Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Nový začátek

Beatriz, překlad: Petr Říhánek


Audrey vyšla na balkón losangeleského domu svých rodičů a spatřila je tam oba stát, zády se opírali o zábradlí a povídali si. Zatímco Pacey Dawsonovi něco vysvětloval, hodně gestikuloval rukama a Dawson se z celého srdce smál. Pak Dawson něco odvětil a Pacey se také rozesmál. Plácli si dlaněmi. Audrey zavrtěla hlavou a vydala se k nim.

"Ahoj, kluci," řekla zvesela.

"Ahoj," odvětil Dawson.

"No, jestlipak to není má holka, Audrey Liddelová...?"

"Ta a žádná jiná, zlato," odvětila a políbila ho.

Dawson na ně pohlédl a usmál se. Byli skvělý pár. Léto strávené s nimi byl opravdu zážitek. S těmito dvěma kolem se člověk nikdy nemohl nudit. Ani náhodou. A když už byl u toho...

"Víte co?" řekl jim. "Jen jsem vám chtěl říct, že tohle bylo jedno z mých nejlepších lét vůbec. Díky, lidi."

"Áááá," řekla Audrey, objala ho kolem ramen a pevně ho sevřela. "To je tak sladký. Díky."

Pacey na něj pohlédl a usmál se. "Já taky, chlape. Já taky."

Audrey se podívala z jednoho na druhého a pak pohlédla do dálky.

"Panebože, není to nádherný?"

Slunce zapadalo a zahalovalo všechno do zlatého hávu. Tři přátelé tam jen tak v tichosti jeden vedle druhého stáli a v duchu dávali Los Angeles sbohem.

*****

"Doma, zpátky doma," pomyslela si, když vystoupila z autobusu. Z Paříže do Bostonu a následně do Capeside to byla dlouhá a vyčerpávající cesta, ale když teď konečně dorazila do města, cítila se mnohem lépe. Vyndala si z autobusu tašky a brzy zaslechla příjezd auta. Její sestra a Boddie zaparkovali vedle ní. Zvedla tašky a došla k nim.

"Joey!" vykřikla Bessie a pevně jí objala.

"Bessie, lámeš mi žebra," odvětila Joey.

"Promiň." Bessie trochu povolila objetí, ale nepustila jí. "Jsem moc šťastná, že jsi zpátky."

Joey se usmála a políbila jí na tvář. "Já taky".

Bessie jí konečně pustila a pak jí objal Bodie.

"Vítej zpátky. Nebo bych měl říct 'Bienvenue'"?

Joey se zasmála a sklonila se, aby políbila a objala Alexandera, který jí okamžitě požádal o dárek. Řekla mu, že mu ho dá, až se dostanou domů, takže jí vzal za ruku a pokoušel se jí dotáhnout do auta.

"Dobře, dobře, chápu. Pojeďme," zasmála se a Bessie a Bodie jí pomohli naložit zavazadla.

"Tak povídej, jaký to bylo, Joey? Měla ses dobře? Povídej a nic nevynech!"

"Bože, Bessie, nemohla jsi alespoň počkat, až bude doma a dá si sprchu nebo tak?" zeptal se Bodie.

"To nic," řekla Joey a nastoupila do auta, kde si jí Alex sedl na klín. "Musím ti toho tolik říct!"

*****

"Mami," zavolal, když vešel do domu. "Mami, jsi tu?"

Vyšel se nahoru a položil tašku na postel. "Můj pokoj," pomyslel si, zatímco se rozhlížel po místnosti. Každým rokem mu ten pokoj připadal menší a menší. Zaslechl, jak se dole otvírají dveře.

"Mami?" řekl, zatímco scházel dolů, aby se s ní setkal.

"Ach, zlato, kdy jsi přijel? Myslela jsem, že než se sem dostaneš, mám dost času, abych ti uvařila oběd."

"To nic, mami," řekl jí a objali se. "Právě jsem přijel, rozhodli jsme se přijet dřívějším vlakem, než jsme původně plánovali."

"Měl jsi mi to říct," odvětila a láskyplně ho pohladila po vlasech, zatímco si vzal do náručí Lily.

"Ahoj, Lilian," řekl jí. "Jak se má moje malá sestřička?"

Když jí mírně povyhodil do vzduchu, zasmála se.

"Ta-ta," řekla. Dawson se s pokleslou čelistí podíval na svou matku a pak se šťastně usmál. Gale se zasmála, zavěsila se mu za ruku a odvedla ho do kuchyně.

"Jsme moc šťastné, že jsi zpět."

*****

Joey se vysprchovala, zatímco se Bessie postarala o její tašky a vybalila je. Když nakonec Joey vyšla z koupelny, všechno bylo téměř hotové.

"Bessie, to jsi nemusela."

"Vím, že jsi unavená, Joey, o nic nešlo."

"Díky."

Posadila se na postel a Bessie se posadila vedle ní.

"Jsem moc ráda, že sis to tak báječně užila, Joey! Konečně sis splnila sen!"

"Jo, tak bys to mohla říct," řekla Joey s poloúsměvem.

Chvíli bylo ticho a pak Bessie položila tu velkou otázku.

"Takže... vy dva... mluvili jste spolu přes léto?"

"Ano, mluvili. Ne tak často, jak bysme rádi, ale jo, mluvili jsme spolu."

"Aha, a...?"

"A budeš si muset počkat. Stejně jako já."

Bessie jí pohladila po ruce. "Dobře, začnu dělat oběd, protože se tu má brzy objevit několik hostů. Ale promluvíme si o tom později. Teď tě nechám se obléct, jo?"

