Cesta zpět: Epizoda 410 (2) - Spřízněné duše

HLAS V POZADÍ (Will): Měli jste někdy pocit, že jste na celém světě úplně sami? Jistě, máte přátele, máte rodinu, ale zná vás někdo z nich opravdově? Když se probudím, podívám se do zrcadla a pomyslím si: 'Proč se cítím tak sám?' Někdy si přeju, aby existoval někdo, s kým bych si mohl promluvit o všem, co mě trápí, bez toho, aby to ten člověk použil proti mně. Pravda, mohl bych v tom věřit svým přátelům, ale vypadá to, že jich ztrácím víc a víc každou minutou.

Pokoj Willa a Scouta. Will přechází sem a tam.

SCOUT: Uvědomuješ si, že uděláš do podlahy díru, že jo?

WILL: Pokouším se přemýšlet.

SCOUT: Nech mě hádat. Myslíš na Paceyho, viď? Ježíši, už se prostě omluv.

WILL: To jsem zkusil, nefungovalo to.

SCOUT: No, zkus to znova.

Will neodpoví. Promluví až za chvíli.

WILL: Proč se neomluví on, že mě praštil?

SCOUT: No, políbil jsi jeho holku. Míč je jaksi na tvý straně hřiště.

WILL: Takže já musím všechno vyřešit, jako obvykle. Musím ti říct, Scoute, že už jsem z toho k smrti unavenej.

DAWSON: (mimo obrazovku) Vítej do mýho světa.

Will a Scout se otočí k posteli, kde si Dawson prohlíží mapu New Rawley.

WILL: Nemůžeš si s ním promluvit, Dawsone? Tebe vyslechne.

DAWSON: To bych neřek. Ignoroval mě stejně jako tebe, Wille.

WILL: To je prostě skvělý.

SCOUT: Kdy sis začal takhle naříkat? Koukni, možná si s Paceym můžu promluvit já.

WILL: Ne, nepleť se do toho, Scoute. Vyřeším si to sám.

SCOUT: No, to musí počkat na pozdějc, musíme se dostat na jezero, než přijdem pozdě. Vzpomeň si, co říkal Finn.

WILL: Nemůžu, ne teď. Půjdu do města a pokusím se promluvit s Andie.

SCOUT: Ty se vykašleš na hodinu? Ty? Finn tě vykopne z družstva.

WILL: Prostě mu řekni, že jsem musel vyřešit 'morální dilema', jo?

Will odejde.

DAWSON: Co to do něj vjelo? Proč nechtěl, abys mu pomoh?

SCOUT: To je prostě jeho způsob. Z nějakýho důvodu se Willovi nelíbí, když se za něj jeho problémy pokouší vyřešit někdo jinej.

DAWSON: Podle mý zkušenosti, když lidi nechtějí pomoc, potřebujou jí nejvíc.

SCOUT: Zkus mu to vysvětlit. Pořád je nakřáplej z tý záležitosti se Seanem. Ten kluk byl sice pitomec, ale byl to Willův nejlepší kámoš. A teď ho nenávidí Pacey.

Scout se odmlčí. Dawson rychle změní téma.

DAWSON: Ehm... Scoute, koukni, chci si s tebou o něčem promluvit.

SCOUT: O čem?

DAWSON: Chci ti pomoct se pokusit všechno vyjasnit, víš, to s Bellou?

SCOUT: A co s ní?

DAWSON: Myslím, že je načase, abysme zjistili pravdu. Jestli jste nebo nejste s Bellou příbuzný.

Scout vypadá překvapeně.

SCOUT: Koukni, Dawsone...

DAWSON: Taky chceš, abych se do toho neplet?

SCOUT: O to nejde. Jde o to, že mám divnej pocit, že když zjistím pravdu, nebude se mi líbit. Že to bude něco špatnýho.

DAWSON: Ale co když to bude něco dobrýho?

SCOUT: S Bellou jsme teď dost dobrý přátelé. Myslím, že bude nejlepší, když to tak necháme.

DAWSON: Viděl jsem vás spolu. Můžete být dobří přátelé, ale mám tušení, že byste byli ještě lepší pár. Na tyhle věci mám čuch.

SCOUT: Co? Ty jsi nějakej expert na scénáře přátel, který spolu chtěj bejt romanticky, ale z nějakýho podivnýho důvodu nemůžou?

DAWSON: 'Expert'? To nic není. Já ho prakticky vymyslel.

Před Rawleyskou akademií. Hamilton sedí u stromu a něco si čte. Jake k němu doběhne, v očích má mírně panický výraz.

JAKE (normálním hlasem): Hamiltone, musíš mi pomoct.

HAMILTON: Co se děje?

JAKE (normálním hlasem): Ta Jen, víš, ta z Capeside.

HAMILTON: Co je s ní?

JAKE (normálním hlasem): Nenechá mě samotnou. Každej den mě pronásleduje a chrlí ze sebe jednu hlášku o rovnoprávnosti pohlaví za druhou.

HAMILTON: Přiznej to, ta holka je odhodlaná.

JAKE (normálním hlasem): Proč já? Proč ne ty, nebo Will, nebo Scout, nebo třeba i tvůj táta?

HAMILTON: Škoda, že nejde po Ryderovi. To bych chtěl fakt vidět.

JAKE (normálním hlasem): To je prostě má smůla. Musí jít po jediným klukovi neklukovi ve škole.

Náhle se objeví Jen a vydá se k nim.

HAMILTON: (tiše) Neohlížej se, ale právě sem jde.

JAKE (mužským hlasem): Ahoj, Jen, co se děje?

JEN: Místní testosteron, to se děje. Právě na mě hvízdnul nějakej Brit.

JAKE (mužským hlasem): To bude Ryder.

JEN: No, řekni svýmu kámošovi Ryderovi, aby se ode mě držel dál.

JAKE (mužským hlasem): 'Kámošovi'? Já toho kluka absolutně nesnáším.

HAMILTON: Jo, Jen. Myslím, že ho nesnáší úplně všichni. Vypadá to, že jeho životním úkolem je rozdmíchávání problémů.

JEN: Á... mužská verze Abby Morganový, co?

JAKE (mužským hlasem): Koho?

JEN: Zapomeňte na to.

HAMILTON: Rádi bysme zůstali a pokecali si, Jen, ale musíme jít na jezero, než nás Finn stáhne z kůže.

Hamilton a Jake se rychle vydají na odchod.

JAKE (normálním hlasem): (šeptá) Tohle máš u mě.

HAMILTON: (šeptá) Fakt? No, přidám to na seznam.

JAKE (normálním hlasem): (šeptá) Á, nech toho.

