Cesta vpřed: Epizoda 415 - Tramvaj do stanice touha

Dawsonův pokoj. Dawson a Joey sedí na posteli a dívají se na 'Varsity Blues'.

Náhle Dawson vyskočí z postele a zamíří k televizi.

DAWSON: Můžem koukat na něco jinýho?

JOEY: Proč? Co je na tom špatnýho?

DAWSON: Co je na tom dobrýho?

Joey si založí ruce.

JOEY: Promiň? Mně se ten film náhodou líbí.

DAWSON: Je to... je to sportovní film. Nesnáším sportovní filmy.

JOEY: Na 'První ligy' jsi koukal, ne?

Dawson uvedený do rozpaků sklopí zrak.

DAWSON: (mumlavě) To bylo jiný. V těch hrál Charlie Sheen.

Joey mu pohledem naznačí, že si musí dělat legraci.

DAWSON: A kdo hraje v tomhle? James Van Der Beek. Velkej rozdíl.

JOEY: Já myslím, že je sexy...

Dawsonovi se ve tváři objeví žárlivost.

JOEY: ...a vypadá trochu jako ty.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Já? Vůbec nevypadá jako já. On... on má hnědý vlasy... já mám blonďatý. A koukni na to čelo... a to obočí... A ten přízvuk... očividně falešnej. Nevidím vůbec žádný podobnosti.

Joey mu věnuje pochybovačný pohled.

JOEY: Víš... myslím, že ten film má na tebe psychologickej dopad.

DAWSON: Cože?

JOEY: Cítíš se ohroženej. Ať už jste si s tím hercem podobný, nebo ne, ta postava je tvůj úplnej opak. Je to sportovní typ, ty ne. Je populární, ty ne. Má...

DAWSON: A jde ti jako o co?

JOEY: Možná by sis přál, abys byl ten 'Mox'.

DAWSON: To se hluboce mýlíš.

Joey si povzdechne.

JOEY: Tak na co se chceš koukat?

Dawson zvedne z blízkého stolu nějakou kazetu.

DAWSON: Co takhle 'Podezřelé chování'?

JOEY: Dawsone? Nesnáším strašidelný filmy a ty to víš.

DAWSON: To není jenom nějakej klišovitej horůrek, má psychologický pozadí...

Joey mu věnuje pochybovačný pohled.

DAWSON: Kromě toho si myslím, že je ta holka sexy.

Joey ho probodne pohledem.

DAWSON: A tak trochu mi připomíná tebe.

JOEY: Katie Holmes? Prosím tebe. V každým filmu hraje to samý.

DAWSON: Kromě 'Báječnejch hochů'...

JOEY: Kroužek v nose? Vážně, Dawsone... já nevím, jak tě vůbec mohlo tohle srovnání napadnout. Nevidím žádný podobnosti. Kromě toho... je na mě moc malá a nemáme nic společnýho.

DAWSON: Máš pravdu, Jo. Tebe bysme k nahý scéně nikdy neukecali.

JOEY: Nikdy ses nezeptal.

Na chvíli strnou, ani jeden z nich nemůžu dost dobře uvěřit, že to skutečně řekla.

PACEY: (z okna) Hádejte kdo?

A... ten okamžik je zničen.

DAWSON: Čau, Pacey.

Pacey a Andie vlezou oknem do pokoje.

ANDIE: Doufám, že vám to nevadí, ale na dneska jsem přinesla dokonalej film. Je dost napínavej.

Andie vyndá kazetu.

ANDIE: Ta dá... 'Lebky'.

Dawson, Joey a Pacey jí všichni pohledem naznačí, že si musí dělat legraci.

ANDIE: Co je?

(pozn. překladatele: V 'Lebkách' hraje hlavní roli Joshua Jackson.)

Capeside. V rádiu je slyšet hlas Paceyho.

HLAS (Pacey): Dobré ráno, Capeside. Dovolte mi, abych vám jako první řek 'šťastnýho 14.února'. Všichni víte, co to znamená, že?

*****

Rádiová stanice. Pacey sedí za obslužným pultem.

PACEY: Je to tak. Je svatýho Valentýna. Jedinej den v roce, kdy se všichni můžem chovat jak beznadějní romantici a nikdo se nám za to nebude smát. A nezapomínejme na tu otázku, která nám všem víří hlavou. Je to tak, přátelé, 'kdopak zaskóruje'.

Pacey se sám sobě zasměje.

PACEY: Dělám si srandu, lidi, a vy to víte. Jo, v srdci jsem romantik, věřte mi nebo ne. To musí bejt tou partou, s kterou se stýkám. Nicméně navrhuju, abysme pro dnešek nechali ty otřepaný balící fráze stranou a drželi se starejch dobrejch srdíček a kytek. Je to tradice.

*****

Střih na Joey, která jde ke své skříňce. Než tam dojde, všimne si na chodbě někoho známého.

JOEY: Řekni mi, že se mi to zdá, a ty tu pořád nejsi.

Adrienne se na ní jen ušklíbne.

ADRIENNE: Copak, nejsi šťastná, že mě vidíš?

JOEY: Spíš zhrozená.

ADRIENNE: Á, nebuď taková, sestřenka. Naštěstí měl Chris volnej pokoj.

Joey svraští obočí.

JOEY: Ty bydlíš u Chrise Wolfa? Řekni mi, že žertuješ.

ADRIENNE: Obávám se, že ne.

JOEY: Adrienno, myslí jenom tím dole. Bydlet s ním v jednom domě není zrovna nejchytřejší věc pod sluncem.

