Cesta vpřed: Epizoda 416 - Past na rodiče

Dům Leeryových. Dawson a Joey se v jeho pokoji dívají na televizi. Náhle na něj Joey skočí a přitlačí ho na postel.

DAWSON: Jo? Co to děláš?

Joey mu věnuje poťouchlý úsměv.

JOEY: Co asi tak dělám, Dawsone?

Skloní se k němu a vášnivě ho políbí.

DAWSON: Ale já myslel, že jsme souhlasili, že...

Dawson se uprostřed věty zarazí a úsměv jí oplatí.

DAWSON: Ale co sakra.

Začnou se znovu hladově líbat.

JOEY: (svůdně šeptá) Musím ti něco říct, Dawsone.

DAWSON: A co?

Joey se skloní a zašeptá mu do ucha.

JOEY: Píp... píp... píp...

PÍP PÍP PÍP PÍÍÍP!

Dawson rychle otevře oči a sáhne po budíku.

DAWSON: (k sobě) Přebujelá fantazie je občas na škodu.

Dawson vyleze z postele a začne se oblékat.

Náhle z přízemí zaslechne své jméno.

MITCH: DAWSONE? UŽ JSI VZHŮRU?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: JO!

MITCH: Obleč se a přijď dolů. Potřebuju s něčím pomoct.

Dawson potká svého otce na schodech.

DAWSON: Dobře, tak co je tak důležitý, že to nemohlo počkat do odpoledne?

Když Dawson spatří, co na něj čeká u paty schodů, vykulí oči.

Mike, Bessie, babička, Joseph, Gale, Andie, Jack, Jen a Pacey tam stojí a čekají na něj. Uprostřed stojí Joey a drží narozeninový dort...

VŠICHNI: VŠECHNO NEJLEPŠÍ, DAWSONE!!!

Na Dawsonově tváři se objeví úsměv překvapení.

DAWSON: Páni. Chci říct... díky.

Joey položí dort na stůl a přistoupí k Dawsonovi.

JOEY: Všechno nejlepší, Dawsone.

Dlouze se políbí. Nakonec k nim přistoupí Pacey.

PACEY: No, no, no... nechtějte, abych na vás vytáh hadici. Na druhou stranu, jak znám vás dva, tak byste si to nejspíš užili a...

Joey ho probodne očima. Pacey kolem ní jen projde a položí Dawsonovi ruku na rameno.

PACEY: Tak jakej je to pocit, D-Mane?

DAWSON: Co je jakej pocit?

PACEY: Konečně jsi po pěti letech strávených na prahu právoplatně uznanej dospělej. Naskytuje se ti spoustu možností.

MITCH: Tak to bych ani neřekl.

PACEY: Ignoruj ho a on zmizí.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Ne tak úplně. To už jsem zkoušel.

MITCH: Hele?

Náhle sleze po schodech z půdy Gale a přináší nějakou truhlici.

MITCH: Á, tady to je.

Mitch k ní dojde a všichni se kolem něj shromáždí.

PACEY: Já to věděl... věděl jsem, že musí existovat nějakej důvod, proč toho tolik dostáváš, Dawsone. Tvůj táta nahoře schovává pirátskej poklad.

ANDIE: Co je to?

Mitch se na ně usměje.

MITCH: Několik starých vzpomínek... z mého mládí. Je to taková schránka času.

JACK: Co je v ní?

Všichni se odmlčí. Dawson si od otce vezme klíč.

DAWSON: Tak se kouknem.

Dawson truhlici otevře a všichni do ní nahlédnou. Pacey vytáhne skateboard.

PACEY: To musí bejt nějaká sranda, že jo?

Skateboard je červený a jsou na něm namalované žluté blesky.

MITCH: Když jsem byl ve vašem věku, byl jsem prvotřídní skateboarďak. Byl jsem na něm tak rychlý, že se mi říkalo 'Blesk'. (pozn. překladatele: herec, co hraje Mitche, hrál hlavní roli v seriálu 'Blesk', který běžel i na českých televizích.)

Jen vytáhne svazek komiksů s 'Bleskem'.

