Životní změny

1

Když zaslechl zvuk otevíraných a zase zavíraných dveří, vzhlédl Dawson Leery od scénáře, který si znovu procházel. Djuna se musela vrátit domů. Dělal si o ní celý den starosti a byl rád, že je konečně doma. Byla jeho jediným dítětem, jeho chloubou a radostí, udělal by pro ní cokoli. Proto také vzal tu novou práci. Aby jí zajistil lepší a stabilnější život. Prvních sedm let svého života s ním jezdila z místa na místo, a ačkoli z toho Dawson zbožňoval každou minutu, pro ní to život nebyl. Potřebovala skutečnou školu a trvalé přátele, takže když se mu naskytla příležitost režírovat pro NBC nový seriál, musel po ní skočit. Nyní byli zabydlení v novém domově v Los Angeles a Djuna začala chodit do skutečné školy. Tak to pro ní bylo nejlepší.

Dawson našel dceru v kuchyni, společně s jejich hospodyní Lucy, jak jedla sušenky a pila mléko. Pod stolem houpala nohami a školní tašku měla odhozenou na podlaze. Zatímco jí od dveří pozoroval, jako vždy si všiml, nakolik se podobá své matce. Blonďaté vlasy, ústa, dokonce i pohyby. Naštěstí nezdědila matčinu povahu, jen její krásu.

"Tak jak se dnes měla má princezna?"

Překvapená Djuna se otočila, vyskočila ze židle a vběhla mu do čekajícího náručí. "Tati! Měla jsem absolutně nejlepší den. Byla jsem ve třídě s velkou spoustou jiných dětí a byli fakt hodní a učitelka taky a oběd jsme měli v jídelně, jako to děláme na natáčení, a potkala jsem jednoho kluka, který vypadá jako ty, a zeptala jsem se ho, jestli by si nechtěl zítra přijít hrát, a on řekl, že se musí zeptat mámy, ale ty s tím souhlasíš?" plácala jedno přes druhé.

"Jéje, Djuno, srdíčko, zpomal. Jsem rád, že se ti tam líbilo. Co jsi to říkala o nějakém klukovi, co si má přijít hrát?" Zasmál se a postavil jí na zem.

"Jmenuje se Elliot a je s ním fakticky sranda, i když je starší než já. Říkal, že jeho nejoblíbenější film je E.T., jako tvůj, takže jsem se ho zeptala, jestli by nechtěl přijít a kouknout se na něj tady, jestli s tím souhlasíš. Souhlasíš, že jo?"

"Když s tím budou souhlasit jeho rodiče, nemám nic proti."

"Děkuju, tati. Zeptám se ho zítra."

"No, co kdybychom teď šli nahoru do mé pracovny a ty jsi mi pověděla, co se dnes ještě přihodilo." Jednou rukou jí zvedl a vydal se s ní po schodech, zatímco naslouchal tlachání jejího hlásku. Byl to jeho nejoblíbenější zvuk na světe.

Později tu noc, když už Djuna spala, seděl Dawson v pracovně a dával dohromady dopis její matce. Netušil, jestli jeho dopisy vůbec čte, a vlastně mu to bylo jedno, měla právo vědět, jak se Djuně daří, i když se vzdala všech svých rodičovských práv.

Drahá Jen,
od posledního dopisu uplynuly tři měsíce. Myslel jsem, že bys ráda věděla, že teď natrvalo bydlíme v Los Angeles. Rozhodl jsem se, že Djuna potřebuje stabilnější život, tak jsem vzal práci pro televizi. Dnes byla poprvé ve skutečné škole a moc se jí tam líbilo. Udělala si hodně nových přátele, jako jsi to dělávala ty.

"Ale snad si je jako ty všechny neodcizí," zašeptal do temnoty.

Nechal dopis dopisem, věděl, že ho ještě nemůžu dokončit, a vyndal z knihovny album starých fotografií. Uvnitř byly vzpomínky na jeho středoškolské roky - fotografie, útržky lístků do kina, vysvědčení a jiná mementa. Dawson se zasmál nad společnými fotografiemi s Paceym a rychle přejel fotografie Jen.

Nakonec se dostal ke zbytku svých oblíbených fotografií, které byly na konci alba. Byly pořízeny pár týdnů před začátkem druhého ročníku. Seděl na nich na pláži, šťastný a opálený, s rukou kolem své nejlepší kamarádky Joey. Oba se smáli.... Bože, byla nádherná, jak mohl být tak pošetilý?

Neviděli se více než osm let. Od té doby, co odešla na vysokou. Ale neuplynul den, aby si nevyčítal, že jí nechal odejít. Po té, co nasedla do letadla do Berkley, už jí nikdy nespatřil, ale nikdy nezapomněl na jejich poslední společnou noc. Myslel si, že s ním zůstane v kontaktu, ale ona se na něj ve skutečnosti vykašlala. Nenapsala, ani nezavolala a odmítala odpovídat na jeho dopisy. Prostě jen tak odhodila jejich dvanáctileté přátelství, společně s jeho srdcem. Po šesti měsících to s ní vzdal a upadl do hluboké deprese. Vánoce ten rok mu bez ní připadaly prázdné, ani rodina mu nepomáhala. Zdeprimovaný a toužící po Joey se vrátil na Harvard. Tehdy narazil na Jen.

Neviděl jí roky, na začátku třetího ročníku se vrátila zpět do New Yorku. Shledal, že jí k ní z nějakého důvodu znovu přitahován, možná proto, že jí znal, ale nikdy neměl v úmyslu, aby to zašlo daleko. Ale zašlo. Na Silvestra se z deprese opil a ona toho zneužila. Následující den jí řekl, že to pro něj nic neznamenalo a že jí nemiluje. Propukla v pláč a přísahala, že už s ním nikdy nepromluví.

Ale osud jí k tomu donutil. O šest týdnů později nechala vybuchnout bombu. Byla těhotná a to dítě bylo jeho. Jen byla zničená, ale Dawson to přijal dobře. Dostal šanci někoho milovat natolik, jako miloval Joey, a rozhodl se jí chopit. Jen chtěla jít na potrat, ale on to odmítl. Řekl jí, že něco vymyslí a také vymyslel. Společně s jeho rodiče dospěli k dohodě, která dovolovala Dawsonovi nechat si dítě a Jen udržet si svobodu. Bylo to ideální pro všechny zúčastněné, včetně Dawsonových rodičů. Byli ochotní se přestěhovat do Bostonu a nechat Dawsona a dítě bydlet u sebe. Nechtěli, aby jejich vnouče bylo zavražděno, a také to Jen řekli. Po spoustě plačtivých scén a výbuchů vzteku Jen nakonec s plánem souhlasila.

Djuna Devonny Leeryová se narodila 30.září a její otec si jí okamžitě zamiloval. O tři dny později se Jen vzdala všech rodičovských práv a Dawson vzal holčičku domů do Bostonu, kde žili u jeho rodičů, dokud nedokončil vysokou školu. Když byly Djuně dva roky, Dawson dostal nabídku režírovat svůj první velký film. Film měl nízký rozpočet, ale měl vynikající scénář a ještě lepší obsazení. Souhlasil a přestěhoval se s Djunou do Los Angeles. Tím filmem se vyšvihl mezi přední příčky Hollywoodu. Od té doby mu život naplňovaly dvě vášně, jeho dcera a jeho práce. Nikdy se neohlížel zpět.

Ale často přemýšlel, co se s Jen stalo. A s Joey. Byli si tolik let tak blízcí a teď jeden o druhém nic nevěděli. Pouze Pacey s ním zůstal v kontaktu. Před pěti lety následoval Dawsona do Los Angeles a nyní pracoval jako herec v jednom z nejsledovanějších seriálů. Navzdory jeho mladistvým rokům to s ním dopadlo dobře a byl Dawsonovi a Djuně skvělým přítelem. Ale Joey nahradit nemohl.

Dawson se přinutil vrátit se do reality. Zjistil, že je téměř půlnoc a na place musel být už v půl šesté ráno. Jeho malý výlet pamětí rozbouřil dlouho zapomenuté city. Náhle měl nutkání znovu být součástí 'tří mušketýrů'. On, Joey a Pacey. Ale k tomu nikdy nedojde. Život šel dál, změnil se.

Vyšel na chodbu a zamířil k ložnici. Na cestě tam se zastavil, aby zkontroloval Djunu. Shledal, že klidně spí a tiskne si k sobě jeho starou loutku E.T.-ho. Znovu pomyslel na její matku a že už jí nikdy od narození Djuny neviděl a pak se jeho myšlenky znovu zatoulaly k albu a k Joey. Ne! Musel to nechat za sebou, jít dál. Možná zítra zavolá Paceymu a zjistí, jak se mu vede. Možná by mu pomohlo ho vidět. Pacey mu na to možná pomůže zapomenout.

"Djuno? Kde jsi?" zavolal, když prošel kuchyňskými dveřmi. Byl rád, že je konečně doma. Byl pryč celých jedenáct hodin, ale den se vydařil. Úvodní epizoda seriálu byla dokončená, zbývala pouze postprodukce, a scénáře pro několik dalších epizod byly téměř hotové. Teď chtěl jen vidět svou dceru a říct jí, že na večeři přijde strýček Pacey.

"Jsme v televizním pokoji, tati."

Dawson vešel do televizního pokoje, kde našel Djunu a jejího kamaráda, kteří se dívali na E.T.-ho. Film se chýlil k závěru a oba do něj byli úplně ponoření. Došel k nim a zezadu Djunu zalechtal.

"Jak je, srdíčko?"

Vyděšeně vyskočila. "Tati! Koukáme na E.T.-ho. Tohle je Elliot. Ze školy."

Dawson se otočil k Elliotovi a byl překvapen. Na chvíli měl dojem, že už ho předtím někdy viděl, ale věděl, že se mýlí. "Takže, Elliote, tobě se líbí E.T., co?"

"Jo. Mám z něj jméno."

"A je to skvělé jméno." Otočil se k Djuně. "Hádej co, srdíčko, večer přijde strýček Pacey."

"Fakticky? To je bezva." Celá rozradostněná začala poskakovala na místě. "Může mi říct víc příběhů o tom, když jste byli malí?"

Dawson zasténal. "Ano, jestli chceš. Nechám vás, abyste dokoukali konec, jo? Zatím." Políbil Djunu na nos a vyšel po schodech do pracovny.

Když z ní nakonec o dvě hodiny později vyšel, ozvalo se zaklepání na dveře. 'Nejspíše Elliotova matka', pomyslel si a šel otevřít.

Otevřel dveře a spatřil tam přikrčenou mladou ženu, která si zavazovala botu. Měla tmavě hnědé vlasy a vypadala docela vysoká.

"Zdravím, mohu vám pomoci?"

"Ano, já jsem Elliotova matka, vy musíte být..." Když se narovnala, ztuhla, stejně jako Dawson. Jejich oči se spojily v upřeném pohledu. "Můj bože, Dawsone?"

Byl přimražen na místě, vše bylo stejné, vlasy, oči, ústa, ale nemohla to být ona. To nebylo možné. Ale přitom před ním stála. Ztěžka polkl a znovu získal schopnost mluvit.

"Joey? Jsi to ty?"

2

"Joey? Jsi to ty?"

"Ano, jsem. Nemůžu uvěřit, že jsi to ty." Přiskočila a objala ho kolem krku.

Dawson jí ve slabém šoku objetí oplatil. Nakonec se odtáhl a pohlédl na ní. "Joey, vypadáš dobře. Chyběla jsi mi."

"Taky jsi mi chyběl."

Chvíli tam stáli v trapném tichu a jen na sebe hleděli. Nakonec promluvil Dawson: "No, nepůjdeš dál?"

"Jistě." Ustoupil stranou, aby mohla vejít dovnitř. Když na Joey dopadla velikost domu, zalapala po dechu. "Páni. Musí se ti dařit skvěle."

Dawson se začervenal a vyhnul se jejímu pohledu. "Asi ano. Pojďme do pracovny, můžeme si tam promluvit."

"Jestli jsi si jistý, že jsou děti v pořádku."

"Pošlu Lucy, aby je zkontrolovala." Vydal se nahoru po schodech. Joey ho pomalu následovala a pozorně si prohlížela vše kolem. "Tady." Dawson otevřel jedny dveře v poschodí a pozval Joey dál, což učinila. Klesl na židli za stolem, zatímco se Joey plaše usadila na gauči. Zvedl telefon a vytočil číslo. "Lucy? Jsem v pracovně s Elliotovou matkou. Mohla bys na chvilku dohlédnout na děti? Díky, Lucy." Otočil se k Joey a povzdechl si, ale pak se usmál. "Byla to dlouhá doba, Joey."

Sklopila zrak ke svým nohám. "Já vím, je to má vina. Přála bych si, aby se to vyvinulo jinak, ale nevyvinulo."

Pohlédl jí do očí a pokoušel se v nich přečíst, co si myslí. Nešlo to. "Je Elliot součástí důvodu, proč jsi se mnou nemluvila?"

Joey se zhluboka nadechla. Nebylo to snadné na vyprávění a Dawson by se mohl rozzlobit. Ale musela mu to říct. Nakonec začala: "Když jsem odešla z Capeside, rozhodla jsem se nechat tamější část svého života za sebou a začít znovu. Chtěla jsem být někým důležitým, nejen 'holka z druhé strany řeky'. To je částečný důvod, proč jsem ti nenapsala ani nezavolala. Další důvod je, že jsem se bála." Vzhlédla, v hnědých očích měla slzy.

"Bála? Čeho?"

"Příliš tě milovat." Tváře jí zbrodily slzy. Dawson vstal, vzal krabičku papírových kapesníků a šel si k ní přisednout. "Myslela jsem, že když s tebou přeruším veškerý styk, můžu na ten předešlý život zapomenout. Věděla jsem, že kdybych tě příliš milovala, nemohla bych to udělat."

Šokovaný si k ní přisedl. "Jak do toho pasuje Elliot?"

"Otěhotněla jsem během třetího měsíce na vysoké. To bylo jedinkrát, kdy jsem vážně zvažovala návrat domů. Jeho otec byl pryč a já jsem si nebyla jistá, že to mohu sama zvládnout, ale jeden přítel mě přesvědčil, že mohu, a já jsem si uvědomila, že když to udělám, budu dostatečně silná, abych tady přežila. Bylo to nejlepší a nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy učinila. Přerušila jsem na šest měsíců školu a vrátila jsem se na mimořádné studium." Odmlčela se, aby si utřela oči, a pak mu pohlédla do jeho. "Takže, abych odpověděla na tvou otázku, Elliot byl tím, co mě udělalo silnou a udrželo mě tady."

Znovu sklopila zrak. Dawson jí objal a nevěděl, co má říct. Byl to neuvěřitelný příběh, ne nepodobný jeho, ale smutnější. Z myšlenky, že po celé ty roky vedla takový osamělý život, pouze se svým synem, mu bylo strašně. Ale uvědomil si, že jeho život byl stejný.

Pozvedl jí tvář, aby jí mohl pohlédnout do očí. "Víš, můj příběh je podobný." Vypadala překvapeně. "Chceš ho slyšet?" Joey přikývla.

Mezitím se dole Djuna a Elliot koukali na 'Hooka' a jedli sušenky. Elliot se začal divit, co trvá jeho mámě tak dlouho. Už dlouhou chvíli mluvila s Djuniným tátou. Otočil se ke své kamarádce. "Djuno, o čem si myslíš, že má máma a tvůj táta mluví?"