ADRIENNE: Co můžu říct... zbožňuju nebezpečnej život.

Joey si povzdechne.

ADRIENNE: Jo, a mimochodem, Josephino, po obědě spolu máme hodinu. Uvidíme se tam.

S tímto odejde. Joey zamrká a pak dojde ke své skřínce.

Otevře jí a vyskočí z ní na ní ruka, která drží růži s lístkem, na němž je v srdíčku napsáno 'pro Joey'.

Joey se rozzáří tvář a objeví se jí na ní ohromný úsměv.

*****

Jídelna. Pacey si přisedne ke stolu k Dawsonovi. Všimne si, že se Dawson široce usmívá.

PACEY: Co ten úsměv, chlape?

DAWSON: (předstírá nechápavost) Jakej úsměv?

PACEY: Jakej asi? Ten co máš na tváři.

Dawson se k němu nakloní.

DAWSON: V tuhle chvíli by jistá oslnivá bruneta měla najít ve svý skřínce menší překvapeníčko.

Pacey se zazubí.

PACEY: Neztrácíš čas, co? Jak jsi přišel na její kombinaci?

DAWSON: Tvou vím, ne?

PACEY: Á, ano. Tvý bojový plány o pátku třináctýho. Něco mi říká, že to nebude lebka, co na ní vyskočí.

Dawson se jen znovu usměje.

PACEY: Jak takovýhle věci vůbec děláš? Určitě musíš takových pětadvacet procent svýho života trávit vymýšlením těhlech prostejch gest. Jak to děláš?

DAWSON: Já nevím. Přichází to samo.

PACEY: Nemoh bys mi dát nějaký rady? Mám takovej menší problém.

DAWSON: O co jde?

Pacey se ohlédne přes rameno, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá.

PACEY: Dobře, jde o Andie.

DAWSON: Poslouchám.

PACEY: No, chápej, je tu jistej... ehm... aspekt... našeho vztahu, kterýmu se... uf... vyhýbáme.

DAWSON: O čem to mluvíš, Pacey? Co já vím, tak se muchlujete bez ustání.

PACEY: Ne, Dawsone. Ta DRUHÁ věc.

Než si Dawson uvědomí, o čem Pacey mluví, chvíli mu to trvá. Pak vykulí oči.

DAWSON: Á...tohle. No, to se ptáš špatnýho člověka.

PACEY: Chceš říct, že ty a Joey jste ne...

DAWSON: (rychle) NE!

Po té, co si Pacey všimne, jak rychle odpověděl, se Dawson sám uklidní.

PACEY: Dobře, chápu, chápu.

DAWSON: Ne, Pacey. To jen...

PACEY: Bolavý místečko?

DAWSON: My jsme to s Joey ještě... neprobírali.

PACEY: Ne?

DAWSON: Pokaždý, když na to přijde řeč, tak jeden z nás změní téma.

PACEY: Možná, že kdybyste...

DAWSON: Pacey, hele, oceňuju, že se pokoušíš pomoct, ale tak nějak bych byl rád, aby to, co je mezi mnou a Joey, zůstalo mezi mnou a Joey, jo?

PACEY: Jasně. Chápu. Nebudu vyzvídat.

Náhle se u stolu objeví Joey.

JOEY: Vyzvídat o čem?

Pacey a Dawson na ní vzhlédnou.

PACEY: Jak tady 'Romeo' vymýšlí svý plány.

JOEY: Víš, moh by ses od něho něčemu přiučit, Pacey.

PACEY: (sarkasticky) Neříkej.

Pacey pohlédne Joey přes rameno a spatří vejít do jídelny Andie.

PACEY: Á, přichází má holka.

Pacey zamíří k Andie a uvolní tak Joey místo u stolu.

JOEY: Takže... co se děje?

DAWSON: Co myslíš?

Joey se na něj usměje.

JOEY: Nehraj si na hloupýho, Dawsona. Já vím přesně, o čem jste s Paceym mluvili.

Dawson znervózní.

DAWSON: T-t-ty to víš?

JOEY: Nejspíš jsi pro mě vymyslel nějakej komplikovanej ach-tak-romantickejch plán a Pacey vyzvídal detaily. Jen doufám, že je lepší než loni.

DAWSON: Neboj. Tentokrát žádná divoká párty.

JOEY: Fajn.

Políbí se. Trvá to déle než obvykle a je to trochu jiné. Dawson překvapením vykulí oči. Přeruší polibek a Joey si trochu skousne ret.

JOEY: (nervózně) Ehm... uvidíme se pozdějc.

Dawson se jemně začervená, čehož se Joey všimne. Pak Joey odejde.

Dawson ústy naznačí slůvko 'páni'.

*****

Později před školou. Pacey a Andie vycházejí z budovy.

PACEY: Takže mě napadlo, že bysme mohli večer zajít do 'Entre Nous'.

Andie na něj zmateně pohlédne.

ANDIE: Můžeš si to dovolit?

PACEY: Bylas bys překvapená, jakej má diskjockey plat.

ANDIE: I když bych se ráda najedla ve francouzský restauraci, Pacey, myslím, že bysme se měli soustředit na to, o čem jsme předtím mluvili.

PACEY: No tak, McPheeová. Je svatýho Valentýna, proboha. To může počkat.

ANDIE: Když jde o školu, mám jedno motto. Nikdy není příliš brzy na přípravu.

PACEY: Myslel jsem, že to bylo 'na zapojení se'.