DAWSON: (sarkasticky) Ježíši... proč asi?

PACEY: Ukaž. Máte ponětí, kolik bych za ně moh dostat na e-bayi?

BABIČKA: (šeptá) Ty časopisy drž od něj, Jennifer.

Jen podá komiksy Jackovi, který je položí na vrchní poličku.

PACEY: (mumlavě) Zrádče.

Dawson vyndá nějakou zarámovanou fotografii. Pacey si jí od něj vezme.

Je na ní on, Dawson a Joey a ještě nějaký kluk, kterého nepoznává. Paceyho tvář na té fotografii vyjadřuje odpor.

PACEY: Tak tohle je teda divný. Opravte mě, pokud se mýlím, pane Leery, ale my jsme tehdy...

Mitch se na fotografii podívá.

MITCH: Ach můj bože...

DAWSON: Co je to?

MITCH: To je maturitní fotka. To nejsi ty, Pacey. To je tvůj otec.

Pacey se znovu na fotografii podívá.

PACEY: Páni, čas k němu nebyl vlídnej.

JOEY: Ani bych neřekla.

PACEY: Hej!!!

MITCH: Vidíš toho kluka vpředu, Dawsone? To jsem já.

JOEY: Počkejte chvíli. Takže ta dívka musí být...

Gale zlehka přikývne.

JOEY: Kdy se fotila?

Mitch se v křesle zakloní.

MITCH: To je dlouhý příběh...

HLAS (Mitch): Toho roku mi bylo osmnáct. Bože, připadá mi to tak dávno.

Capesideské ulice... před mnoha lety. Vidíme mladého Mitche, který vypadá jako Dawsonova hnědovlasá verze, jak jede na skateboardu po chodníku.

HLAS (Mitch): Konečně nastal čas jarních prázdnin a na vejšku jsem ještě vůbec nemyslel. Když na to přijde... nemyslel jsem vůbec na nic.

DÍVČÍ HLAS: (mimo obrazovku) Čau, Mitchi.

Mitch se za hlasem otočí a spatří několik dívek, sedících v červeném kabrioletu, jak na něj mávají.

Zazubí se a rovněž jim zamává.

MITCH: Dámy...

Samozřejmě si nevšimne dívky, která jde proti němu a nese spoustu knih... a vrazí přímo do ní. Oba upadnou na chodník... a Mitchův skateboard vyletí vysoko do vzduchu, aby mu přistál přímo na hlavě.

MITCH: Au.

Dívky se rozesmějí a pak odjedou.

MITCH: (mumlavě) Bezva, Leery, fakt bezva.

DÍVKA: Co kdyby sis laskavě dával pozor na cestu?

Dívka na něj zlostně pohlédne. Připomíná Joey Potterovou, ale má na sobě více dívčí oblečení a na hlavě klobouček.

DÍVKA: Ty? To jsem měla vědět.

MITCH: Čau, Lily. Nečekal jsem, že na tebe dneska narazím.

LILY: Myslíš si, že jsi zábavnej, že jo, Leery?

MITCH: Hele, já vím, že jsem zábavnej. Ty holky si to očividně myslely.

Lily si posměšně odfrkne.

LILY: Na názor těch dutejch palic bych bejt tebou nedala, Mitchi.

MITCH: Ále, co ty víš? A k čemu máš vůbec všechny ty knížky? Jsou jarní prázdniny.

Mitch jednu z knih zvedne a prohlédne si obálku.

MITCH: (zasměje se) 'Malý ženy'? Děláš si srandu?

Lily mu věnuje chladný pohled a vytrhne mu knihu z ruky. Vydá se na odchod, ale Mitch jí následuje.

MITCH: Tak co ten spěch? Že by rande?

LILY: Narozdíl od jistejch lidí.

MITCH: Teď jsi mě ranila.

LILY: To doufám.

MITCH: No, kvůli mě náhodou stojí okouzlující dámy prahnoucí po mí pozornosti frontu odsud až do Bostonu.

LILY: Jistě. A dej mi vědět, až přistanou Marťani.