"Jo," řekla Joey a Bessie odešla z pokoje. Joey přistoupila k své příruční tašce, té, kterou s sebou měla v letadle. Bessie jí neotevřela. Joey tak učinila a vyndala z ní zarámovanou fotografii. Byli na ní ona a Dawson. Stáli vedle sebe a Dawson měl ruku kolem jejího pasu. Byla vyfocená těsně před jejich maturitním plesem, kde se s ní Pacey rozešel a Gretchen se rozešla s Dawsonem. Zavrtěla hlavou, usmála se a položila fotografii na noční stolek. Měla jí při sobě celé léto a byla to její jediná útěcha, kdykoli se cítila sama. Protože i když byla konečně v Paříži a byla z toho šťastná, byly okamžiky, kdy se jí velmi stýskalo po domově... a po něm.

*****

Gale pobíhala z jednoho kouta kuchyně do druhého. Nedovolila Dawsonovi, aby jí pomohl, chtěla jen, aby jí pověděl všechno o Los Angeles a jak se tam měl. Dawson jí to vyprávěl, zatímco si hrál s Lily.

"Měl jsem se skvěle, mami. Všechno bylo bezvadný. Nejdřív jsem měl nějaký trable s Oliverem, protože on je, víš... 'dost zvláštní', ale nakonec jsme je urovnali. Vrátil se do Bostonu a začal pracovat na novým scénáři, protože to mu jde nejlíp, ale vystupování na veřejnosti... zapomeň na to. Když už o tom mluvím, budu mu muset pozdějc zavolat. Takže jsem tam mluvil s pár lidma a hodně jsem se naučil. Myslím, že tenhle výlet za to fakt stál a je začátkem něčeho. Kromě toho tam se mnou byli Pacey a Audrey a tím to bylo ještě lepší."

"To moc ráda slyším, zlato," řekla Gale. "A co... zbytek vaší party?"

"No, vím, že Jen se z New Yorku vrací přímo do Bostonu a s rodiči to nebylo tak špatný, jak si myslela. Pacey a Audrey se mnou přijeli do Capeside, protože se během léta rozhodli, že Pacey představí Audrey Witterovým. A Jack je v Bostonu, víš, nakonec nikam nejel. Netuším, jestli babička Jen je nebo není doma, poslední dobou podle Jen tak trochu zdivočela, protože kdykoli jí Jen volala, tak nikdy doma nebyla."

Oba se při myšlence na zdivočelou babičku zasmáli... Lidé se prostě mění a ona se toho naučila od Jen tolik jako Jen od ní.

"A... Joey?"

"Joey?"

"Ano, víš, ta dívka s hnědýma očima, ta, kterou... znáš celý svůj život."

"Jo, tahle Joey," povzdechl si Dawson a sklopil zrak k Lily, která si na podlaze hrála s nějakými hračkami.

"V obchodě jsem potkala Bodieho. Říkal, že už je doma. Přijela dnes brzy ráno."

Dawson přikývl, ale neřekl ani slovo.

*****

Joey vešla do kuchyně, kde Bodie a Bessie připravovali oběd.

"Ahoj!" zvolal Bodie.

"Ahoj," odvětila a přistoupila k nim blíže, aby viděla, co vaří. "Tak co je na dnešním menu, pane šéfkuchaři?"

Bodie se zasmál a řekl jí to.

"To zní skvěle, jsi v tom fakt dobrej, už jsem ti to někdy řekla?"

Bodie vypadal pobaveně a překvapeně. Rovněž tak Bessie, která na Bodieho zpoza Joey pozvedla obočí.

"Ne, nikdy jsi mi to neřekla, takže... díky. Opravdu si toho vážím."

"Bezva," usmála se Joey. "Protože jsem ti přivezla něco, o čem jsem si myslela, že by se ti mohlo hodit."

Pak mu podala dárek. Bodie si usušil ruce a dychtivě si ho s úsměvem vzal. Došel ke stolu, následován Bessie a Joey, a otevřel ho. Byla to kniha o francouzské kuchyni s povídáním, recepty, ilustracemi a spoustou dalšího.

"Teď si můžeš rozšířit obzory," řekla Joey šťastně.

"Joey, to je... skvělý. Úžasný. Mockrát děkuju," řekl Bodie a objal jí.

"Není zač," odvětila trochu rozpačitě Joey.

"A kde je můj?" zeptala se jí Bessie.

Joey obrátila oči v sloup a řekla: "Nechtěla bys toho náhodou nějak moc?"

Ale okamžitě vyndala z kapsy sametovou krabičku. Bessie si jí vzala a rychle jí otevřela. Našla v ní překrásný řetízek se zavěšeným písmenem 'B' z bílého zlata.

"Panebože," řekla. "Joey, to jsi neměla... panebože."

"Páni," hlesl Bodie.

"V pohodě, Bessie, věř mi, nebyl tak drahej, jak vypadá," odvětila Joey ve snaze Bessie uklidnit. "Jinak bych nemohla koupit dárek pro každýho. Mám dárky pro Audrey, Paceyho, Jen, Jacka..." Náhle se odmlčela.

"...Dawsona," dokončila za ní větu Bessie.

A Dawsona. Hledáním jeho dárku strávila celý den. Věděla, že se začal blíže zajímat o toho francouzského režiséra. Říkal, že mu evropská filmografie otvírá nové obzory a tak se rozhodla, že najde něco zvláštního a jedinečného, co by se toho režiséra týkalo, a dá mu to.

"Když o něm mluvíme, při nákupech na oběd jsem potkal Gale. Dawson se má domů vrátit během následujících pár hodin."

Bessie a Bodie na Joey pohlédli, ale ta se jen usmála. Když viděli nedostatek její reakce, pohlédli na sebe a vrátili se k vaření.