ANDIE: To je má myšlenková pomůcka, ne motto.

PACEY: Jasně.

ANDIE: Vážně, Pacey. Tohle je velký problém. Minulý rok jsi propad ze dvou předmětů. Máš štěstí, že tě je nechaly dohnat.

PACEY: Štěstí? Tenhle rok jsem se těšil, že si oddechnu.

Andie na něj pohlédne s vážnou tváři.

ANDIE: Když těma předmětama neprolezeš, neodmaturuješ.

Pacey si povzdechne.

PACEY: Já vím.

ANDIE: Jak jsi moh propadnout ze dvou předmětů, Pacey?

PACEY: Napovím ti. Kvůli jistý geometrický záležitosti, která mi minulej rok zabírala čas.

ANDIE: Dawson z ničeho nepropad.

PACEY: Dawson nedělá spoustu věcí.

Andie se na něj usměje.

ANDIE: Setkáme se v Leeryovic restauraci za tři hodiny. Dáme si fajn večeři a pak se budem doma učit.

Pacey se na ní poťouchle usměje.

PACEY: 'Doma', hm?

Něžně se políbí. Pak se Andie otočí a odejde.

PACEY: Pacey Wittere, můj příteli, jsi šťastnej člověk.

Pacey chce odejít, ale pak si všimne Dawsona, který se opírá o blízký strom.

Přistoupí k Dawsonovi.

PACEY: Čau, brácho. Neměla by tu s tebou pod tím stromem bejt jistá bruneta?

DAWSON: To je otázka dne, co?

Pacey je zmatený.

PACEY: Já vím, že jsem říkal, že nebudu vyzvídat, ale něco mi říká, že by se ti trocha vyzvídání docela šikla. Co se děje teď?

Dawson mu pohlédne do tváře.

DAWSON: Joey mě... ehmmm... políbila.

PACEY: ((sarkasticky) Panebože, ne, to je neuvěřitelný. Musíme to zavolat CNN. 'Událost dne... teenagera políbila jeho dívka'.

Pacey se rozesměje.

DAWSON: Ne, myslím, že mě 'skutečně' políbila.

PACEY: Což znamená?

DAWSON: (mumlavě) Což znamená, že měla jazyk v mým krku.

PACEY: Páni... chci říct... páni! Myslíš to vážně?

Dawson přikývne.

PACEY: A nikdy předtím tě takhle nepolíbila?

DAWSON: Pacey, ani Eva mě takhle nepolíbila.

PACEY: Oprav mě, jestli se mýlím, D-Mane, ale není to dobrá věc?

DAWSON: Jo. Chci říct, že je to FAKT dobrá věc. Ale to... to nejsme my.

PACEY: Cože?

DAWSON: Jde o tohle. Já a Joey... sám jsi to řek... vždycky mezi náma šlo o to emocionální spojení a ne tolik o to fyzický. Jistě, existuje mezi náma hluboká fyzická přitažlivost, ale nikdy jsme jí skutečně... no... nevyjádřili.

PACEY: A to náhlý 'vyjádření' tě vyplašilo, co?

Dawson znovu přikývne.

PACEY: Víš, v takovejhlech chvílích bych si fakt přál mít tvý problémy.

*****

Potterovic penzión. Joey je ve dveřích přivítána Bessie.

BESSIE: (nazlobeně) Kde jsi byla?

JOEY: (zmateně) Ve škole.

BESSIE: Myslím včera v noci. Přišla jsi až ve dvě ráno.

JOEY: Byla jsem u Dawsona. Koukali jsme na filmy a ztratili pojem o čase.

Bessie na ní tázavě pohlédne.

BESSIE: A to je všechno, co jste dělali?

Joey se rozzlobí.

JOEY: Co to má jako znamenat?

BESSIE: Jsi chytrá holka, Jo. Přijď si na to sama.

JOEY: Hele, co je mezi mnou a Dawsonem, je má věc. Tak se do toho nepleť.

BESSIE: Jsem tvá poručnice, pamatuješ? Jinými slovy, co říkám, to platí. A odteď se budeš vracet z 'filmových večerů' před půlnocí.

JOEY: Je mi osmnáct, Bess. Ne... nemůžeš mi říkat kdy... kdy mám přijít domů.

BESSIE: (chladně) Právě jsem to udělala.

Joey naštvaně odejde z domu.

*****

Lékárna. Dawson a Mitch jdou uličkou mezi regály.

MITCH: Načasování, Dawsone.

DAWSON: (zmateně) Cože?

MITCH: Klíč je v načasování. U všeho v životě se musíš ujistit, že čas, místo a situace jsou správné.

DAWSON: A pointa týhle konverzace je jaká?

MITCH: Už jsi poslal přihlášky na vysoké?

DAWSON: Pracuju na tom.

MITCH: Nečekej, až...

DAWSON: Tati, prosím tě, nezačínej s proslovem 'nečekej, až bude příliš pozdě'. Nemám na to náladu.

MITCH: Co se děje?

DAWSON: Jenom přemýšlím o budoucnosti.

MITCH: Něčí konkrétní?

DAWSON: Co to do tebe vjelo, tati?

MITCH: Nic.

Mitch zvedne z regálu tubu aspirínů.

DAWSON: Uděláš si žaludeční vředy.

MITCH: Ať si. Vzhledem k tomu, že se musím pořád dennodenně vypořádávat se šerifem Witterem, tak aspirín potřebuju.

DAWSON: Děláš si srandu? Jsou to měsíce a on pořád nevěří, že šel Joeyin táta do sebe?