Jezero. Hamilton, Jake a Finn jsou ve veslici. Náhle k nim přiběhne Scout.

FINN: Jsem rád, že jste to stihl, Scoute. Kde je pan Krudski?

SCOUT: On... on měl na práci něco jiného.

FINN: Promiňte?

DAWSON: (mimo obrazovku) Říkal tomu 'morální dilema'.

Kamera ukáže Dawsona, který dojde k veslici.

FINN: Další z Willovým přátel z té lodi, že? No, pane...

DAWSON: Leery. Dawson Leery.

FINN: No, Dawsone, co myslíte, že bych si měl s Willovou absencí počít?

DAWSON: Nemám tušení. Ale rád bych se vám nabídl jako dočasná náhrada.

HAMILTON: Není to tak úplně lehký, Dawsone. Veslice je hodně odlišná od plachetnice.

DAWSON: To je dobře, protože přes plachetnice je Pacey, ne já. Co se plachetnic týče jsem v podstatě na draka. Na druhou stranu, veslování mám v malíčku už od tý doby, co jsem byl malý kluk.

FINN: No, jste odhodlaný, dám vám příležitost. Naskočte. Uvidíme, co zvládnete.

DAWSON: Děkuju vám, pane Finne.

FINN: Formálnosti nejsou třeba.

Dawson a Scout nastoupí na veslici.

Jinde na jezeře. Pacey je na své lodi, která kotví v přístavišti. Hledí do dálky. Náhle za sebou uslyší hlas.

JOEY: To jsi zrovna nečekal, co?

Pacey se otočí a spatří Joey.

PACEY: Co přesně jsem jako nečekal?

JOEY: Když jsi sem jel, asi jsi čekal spoustu zábavy, viď? Ale místo toho...

PACEY: Místo toho trčím v přesně tý samý situaci jako před osmi měsícema. Jedinej rozdíl je, že jsem na druhý straně plotu.

JOEY: To není totéž, Pacey. To, co se stalo mezi tebou a Willem, je hodně odlišný od toho, co se stalo mezi tebou a Dawsonem.

PACEY: Jo, to máš pravdu. Tys byla Dawsonovo bejvalá, zatímco Andie byla má holka.

JOEY: 'Byla'? Pořád je, Pacey.

PACEY: To bych neřek.

JOEY: Pacey, nedělej si to. Strávil jsi celej rok...

PACEY: Kašli na to, Joey. Jo?

Oba se na chvíli odmlčí.

PACEY: Chceš znát tajemství, Potterová? Původně jsem chtěl tu loď nazvat 'S.S. Witter', já vím, nafouknutý ego, co?

JOEY: Co změnilo tvůj názor?

PACEY: Andie. Když jsem zjistil, že mě podvedla, rozhod jsem se změnit jméno na 'Pravou lásku', ať žijou přeslazený názvy. Říkal jsem si: 'Co by v takovýhle situaci udělal Dawson? Nejspíš by o tom natočil film.' Ale vzhledem k tomu, že mý režisérský schopnosti nejsou zrovna tak dobrý jako jeho, pomyslel jsem si, proč prostě nepoužít něco, co jsem už začal.

JOEY: Jedna otázka. Proč?

PACEY: Já nevím. Byl jsem tak přesvědčenej, že je Andie ta pravá. A i kdyby nebyla, musel jsem přijít na to, kdo to je. Tak jsem se vydal tu osobu hledat, ale jakmile jsem jí našel, objevilo se jedno malý dilema.

JOEY: A co to bylo?

PACEY: Jak by mohla být 'ta pravá', když už je 'ta pravá' pro někoho jinýho? Pravda je, že jsem jen chtěl, aby ke mě nějaká holka cítila to, co jsi cítila k Dawsonovi. Víš, aby mě brala jako svou spřízněnou duši.

JOEY: Vždycky jsem přemýšlela, o čem jsi to tenkrát po závodech mluvil.

PACEY: Přiznej to, kdybyste s Dawsonem teď byli spolu, neexistovala by žádná šance, že bys ho podvedla.

JOEY: Andie tě tentokrát nepodvedla, Pacey. Jen políbila jinýho kluka. Vlastně ten kluk políbil jí a nemyslím si, že to byl její nápad. Pamatuješ, co se stalo, když se v Capeside objevil Jack?

PACEY: Jo, a ty jsi po tom dala Dawsonovi kopačky, vzpomínáš? Proč bych se měl zachovat jinak?

JOEY: Já nevím. Možná jsem doufala, že by ses moh z našich chyb poučit.

Joey odejde a Pacey se znovu posadí.

U Friendley. Andie sedí u stolu s Jackem, když dovnitř vejde Will.

WILL: Andie, musím s tebou mluvit.

ANDIE: Nech mě být, Wille.

Vstane a vydá se na odchod. Will jí následuje.

WILL: Jen mě to nech vysvětlit.

Vyjdou z restaurace právě ve chvíli, kdy se u jejich stolu, kde teď sedí osamocený Jack, objeví servírka.

SERVÍRKA: Vaše pivo, pane.

Jack si povzdechne.

Venku.

ANDIE: Vysvětlit? Fakt ráda bych slyšela vysvětlení, Wille. Protože pochybuju, že nějaký dobrý máš.

WILL: Koukni, udělal jsem malou chybu.

ANDIE: POLÍBIL JSI MĚ. To není malá chyba, to je velká chyba. Zvlášť vzhledem k tomu, že mám kluka, kterej se mnou od tý chvíle, co se to stalo, nepromluvil, to jen tak mimochodem. A nejen to, je to jeden z tvejch nejstarších přátel.

WILL: Proto bych to taky neudělal, kdybych to tak moc nechtěl.

ANDIE: Cože?

WILL: Andie... fakt se mi líbíš a já jen chci, aby bylo jasno.

ANDIE: Wille, nedělej to.

WILL: Co nemám dělat? Nemám mít o tebe zájem?

ANDIE: Koukni, jsi skvělej kluk, Wille. Jeden z nejlepších, který jsem kdy potkala, ale tohle nedělej. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem získala Paceyho zpátky, a teď...

WILL: Takže ho prostě necháš, aby se k tobě choval jako posledně.

ANDIE: Nebojuj o mě, prosím. Když dva přátelé bojujou o holku, nikomu z toho nic dobrýho nevzejde.

Andie odejde. Zmatený Will zůstane stát uprostřed ulice.

Jezero, veslice. Jsou tam Scout, Dawson, Jake, Hamilton a Finn.

HAMILTON: Tak co je s Willem? Proč tu není?

SCOUT: Pokouší si promluvit s Andie.

JAKE (mužským hlasem): Proč jako? Myslí si, že mu to pomůže s Paceym urovnat?

