohlédne na Joey a Dawsona.

MITCH: Tvůj otec prodává drogy, Joey. Pašuje marihuanu.

MIKE: ZMLKNI!

Ale bylo příliš pozdě, Joey už to slyšela. Nyní hledí na otce s hrůzou v očích.

DAWSON: Počkat... počkat... ten chlap v novinách... ten, co ho máma viděla...

Mitch znovu pohlédne na Mika.

MITCH: Když mi to Gale řekla, taky jsem tomu nechtěl věřit. Bože, jak jsem moh bejt tak hloupý.

Mike pohlédne na Joey, která rychle odvrátí zrak. Není schopná se na něj ani podívat.

MIKE: (smutně) Nechápeš to, Mitchi...

MITCH: (křičí) NE! Ty to nechápeš. Na tomhle světě je dobro a zlo, ale ty jsi prostě příliš zaslepený, než abys to viděl, co? Máš domov, vlastníš restauraci. Bože, máš rodinu, která na tobě závisí, ale riskuješ krk pro tohle? Vždy to pro tebe bývalo to nejdůležitější. Co se stalo?

MIKE: Život se stal. Ale nečekám, že to pochopíš. S tým pohádkovým životem a...

LILLIAN: Neopovažuj se na něj házet vinu, Miku... na nikoho...

Do pokoje vejde Lillian a všichni na ní pohlédnou.

LILLIAN: Joey, Dawsone... mohli byste počkat venku, prosím?

Oba beze slova odejdou.

LILLIAN: Mitchi...

Mitch přikývne a odejde ven za dětmi.

Mike a Lillian na sebe chvíli upřeně hledí, nikdo z nich nic neříká.

MIKE: Gale ti to řekla?

LILLIAN: Nemusela. Myslíš si, že bych s tebou mohla takhle dlouho být, znát tě líp něž sebe, a nevšimnout se, že se něco děje? Příchody domů s balíkama peněz. Odchody v-

Rozkašle se a Mikovi se ve tváři objeví znepokojení.

MIKE: Posaď se. Nejsi...

Lillian mu dá facku.

LILLIAN: (křičí) NEŘÍKEJ MI, CO MÁM DĚLAT!!!

Překvapený Mike o krok ustoupí.

LILLIAN: Teď se neopovažuj ukazovat starost, jasný? Bože, na cos myslel?

MIKE: Myslel jsem na to, že je má žena nemocná. Vlastně tak nemocná, že už moc dlouho také nemusí žít. A já jsem si pomyslel: 'Abych jí zachránil, udělal bych cokoli'. Cokoli.

Lillian se v očích objeví slzy.

LILLIAN: Takže se z tebe prostě stal kriminálník? Zrazuješ všechno a všechny, co tě mají rádi?

MIKE: Neměl jsem na výběr.

LILLIAN: Vždy máš na výběr. Každý den v našich životech činíme rozhodnutí. Od chvíle, kdy se narodíme, do dne, kdy zemřeme.

Neočekávaně ho políbí.

LILLIAN: Miluju tě, Miku. Vždy jsem tě milovala, a ať už se mnou bude cokoli, vždy budu.

Mike na ní zmateně pohlédne.

Po tváři Lillian sjede slza, zatímco z kapsy vyndá malý magnetofon.

LILLIAN: Sbohem.

Mike začne pomalu v šoku ustupovat.

MITCH: Ne...

Náhle se ozve zaklepání na dveře.

HLAS: Miku Pottere, máme na vás zatykač.

MITCH: To tys je zavolala?

Otevřou se dveře, dovnitř vejde John Witter a nasadí Mikovi pouta.

JOHN: Ani nevíš, jak si tohle užívám...

MIKE: Lily? Ne! Nech mě... musím... LILY!

John ho odtáhne ven, kde stojí Joey.

MIKE: Joey?

Joey dá svému otci facku. Dawson jí chytne za ramena a zkusí jí uklidnit, ale nakonec jí musí silou držet.

JOEY: (křičí) NENÁVIDÍM TĚ!

Bez dalšího slova je Mike doveden do policejního auta, které pak odjede.

Dawson Joey obejme.

DAWSON: Jsi v pořádku?

JOEY: (tiše) Ne. A už asi nikdy nebudu.

Uvnitř domu. Lillian stále pláče a vzlyká.