MITCH: Divím se, že mi nevěříš. Chci říct, že ty ze všech lidí nejlíp chápeš, jaký je to, když se o tebe perou...

Lily se rychle otočí a věnuje mu chladný pohled.

LILY: (chladně) To nezkoušej, Leery.

Pak odejde.

HLAS (Dawson): Dobře. Zadrž, tati. Zcela očividně sis to vymyslel. Nesedí to na tebe. A co si pamatuju o Joeyině mámě...

HLAS (Mitch): A ty si snad myslíš, že tak, jak někdo působí dnes, působil i před mnoha lety, synu? Lidé se mění. Postačí jen, když řeknu, že mě tvá matka domestifikovala.

HLAS (Gale): (svůdně) Jo, vzpomínám si na jednu noc v autokině v Bostonu, kde jsem tě 'domestifikovala'...

HLAS (Dawson): Dobře, dobře, tuhle konverzaci právě teď fakt nemusím slyšet. Vrať se k příběhu.

*****

Doky. Někdo vynáší z rybářské lodi těžké bedny. Dává je na molo, když k němu přijde kapitán.

KAPITÁN: Dobře, Pottere. To je pro dnešek všechno. Zejtra přijď ve stejnou dobu a ne, aby ses zase opozdil.

Osmnáctiletý Mike Potter vzhlédne. Vezme si svou bundu a vydá se domů.

*****

Capesideské ulice, noc

Dostane se nám lepšího pohledu na Mika Pottera. Na tváři má několikadenní strniště a má tmavé, unavené oči. Vlasy má trochu rozcuchané a oblečení trochu vybledlé.

Zapálí si cigaretu a začne jí kouřit. Náhle vedle něj zastaví auto. Z místa řidiče se nakloní Mitch.

MITCH: Tohle už nedělej. A to se divíš, že nejsi ve fotbalovým týmu?

MIKE: Napadlo tě vůbec někdy, že jako fotbalista jsem na dvě věci?

Mitch se jen zasměje.

MITCH: Naskoč, brácho.

Na Mikově tváři se objeví jemný úsměv. Zamáčkne botou cigaretu a nastoupí do auta.

*****

Louka u vody. Mitch si něco kreslí do skicáře, zatímco Mike hází do vody kamínky.

Náhle si Mike všimne, co Mitch dělá.

MIKE: Co to píšeš?

MITCH: Já nepíšu, Pottere. Já kreslím.

Mike se zasměje.

MIKE: To jsi teďka jako 'umělec'?

MITCH: Ne tak úplně.

Mitch k němu skicář otočí.

MITCH: Plány.

MIKE: Čeho?

MITCH: Domu.

MIKE: (zmateně) Ty budeš stavět dům?

MITCH: Ne hned teď, Pottere. Jednou.

MIKE: No, promiň, jestli si spíš dělám starosti s tady a teď než s budoucností.

Mitch vstane a vydá se k Mikovi.

MITCH: A o který části z 'tady a teď' mluvíš?

Mike neodpoví.

MITCH: Víš, dneska jsem mluvil s Lily.

V té chvíli Mike ztuhne.

MIKE: (smutně) Och.

MITCH: Jo. Narazil jsem na ní... doslova. Ona... uf... chybíš jí.

MIKE: To říkala?

MITCH: Ne tolika slovy, ale zřetelně jsem to na ní poznal. Možná by sis s ní měl promluvit o tom, co se mezi váma dv...

Mike se k němu rychle otočí tváří v tvář.

MIKE: (hořce) A co se stalo, Mitchi? Dala mi kopačky. Tečka.

MITCH: Ale nedala. Ty to víš... já to vím. Prostě jsi odešel.

MIKE: (křičí) Neměl jsem na výběr, jasný?!

Otočí se a zavře oči.

MIKE: (tiše) Neměl jsem na výběr. No tak, vždyť s Johnym kamarádíš. Víš líp než kdo jinej, že vždycky dostane, co chce. Kromě toho si Lily někoho jako je on zaslouží.

MITCH: A co ty, hm?

Mike se k němu znovu otočí tváří v tvář.