*****

Po sprše si Dawson konečně vybalil tašky, zatímco jeho matku stále zaměstnávala příprava oběda. Na dně jedné tašky měl pár věcí, které z Los Angeles přivezl Lily a matce. Vyndal je a položil na stůl, aby jim je později dal. Měl také dárek pro Joey. Našel ho v jednom velmi malém, téměř schovaném knihkupectví. Utratil za něj téměř jmění. Sedl si na postel a opatrně ho vzal do rukou. Byla to kniha. Velmi staré a překrásné vydání 'Malých žen'. Věděl, že už ho nějakou dobu chtěla. Od té doby, co začala psát, také nalezla novou vášeň pro sbírání starých knih. Říkala, že se jí líbí, jak voní a jaké jsou na dotek. Ale nikde nemohla najít staré vydání 'Malých žen'. Položil balíček na noční stolek a upřel zrak na telefon. Měl by jí zavolat? Vzal do rukou sluchátko a jeho prsty už téměř namačkaly číslo. Ale neudělal to. Možná bylo příliš brzy. "Taky tě miluju." Možná to bylo jen něco, co řekla ve vypětí toho okamžiku a teď toho litovala. Možná si v Paříži někoho našla a uvědomila si, že ve skutečnosti to s ní nechtěla dát zase dohromady. Když spolu párkrát telefonovali, říkala mu, že jí chybí, ale nikdy už pak nemluvili o lásce. Možná jí chyběl jen jako kamarád... možná... možná... strašně to bolelo, když se jí tenkrát večer pokusil políbit a ona ho odmítla. Nic takového už nikdy nechtěl pocítit. Frustrovaně potřásl hlavou a sešel se dolů najíst.

*****

Joey seděla na verandě, koukala na obzor a myslela na Paříž. Paříž byla překrásná. Vzpomínala, jak poprvé spatřila Eiffelovu věž, Vítězný oblouk, Notre Dam, na její první projížďku po Séně... všechno bylo tak dechberoucí a nepřipadalo jí možné, že ona, Joey Potterová, to konečně dokázala, že tam konečně byla. Nikdy na to nezapomene. Ale tady byla doma. Tady vyrůstala. Tady se odehrála většina nejdůležitějších okamžiků jejího život. A za nic by to nevyměnila. Jiná místa se pro ní stanou důležitá, jako Boston, který se stal jejím druhým domovem, ale tady... tady bude vždy doma. Ani sto Paříží by nedokázalo domov nahradit. Jestli se toto léto něčemu přiučila, po té, co si vyplnila jeden ze svých největších snů, bylo to toto. Dokázala to a byl to úžasný pocit. Ale nezměnilo to její život, neposkytlo to žádné odpovědi, ani jí to neučinilo šťastnější. Na tom musela pracovat každý den svého života, hezky krůček po krůčku. Zavřela oči a nechala si teplým sluncem pohladit tvář. Konečně cítila, že dosáhla vnitřního klidu, konečně si rozuměla. Stejně jako si před létem uvědomila, že Dawson dělá její život lepším a ne horším, nyní si uvědomila, že je konečně šťastná sama se sebou a s místem, odkud pocházela. Aniž se toho všimla, usmála se pro sebe a pohlédla přes vodu k domu na druhé straně zátoky. K Dawsonovu domu. Úsměv se rozšířil. Po chvíli přemýšlení zamířila do domu do svého pokoje a něco si tam vzala. Pak vyběhla z domu.

Bessie jí viděla, ale nic neřekla, jen se pro sebe usmála.

*****

Dawson nesl Lily, která byla hluboko ponořena do spánku, a v tom někdo zaklepal na dveře.

"Půjdu tam, zlato, neboj!" zvolala Gale z kuchyně, kde myla nádobí.

"Dobře," odvětil Dawson. Vyšel po schodech nahoru a kolébal při tom Lily v náručí.

Slyšel, jak matka s někým mluví, ale nevěděl, kdo to je. Vešel do Lilyna pokoje.

"Dobře Lily, jsme tady. Hezky se prospinkej, jo?" pošeptal jí do ucha.

Lily jen mírně zasténala a začala si s ještě větší energií cucat palec. Dawson se usmál a rozhlédl se po pokoji po dudlíku. Našel ho pod polštářem. "Samozřejmě," pomyslel si a obrátil oči v sloup. Opatrně ho vložil Lily do úst a políbil jí na čelo. Pak jí položil do postýlky. Pomyslel si, že už jí brzy budou muset vyměnit za menší postel. Tak rostla... Odhrnul jí vlasy z čela a chvíli se na ní díval. Uvádělo ho v úžas, kolik něžnosti cítil pokaždé, když jí byl nablízku, tato vřelá emoce vydržela ještě nějakou dobu po té, co cítil její tělíčko blízko svého, po té, co jí viděl si hrát, se smát... ten pocit nikdy nic nenechat jí ublížit, pocit čisté lásky. Pomyslel na to, že jeho otec to k nim také nejspíše cítil. Dawson se usmál. Láska. Nejsilnější emoce ze všech. Když člověk někoho miluje, když někoho opravdu miluje, přináší to s sebou spoustu odpovědnosti i spoustu bolesti a člověk se bojí, protože chce, aby ten někdo byl šťastný, byl v pořádku, musí mu dát všechno, aby se sám cítil dobře. Ať už je tou osobou sestřička nebo někdo jiný. Ten pocit je stejný. A bez ohledu na to, co se děje, nikdy nezmizí. Je s vámi navždy. Obrázek Joey, jak mu před létem na letiště říká, že ho také miluje, mu podruhé toho dne vstoupil do mysli. Musí jí zavolat. Musí to zjistit. Nic jiného nemohl dělat, musel to vědět. Láska také znamená podstupování rizik. Otočil se... a ona tam stála, přímo ve dveřích.

Zadržel dech a srdce mu poskočilo.

Její oči si ho prohlížely, její pohled byl intenzívní, zvědavý... a něžný, to vše najednou.