Ale pak její vzlyky přejdou v kašel. Horší než kdy předtím.

O chvíli později do domu vstoupí Joey.

JOEY: Bess? Mami? Je... je pryč... mami?

To, co Joey pak spatří, bude navěky vryto v její paměti.

Její sotva dýchající matka ležící v bezvědomí na podlaze.

JOEY: (křičí) MAMI!!!!!

Nemocnice. Ke vchodu rychle přijede sanitka a zdravotnický tým vynáší Lillian na nosítkách ven, Joey a Bessie je následují.

JOEY: Budu v pořádku, že?

Řidič sanitky jí věnuje chladný pohled.

ŘIDIČ: Lékaři udělají, co bude v jejich silách.

Joey se na něj podívá prosebnýma očima.

JOEY: Musí být. Máma... máma je to jediný, co nám zbylo.

Řidič si skousne ret a pak následuje ostatní do nemocnice.

Joey tam jen stojí a dívá se za nimi. Pak se otočí ke své sestře.

JOEY: Bess...

Obejmou se.

Později. Joey spí na pohovce v nemocniční čekárně. Ozvou se něčí kroky.

Joey se pohne.

JOEY: Mami?

Vzhlédne a spatří tam stát Dawsona.

DAWSON: Promiň, Jo. Nechtěl jsem...

JOEY: (zklamaně) To nic.

Joey se posadí a uvolní vedle sebe Dawsonovi místo.

Dawson vyndá z kapsy balíček buráků a otevře ho.

DAWSON: Máš hlad?

Joey přikývne. Dawson jí nasype pár buráků do dlaně. Joey je začne rychle jíst.

Chvíli tam v tichosti sedí, nikdo z nich nic neříká. Dawson si všimne bolesti zračící se jí ve tváři.

DAWSON: Joey? Jsi v pořádku?

Joey pomalu zavrtí hlavou.

DAWSON: No tak... řekni něco.

JOEY: (tiše) Co chceš, abych řekla?

DAWSON: Něco... cokoli.

Joey neodpoví.

DAWSON: Joey?

JOEY: Víš, nemusíš tu být.

DAWSON: Já chci. Jsi má nejlepší kámoška, nenechám tě tu samotnou, když se téměř najednou oběma tvým rodičům stalo něco špatného.

JOEY: To je pohodě, Dawsone. Nemusíš to zaobalovat. Nezvládne to, že ne?

DAWSON: Mí rodiče říkali, že jim doktor pověděl, že to nevypadá moc dobře.

Joey se v očích objeví slzy.

JOEY: Takže tak to je, co? Nejdůležitější člověk v mým životě ve vedlejší místnosti umírá a není nic, co bych s tím já nebo kdokoli jinej moh udělat.

Dawson pomalu natáhne ruku a dá jí na její.

DAWSON: Neopovažuj se za to vinit, Joey. Je ti třináct, není to tvá vina.

JOEY: Já vím. Kdybych se jenom necítila tak bezmocně.

DAWSON: Pokud tě to utěší, já mám stejnej pocit.

Joey se dokáže přinutit k úsměvu, který ovšem zmizí, když spatří, že se do pokoje, kde leží její matka, žene doktor.

DOKTOR: Máme zástavu. Připravte pacientku na...

Joey vběhne do pokoje s Dawsonem v patách.

Joey se přižene do pokoje.

JOEY: MAMI?

DOKTOR: Držte tu dívku dál. Potřebujeme místo.

Nabijí elektrody.

DOKTOR: PAL!

Joey sleduje, jak tělo Lillian na okamžik poskočí.

JOEY: Je v pořádku? Je-

PÍP PÍP PÍP

DOKTOR: Ztrácíme jí.

Joey zatřese hlavou, odmítá si připustit, že se to děje.

JOEY: Mami?

DOKTOR: PAL!

PÍP

PÍP

PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ

Za rohem Bodie obejme Bessie.

Gale si utře s očí slzu.

Joey, na druhou stranu, vyběhne z pokoje.

DAWSON: Joey, je mi to líto...

Dawson se k ní otočí, ale ona už tam není.

Dawson se za ní rozběhne ze dveří.

Dawson za ní nadále běží. Až se dostanou do doků, kde už Joey nemá kam běžet. Se zarudlýma očima popadne dech a zakřičí.