Djuna pokrčila rameny, oči při tom nespustila z obrazovky. "Já nevím. Můžeme se jít kouknout, jestli chceš."

"Ne. To je dobrý," odvětil. Pak dokoukali konec filmu.

O deset minut později se ozval domovní zvonek. Djuna vyskočila jako blesk a s Elliotem v patách se rozběhla ke dveřím. Popadla kliku oběma rukama a vší silou zatáhla, až se dveře otevřely. "Strýčku Pacey!!!"

"Nazdárek. Jak se má moje beruška?" Pacey jí zvedl a usadil si jí na ramena. Jako vždy si všiml podobností s její matkou. "Kde máš tátu?"

"Mluví nahoře s Elliotovou mámou. Jsou tam věčnost."

Pacey se otočil k Elliotovi. "Tak ty jsi ten Djunin kamarád, o kterým jsem tolik slyšel. Já jsem Pacey, Djunin strejda." Elliot napřáhl pravici a Pacey s ní potřásl. "Myslíš, že bude mámě vadit, když je vyrušíme?" zeptal se.

"Tátovi nebude," zakřičela Djuna, znovu si žádající o pozornost. 'Další podobnost s její matkou,' pomyslel si Pacey.

"No, v tom případě pojďme nahoru," řekl Pacey dětem a postavil Djuna na schod. "Veď nás, beruško." Djuna a Elliot vyrazili po schodech a Pacey je těsně následoval. Pokoušel se zbavit dojmu, že už Elliota někdy viděl. Připadalo mu, jako by toho kluka znal celý svůj život, ale poprvé se viděli až teď. 'Nejspíš jsem jenom unavenej,' pomyslel si Pacey, zatímco následoval děti chodbou.

"... o tři dny později se vzdala všech rodičovských práv. Od té doby jsme s Djunou sami." Dawson dokončil svůj příběh a všiml si, že má Joey znovu v očích slzy. "Co se děje?" zeptal se starostlivě.

"Je mi líto tvé holčičky. Vím, jak to bolí dospívat bez matky." Odvrátila pohled. "A to je jediný důvod, proč ti říkám to, co se ti chystám říct." Dawson si začal dělat starosti, zatímco se Joey zhluboka nadechla a uklidnila se. "Elliotův otec nás neopustil, když zjistil, že jsem těhotná. O tom, že čekám dítě, vůbec nevěděl."

Dawson na ní zmateně pohlédl. "Proč mi to říkáš? Měla bys to říct jeho otci, určitě by rád věděl, že má syna." Dawson se stáhl do defenzívy, přemýšlel, jak rozdílný by měl život, kdyby mu Jen neřekla o Djuně. Upřel pohled na Joey a ta znovu svěsila hlavu.

"Říkám Elliotovu otci, že má syna." Pohlédla mu do očí. "Dělám to právě teď."

Dawson byl omráčený. "Co... co tím myslíš?"

"Ty jsi Elliotův otec."

Dawson vyskočil z gauče, ale okamžitě si musel zase sednout. Vybral si křeslo u okna a sedl si, zatímco se pokoušel přijmout, co mu právě řekla. "Já jsem Elliotův otec. Je to můj syn."

"Ano, je. To je skutečný důvod, proč jsem tě nikdy nekontaktovala. Věděla jsem, že bys udělal ušlechtilou věc a odešel kvůli mně ze školy. To jsem nemohla dovolit a teď, když znám tvůj příběh s Djunou, jsem ráda, že jsem ti to neřekla, protože vím, že by ses se mnou zachoval stejně."

Pokoušel se to zpracovat. Nikdy mu neřekla, že má dítě, ale udělala to, aby ho chránila. Nevěděl, jestli se má na ní zlobit, že mu lhala, nebo být šťastný, že má další dítě. Další dítě, páni. Kdyby mi Joey o dítěti řekla, neměl by Djunu. Bylo to příliš komplikované a jeho mozek to vzdal.

"Promiň, že jsem ti to nikdy neřekla. Myslela jsem, že to tak bude nejlepší. Jednoho dne mi možná odpustíš. Musíš. Chci, abys byl součástí života svého syna."

Právě v té chvíli vstoupili do pokoje Pacey, Djuna a Elliot. Dawson a Joey si toho nejdříve nevšimli. "Zdravím. Nevyrušujem... Joey!" Ale Joey byla příliš zaměstnaná soustředěním se na Djuninu tvář, než aby si všimla Paceyho radosti, že jí vidí.

Dawson byl také pohlcen ve svém vlastním světě. Otočil se k Ellitotovi. "To je můj syn," řekl stále v slabém šoku. Pacey tam jen stál a mapoval scénu. Dawson zíral na Elliota, Joey zírala na Djunu, děti v obavách hleděly jeden na druhého. Byl to zmatek.

"A tohle je Jenina dcera," přerušila Joey trpkým hlasem ticho.

Dawson se konečně vytrhl z transu a došel k Djuně, které byla celá znepokojená z toho, že na ní ta paní z tátových fotografií takto zírá. Dawson si toho všiml a zvedl jí. "Tati, to je Joey z tvých fotek," zašeptala mu do ucha. Slabě přikývl a přiložil jí na ústa prst, čímž jí naznačil, aby mlčela. Otočil se k Joey. "Ano, je to Jenina dcera, ale můžu to vysvětlit, nemůžeš se na mě zlobit."

Joey na něj pohlédla a její tvrdý výraz trochu změkl. "Nezlobím se na tebe, zlobím se na ní." Pohlédla na svého, ne, na jejich syna, který stál před Paceym ve dveřích. Podala Ellitovi ruku. "Myslím, že si musíme všichni sednout a promluvit si."

Dawson přikývl na souhlas. "Půjdeme dolů, tam je víc místa." Vydal se na odchod a Joey, Elliot a Pacey ho následovali.

Když sešli do vstupní haly, Pacey zamířil ke dveřím. "Víte co, nechám vás tu, abyste si promluvili, mě nepotřebujete."

Ale Joey ho zastavila. "Ne. Taky v tom máš svou úlohu. Budu potřebovat, abys řekl svou část." Dawson upřel zrak na Paceyho, pak na Joey a pak znovu na Paceyho.

"Co s tím máš společnýho, Pacey?"

Pacey si zhluboka povzdechl. "To je dlouhej příběh, Dawsone."

"Já mám čas." Došel do obýváku, posadil se s Djunou na gauč a naznačil ostatním, aby se také posadili. "A začněme hezky od začátku."

3

Joey a Pacey pomalu následovali Dawsona do obývacího pokoje a opatrně se posadili. Dawson na ně pohlédl se směsí strachu a zlosti v očích.

"No," řekl. "Kdo začne?"

Joey a Pacey si vyměnili pohledy. "Já," řekla Joey. Zhluboka se nadechla a začala: "No, když jsem tenkrát v srpnu odjela z Capeside, byla jsem odhodlaná nechat celý tamější život za sebou. Myslela jsem, že musím začít žít nový život. A...," vzhlédla na Dawsona, "... měla jsem pocit, že na tebe musím zapomenout. Tu poslední noc jsme sdíleli ten nejneuvěřitelnější zážitek, který jsem kdy prožila, a bála jsem se, že když si dovolím se do tebe znovu zamilovat, nikdy se nepohnu dál. Tak jsem s tebou přerušila veškerý kontakt. Ale po pár týdnech, co jsem se sem dostala, jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděla jsem, že je to tvé dítě, a skoro jsem se rozsypala. Nevěděla jsem, co dělat, a tak jsem se obrátila na člověka, který znal tebe i mě, a věděl, jak zareaguješ."

Dawson si povzdechl. "Na Paceyho," řekl a pohlédl na svého přítele, který pozorně naslouchal.

"Ne," řekla Joey a získala si zpět Dawsonovu pozornost. "Nebyl to Pacey, byla to Jen."

Dawson vypadal překvapeně. "Ty ses o pomoc obrátila na Jen? Proč?"

"Znala tebe i mě. Byla to jediná kamarádka, kterou jsem měla. Potřebovala jsem radu a ona byla jediná, na koho jsem se mohla obrátit."

"No, a jakou radu ti dala?"

"Řekla mi, že nejlepší bude, když ti o dítěti nikdy neřeknu. Říkala, že kdybych ti to řekla, udělal bys kvůli mně jakoukoli 'správnou věc', kterou bys musel. Dokonce bys odešel i ze školy. Uvědomila jsem si, že to ti udělat nemůžu, tak jsem se rozhodla si dítě nechat a vychovávat ho sama."

Zmatený Dawson na ní pohlédl. "Jak? Bylo ti osmnáct, začala jsi studovat na vysoký a tvá jediná rodina byla pět tisíc kilometrů daleko. Jak jsi to mohla sama zvládnout?"

"Pomohla mi Bessie. Postarala se o všechny detaily ohledně školy a pak nechala Alexe s Bodiem a přiletěla sem na čtyři měsíce za mnou. Pomohla mi najít pronájem, najít pro dítě hlídání, a byla tu, když se Elliot narodil. Bez ní bych to nezvládla," usmála se Joey.

"A co bylo pak? Vrátila ses do školy?"

"Ano. Odešla jsem na začátku března a zbytek prváku jsem dokončila korespondenčně, pak jsem se v srpnu vrátila a začala normálně druhák. To bylo tři měsíce po tom, co se narodil," řekl Joey celkem věcně.

Dawson pohlédl z Joey na svého syna, který jí tiše seděl na klíně. "Kdy má narozeniny?"

"11.března."

"11.března," zopakoval Dawson, jako by si to vrýval do paměti.

"Ano. Minulý týden měl osmé narozeniny." Chvíli bylo ticho, zatímco Joey nechávala Dawsonovi čas, aby zpracoval vše, co mu řekla.

Nakonec promluvil Pacey. "Joey. Budeš pokračovat?"

Dawson a Joey otočili hlavy jeho směrem, trochu vylekaní, protože téměř zapoměli, že tam je. "Ano, Pacey. Promiň," znovu se uklidnila Joey a pokračovala ve vyprávění.

"Tak to bylo roky. Dokončila jsem školu a pak jsem začala přednášet na USC dějiny a psychologii. Přestěhovali jsme se sem blíže k centru a od té doby jsme tu."

Dawson si to vše skládal v hlavě a něco mu nesedělo. Náhle mu to došlo. "Počkej. Co s tím má společnýho Pacey?" Sledoval, jak na sebe jeho dva přátelé pohlédli a něco si sdělili očima. Nakonec promluvil Pacey.

"Na to můžu odpovědět já," řekl. "Před třema rokama během první série seriálu jsem tady v LA Joey kontaktoval. Řek jsem jí, že vím o dítěti. Byla rozrušená a bála se, že ti to povím. Tak jsem jí slíbil, že to neudělám."

Dawson vypadal zmateně. "Ale jak jsi to věděl?"

Těsně před tím, než jsem kontaktoval Joey, jsem strávil dva tejdny na natáčení v New Yorku. Tam jsem vyhledal jednu starou kamarádku. Jennifer Lindleyovou. Párkrát jsme zašli na večeři a jeden večer toho až příliš moc vypila a řekla mi o dítěti Joey. Ale nepřiznal jsem Joey, že mi řekla ještě něco horšího." Jelikož byl neustálým hercem a rád vzbuzoval pozornost, udělal Pacey dramatickou pauzu. Fungovalo to, Dawson a Joey mu viseli na rtech. Pacey pokračoval: "Řekla mi celej svůj příběh o Dawsonovi a taky, co zatím vězelo." Soucitně pohlédl na Dawsona. "Já vím, že to asi nechceš slyšet, Dawsone, ale Jen otěhotněla schválně. Když na tebe 'náhodou' v Bostonu narazila, věděla přesně, co dělá. Došla k závěru, že by ti o dítěti mohla Joey kdykoli říct a věděla, že bys udělal správnou věc, protože si Joey tolik miloval. Jen měla pocit, že když otěhotní, budeš její a Joey už pro tebe nebude důležitá."

Dawson vypadal zničeně a stejně tak Joey. Dawson byl rozrušený, protože by nikdy nevěřil, že by matka jeho dcery mohla být tak ďábelská a necitelná. Znovu poděkoval Bohu za své rozhodnutí a fakt, že dcera neměla s matkou žádný kontakt. Joey se cítila téměř znesvěcená a neuvěřitelně na Jen naštvaná. Promluvila jako první.

"Jak se opovážila. Svěřila jsem se jí se svým nejhlubším tajemstvím a ona tu informaci použila v pokusu vyhrát nějakej malichernej středoškolskej spor! Neměla právo to udělat," zlostně vyhrkla.

"Joey, klid," řekl Pacey v pokusu jí uklidnit. "To byl důvod, proč jsem ti to neřek. Uvědomoval jsem si, jak se k tobě a k Dawsonovi Jen zachovala, tak jsem se to rozhodl držet pro sebe."

Promluvil Dawson. "Udělal jsi správnou věc. Vím, že bych o Jen s Djunou už nikdy nepromluvil, kdybys mi tohle tenkrát řekl."

"No, a co teď?"

Dawson nad tím na chvíli zapřemýšlel. "Včera večer jsem jí začal psát dopis, kde jí vysvětluju, že jsem se s Djunou přestěhoval do Los Angeles. Neodešlu ho. Místo toho jí napíšu, že už nikdy nebude smět s Djunou vstoupit do jakýhokoli kontaktu."

Zmatená Joey na něj pohlédla. "Myslela jsem, že už stejně žádná práva nemá."

"Nemá, ale vždycky jsem jí dával vědět, kde jsme a jak se Djuně daří. Od teď už žádný nový adresy, žádný novinky. Tak to bude. Jestli mohla mít dost chladný srdce na to, aby počala dítě z žárlivosti, už jí nechci znát."

"Já to samý," řekla Joey. Chvíli bylo ticho. "No, skončil jsi, Pacey?"

"Jo, skončil. Teď všichni známe celej příběh."

"Ano," řekl Dawson. "Ale co si s těma novýma informacema počneme."

Všichni tři tam seděli v tichosti a dívali se na sebe. Pokoušeli se přijít na to, co říci dále. Dawson si uvědomil, že už je po desáté večer, mluvili několik hodin. Elliot a Djuna už dávno usnuli, byli společně schoulení na gauči. Dawson na ně pohlédl a znovu si uvědomil, nakolik mu Elliot připomíná Joey. Ale na druhou stranu viděl i vlastní podobnosti. Vzhlédl k Joey. "Víš, už je pozdě a nemyslím si, že teď něco vyřešíme. Pro dnešek toho bylo až nad hlavu." Joey a Pacey přikývli. "Navrhuju, abychom si o tom promluvili zítra a pro teď uložili tyhle děti do postele a sami se pokusili usnout." Sklonil se a zvedl Djunu. "Jestli ti to nevadí, můžeme je oba uložit do Djuniny postele. Teď ho nemůžeš probudit."

"Souhlasím," řekl Pacey a zvedl spícího chlapce. "Ať tu zůstane do zejtra. Dokonce ho za tebe odnesu nahoru."

"Díky, Pacey...", usmála se Joey. "Dnes může zůstat tady."

Všichni zamířili po schodech do Djunina pokoje. Uložili děti do její postele, Elliota napravo a Djunu nalevo. Pacey jim dal dobrou noc a rychle se vyplížil z pokoje, aby nechal Dawsona a Joey s jejich dětmi samotné.

