|
Dawsonův pokoj. Dawson z postele sleduje film 'Empire Records' a mluví k někomu na podlaze.
DAWSON: Tak vidíš, na konci tu holku dostane hodnej kluk a bohatej snob skončí sám. Moh bys mi, prosím tě, říct, proč se tohle nestává ve skutečným životě?
Kamera střihne na podlahu, kde vidíme sedět Paceyho.
PACEY: Kdo říká, že nestává?
DAWSON: Já to říkám. Připomeň mi ještě jednou, proč jsem tě pozval?
PACEY: Protože si Joey musela připravit věci pro trh na víkend a chtěla to udělat sama. Takže ses zase pro jednou rozhod naložit svou emocionální batožinu na samotnýho Paceyho Wittera, kterej je známe jako...
Pacey vyskočí a dramaticky zapózuje.
PACEY: Rychlejší než rychlej Mitch, mocnější než dvojhlavňovka, schopnej každýho odrovnat prostou hláškou. Je to Super-Pacey!
Dawson se zasměje a vypne film.
DAWSON: Ty a hlášky? Sni dál, Pacey. Ale koukni, jak hluboko jsem klesnul. Dostal jsem se od analyzování Spielbergových filmů k přirovnávání svýho života k nějakýmu klišovitýmu teenagerovskýmu dramatu.
PACEY: Ve skutečnosti na tom zas tak špatně nejsi, D-Mane.
DAWSON: Cože?
PACEY: Tvůj život je klišovitý teenagerovský drama.
DAWSON: To teda není.
PACEY: Přiznej si to, Dawsone, je to tak. Máš hvězdu, sebe. Hlavní představitelku, Joey. Vtipnýho a suprovýho ocáska/druhýho banána, mě. Pak přidej vedlejší postavy: Jen, Andie, Jacka, tvý rodiče. Pak máš záporáky: Coulfielda, Logana, Marka, Drewa.
DAWSON: Teď víc než přeháníš.
PACEY: V uplynulejch dvou letech jsme prošli čtyřma 'milostnýma trojúhelníkama', kterých jste se s Joey všech účastnili.
DAWSON: PACEY! Chápu. Ale stejně víc než přeháníš.
PACEY: Vážně, Dawsone? Se všema těma holkama kolem, Jen, Devon, Eve, Kate, Annou, jakto, že se z nějakýho důvodu vždycky nakonec vrátíš k slečně Potterový?
ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ
DAWSON: O co ti jde?
PACEY: Jde mi o to, že jste s Joey uvězněný v nekonečným kruhu. Rozejdete se, Joey si najde někoho jinýho, chceš jí zpátky, oni se rozejdou, dáte se zase dohromady, rozejdete se, najdeš si někoho jinýho, chce tě zpátky a tak dále.
Dawson na něj pohlédne.
PACEY: A všichni, co se mezi vás snaží dostat, jsou snězený zaživa. Představ si, co by se stalo, kdyby Joey chodila s někým s atomovkou. No tak, už se rozhodněte, dokud Capeside ještě stojí.
DAWSON: Sněžený zaživa? Vím, co se stalo s tebou, Jen a Jackem, ale co pan Chytrolín, AJ? Co se stalo s ním?
PACEY: Zmizel spolu s otatníma hostujících hercema.
DAWSON: Přestaneš už s těma televizníma odkazama?
PACEY: Neměla by teďka přijít znělka nebo tak něco?
ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY
*****
Přístaviště. Probíhá trh a Dawsonův explorer je zaparkovaný za jedním z dřevěných stánků. Joey a Dawson začnou vynášet z auta krabice.
JOEY: Vážně, Dawsone, poradím si s tím sama. Určitě bys někde byl radši.
DAWSON: To by sis myslela. Naneštěstí to vypadá, že se všechny vedlejší postavy na dnešek někam vytratily.
Joey na něj nechápavě pohlédne.
JOEY: 'Vedlejší postavy'?
DAWSON: Dlouhej příběh. V kostce: Pacey mě přesvědčil, že je můj život televizní seriál.
JOEY: Ach ne. Nevzal sis ponaučení z tý záměny minulej tejden? Za žádných okolností nenech Paceyho Wittera poplést ti hlavu.
