Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Špatné obsazení

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Joey Potterová otevřela lékárničku a překotně začala hledat něco, co by jí zbavilo pulzující bolesti v hlavě.

V té chvíli si dala slib. Žádné pití... už nikdy!

Nic nenašla a tak frustrovaně přibouchla dvířka od lékárničky. Paráda. Bessie od příchodu dítěte snad nebyla nakupovat. Jídlo měli z Ledárny a věci pro dítě přivážel Bodie.

Ale nemohlo je čistě náhodou napadnout, že potřebují nějaký aspirín? To neeeeee.

Joey se složila na gauč a zasténala. Bože, ani si nepamatovala, jak se dostala domů. Jen kousky: Dawson praštil nějakého kluka a zvedl jí ze země. Říkal, že tu pro ní vždycky bude.

Joey se nad tou myšlenkou zasmála. Jo, to by bylo dokonalé... což je důvod, proč se to nejspíše nestalo. Jenom si to vyfantazírovala. Bessie jí pravděpodobně šla hledat a pak jí přivedla domů nebo tak něco.

Ne, Dawson byl příliš zaměstnaný tou blonďatou hračkou pro kluky, než aby se obtěžoval s jeho takzvanou nejlepší kamarádkou, která omdlela na pláži.

"Přiznej si to, Joey," řekla nahlas. "Právě jsi udeřila hřebíček na hlavičku."

Proč nemohla být zakoukaná do jednoho z těch odporných čuňat na Capesideský střední jako všechny ostatní? Z nějakého neznámého důvodu existovali kluci, co o ní měli zájem, jakkoli si to bylo těžké představit. Kluk na pláži, Grant Bodine, Anderson Crawford... proč se musela zamilovat do Dawsona Leeryho? Kluka, který by si jí nevšiml, ani kdyby na to závisel jeho život.

Samozřejmě, že věděla proč. To ten suchý smysl pro humor, ty oči... ten úsměv. I když si dělala legraci z toho, že se na svět dívá růžovými brýlemi, byla to jedna z věcí, co jí přirostly k srdci nejvíce. Jeho schopnost vidět ve všem a v každém to dobré. Dawson Leery byl jednou z mála věcí v jejím životě, která jí dávala dobrý pocit.

"Neber si to špatně," řekl hlas od dveří, "ale vypadáš strašně."

Byl to Dawson. Joey to mohla říct, aniž by se zvedla z gauče.

"Bože, dík!" odvětila sarkasticky.

Náhle byla přivítána obráceným pohledem do jeho tváře. Díval se na ní.

"Jsi v pořádku?" zeptal se. "Omlouvám se, že jsem se na tebe musel včera vykašlat."

"To nic," řekla Joey. "Jen si zlomila nehtík a chtěla, abys jí držel za ruku."

Dawson na ní trochu mrzutě pohlédl.

"Promiň, Dawsone," řekla a posadila se. "To musí bejt migrénou."

Dawson se posadil vedle ní.

"Tak co se stalo s Billiekem?" zeptala se nakonec. "Je pryč?"

"Zpátky v zemi mrakodrapů a nočních klubů," odvětil Dawson.

"Takže hádám, že jsi tu vaší soutěž v bytí do prsou vyhrál, co?"

Dawson se zasmál. Nebyl to veselý smích, nebo alespoň pobavený. Byl to ironický smích.

"Myslím, že je to jedna z věcí, které vítěze nemají," řekl jí. "Dala mi kopačky."

Joey na něj v úplném šoku pohlédla.

"Dawsone, to je mi líto."

Dawson přikývl.

"Jde o to, že...," začal, "...nevím, co jsem udělal špatně. Analyzoval jsem to až k smrti a znova a znova jsem si to přehrával v hlavě. A došel jsem k jedinýmu závěru."

"A to?" zeptala se Joey.

Dawson se k ní otočil.

"Není to má chyba," řekl. "Je to její chyba. Nevím, jestli má jenom komplex méněcennosti, nebo nesnáší mojí představu romance, nebo si jen ráda hraje s lidskýma srdcema. Vím jen, že já jsem nic špatnýho neudělal."

"Á, chápu," zasmála se sarkasticky Joey. "Byl jsi jen oběť ďábelské blonďaté manipulátorky. Žádný individuální myšlenky se na tvý straně nekonaly?"

Dawson jí probodl očima.

"Přiznej si to, Dawsone," pokračovala Joey. "Vrátil ses ve vývoji k obyčejnýma samcovi, kterej k ní prostě a jednoduše zase přiskočí v tu sekundu, kdy spatří její našpulený rtíky, blonďatý vlasy, kostnatý ruce a vel-"

Než mohla dokončit větu, Dawson jí zakryl rukou ústa.

"Ani to neříkej!" zaprosil a zase ruku odtáhl.

Joey se zasmála a věnovala mu svůj známý poloúsměv.