'No,' pomyslel si Pacey, když došel ke svému autu, 'byla to dlouhá noc. Doufám, že to ti dva nějak vyřeší.' Nastoupil do auta a odjel.

Uvnitř domu stáli Dawson a Joey ve dveřích pokoje a pozorovali spící Djunu a Elliota. "Myslíš, že jim nebude vadit spát tady spolu?" zeptala se Joey.

"Určitě ne. My jsme spali ve stejný posteli roky a to jsme ani nebyli sourozenci," zazubil se Dawson.

"Budu předpokládat, že máš pravdu." Otočili se, sešli po schodech do vstupní haly a zamířili k Joeyině autu.

Joey mu podala lístek se svým telefonem a adresou. "Tady. Až se ráno vzbudí, tak mi zavolej."

"Díky. Já vím," řekl Dawson. "Budeme jim toho muset spoustu vysvětlit. Jaký myslíš, že je nejlepší způsob, jak jim to říct?"

"Já nevím," řekla Joey. "Myslím, že bychom je měli vzít někam ven, víš, odlehčit atmosféru. A myslím, že bychom to měli udělat zítra."

"Máš pravdu. Djuna si ve škole teprve zvyká. Neublíží jí, když jeden den zmešká. Můžeme je vzít do Disneylandu nebo tak." Tlumeně se zasmáli, ale rychle se zase odmlčeli. "Joey, můžu se ti dneska svěřit ještě s jednou věcí?"

Pohlédla mu do očí. "Jistě, Dawsone, můžeš mi říct cokoli."

Na chvilku se zakoktal, jak se pokoušel přijít na nejlepší způsob, jak říct, co musel. "Tak docela nevím, jak to mám říct, možná bych ti to měl prostě ukázat." Náhle se k Joeyině překvapení naklonil a něžně jí políbil na ústa. Když se odtáhl, upřela na něj zrak. Nevěděla, jak reagovat. "Joey," zašeptal, "nikdy jsem tě nepřestal milovat. Myslel jsem, že ano, ale když jsem tě dneska viděl, uvědomil jsem si, že pořád ty city chovám, ale jsou nyní hlubší, protože jsem viděl to krásné dítě, které jsi mi dala. A teď vím, že tě už nikdy nemůžu nechat znovu odejít, protože kdybych to udělal, nemohl bych sám se sebou žít a-" Byl přerušen Joeyiným polibkem.

Joey tam stála a sledovala ho, jak plácá jedno přes druhé, a uvědomila si, že to, co říká, jsou rovněž její pravé city k němu. Dospěla k názoru, že nejlepší způsob, jak mu je vyjádřit, je polibek, tak to udělala.

Několik minut tam stáli v měsíčním světle, uvěznění ve vášnivém objetí, pak se konečně oddělili. Dawson jí těsně objímal a zhluboka oddechoval. "Joey, slib mi, že mě taky už znovu neopustíš. Potřebuju tě, potřebuju svého syna."

Pozvedla hlavu a pohlédla mu do očí plných úzkosti. "Dawsone, nikam nejdu. Tohle je pro nás všechny nový začátek a chci tady být každou minutu."

Znovu jí políbil a ona hladově odpověděla. Vzali se za ruce a vrátili se do domu, aby strávili noc se svými dětmi.

4

O tři měsíce později...

Dawson zastavil džíp na červenou a na krátko se ohlédl na zadní sedadlo, kde spali jeho děti s tvářičkami do hněda opálenými. Jeho děti, tato vazba mu připadala trochu zvláštní, ale zároveň úžasná. Navzdory svým dřívějším obavám si Dawson za posledních pár měsíců vytvořil k svému synovi neuvěřitelné pouto, stejné jako získal Elliot k němu. Djuna a Elliot byli zprávou o tom, že jsou sourozenci, překvapeni, ale vůbec ne ve zlém. Ti čtyři, Dawson, Joey, Elliot a Djuna se během společně stráveného léta stali pevně spjatou 'rodinou'. Joey se o děti starala během dne, když byl Dawson v práci, a víkendy trávili společně. Nejdříve je pronásledovali novináři, ale po měsíci toho nechali. Naneštěstí trochu pozdě, odteď většina populace znala jejich celé životy, od jejich roků v Capeside až po jejich současné životy v Los Angeles. Ten příběh byl tak romantický, že zaujal celý národ. Jediný detail, který nevešel ve známost, byla totožnost Djuniny matky. Díky dohodě, kterou Jen a Dawson uzavřeli, nebylo její jméno ani na Djunině křestním listu. Dawsonovi rodiče se přestěhovali zpět do Capeside, aby unikli novinářům, a dosud to fungovalo. Byli neuvěřitelně šťastní, že se Joey vrátila do Dawsonova života a ještě více nadšení ze skutečnosti, že mají další vnouče.

"Tati?" vytrhl Dawsona ze vzpomínek hlas jeho syna. Rychle se na Elliota krátce ohlédl. Vlasy mě od spánku rozcuchané a bezpečnostní pás mu na tváři zanecham otlačeninu. Dawson se usmál.

"Ano, kámo?"

"Dneska zůstanu u tebe?"

"Samozřejmě. Tvá máma a já půjdeme na večeři, takže vás se sestřičkou přijde pohlídat strýček Pacey."

"Bezva!" vypískl další hlásek. Dawson se na svou holčičku usmál. "Ahoj, rošťando, myslel jsem, že spíš," řekl předstíraně vážným hlasem.

"Ne-e, jenom jsem to hrála, tati. Nejsem vůbec unavená."

"Jo, jasně." Vjel do jejich bloku. "Už jsme skoro doma." Domov, pro ně všechny. Jelikož tam Elliot a Joey zůstávali každou noc, byl to pro ně domov, stejně jako pro Djunu a Dawsona. A jestli dnešní večer půjde podle plánu, brzy to bude oficiální.

Dojeli na příjezdovou cestu a děti vylezly z auta. Dawson zavřel dveře od garáže a vešel do kuchyně.

"Haló?" žádal si Joey. "Je někdo doma?" Nedostal žádnou odpověď, kromě hlasů hrajících si dětí z televizního pokoje, takže zamířil po schodech do ložnice.

Joey tam stála zády k němu a procházela si svou část skříně. Právě vyšla za sprchy, měla na sobě jen Dawsonův župan. Chvíli jí v tichosti obdivoval, byl šťastný, že je tam s ním. Pak k ní zezadu rychle přistoupil, objal jí kolem pasu a políbil jí ze strany na krk. Vylekaná Joey poskočila, ale pak se otočila a políbila ho.

"Vítej doma," řekla, když se odtáhli. "Jaký jsi měl den?"

Usmál se na ní. "Dobrý. Shledal jsem, že je těžké rozhodnout, jestli jsou zvířátka se mnou nebo v klecích, ale jinak to bylo fajn."

"To jsem ráda." Znovu ho políbila. Polibek se na chvíli prohloubil a pak se Joey odtáhla. "Jestli se odtud máme dneska vůbec dostat, raději bychom měli hned přestat."

Dawson na ní pohlédl štěněčíma očima. "Ale já nechci."

Joey se na něj zamračila. "Tenhle pohled už na mě nefunguje, pane." Políbila ho na tvář a došla ke dveřím. "Dám dětem najíst a uložím je. Ty se můžeš mezitím osprchovat a obléct se na večer." Otočila se k odchodu. "Ale možná, když budeš hodný, můžeme později navázat tam, kde jsme skončili." A byla pryč.

Dawson stál chvíli na místě a pak vešel do koupelny, aby se připravil. Dnešní večer musel být dokonalý, o tom ani na chvilku nezapochyboval. Všechno bylo naplánované až do posledního detailu. Zbývalo jen položit tu otázku a dostat odpověď. Doufal, že odpověď bude taková, jaká si myslel.

Když Dawson za třičtvrtě hodiny vyšel z koupelny, byl osprchovaný, oholený a svátečně oblečený. Sešel po schodech a zamířil k televiznímu pokoji. Už ve vstupní hale zaslechl řehot a došlo mu, že už musel přijít Pacey. Jeho podezření se o chvilku později potvrdilo. Před televizí našel Paceyho a své děti, které mohly prasknout smíchy.

"Na co koukáte?" zeptal se podezřívavě. Pacey, Djuna a Elliot na něj pohlédli s provinilými výrazy ve tvářích.

"Přines jsem dětem ňáký kazety," řekl Pacey.

Dawson přimhouřil oči. "Jaký kazety?"

"Tvý ranný filmový pokusy."

Dawsonovi chvilku trvalo, než si to dal dohromady. "Myslíš filmy, co jsem natočil na střední škole?"

"Jo."

Elliot se rozřechtal a Djuna rovněž. "Byl jsi takový ucho, tati! A máma taky!" Smíchy se váleli po podlaze a drželi se za břicha. Dawson se otočil k Paceymu.

"Díky, kámo, žes mě zesměšnil před mýma dětma."

"Hele, to ty jsi ty filmy natočil. Mimochodem, Joey říkala, abych ti řek, že se hotoví v ložnici pro hosty, protože tobě to trvá tak dlouho. Copak, copak? Máš dneska v plánu něco velkýho?"

Dawson střelil po Paceym vražedným pohledem a zatáhl ho do kuchyně. "Pššt! Nechci, aby nás slyšely děti. Ale, abych ti odpověděl na tvou otázku, ano, dneska něco plánuju."

Pacey se široce zazubil a šťastně na svého přítele pohlédl. "A?"

"Rozhodl jsem se, že to udělám. Všechno je naplánovaný až k hudbě."

"Vážně? Praštíš do toho?"

"Jo." Dawson na Paceyho pohlédl a neúspěšně se pokoušel skrýt svou radostnou náladu.

Pacey poplácal Dawsona po zádech. "To jsem rád. Je načase, vždycky jsem věděl, že vy dva skončíte spolu."

"No, nekřič hop, dokud jsem nepřeskočil, Pacey, ještě neřekla ano."

Pacey si posměšně odfrkl. "Jako by mohla říct ne. Prosím tě, ta holka do tebe byla stoprocentě, od hlavy po paty a zase zpátky, zamilovaná už od tý doby, co jsme všichni jezdili na tříkolkách. Řekne ano, věř mi."

"Věřit Paceymu? Nejsem si jistá, jestli je to vůbec možný." Oba muži se za tím hlasem otočili. Ve dveřích stála slavnostně oblečená Joey. Dawsonovi při tom pohledu málem upadla čelist. Měla na sobě bledě růžové saténové večerní šaty po kotníky s úzkými ramínky a vlasy měla stočené do francouzského drdolu. Joey se zazubila, byla si dobře vědoma reakce svých přátel. Pomalu došla k Dawsonovi. "Můžeme vyrazit, zlato?" zeptala se.

Dawson se vzchopil. "Ano." Pohlédl na Paceyho. "Jsi si jistý, že ti nevadí pohlídat děti?"

"Prosím tě! Zbožňujou mě. Nebudu s nima mít žadný problémy."

"Fajn," řekla Joey ode dveří, zatímco si oblékala kabát. "Ale stejně ti zopakuju pár domácích pravidel. Děti budou v posteli nejdéle v půl desáté, budou spát v Djunině posteli, Elliot napravo, Djuna nalevo, po osmé žádné těžké jídlo nebo nepůjdou spát a žádné strašidelné historky, prosím. Posledně Djuna týden nespala."

Pacey Joey zasalutoval. "Ano, madam! Jděte a bavte se. Budou v pořádku."

Dawson v obavách na svého nejlepšího kamaráda pohlédl, ale pak se usmál. "Dobře, jen jim popřeju dobrou noc."

S Joey šli do televizního pokoje a políbili děti. Všech pět došlo k Dawsonovu autu. Když odjížděli, děti a Pacey jim zamávali na rozloučenou. Pak vzal Pacey své malé svěřence zpět do domu. "No, děti, copak chcete dneska večer dělat?"

"No," řekl Elliot, "s Djunou si dáme Disney maratón."

Pacey na něj pohlédl s předstíraným zájmem. "Vážně? To bude švanda."

"Jo," dodala Djuna. "Dokážu, že tyhle filmy u malých dětí vytváří nerealistická očekávání a dávají jim falešnou představu o dospělosti a realitě." Otočila se k bratrovi. "Schválně, kdo bude dřív v mým pokoji."

Vystartovala po schodech. Elliot jí byl v patách a křičel: "Ani náhodou! Jsou to jenom pohádky, přestaň být tak analytická."

Pacey jen na půl v šoku nad právě vyslechnutým rozhovorem zůstal stát v hale. Páni, ty děti byly vyspělé. "No," řekl si pro sebe, když za nimi pomalu šel nahoru, "není pochyb, o tom, kdo je jejich otec."

Mezitím, zatímco Djuna a Pacey diskutovali morálku 'Krásky a zvířete', si Dawson a Joey užívali romantickou večeři. Většinu jídla snědli v tichosti, nebo s několika zdvořilostními frázemi. Joey začínala přemýšlet, co se děje. Dawson vypadal celý večer nervózně a byl podivně zamlklý, zvláště při zákusku. Chystala se ho zeptat, co se děje, ale začala hrát kapela.

Náhle Dawson ožil. Vstal a napřáhl k Joey ruku. "Pojďme si zatancovat." Joey pomalu vstala a následovala ho na parket. Konečně přišla jeho narážka. Nanápadně dal znamení zpěvákovi a ten mu odpověděl přikývnutím. Dokonalé, všechno šlo podle plánu.

Když píseň skončila, Joey si šla sednout, ale Dawson jí zarazil. "Počkej, Joey. Ještě jedna písnička."

Krátce mu pohlédla do tváře a povzdechla si. "Dobře, když na tom trváš."

Zpěvák si vzal mikrofon. "Následující píseň je od Dawsona pro Joey." Joey na Dawsona pohlédla, byla uvedená do rozpaků, ale neuvěřitelně překvapená. Když píseň začala, znovu jí objal. Spočinula mu hlavou na rameni.

Dawson tiše zpíval Joey do ucha. Líbil se jí pocit jeho dechu na krku, jeho hlas v uchu a něžnost píseň, kterou vybral. Když píseň skončila, Dawson Joey do ucha pošeptal: "Josephino Lillian Potterová, vezmeš si mě?"

Vylekaná Joey se odtáhla. "Cože?"

Dawson vzal její ruce do svých a pohlédl jí do očí. Kolem nich se začali shromažďovat lidé, ale ani jeden z nich si toho nevšiml. Dawson znovu promluvil, tentokrát hlasitěji: "Josephino Lillian Potterová, dvacet let jsi byla mou nejlepším kamarádkou, mou druhou polovičkou, mým druhým mozkem. Jsi jediný člověk na tomto světě, který mě zná lépe, než se znám sám." Sáhl do kapsy u saka a vyndal malou krabičku. Otevřel víčko a odhalil překrásný, ale vkusný, prsten s diamantem. Ukázal ho Joey. "Jsi má spřízněná duše a já se tě ptám, jestli bys mi prokázala tu výsadu a čest a vzala si mě." Dokončil svou řeč a v očekávání Joeyiny reakce na ní pohlédl.

Joey rychle zpracovala vše, co jí Dawson řekl, a rychle přišla se odpovědí. Objala ho kolem krku a políbila ho. "Samozřejmě, že si tě vezmu. Na tuhle otázku jsem čekala deset let."