DAWSON: Příliš pozdě.
Začnou z krabic vyndavat malby. Včetně černobílých portrétů. Dawson narazí na jeden vlastní portrét a pohlédne na něj.
DAWSON: Chápej, z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu mám náhlý nutkání zakřičet (imituje Paceyho) 'Hele, vystihlas mou dobrou stránku, ale na druhou stranu, každá má stránka je dobrá.'
Dawson imituje Paceyho široký úsměv. Joey se zasměje.
JOEY: Jo, to bylo dobrý.
Vracejí se zpět k vyndavání maleb.
DAWSON: Poslední dobou je prostě hrozně divnej. Pokoušíme se obnovit naše přátelství, ale je dost očividný, že to s tím odškodňováním přehání.
JOEY: A ty jsi čekal něco jinýho?
Dawson na ní pohlédne.
DAWSON: Co tím myslíš?
JOEY: Ty jsi možná v naší partě věčný dítě, Dawsone. Ale Pacey se tak chová. Myslím, že je to kvůli tomu, jak se k němu chovala jeho rodina. Stále si žádá o pozornost, a když se mu jí nedostává, pokouší se vecpat před kameru, aby moh promluvit. A když to zvoře a lidi se na něj naštvou, vždycky se může roztrhnout, aby to napravil. Pamatuješ, jak se zbavil Caulfielda?
DAWSON: To jsem byl ve skutečnosti já.
JOEY: Nepamatuju si, že by ses honosil monoklem.
DAWSON: Ne. Pacey se s ním sice popral, ale já jsem z něj úskokem dokázal dostat přiznání.
JOEY: Vždycky ta pohodová a smělá mixáž Jamese Bonda s Jimmym Stewartem, viď? Zábavný, nikdy předtím ses tím nechvástal.
DAWSON: Dobře, je to oficiální, Pacey má vliv na můj mozek.
JOEY: Myslím, že víc než přeháníš.
DAWSON: Promiň, prostě na mě neustále vyskakuje odevšad, kam se otočím.
Dawson zvedne nějaký portrét. Je to tvář zubícího se Paceyho. Dawson portrét rychle vrátí do krabice.
DAWSON: ÁÁÁÁÁÁ!
*****
Stánek s jídlem na trhu. Andie a Pacey sedí za stolem a jedí. Pacey si prohlíží francouzské brambory, co má na talíři.
PACEY: Víš co, McPheeová? Francouzský brambory mě z nějakýho podivnýho důvodu vždycky přitahovaly. Ptával jsem se, jestli je fakt dělaj Francouzi a kdo rozhod, že se budou dělat z vařenejch brambor. Ale tím se dostáváme ke kečupový filosofii, což otvírá úplně nový téma. S kečupem bych sněd i červy.
ANDIE: Pacey, sklapni a sněz si svý červy. (Andie se začne hystericky smát) Chci říct, svý brambory. Svý brambory!
Pacey si vloží jeden brambory do úst a vcucne ho.
PACEY: Mmm... slizký.
ANDIE: Nevychovanče.
Pacey si dá jeden plátek bramboru za ucho a nakloní se k Andie k polibku. Andie hlavou mírně uhne a ten brambor sní.
PACEY: Hej... žroute.
Andie ho políbí a usměje se.
ANDIE: Hamoune.
Znovu se políbí.
ANDIE: Ještě jednou díky, že jsi mě sem vzal, Pacey.
PACEY: Bylo mi potěšením. Nejen proto, že tenhle rok nemusím hrát Kapitána Skippyho, radši strávím romantickej víkend se svou holkou, než strávit další minutu pokusama přesvědčit pár tisíciletí 'udělají to nebo ne'.
ANDIE: Pořád nemáš s Dawsonem a Joey štěstí, co?
PACEY: Ne. A zkoušel jsem si hrát na dohazovače víc než tejden. Dokázal jsem s Dawsona vyrazit přiznání, že pořád Joey miluje. Dostal jsem přiznaní s Joey, že pořád miluje Dawsona. Ale když přijde na to, aby si to řekli, jsem v koncích.