"Ahoj, Dawsone."

*****

"Ahoj, Dawsone."

"Ahoj... já... já jsem nečekal, že tě tu uvidím."

"To se vsadím," zasmála se. "Vypadal si s Lily tak roztomile. Neměla jsem to srdce do toho vstoupit," řekla, došla k postýlce a postavila se vedle Dawsona. Natáhla ruku a dotkla se Lilyny tváře. Pak s širokým úsměvem pohlédla na Dawsona. "Tak vyrostla," zašeptala.

Nemohl si pomoci a hrdě se usmál. "Já vím. Dokonce už teď říká pár slov," zašeptal.

Krátkou chvíli na sebe jen hleděli, pak se Dawson pohnul ke dveřím. Když vyšli z pokoje, Dawson za nimi opatrně zavřel dveře a otočil se, přičemž málem vrazil do Joey, která stála přímo za ním a pokoušela se naposledy pohlédnout na spící Lily. Joey se usmála, omluvila se a o krok ustoupila.

"Právě jsem se chystal ti zavolat."

"To je dobrý, Dawsone, nepotřebuju žádný vysvětlení. Vím, že jsi přijel dýl než já a já jsem právě dokončila vybalování a tak všechno, takže se nic neděje."

Přikývl a nevěděl, co říci dál.

"Tak jaký jsi měl léto?" zeptala se Joey.

"Skvělý, fakt jsem si ho užil. A ty?"

"Taky skvělý," řekla a kývla hlavou, aby svojí odpověď zdůraznila. "Takhle jsem si v životě ještě neužila, ale... já nevím, prostě... jsi mi chyběl," řekla a pohlédla mu do očí.

Dawson cítil, že se mu začínají potit ruce. "Taky jsi mi chyběla. Hodně." Zhluboka se nadechl a pokračoval: "Protože, víš, nemoh jsem přestat myslet na to, co se stalo na letišti, co jsi řekla..."

"Já taky ne." Nádech... bylo to teď nebo nikdy. Takže mu pohlédla do očí a...

"A řeknu to ještě jednou: Miluju tě, Dawsone. Já...," pokrčila rameny a jemně se zasmála. "Já tě prostě miluju, celým svým srdcem. Víc něž cokoli jinýho na světě, chci s tebou být, a jestli se u tebe něco přes léto změnilo..."

Ale Dawson jí pak prostě objal a už nebylo potřeba nic dalšího říkat. Zatímco se drželi, políbil jí na vlasy. Ani jeden z nich nebyl schopen mluvit. Joey mu spočinula hlavou na rameni a Dawson si přivoněl k jejím vlasům a pohladil je. Když se konečně odtáhli, měli v očích slzy. Dawson jí odhrnul vlasy z tváře. Takto jí padaly přes oči už od té doby, co byla malá holka. Měl pocit, že toto gesto dělal celý svůj život. A možná, že ano.

"Něco jsem ti přivezla," řekla, hlas stále plný emocí, a podala mu dárek.

"Počkej, taky pro tebe něco mám," řekl, vzal jí za ruku a odvedl jí do svého pokoje.

Stejně jako vždy, byl pro Joey vstup do Dawsonova pokoje jako vstup do nějakého alternativního vesmíru, kde existovali jen oni dva, kde bylo vše možné a kde se naplňovaly šťastné konce. Neochotně pustila jeho ruku a dívala se, jak něco vzal z nočního stolku.

"Tady," řekl. "Doufám, že se ti bude líbit."

"To já taky," řekla, podala mu dárek a on si ho konečně vzal.

Oba se posadili na postel a otevřeli dárky.

"Páni...," řekl Dawson.

"Dawsone...," bylo vše, co dokázala říci.

Pohlédli na sebe a usmáli se.

"Je to stoprocentně přesná reprodukce původního scénáře," řekla Joey.

"A v téhle jsou stoprocentně přesný reprodukce ilustrací z originálu."

Zasmáli se a znovu pohlédli na dárky, pořád jimi uvedení v úžas. Náhle se k němu Joey naklonila a váhavě ho políbila na koutek úst.

"Díky," mile zašeptala.

"Není zač," odvětil rovněž šeptem.

Na okamžik se jejich pohledy spojily a Dawson pohlédl na její ústa, zatímco Joey hleděla na jeho. Dotkl se její tváře a Joey zavřela oči a opřela si hlavu o jeho dlaň. Dawson opřel své čelo o její a zavřel oči. Znovu otevřeli oči, pohlédli na sebe a usmáli se. Nejdříve to byl nepatrný úsměv, jak se pokoušeli zpracovat, co se právě stalo. Vrátili se z prázdnin... a vrátili se jeden k druhému. Pak nepatrné úsměvy přešly v široké, šťastné, které nemohli zadržet, ani kdyby chtěli. Dawson vzal Joey za ruku a propletl své prsty s jejími. Odkašlal si.

"Takže, Joey Potterová, vyšla by sis.... vyšla by sis se mnou dneska večer na rande?"

Joey se usmála a skousla si ret.

"Budu více než šťastná, Dawsone Leery."

"Bezva," řekl a Joey se zasmála. "To je prostě skvělý!"

Zatímco se oba smáli, pevně jí držel. Jak dlouho na tohle čekali? Skutečně se to dělo? Nastal konečně ten správný čas?

"Takže... vyzvednu tě v pět, jo?" zeptal se Dawson.

"To zní dokonale," odvětila Joey.

"Dobře."

"Dobře."

A pak se to stalo. Naklonila se pro polibek a Dawson vzal její tvář do dlaní. Myslela si, že je to další z letních fantazií. Ale byla to skutečnost. Byla to skutečnost. Byla doma a byl tam on. S ní. Držel jí. Líbal jí. Když se jeho rty dotkly jejích, zachvělo se jí v páteři. Pevně ho objala.