MIKE: Podívej se na mě, Leery. Jsem švorc a musím tvrdě makat, abych se vůbec najed. Jsem Capesideskej vtip. Šupák z druhý strany trati.

MITCH: Nechtěl jsi říct 'řeky'?

Mike se rozesměje.

MIKE: To není zábavný.

Mitch se usměje.

MITCH: Tak proč se směješ?

Oba propuknout v záchvat smíchu.

MIKE: Hele, oceňuju, o co se pokoušíš, ale kašli na to. Jo?

MITCH: Jen jedna otázka: pořád jí miluješ?

Mike přikývne.

MITCH: Tak v čem je problém, kámo?

MIKE: Prostě na to zapomeň, jo?

Vrátí se k autu a odjedou.

*****

Rialto, následující den. Mitch čeká ve frontě před kasou, když spatří známou tvář.

MITCH: Ach, bože. Zase ty.

Lily se otočí.

LILY: Ach ne. Nemůžeš si najít vlastní zábavu, nebo něco?

KLUK: Někdo tě obtěžuje?

MITCH: Nikdo, koho neznáš, Johny.

Na obrazovce se objeví Johny. Vypadá jako Pacey Witter, jenom má vlasy ulízané dozadu a má na sobě od pohledu dražší oblečení.

JOHNY: Ale, ale, jak se vede, Leery?

MITCH: Jde to, Wittere. A tobě?

HLAS (Pacey): Bože, vím, kam tohle směřuje.

HLAS (Joey): Myslím, že se mi udělá špatně od žaludku.

HLAS (Mitch): Hele, to vy jste chtěli ten příběh slyšet. Tak poslouchejte... rozsáhlý úvody si odpustím, protože očividně víte, proč jsou spolu. Dobře... takže...

*****

V kině. Johny, Lily a Mitch sedí v hledišti. Běží 'Casablanca'.

JOHNY: Člověk by doufal, že budou dávat něco novýho.

MITCH: Ale jdi, tohle je klasika. Jsi si jistej, že ti nevadí, že tu budu sedět s váma? Nechci bejt za křena, ani nic takovýho, ale...

LILY: Nám to nevadí.

Johny vypadá překvapeně.

*****

Během filmu.

LILY: I kdybych ten film viděla po stý, tak ho nepochopím.

MITCH: Co nepochopíš?

LILY: Ricka. Bože, co je to s ním? Konečně tu dívku získá a nechá jí jít.

MITCH: Možná si myslí, že je to správný.

LILY: Ale prosím tě, Leery, kterej rozumnej člověk ve chvíli, kdy mu má navždy zmizet životní láska, myslí na to, co je 'správný'?

MITCH: Vidíš, o to jde. City toho chlapíka jsou tak intenzívní, že je pro ní ochotnej obětovat cokoli, včetně vlastního štěstí. Je ochotnej jí nechat jít, bez ohledu na to, jak ho to bolí.

LILY: A to ho nikdy nenapadlo, že její štěstí může mít co dělat s ním? Bože, to je tak vymakaný. Jasně, co ona chce ze všeho nejvíc, je nejspíš...

V té chvíli už Johny ztratí trpělivost.

JOHNY: Bože, mohli byste už laskavě přestat s tím potrhlým analyzováním a koukat se na film? Rozebíráte to úplně do mrtě.

Oba ztichnou.

*****

Zpět v přítomnosti...

PACEY: Nepřipomíná vám to někoho?

Všichni v místnosti se otočí na Dawsona a Joey.

JOEY: My se takhle nechováme.

DAWSON: No tak, je dost jasný, že si to táta celý vymejšlí.

Joey se k němu otočí.

JOEY: A to jako proč?

DAWSON: No, třeba ty výrazy. Žádnej teenager takhle nemluví.

JOEY: Ty jo.

DAWSON: Mám na mysli ty pop-kulturní odkazy. Pokud vím, tak 'potrhlý' se v tomhle smyslu začalo používat až v devadesátejch letech.

JOEY: Kdyby tvůj táta používal tehdejší slovník, Dawsone, ptali bysme se ho na významy každejch pár...

Náhle si všimnou, že se na ně každý v místnosti dívá a uchechtává se.