ANDIE: Pacey, možná jsi na sebe příliš tvrdej.
PACEY: Andie, mohla bys mi, prosím tě, vysvětlit, proč si všichni myslí, že jsem na sebe tvrdej? Když něco, tak nejsem na sebe dost tvrdej. Chci říct, že když Dawson něco zvoře, Joey, jeho rodiče, absolutně každej na něj kvůli tomu spustí a nenechá ho na to nikdy zapomenout. Ale když něco zvořu já, všichni na to během tejdne zapomenou. Jen pro jednou bych byl rád, kdyby se na mě někdo aspoň chvíli zlobil.
ANDIE: Možná... možná prostě lidé vkládají do Dawsona velká očekávání. Chci říct, že je takovej slušňák, že nikdo neočekává, že udělá něco špatnýho. U tebe je to jiný. Z nějakýho důvodu lidi čekají, že všechno zvořeš.
Pacey pohlédne do země.
ANDIE: Asi proto mě to pokaždý, když uděláš něco hezkýho, ohromí.
Pacey se na ní usměje.
PACEY: Díky, Andie. Promiň, jde prostě o to, že si za celou tu záležitost dávám vinu, víš? Kdyby nebylo mě, nejspíš by se právě teď muchlovali v jednom z těch záchodků. Řekni mi něco, jsem fakt patetickej, že se pokouším napravit něco, co už se stalo a nedá se odestát?
Andie ho vezme za ruku.
ANDIE: Pacey, ten den, kdy nebudeš cítit vinu kvůli bolesti způsobené přátelům, je den, kdy by sis měl dělat starosti.
PACEY: Díky, McPheeová.
Andie se usměje.
ANDIE: Takže, říkal jsi něco o záchodcích...
*****
Stánek Dawsona a Joey.
JOEY: Pověz mi, jak tvůj táta vyřešil celou tu záležitost s restaurací na vodě?
DAWSON: Z vody jsme dokázali dostat většinu stolů a křesel. A naštěstí pro nás se o většinu nákladů postaral pan Crawford.
JOEY: Děláš si srandu? Tvůj táta fakt přinutil Andersona, aby to zaplatil?
DAWSON: Ve skutečnosti Andersonovy rodiče. A rozhodně to nebyl jejich nápad. Pan McPhee poslední dobou jede. Na druhou stranu, táta říkal, že příště, až uvidí Paceyho Wittera, tak ho roztrhne vejpůl.
Joey se vrací k zavěšování portrétů na stěny stánku, ale zarazí se, když spatří ten, který má zrovna v ruce. Je to portrét její matky.
JOEY: Nejsem si až tak jistá, že chci tenhle prodat.
DAWSON: Je nádhernej. Nemůžu uvěřit, že jsi ho namalovala úplně sama.
Posadí se na lavici.
JOEY: To nic nebylo, vážně.
DAWSON: Nic? Joey, nepotřebovala si, aby ti lidi na ty portréty pózovali, dokonce ani fotky. Namalovala jsi je po paměti.
JOEY: To nic moc není, Dawsone. Asi mám prostě fakticky dobrou paměť.
Joey jde dozadu pro další obrazy. Dawson sáhne do krabice a vyndá další malbu. Je na ní on a Joey, bok po boku a usmívají se. Nevypadají jako nyní, ale tak jak vypadali během druhého ročníku na střední škole. Dawson se pro sebe usměje.
DAWSON: (pro sebe) Lepší než si myslíš.
Dawson odejde. Zamíří ke skupince záchodků a otevře dveře jednoho z nich. Odskočí, když uvnitř spatří Paceyho a Andie. Vášnivě se líbají, ale odtrhnou se, když si všimnou, že tam stojí Dawson.
ANDIE: Ach bože. Tohle je tak trapný.
Andie zrudne.
PACEY: Nemůžem mít trochu soukromí, D-Mane?
Pacey zabouchne dveře. Dawson se vrátí ke stánku a spatří nějakou blondýnu, jak se prohlíží malby.
DAWSON: Jen?
Blondýna se otočí. Je to Morgan.
MORGAN: Cože?