Ty oči, ty její nádherné oči. Když se naklonil, aby jí políbil, všechno jako by se zpomalilo. Cítil její dech, viděl, jak se na něho dívá, a pak pocítil chuť jejích rtů. Nejdříve to byl váhavý polibek. Ale postupně se do něj dostával. Pak ho pevně objala. Polibek se prohloubil a srdce mu poskočilo.

Když polibek nakonec přerušili, nemohli ani dýchat. Tak tam chvíli zůstali a pokoušeli se uklidnit. Vychutnávali si přítomnost jeden druhého, dech jeden druhého a usmívali se. Později se znovu vzali za ruce a sešli dolů.

"Asi bych se měla jít rozloučit s tvou mámou."

"Asi jo," řekl, usmál se a políbil jí na tvář.

Pohlédla na jejich ruce a pak zpět na něj. Dawson se jen usmál a vešli do jídelny.

"Mami?" Gale seděla na pohovce. Otočila se, aby se na ně podívala.... a usmála se. Drželi se za ruce, dívali se na ní, jako by čekali na povolení nebo něco takového. Vypadali nervózně, ale ne váhavě. Byli tak mladí, tak zamilovaní... nemohla si pomoci a pomyslela na Mitche a sebe, když byli v jejich věku... "Ach, Mitchi, kde jsi? Kéž bys teď mohl vidět tvář svého syna. Úplně září štěstím."

"Mami, Joey ti chtěla dát sbohem, než odejde."

Gale se zvedla z pohovky a došla k nim. "Sbohem? No, tohle není sbohem, že?" řekla a něžně na ně pohlédla. Usmála se na Joey a cítila, že se jí v koutku očí formují slzy. Pak jí pevně objala. "Vítej zpátky, Joey. Jsem moc ráda, že jsi konečně tady."

Joey zvlhly oči. Gale pro ní vždy byla speciální, jako druhá matka. A věděla, že myslí upřímně každé slovo, které říká. Věděla, že jim dala své požehnání.

"Děkuju vám. Taky jsem šťastná, že jsem doma."

Když přerušili objetí, Gale si utřela slzu z okna a Joey rovněž. Usmáli se na sebe a Gale před odchodem z pokoje pohladila Dawsonovu tvář.

"Půjdu se kouknout na Lily."

Zatímco šli ke dveřím, Dawson dal ruku Joey kolem ramen a políbil jí na vlasy.

"Tvá matka je skvělý člověk."

"Já vím."

Usmáli se na sebe.

"Takže... uvidíme se pozdějc."

"Hmm," řekla Joey a naklonila se, aby ho políbila.

"Víš co?" zeptal se Dawson mezi polibky. "Ještě jsme ani nebyli na schůzce, Joey Potterová. Tohle je špatné, opravdu špatné."

"Prostě porušme pravidla, buďme divocí," řekla Joey.

Oba se zasmáli.

"Ahoj."

"Ahoj," řekl Dawson a sklonil se k dalšímu polibku.

Když odešla, na chvilku se opřel o dveře. Byli spolu. Spolu. Konečně. Usmál se a vyběhl po schodech do svého pokoje.

*****

Pacey a Audrey šli od domu Witterových k Potterovic motelu. Audrey tam, jak jen to šlo, zavolala, aby zjistila, jestli je tam Joey. A byla. Řekla jim, ať se staví kolem čtvrté, protože možná bude potřebovat s něčím pomoct. Na cestě tam se Pacey pokoušel zjistit, jaký dojem udělala na Audrey jeho disfunkční rodina. "Šílíš z nich hodně nebo ne tak hodně?" zeptal se.

"Pacey, v létě ses seznámil s mýma rodičema. Vlastně jsi s nima strávil dost času na to, aby uvrhli v šílenství dvě zdravý mysli, jako je ta tvoje. Když srovnám svou rodinu s tvou, nevím, která je horší."

"Takže se mou souhlasíš, myslíš, že to naši nemaj v hlavě v pořádku, viď?"

"Já jen říkám, že... Koukni, tvůj táta je trošičku hrubej, ale nemyslím si, že to myslí špatně. Tvá matka vypadá mile, jde jen o to, a promiň, že to říkám, ale nemá o věcech kolem sebe ani páru."

"Jo, já vím, má nepříjemnej zvyk ignorovat věci, s kterýma se prostě nechce potýkat."

"Jako jsou holky jejího chlapečka."

Pacey se zastavil a objal jí. Audrey spočinula hlavou na jeho rameni a ušklíbla se.

"No, tvůj otec taky nevypadal zrovna šťastnej, že mě poznává, co? Ale kdo by ho vinil. Když se mě začal ptát, co studuju, čím chci bejt... věděla jsem, že jsem ztracená."

Audrey si povzdechla a začala si hrát s Paceyho košilí.

"Když se mě během oběda vaši zeptali, odkud pocházím, a já řekla, že z Beverly Hills, ihned mě oškatulkovali jako 'nejrozmazlenější holku všech dob'."

"Jo, a Dougie byl fakt nápomocnej, když se zeptal, co taková bohaté holka jako ty dělá s lemplem jako jsem já," řekl Pacey se smutkem v hlase.

Audrey k němu vzhlédla, usmála se a pohladila ho po tváři. "Prostě je nebudem poslouchat. Vlastně je nepotřebujem, víš? Můžou si s těma všema jejich pochybnýma představama táhnout k čertu. Neznaj nás a absolutně..." Políbila ho. "... stoprocentně..." Další polibek. "... se mýlí. Dokážem jim to." Poslední polibek.

"Ano. Dokážem," řekl Pacey a odhodlaně přikývl. "Uvidí, jak moc se mýlí."

"Jo," odvětila Audrey nadšeně. "Oni jsou nuly."