JOEY: Ehm, prostě pokračujte, ano?

MITCH: Dobře, no, po tomto incidentu šla matka Joey pro popkorn. Já se rozhodl jít za ní...

*****

Zpět v minulosti...

Mitch vyjde ze sálu a najde Lily, jak sedí na lavičce ve vestibulu.

MITCH: Čau. Pro popkorn, hm?

Lily k němu vzhlédne.

LILY: Co chceš?

MITCH: Klídek. Přicházím v míru.

Posadí se vedle ní.

MITCH: Víš... včera jsem mluvil s Mikem.

Lily zbystří pozornost.

LILY: O čem?

MITCH: No... třeba o tobě.

Lily si povzdechne.

LILY: (sarkasticky) Určitě jeho oblíbený téma.

Oba se na chvíli odmlčí.

MITCH: Hele... je jasný, že ti chybí. Prostě... prostě si s ním promluv, jo? To nemůže bejt nikomu na škodu.

LILY: A co bych mu měla jako říct, hm?! Povídej, Leery.

Mitch zůstane zticha.

LILY: Prostě se do toho nepleť.

Vstane.

LILY: Řekni Johnymu, že mi nebylo dobře a šla jsem domů. Moh bys to udělat?

Odejde.

*****

Po skončení filmu. Mitch a Johny odcházejí z kina.

JOHNY: Tak kdes byl včera?

MITCH: Cože?

JOHNY: Šel jsem za tebou domů a tys tam nebyl.

MITCH: Ach tak. Byl jsem venku s Mikem.

JOHNY: S Mikem Potterem?

MITCH: Jo.

JOHNY: Proč se s takovou nulou pořád stejkáš?

Mitch na něj pohlédne.

MITCH: Není to nula.

Johny se zasměje.

JOHNY: Ale jdi, Leery. Je to špína, všichni to ví. I Lily to ví.

Mitch mu věnuje chladný pohled.

JOHNY: Zatím, Mitchi. A popřemýšlej o tom, co jsem říkal.

HLAS (Mitch): Jo, jo, přemýšlel jsem o tom. Dlouho a usilovně. A čím více jsem o tom přemýšlel, tím jsem byl přesvědčenější, že se hluboce mýlí.

Louka u vody. Sedí tam Mitch a dívá se na vodu.

Náhle za sebou zaslechne kroky.

LILY: (mimo obrazovku) Ahoj.

Mitch vzhlédne.

LILY: Hele, mrzí mě to. Já vím, že ses jenom pokoušel...

MITCH: Pomoct?

LILY: Nechápu, proč se staráš.

MITCH: Asi prostě nerad vidím lidi nešťastný.

LILY: Žertuješ, že jo? Velký, zkažený Mitchel Leery někomu pomáhá z dobroty svýho srdce?

MITCH: Možná mě jenom neznáš tak dobře, jak si myslíš.

Lily se usměje.

LILY: Je to zábavný. O holkách mluvíš neustále, ale nikdy jsem tě neviděla jít na rande.

Mitch se usměje.

MITCH: Asi prostě čekám na tu 'pravou'.

Lily se zasměje.

LILY: Nikdy jsem na tebe nepomyslela jako na pánbíčkáře. Člověče, chodící bible paní Ryanové se v tobě mýlí.

MITCH: Já nejsem pánbíčkář... ani náhodou. Ale... asi jsem vždycky věřil, že každý má někde toho svého či svou. Každý jednotlivý člověk od samotného narození vždy cítí, že mu něco chybí. Že je částí většího celku, který je v té chvíli nekompletní. Možná, že život je právě o tom, nemyslíš? O hledání toho, co chybí... nebo kdo chybí.

LILY: A ty si myslíš, že Mike je ten 'můj'?

MITCH: Ano.

LILY: Proč?

MITCH: Kvůli tomu, jak se tváří, když na tebe myslí...

Na tváři Lily se objeví zamyšlený úsměv.

MITCH: ...kvůli tomu, jak se tváříš ty, když myslíš na něj.

Lily znovu zvážní.

LILY: Je to moc... je to komplikovaný.