DAWSON: Promiň, myslel jsem, že jsi někdo jiný. Můžu ti s něčím pomoct?
MORGAN: Jen se dívám. Namaloval jsi nějaký z nich?
DAWSON: Obávám se, že ne. Ale namalovala je má přítelkyně.
MORGAN: Tvá holka, nebo kamarádka v obecným slova smyslu.
DAWSON: Snad obojí. A... to jsem nespíše úplný cizince sdělil trochu přespříliš.
MORGAN: S tím si nedělej starosti. Věř mi, znám to.
DAWSON: O tom se vší úctou pochybuju.
MORGAN: Byl bys překvapený.
Přichází Joey.
JOEY: Dawsone, s kým to mluvíš?
Vzhlédne a spatří Morgan.
JOEY: Morgan? Ahoj, co tady děláš?
MORGAN: Nic moc. A.J. chtěl omrknout, jak se máš.
Morgan se rozhlédne po stánku.
MORGAN: Očividně jsi měla hodně práce.
Náhle zpoza rohu přiběhne AJ.
AJ: Ahoj, Morgan. Pamatuješ na toho Paceyho, o kterým jsem ti povídal?
MORGAN: Jo?
AJ: Já jsem ho právě... no... náhodou přistih, jak se v jednom z těch záchodků muchlá s nějakou blondýnou.
Joey široce rozevře ústa, pak si je zakryje rukou a rozesměje se.
AJ: Ehm... ahoj, Joey, jak se máš?
JOEY: Mám-mám se dobře. Fakt ráda vás dva zase vidím.
Dawson probodne AJe pohledem.
JOEY: No, měla bych vás představit. AJi, Morgan, seznamte se s Dawsonem Leerym. Dawsone, tohle jsou AJ a Morgan.
Dawson a AJ si potřesou rukama.
AJ: Máte tu hezkou výstavku. V takovém stylu Vincenta Price.
DAWSON: To je odkaz na 'Dům voskových figurýn', že?
AJ je překvapený, že to Dawson ví.
AJ: Ano. Víte, můžeme odejít, pokud máte hodně práce.
JOEY: Ne, ne. Jen to tu připravujeme, prodávat je bude někdo jiný.
Náhle zaslechnou nějaký rachot.
MITCH: (mimo obrazovku) TY?
Všichni čtyři sledují, jak kolem stánku proběhnou Pacey a Andie, za kterými běží Mitch.
PACEY: Pojďme někam jinam, McPheeová.
ANDIE: Sbohem, pane Leery.
AJ se otočí k Morgan.
AJ: Na tom klukovi mě prostě něco irituje.
*****
Dům McPheeových. Jen a Jack si dělají úkoly, když do pokoje vejde pan McPhee.
JOSEPH: Co bys řekl na menší výlet příští týden, Jacku?
JACK: Co? Kam?
JOSEPH: Telefonoval jsem s jedním svým starým přítelem. Je děkanem na Rawleyské akademii a chtěl vědět, jestli bych si nechtěl vyjet z města, což je jen jeho způsob, jak říct 'Chci ti předvést všechny své úspěchy a chvástat se jimi'. Ale stejně by bylo pro tebe a tvé přátelé dobré dát si na týden oddych.
JACK: Já ti nevím, tati. (otočí se k Jen) Co si myslíš?
JEN: No, bylo by hezký zase vidět Willa.
JOSEPH: Kdo je Will?
JACK: Will Krudski. Je to starej kamarád Paceyho, seznámili jsme se s ním někdy kolem loňských jarních prázdnin. Dostal na tý akademii stýpko.
JOSEPH: No, pro tebe to bude možná problém, Jen.
JEN: Jakto?
JOSEPH: Je to čistě chlapecká škola.
Jen na pana McPheeho uraženě pohlédne.
JEN: Cože?
*****
Leeryovic restaurace. Dawson, Joey, AJ a Morgan sedí u stolu.
AJ: Tak co jsi dělala od tý doby, co jsme tě naposled viděli?
JOEY: Dlouhej příběh.
MORGAN: Ale stejně nám ho řekneš, viď?