MITCH: Věř mi, synu, Johnova nenávist sahá daleko za souboj hodných hochů se špatnýma. (povzdechne si) V takovýchto časech bych si přál, abych ho nepraštil tak tvrdě, jak jsem to udělal.

Dawson se otočí a upře na Mitche zrak.

DAWSON: Moment. Tys praštil šerifa Wittera?

MITCH: Na střední, to ještě šerif nebyl.

DAWSON: Proč? Co se stalo?

Mitchovi se ve tváři zračí výčitky.

MITCH: To ani nechtěj vědět.

Dojdou k pultu a ani jeden z nich si nevšimne, že tam rovněž stojí Joey.

MITCH: Zdravím. Máte tu desinfekci, o kterou jsem žádal?

ŽENA: Hned to bude, pane Leery.

V té chvíli se Dawson otočí stranou a všimne si, že vedle nich stojí Joey.

DAWSON: Joey?

Joey se otočí a konečně si jich všimne.

JOEY: (uvedená do rozpaků) Dawsone? C-co tady děláte?

DAWSON: Nic moc. Táta tu jenom potřeboval vyzvednout něco pro restauraci. Sanační materiál a tak. Co tady děláš ty?

JOEY: (v obavách) Ehm...no...já...

DAWSON: Poslala tě sem Bessie, viď? Potřebovala něco vyzvednout pro Alexandera?

Joey se předstíraně usměje.

JOEY: Jo.

Lékárnice se vrátí s balíčkem pro Mitche.

ŽENA: Tady, pane.

Pak se otočí k Joey a podá jí malou lahvičku s nějakými pilulkami.

ŽENA: Promiňte, že to trvalo tak dlouho, slečno Potterová. Jen jsme si museli ověřit ten dopis, který jste přinesla.

DAWSON: (zmateně) Dopis? Proč? Co to vůbec je?

ŽENA: Antikoncepční pilulky.

V té chvíli se Dawsona tvář promění v kombinaci šoku a hrůzy.

Joey, očividně uvedená do rozpaků, beze slova co nejrychleji opustí lékárnu.

MITCH: (zklamaně) Dawsone?

Dawson se otočí k svému otci, ve tváři má stále šok. Pak se otočí a rovněž odejde.

*****

Leeryovic restaurace.

U stolu si tam Pacey a Andie procházejí nějaké učebnice.

ANDIE: Pacey, jakto, že nechápeš 'Macbetha'? Probírali jsme ho už snad pětkrát.

PACEY: Já ho chápu.

Andie mu věnuje pochybovačný pohled.

PACEY: Jde jenom o to, že nechápu, co to říkaj. Vedle těhlech lidí zní Dawson jako Cletusovo chabá verze.

ANDIE: (povzdechne si) Alespoň jsi už přelouskal 'Velkýho Gatsbyho'. Tím jsi na mě udělal dojem.

PACEY: Hele, s Gatsbym se můžu snadno ztotožnit.

Andie se na něj usměje.

PACEY: Když už jsme s tím skončili, můžem přejít k tradičním 'srdíčkám a květinám'?

Pacey sáhne do tašky a vyndá plyšového slona, který zadníma nohama drží 'srdcový polštářek'.

PACEY: Šťastnýho Valentýna.

Andie vykřikne nadšením a sevře sloníka v náručí.

PACEY: Hele, a mě neobejmeš?

Andie vstane, dojde k Paceymu a políbí ho.

ANDIE: A já ti nic nekoupila.

PACEY: Hele, gentleman nikdy nic na oplátku nečeká.

ANDIE: A tvá omluva?

PACEY: Vtipný.

Na chvíli se odmlčí.

ANDIE: Pacey, můžu ti položit otázku?

PACEY: Spusť.

ANDIE: Slyšela jsem tě dneska v rádiu, to, cos říkal...

PACEY: Vím, kam to směřuje. Neber nic z toho, co jsem říkal, úplně doslova, McPheeová. Jen bavím lidi, žertoval jsem.

ANDIE: To je dobrý.

PACEY: Ehm, když už jsme na to narazili... no, všim jsem si, že od tý doby, co jsme se k sobě vrátili, jsme...

ANDIE: To je dobrej způsob, jak přimět mýho tátu, aby tě vykop, Pacey.

PACEY: Hele, oba víme, že co se plížení týče jsem nepřekonatelnej mistr.

Když se Andie nezasměje, Paceymu zvážní tvář.

PACEY: Jde o něco jinýho, že jo, Andie? No tak, mluv se mnou.

Pacey na ní pohlédne.

PACEY: Není tajemstvím, že nejsem nejchytřejší člověk v okolí, ale poznám, když se něco děje. Vím, že nejde o nervozitu, protože jsme to už předtím dělali, tak o co jde?

Andie na něj pohlédne.

ANDIE: Pamatuješ jsi, kdy jsme to dělali naposled? Já ano. Bylo to loni, než začalo celý to šílenství s Dawsonem a Joey.

Když si Pacey uvědomí, o čem Andie mluví, povadne mu tvář.

ANDIE: Po tom, co mě napad Rob Logan. Vzal jsi mě na svou loď a...

PACEY: (tiše) Já vím, co se stalo. Mrzí mě to.

ANDIE: Máš tušení, jak moc to bolí?

PACEY: Říkal jsem, že mě to mrzí. Myslel jsem, že už je to za náma. Myslel jsem, žes mi odpustila.