SCOUT: Ve skutečnosti si myslím, že doufá, že mu dá Andie před Paceym přednost.

HAMILTON: Děláš si srandu? Měl by to zkusit s Paceym urovnat, ne mu sbalit holku. Je možný, že po tomhle týdnu už nikoho z nich nikdy neuvidí.

FINN: "Dvě cesty sbíhaly se v žlutém lese a já nemohl po obou jít. Cesťákem jsouce, dlouho já tam stál, hleděl tam, kde jedna ztrácela se v houští." Dobrá, odkud to je? Chci, aby mi někdo z vás řekl, kdo to napsal a kdy.

SCOUT: Zase Shakespeare?

FINN: Špatně.

DAWSON: Já vím, odkud to je.

SCOUT: Neříkej mi, že to napsal Spielberg?

DAWSON: Ne. Byl to Robert Frost. 'Neprošlapaná cesta'.

FINN: Velmi dobře, pane Leery. Vypadá to, že jsem vás podcenil. Mohl byste třídě říci, o čem ta báseň je.

DAWSON: V té básni se mluví o dvou cestách, ve které se jedna dělí. A básník si všimne, že jedna z nich je prošlapaná, jako by po ní už šla spousta lidí. Zatímco ta druhá vypadá, že po ní předtím ještě nikdo nešel. Tak si básník vybere tu druhou.

HAMILTON: Takže je to o tom, kterou cestu si vybrat?

FINN: Svým způsobem, pane Flemmingu. Lidé ve vašich životech vám říkají, jak se od vás očekává, že se máte chovat, a rovněž přizpůsobujete své chování obecným normám. Přemýšlejte o tom, jak se chová většina teenagerů. Riskují. Nejdříve to bylo jedinečné, ale nyní se takové chování stalo téměř normou. Možná, že největší riziko by bylo neriskovat.

DAWSON: Tak žiju, 'pane Keatingu'.

Scout, Hamilton a Jake vypadají zmateně.

FINN: Tím srovnáním jsem polichocen, Dawsone.

SCOUT: 'Srovnáním'? Kdo je pan Keating?

DAWSON: Robin Williams. Viděl jsi někdy 'Společnost mrtvých básníků'? Ten film se točí kolem studentů v chlapecký škole podobný týhle, jen se odehrává v padesátých letech. Je tam přísný řád, učitelé od kluků očekávají, že budou dělat přesně to, co jim řeknou. Kromě pana Keatinga. Přesvědčí je, aby mysleli za sebe, dělali věci, které můžou být proti tomu, co jim lidé říkají, aby jak řekl... Carpe Diam.

HAMILTON: Nejmenuje se tak loď pana McPheeho?

JAKE (mužským hlasem): To je latinsky, Hamiltone. Znamená to 'Užívej dne'.

HAMILTON: Nikdy jsi mi neřek, že mluvíš latinsky.

JAKE (mužským hlasem): Nemluvím. Taky jsem ten film viděl.

DAWSON: Víte, trochu mi to tu připomíná domov.

SCOUT: Co jako? New Rawley nebo škola?

DAWSON: Ani jedno. Jezero, přístaviště, to mi trochu připomíná Capeside. Kde jsem vyrostl.

FINN: Popište nám ho.

DAWSON: Dobře, ehm... nejde přesně o jezero, ale o zátoku. Když na to přijde, zdá se, že tam všechno v celém městě končí, jako by to byl horizont ve filmu. Přímo u ní stojí můj dům. Do okna mého pokoje vede žebřík.

SCOUT: To vypadá jako dokonalej způsob, jak si k sobě nahoru propašovávat holky.

DAWSON: Jenom jednu konkrétní. Joey, mou nejlepší kamarádku. Vesluje ke mě přes zátoku snad každý den a pak celý večer sedíme a koukáme na filmy. Pak je srovnáváme se skutečnými životy, konkrétně s našimi.

Dawson ukáže k blízkému molu.

DAWSON: Obvykle sedáme na konci jednoho mola, které vypadá podobně jako tohle. Sedíme a mluvíme a přemýšlíme o našich životech. Nebo občas nasednu do loďky, dojedu doprostřed zátoky, vstanu a pozoruju východ slunce. Musím vám říct, že odtamtud je to vážně pohled.

Na chvíli se všichni odmlčí.

JAKE (mužským hlasem): Ehm... Dawsone, potřebuju od tebe laskavost.

DAWSON: Jakou?

JAKE (mužským hlasem): Řekni Jen Lindleyový, aby mě nechala bejt. Prosím.

DAWSON: Slyšel jsem, že na tebe hází vinu za celou školu. Klid, na konci týdne budem pryč. O nic nejde.

JAKE (mužským hlasem): Jde o hodně.

DAWSON: Proč?

Jake neodpoví. O pár okamžiků později však Scout ano.

SCOUT: Jake je holka.

HAMILTON: SCOUTE!

DAWSON: Cože?

SCOUT: On je ona.

Dawsonovi poklesne čelist.

JAKE (normálním hlasem): To je prostě úžasný. Díky moc, Calhoune. Nejdřív Will, pak ty, proč to prostě nevyhlásíme školním rozhlasem?

DAWSON: No, ehm, Jake, tohle jsem nečekal. No, měl jsem. Má nejlepší kamarádka se jmenuje Joey. Dobrý hraní, mimochodem. Zasloužíš si Oscara.

JAKE (normálním hlasem): Díky.

HAMILTON: Komu to řek Will?

JAKE (normálním hlasem): Paceymu.

SCOUT: To je ironie, co?

Benzínová pumpa. Objeví se Joey a dojde k Belle.

BELLA: Ahoj, Joey. Měla jsi štěstí?

JOEY: Ne. Ani drobet.

BELLA: Chudák Will.

Joey se ve tváři objeví zmatený výraz.

JOEY: Chudák Will? A co chudák Pacey? Celý je to Willovo vina.

BELLA: Joey, v takovýhle situace nejsou vítězové.

JOEY: O tom mi povídej.

BELLA: Chci říct, že Willovo přátelství se Seanen ztroskotalo v podstatě ze stejnýho důvodu.

JOEY: Koukni, to nebyla tvá vina. Z toho, co jsi mi tuhle řekla, jsi s tím neměla absolutně nic společnýho. Bylo to mezi Seanem, Scoutem a Willem.

BELLA: Jo, ale kvůli čemu se Sean a Scout poprali, hm?

Bella si povzdechne.

JOEY: Ehm... Bello, musím se tě na něco zeptat.

BELLA: Na co?

JOEY: Co kdybych ti řekla, že existuje způsob, jak zjistit, jestli jste se Scoutem příbuzný?