"Ano, to jsou. Ubohý ztracený duše..."

"Blázni," řekla a oba se zasmáli. "A ty víš, že tě stejně miluju," řekla s vyzývavým úsměvem.

"Vážně? Ty mě miluješ?" řekl Pacey a otřel svůj nos o její.

"Ano, miluju," usmála se. Pacey jí hluboce a pomalu políbil.

"Pacey?"

"Hmmm?" zamumlal proti jejím rtům, zatímco jí stále líbal.

"Joey, vzpomínáš?"

"Aha," řekl a políbil jí na krk. "Kašleme na Joey, pojďme někam."

Audrey obrátila oči v sloup a usmála se. "Pacey!"

Zasténal a políbil jí na nos. Pak si povzdechl: "Dobře, tak pojďme. Sakra. Ale dlužíš mi to."

Zasmála se. "Budu na to myslet."

Než se opět vydali na cestu, ještě jednou se políbili. Pak chvíli v tichosti šli, než promluvil Pacey.

"Proč mám pocit, že to má něco společnýho s Dawsonem?" zeptal se Pacey a vzal Audrey za ruku.

"Už jsem ti někdy řekla, jak jsi chytrej?" zeptala se Audrey a políbila ho.

"Mmmmm, ne dost často" odvětil Pacey.

Audrey ho plácla po zadku a Pacey se zasmál. "Teď vážně," řekla. "Taky mám ten pocit. Myslíš, že to bude něco dobrýho nebo něco špatnýho?"

"Já nevím, fakt nevím. Chci říct, že mluvíme o Dawsonovi a Joey."

"Tak, tak," přikývla Audrey.

"Víš co?" řekl Pacey, když o tom chvilku přemýšlel. "Myslím, že bysme měli rozdělit síly."

Audrey na něj nechápavě pohlédla.

"Jo, myslím, že půjdu vyzpovídat Dawsona a ty půjdeš vyzpovídat Joey."

Audrey mu věnovala ďábelský úsměv. "No, to zní skvěle, 'Machiavelo'."

Pacey se zasmál a pokračovali v chůzi, než se Pacey zastavil.

"Dobře, tak jsme tady, tady se naše cesty rozdělujou. Víš, jak se odtud dostaneš k Potterovic motelu?"

Audrey se rozhlédla a ukázala jedním směrem. Pacey přikývl. "Pálí ti to, navzdory tý blonďatý hřívě."

Audrey ve směšném gestu otevřela ústa a předstírala, že ho praští, ale Pacey jí jen chytl za pas, přitáhl si jí blíže a políbil jí. Po polibku Audrey nadále předstírala, že je naštvaná, a zamračila se na něj.

"Sejdeme se pozdějc."

"Dobře, zavolej mi, až skončíš," usmála se Audrey.

"Dobře." Ještě jednou jí políbil. "A nezapomeň, že mi dneska ještě něco dlužíš."

Rychle ho políbila a vyrazila k Potterovic motelu. Pacey se usmál a vyrazil k Dawsonovu domu.

*****

Dawson pohlédl na své oblečení, které nyní všechno bylo na jeho posteli. Frustrovaně si povzdechl a Gale obrátila oči v sloup. Se založenýma rukama se opírala o rám dveří a už nevěděla, co mu má říct. Našel něco špatného na každém oblečení, které si dosud vyzkoušel: příliš velké, příliš malé, příliš tmavé a tak dále. Když jí požádal o pomoc se schůzkou s Joey, šťastně bez váhání souhlasila. Ale teď... uf! Tak trochu toho litovala.

"Bože," řekl Dawson. "Potřebuju pomoc. A to myslím vážně."

"Dawsone?" Dawson se otočil a spatřil vedle Gale stát Paceyho.

"Pacey!" zvolala Gale. "Díkybohu, že jsi tady, zachránil jsi mi život. Vzdávám to. Je celý tvůj," řekla a zmizela.

"Mami?" hlesl zmatený Dawson.

"Dobře, dobře, dobře..." Pacey si zamnul ruce, prošel kolem Dawsonovi postele a převzal nad situací kontrolu. "Tohle bude prča."

Dawson vzhlédl ke stropu a zeptal se: "Žádám tě o pomoc a ty mi pošleš tohle?"

"Nech mě hádat," ignoroval Dawsona Pacey. "Rande se slečnou Potterovou?"

Věnoval Dawsonovi roztomilý úsměv. Dawson na něj pohlédl, zhroutil se na postel, zakryl si tvář rukama a zasténal. Pacey se jen zasmál. Náležitě si to užíval.

*****

Joey stála před zrcadlem, v jedné ruce krémové šaty, v druhé černé kalhoty, a pokoušela se rozhodnout.

"Takováhle je posledních třicet minut?" zašeptala Bessie Audrey do ucha.

"Bessie, slyšela jsem tě. Jestli si myslíš, že ne, tak se mýlíš, a jestli si myslíš, že je to sranda..."

"Dobře, dobře." Audrey k ní přistoupila a dala jí ruce na ramena. "Nádech, výdech, nádech, výdech..."

Joey zavřela oči, nebyla si jistá, jestli by měla ztrácet čas tím, aby jí praštila, nebo by se měla jen soustředit na to, co dělá, a ignorovat jí. Nakonec se rozhodla pro druhou možnost.

"Vy dvě mi vůbec nepomáháte. Tohle je pro mě nejdůležitější okamžik za několik uplynulých let a vy si ze mě jenom děláte srandu. A tohle není sranda, já..."

"Joey, Joey, Joey, zajdo, mi si z tebe neděláme srandu, jde jen o to, že... jsi trochu..."

"Hysterická," dokončila za ní větu Bessie.