ANDIE: Já si to taky myslela. Odpustila jsem ti, ale to ten okamžik nevymazává. Asi můžu odpustit...

PACEY: ...ale nemůžeš nikdy zapomenout?

ANDIE: Pacey, takhle jsem to nemyslela...

PACEY: Ale myslela. A víš co? Máš absolutní pravdu. Uvidíme se zejtra.

Pacey vyjde z restaurace. Andie si povzdechne a přitiskne si k sobě sloníka.

*****

Před restaurací. Pacey vyjde ven, kde se k němu přiřítí Dawson, jako by ho honil sám ďábel.

DAWSON: (oddechuje) Pacey? Pacey?

PACEY: Uklidni se, chlape. Ježíši, co se stalo?

DAWSON: Viděl jsi Joey?

PACEY: Ne. Proč?

Dawson ne něj jen pohlédne. Ve tváři má téměř vyděšený výraz.

*****

Dům Leeryových. Mitch je v obýváku a přechází sem a tam.

MITCH: To není možný. Jak mi to mohlo uniknout? Co je to se mnou? Jsou nejtupější otec na týhle planetě?

GALE: Mitchelli, uklidni se.

Mitch se ke své ženě rychle otočí.

MITCH: Víš, nejspíš to právě v tuhle chvíli dělají.

Do pokoje vejde Mike právě včas, aby slyšel Mitchovu poznámku.

MIKE: Dělají co?

MITCH: Á bezva, jsi tady. Máš tušení, co má provádí tvá dcera?

MIKE: Jakto, že je to 'má dcera', když udělá něco špatnýho? Udělala snad něco špatnýho?

Gale pohlédne na Mitche.

MITCH: Dej jí pár hodin.

GALE: MITCHI!!!

MITCH: Podle všeho plánuje Dawsona svést.

Mike a Gale propuknou v záchvat smíchu.

MIKE: Prosím tě, řekni mi, že žertuješ.

MITCH: Myslím to smrtelně vážně.

MIKE: (směje se) Ne, chci říct... 'svést'... fakt jo?

MITCH: To není vtip, Pottere. Proč si s tím neděláš větší starosti?

MIKE: Co tím myslíš?

MITCH: Joey je tvá dcera, proboha. Neměl by sis snad dělat starosti?

MIKE: S mou minulostí nejsem v pozici, aby vynášel nad lidma soudy. A víš co? Ty bys to neměl dělat taky.

MITCH: Jsem jeho otec.

MIKE: Vždyť už to není malý kluk, Leery. Dawsonovi bude za pár týdnů osmnáct.

GALE: Má pravdu, víš?

Mitch se otočí ke Gale.

MITCH: Ty jsi na JEHO straně? Tomu nevěřím.

Za nimi vejdou do domu Dawson a Pacey. Všimne si jich pouze Gale.

Hlavou jim naznačí, aby šli nahoru. Rychle to učiní.

*****

Dawsonův pokoj. Vejdou tam Pacey a Dawson.

Dawson seposadí na postel a dá si tvář do dlaní.

PACEY: Dobře, takže to řeknu přímo. Všechno ukazuje na to, že Joey chce, abyste...

DAWSON: Jo.

PACEY: A ty blázníš proč?

Dawson udělá pauzu.

DAWSON: Pacey, můžu ti položit osobní otázku? A musíš mi slíbit, že mi povíš pravdu, bez ohledu na to, jak si myslíš, že mě ta odpověď naštve nebo rozesmutní.

PACEY: O co jde?

DAWSON: Byl jsi s Joey pryč na moři tři měsíce. Během tý doby jste někdy...

Než může Dawson dokončit větu, Pacey zavrtí hlavou.

Dawson si úlevně oddechne.

DAWSON: Máš tušení, jak rád to slyším?

PACEY: Nejsem největší slušnák v okolí, kámo, ale i já občas vím, co nedělat. Ale moc často to bohužel není.

Dawson si všimne chmurného výrazu v Paceyho tváři.

DAWSON: Co je?

PACEY: Co jako?

DAWSON: Něco se s tebou děje a já chci vědět co.

PACEY: Máš svý vlastní problémy, brácho. Nepřidávej si k nim i ty mý.

DAWSON: Jsi můj kámoš, ne?

PACEY: (mumlavě) I když se tak nechovám?

Dawson je zmatený.

PACEY: Vzpomínáš si, co jsem ti řek o minulým roku? Co se stalo mezi mnou Andie po tom, co jí napad Joeyin šéfík?

DAWSON: Hele, to už je dávno, teď...

PACEY: (křičí) VYUŽIL JSEM JÍ! Využil jsem holku, která udělala pro můj život víc než kdokoli jinej, a pak jsem jí odkop. A jakoby to nestačilo... co jsem udělal pak? Vyjel jsem po poslední osobě na světě, po který bych měl.

Dawson vstane.

DAWSON: (křičí) To tě trápí? Už dost. Odpustil jsem ti.

PACEY: (křičí) NO, MOŽNÁ JSEM NEODPUSTIL SÁM SOBĚ, NAPADLO TĚ TO NĚKDY, DAWSONE?!

Oba tam stojí, šokování tím, co se právě stalo.

PACEY: (tiše) Dawsone... já ne... já...

DAWSON: Jo, chápu.

PACEY: Já nevím. Jde jenom o to, že... já... připadá mi, jako bych prokletej nebo tak něco. Jakoby všechno, co dělám, bylo špatně, ale...

DAWSON: ...ale zabíjí tě jen tak postávat kolem a nic nedělat.