BELLA: To bych ti nejspíš řekla, aby ses do toho nepletla.

JOEY: A co kdybych ti řekla, že jsem velmi paličatá a snadno se nevzdávám?

BELLA: Dobře, co kdyby si odpustíme. Proč to děláš?

JOEY: Dělám co?

BELLA: Pokoušíš se mi pomoct. Vždyť mě ani neznáš, potkali jsme se před pár dny.

JOEY: No... protože chápu, jaký to je. Jaký je to pocit chtít s někým být, ale přitom se to zdá být nemožný kvůli nějakým okolnostem, který jsou proti vám. Koukni se na to z tý lepší stránky, Scout s tebou chce taky být.

Vypadá to, že Bella zdůvodnění Joey chápe.

BELLA: Dobře, co máš za nápad?

JOEY: Pokusila ses promluvit s tátou?

BELLA: To on nám řek, že jsme příbuzný.

JOEY: Myslím s tvým skutečným tátou. Tvým 'předpokládaným' skutečným tátou.

BELLA: Zkusila jsem to, nefungovalo to.

JOEY: A co tvá máma?

BELLA: Do toho se ani pouštět nechci. Kdybych se s ní ale znova pokusila promluvit, nejspíš bych se jí na všechno zeptala.

JOEY: S krevníma testama to nevyšlo?

BELLA: S krevníma testama?

JOEY: Nechali jste si udělat krevní testy, že jo?

BELLA: Ne. Proč?

JOEY: Odebereme krevní vzorek, skouknem Scoutovo, pak je porovnáme...

BELLA: ...a zjistíme, jestli jsme nebo nejsme...

JOEY: To je tvá odpověď.

Bella začíná propadat vzrušení. Prakticky poskakuje na místě.

BELLA: Nemocnice! V nemocnici nejspíš maj vzorky.

JOEY: A ty se tam chceš vloupat? Myslíš to vážně?

BELLA: Joey, prosím. Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím.

JOEY: Dobře, dobře. Ale budem potřebovat pomoct. A myslím, že vím od koho.

Rawleyská akademie. Objeví se Will a spatří Dawsona, jak mluví se Scoutem a Hamiltonem. Dojde k nim.

WILL: Jsem tady. Byl hodně naštvanej?

DAWSON: Ani moc ne. Ale je nejspíš dost shovívavej vzhledem k tomu, že nechá do chlapecký školy chodit holku.

Will vypadá šokován. Otočí se k Hamiltonovi.

WILL: Tys mu to řek?

HAMILTON: Vlastně to byl Scout.

SCOUT: Proč ne, Wille? Tys to řek Paceymu.

WILL: To je rozdíl. Znám Paceyho mnohem dýl než kdokoli z vás zná Dawsona.

DAWSON: Když jsi na to narazil, už sis s Paceym promluvil?

WILL: Ne, a s Andie to taky moc dobře nešlo. Nevypadá to, že se to chce se mnou pokusit vyřešit.

Dawson je překvapen.

DAWSON: Počkej chvilku. Ty mi říkáš, že se skutečně pokouším ve vztahu s ní pokračovat? Co si myslíš?

WILL: Proč bych neměl? Co má Pacey, co já ne?

DAWSON: No, pro začátek je to on, kdo s ní chodí.

WILL: Tak jakto, že spolu od toho večera nepromluvili? Mám na ní stejný právo jako on. Přes rok jí úplně ignoroval.

DAWSON: Wille, prostě na to zapomeň, jo? Jenom to zhoršíš.

Will se přestane ovládat.

WILL: Nemůžu uvěřit, že to ze všech lidí slyším zrovna od tebe. Myslel jsem, že rád uvidíš, jak Pacey ochutná vlastní medicínku.

Dawson strne.

DAWSON: Wille... to nezkoušej.

WILL: Protože posledně, když jsem byl v Capeside, jste se s Paceym chovali mnohem hůř, než teď on a já.

DAWSON: Přestaň.

WILL: Sakra, jak ode mě můžeš očekávat, že zapomenu na Andie, když jsi ty nemoh zapomenout na Joey?

DAWSON: ŘEK JSEM PŘESTAŇ!

Scout a Hamilton jsou tím výbuchem překvapeni.

HAMILTON: To jsou mi věci. Nebyla to Joey, koho zmínil, když jsme byli na veslici?

SCOUT: Jo. Prej 'nejlepší kamarádka'.

DAWSON: (rozzlobeně) Poslouchej, Krudski. Ty nejsi v mý pozici, ty jsi v Paceyho pozici. Proto mám víc pochopení pro jeho stranu. A prokaž mi laskavost, už to nikdy znova nevytahuj.

Dawson odejde.

WILL: Myslím, že jsem právě zatlačil na nesprávný místečko.

SCOUT: To nejcitlivější.

WILL: Myslíš?

SCOUT: Wille, musím se tě na něco zeptat. Dá se Dawsonovi věřit?

WILL: Jo, asi jo. Chci říct, že nikdy neudělal nic, co by svědčilo o opaku. Proč se ptáš?

SCOUT: Protože říkal, že si myslí, že může zjistit pravdu o mně a Belle.

WILL: Cože? Myslíš to vážně?

SCOUT: Jo. A půjdu zjistit, jestli fakt může.

WILL: Scoute, nedělej to. Jenom se zase zklameš. Už jsi trpěl dost.

SCOUT: Musím to vědět, kámo. Musím znát pravdu. Tak to konečně budu moc nechat všechno za sebou.

Will se na chvíli odmlčí.

WILL: Tak to do toho jdu s váma.

Benzínová pumpa. Objeví se Jake na své motorce.

BELLA: Ahoj, Jake. Co je?

JAKE (normálním hlasem): Hamilton říkal, že má dneska něco na práci, tak jsem vyrazila sem.

BELLA: No, nerada ti to říkám, Jake, ale na dnešní večer už mám něco v plánu.

JAKE (normálním hlasem): Co?

BELLA: Vloupačku se do nemocnice.

Jake vypadá překvapeně.

JAKE (normálním hlasem): Cože? Proč?

BELLA: Joey si myslí, že může zjistit, jestli jsme, nebo nejsme se Scoutem příbuzný, porovnáním krevních testů.

JAKE (normálním hlasem): S tím budete mít možná problém. Výsledky krevních testů jsou v počítačových souborech, museli byste se nabourat do systému. Radši půjdu s váma.

Přijde Joey s Paceym.

PACEY: Dobrá, další. Dobře, dámy, kdy vyrážíme?

JOEY: 'Dámy'? Zapomínáš na Jaka, Pacey.

PACEY: Jéje.

JOEY: Cože? Jaký 'jéje'?