"Víc než to... jen krůček od mdlob nebo tak." Joey jí probodla očima. "Musíš se uklidnit, nebo žádný rande nebude. Vždyť přece mluvíme o Dawsonovi, viděl tě ve všech vydáních, dobrých i špatných."

"Já vím," odvětila Joey a sedla si na židli s oblečením stále v rukách. "Ale chci, aby si pamatoval, jak budu dneska vypadat. Chci, aby se za deset ohlíd zpět a přesně si pamatoval, co jsem měla na sobě a... a tak všechno. Chci, aby tohle rande bylo výjimečný."

"Joey," řekla jí Bessie, "bude si to pamatovat. No tak, je to Dawson. Jsem si jistá, že si pořád ještě pamatuje, co jsi měla na sobě na vaší úplně první schůzce."

Joey se usmála, protože ona si to pamatovala. Pamatovala si z toho dne všechno.

"Haló? Joey? My jsme pořád tady," zvolala Audrey a zamávala na ní.

Joey se v židli zhroutila, zavřela oči a povzdechla si.

*****

"To nemyslíš vážně," řekl Dawson Paceymu s předstíraným smíchem, když mu Pacey navrhl, aby si vzal bledě oranžové tričko a zelené kalhoty. Pacey pozvedl obočí, jako by se ptal: "Proč ne?". Dawson si rukou rychle pročísl vlasy. "Tohle nepůjde, nemám nic v čem bych šel na rande."

Pacey zavrtěl hlavou a pokoušel se ovládnout. "No tak, Dawsone! To není pravda! Máš tady... asi tak... kolik? Tisíc košilí a triček a skoro stejně tak kalhot, musí tu bejt něco vhodnýho, vím to."

"Já prostě nevím... chci si vzít něco elegantního, ale ne moc elegantního... a nejsem si jistej, co si obleče ona... možná bude oblečená úplně běžně, vždyť to přece není naše první rande, ačkoli od toho posledního už uplynula dlouhá doba, ale už jsme si vyšli ven milionkrát, někdy sami, někdy s více lidma, a já-já prostě... nemůžu uvěřit, že jsem takhle nervózní, protože..."

"Audrey?" Dawson se otočil a spatřil, že Pacey mluví do mobilu. "Ahoj, můžeš mluvit? (...) Dobře, potřebujem tu nějakou informaci. Co si Joey vezme na sebe? (...) Mmmmm, chápu... (...) Jo, tady máme stejnej problém (...) Aha (...) Dobře, chápu. Díky. Uvidíme se za chvíli." Pacey zavěsil a pohlédl na zmateného Dawsona.

"My máme špióna?" zeptal se Dawson.

"No... chtěl jsi ňáký info nebo ne?"

Dawson pohlédl na postel a zpět na Paceyho. "Spusť."

*****

Joey si oblékla šaty. Audrey jí vykartáčovala vlasy a Bessie se ujistila, že šaty všude dokonale sedí.

*****

Dawson se pokoušel rozhodnout mezi dvěma kravatami. Pacey na jednu ukázal a Dawson si nechal tu druhou. Pacey obrátil oči v sloup.

*****

Joey se jemně nalíčila.

*****

Dawson si vzal ze židle sako, oblékl si ho a Pacey mu ukázal zvednutý palec.

*****

Joey se usmála na svůj odraz v zrcadle. Audrey si vesele poskočila a Joey jí v zrcadle probodla očima.

*****

Dawson si stoupl před zrcadlo. "Dobře, kámo," řekl Pacey s rukama na Dawsonových ramenou. "Tohle je okamžik pravdy." Dawson si při pohledu na svůj odraz nervózně povzdechl.

"Pojďme," řekl Dawson. "Ale ještě předtím tě musím požádat o malou laskavost..."

*****

"Joey," zavolal Bodie z jídelny, "Dawson je tady... PÁNI," řekl, když vstoupil do pokoje. Joey tam po zavolání Dawsonova jména jen tak bez hnutí stála a ostatní na ní upřeně hleděli.

"Není nádherná?" zeptala se Bessie.

"Joey... ten chudák kluk z tebe dostane infarkt, " řekl Bodie.

"Moje řeč. Ty šaty jsme vybrala já, viď, Joey?" řekla Audrey. "Mimochodem, je tu i Pacey?"

"Ano, je."

"No, v tom případě půjdu," řekla a políbila Joey na tvář. "Joey, jsi oslnivá. Užij si nejlepší večer svýho života, jo? Všechno bude dokonalý." Pak opustila pokoj ve svém stylu: jako dým.

Bessie tam pořád stála, nevšímala si Bodieho posunků, jen se dívala na svojí mladší sestru. Nakonec na ní Bodie promluvil.

"Bessie? Proč prostě ne...?"

"Jo, jo. Ano, jasně. Hmm... Joey, bav se, půjdem brzy spát, takže si vem klíče a... no... jsi omračující."

Joey na ní pohlédla a usmála se. "Díky, Bessie."

Bessie jí úsměv oplatila a s Bodiem vyšli z pokoje. Joey tam jen stála před zrcadlem, příliš nervózní myslet, příliš nervózní se pohnout. "Tak je to tu. Okamžik, kterým se všechno mění... zase," pomyslela si. A pak se konečně dokázala zhluboka nadechnout a vyjít z pokoje.

Dawson na ní o samotě čekal v jídelně. Pacey a Audrey odešli hned po té, co Audrey vyšla z Joeyina pokoje. Bessie a Bodie někam zázrakem zmizeli a na dohled nebyli žádní hosté. Nervózně si upravil kravatu. "Je to tu... říká se, že do třetice všeho dobrého. Vím, že bude."

Pak do místnosti vstoupila Joey. A celý svět se vytratil. Zastavil se čas. Aniž to Dawson zaznamenal, pohnul se. Vše, na co si později vzpomínal, bylo, že vzal její tvář do dlaní a políbili se, jako by na tom závisely jejich životy. A to svým způsobem závisely. Měl pocit, že má dvě možnosti: políbit jí nebo zemřít.