Náhle Dawsona něco napadne.

DAWSON: To je... zapomeň na to.

Dawson přistoupí ke skříni a začne procházet regály.

PACEY: Co to děláš?

DAWSON: Jestli to má Joey v plánu, tak... kdo jsem já, abych to odmít?

Dawson ze skříně vyndá několik svíček a dá je do tašky.

PACEY: Dobře, zadrž. Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale zamysli se na chvíli nad tím, co děláš.

DAWSON: Ani náhodu. Pro jednou ve svým životě nebudu myslet, Pacey. Prostě... půjdu za Joey a... uvidím, co se stane.

PACEY: Se svíčkama?

Dawson pohlédne na tašku.

DAWSON: Máš pravdu... potřebuju taky ňákou hudbu.

Dawson zvedne mini CD přehrávač.

DAWSON: Možná ňáký šampaňský?

PACEY: Pamatuješ, co se stalo, když ses naposled opil? Přemýšlej, 'šestnáctý narozky'.

DAWSON: Jasně... zázvorový pivo. Nějaký koupím po cestě.

Dawson si vezme tašku a vyleze oknem.

DAWSON: Popřej mi štěstí.

PACEY: Ale...

Než může Pacey začít protestovat, je Dawson pryč.

Jakmile je pryč, vejde do pokoje Mitch.

MITCH: Pacey? Kde je Dawson?

Pacey pokrčí rameny.

*****

Přístaviště. Pacey dojde ke své lodi, pohlédne na ní a povzdechne si.

Rychlým pohybem popadne plaketu se jménem a strhne jí z lodi.

*****

Pokoj Joey. Joey přechází sem a tam a přemýšlí co udělat.

Pohlédne k oknu a spatří, že jím vlézá do pokoje Dawson.

JOEY: To je poprvý, co jsem na týhle straně.

Dawson položí tašku na podlahu.

DAWSON: Poslouchej... musíme si...

JOEY: ...promluvit!

DAWSON: Jo.

Joey si skousne ret.

JOEY: To, co se dneska stalo v lékárně... nebylo to tak, jak si myslíš.

DAWSON: A co si myslím?

JOEY: Já nevím.

Dawson se posadí na postel, ale Joey přistoupí k jeho tašce a otevře jí.

JOEY: Uf... to vypadá, jako bys něco plánoval.

Dawson se nepatrně usměje.

DAWSON: Tak trochu jsem doufal, že tu nebudeš, abych moh připravit 'nějakej komplikovanej ach-tak-romantickej plán.'

JOEY: Takže... jsme v pohodě?

DAWSON: Jo, jsme v pohodě.

Joey si k němu přisedne.

DAWSON: To jen, že...

JOEY: Co?

DAWSON: Nikdy jsme o tom nemluvili. Kdybysme o tom mluvili, tak by to, co se dneska stalo, nebyl takovej šok. Takhle to vypadalo, že to spadlo z nebe.

JOEY: Tak... mluvme.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Znám tě tak dlouho, jak si jen pamatuju. Znal jsem tě v den, kdy jsme poprvý šli do školy, v den, kdy jsem poprvý zved kameru, v den, kdy jsem se rozhod stát režisérem... Spolu jsme toho prožili tolik, Jo, ale nikdy jsme nebyli SKUTEČNĚ spolu. My jsme nikdy... já... my...

Dawson rychle vstane.

DAWSON: Bože, proč je to tak těžký? Proč to ani nemůžu vyslovit? Nebyli intimní, nemilovali se, neměli sex... bože, proč se sakra tak bojím?

Joey pomalu vstane, přistoupí k němu a stiskne mu ruku.

Na chvíli si pohlédnou do očí.

JOEY: Dawsone, mrzí mě, že jsem ti dneska vnukla špatnou myšlenku. Jenom jsem chtěla být připravená, jen pro případ, že dosáhneme bodu, kdybychom o tom mohli uvažovat.

DAWSON: A dosáhli?

Přikročí k ní trochu blíže.

JOEY: Dawsone...?

DAWSON: (náhle) Já chci.

JOEY: Co?

DAWSON: Chci, abychom...

JOEY: Jsi si jistý?

Dawson jí pohladí po vlasech.

DAWSON: Jsem si jistý.

Pohlédnou si do očí, oba se zjevně trochu bojí.

DAWSON: Jak se to má začít?

Joey přiblíží svou tvář k jeho.

JOEY: (tiše) Myslím, že takhle.

Něžně se políbí.

Oddělí se, aby na sebe letmo pohlédli, a pak se začnou znovu líbat, tentokrát vášnivěji.

Dawson i Joey začnou zhluboka oddechovat, líbají se rychleji a vášnivěji s každou uplynulou sekundou.

Společně klesnou na Joeyinu postel.

Zatímco se stále líbají, Joey sundá Dawsonovi košili a Dawson jí začne rozepínat halenku.

BESSIE: (křičí) CO TO SAKRA DĚLÁTE?!

V té chvíle se od sebe Dawson a Joey odtrhnou.

Než k nim Bessie stačí dojít, Dawson vyskočí z postele, popadne svou košili a vyleze oknem ven.

*****

Molo před domem Joey. Pacey jde kolem vody, když si všimne Dawsona vyskakujícího z okna. Zamíří k němu, ale pak z domu zaslechne křik.

*****

Uvnitř Potterovic penziónu, blízko dveří.

BESSIE: Co je to s tebou?

JOEY: Bessie...