Dawson jí pevně objal, pak vyndal prsten z krabičky a navlékl ho Joey na levý prstenýček. Hluboce jí pohlédl do očí. "Miluju tě."

Joey se na něj usmála, oči jí přetékaly slzami. "Taky tě miluju."

Znovu se políbili a vyslouželi si od přihlížejících potlesk. Přerušili polibek, byli celí rudí, ale neuvěřitelně štastní.

Kapela začala znovu hrát a dav se rozešel. Dawson odvedl jsou snoubenku zpět ke stolu, kde rychle zaplatili účet a odešli. Chtěli se dostat domů a říct svým rodinám tu úžasnou novinku.

Dawson si nemyslel, že by to někoho překvapilo. Všechno bylo konečně dokonalé.

Následující večer ležela Jennifer Lindleyová ve svém newyorském bytě na gauči a pokoušela se dokončit nějakou práci, při níž zároveň sledovala 'Entertainment Tonight'. Dosud vítězila práce, ale jedna věta v televizi to všechno změnila.

Mary Hartová uvedla nový příběh. "Dnes máme z Hollywoodu šťastnou zprávu. Bylo potvrzeno, že se Hollywoodský filmový a televizní reřisér Dawson Leery zasnoubil se svou dětskou láskou Josephinou 'Joey' Potterovou." V rohu obrazovky byla umístěna jejich fotografie.

Náhle televize získala veškerou Jeninu pozornost. Popadla dálkové ovládání a zesílila zvuk.

"Tento pár byl spolu v Hollywoodu vídán jen pár měsíců, navzdory skutečnosti, že se znají dvacet let." Současnou fotografii nahradila středoškolská. "Potterová, která učí na USC, je matkou Leeryho syna, Elliota. Z předchozího vztahu má dceru Djunu." Objevila se fotografie dětí, která velice zaujala Jeninu pozornost. Pozorně naslouchala posledním pár větám. "Svatba je plánována na tuto zimu a pár si žádá od tisku soukromí. Tento vztah vypadá, že vydrží, nemyslíš Bobe?"

"Ano, Mary, popřejme jim všechno štěstí na světě. Po reklamě jsme zpět."

Jen vypnula televizi a chvíli tam v tichosti seděla. Očima spočinula na fotografii Djuny, kterou jí Dawson před mnoha měsící poslal. V tomtéž rámečku byla i její společná fotografie s Dawsonem. "Takže, Dawsone...," řekla fotografii, "Joey ti nakonec řekla pravdu a ty si jí vezmeš." Vstala a zvedla rámeček. "No, to bych se na to podívala. Zničím tvý štěstí tím, že ti vezmu to nejdražší." Prsty přejela po tváři Djuny a v hlavě se jí zrodil plán. "Djuno Devonny Leeryová, má milovaná dcero, myslím, že je načase, abys poznala pravdu."

O tři měsíce později...

"Zatracená zácpa!" Dawson se naklonil kupředu v slabém pokusu popohnat auta před sebou. Joey mu volala na natáčení, že je Elliot nemocný a že ho vyzvedne ze školy a vezme k doktorovi, takže Djunu musel ze školy vyzvednout on. Přepadala ho panika, že jede pozdě, a zácpa se ani nehla. Povzdechl si a připravil se na čekání. Djunina učitelka jí pohlídá, dokud se tam nedostane.

V myšlenkách zabloudil k Joey a dětem. Datum svatby bylo stanoveno na Štědrý večer, v Capeside. Zbývalo už jen šest týdnů a všichni, včetně Paceyho, Dawsonových rodičů, Bessie a Bodieho chvatně organizovali poslední detaily. Obě rodiny byly velmi vzrušené, zvláště Dawsonovy rodiče. Před dvěma týdny je navštívili a oni přivítali Joey a Elliot s otevřenou náručí.

Náhlý zvuk vytrh Dawsona z přemýšlení. Zácpa se pohnula, konečně. Dawson zrychlil a na nejbližší křižovatce zahnul z hlavní silnice. Zadními uličkami dojel ke škole a zastavil před ní. Měl pětadvacetiminutové zpoždění. Chvatně vystoupil z auta a vběhl do budovy.

V Djunině třídě byla jen její učitelka. "Zdravím," řekl. Učitelka vzhlédla. "Pan Leery, také vás zdravím."

"Djuna je venku? Měl jsem jí vyzvednout, ale jsem tu trochu pozdě."

"Ne. Už jí vyzvedla její matka, asi tak před patnácti minutami."

Dawson na ní zmateně pohlédl. "Jste si jistá?"

"Ano, sama jsem jí viděla nastupovat do auta."

"Dobře, díky. Muselo dojít k nedorozumnění. Sbohem." Vyšel ze školy a nasedl do auta. Když se chystal nastartovat, zazvonil mu mobilní telefon.

"Haló?"

"Dawsone?" Byla to Joey. Velmi rozrušená a vyděšená Joey. Okamžitě dostal strach.

"Joey? Co se děje? Je něco s dětmi?"

"Jde o Djunu." Joey se zhluboka nadechla v pokusu se uklidnit. "Má jí Jen."

"Cože!?"

5

6

"Jenina sestra? Nevěděl jsem, že má sestru." Pacey nyní rovněž upřel na nově příchozí plnou pozornost.

"To moc lidí neví," povzdechla si Rebekka a posadila se do křesla. "Když se naši rodiče rozvedli, přestěhovala jsem se s mámou do Chicaga a Jen zůstala v New Yorku s tátou. Od té doby jsme se moc nevídaly."

Pacey a Joey se rovněž posadili a nechali Dawsona s dcerkou samotného. Promluvila Joey: "Bylo by netaktní, kdybych se zeptala, jakto, že jste měla Djunu u sebe?"

"Ne, ovšem, že ne. O únosu jsem se dozvěděla z pátečního televizního zpravodajství. Tušila jsem, že vám má Jen v úmyslu zničit život, takže když jsem slyšela, co udělala, věděla jsem, že musím zasáhnout."

"Ale proč? Nebyl to váš problém."

"Ale ano, byl. Ta holčička je má neteř a vím, že jí nejlépe bude tady, s vámi všemi. Vy jste její rodina, ne Jen. Chce to dítě jen, aby vám ublížila."

"Jak jste věděla, kde jí najdete?"

"To je dlouhý příběh, takže si raději udělejte pohodlí." Dawson se konečně přidal k jejich konverzaci a posadil se vedle Joey na gauč, Djunu stále držel v náručí.

"Začalo to tušením..."

VZPOMÍNKA

Rebekka pomalu jela vypůjčeným autem po téměř opuštěných ulicích. Modlila se, aby její tušení bylo správné a aby Jen tady v Chicagu našla. Naposledy byla doma před necelými dvěma roky, takže bude takto náhlou návštěvu těžké vysvětlit. Ale musela se chovat co nejpřirozeněji, aby nevzbudila žádné podezření.

Bože, její mladší sestřička se tentokrát opravdu vyznamenala. Její sobecké ego stále zoufale prahlo po vítězství v malicherném středoškolském sporu.

Brzy dojela k cíli. Rebekka pohlédla na dům. Dům, ve kterém strávila spoustu let. Byly tam známky života, téměř ve všech oknech se svítilo. 'Skvěle, Jen je tam.' Jiné logické vysvětlení pro to nebylo.

Teď potřebovala už jen plán. Plán, který neměla. Náhle jí svitlo, že nemůže jen tak vejít dovnitř. Musela přesně vědět, co udělá, a právě teď o tom neměla ani ponětí. Procházka kolem bloku jí možná pomůže. Dojela k parku dále po ulici, kde tolik let hlídávala Jen, vystoupila z auta a posadila se na houpačku. Nakonec dostala nápad. Ne moc dobrý nápad, ale lepší nějaký než žádný. Teď jen musela počkat a provést ho.

K domu se vrátila kolem jedné v noci. Za žádným oknem se už nesvítilo. 'Dokonalé', pomyslela si, 'už spí.' Odemkla si zadní dveře svým starým klíčem a potichu vyšla po schodech nahoru. Jak očekávala, Jen a její matka spaly, v jejich pokojích bylo ticho, ale z jejího bývalého pokoje se ozýval něčí tlumený pláč. Pláč dítěte. Otevřela dveře a nahlédla dovnitř. Na posteli ležela drobná postava a s tváří zabořenou do polštáře plakala. Rekekka došla po špičkách k posteli. "Djuno?" dotkla se zádíček dítěte.

Djuna se okamžitě posadila. "Kdo jsi?" zašeptala.

Rebekka se na holčičku usmála a odvětila rovněž šeptem: "Jsem tvá teta Bekky. Nikdy jsi mě neviděla, ale vím o tobě všechno. Proč pláčeš?"

Do očí Djuny se znovu vehnaly slzy. "Chybí mi tatínek. A maminka a brácha."

"Ale není tvá maminka Jen?"

"Ne, protože mě nemá ráda. Je fakt zlá a křičí na mě. Chci svýho tatínka a Joey. Ona je má skutečná maminka, protože mě má ráda." Propukla v pláč.

Rebekka svou malou neteř objela a utišila její vzlykání. "Co bys řekla tomu, kdybych tě vzala domů k tatínkovi?"

Djuna na ní s překvapením pohlédla. "To nemůžeme, Jen mě nenechá. Říkala, že ne, dokud nedostane, co chce."

"Neřekneme jí to, ani tvé babičce. Bude to naše tajemství."

"Jak?"

"Hned teď odjedeme. Pojď, oblékneme tě." Postavila holčičku na podlahu a začala jí oblékat věci, které našla vedle postele. 'Co to dělám?' ptala se sama sebe. 'Vymýšlím plán za pochodu.' Ale na tom nezáleželo, měla z toho dobrý pocit. Teple Djunu oblékla a sundala z postele přikrývku. "Teď musíš být potichu jako myška, ano?" řekla Djuně.

Djuna přikývla, příliš vyděšená, než aby se pohla. Vyplížily se chodbou a pak po schodech a nakonec skrz kuchyň. Když se dostaly ven, Rebekka si všimla, že se Djuna nekontrolovatelně chvěje.

"Miláčku, bude to v pořádku, slibuji." Zvedla vyděšené dítě do náruče a došla k svému autu. Položila Djunu na zadní sedadlo, zapnula jí bezpečnostní pás a pak sama nastoupila do auta. Otočila se k spící postavičce na zadním sedadle: "Tak, Djuničko, jedeme domů."

KONEC VZPOMÍNKY

"Byla to nejhrůzyplnější jízda mého života. Propadala jsem panice, že nás najde policie a bude si myslet, že jsem jí unesla já. Jeli jsme co největší oklikou, ale stálo to za to přivést vám jít zpět." Když Rebekka dokončila vyprávění, rozhlédla se po ostatních. Dawson pevně objímal svou dceru, která konečně po pěti traumatických dnech klidně spala. Joey seděla vedle něj a v očích měla slzy. Ale byl to Pacey, kdo jí překvapil. Přistoupil k ní a dal jí ruku kolem ramen.

"Díky," řekl tiše. "Vím, že to není dost, ale nenapadá mě, co jiného říct."

Rebekka se na něj usmála. "Nemusíte říkat víc, prosté díky stačí." Ukázala směrem k Joey a Dawsonovi. Djuna nyní spočívala na Joeyině klíně a všichni vypadali velmi šťastní. "Vidět jí zpátky tady je dostatečná odměna."

Všichni pár minut seděli v tichosti a vychutnávali si chvíli štěstí, ale přerušil je telefon. Všichni čtyři k němu rychle obrátili zrak. První promluvila Rebekka. "To bude Jen."

Dawson na ní pohlédl. "Jak to víte?"

"Věřte mi, vím to." Nastal okamžik ticha. "Radši byste to měl zvednout."

Dawson se vytrhl za zamyšlení. "Jo, samozřejmě." Došel do haly a zvedl telefon. "Haló?"

"Takže předpokládám, že ses seznámil s mou sestrou," řekl chladný hlas na druhé straně drátu. Dawson zakryl rukou sluchátko a obrátil se k ostatní. "Je to ona."

Promluvila Rebekka. "Přepněte to na odposlech."

"Dobře." Stiskl příslušné tlačítko a zavěsil sluchátko. "No, Jen, dlouho jsem o tobě neslyšel, ačkoli se zdá, že má dcera ano."

"Bacha na gramatiku, Dawsone. Je to naše dcera. Bez ohledu na Joeyiny pokusy zaujmout mé místo."

Dawson pohlédl v obavách na Joey, ale ta jen pevněji Djunu objala a statečně se pokoušela neplakat. "Zkraťme to Jen. Co chceš?"

"Jenom jedno. Prostě a jednoduše Djunu."

"Co tě vede k tomu, že na to máš právo. Vlastně co tě vede k tomu, že jí mám. To tys mi jí před pěti dny vzala, vzpomínáš?"

"Nedělej ze mě hlupáka, Dawsone, já vím, že ti jí Rebekka přivezla zpátky. Nikdo jiný nemá od domu mé matky klíč a nikdo jiný mnou neopovrhuje natolik, aby to udělal.

"Jen, tím bych si nebyl tak jistý. Věř mi, tvá sestra není jediná, kdo tebou opovrhuje."

"Á, ty jsi tak milej."

"Jen, ještě jednou, co chceš?"

"Řekla jsem ti to. Svou dceru."

"No, je mi to líto, ale to je to jediný, co mít nemůžeš. Vzdala ses jí před osmi lety, Jen, nikdy jsi jí ani nechtěla. Proč ten náhlý obrat?"

"Já nevím, prostě jsem změnila názor."

Dawson se usilovně pokoušel kontrolovat vztek. "To no tom nic nemění, Jen, je moje. A ty se k ní už nikdy ani nepřiblížíš!" Nyní nechal vztek propuknout. Všechny události uplynulých dní si konečně vybraly svou daň.

"Tím bych si nebyla jistá. Statistiky ukazujou, že když se dostane záležitost svěření do péče k soudu, je obvykle rozhodnuto ve prospěch biologické matky," řekla ledovým hlasem.

Promluvila Rebekka. "Jen, ty kraviny si nech. Co myslíš, že řekne soudce, až mu povíme, co jsi udělala? Nemyslím si, že u soudu hledí příznivě na lidi, co unesou vlastní děti. Jak sis mohla vůbec myslet, že ti tohle projde? To jenom ukazuje, že jsi hloupější, než jsem si myslela, sestřičko."

"Rebekko, ty jsi tam taky. Neuvědomovala jsem si, že mám posluchače," ozvala se překvapená Jen.

Rebekka zvedla sluchátko a vyloučila tak ostatní z hovoru. "Ano, Jen, jsem tady. A jako oficiální právní poradce Dawsona Leeryho a Josephiny Potterové bych ti ráda učinila nabídku."

"Cože!?" ozvali se Dawson a Joey. Joey se přihnala do haly, aby slyšela, o čem se baví. Spící Djunu nechala na gauči.

Rebekka zakryla rukou sluchátko a utišila je.

"Věřte mi, vím, co dělám." Dawson a Joey se odmlčeli a napjatě jí sledovali.

"Jakou nabídku?" zeptala se Jen.