Joey ho viděla, jak k ní jde s intenzívním pohledem v očích a měla pocit, že ztrácí rovnováhu. Pocítila jeho teplé dlaně na své tváři, zavřela oči a pak se jeho rty dotkly jejích a všechno ostatní ztratilo smysl. Pak jí políbil na čelo, na obočí, na nos, na tvář, na víčka, vše, co mohla dělat, bylo se usmívat a pevně ho držet u sebe. Chvíli se drželi, než konečně dokázali promluvit.

"Joey, vypadáš prostě... ani nenalézám slova, který by to popsaly."

Joey se usmála a opřela si čelo o jeho. "Vypadáš fantasticky, Dawsone. Absolutně fantasticky."

Pohladil jí po vlasech a Joey mu věnovala nejmilejší úsměv, který kdy viděl, z čehož mu roztálo srdce. Ještě jednou jí políbil a odvedl jí ke dveřím, které jí otevřel. Pobavená Joey mu pokývnutím hlavy poděkovala a Dawson se usmál. Pak za nimi dveře zavřel a znovu si vyměnili vzájemné pohledy. Vzal jí za ruku a políbil jí.

"Víš, čeho se nemůžu dočkat?" zeptal se rychle, když hleděl na její ruku a hladil jí.

"Čeho?" zeptala se stejným tonem.

"Nemůžu se dočkat, až si s tebou zatancuju," řekl a vzhlédl na ní.

"Na to čekat nemusíš."

Dawson na ní pohlédl. Přemýšlel, co tím myslela.

Joey se usmála a pomalu mu vklouzla do náručí, jednu ruku v jeho a druhou na jeho rameni. "Neslyšíš" Dawson nic neřekl, jen na ní láskyplně hleděl. "Hudbu. Hudbu, kterou slyším pokaždé, když si mi nablízku." Pak mu začala velmi slabým hlasem, skoro šeptem, zpívat do ucha. "Oh, I could hide neath the wings of the bluebird as she sings..."

Jejich píseň. Dawson se usmál a dal jí ruku kolem pasu. Přisunuli se k sobě blíže a začali tančit na hudbu, kterou slyšeli jen oni dva. Tancovali pomalu, smyslně, romanticky... Dawson zlehka políbil Joey na spánek a ona si prsty hrála s jeho vlasy. Zavřela oči a nechala se Dawsonem vést. Tancovali a tancovali a oba si v tu chvíli byli jistí, že tohle bude bezpochyby nejlepší večer jejich životů.

*****

Narozdíl od toho, co předpokládala, jí Dawson nevzal do luxusní restaurace ani nic podobného. Udělal něco lepšího. Koupil nějaké jídlo v obchodě a vzal jí tam, kde už dlouho nebyli. Když Joey zjistila, kam jdou, nemohla si pomoci a usmála se. V ruku v ruce šli po cestě, která je zavedla do ruin. Tam, pod měsíčním svitem, s hvězdnou oblohou nad nimi, bylo jejich místo. Vypadalo tak krásně jako vždy. Z fontány tryskala voda, v níž se odrážel měsíční svit, takže to vypadalo jako by mizely malé diamanty. Dawson pomyslel na všechno a ona tušila, že v tom měly prsty rovněž Pacey a Audrey. Nedaleko fontány byla složená deka a všude okolo byly rozmístěné svíčky. Joey se se širokým úsměvem otočila k Dawsonovi a objala ho.

"Když zapálíš svíčky, postarám se o večeři."

Dawson je všechny zapálil a ona připravila malý piknik. Když zapálil svíčky, Dawson se posadil a Joey se posadila mezi jeho nohy. Opřela se mu o hruď a rozhlédla se.

"Dawsone, to je... nemohlo by to být dokonalejší."

"Pro tebe bych udělal cokoli," zašeptal jí do ucha. "A chtěl jsem, aby to bylo dokonalý."

"Miluju tě," řekla a nabídla mu své rty, něco, co nikdy nemohl odmítnout. Dawson jí jemně vzal za bradu a pak jí zlehka políbil na rty.

*****

Dovečeřeli a zbytek jídla dali do tašky vedle deky, kterou rozložili, takže na ní mohli ležet. A tak tam na ní vedle sebe leželi a pozorovali hvězdy. Dawson měl levou paži nataženou a Joey na ní spočívala hlavou.

"Myslíš, že je pořád tam?" zeptala se Joey.

"Co jako?"

"Náš alternativní vesmír."

Dawson se zasmál a pak se nad tím na chvíli zamyslel.

"Myslím, že ano. Nebo možná už není alternativní," řekl a upřeně na ní pohlédl.

Joey mu upřený pohled oplatila a přetočila se na něj, ruce měla na jeho hrudi a tvář kousek o jeho. Dawson jí dal levou ruku kolem pasu a pravou se dotkl její tváře.

"Takže... zachránili jsme jeden druhého tu noc? Co na to řekneš teď?"

Dawson jí začal hladit po zádech a jako vždy jí odhrnul vlasy z tváře. Joey se pohla a v tichosti mu pohlédla do očí. Ležela na něm obkročmo, opírala se o ruce, umístěné po stranách jeho tváře a nechávající část její váhy spočinout na něm. Dawson jí začal hladit boky, čím dál výše, a hrát si pod lehkým kabátkem, který měla na sobě, s ramínky jejích šatů.

"Ano, zachránili," řekl nakonec a pozvedl tvář, aby jí políbil.

Když si spočívali v náručí, začala padat hvězda. Nevyslovili přání. Nepotřebovali ho, protože konečně měli vše, po čem kdy toužili.

KONEC