PACEY: Zapomeň na to.

JOEY: Ne, co jsi tím myslel?

Všichni jsou na chvíli zticha.

BELLA: Jake není kluk. Jake je holka.

JAKE (normálním hlasem): Bello.

JOEY: Cože?

PACEY: Je to pravda, Joey. Jake je ve skutečnosti Jacqueline.

JOEY: A ty to víš jak?

PACEY: (smutně) Řek mi to Will.

JAKE (normálním hlasem): Koukni, nikomu ani slovo, jo?

JOEY: Dobře, jsem jenom překvapená, to je všechno.

PACEY: Měla bys. Přišla na způsob, jak dosáhnout lepšího vzdělaní, kterej tebe ani nenapad.

JOEY: Polib si, Pacey.

Před nemocnicí u požárního schodiště. Dawson, Scout, Will a Hamilton tiše lezou nahoru. Všichni jsou oblečení v černém.

SCOUT: Ještě jednou, proč jsme takhle oblečený?

DAWSON: Kamufláž.

HAMILTON: Ještě jednou, proč tu jsem?

WILL: Protože jsi chtěl a to cituju 'se zase jednou někam vloupat'.

DAWSON: Ticho.

Hamilton prohlédne okno.

HAMILTON: Nevypadá to, že by tu byl nějakej alarm.

Otevře okno.

HAMILTON: A okno je otevřený. Bože, těmahle lidma bych si fakt dal střežit barák.

WILL: Kolik znáš lidí, co by se chtěli vloupat do nemocnice, současnou společnost vyjímaje?

SCOUT: Závisláci na morfinu?

DAWSON: Nebo ozbrojený psychopatové.

Will, Scout a Hamilton se k němu otočí.

DAWSON: Dlouhej příběh.

Na opačné straně nemocnice blízko zadního východu. Objeví se tam Bella, Joey, Jake a Pacey. Jsou oblečení normálně.

PACEY: Neměli jsme si vzít nějakou kamufláž?

JOEY: Přijmi realitu, Pacey. Tohle není film.

Přistoupí ke dveřím. Pacey si prohlédne zámek.

PACEY: Myslím, že si s ním poradím.

JAKE (normálním hlasem): Myslíš to vážně?

PACEY: Auto jsem se bez klíčků naučil nastartovat ve třinácti. Tohle je procházka růžovou zahradou.

Uvnitř. Kluci se objeví před zamčeným archívem.

DAWSON: Vzledem k tomu, že nikdo z nás není hacker, pochybuju, že bysme byli schopný se nabourat do počítače. A tak se musíme poohlídnout po papírovejch složkách.

WILL: Tak pojďme na to.

Will přistoupí ke dveřím, vyndá svůj studentský průkaz a strčí ho do mezery mezi dveřmi a futry. Nefunguje to a Will vyzkouší kartu na obědy. Ostatní se začnou smát.

WILL: Fakt zábavný, posledně to fungovalo.

HAMILTON: Uvědomuješ si, že v tý kanceláři byly klíče?

Hamilton hodí Scoutovi klíče.

Jedna z nemocničních kanceláří. Dívky (a Pacey) jsou u počítače. Jake klepá do klávesnice a ostatní jí koukají přes rameno.

JOEY: Jde to?

JAKE (normálním hlasem): Jen mi dej trochu času.

Archív. Kluci procházejí složky.

DAWSON: Víte co? Právě jsem si uvědomil, že nemám absolutně žádný tušení, jak číst výsledky testů. A vy ostatní?

WILL & SCOUT & HAMILTON: Ne.

DAWSON: Tak co tady děláme? Jestli chcem najít odpovědi, tady nebudou.

WILL: Pojďme, než nás někdo načapá.

Vydají se na odchod a projdou kolem kanceláře, ve které spatří světlo rozsvíceného monitoru.

WILL: (tiše) Počkejte chvíli, někdo tu je.

Uvnitř kanceláře.

JOEY: Všichni buďte zticha, myslím, že jsem něco zaslechla.

Před kanceláří. Dawson spatří siluetu, která míří ke dveřím.

DAWSON: Pozor.

Uvnitř kanceláře. Joey spatří muže v černém, ale jeho tvář nezahlédne. Zpanikaří.

Začne se s ním prát. Chvíli se perou, ale pak si oba všimnou, kdo je ten druhý.

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Joey? Co tady děláš?

JOEY: Právě jsem se tě chtěla zeptat na to samý.

Dovnitř vejde Will, Scout a Hamilton.

BELLA: Scoute?

SCOUT: Bello?

HAMILTON: Jake?

JAKE (normálním hlasem): Hamiltone?

WILL: (zklamaně) Pacey.

PACEY: (rozzlobeně) Krudski.

Dawson vstane a stoupne si mezi Willa a Paceyho.

PACEY: Nepleť se do toho, Dawsone.

DAWSON: Ne, oba se uklidněte. Mám pocit, že jsme tu všichni ze stejnýho důvodu a nenechám žádnou vaší malichernou hádku, aby to zkazila. Takže klid.

Will a Pacey zamíří na opačné strany místnosti.

JOEY: Měli jste štěstí?

DAWSON: Zkusili jsme archív, ale nikdo z nás neuměl přečíst výsledky.

PACEY: A na to jste před tím nepomysleli? Mimochodem, proč jsme tady my. Potterová mi řekla, že se sem musí vloupat.

WILL: My se pokoušíme pomoc jednomu z mých přátel, Pacey.

PACEY: 'Přátel', jo? Nenapadlo by mě, že něco takovýho znáš.

WILL: Od tebe to vážně sedí, Pacey.

JAKE (normálním hlasem): Mohli byste laskavě zklapnout, abych to tu mohla dokončit?

Pacey frustrovaně praští do blízkého okna.

Náhle se spustí alarm. Všichni ztuhnou. Pak uslyší z jedné z místností hlas.

STRÁŽNÝ: (mimo obrazovku) Co je sakra?

DAWSON: Běžte!!!

Začne hrát píseň 'Superman'.

Dawson, Will, Joey, Bella, Hamilton, Jake, Scout a Pacey (v tomto pořadí) vyběhnou z kanceláře, a když se objeví strážný, už jsou na konci chodby.

WILL: Tudy.

Zahnou za roh.

Sbíhají po zadním schodišti, zatímco za nimi strážný křičí.

SCOUT: Co když má zbraň?

PACEY: Ale jdi, tohle je nemocnice. Nemůže bejt tak blbej.

Zazní výstřel, Pacey se sehne a kulka udělá do zdi díru pár centimetrů nad jeho hlavou.

SCOUT: Jak se zdá, tak může.

Vyběhnou z nemocnice na trávník.