MITCH: A tys čekala něco jinýho? Nejlepší věci v životě jsou vždycky komplikovaný.

LILY: Mýlila jsem se v tobě, Leery. Jsi snílek... ale já taková být nemůžu.

MITCH: Jen jednu otázku... s Johnym jdete na tu dnešní tancovačku, že jo?

Lily přikývne.

MITCH: To je všechno, co jsem potřeboval slyšet.

Lily se otočí a odejde.

*****

Mitchův dům. Mitch a Mike přijdou ke dveřím.

MIKE: Do tohohle mě neukecáš.

MITCH: Ale jdi. Za pokus nic nedáš.

MIKE: Jenom mě zmlátí Johny Witter a jeho věrní kamarádíčkové.

MITCH: Já myslel, že ty z nás máš bejt ten, co se vrhá po hlavě do nebezpečí?

Mike udělá pauzu.

MIKE: Viděl jsi toho kluka? Johny má všechno. Dobrej vzhled, peníze... jak se s ním může měřit? Já, potrhlej žabák?

MITCH: Tak proměníme žabáka na prince, aby ho princezna políbila.

MIKE: Myslím, že jsi zmotal pořadí.

MITCH: Vypadám snad jako typ kluka, co se vyžívá v pohádkách?

*****

Později. Slunce začíná zapadat. Mitch sedí na posteli a z koupelny vyjde čerstvě oholený Mike. Vlasy má rovněž přistřižené.

MIKE: Jak vypadám? Stupidně, že jo?

MITCH: Ta holka ti nebude schopná odolat. Podlomí se jí z tebe kolena.

MIKE: Tím si nejsem jistej.

MITCH: Dobře, poslouchej mě. Zapomeň na laciný vtípky... a pro lásku boží, nepoužívej žádný balící fráze. Chovej se uvolněně a než něco řekneš, tak o tom přemýšlej. A hlavně, buď sám sebou.

Mitch mu podá černobílý oblek.

MITCH: Tady... obleč si to.

MIKE: A co budeš dělat mezitím ty?

Mitch se poťouchle usměje.

MITCH: Já tě budu krejt.

*****

Večírek v docích, pozdě v noci.

MITCH: Pozor, všichni! Je tu Mitch Leery. Kdo chce pití?

Mitch zvedne do vzduchu basu piv. Dostane se mu potlesku.

MIKE: (šeptá) Jsi si jistej, že je to dobrej nápad?

MITCH: (šeptá) Věř mi, když to říkám, Pottere... znám Johnyho. Žádnýmu alkoholu nemůže odolat.

Mike se vytratí, zatímco se kolem Mitche začnou shromažďovat lidi.

JOHNY: Mitchi, tebe nám posílá samo nebe.

Johny popadne láhev, otevře jí a začne z ní hladově pít.

Znechucená Lily obrátí oči v sloup a odejde od nich.

Všimne si Mika stojícího osamoceně u vody. Dojde k němu.

LILY: Ahoj.

Mike se otočí a věnuje jí vřelý úsměv.

MIKE: Ahoj. Rád tě vidím.

Lily mu úsměv oplatí.

LILY: Taky tě ráda vidím. Páni. Vypadáš... skvěle.

MIKE: Ty taky... vždycky vypadáš skvěle.

Lily se trochu začervená.

LILY: Po tom všem, co se v minulosti stalo, jsem si nebyla jistá, jestli mě budeš chtít vidět.

MIKE: Ovšem, že ano.

Oba se na chvíli odmlčí.

LILY: Nezatancoval by sis? Víš... kvůli starým časům.

Mike jí vezme za ruce a začnou tancovat.

Začíná hrát píseň 'Feels Like Home'

Nadále tančí a hledí si navzájem hluboko do očí. Mitch si jich v dálce všimne a usměje se pro sebe.

Lily dá na chvíli Mikovi hlavu na rameno a zavře oči. Mike někomu mimo obrazovku ústy naznačí 'Díky'.

Lily pozvedne hlavu, aby pohlédla Mikovi do očí. Usmějí se na sebe.

LILY: Chyběl jsi mi.