"Jednoduchou. Slíbíš, že budeš ctít dohodu, kterou jste s Dawsonem uzavřeli, když se Djuna narodila. Nikdy už nekontaktuješ Dawsona, Joey, ani nikoho z jejich rodiny." Na druhé straně drátu si Jen posměšně odfrkla. "Nech si to, sestřičko, ještě jsem neskočila. Když s těmito podmínkami budeš souhlasit, stáhneme veškerá obvinění. Nebudeš souzená za únos, ani za jiná obvinění, co jsou proti tobě v této chvíli vznesena."

Dawson a Joey vypadali vyděšeně. "Rebekko, co to děláš?"

Upřela na ně zrak. "Prosím vás, alespoň trošku mi věřte." Vrátila se k telefonnímu hovoru. "Tak co, Jen, souhlasíš s našimi podmínkami?"

"Neřekla bych," přišla rychlá odpověď.

"Jen, věř mi, je to pro tvé dobro. Když to neuděláš, koleduješ si o pobyt ve vězení. Přijmi tu dohodu, vyhni se tomu a nech nás se vrátit k našim životům."

V domě i na druhém konci drátu se rozhostilo ticho. Dawson, Joey a Rebekka napjatě čekali, jaká bude odpověď. Nakonec Jen promluvila: "Slibuješ mi, že nebudu soudně stíhaná."

Rebekka si oddechla. "Ovšem, pokud dodržíš svou část dohody."

"Dodržím."

"Takže jsme dohodnuté?" zeptala se Rebekka vzrušeně.

"Ano, jsme," odvětila Jen už ne tak nadšeně.

Rebekka zmírnila tón. "Udělala jsi správné rozhodnutí, Jen."

"No, tím si nejsem jistá, ale vězení není nic, co bych si chtěla odzkoušet."

"Fajn. Sbohem, Jen. Jestli tu dohodu někdy porušíš, vystartuju po tobě tak rychle, až se ti z toho zatočí hlava." A zavěsila.

Rebekka se otočila k Dawsonovi a Joey, kteří čekali s čím přijde. "Souhlasila, že už se vám nebude plést do života. Bude ctít původní dohodu, a když ne, bude soudně stíhaná," řekla jim. Oběma se jim viditelně ulevilo, jako by jim z ramen spadlo těžké závaží. Dawson Rebekku objal, čímž jí dost překvapil.

"Moc vám děkuji, za všechno. Nemáte tušení, jak jsem vám vděčný."

Trochu ustoupila. "Bylo mi potěšením." Otočila se ke dveřím. "Teď vás tu nechám, jsem šťastná, že se všechno vyřešilo."

"Moment!" zvolal Pacey, který stál za ní. "Zůstaňte. To vy jste zase dala rodinu dohromady, oslavte to s námi." Pohlédl na Joey v naději, že získá její souhlas.

"Myslím, že má pravdu. Tohle si volá po velmi dlouhém přípitku. Jakmile Djunu uložíme do postele," řekla Joey, zatímco Dawson vzal spící holčičku do náručí. "Pacey, co kdybys nám našel víno, v ledničce by mělo nějaké být."

"Jasně." Dawson a Joey se vydali ke schodům.

"Počkejte!" zavolala na ně Rebekka. "Mohu dát své neteři dobrou noc? Během těch pár uplynulých dní jsem si na ní zvykla."

Joey se usmála. "Ovšem."

Rebekka vyběhla pár schodů a Djuně pošeptala: "Dobrou noc, andílku." Djuna se ve spánku pohnula a otevřela oči.

"Dobrou noc, teto Bekky. Děkuju ti, že jsi mi vrátila tatínka."

Rebekka se na ní usmála s očima přetékajícíma slzami. "Kdykoli, andílku. Teď půjdeš spát."

Djuna přikývla a nechala si hlavičku poklesnout na Dawsonovo rameno. Dawson a Joey se na sebe usmáli a pak zamířili do Djunina pokoje.

Rebekka se vrátila do haly, kde na ní čekal Pacey. "Tak kde je to víno, o kterém se Joey zmínila?" zeptala se ho. "Sklenička by mi jistě přišla vhod."

Pacey se zasmál a vešel do kuchyně s Rebekkou v patách. "Víte co, Rebekko Venableová, nejste vůbec jako vaše sestra. Tady jistě budete vždy vítaným hostem."

Pohlédla na něj. "No, to ráda slyším, protože na tuto rodinu bych si mohla zvyknout."

"To doufám." Nalil jim oběma skleničku vína, které našel v ledničce. "Povězte mi o sobě něco."

Usrkla ze své skleničky. "Dobře. Pracuji pro společnost Peterson Herrick a spol., chodila jsem na USC, vždycky jsem Jen nenáviděla, protože..."

O šest týdnů později (Štědrý večer)...

Nervózní Dawson stál před oltářem a čekal na příchod Joey. Po patnácti letech konečně přišel jejich den. Den, kdy se stanou mužem a ženou. Díval se, jak uličkou pomalu společně vykročily jeho děti. Djuna po cestě rozhazovala okvětní lístky růží. Vypadaly nádherně, celí vystrojení. Djunina podobnost Jen byla téměř nepostřehnutelná. Vlasy měla nakadeřené a měla v nich poupě modré růže. Šatičky měla z bílého saténu se sametovou šerpou. Elliot vypadal v obleku rozkošně. Jeho motýlek padl k Djunině šerpě, takže tvořili dokonalý pár. Vedle stála Joeyina drůžička, Rebekka, oblečená ve vykládaném saténu, vypadala tak nepodobná své setře, jak jen to šlo. Dawson si všiml, že si jí Pacey pozorně prohlíží. No, nikdy neměl špatný vkus.

Konečně přišla Joey. Když jí tam Dawson spatřil stát se svým otcem po boku, sotva mohl popadnout dech. Její bílé šaty byly prostě ohromující. Žádné kudrlinky nebo volánky, jen prosté šaty, které ho přesto uváděly v úžas. Připojila se k němu před oltářem a on jí sevřel ruku. Zatímco tam spolu stáli, vyjádřili si vzájemnou lásku a slíbili si, že si budou věrní, dokud je smrt nerozdělí.

Hostina se konala v domě Dawsonových rodičů, v tomtéž domě, ve kterém Dawson vyrostl. Byl to živý večírek, přišli všichni jejich středoškolští přátele, stejně jako několik nových. Jedlo se a tancovalo po celou noc. Když nazrál čas na přípitky, Pacey se postavil na židli.

"Promiňte!" zakřičel a strhl na sebe veškerou pozornost. "Děkuji." Slezl ze židle. "Dobře, musím pronést přípitek. Chci říct, že vy dva jste mí nejlepší přátelé. Nikdo si nezaslouží být šťastnější než vy dva. Prožili jste těžké časy, ale jsem rád, že mohu říct, že už jsou za vámi. Takže gratuluju!" Všichni pozvedli své skleničky. "A ještě jedna věc. Už bylo sakra na čase! Na Dawsona a Joey."

"Na Dawsona a Joey," zopakovali po něm všichni přítomní.

Zatímco všichni hosté gratulovali novomanželům, ozýval se smích a vládnoucí štěstí.

"No, není to hezký obrázek," řekl chladný hlas ode dveří. Všechny hlavy se za ním otočily.

"Jen, co tady děláš?" ozvala se Rebekka.

"Nerada vám narušuju zábavu, ale mám bezodkladné novinky." Došla ke své sestře a podala jí obálku. "Jako jejich právnička budeš potřebovat kopii."

"Cože?!" Rebekka roztrhla obálku a rychle si prošla její obsah. "Můj bože!" vykřikla. "Jen, tohle nemůžeš udělat."

"Příliš pozdě, už je to hotovo. Byla bych tu dřív, ale bylo vás těžký najít."

Pacey stál za Rebekkou a četl si papíry, které držela v ruce. "Ježíši Kriste!" zamumlal si pro sebe.

Dawson a Joey s velmi znepokojeným výrazem ve tvářích pohlédli z Jen na Djunu. "Bek, co se děje?" zeptala se Joey.

Rebekka se slzami v očích pohlédla na novomanžele. "Mrzí mě to."

"Mrzí? Co jako?" zeptal se Dawson, kterého zachvacovala panika.

"Že musí jít Djuna se mnou," řekla Jen.

"Cože?" zeptali se Dawson a Joey současně.

Rebekka k nim přistoupila. "Zdá se, že Jen bojuje o svěření Djuny do péče. Dojde ke slyšení, ale mezitím získala prozatímní opatrovnictví," řekla skrze slzy.

"Anglicky, prosím."

"Djuna musí být každý druhým týden s Jen, počínaje od včerejška. Tak to bude, dokud se na slyšení nerozhodne o definitivním svěření do péče."

"Cože?!" plakal Dawson, který nemohl rozumem uchopit, co se to děje.

"Djuna teď půjde se mnou. Příští týden jí máte zase zpátky," řekla Jen, zvedla Djunu a vydala se ke dveřím.

"Ne, nech mě. Já chci zůstat tady," křičela Djuna, když jí Jen vynášela z místnosti.

Dawson vyběhl za Jen s Joey a Rebekkou v patách. "Jen, prosím tě, nedělej to," žádal jí.

"Příliš pozdě, Dawsone," odvětila, zatímco odemykala své auto.

"Tati! Mami! Nenuťte mě, abych s ní šla!" křičela Djuna uzavřená uvnitř auta.

"Djuno, buď zticha. Ona není tvá máma, já jsem tvá máma a na to nikdy nezapomínej," řekla Jen a sama si vlezla do auta.

Dawson, Joey, Pacey a Rebekka bezmocně stáli na trávníku a sledovali, jak odjíždí. Nakonec se vrátili do domu, stále šokování tím, co se stalo. Rebekka zamířila rovnou k telefonu, aby zavolala pro pomoc do své firmy; Pacey se postaral o to, aby hosté odešli; a Dawson a Joey prožívali svou nejhorší noční můru. Na Joey toho všeho bylo moc a začal se s ní točit pokoj. Pak všechno zčernalo...

7

Malá nemocniční čekárna byla zaplněná hosty z oslavy, která skončila katastrofou. Nejvíce se z nich strachovali pan a paní Leeryovi, jejich vnuk Elliot, Pacey Witter a Rebekka Venableová. Nervózně postávali, čekali na zprávy o Joey a modlili se, aby byly dobré.

V prostém sterilním pokoji dále chodbou seděl vedle postele své novomanželky Dawson Leery a doufal, že už Joey brzy otevře oči. V nemocničním oblečení vypadala velmi unaveně a křehce, svatební šaty z ní sundali už dávno. Můj bože, co si počne? Tohle měl být nejšťastnější den jeho života, ale rychle se změnil v nejhorší. Nejdříve mu Jen vzala Djunu a teď toto. Dawson neměl tušení, jak si s čímkoli z toho poradit.

"Dawsone?" Vzhlédl a ve dveřích spatřil Rebekku. "Můžu dál?"

"Ano, ovšem. Pořád je v bezvědomí, ale doktor říkal, že už by se měla každou minutou probrat."

"Všichni se za ní modlíme." Rebekka se posadila naproti Dawsonovi. "Koukni, mluvila jsem s několika společníky. Vypadá to, že je to všechno legální. Jen má právo usilovat o svěření do péče a ten soudce, za kterým zašla, má pro její situaci pochopení. Také si najala Chapmana z McCahon a spol., což je nejlepší rodinná právnická firma v LA."

Dawson na ní pohlédl, oči mu přetékaly slzami. "Co to znamená?"

Rebekka si povzdechla. "Do závěrečného slyšení toho nemůžeme moc podniknout. Jen bude mít Djunu každý druhý týden, ale po zbytek času je vaše. Jen musí zůstat v LA a nemůžu Djunu dát do jiné školy. Pokud byste se dohodli ještě před slyšením, můžeme zajít za soudcem, ale jinak máme svázané ruce."

Dawson se tiše rozplakal. "To není k mé holčičce fér, ani k Elliotovi nebo mě a zvlášť ne k Joey." Otočil se ke své ženě. "Miluje Djunu stejně jako já a vidět Jen udělat tohle z čiré žárlivosti jí trhá na kousky."

Rebekka se naklonila a vzala Dawsona za ruku. "Zvládne to, my všichni to zvládneme. Jenom musíš být silný a nezapomínat, že to ty jsi tu v právu."

Dawson se na ní usmál. "Máš pravdu. Jenom to bude těžké, toť vše." Chvíli tam seděli v tichosti, než je přerušil tichý hlas z postele.

"Nemůžu se ani na deset minut otočit zády, co?" řekla Joey škádlivě a se širokým úsměvem na tváři pohlédla na svého manžela a Rebekku. Oba se k ní rychle otočili.

"Joey, díkybohu," řekl Dawson a opatrně jí objal. "Strašně jsi mě vyděsila." Chvíli se objímali, zatímco Rebekka odešla najít lékaře.

"Promiň," odvětila Joey. "To jsem neměla v úmyslu." Její výraz zvážněl. "Co říkala Bek o Jen?"

Dawson na ní pohlédl se smutkem v očích, ale dokázal zadržet slzy. "Nemůžeme nic udělat. Do konečného slyšení má Jen částečné opatrovnictví."

Joeyin výraz nevyjadřoval žádné emoce. "A to je kdy?"

"Za šest měsíců."

"Aha." Vzala ho za ruku a políbila jí. "Nebudeš si s tím dělat starosti, ano? Všechno dobře dopadne."

"To mám říkat já," usmál se. Chvíli tam seděli v tichosti, než je přerušil příchod Rebekky a lékaře.

"No, paní Leeryová, rád vás vidím zase mezi živými," řekl lékař, zatímco si prohlížel výsledky jejích testů. "Všechno se zdá být v pořádku, jen jste omdlela, nic víc. V těhotenství to není neobvyklé, zvláště když uvážíme, že nemáte dostatek železa." Joey a Dawson na sebe šokovaně pohlédli.

"Promiňte, pane doktore, vy jste řekl v těhotenství?" zeptala se ho šokovaná Joey.

"Ano, paní Leeryová, jste asi tak ve dvanáctém týdnu," řekl klidným hlasem lékař, jako by o nic nešlo. Joey na něj zírala, jako by se zbláznil.

"Jste si jistý?" zeptal se Dawson se stopou vzrušení v hlase.

"Absolutně. Podle všeho můžete přírůstek do rodiny očekávat někdy v červnu." Usmál se na ně, zatímco Dawson a Joey nadšeně zírali jeden na druhého. Nakonec promluvila Joey.

"Budeme mít dítě," vzlykla šťastně a pevně ho objala. Dawson jí objetí oplatil, neschopen ovládnout svou radost. Náhle se odtáhl a obrátil se k lékaři.

"Moment, je dítě v pořádku?"

"Ano, Josephina je jen trochu vyčerpaná. Předepíši vám Fevol, který vám doplní železo, a budete si muset následujících pár měsíců dávat bedlivý pozor na stravu, ale jinak kypíte zdravím. Teď vás tu nechám o samotě, brzy vás propustíme." S tím odešel.

Joey si všimla, že Rebekka stále tiše stojí ve dveřích, a pokynula jí, aby k ní přišla. "Bek, budeme mít dítě, věříš tomu?!" řekla, zatímco jí její kamarádka objímala.

"Ne, ani ne. Jsem za vás dva moc šťastná a všichni ostatní budou také," odvětila Rebekka a široce se usmála.