Náhle si všimla výrazu v jeho očích. Opravdu vážného.

"Joey?" řekl. "Včera večer se stalo ještě něco jinýho."

"Co?" zeptala se Joey.

"No, to je tak trochu...," začal. "Existuje... existuje ještě jiná holka, který se líbím."

Ach, to je úžasný, pomyslela si Joey sarkasticky. Právě tohle chtěla slyšet.

"Včera večer?" zeptala se. "Předtím nebo potom, co ti dala Barbiena kopačky?"

"Potom," řekl jí. "Je to fakt divný. Zdá se, že už má o mě zájem nějakou dobu, ale nikdy nic neřekla. Možná se bála, že nebudu cítit totéž."

"A necítíš, že ne?" odvětila. Byl to více návrh než otázka.

"O to jde... já nevím. Prostě jsem o týhle holce v romantickým kontextu nikdy předtím nepřemýšlel. Když to vím, fakt to dává jistý věci do perspektivy."

Joey nemohla uvěřit svým uším. Našel si nějakou jinou? Takhle rychle? Jenom, proto, že se tý holce líbí?!

"Dawsone, jen se zamysli, než ze sebe uděláš Paceyho," varovala ho. "Jsi na tenkým ledě. Neudělej něco, čeho budeš litovat. Ehm, jaká je?"

Dawson se na chvilku zamyslel.

"Překrásná," řekl zasněně. "Myslím, že si toho moc lidí nevšímá. Není takový ten všední druh krásy, ale je... je tam. Taky je fakt samostatná. Nikdo jí neříká, co je co, kromě ní. Ale ona... někdy se mi zdá tak osamělá."

Jo, vítej do mýho světa, pomyslela si Joey. Každé slovo, které opouštělo Dawsonova ústa bylo jako bodnutí do srdce.

"No, a co si myslíš Dawsone?" promluvila konečně. "Přitahuje tě?"

"Já nevím," odvětil. "Před měsícem bych řek ne. Teď... teď si nejsem až zas tak jistej. Proto se tě ptám. Já nevím... co když se na ní s tím obrátím a ona mě bude nenávidět za to, že to vím?"

"Teď jsi sebedestruktivní," namítla Joey. "Prostě si s ní o tom promluv."

"To není tak jednoduchý, Joey."

"Co nejhoršího by se mohlo stát? Prostě jí polib nebo tak něco a uvidíš, co se stane. Věř mi, nebude tě nenávidět."

"Slibuješ?" zeptal se.

Joey se na něj napůl usmála.

"Slibuju."

Dawson jí na chvíli úsměv oplatil a při tom na ní upřeně hleděl.

Na co kouká, pomyslela si Joey. Mám tmavý kruhy pod očima nebo co?

Bez varování se Dawson naklonil blíže a plně jí políbil na ústa. Joey mu na chvíli polibek vrátila, ztracena v tom pocitu.

Pak prudce otevřela oči a uvědomila si, co se děje. V panice se zaklonila a spadla z gauče na podlahu.

"Já-já... ty," brebentila, zatímco se sbírala z podlahy. "Proč? Proč-proč jsi to udělal?"

Znepokojený Dawson k ní došel.

"Joey, nevyšiluj," poprosil.

"Já nevyšiluju!" bránila se, i když její nepřirozeně vysoký hlas svědčil o opaku. "Ty... ty jsi mě políbil."

"Řekla jsi mi, abych to udělal," připomněl jí.

Náhle jí to došlo. Ona byla ta holka, o které celou dobu mluvil. Bože, byla tak hloupá.

"Ty jsi to věděl?!" zeptala se trochu nazlobeně. "Věděl jsi to a nic jsi neřek?!"

"Jenom pár hodin," bránil se. "Řek mi to Pacey."

"Ten malej skunk," zamumlala Joey a otočila se.

"Políbila jsi mě," pokračoval v hovoru k jejím zádům. "Když jsme tě našli na pláži, vzal jsem tě domů. Řek jsem jistý dost intenzívní věci a... a ty ses posadila a políbila mě."

To Joey překvapilo. Myslela si, že ta jeho řeč byla jen halucinace nebo něco takového. Ono se to skutečně stalo?

"Myslel jsem, že jsi to tak chtěla?" zeptal se jí tichým hlasem.

Otočila se.

"Ne takhle," řekla mu. "Ne proto, že se pokoušíš zapomenout na Jen."

"Tak to ani náhodou důvod není."

"Jo, jasně, že ne," řekla sarkasticky.

"Ne, není," zopakoval a přistoupil k ní. "Po tom, co se včera večer stalo, jsem hodně přemýšlel."

"O?"

O nás," odvětil s úsměvem. "Většinou o sobě. Jak jsem strávil minulý dva měsíce pokoušením se přetvořit svůj život v nějakej úžasnej film jako ze života. No, scénář jsem měl bezvadnej. Je to obsazení, v čem jsem udělal chybu."