BESSIE: Nevymlouvej se. Viděla jsem, co se tam dělo.

JOEY: Je to můj život, jasný? Nepotřebuju tvůj 'dozor'.

BESSIE: Tohle je můj dům. A radši by sis na to měla začít zvykat, Jo. Ujistím se, že už se to nikdy nestane.

JOEY: Co tím chceš říct?

BESSIE: Tady to končí. Už žádný 'filmový večery', žádný příchody v jednu v noci. Přijdeš domů, kdy ti řeknu.

JOEY: To nemůžeš udělat.

BESSIE: Myslela jsem, že můžu Dawsonovi věřit. Asi jsem se mýlila.

Náhle do penziónu vejde Pacey.

PACEY: Čau, co se děje?

JOEY: Prosím tě, odejdi.

BESSIE: Á, ty. To jsem měla čekat.

JOEY: Pacey, prostě odejdi.

PACEY: Ne, chci vědět, co se tu děje. Právě jsem viděl Dawsona, jak odtud pelášil jako by po něm šel sám ďábel.

BESSIE: Jako bys to nevěděl. Je to celý tvá vina, uvědomuješ si to?

Pacey zamrká.

PACEY: Má vina? Jak přesně...?

BESSIE: Před tím vaším výletíček na moři byla má mladší sestra nejzodpovědnější člověk, kterýho jsem znala. Teď prakticky vojela Dawsona v mým vlastním domě.

JOEY: (křičí) Bessie!!!

BESSIE: A musím se ptát... kdepak to asi pochytila?

V té chvíli Pacey ztratí sebekontrolu.

PACEY: (křičí) Nemůžeš to nechat bejt, že ne? 'Á, Joey se nechová dokonale, to musí bejt Paceyho vina.' Napadlo tě vůbec, že to, co udělala, udělala možná proto, že to chtěla?

BESSIE: To nebudu poslouchat...

PACEY: Á, to budeš poslouchat. Jsou to lidi. Nemůžou bejt 'dokonalí' každou jednotlivou sekundu každýho jednotlivýho dne.

BESSIE: Já...

PACEY: Ona není ty, jasný? Věř mi, je snadný svádět svý problémy na jiný lidi. Ale fakticky rychle to zevšední. Protože i když jim dáváš vinu, nezmění to, co se už stalo. Přestaň vinit Joey, Dawsona, nebo mě za něco, za co bysme být viněný neměli.

A s tímto Pacey vyjde z budovy. Joey vyjde za ním. Bessie se jen posadí na gauč se zamračeným výrazem ve tváři.

*****

Venku.

PACEY: Neříkej to, Potterová, jo? Já vím, já vím. Bylo to ode mě nedospělý a hloupý. Měl bych si hledět...

JOEY: Díky.

Pacey na ní překvapeně pohlédne.

PACEY: 'Díky'?

JOEY: Díky, že ses mě tam zastal.

PACEY: Od čeho jsou kámoši, ne?

JOEY: Bože, je mi tak trapně. Já a Dawson... já... my jsme...

PACEY: Jé, žádný detaily, prosím.

Vydají se k vodě.

PACEY: Já jsem jen... já nevím... vybuchnul.

JOEY: (sarkasticky) Vážně? Ani jsem si nevšimla.

PACEY: Jo, jo, jo. Právě jsem si něco uvědomil.

JOEY: A co?

PACEY: Nesnášel jsem, kým jsem byl minulej rok. Vážně, byl jsem kolosální pitomec. A tohle je jeden démon, kterýho se musím zbavit.

Pacey vytáhne zpoza bundy plaketu se jménem své lodi.

PACEY: Witter přichází na pálku. Mety obsazeny, dva striky...

Pacey plaketu odhodí jako disk a ta přistane přímo v zátoce.

PACEY: JUPÍ! Homerun.

JOEY: Nevěřím, žes to právě udělal. Dramatickej symbolismus stranou, nestrávil jsi...?

PACEY: Loď je pořád v jednom kuse, Potterová. Přemaluju jí, přejmenuju jí, dám jí úplně novej vzhled. Myslím, že je na čase, abych o sobě přestal přemýšlet, jakým jsem byl v minulosti, nebo jak mě brali ostatní. Vážně, jediná věc, na který skutečně záleží je tady a teď, ne?

Na chvíli se otočí k zátoce.

PACEY: Ale právě teď musím někoho vidět.

Joey se usměje.

PACEY: A myslím, že ty taky, co?

Vydají se opačnými směry. Ale než Pacey odejde, vleze oknem k Joey do pokoje.

Zvedne tašku, kterou tam nechal Dawson.

PACEY: No, ty už to potřebovat nebudeš, Dawsone...

*****

Dům McPheeových.

Andie jde po schodem nahoru a nese si sloníka, kterého jí dal Pacey.

Náhle si všimne, že jsou dveře od jejího pokoje nepatrně pootevřené.

ANDIE: Kdo... je... tam...?

Když nakoukne dovnitř, spatří všude rozsvícené svíčky a uslyší hrát melodickou hudbu.

ANDIE: Páni.

PACEY: Ber to jako omluvu.

Otočí se a spatří za sebou Paceyho. Vřele se na něj usměje.

Pacey jí úsměv oplatí.

PACEY: Smím prosit?

Andie mu podá ruku a začnou pomalu tančit.

PACEY: Omlouvám se. Za to, co jsem ti udělal... za všechno.

ANDIE: Je to v pohodě... fakt. Už je to za náma.

PACEY: V poslední době jsem hodně přemýšlel. O nás.