Dawson se zamyslel. "Myslím, že bych měl za nimi zajít a říct ji, že jsi v pořádku, máma je z toho nejspíš celá nesvá, nemluvě o Bessie a Paceym." Otočil se k Joey. "Nebude vadit, když se na chvilku vytratím?"

"Ne, zůstane tu se mnou Bek." Pohlédla na Rebekku, která jí odpověděla přikývnutím. "Ale můžeš mi prokázat laskavost a přivést sem mého chlapečka?"

Dawson se naklonil a políbil jí na tvář. "To se spolehni." Vyšel z pokoje a došel do čekárny. Většina lidí odešla před chvilkou a nyní tam zůstali jen Bessie, Pacey a jeho rodiče. Spatřil Elliota, který spal mezi nimi, přišel k němu a zvedl ho. "Ahoj, kluku, maminka tě chce vidět," řekl tiše k spícímu dítěti. "Mami, hned se vrátím a všechno ti povím."

Jak řekl, tak udělal. Za méně než minutu se Dawson vrátil. Šťastný a spící Elliot byl v té chvíli už u své matky. Dawson došel přímo k členům své rodiny. "Joey je v pořádku," oznámil a dostalo se mu několika úlevných oddechů. "Podle doktora jen omdlela a za chvilku jí propustí."

"Díkybohu," řekla Bessie a posadila, čímž konečně ukončila nervózní přecházení sem a tam.

"Doktor nám ve skutečnosti sdělil ještě nejneuvěřitelnější zprávu." Znovu se otočil k svým rodičům. "Mami, tati, doufám, že jste připravení na další vnouče." Sledoval, jak to pomalu začíná všem docházet. První si dal kousky dohromady Pacey a zahrnul Dawsona objetím.

"Gratuluju, D-Mane." Když Dawson zaslechl svou dětskou přezdívku, zasmál se a pak se odtáhl, právě včas, aby skončil v dalším náručí, tentokrát Bessie. Několik minut vládlo v místnosti štěstí, zatímco všem sděloval detaily. Nakonec šli všichni proti nemocničním pravidlům navštívit Joey.

Po gratulaci svým nejlepším přátelům Pacey ustoupil na chodbu a sledoval šťastnou scénu před sebou. Nemohl si však pomoci a myslel na to, že tam někdo chybí. Malá holčička, na kterou měla ta zpráva větší dopad, než na většinu osazenstva pokoje.

"Nakonec všechno dobře dopadne, uvidíš," zaslechl zleva hlas. Otočil se a spatřil stát vedle sebe Rebekku.

"Kráska a zvíře, Disney Pictures, 1992," odvětil s úsměvem.

Rebekka se zasmála. "S těmi dětmi jsi skutečně strávil až příliš mnoho času." Vzhlédla k dveřnímu rámu nad sebou. "Uvědomuješ si, kde stojíme, že?"

"Ne." Pacey vzhlédl a spatřil, na co Rebekka naráží: jmelí. "Á, chápu." Pohlédl na ní s poťouchlým úsměvem. "Tradice si volá po polibku."

"No, Pacey," odvětila Rebekka, "já si na tradice potrpím." S tímto k němu pozvedla hlavu a dostala něžný, sladký polibek. Když se odtáhli, šťastně se na něj usmála. "Máš tušení, jak dlouho jsem na tohle čekala?"

Pacey jí úsměv oplatil. "Asi tak stejně dlouho jako jsem čekal já."

Zbytek vánočních svátků strávil Dawson s rodinou u svých rodičů a Pacey a Rebekka u její babičky, která byla velmi halasná, co se týkalo jejich 'hříšného' vztahu a skutečnosti, že další vnučka zostudila jména rodiny svým odporným chováním. Nakonec se museli všichni vrátit domů. Učinili tak v den, kdy se měla Djuna vrátit od Jen.

"Ahoj, domove!" křičel Elliot, když proběhl dveřmi a s taškou plnou dárků zamířil po schodech nahoru.

"Zpomal, kámo," zavolal na něj marně Dawson. "No jo no, jenom nic nerozbij," řekl tiše pro sebe a otočil se, aby vzal zbývající tašky. Zamyšlená Joey se pomalu vydala k domu. Dawson vykročil za ní. "Na co myslíš, lásko?"

Joey se otočila k svému manželovi a usmála se. "Jenom mě tak napadlo, že když jsme odtud odjížděli, byla jsem Josephina Potterová a teď jsem Josephina Leeryová." Dawson se k ní naklonil.

"Víš co? Líbí se mi, jak to zní. Má žena, Josephina Leeryová, zní to skvěle, nemyslíš?" Náhle jí popadl do náručí.

"Dawsone! Co to děláš?" vykřikla se smíchem Joey.

"No," řekl, když s ní vešel do domu, "přenáším tě přes práh." V hale jí postavil na zem. Joey se naklonila a hluboce ho políbila.

"Strašně tě miluju, Dawsone Leery, víš to?"

Dawson zareagoval úsměvem. "Vždy a navždy, Jo."

Pár chvil tam stáli v tichosti a užívali si pouhou přítomnost jeden druhého. Ale brzy je přerušil Elliot, který přidupal po schodech s novýma kolečkovými bruslemi na nohách.

"Mami, tati, koukněte," vykřikl a zapotácel se na mramorové podlaze. Dawson a Joey se na svého syna otočili a spatřili, že právě těsně minul stolek v hale.

"Zlato, možná to není moc dobrý nápad," poznamenala Joey.

"To je v pohodě, mám všechny možný ochranný pomůcky. Hele..." Elliot zvedl ruce, aby ukázal chrániče zápěstí a náloketníky, tím však ztratil rovnováhu. Zapotácel se dozadu, ale Dawson rychle přiskočil a chytil ho ještě předtím, než mohl upadnout na podlahu.

"Elliote, poslechni svou matku. Můžeš jezdit venku," řekl Dawson svému mladému synovi přísně.

"Ale-"

"Žádná ale. No tak, půjdu ven s tebou. Až Djuna přijede domů, uvidíme jí jako první," navrhla Joey.

"Dobře," zabručel Elliot a vyjel dveřmi ven. Dawson zvedl z podlahy zbytek tašek a vydal se s nimi po schodech nahoru.

"Tati, tati, tati!!!!!" Dawson se otočil jak na obrtlíku a spatřil, že k němu po schodech k domu vybíhá Djuna. Nechal tašky taškami, těch pár schodů dolů seskočil a zahrnul svou dceru pevným objetím.

"Beruško! Tolik jsi mi chyběla. Měla jsi se dobře?" křičel jí do ramene. Rozradostnění Joey a Elliot stáli za ním.

"Bylo to fajn. Jen a já jsme byli s New Yorku u dědy Jacka, byla s ním fakt sranda," řekla Djuna otci. Dawson uvolnil sevření a postavil Djunu na podlahu, kde jí objala Joey.

"Čau, krásko, hádej co? Čekám dítě."

"Fakt?!" zeptala se Djuna.

"Jo, už nebudeš nejmladší," odvětila Joey.

Ve šťastně shledané rodině zavládlo štěstí a v tom zmatku si nikdo nevšiml postavy stojící ve dveřích. Nakonec tu mladou ženu spatřil Dawson.

"Mohu vám pomoci?" zeptala se mladé ženy s černými vlasy.

"Omluvte mou nevychovanost, pane," řekla s britským přízvukem, zatímco k němu vykročila. "Já jsem Holly Crawfordová, chůva slečny Djuny."

Dawson a Joey na sebe pohlédli. "Chůva?"

"Ano, před pár týdny mě najala slečna Lindleyová. Říkala, že bude potřebovat někoho, kdo by se o slečnu Djunu každý druhý týden postaral. Mám tu pro vás s sebou svůj životopis a všechna doporučení, abyste si mohli být jistí, že je vaše dítě v bezpečných rukách." Podala jim obálku.

"Je fakticky hodná, tati," promluvila Djuna. "V letadla jsme si to užili, Holly zná spoustu příběhů."

Dawson se otočil k Holly. "Vy jste jí vezla domů sama?"

"Ano, pane, slečna Lindleyová zůstává ještě týden v New Yorku, tak mi řekla, abych jí sem dopravila."

"No, děkujeme vám," řekla Joey.

"Vím, že tato situace není pro vás lehká a doufám, že má přítomnost vám to všem může trochu ulehčit."

"A co přesně máte na mysli, smím-li se zeptat," řekl Dawson.

"Slečna Lindleyová je sice můj zaměstnavatel, ale vy jste otec slečny Djuny a to je dle mého důležitější," prohlásila Holly.

Dawson a Joey pohlédli jeden na druhého a pak na Holly. "No," řekla Joey, "to ráda slyším."

"Omluvte ten spěch, ale musím jít. Slečnu Djunu budu vyzvedávat sama, protože se nezdá, že by se toho slečna Lindleyová hodlala účastnit." Podala jim vizitku. "To je soukromé telefonní číslo do mého domu, prosím vás, neváhejte kdykoli zavolat, zvláště když bude slečna Djuna u mě."

Dawson přijal vizitku, pohlédl na ní a pak si jí dal do kapsy. "Děkuji vám, Holly. Za pár dní vás kontaktuji a domluvíme se o vyzvednutí Djuny příští týden."

"V pořádku, pane, pro teď sbohem, vyprovodím se sama."

Seběhla po schodech a zamířila k BMW, které stálo na cestě.

"Ahoj, Holly!" zvolala Djuna, mávající odjíždějícímu autu.

"Pojď, Djuno, ukážu ti, kde máš svý věci," řekl Elliot a jal se vystupoval po schodech nahoru s Djunou v závěsu. Dawson a Joey tam stáli v obětí a naslouchali zvukům šťastných dětí, které opět naplnily dům.

"Myslíš, že to malé bude tak šťastné a úžasné jako ti dva?" zeptal se Dawson a položil Joey dlaň na stále ploché břicho.

"Myslím, že bude dokonalá," odpověděla Joey.

"Ona? Nepředbíháš trochu? Může to být kluk."

"Já vím. Syna jsem už ale čekala, tohle je holčička, mateřský instinkt."

"No, tak s tím se přít nemůžu."

O čtyři měsíce později Joey vešla, či spíše se vkolébala, do čekárny ordinace své gynekoložky a polekala se, když tam našla Dawsona sedícího na křesle a čtoucího si časopis People.

"Dawsone! Myslela jsem, že dneska natáčíte," řekla, políbila manžela a opatrně se usadila do křesla vedle něj.

"To ano. Odložil jsem to až na půl pátou, abych tu s tebou mohl být. Dohoníme to později. Kromě toho jsem musel zařídit pár věcí."

"Jakých věcí?"

"Musel mě vyzvednout na letišti," odvětil hlas za nimi. Joey se otočila a spatřila tam stát svou tchýni.

"Gale! Co tady děláš?" zeptal se Joey a zvedla se, aby jí objala.

"Dawson mě požádal, abych tu s vámi pár týdnů zůstala. Bože, ty jsi ale přibrala!" zvolala Gale, když spatřila Joeyino ohromné břicho. "Dawson říkal, že na sedm měsíců je to příliš, ale tohle je směšné."

"To mi povídej! Z práci jsem musela odejít před šesti týdny, protože jsem to nezvládala. Začínám si myslet, že doktorka to datum popletla. Proto dnes jdu na sono, chce zkontrolovat velikost dítěte," odvětila Joey s bolestí v hlase. Poslední dva měsíce byly těžké, její břicho rychle narůstalo každým dnem. Také měla problémy s krevním tlakem, což jí dělalo starosti, a celkově se necítila právě nejlépe.

"No, jsem tu, abych ti pomohla, takže budeš odpočívat a soustředit se na mou novou vnučku," nařídila Gale a společně s Joey se posadila.

"Ty taky?" zeptal se Dawson. "Joey je přesvědčená, že je to holčička, ať už říkám cokoli."

"No, mateřský instinkt se zřídkakdy mýlí," řekla Gale. "Vzpomínám si, že když jsem čekala tebe, tvůj otec byl skálopevně přesvědčený, že jsi holčička, a když jsem říkala, že jsi kluk, jen se mi posmíval. No, nakonec jsem měla pravdu já a on musel svá slova spolknout."

"Josephina Leeryová?" zavolala sestra.

"To jsem já," řekla Joey a zvedla se z křesla.

Dawson jí následoval a rovněž tak Gale. "Dawsone, Holly sem přiveze děti, že?"

"Ano, ráno jsem jí nechal vzkaz na záznamníku, vyzvedne je po škole."

"Fajn, jen se ptám." Všichni tři vstoupili do ordinace.

"Zdravím, Joey, Dawsone," srdečně je přivítala doktorka Jamesová. "Jak se dnes cítíš?" zeptala se.

"Tlustě," odpověděla Joey s mrzutostí v hlase. "Než zapomenu, tohle je Dawsona matka Gale. Gale, tohle je Debbie Jamesová, má lékařka." Ženy si potřásly rukama a vyměnily se zdvořilostní fráze.

"No, můžeme začít. Joey, budu potřebovat, aby sis lehla na tohle lehátko." Joey tak učinila a Dawson a Gale se u ní posadili. Debbie pozvedla Joey vršek a odhalila její obrovské břicho.

"Trochu to zastudí," prohlásila Debbie a vymáčkla Joey na břicho nějaký gel. Joey sebou trhla a vzala Dawsona za ruku.

"Tak se na to děťátko podívejme." Debbie začala přejíždět snímačem po Joeyině břiše a pozorně sledovala obrazovku. Po chvilce se na ní objevil rozmazaný obrázek. "Tady je hlavička, páteř, ručičky, všechno vypadá v pořádku. Tady je srdíčko." Debbie ukázala na pulzující skvrnku na obrazovce. Naklonila se, zmáčkla nějaké tlačítko a místnost naplnil zvuk srdečního rytmu. Debbie svraštila obočí. "To je divné?" řekla.

"Co?" zeptal se Dawson.

"Slyším více rytmů." Sjela snímačem ke straně Joeyina břicha a pozorně pohlédla na obrazovku. "Aha! Tady máme viníka."

"Cože?" zeptala se Joey s panikou v hlase.

"Vidíte tady tohle? To je ručička, všimněte si: tady jsou dvě a tadyhle třetí." Ukázala na příslušná místa na obrazovce.

"Vy říkáte, že...?"

"Ano, je tam ještě jedno dítě. Bylo schované za tím před ním, proto jsme ho předtím neodhalili."

Rozrušení Dawson a Joey na sebe pohlédli. "Takže vy říkáte, že máme dvojčata?" zeptal se Dawson.

"Ano, gratuluji. Chcete znát jejich pohlaví?"

"Já ano," ozvala se ze Gale, která do té doby v tichosti sledovala sonogram.

Dawson a Joey na sebe pohlédli. "Co kdybychom konečně tu debatu rozřešili?" zeptal se Dawson své ženy.

"Ano, myslím, že musíme." Joey se otočila k Debbie. "Dobře, řekněte nám to. Kluci nebo holčičky?"

"Tak se koukněme, to vpředu..." Párkrát pohla snímačem. "To je holčička."

Joey se na Dawsona usmála. "Vidíš? Říkala jsem ti to."

"Ne tak rychle, máme tu ještě jedno," řekla Debbie. "A to je... gratuluji, máte syna."

"Vážně?" zeptal se Dawson.

"Ano, od každého jedno. Dvojvaječná dvojčata a taky pěkní pořízkové. Odhaduji, že při narození bude mít každé hodně přes tři kila."