JOEY: NEEEEEEEEEEEE!!!!

Dawson jí konečně dohoní.

DAWSON: Jo... Joey? Prosím tě, bude to...

Joey se k němu rychle otočí.

JOEY: Neříkej mi, že to bude v pořádku, Dawsone! Je mrtvá, nechápeš to? JE MRTVÁ!

Dawson k ní pomalu přikročí.

DAWSON: (tiše) Já vím. Byla jsem tam, když se to stalo.

JOEY: Tak mě nech bejt.

Dawson se zhluboka nadechne.

DAWSON: Promiň, ale to nemůžu udělat.

JOEY: Život se mi právě rozpad před očima, nechápeš to? Táta je pryč, máma umřela a má sestra ani neví, že existuju. Nic mi nezbylo. Nemám nikoho!

Dawson jí pohlédne přímo do očí.

DAWSON: Máš mě.

Když to Joey uslyší, objeví se jí v očích slzy.

Rozpláče se a vzlykající se zhroutí Dawsonovi do náručí.

DAWSON: V pořádku... v pořádku...

Pevně jí drží.

Dawson jí nadále drží a hledí k obzoru.

Následuje zatmívačka... a vracíme se do přítomnosti...

Zpět v přítomnosti. Joey sedí u stolu v Leeryovic restauraci s Jen, Jackem, Paceym a Andie.

JOEY: Stáli jsme tam snad hodiny. Já brečela, on mě držel. Ztratit mámu... to strašně bolelo. Nechtěla jsem, aby mě kdy pustil.

Ostatní na ní upřeně hledí.

JOEY: Myslím, že v té chvíli jsem v něm začala vidět víc než jen kamaráda.

ANDIE: Ááá, to je krásný. Co se stalo pak?

JOEY: (smutně) Na pohřbu mě celou dobu držel za ruku. A pak šel dál život. Já jsem si jaksi svý city k němu schovávala pro sebe. A tak to bylo až doby, než se přistěhovala vnučka Dawsonovo sousedky.

JEN: Jasně, za všechno můžu já.

JOEY: A co se stalo potom, už víte.

V té chvíli se do místnosti vrátí Dawson.

DAWSON: Po čem?

Všichni se k němu otočí.

JACK: Po ničem. Jen tak kecáme.

Dawson na ně na okamžik podezřívavě pohlédne, ale pak to nechá být.

DAWSON: Zdá se, že se už počasí umoudřilo. Můžem vyrazit domů.

Pacey se zvedne ze židle.

PACEY: Už bylo na čase.

Joey přistoupí k Dawsonovi a políbí ho.

JOEY: Zavolám Bessie. Řeknu jí, že budu u tebe.

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Jsi si jistá, že jí to nebude vadit? Po tom, co se před pár týdny stalo?

JOEY: Přesvědčím jí.

Dawson se zazubí.

DAWSON: Bože, já tě tak miluju.

Odejdou.

Dům Leeryových. Dawson a Joey sedí na střeše před Dawsonovým oknem.

DAWSON: Víš, o něčem jsem přemýšlel, Joey?

JOEY: O čem?

DAWSON: No, brzy to skončí. Střední škola. A až se to stane, nechci, abys-

JOEY: Dawsone, jestli mi teď řekneš něco jako 'možná teď pro nás není nejlepší doba', tak tě praštím.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Jde jen o to, že od té doby, co ti umřela máma, jsi mluvila o tom, jak moc se chceš dostat z Capeside. A už jednou předtím jsi tady kvůli mně zůstala. Nechci, abys zůstávala kvůli mně.

Joey se otočí a usměje se na něj.

JOEY: Tak to ve skutečnosti není, viď?

DAWSON: Jsi neuvěřitelně úžasná, Joey. Zasloužíš si se odtud dostat, vidět svět. Možná najít nějakého okouzlujícího prince, co ti bude vždy k službám.

JOEY: Vidíš, o to jde. Nepotřebuju žádného 'okouzlujícího prince'.

Dawson vypadá zmateně.

DAWSON: Proč ne?

Joey se na něj usměje.

JOEY: Mám tebe.

Dawson se rovněž usměje.

Joey si opře hlavu o jeho rameno a pohlédne na zátoku, nad níž se začíná formovat duha. Dawson kolem ní pomalu dá ruku.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...