Mike se na ní usměje.

MIKE: Taky jsi mě chyběla.

Stále si hledí do očí a jejich tváře se k sobě začnou přibližovat.

Políbí se.

Píseň končí.

V té chvíli je líbající se spatří Johny. Je úplně opilý a řádně naštvaný.

Dojde k nim, odstrčí Mika od Lily a srazí ho na zem.

JOHNY: (křičí) Ty malá zparchantělá nicko. Ty si myslíš, že tě nechám...

LILY: (křičí) Nech ho bejt, Johny.

Johny jí chytí za rameno a Lily bolestí vykřikne.

JOHNY: Jsi moje, rozumíš? (křičí) Neříkej mi, co mám dělat!!!

Mike vstane a Johnyho od ní odstrčí.

MIKE: (křičí) SUNDEJ Z NÍ TY SVÝ ŠPINAVÝ PRACKY!

Johny ho praští do břicha a Mike znovu klesne k zemi.

Johny se směje.

JOHNY: Ty bezcenná špíno. Ty si myslíš, že se tě bojím? Jsi vtip. Jsi odpad.

Johny sevře Mikovi krk a začne ho škrtit.

JOHNY: (šeptá) A z odpadem dělám tohle.

LILY: Přestaň... zabiješ ho.

JOHNY: O to jde, baby.

Náhle někdo bez varování praští Johnyho do tváře. Johny se s krvácejícím nosem zhroutí na zem. Mike lape po dechu.

Johny vzhlédne a spatří tam stát Mitche. Ruce má zatnuté v pěst.

MITCH: Drž se dál, Wittere. Tohle jsou mí přátelé. Jsi opilej a je to částečně má vina. Jdi domů.

Johny vstane a rozesměje se.

JOHNY: Přátelé? Ty se kámošíš s takovou špinavou nickou?

MITCH: (zatne zuby) Jediná 'špinavá nicka', co tu vidím, jsi ty.

Zuřivý Johny se přižene k Mitchovi a praští ho. Mitch zakolísá a pak mu ránu vrátí.

MITCH: Dvě chyby, Johny...

Mitch ho praští do břicha.

MITCH: ...jsi opilej... a já rychlejší.

Mitch ho praští pod bradu a Johny v bezvědomí klesne na zem. Mitch se otočí k Lily.

MITCH: Jste vy dva v pořádku?

Lily přikývne a pak se otočí, aby pohlédla na Mika, ale ten je pryč.

*****

Následující den. Mitch a Lily jdou podél zátoky.

MITCH: Mrzí mě to. Je to má vina. Kdybych...

LILY: Měl jsi pravdu, víš?

Mitch na ní pohlédne.

MITCH: O čem?

LILY: O mně... a Mikovi. Víš... nikdy jsem si neuvědomila, jak mi chybí, dokud jsem ho včera večer zase neviděla.

Mitch se usměje.

MITCH: A?

LILY: A... miluju ho. Miluju ho natolik, že... jen bych si přála, abych mu to mohla říct.

MITCH: Proč to neuděláš?

LILY: Nejspíš bych se strachy zarazila v půlce schodů.

Procházejí kolem nějakého staveniště. Mitch něco spatří a zazubí se.

MITCH: Myslím, že vím, jak to obejít.

*****

Mikův pokoj. Mike leží na posteli a hledí do stropu. Náhle zaslechne zaklepání na okno. Dojde k němu a vidí, že venku je Lily.

MIKE: Lily? Ahoj.

Otevře okno a nechá jí vlézt dovnitř. Lily se dotkne jeho tváře.

LILY: Ach, bože. Tvá tvář. Moc mě mrzí, co se stalo.

MIKE: Mě ne.

Lily vypadá zmateně.

LILY: Ne?

Mike se usměje.

MIKE: Minulej večer... cítím jsem se líp než za dlouhou dobu.

Lily mu úsměv oplatí.

LILY: Máme toho hodně na probírání, co? Jenom chci, abys věděl, že... to, co k tobě cítím...

Přiskočí k němu a obejme ho.

LILY: Miluju tě. Miluju tě víc, než sama chápu.