"Takže datum je správné, mám tam prostě dvě?" zeptala se Joey.

"Ano."

"A jsou tam jen dva?" zeptala se Gale.

"Ano, jen dva, z toho co vidím. Divím se, že nám to předtím uniklo," řekla Debbie, zatímco utírala Joey břicho.

"Dva kluci a dvě holky. Máme to hezky vyrovnané," řekl Dawson.

"Máte velké štěstí. Posaďte se a já vám zařídím pár detailů." Dawson pomohl Joey z lehátka a posadili se před stůl Debbie. "Dobře, ode dneška tě chci vidět každý týden, protože dvojčata zvyšují riziko předčasného porodu. Taky chci, aby sis dávala bedlivý pozor na svůj krevní tlak. Spousta odpočinku, žádné namáhavé pohyby. Jen celkový klid. A také dodržuj tu dietu, přijde ti vhod." V Joeyině složce učinila pár poznámek.

"Ještě něco?" zeptala se Joey.

"Zkus hodně spát, protože za tři měsíce si už nevyspíš, za to ti ručím," žertovala Debbie. "To je pro teď vše, až budete odcházet, domluv si kontrolu na příští týden."

"Díky, Debbie."

"Není zač a gratuluji."

Joey, Dawson a Gale vyšli z ordinace do čekárny, všichni velmi nadšení. Našli tam netrpělivě poposedávající Djunu a Elliota, kteří na ně čekali.

"Babi!" vykřikli a rozběhli se Gale obejmout.

"A já jsem vosk?" zeptal se Dawson s předstíranou ublížeností v hlase.

"Promiň, tati," řekla Djuna, pustila babičku a objala otce.

"Jak ses měla?"

"Jako obvykle. Holly ale byla nemocná, tak jsem strávila víc času s Jen. Dokonce si kvůli mě vzala dovolenou."

"Vážně?" zeptal se překvapený Dawson. "Užila sis to s ní?"

"Ani ne, snažila se, ale nebylo to jako s tebou a mamkou. Myslím, že se jí ulevilo, když mě vysadila."

"No, mně se ulevilo, že jsi zpátky doma, beruško," řekl Dawson a políbil jí na nos.

"Tati! Přestaň! Jsem moc stará na dětský přezdívky."

"No, možná je ocení tvá malá sestřička."

"Sestra? Vážně?" zeptala se rozrušená Djuna.

"Ano, sestra."

"To není fér!" zakňučel Elliot. "Já chtěl brášku."

"Neboj, zlato, dostaneš ho," řekla Joey, která dokončila rozhovor se sekretářkou a přišla obejmout Djunu.

"Cože?!" zeptaly se obě šokované děti.

"S tatínkem vám musíme něco říct..."

Později ten večer ležela Joey na gauči a odpočívala, zatímco jí Gale ukazovala fotoalbum z doby, kdy se narodila Djuna. Dawson končil filmování a děti seděly v tichosti na podlaze a dívaly se na video.

"To je má oblíbená fotka," řekl Gale a ukázala na fotografii osmnáctiletého Dawsona, který kdesi usnul na gauči a Djuna jako nemluvně mu ležela na břiše a rovněž spala. "Škola a všechno ho tak unavilo, že během toho, jak jí uspával, sám usnul."

"Chudák. Vím, jaké to je," soucítila s ním Joey. Gale otočila několik stránek a dostala se k fotkám dvouleté Djuny. Joey polekaly její vlasy, byly dlouhé, zlaté a kudrnaté, vůbec nepřipomínaly jejich současný vzhled. "Páni, Djuna se strašně změnila."

"Já vím, jako dítě vypadala přesně jako Dawson, byla kudrnatá a všechno, ale později se to změnilo. Jako batoleti jí Dawson říkával Zvoněnka, protože vypadala jak malinkatá víla."

Joey se tomu usmála. "Je to báječný táta, nemůžu se dočkat, až ho poznají tihle dva." Poklepala se po břiše a děti se v ní pohly. "Hele, vy dva, pozor na má žebra, prosím."

Gale se zasmála a v tom se ozval zvonek od dveří. Joey chtěla jít otevřít, ale Gale jí zarazila. "Ty zůstaň tady, nařízení doktorky."

"Fajn, tak jdi ty." Gale odešla otevřít dveře, zatímco Joey pokračovala v prohlížení fotografií.

"Joey," ozvala se Gale, "někdo tě chce vidět." Joey se otočila a vyděsila se, protože ve dveřích spatřila stát Jen.

"Jen, co tady děláš?" Joey se pokusila vstát z gauče, ale Jen jí rukou zarazila.

"Prosím tě, nevstávej. Zabere to jenom minutku."

Gale celou scénu přehlédla a pak pokynula dětem, aby šly s ní. "Pojďte, Elliote a Djuno, uvaříme mamince čaj." Odešli.

Joey se otočila k Jen a pokynula jí, aby se posadila do jednoho z křesel. "Tak jak ti mohu pomoci?"

"Ehm, přišla jsem ti něco říct." Jen si sedla do křesla vedle Joey. "Páni, co to břicho?" zeptala se.

"Zjistili jsme, že jsou tam dva."

"Vážně? To je skvělé."

"Ano, díky," řekla Joey chladně. "Co chceš, Jen? Co mi to musíš říct?"

Jen chvíli trvalo než si dodala odvahy a pak se zhluboka nadechla. "Přišla jsem ti říct, že... že jsi vyhrála."

Joey na ní zmateně pohlédla. "Prosím? Co jsem vyhrála?"

"Ten boj, co probíhal poslední čtyři měsíce, ten boj o Djunu. Vyhrála jsi, je jenom vaše."

Joey se zamotala hlava. "Cože? Jenom takhle? Proč?"

Jen se znovu zhluboka nadechla. "Dneska, když jsem vyložila děti, zůstala jsem na parkovišti, protože jsem měla hovor. Viděla jsem, jak odtamtud vy čtyři odcházíte... a viděla jsem, jak je s vámi Djuna šťastná... a v té chvíli jsem si něco uvědomila. Já nejsem její máma a nevím, jak se mám k ní chovat. Tenhle týden jsem s ní byla každý den po celý čas, co nebyla ve škole, a viděla jsem, jak zoufale postrádám rodičovské návyky... sakra, ani jsem nevěděla, na co má alergii."

"Škeble, jahody a umělá barviva," prohlásila Joey.

"Vidíš? Jsou ta takovéhle maličkosti. Geneticky jsem možná její matka, ale to ze mě nikdy neudělá jejího rodiče a zvlášť ne její mámu. To já tvá úloha, tvá a Dawsonova. Nemůžu teď být součástí jejího života. Není to fér k ní, ani k vám, a dokonce ani ke mně. Na rodiče jsem teď příliš sobecká. Možná, že až bude starší, tak mi dovolíte, abych jí vídala a poznala jí... ale teď prostě nemůžu."

"To je mi líto," řekla Joey, neschopná přijít s lepší odpovědí.

"Ne, není, to mně je to líto." Jen vstala. "Omlouvám se za všechno, do čeho jsem tě a tvou rodinu dostala. Nezasloužili jste si to."

Jen došla ke dveřím a Joey namáhavě vstala z gauče a následovala jí. "Tak a co bude teď?" zeptala se.

"Už jsem mluvila se svými právníky, právě sepisují předběžné dokumenty. V podstatě se v tvůj a Dawsonův prospěch vzdávám jakéhokoli opatrovnictví a rovněž se na ní vzdávám všech svých práv, tentokrát navždy. Až to bude všechno podepsané, můžeš zažádat o Djuninu plnoprávnou adopci. Je to na tobě, ale byla bych radši, kdybys to udělala. Za šest, osm měsíců to bude vše vyřízené."

"To je všechno?"

"Ano, Rebekka brzy dostane kopie těch dokumentů. Jen abys věděla, dnes večer se vracím do New Yorku, nadobro. Společnost kolem toho naštěstí nedělá zbytečný rozruch a letadlo mi brzy odlétá, takže musím jít." Jen otevřela dveře.

"Počkej!" zarazila jí Joey. "Nechceš se rozloučit s dcerou?"

"Ne, už není moje, nikdy ve skutečnosti nebyla." Otočila se a spěšně vykročila po příjezdové cestě.

"Jen," zavolala za ní Joey a ona se otočila. "Díky."

Jen se usmála a doběhla k čekajícímu taxíku. Joey počkala přede dveřmi, dokud auto neodjelo, pak se otočila a vrátila se do domu. Gale vyšla z kuchyně a našla jí, jak tam jen v tichosti a nehybně stojí.

"Joey, jsi v pořádku?" Joey si vytrhla se zamyšlení.

"Jo, v pořádku, jen mám nějaké neuvěřitelné novinky, toť vše."

"A jaké?"

"Vysvětlím to za minutku, nejdříve si musím zavolat." Joey se dokolébela k nejbližšímu telefonu na stolku v hale a namačkala známé číslo.

"Haló? U telefonu Rebekka Venableová," ozvalo se z druhé strany.

"Bek? Tady Joey."

"Joey, právě jsem se ti chystala zavolat, neuvěřila bys, co mi právě volal Jenin právník."

"Víš, Bek, nějak myslím, že uvěřila."

Rebekka, hledající porodnické křídlo, běžela skrze chodby zdravotnického střediska Caders Sinai. Zahnula za roh, vběhla do dveřích s nápisem 'Porodnická čekárna' a našla Paceyho, Elliota, Djunu a Holly, kteří tam nervózně poposedávali.

"Pacey," řekla a políbila ho. "Omlouvám se za zpoždění, musela jsem s těmi dokumenty jet přes celé město."

"To je v pořádku, ještě to chvíli potrvá. Bohužel by to mohly být i hodiny," odvětil Pacey zklamaně. "Takže je všechno vyřízeno?"

"Jo, všechno do posledního puntíku." Podala mu obálku. "Můžeš to dát Dawsonovi, až sem přijde."

"Dobře," odpověděl.

Náhle se tam Dawson skutečně objevil. Měl na sobě nemocniční úbor a zavázanou levou ruku. Ale rovněž měl na tváři široký úsměv.

"Jsou na světě," oznámil ostatním. "Madison Elisabeth a Kelsey Mitchell, tři kila čtyřicet sedm a tři kila dvacet devět. Joey se daří skvěle."

"Už jsou na světě? Vážně, tati?" Djuna a Elliot celý šťastní vyskočili na svého otce a on každého z nich zvedl jednou rukou.

"Ano, a teď se na ně můžete jít podívat, všichni můžete, jestli chcete." Pohlédl na Paceyho a Rebekku, kteří nadšeně přikývli, a pak na Holly, která zavrtěla hlavou.

"Myslím, že půjdu zavolat vašim rodičům a sestře paní Leeryové," řekla. "Jsem si jistá, že by to rádi věděli."

"To by bylo skvělé, Holly. Pacey a Bek, pojďte za mnou." Dovedl je skrz dveře do soukromého pokoje dál chodbou. Na posteli seděla Joey, v každé paži chovala po dítěti. Byla bledá a vypadala unaveně, ale nepopiratelně šťastně.

"Mami! Mami!" křičely děti, které se osvobodily od Dawsona a běžely ke své matce.

"Opatrně, pozor na malé," řekla jim. Rebekka se postavila za Djunu a upřela zrak na novorozence v Joeyiných pažích.

Dawson se nad tím obrázkem usmál a Pacey se postavil vedle něj. "Jsi neuvěřitelně šťastnej člověk, Dawsone," řekl.

"To jsem."

"Tady, Bek mě požádala, abych ti to dal." Pacey podal Dawsonovi obálku. Ten na ní chvíli zíral a pak jí otevřel. Vytáhl z ní nějaké dokumenty a začal je číst.

"Bek?" ozval se náhle a ona se k němu otočila. "Je to pravda?"

"Jo, všechno je, jak má být." Otočila se k Joey, "Od teď ti zbývá jen šest měsíců do doby, než budeš zákonnou matkou slečny Djuny Devonney Leeryové. Jenini právníci dnes dostali předběžné dokumenty a musíme šest měsíců počkat, až podepíše ty závěrečné, takže 18.prosince, nikdy jindy, bude vše dokonáno."

"Á, Bek, to je úžasné," řekla Joey. "Kdybych neměla plné ruce, tak bych tě teď objala."

"Zlato, proč nenecháš malé pochovat dětem?"

"Fakt?" zeptal se Elliot.

"Jistě, zlato," řekla Joey. "S Djunou si sedněte do támhletěch křesel a tatínek vám je přinese."

"Chci chovat sestřičku," řekla Djuna.

"Jmenuje se Madison," řekl Dawson, zatímco podával dítě do čekajícího náručí její sestry. Vrátil se k Joey pro svého nového syna. "Madison Elisabeth, po své tetě Bessie."

"Takže po ní to je," řekl Pacey. "A Kelsey Mitchell je po tvém otci, Elliot Dawson... no, to je jasné, ale co Djuna Devonney?"

"Devonney bylo dívčí jméno mé matky," řekl Joey tiše, zatímco sledovala všechny své děti. Elliot dělal na Kelseyho obličeje a Djuna tiše zpívala Madison. Dawson ke své ženě přistoupil a políbil jí na vlasy.

"No, a záhada je vyřešena," řekl Pacey. Pohlédl na Rebekku a naznačil jí, že by měli odejít. Pochopila ho a společně se vydali na odchod. Ve dveřích na okamžik zaváhali a Rebekka věnovala šťastné scéně poslední pohled. Pacey pozoroval její tvář plnou emocí. Bože, byla tak překrásná, měl velké štěstí.

"Rebekko," zašeptal jí do ucha, "co máš v plánu dělat po zbytek svýho života?"

Otočila se k němu a usmála se.

8

Byl to jeden z těch dnů, kterými byla Kalifornie proslavená. Červnovému časnému odpoledni vládly temně modrá obloha bez mráčku a jasný, hřejivý sluneční svit, doprovázený jemným, laskavým vánkem od moře. Po celém Los Angeles si lidé to překrásné počasí užívali, jezdili na kolečkových bruslích, procházeli se a jen si užívali společnost jeden druhého. Leeryovic rodina nebyla výjimkou.

Dnes se chystali k oslavě. Joey na zadní terase stála na židli a zavěšovala poslední výzdobu; Gale rozmísťovala po stole večírkové kloboučky; a Dawson a Mitch zaměstnávali v bazénu Djunu a Elliota živou hrou 'Kdo uplave dědovi, vyhraje'.

"Zdá se ti to rovně?" zeptala se Joey Gale, která se na chvíli na transparent 'Všechno nejlepší, Kelsey a Madison' bedlivě zahleděla.

"Ano. Je to bezvadné," oznámila a vrátila se k aranžování stolu. Když Joey slézala ze židle, zakopla při tom. S žuchnutím spadla na zem a narazila si při tom koleno.

"Au!" vykřikla bolestí.

"Jsi v pořádku?" zeptala se znepokojená Gale.

"Jo, v pohodě," odvětila Joey, vstala a oprášila si kalhoty. "Před rokem jsem porodila dvě téměř tří a půl kilové děti, myslím, že s naraženým kolenem si poradím."

Gale se zasmála. "To máš pravdu. A přidají se k nám oslavenci už brzy?"