Skočí do příkopu.

Píseň končí.

Pomalu vystrčí hlavy z příkopu.

WILL: Myslíte, že jsme ho setřásli?

Následující den. Dawson je ve Willově a Scoutově pokoji.

SCOUT: Nic. To jsme zjistili, nic.

DAWSON: Koukni, můžem to zkusit znova, ještě není konec.

SCOUT: Pro mě je. Stejně tak si to můžu přiznat, není nám s Bellou souzeno být spolu.

DAWSON: Ale to není fér.

WILL: Žhavá novinka, Dawsone. Život není vždycky fér. Možná, že pro tebe to vždycky nakonec dobře dopadne, ale pro nás ne. My narozdíl od tebe nežijem v tom 'kouzelným světě u zátoky'. Naše životy jsou dost těžký.

DAWSON: Málo toho o mně víš. Myslíš si, že to mám snadný? Věř mi, nemám. Vzpomeň si na ten náš spor s Paceym, když jsi byl naposled v Capeside. No, já nevyhrál, já prohrál. A zabralo mi to celý léto, než jsem se dal zase dohromady. A ne že by to nebolelo, protože to bolelo víc, než cokoli jinýho, co jsem kdy zažil. Ne, přežil jsem, protože jsem to nevzdal. Nenechal jsem se zničit svým neštěstím. Každýho občas něco bolí, každýho jednotlivýho z nás. A víš, v čem spočívá trik? Nenecháme se tím porazit, bojujem, bez ohledu na bolest a neštěstí, kterýmu čelíme. To a víme, kdy se obrátit na svý přátele.

WILL: Občas mi připadá, jako bych neměl žádný přátele.

SCOUT: Cože? Ty máš přátele, Wille. Máš mě a Bellu, Hamiltona, Jake, dokonce i Finna svým divným způsobem. Jen to, že jsi přišel o Paceyho přátelství, neznamená, že se nemůžeš obrátit na nás.

WILL: Já to vím, nikdy jsem neřek, že nemůžu. Jde jen o to, že..., no, od tý rvačky se Seanem mi připadá, jako bych přišel o část minulosti. S Paceym o další.

SCOUT: Proč prostě nenecháš minulost minulostí.

DAWSON: Nedávno mi řekla Joey něco podobnýho. A víš, co jsem jí řek? Že naše minulost z nás dělá ty, kterýma jsme. Naše činy, naše úspěchy. Dokonce i naše chyby. Každá jednotlivá volba rozhoduje o tom, kým jsme, jakým člověkem jsme. A víš ty co? Možná jsem nemoh pomoct tobě a Belle, Scoute, ale můžu pomoct Willovi.

Dawson se vydá na odchod.

WILL: Počkej chvíli. Cos tím myslel? Kam jdeš?

Dawson se otočí a usměje se.

DAWSON: Vyřešit morální dilema.

Dawson odejde.

Venku. Jake a Hamilton jsou pod stromem a mluví spolu. Přijde k nim Jen.

JEN: Tady jsi.

HAMILTON: Ne, tohle už ne.

JAKE (mužským hlasem): Koukni, Jen, nemůžeš toho prostě nechat? Prosím. Už mám dost toho, jak házíš vinu existence týhle školy na mě.

JEN: Nemůžeš přijmou trochu kritiky, co? Typickej chlap.

JAKE (normálním hlasem): Dobře, poslední kapka! Poslouchej mě, já nejsem kluk, já jsem holka. Víš, jako ty. Takže bych ocenila, kdybys mě prostě a jednuduše nechala bejt a šla si obtěžovat někoho jinýho, než se rozhodnu tuhle informaci požít jako výmluvu pro to, abych tě zbila.

Jen poklesne čelist. Jake naštvaně odejde a Hamilton jí těsně následuje. Oněmělá Jen tam stále stojí.

Někde v New Rawley. Vidíme Seana, jak jde po chodníku, když k němu přijde Dawson.

DAWSON: Promiň... Seane?

SEAN: Jo? Ty mě znáš?

DAWSON: Ne oficiálně, viděli jsme se před pár dny u Belly. Dawson Leery.

SEAN: Jo, ten 'capesideskej' kluk, že? Ty s Bellou kámošíš?

DAWSON: Vlastně kámoším s Willem Krudskim.

Sean se otočí k odchodu.

DAWSON: Počkej chvilku, stůj.

SEAN: O Willovi mluvit nechci.

DAWSON: Zábavný, protože myslím, že právě to tě tak žere.

Sean se rychle otočí.

SEAN: Co ty víš? Ani mě neznáš.

DAWSON: Máš pravdu, Seane. Neznám tě, ale znám zlost. A je rozdíl mezi zlostí kvůli ztrátě holky a zlostí kvůli ztrátě přítele. Prošel jsem obojím. A z toho, jak se chováš, bych řek, že jde o to druhý.

Sean se uklidní.

SEAN: Kolik toho víš o tom, co se stalo?

DAWSON: Scout mi řek prakticky všechno, ale mám pocit, že ještě něco chybí.

SEAN: Co si o tom klukovi myslíš?

DAWSON: Je v pohodě, ale kdybych byl v tvý kůži, taky bych ho nejspíš nenáviděl. Ale máš problémy s ním, ne s Willem.

SEAN: Will se přidal na jeho stranu, jasný? Jeho nejlepší kámoš od tý doby, co se sem přestěhoval, pro něj ve srovnání s novýma kámošema nic neznamenal.

DAWSON: Jen to, že teď kamarádí se Scoutem, neznamená, že je pro něj vaše přátelství míň důležitý.

SEAN: Ale mě se zdá, že jo. Chci říct, že jsem kvůli Scoutovi přišel o Bellu a Will okamžitě přešel na jeho stranu. Co bych měl udělat?

DAWSON: Vybrat si. Co je pro tebe důležitější, tvůj vztah s Bellou, nebo tvý přátelství s Willem?

Dawson se otočí k odchodu.

SEAN: No, co bys udělal ty, Dawsone? Co bys udělal, kdybys sis musel vybrat mezi člověkem, kterýho miluješ, a svým nejlepším přítelem?

Dawson se k němu znovu otočí.

DAWSON: To už jsem musel, ale byl v tom menší rozdíl. Šlo o stejnýho člověka.

SEAN: Co jsi udělal?

DAWSON: Řek jsem jí, aby odjela s tím druhým klukem.

Sean vypadá překvapeně.

SEAN: Proč?

DAWSON: Protože to chtěla. A miluju jí natolik, že bych obětoval cokoli, abych jí učinil štastnou. I kdyby to nebylo se mnou.

SEAN: Všim jsem si, že jsi použil přítomnej čas.