JOEY: Nic moc. Trojúhelník. Léto na Floridě. Kluk nevěrnej s novou holkou bejvalýho. Střet s dvěma zuřivýma maniakama.
Morgan a AJovi poklesnou čelisti.
AJ: Dobře, to je prostě divný.
DAWSON: V těhlech končinách ne.
MORGAN: Takže, Dawsone, co děláš ty?
DAWSON: Co dělám?
MORGAN: Vždyť víš. Joey je umělkyně, tak co zajímá tebe?
DAWSON: Uf... filmy.
MORGAN: Filmy? Co přesně?
DAWSON: Jejich analyzování, jejich sledování, jejich studování, jejich natáčení, jejich psaní. V podstatě všechno, co má s filmama něco společnýho.
AJ: To by vysvětlovalo tu poznámku o 'Domu voskových figurín'.
MORGAN: Jejich psaní? Ty jsi taky spisovatel?
DAWSON: Taky?
MORGAN: Jo. AJ je taky spisovatel.
AJ: Žádný přepychový Hollywoodský typ jako jsi ty, samozřejmě.
DAWSON: Abych ti řek pravdu, poslední dobou jsem neměl moc štěstí.
AJ: Autorský blok?
DAWSON: Něco takovýho.
Do místnosti vejde Mitch a hádá se do telefonu.
MITCH: Ne, ty poslouchej mě, Crawforde. Já nebudu platit všechnu škodu jen proto, že je tvůj synáček nemehlo. Cože. Óóóó... on se jich bál. No, jestli si myslí, že jde z Dawsona strach, radši by měl doufat, že nikdy nepotká mě. Haló? Haló?
Mitch zavěsí.
MITCH: On mi zavěsil. Neuvěřitelný.
JOEY: Myslím, že bysme měli jít radši jinam.
*****
Dům McPheeových. Pacey a Andie vstoupí do kuchyně, kde vidí bavit se Jen s Jackem. Jen je nabroušená.
JEN: Určitě si ze mě děláš srandu. Je konec dvacátýho století. Ti šovinisti!
PACEY: Ehm... rušíme, Lindleyová?
JACK: Zkouší vyvolat válku mezi pohlavíma.
PACEY: Jéje. Radši běž, Andie. Mohlo by to bejt ošklivý.
JEN: Moc vtipný, Pacey.
JACK: Vypadá to, že je starej kamarád mýho táty děkanem na Rawleyský chlapecký akamedii a poznal ho na příští tejden.
ANDIE: Hele, nechodí tam Will?
PACEY: Jo. Co kdybysme Krudskimu oplatili překvapivou návštěvu?
JACK: Pacey, neuděláš nic stupidního, že ne?
Pacey si dá ruku na hruď a předstírá, že byl bodnut do srdce.
PACEY: Já? Udělat něco stupidního? Vždyť mě znáš.
JACK: Právě proto se bojím.
PACEY: Naznačuješ, že jsem nezodpovědnej?
JACK: Proč jinak by ti malej Buzz říkal 'Pissy'?
PACEY: Říkej si co chceš, 'Jackie'.
Jen se uchychtne. Jack na ní chladně pohlédne.
PACEY: Moh bys požádat svýho tátu, jestli bysme nemohli pozvat ještě nějaký lidi? Prostě vím, že když odjedem na tejden z Capeside, aniž bysme pozvali Joey a nejspíš i Dawsona, tak mě Joey zlynčuje.
JEN: Zapracujem na tom.
*****
Dawsonův pokoj. Jsou tam Dawson, Joey, Morgan a AJ.
MORGAN: Páni! Koukni na ten pokoj.
AJ: Co se tu stalo? Tornádo se přehnalo přes filmový studio a přistálo s ním na tvým trávníku?
DAWSON: Vtipný.
JOEY: Tak teď jste na řadě vy. Povězte mi, co se stalo po tom, co jsem odjela?
MORGAN: Co myslíš?
JOEY: Děláš si srandu?
AJ: Myslím, že mluví o nás dvou.
Morgan na AJe nevěřícně pohlédne.
MORGAN: Tys jí to řek? Nemůžu tomu uvěřit.