Joey se na něj nechápavě podívala.

"V tý filmový analogii jsme se nějak ztratila."

Dawson se jen usmál.

"Dívka," pokračoval. "Samostatná, zranitelná a nápomocná hlavní hrdinka. Měl jsem to hlavě všechno narýsovaný. Celej ten romantickej koncept, do kterýho jsem se pokusil napasovat Jen. Pokusil jsem se jí přetvořit v tu předem připravenou představu ideální dívky pro mě. Ale ona taková není."

Dawson jí pomalu vzal za ruku.

"Víš, jakou ideální vysněnou dívku jsem měl celou dobu v hlavě, Joey? Byla jsi to ty. Jen jsem byl příliš slepej, než abych to viděl. Chytrá, silná, zábavná... krásná."

"To teda nejsem," zamumlala.

"Podle mě jsi," přel se Dawson.

"Dawsone...," řekla Joey. "Musím přiznat, že celej ten tvůj dokonalej scénář zní teoreticky hezky. Ale tohle není film... tohle je realita."

"No a?" zeptal se. "Kdo říká, že spolu nemůžou film a realita koexistovat?"

Joey obrátila oči v sloup. Vypadá to, že přece jenom nespí. Tohle rozhodně byl starý dobrý Dawson.

"Můžu dělat kompromisy," připustil.

"Tomu můžu jen těžko uvěřit," zasmála se Joey.

"Vážně?" odvětil Dawson. Poznal výzvu, když nějakou uslyšel. "Co kdybych požádal o potěšení z tvé společnosti pro školní ples tuhle sobotu. Ne jako přátelé, ale opravdový randící rande?"

Joey pozvedla obočí. On to myslí úplně vážně.

"Jsi si jistej? Jak víš, že nezačneš házet očkem po Jen v tu chvíli, kdy vejdeš na taneční parket?"

"Věř mi, tyhle dny skončily," uklidnil jí Dawson. "Odteďka jsi, Josephino Potterová, můj zájem číslo jedna."

Joey se usmála.

"Za jedný podmínky," řekla nakonec.

"Jaký?" odvětil Dawson.

"Je mi jedno, co říkají tvý střelený romantický ideály, ale ve škole mi Josephino neříkej. Při tom přestávám vnímat."

Oba se zasmály.

"Dohodnuto," souhlasil. "Tak dobře. Joey Potterová, půjdeš se mnou na školní ples?"

Joey se napůl usmála.

"Moc ráda," řekla a vstala.

Náhle si dala ruku na čelo. Začala ztrácet rovnováhu.

"Joey?!" zvolal a chytl jí. "Joey?!!"

Musí jí po včerejší opilosti pořád bolet hlava, pomyslel si. Starostlivě na ní pohlédl... ale byl dokonale překvapen, když zjistil, že si její rty našly jeho.

Náhle měli pocit, že je jim to dobře známé. Nebylo to jako rychlé polibky noc před tím, nebo před chvílí. Bylo to intenzívní... vášnivé. Podobné jako polibek, když byli minulý týden po škole.

Ale teď k tomu nebyli donuceni. Nebyli k polibku dotlačeni ze třetí strany. Bylo to něco, co chtěli. Něco, co chtěli oba dva.

Na chvilku Joey naplnila ta největší radost, kterou za celý život poznala. Konečně měla to, co chtěla tak dlouho. Být v Dawsonově náručí. Ne jako kamarádka, ale jako něco, mnohem, mnohem víc.

Nakonec polibek přerušili.

"Já, uf...," řekla a trochu se začervenala. "Jen jsem tě chtěla dostat, když jsi nebyl ve střehu. Malá odplata za dřívějšek."

Dawson se na ní zazubil. Joeyin tuhý zevnějšek mohl ošidit jiné, ale ne jeho. Už ne.

"Takže?" zeptala se a oplatila mu úsměv." Chceš jít k tobě a skouknout ňákej film?"

"Ty se chceš dívat na filmy?" zeptal se mírně pobaveně. "Tak dobře, ale vyberu je já. Co nějaký starý filmy Johna Hughese?"

"Který máš na mysli?" zeptala se trochu pletichářsky.

"Myslel jsme na 'Krásku v růžovém' nebo 'Jistý druh krásy'," řekl. "Co 'Breakfast Club'?"

Zařehonili se nad svým soukromým vtipem a zamířili ke dveřím.

"Hele, Joey?" zeptal se, když šli k loďce. "Vzhledem k tom, že spolu teď jaksi chodíme, moh bych ti položit jednu osobní otázku?"

"Spusť," odvětila.

"Vysvětlíš mi někdy to s tím bičem?" zeptal se Dawson.

Pohlédla na něj s úsměvem.

"Nejdřív se zkusme dostat přes první ples, jo?"

Že by nakonec přece jen mělo cenu podstoupit bolest hlavy?

KONEC