ANDIE: A?

PACEY: Andie, než jsem tě potkal, bylo mi všechno jedno. Co se mě týkalo, zajímal jsem se jenom o jedno: o sebe. Když jsem tě ztratil, vrátil jsem se k tomu. A nesnášel jsem, kým jsem byl. Chápej, když tak moc lidí věří, že jsi nula, začneš tomu sama věřit. Ale když jsem byl s tebou, tak jsem tomu z nějakýho důvodu nevěřil. Abych si vypůjčil citát od Jacka Nicholsona... "Kvůli tobě chci být lepším člověkem."

Na chvíli si upřeně pohlédnou do očí a pak se políbí.

PACEY: Šťastnýho Valentýna, McPheeová.

ANDIE: Jak tě vůbec všechno tohle napadlo?

PACEY: To nebyl můj nápad. Vypůjčil jsem si to někde jinde. Doslova.

Andie se zasměje.

ANDIE: Zázvorový pivo?

PACEY: Chuďasové si nemůžou vybírat. Chceš se napít?

Andie mu dá ruce kolem ramen.

ANDIE: Možná později.

Políbí se a klesnou na postel.

Začne hrát píseň 'Did You Ever Love Somebody'

*****

Fontána.

Sedí tam osamocený Dawson a dívá se na hvězdy.

JOEY: Dawsone?

Joey k němu dojde a posadí se.

JOEY: Mrzí mě, co se stalo...

DAWSON: (rychle) Prostě na tom zapomeň, jo?

V té chvíli si Joey všimne, že Dawson pláče.

JOEY: Co se děje?

DAWSON: Nic. Nic se neděje.

JOEY: Dawsone... pláčeš. Neříkej mi, že se nic neděje.

Joey mu dá ruku na rameno. Dawson se otočí a pohlédne na ní.

DAWSON: Nemůžu tě ošidit, co?

JOEY: Co je?

DAWSON: Tuhle jsi měla pravdu. Když jsi říkala, že chci být jako ta postava v tom filmu. Chci říct, bože, je vším, čím já ne. Sportovec, pohodář, sebejistej, populární... ten typ kluka, co sbalí holku. Já... já jsem kluk, co vždycky holku ztratí.

Joey se v očích zračí velká starost.

JOEY: Dawsone... to, co se stalo... nebylo to tak zlý, jak si myslíš. Já ne... pořád máš mě...

DAWSON: Ale to neznamená, že si tě udržím. Minulost mi dokázala, že mě všechny nakonec opustí. Jen, Anna... ty. A všechny ze stejnýho důvodu.... nejsem dost dobrej.

Joey začne sama plakat.

DAWSON: A s tebou je to úplně nejhorší, víš? Zaboha nemůžu vystát myšlenku, že bych tě zklamal.

JOEY: Proto jsi dneska udělal, co jsi udělal?

Dawson přikývne.

JOEY: Nechápu, jakto že to nevidíš.

DAWSON: Co nevidím?

JOEY: Jak jsi úžasnej.

Dawsonovi se ve tváři objeví zmatený výraz.

JOEY: Kolik lidí by odpustilo Paceymu po tom, co ti udělal? Kolik lidí by mě vzalo zpátky po tom, co jsem ti udělala? Kdo jiný, koho znáš, by udělal všechny ty věci, cos udělal ty? Kdo by nasadil svůj krk bez šance, že se mu to vrátí? Kdo by udělal správnou věc, i kdyby ho stála...

DAWSON: ...to, co pro něj znamená nejvíc na světě?

JOEY: Přesně. Nechápeš to, Dawsone? Nejsi jako ten kluk v tom filmu... jsi lepší než on.

Udělá pauzu.

JOEY: Je to děsivý, víš?

DAWSON: Co?

JOEY: Když je ti patnáct... a najednou najdeš člověka, s kterým je ti souzeno strávit zbytek života. Je to děsivý, protože si říkáš: 'Proč já, jsem jenom dítě a s něčím takovým si ještě nemůžu poradit'. Bojíš se těch intenzivních citů tak, že od nich utečeš...

Joey pohlédne Dawsonovi hluboko do očí.

JOEY: Já už neutíkám, Dawsone. Myslím, že bych mohla stokrát objet svět a stejně bych nenašla nikoho, ke komu bych cítila to, co k tobě.

Políbí se.

Odtáhnou se a pomalu otevřou oči, aby na sebe pohlédli.

JOEY: Miluju tě, Dawsone. Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu.

Usměje se na něj a Dawson jí úsměv oplatí.

DAWSON: Taky tě miluju, Josephino Potterová.

Joey zúží oči.

JOEY: (předstírá zlost) Dawsone...

DAWSON: Hele, je svatýho Valentýna, vzpomínáš? Říkám tvý celý jméno jenom, abych byl romantickej.

JOEY: Dobře, tentokrát ti to projde. Ale dlužíš mi za to.

Znovu se políbí.

JOEY: A počkáme tak dlouho, dokud nebudeme připravení oba.

Joey dá hlavu Dawsonovi na rameno a on kolem ní dá ruku. Oba zavřou oči.

DAWSON: A co si počneme s Bessie?

JOEY: Neboj, o tu se postaral Pacey.

DAWSON: Pacey? Myslíš to vážně?

JOEY: Jo.

DAWSON: Zdá se, že jsme teda vyrovnaný. Joey?

JOEY: Jo?

DAWSON: Šťastnýho Valentýna.

JOEY: Tobě taky.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...