Mike jí objetí oplatí a v očích se mu začnou formovat slzy.

MIKE: Taky tě miluju.

Odtáhnou se.

MIKE: Mám ale jednu otázku...

LILY: Jakou?

MIKE: Jak ses sem dostala? Chci říct, že tu nejsou žádný stromy ani...

Lily se na něj usměje a ukáže k oknu.

LILY: Měla jsem pomocníka.

Dojdou k oknu a shlédnou dolů. K oknu vede kovový žebřík. U jeho paty stojí Mitch Leery a zubí se.

MITCH: To bylo rychlý.

Všichni tři se zasmějí.

MITCH: No tak... lezení do okna ložnice je děsně romantický. To jste nikdy nečetli 'Romea a Julii'?

MIKE: Jsi neuvěřitelnej, víš to, kámo?

MITCH: Hele, dělám, co můžu, Pottere.

Slezou po žebříku dolů a začnou si s ním povídat.

*****

Přes zatmívačku střihneme na záběr, ve kterém všichni tři sedí na molu.

HLAS (Mitch): Po zbytek toho školního roku s námi John Witter sotva promluvil. A když to udělal, bylo to vždy s odporem. Většina ho byla namířená proti Mikovi. Brzy po tom jsme odmaturovali. Na vysoké jsem potkal Gale... a nakonec se o pár let později vrátil do Capeside. Představte si mé překvapení, když jsem zjistil, že se vrátili i mí staří přátelé. Zatímco Johny, na druhou stranu, tu byl šerifem. Jako takový se k nám snažil chovat uctivě... ale svůj odpor nemohl skrýt.

*****

Konec vzpomínky... zpět v současnosti....

MITCH: Problém je, že se své zloby nikdy nezbavil. Nechal jí narůstat a narůstat, až kolem sebe nenáviděl všechno a každého. Jsem jenom rád, že občas jablko padne daleko od stromu.

Pacey se usměje.

PACEY: Za což budu navždycky vděčnej.

Všichni se zasmějí.

DAWSON: Pořád říkám, že sis něco z toho vymyslel.

MIKE: Vlastně za to můžu ručit, Dawsone. Alespoň za to, čeho jsem byl svědkem.

DAWSON: Co se stalo s tou 'loukou u vody'? Žiju v Capeside celej život a nikdy jsem jí neviděl. Co se s ní stalo?

Mitch se na svého syna usměje.

MITCH: Sedíš na ní, Dawsone.

Dawson překvapeně slopí zrak k podlaze.

MITCH: Pamatujete na ten dům, který jsem kreslil? No... je to tento.

JACK: Musím vám přiznat, pane Leery, že když dostanete nějakej nápad, tak se ho držíte.

PACEY: A co ten žebřík, co jste si 'vypůjčil'?

MITCH: V téhle chvíli by měl vést k Dawsonovi do pokoje.

Znovu se zasmějí.

*****

Později venku. Joey stojí na molu a kouká na zátoku.

Dawson k ní přijde.

DAWSON: Jo?

Joey se otočí.

JOEY: Čau.

Dawson jí políbí na čelo a dá kolem ní ruce.

JOEY: Přemýšlela jsem o tom, co tvůj táta vyprávěl.

DAWSON: Ano?

Joey se usměje.

JOEY: Máma mi nikdy toho o svým mládí moc neřekla. To... ráda jsem se něco z něj dozvěděla.

DAWSON: Ale přemýšlej o tom. Kdyby táta nepomoh tvým rodičům, možná bysme se nikdy nepotkali.

JOEY: Tím si nejsem tak jistá, Dawsone.

DAWSON: Jakto?

Joey se na něj usměje.

JOEY: Asi jsem vždycky věřila, že každý má někde toho svého či svou.

Dawson se na ní usměje.

DAWSON: Dobře, používáš tátovo hlášky.

JOEY: A?

DAWSON: Tady je jedna pro tebe... Miluju tě víc, než sám chápu.

Vášnivě se políbí.

JOEY: Všechno nejlepší, Dawsone.

Stojí tam a pozorují západ slunce.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...