"Myslela jsem, že počkám, až přijdou Pacey a Rebekka, tak budou Madison a Kelsey pořád ospalí, když budeme jíst dort, a zmenší se pravděpodobnost, že se do něj zaboří až po botičky." Obě ženy se společně zasmály a vtom zaslechly z bazénu výkřik 'Mám tě!'. Obě se tím směrem otočily.

"Mitchelli Leery, měl by sis raději dávat pozor!" zavolala Gale. "Nerada bych z tebe měla infarkt."

"Ano, drahá," zavolal z bazénu Mitch a potopil Elliota pod vodu.

Na terasu vyšla Holly s tácem pití. "Holly, posaď se," řekla Joey. "Vedle tebe si připadám jako lenoch."

"Jsem téměř hotová, paní Leeryová. Jen ještě dětem nakrájím ovoce."

"Díky, Holly."

Holly se otočila k odchodu. "A, Holly, až dorazí Pacey a Rebekka, tam je sem pošli."

"Ano, paní Leeryová."

Gale jim oběma nalila studené pití, pak se posadily a jaly se sledovat své drahé v bazénu. "Nemohu se dočkat, až Paceyho a Rebekku uvidím, je to téměř rok, kdy jsem je viděla naposledy," řekla Gale. "Vsadím se, že jejich dcera je úplná panenka."

"To vskutku je. Paceyho oči, Bekiny vlasy, plná Witterovic šarmu, je božská. Už flirtuje a to je jí teprve sedm týdnů."

Gale se zasmála. "No, tak v tom případě se na ní moc těším."

"Je úžasná, narozdíl od mého hrůzu nahánějícího párečku. Přísahám, že je brzy budu muset začít zamykat do klece."

"Á, batolecí roky, na ty si dobře pamatuji."

"Od té doby, co začali chodit, se dostanou všude. Jako minulý týden, Kelsey vylezl v hale na židli, z ní na římsu a shodil Dawsonova Oscara. Nechybělo moc a vážně si ublížil, vyděsilo nás to."

"Jsou jen takoví, jací jste byli vy, zvlášť Dawson. Začal chodit brzy a my ho vždy museli odhánět od zátoky. Když mu byly dva, nějak dokázal vylézt z okna svého pokoje na střechu. Předčasně mi z toho kluka zešedivěly vlasy."

"Řeč je o mně, že?" Joey a Gale se otočily a spatřily ve dveřích Paceyho s uličnickým úsměvem. Přistoupil ke Gale a políbil jí na tvář. "Jak se daří, Gale?"

"Dobře. Kde máš svou půvabnou manželku?"

"Vynáší z auta andílka."

"Fajn, chci si to dítě pochovat. Od Dawsona a Joey jsem slyšela jen chválu."

"Strejdo Pacey! Strejdo Pacey!" zvolali Djuna a Elliot z bazénu. "Pojď si s náma hrát! Musíme dědu porazit!" Pacey postavil na zem tašku, co držel v ruce, sundal si košili a boty a věnoval Joey další uličnický úsměv.

"Kdo by jim to mohl odepřít?" zeptal se, přeběhl terasu a k radosti dětí zahučel do bazénu.

"To nemůže být nikdo jiný než můj manžel," řekla Rebekka, když vešla na terasu a posadila se vedle Joey. Dětskou tašku, kterou nesla s sebou, položila na stůl.

"Á, takže to je to holčička, o které jsem tolik slyšela," zvolala Gale se zrakem upnutým na spící dítě.

"Ano, to je. Gale, seznam se s Morgan Jennifer Witterovou." Rebekka zvedla holčičku z tašky a podala jí Gale, která si jí vzala do náručí.

"Je překrásná, Rebekko." Náhle vzhlédla. "Říkala jsi Jennifer?"

Rebekka se nesměle usmála a krátce pohlédla na Joey. "Ano. Když se narodila, Jen za mnou přišla. Byla strašně naměkko a pořád jí sžírala vina za Djunu. Měly jsme dlouhý rozhovor a pár věcí vyřešily. Od té doby mi jednou volala, je to fajn, zdá se, že bychom spolu mohly vycházet."

Promluvila Joey. "Ale Djunu se nikdo kontaktovat nepokusila. Ne od té doby, co jsme podepsali závěrečné dokumenty." Povzdechla si. "Nevím, jak to bude dál, jen doufám, že se vše v dobré obrátí."

Chvíli bylo ticho a pak Joey vstala. "No, když už jsme tu všichni, tak můžeme tu oslavu odstartovat, ne?" Otočila se směrem k bazénu. "Dawsone, můžete s dětmi vylézt z bazénu, prosím?" zakřičela.

Plavci jí rychle uposlechli, vytáhli se z bazénu na dlažbu a pak se přes teplou zem rozběhli k Holly, která je zabalila do osušek. Dawson se rychle osušil, došel ke své ženě a políbil jí na tvář.

"Mohu ti s něčím pomoci, lásko?" zeptal se mile.

"Ano," odpověděla Joey. "Můžeš vzbudit dvojčata a přinést je sem."

"Jakoby to už bylo." Zamířil dovnitř, ale předtím se ještě zastavil a otočil se ke svému otci. "Můžeš mi s těmi, co nesou tvé jméno, pomoct, dědo." Mitch přikývl a zazubil se. Pak následoval svého syna do domu.

"Dawsone, počkej!" zvolala Rebekka. "Pacey, jdi s ním a vezmi s sebou Morgan, potřebuje přebalit." Rebekka se láskyplně na svého muže usmála a ten neochotně souhlasil. Zvedl svou dceru a tašku s jejími věcmi, a než následoval Dawsona do domu, po cestě zamumlal: "Jsem si jistej, že to udělala naschvál."

Ženy se zasmály. Joey se otočila ke svým starším dětem, které se navzájem šlehaly ručníky. "Djuno, Elliote, vy také jděte nahoru a převlečte se."

S obou dětí vyšla zasténání jako "Ale, mami!" a "Proč?", ale Joey jejich protesty rychle zarazila.

"Žádné odmlouvání, nahoru, hned. Nedovolím, aby na narozeninových fotkách byly mokré děti." Djuna a Elliot neochotně odešli a šoupali po cestě nohami. "A ne abyste nechali mokré plavky na podlaze, dejte je uschnout," zavolala za nimi Joey.

"Jsi rozený diplomat, Joey, neuvažovala jsi někdy o tom, že by ses dala k mírovým sborům jako vyjednavač," řekla Rebekka s úsměvem.

"Ha ha ha. Jen počkej, jednoho dne Morgan vyroste a ty taky budeš muset být za diplomata."

"Zvláště pokud je po Paceym," přidala se Gale. "Pokud se svému otci byť jen trochu podobá, tak strávíš polovinu svého života v nemocnici a druhou polovinu v ředitelně." Joey na souhlas přikývla.

Rebekka na své přítelkyně pohlédla a přes tvář se jí mihl jemný náznak paniky. "Děkuji ji vám oběma mnohokrát, právě jste mě navěky zbavily radosti z rodičovství."

Joey a Gale se rozesmály. "Jen tě škádlíme, Bek. Morgan bude skvělá a ty také. Rodičovství není tak těžké a odměna je lepší než všechno na světě." Joey upřela zrak do dálky, jako by o něčem důležitém přemýšlela.

Rebekka a Gale na ní pohlédly a čekaly, až se vytrhne z transu. "Joey? Joey?" ozvala se nakonec Gale.

Joey se znovu vrátila na planetu Zemi. Živě potřásla hlavou a vstala. "No, raději bychom sem měly nanosit jídlo." Vstoupila do domu v patách s Rebekkou a Gale, která jí propichovala pobavenými pohledy.

"Joey," zeptala se Gale, když vešly do kuchyně. "Kde jsi to předtím byla?"

"Co myslíš, byla jsem přímo tady," otočila se Joey, aby se vyhnula pohledu své tchýně, a vzala místo toho připravenou mísu s ovocem.

"Tělem možná, ale duchem na milióny kilometrů daleko. O čem jsi přemýšlela?"

"O ničem." Podala Gale tác se sušenkami. "Přestaň se o mě strachovat a vezmi to ven."

"Dobře." Rebekka také popadla jeden tác a všechny tři se vrátily ven. Zatímco se znovu a pak ještě jednou vrátily do kuchyně, Joey byla zamlklá, což ještě zvýšilo starost Gale a Rebekky. Nakonec, když už byly i poslední tácy rozmístěné na stole, Bek vykřikla.

"Už to nevydržím! Joey, očividně ti něco leží v hlavě, můžeš nám, prosím tě, říct co, než sebe, nebo tebe z frustrace zabiju!"

Joey na ně pohlédla z výrazem nechápavosti ve tváři. Trvalo to asi deset sekund, než se zhroutila do židle a poraženě vydechla. Gale a Rebekka se rovněž posadily a s napjatými dechy čekaly, co Joey řekne. Nakonec Joey zamumlala něco, čemuž tak docela neporozuměly.

"Cože?" zeptala se Gale.

Joey zvedla hlavu, podívala se svým přítelkyním do očí a řekla: "Jsem těhotná."

Rozhostilo se naprosté ticho. Gale a Rebekka tam jen seděly a nevěděly co říci. Naštěstí to za ně věděla Joey. "Asi tři měsíce, rodit budu kolem Vánoc. Proto jsme se s Dawsonem tak hnali do toho vyjet si pryč, takové poslední dobrodružství, než toho budu mít na sobě moc, jakoby čtyři děti už moc nebyly." Dawson a Joey strávili dva týdny v Evropě, zatímco Djuna a Elliot byli na táboře a dvojčata byla u Mitche a Gale.

Rebekka tiše promluvila: "Jsi šťastná?"

Joey na svou kamarádku pohlédla a na tváři se jí objevil široký úsměv. "Víc, než si umíš představit. Držet to v tajnosti mě zabíjelo." Vyskočila ze židle a jala se je obejmout. Když z domu vyšli muži společně s Djunou, Elliotem, Kelseym, Madison a Morgan, stále se objímaly.

"Helemese, copak se to tu děje?" zasmál se Pacey. "Dámská jízda?"

Rebekka se vymanila z objetí a věnovala svému muži 'pohled'. "Ne, Joey nám jen právě něco neuvěřitelného řekla, toť vše."

Dawson postavil Madison na zem a ta udělala pár klátivých, nejistých krůčků ke Gale, která jí sevřela v čekajícím náručí. "Joey, ty jsi jim řekla o..." Joey přikývla.

"Nemohla jsem si pomoct, věděly, že před nimi něco skrývám."

"Co? Co se děje?" zeptal se bezradný Pacey. Rebekka se na něj usmála a vzala si od něj Morgan.

"Myslím, že by ti to měli říct Dawson a Joey, drahý." Pacey se k nim v očekávání otočil, stejně tak Mitch.

"No, Joey je opět těhotná," řekl Dawson věcně. Pacey a Mitch na něj jen zírali, šokováni tou zprávou.

Na pár minut zavládl chaos, zatímco vzduchem létaly gratulace. Nakonec se vše opět uklidnilo a všichni se posadili k oslavě. Madison a Kelsey seděli na vysokých židličkách v čele stolu s kloboučky na hlavičkách a opatrně se rýpali v jídle před sebou. Gale na chvíli poodstoupila a sledovala je.

"Vsadím se, že vím, na co myslíš," řekl Mitch, když k ní přistoupil. "Nakolik připomínají Dawsona a Joey v jejich věku." Gale přikývla.

"Je to skoro neuvěřitelné, vypadají přesně jako oni." Byla to pravda, Kelsey se svými blonďatými kudrlinkami a lískově hnědýma očima jako by otci z oka vypadl, zatímco Madison měla Joeyiny tmavé rovné vlasy a tmavé oči. Tvořili spolu dokonalý pár.

Gale si povzdechla. "Náš chlapeček nám vyrostl," řekla smutně Mitchovi.

"Já vím," odvětil. "Ale na rozmazlování teď máme jeho děti." Políbil jí na vlasy a zezadu jí objal.

"Je čas na dort," přivolala je rukou zpět Joey. Postavila dort před dvojčata a dávala si pozor, aby byl z dosahu jejich hladových ručiček, dokud ho nenakrájí. Joey na vrchu zapálila jednu svíčku a všichni se shromáždili kolem, aby zazpívali. Pacey a Rebekka, Mitch a Gale, Djuna a Elliot, dokonce i Holly. Dawson a Joey se postavili každý na jednu stranu kolem svých dětí. Když se všichni rozezpívali, Dawson se naklonil a zlehka Joey políbil, a když se pak odtahoval, ústy naznačil 'Miluji tě'. Joey učinila totéž.

"Všechno nejlepší!..."

Tady Leeryovic rodinu opustíme, šťastné v tom červnovém dni, kdy oslavovali narozeniny dvou ze svých dětí a těšili se na příchod dalšího.

Aja Josephina Leeryová se narodila na Štědrý večer, na výročí svatby svých rodičů, a ze všech dětí z nich v sobě spojovala nejvíce. Zatímco měla matčin krásný vzhled, osobnost měla spíše Dawsonovo, více než kdokoli jiný z ostatních dětí. Ve třech letech začala svým starším bratrům a sestrám k jejich potěšení vyprávět příběhy na dobrou noc a v šesti zkoušela psát na Dawsonově počítači povídky. Byla z dětí jediná, kdo šel ve šlépějích svého otce, pročež Dawson založil produkční společnost 'Děti ze zátoky', kde spolu bok po boku pracovali mnoho let.

Djuna se k hrůze obou svých matek stala herečkou. Její vztah s Jen začal, když jí bylo sedmnáct, ale nikdy se nerozvinul tak jako ten, co měla s Joey. Věděla, že jí obě ženy milují, ale v jejím srdci byla její jedinou matkou Joey. Minulost zanechala na její duši příliš škody.

Elliot šel na Lékařskou fakultu a specializoval se na pediatrii. Jeho mladistvá povaha a dětská představivost ho u pacientů i kolegů učinily velmi oblíbeným.

Madison si vzala Darcyho Wittera, který byl o čtyři roky mladší, když jí bylo šestadvacet. Nikdy moc nepracovala, místo toho si zvolila zůstat doma a starat se o jejich rodinu, která se skládala z pěti dětí.

Kelsey se přestěhoval zpět do Capeside a učil anglickou literaturu na tamní střední škole. Žil v domě, ve kterém vyrůstal jeho otec, odhodlaný udržet vzpomínku svých prarodičů naživu. Sousedil se svým nejlepším přítelem Callumem Witterem, kolegou učitelem, který byl odhodlán učinit totéž pro své rodiče. Společně se starali ve spícím městečku o rozruch, stejně tak jako před mnoha lety jejich otcové.

Pacey a Rebekka spolu prožili jednadvacet let, než zahynuli při automobilové nehodě. Nikdy neviděli narození své první vnučky, ale byla pojmenována po své babičce. Po jejich smrti Morgan, Darcy a Callum 'adoptovali' Dawsona a Joey za své rodiče. To za nimi chodili se svými problémy a radostnými novinkami a to na ně spoléhali, že jim pomohou v jejich srdcích udržet rodiče naživu.

Dawson a Joey viděli své děti dospět a rozprchnout se do různých koutů země, potěšeni životy, které se rozhodly vést. Nikdy nebrali nic, co v životě dostali, za samozřejmé, věděli, jak blízko byli k tomu, aby nic z toho neměli. Osud jim poskytl druhou šanci a oni jí odmítli promarnit. Navzdory všem životním změnám, které je potkaly.

KONEC