AJ: Nic jsem jí neřek. Vzhledem k tomu, co mi řekla, když jsem jí viděl naposled, tak to bylo dost očividný.
DAWSON: Promiňte? O čem to mluvíte? Jako obvykle to vypadá, že mě se všechno řekne až jako poslednímu.
AJ a Morgan se do toho zjevně příliš nehrnou.
AJ: No, jde o to, že... když Joey odjela jaksi jsme...
MORGAN: No, ne hned, ale říkala něco o...
AJ: Celým takovým tom scénáři typu 'Jistého druhu krásy' a ještě něco k tomu.
MORGAN: Takže jsme se nakonec pokusili si o tom promluvit, ale nemohli jsme se rozhodnout, co přesně říct.
AJ: Neuvěřitelný. Protože normálně nemůžeme udržet pusy zavřený. No, abych to zkrátil, jaksi jsme se, no...
AJ & MORGAN: Dali jsme se dohromady.
DAWSON: Teď vím, jak se lidi cítí, když se mi pokoušejí naslouchat. Nechtěli byste to rozvést? Já tak úplně netuším, o čem to jako mluvíte.
AJ: Dobře, no... Joey mi dala kopačky, ale narozdíl od všech ostatních k tomu měla důvod. Myslela si, že jsem zakoukanej do Morgan. Tak jsem si o tom šel s Morgan promluvit, vysvětlit, co se stalo.
MORGAN: Samozřejmě, že jí pan Zaslepenej nevěřil. Řek, a to cituju, 'Není to ta nejhloupější věc, co jsi kdy slyšela?'
AJ: Odmítal jsem si to připustit, co jsem nadělal.
MORGAN: Pak o mě projevil zájem jinej kluk a BUM, už žádný odpírání.
AJ: Vybuchnul jsem.
JOEY: Tím myslíš co?
AJ: Slyšel jsem ho, jak se chvástá, že si s ní plánuje užít a pak jí odkopnout. Tak jsem ho shodil do Bostonskýho zálivu.
Dawson se rozesměje.
DAWSON: Cože jsi udělal?
MORGAN: Přísahám, že bych ho zabila, kdyby to nebyla taková sranda.
AJ: No, pak jsme si trochu promluvili. Řek jsme něco v tom smyslu, že je něco na tom, co Joey říkala. Nevěděl jsem, kdy přestat, začal jsem o tom, jak divný by bylo, kdybychom dělali ty věci, co obvykle páry dělají. Ona mě pak, no, políbila. Řekněme, že to dalo odpírání sbohem.
DAWSON: To se vsadím. Ale co jsi myslel tím, že by to bylo divný?
AJ: No, chápej, už od dětství jsme s Morgan nejlepší přátelé. Vyrostli jsme spolu, proto to tak nějak bylo divný, víš?
Dawson je tím překvapený. Ví přesně, o čem AJ mluví.
JOEY: No, já se musím vrátit na trh. Nechci, aby tam náhrada byla příliš dlouho.
MORGAN: Půjdu s tebou.
Joey a Morgan odcházejí.
DAWSON: Můžu se tě na něco zeptat, AJi?
AJ: Jasně.
DAWSON: Nikdy ses nebál?
AJ: Čeho?
DAWSON: No, říkal jsi, že Morgan byla tvá nejlepší kamarádka. Tak co by se stalo, kdybyste se rozešli? Jak můžeš riskovat ztrátu přátelství v případě, že vám to nevyjde?
AJ: No, zaprvý si nemyslím, že se to stane. Zadruhý, jestli se to stane, nemyslím si, že nás to zničí, pouze posílí.
DAWSON: Co tím myslíš?
AJ: Koukal jsi někdy na 'Supermana'?
DAWSON: Filmy s Christopherem Reevem nebo animáče?
AJ: Ani jedno. Televizní seriál. Dávali ho před pár lety.
DAWSON: Občas. Mám pár epizod na kazetě, ale nikdy jsem se do toho nedostal.