DAWSON: Jo, to použil.

Dawson se znovu otočí k odchodu. Sean se na chvíli zamyslí a pak ho zarazí.

SEAN: Hej, Dawsone. Musím ti něco říct.

Benzínová pumpa. Joey je tam s Bellou, když se objeví Will.

WILL: Ahoj. Už jste se vzpamatovaly ze včerejška?

BELLA: Jsme v pohodě, jen trochu zklamaný. Možná, že kdybysme měli víc času, Jake by mohla...

WILL: Počkej chvilku. Jedna otázka. Jak ví Joey, že je Jake holka?

JOEY: Paceymu to vyklouzlo.

WILL: Tohle se mu zřejmě stává dost často.

Náhle za sebou uslyší hlas.

SEAN: (mimo obrazovku) Ehm.. ahoj.

Všichni se otočí a spatří Seana, jak k nim jde.

WILL: (smutně) Ahoj, Seane.

BELLA: Seane, prosím tě, nech mě bejt. Na tohle teď fakt nemám náladu.

SEAN: Nepřišel jsem se hádat. Jen jsem si myslel, že vám dvěma dlužím vysvětlení.

Will a Bella na něj pohlédnou.

SEAN: Před časem jsem se snažil od tebe udržet Scouta co nejdál. Měl jsem k tomu jenom jeden důvod. Žárlivost.

BELLA: Ty jsi žárlil na mýho bratra?

SEAN: On není tvůj bratr.

BELLA: Jen proto, že o tom má pochybnosti?

SEAN: Ne, protože to vím najisto. Asi týden před tím, než jsme se rozešli, jsem si jel do Carsonu promluvit s tvou matkou. Pokoušel jsem se jí přemluvit, aby to mezi váma dvěma dala zase do pořádku a jaksi jsem prokec Scoutovo situaci. Podle všeho si to senátor Calhoun celý vymyslel, protože nenávidí tvýho tátu. Myslel jsi, že to bude dokonalej způsob, jak se s ním 'vyrovnat'.

BELLA: Takže můj táta je můj skutečnej táta?

SEAN: Ne, tvůj skutečnej táta je v Carsonu s tvou matkou, setkal jsem se s ním. Když jsem to zjistil, věděl jsem, že kdybys znala pravdu, chtěla bys být se Scoutem. Tak jsem se ho od tebe snažil dostat co nejdál. Díky tomu jsem si neodcizil jenom tebe, ale i mýho nejlepšího kámoše.

Sean se otočí k Willovi.

SEAN: Fakt mě mrzí, jak jsem se k tobě zachoval.

Bella je v šoku, ale dokáže promluvit.

BELLA: Proč mi to říkáš?

SEAN: Protože mi na tobě záleží, Bello. A radši tě uvidím šťastnou s někým jiným než nešťastnou a samu.

Bella se na něj usměje. Sean pak přistoupí k Willovi.

SEAN: Pochybuju, že se někdy usmířím se Scoutem Calhounem. Pořád si myslím, že je to pitomec. Ale musím přiznat, že má dobrej čuch na přátele. Tak co říkáš, Krudski? Přátelé?

Will a Sean si potřesou rukama.

WILL: Ti nejlepší. A Seane... díky.

SEAN: Mě neděkuj, poděkuj tomu Dawsonovi. Jaksi mi připoměl, že existujou důležitější věci než dostat holku. Co na tom sejde, když nemáš žádný kámoše, kterým by ses tím chvástal.

Sean odejde.

Střih na Seana jdoucího po chodníku. Projde kolem knihovny a vrazí do nějaké dívky, která z ní právě vycházela. Dívce upadnou všechny její knihy.

PAIGE: Hej! Dávej pozor, kam jdeš.

SEAN: Promiňte, slečno...

Jejich oči se na chvilku spojí, ale pak ten okamžik pomine.

SEAN: Ehm... tady, pomůžu vám s nimi.

Sean zvedne knihy.

PAIGE: To... ehm... to není opravdu nutné, pane...

SEAN: Seane. Jmenuju se Sean.

PAIGE: Paige Bennettová. Ráda tě poznávám, Seane. Promiň, že jsem do tebe vrazila.

SEAN: Ne, byla to má vina. Měl jsem dávat pozor, kam jdu.

PAIGE: No, možná se někdy ještě uvidíme.

Paige odejde. Sean se pro sebe usměje.

SEAN: Jo, možná.

V Rawleyské akademii. Scout mluví s Jake a Hamiltonem.

SCOUT: Děláš si srandu? Prostě jsi jí to jen tak řekla?

JAKE (normálním hlasem): No, jak to tak šlo, někdo nakonec musel.

HAMILTON: To ti teda řeknu, Scoute, když se Jake naštve, tak se naštve.

JAKE (normálním hlasem): A proto bys mě radši neměl štvát, kámo.

HAMILTON: Jsi nádherná, když se vztekáš, a ty to víš.

Dovnitř vejde Ryder a opře se o zeď hned u dveří.

RYDER: Ale, ale, jeslipak tohle není schůze zparchantělejch spratků. Kdepak se nám shovává pan Estevez?

JAKE (mužským hlasem): Ztrať se, Rydere.

RYDER: Zkus mě donutit.

Náhle do dveří vrazí Dawson a práskne s nimi přímo do Ryderova obličeje.

DAWSON: Scoute? Jsi tady?

Dawson si nevšimne Rydera, který v bezvědomí pomalu klesá na podlahu. Hamilton a Jake se snaží zadržet smích.

SCOUT: Co je, Dawsone?

DAWSON: Mám skvělý zprávy. Ty a Bella, vy nejste příbuzný.

Scoutovi poklesne čelist.

SCOUT: Jak... kde jsi to slyšel?

DAWSON: Řek mi to Sean. Podle všeho mu to řekla matka Belly. Právě proto tě napad.

SCOUT: Jsi si jistej, že to byl fakt Sean?

DAWSON: Nazval tě sebestředným pitomcem.

HAMILTON: To byl fakt Sean. Ale proč by ti to říkal?

SCOUT: Kdo se stará proč. Hlavní je, že teď můžu.

Scout si sedne na židli.

SCOUT: A nemám absolutně žádný tušení, co teď udělat. Chci říct... musím si promluvit s Bellou.

Ryder začne vstávat, ale dovnitř vejde Will a také mu dveře přibouchne do obličeje.

WILL: Hej, lidi, slyšeli jste, že...

DAWSON: Právě jsem jim to řek.

WILL: Díky, Dawsone. Máš to u mě.

SCOUT: Co budu dělat? Musím s ní mluvit, ale kdy, kde, jak?

DAWSON: Klidně si tu dál mumlej, ale já jsem právě něco dostal.