AJ: No, většinu toho seriálu drželi producenti Lois a Clarka od sebe. Ale nebylo to proto, že nechtěli být spolu, bylo to kvůli okolnostem. Ten kluk byl Superman, pro smilování boží, to znamenalo, že jejich podmínky byly stokrát horší, než u jakýkoli dvojice, kterou by sis dokázal představit. Ale jen to, že nebyli spolu, neznamenalo, že se nemilovali. Byly to jen okolnosti, co se jim vždycky postavily do cesty.
AJ vstane.
AJ: Neříkám, že to mezi mnou a Morgan bude snadné. Budeme mít problémy a možná i velké problémy. Ale já si upřímně myslím, že si můžeme poradit se vším, co nám vstoupí do cesty. Jako přátelé jsme si uměli poradit se vším a s každým. Jen se musíme ujistit, že bez ohledu na vývoj naší romance, mezi sebou pořád udržíme to přátelství. Když to uděláme, nic na světě nás nemůže zastavit.
DAWSON: Tomu jsem taky věříval.
AJ: Myslel jsem si to. Vypadalo to, že Joey ví, o čem mluví. Až moc. Jediné vysvětlení pro to bylo, že sama něčím takovým prochází.
DAWSON: Tentokrát jsi udeřil hřebíček na hlavičku.
AJ: Tak mi pověz, Dawsone, byl jsi ten slepý jako já, nebo ten toužící jako Morgan?
DAWSON: Nejdřív jsem byl tebou. Teď to vypadá, že jsem na druhý straně.
AJ přistoupí k Dawsonově sbírce videokazet a koukne na názvy. Vyndá jednu kazetu a podá jí Dawsonovi.
AJ: Tady, Dawsone. Možná tě při tom něco napadne.
DAWSON: Není srovnávání se se Supermanem trochu marnivý?
AJ: Nesrovnáváš se se Supermanem, srovnáváš se s Clarkem. Lois měla zájem o Supermana a Clark byl její nejlepší přítel. Superman byl působivější, byl ukázán jako hrdina a ten, koho by si v její situaci vybrala každá. Ale ona si nakonec vybrala Clarka, svého nejlepšího přítele. Možná, že slušňáci přece jen neskončí vždycky poslední.
AJ odchází. Dawson dá do videa kazetu a začne jí sledovat. Usmívá se při tom.
*****
Trh. Joey a Morgan jsou ve stánku. Joey něco naléhavě hledá.
JOEY: Kde je? Je pryč, nemůžu tomu uvěřit. Je pryč, někdo ho koupil.
MORGAN: O co jde?
JOEY: O portrét mý mámi, kterej jsem na namalovala. Je pryč. Nechtěla jsem ho prodat.
MORGAN: To mě moc mrzí, Joey.
JOEY: Tohle léto jsem strávila tři měsíce na lodi. Každý ráno jsem se vzbudila dřív a malovala ho, po paměti. Chtěla jsem, aby byl prostě dokonalej. Tohle se mi stává pořád.
MORGAN: Co jako?
JOEY: Kdykoli něčeho dosáhnu, dokážu o to přijít.
MORGAN: Víš ty co, Joey? V týhle situaci se dá dělat pouze jedna věc.
JOEY: Jaká?
MORGAN: Když nemůžeš něco najít, zkus to nahradit. A nemusí to být úplně stejný. Nebo se pokus získat zpět originál. No, musím jít. Zítra mám přednášky.
JOEY: Měj se, Morgan.
Morgan odchází. Joey chvíli sedí ve stánku sama, ale pak se objeví Mike. Sedne si vedle ní.
MIKE: Vyrušuju?
JOEY: Ne.
MIKE: Jen se ujišťuju, že jsem pořád vítaný. Něco tě evidentně trápí. Chceš o tom mluvit?
Joey na něj pohlédne.
JOEY: Trochu pozdě na hraní si na starostlivýho tatínka, ne?
MIKE: Já vím. Ale Mitch mi dal pár rad a lepší pozdě než nikdy.
Joey se uvolní.
JOEY: Přišla jsem o jeden ze svých portrétů. (smutně) Mámin portrét. Já jsem ho prostě... já ho nechtěla prodat. Jen bych si přála, abych věděla, kdo ho koupil, abych si ním mohla promluvit.
MIKE: Tak mluv. Sedí přímo vedle tebe.
Joey vypadá překvapeně.
JOEY: Koupil jsi ho ty?
MIKE: Jo.
JOEY: Proč?
Mike si zhluboka povzdechne.
MIKE: Asi proto, že i po té vší době mi pořád chybí.
JOEY: Nepřipomínal by ti mámu až moc? Chci říct, nebolelo by to ještě hůř vidět každý den znovu její tvář. Nezapomněl bys na ní radši?
MIKE: Myslím, že když někoho miluješ, nikdy na něj nezapomeneš. Nezáleží na tom, kolik jsi toho zvorala, nebo jak moc mu ublížila, nemůžeš na něj zapomenout. A já ani nechci, nikdy na ní nechci zapomenout. Protože dokud na někoho nezapomeneš, nikdy nebude skutečně pryč. Vždycky tu bude. (ukáže si na hruď) Tady.
Mike vyndá portrét.
MIKE: Tady. Omlouvám se za problémy.
JOEY: To je dobrý. A... nech si ho.
Mike vypadá překvapeně.
MIKE: Jsi si jistá?
JOEY: Jo. Něco mi říká, že ho potřebuješ víc než já.
Mike se nakloní a políbí jí na tvář.
MIKE: Děkuju ti.
Mike odchází.
JOEY: Není zač, tati.
*****
Lavice ve stánku, později ten večer. Sedí tam Joey, když přijde Dawson.
DAWSON: Ahoj.
Joey na něj vzhlédne a usměje se.
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Vypadá to, že Morgan odjela domů.
JOEY: Jo, představ si, že táta koupil mámin portrét. Chtěl něco, co by mu jí připomínalo.
DAWSON: Asi člověk není nikdy opravdově sám, dokud má své vzpomínky. A ty jsi mu pomohla, ty jsi ho namalovala.
JOEY: Byl to jen obrázek, Dawsone. Nic takovýho, co bys udělal ty.
DAWSON: To máš pravdu, Joey. Proto jsi nejspíš mnohem lepší než já.
JOEY: To nejsem, Dawsone.
DAWSON: Ano, jsi. A uvádí mě v úžas, že si toho nikdy nevšímneš. Pokud jde o mě a mé filmy, musím mít předen daný plán. Musím mít pro film scénář, představit si koncept a přetrhnout se, než je hotový. Ale ty potřebuješ jenom tužku nebo štětec a nic na světě tě nemůže zastavit.
Joey se nad jeho slovy usměje.
DAWSON: Víš co, Joey? Vždycky jsem přemýšlel, proč jsme tak dobří přátelé a myslím, že jsem na to konečně přišel. Máme jednu věc společnou, mimo jiných.
JOEY: A to je co?
Dawson se na ní usměje.
DAWSON: Představivost. Můžeme o věcech přemýšlet a otevřít tím celý svět. Možná nám naše věčné analyzování vždycky neříká, co se stane, ale někde nám dokáže říct, proč se něco děje. Pomáhá nám dávat smysl našim životům.
JOEY: Vypadá to, že ses ponořil do hluboký filosofie.
DAWSON: Koukal jsem na nějaký starý epizody 'Supermana' a něco mě zaujalo.
JOEY: Co?
DAWSON: V jedný epizodě vzal Clark Lois do mraků a říkal, že tam chodí přemýšlet. Řekl něco jako: 'Tady se cítím doma, ani dole, ani nahoře, uprostřed, jaká já'. Když se nad tím zamyslíš, my jsme hodně podobní. Chyceni v pasti mezi dvěma světy, mladistvou nevinností a nadějí a tvrdou a chladnou realitou. Možná jednoho dne skutečně mezi těmito dvěma nalezneme nějaký smysl.
JOEY: Můžeme se alespoň pro dneska spokojit s tou mladistvou nevinností a nadějí? Už je pozdě a já zažila dost chladný reality, aby mi vydržela na celej život.
Vstanou a vydají se na obhlídku trhu. Kamera se přesune na stánek a ukáže detail na malbu Dawsona a Joey z druhého ročníku.
Zatmívačka a závěrečné titulky.
| 