Dawson vytáhne z kapsy pozvánku na ples.

DAWSON: Zavolám Joey. Dneska půjdem na ples.

Začne hrát píseň 'I don't want to wait' (znělka 'Dawsonova světa').

SCOUT: Co tam budem dělat?

Dawson se usměje.

DAWSON: Organizovat happy end.

Dům Belly. Přijde tam Pacey a Joey mu začne něco vysvětlovat.

Rawleyská akademie. Dawson, Scout, Will, Hamilton a Jake si oblékají smokingy. Dawson pohlédne na Jake a ve tváři se mu zračí 'to si musíš dělat srandu'.

JAKE (normálním hlasem): Vždyť víš, co se říká, 'Když jsi v Říme...'.

Dawson se zasměje.

Dům Belly. Bella a Joey se oblékají na ples. Ozve se zaťukání na dveře.

Joey otevře dveře. Stojí tam Pacey ve smokingu.

PACEY: Nazdar, dámy. Můžem vyrazit na párty?

Venku. Dawson vede skupinku složenou ze Scouta, Willa, Hamiltona a Jake k hale, kde se koná ples.

Jakmile vejdou, objeví se ve dveřích rovněž Joey, Bella a Pacey.

Vejdou a Pacey spatří Willa. Will spatří jeho, ale nevypadá tentokrát naštvaně.

Píseň na chvíli umlkne.

Pacey dojde k Willovi.

PACEY: Poslouchej, Krudski, myslím, že je načase to jednou pro vždycky vyřešit.

WILL: Máš pravdu, Pacey. Ale ne z toho důvodu, z kterýho si myslíš.

PACEY: Víš co, Wille? Ty...

WILL: Miluje tě, Pacey.

Pacey je tím překvapen.

PACEY: Cože?

WILL: Andie tě miluje. Přál bych si, aby to bylo jinak, ale není. Chce s tebou být a já s tím nemůžu absolutně nic udělat. Tak mě nenáviď, jestli chceš. Ale jí ne.

Will se vydá na odchod.

PACEY: Hele, Krudski?

Will se otočí.

WILL: Jo?

PACEY: Díky, kámo.

Will se usměje.

Vejde Andie s Jackem a Jen. Andie spatří Paceyho a pohlédnou si do očí.

Na parketu. Scout a Bella spatří jeden druhého, pak k sobě dojdou a začnou tančit.

Píseň opět pokračuje.

BELLA: Slyšel jsi to?

SCOUT: Jo, slyšel.

SCOUT: Tak co chceš teď dělat?

BELLA: Já nevím. Co chceš dělat ty?

SCOUT: Tenhle okamžik jsem plánoval v hlavě nespočetněkrát. Co řeknu, co udělám. Ale teď, když se to děje, tě chci jenom líbat.

Bella se usměje.

BELLA: Myslela jsem, že se nikdy nezeptáš.

Políbí se.

Pacey a Andie k sobě dojdou a začnou tančit.

Obejmou se.

ANDIE: Je mi to tak líto, Pacey.

PACEY: Jo, mně taky.

Dawson a Joey si pohlédnou do očí a usmějí se.

JOEY: No, dokázal jsi to.

DAWSON: My jsme to dokázali. Věř mi, když to říkám, Joey. To, co se dneska večer stalo, by bez tebe nebylo možný.

Joey se napůl usměje.

JOEY: Díky... Takže, chceš si zatancovat?

DAWSON: Proč ne.

Píseň končí.

HAMILTON: Chceš slyšet něco divnýho?

JAKE (normálním hlasem): Co?

HAMILTON: My jsme tu to nejbližší k normálnímu páru.

Jake se nad tím na chvíli zamyslí.

JAKE (normálním hlasem): To je tak divný.

Zasmějí se.

Will pozoruje Paceyho a Andie, jak tančí. Povzdechne si a pak rychle odejde. Odejít ho spatří pouze Dawson a Joey.

Rawleyská akademie. Will sedí na molu a háže do vody kamínky.

DAWSON: (mimo obrazovku) Nemáš náladu na zábavu?

Will otočí hlavu a spatří Joey a Dawsona, jak k němu jdou.

WILL: Ne. Nemám s kým se bavit.

JOEY: Koukni, Wille, udělal jsi správnou věc.

WILL: Já vím. Jen nechápu, proč se mi to děje. Proč musím být sám?

DAWSON: My jsme s Joey na stejný lodi, Wille.

Will pohlédne na Dawsona a pak na Joey.

WILL: Jo, jasně. No, pověz mi, jak si s tím víš rady? Jak si vůbec můžeš vědět rady s tím, že každej kolem tebe je štastnej, jenom ne ty?

DAWSON: Já vážně nevím. Asi... je to nadějí. Možná jsem věčnej optimista, ale věřím, že všechno, co se nám děje, se děje z nějakýho důvodu.

Joey a Dawson si k němu přisednou na molo. Všichni tři pohlédnou na vodu.

WILL: Víš co, Dawsone? V jedný věci máš pravdu.

DAWSON: V jaký?

WILL: Východ slunce ve vodě, doky, malý město. To je vážně pohled.

HLAS (Will): Má skutečně vše, co se nám děje, za sebou nějaký důvod? Myslím, že ano, ale já jsem výjimka. Všude, kam se podívám, vidím lidi, co k sobě patří.

Za taneční halou. Vidíme se líbat Jake a Hamiltona. Přijde tam Andie s Jackem a spatří je. Jake a Hamilton se od sebe odtrhnou.

ANDIE: Panebože!

Scout, Bella, Pacey a Jen se objeví právě včas, aby viděli jejich reakci.

SCOUT & BELLA & PACEY & JEN: JAKE JE HOLKA!

ANDIE & JACK: Áááách.

Jake obrátí oči v sloup.

HLAS (Will): Jsou tu Jake a Hamilton, jsou tu Pacey a Andie, jsou tu Scout a Bella.

Molo, kde sedí Will, Dawson a Joey.

HLAS (Will): A pak jsou tu Dawson a Joey. Člověk vidí jakýkoli z těchto páru spolu a prostě ví, že by nikdy neměli být s nikým jiným. Doplňují se, rozumí si, dělají jeden druhého celým člověkem... jsou si určení. Slyšel jsem, že takovýmto lidem se říká 'spřízněné duše'. Ale možná každý tu svou nemá. Možná jen pár vyvolených ví, jaké to je. Nebo možná ne. Možná je skutečně někdo pro každého.

Střih přes jezero. Carolin se přes vodu upřeně dívá na Willa na molu a usmívá se.

HLAS (Will): Kdo ví? Možná, že pro mě taky.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...