|
Dawsonův pokoj. Dawson a Joey jsou na posteli a koukají na 'Záměnu'.
DAWSON: Hm, dobrej film. Eddie Murphy předtím, než začal dělat remaky starých filmů Jerryho Lewise.
JOEY: Nevěděla jsem, že se až tak extra zajímáš o komedie, Dawsone.
DAWSON: Vše závisí na podání, Joey.
Joey vezme dálkové ovládání a vypne televizi.
JOEY: A to znamená přesně co?
DAWSON: Líbí se mi komedie, které mají nějaký smysl. Vezmi si například 'Záměnu'. To není jenom hodinka a půl vtípků a gagů, má taky velmi závažné poselství. Eddie Murphy zjistí, že být bohatý není všechno, a Dan Akroyd se naučí, že by neměl brát své bohatství za samozřejmé. Morální ponaučení je prostě 'buď šťastný tím, kým jsi'.
JOEY: Pořád totéž dokola, Dawsone. Dala bych cokoli za to, abych na týden byla někým jiným. Chci říct, má pověst, nekonečnej kruh, v kterým se točí můj život, nemusela bych se o to starat, mohla bych být prostě někým jiným.
DAWSON: Z toho filmu ses ničemu nepřiučila?
JOEY: Je to komedie, Dawsone. Se skutečným životem nemá nic společnýho. Věř mi, zažila jsem to.
DAWSON: To teda nezažila.
JOEY: Vzpomínáš na začátek druháku? Když jsi byl tak posedlej Jen a plánoval si svůj první polibek? No, řek jsi mi, že můžu bejt 'Debra Carrová', a já potkala jednoho kluka a udělala to.
Dawson pozvedne obočí.
DAWSON: Ty jsi mu řekla, že jsi Debra Carrová?
JOEY: Ne. Řekla jsem mu, že jsem 'Debra Carsonová' a že jsem bohatá. A on na to skočil, přinejmenším na chvíli. Dokonce mi dal svý telefonní číslo.
Dawson zbystří pozornost.
DAWSON: Začínám si vzpomínat. To byl ten hezoun, Anderson, že jo? Zavolala jsi mu někdy?
JOEY: Ne. To číslo jsem zahodila. Zajímalo by mě, co se s ním stalo.
DAWSON: No, to máš nejspíš smůlu. Mimochodem, to bylo jiný. Pokoušela ses být někým, kým nejsi, ne někým jiným. Nevydržela bys ani den pokoušením se být někým, kdo skutečně existuje.
ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ
JOEY: Jako třeba kým?
DAWSON: No, třeba mnou.
JOEY: Tebou? Ale jdi, Dawsone. S tvým životem bych si vychutnávala každý okamžik. Máš to lehký.
DAWSON: Myslíš? No, něco ti povím, Josephino, v mý kůži bys nevydržela ani jeden den.
Joey po něm hodí polštář.
JOEY: Jako by sis ty ved líp.
DAWSON: Cože?
JOEY: Moc ráda bych tě viděla být na jeden den mnou.
DAWSON: To se nikdy nestane.
ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY
*****
Dům McPheeových, Paceyho pokoj. Je tam Dawson a pomáhá Paceymu dokončit vybalování.
PACEY: Nemůžu tomu uvěřit. Konečně jsem vysvobozenej z Witterovic domu hrůzy.
DAWSON: Jediná věc, který nemůžu uvěřit já, je, že pan McPhee nechá hned vedle svý dcery bydlet jejího kluka.
PACEY: Věř mi, D-Mane, po tom, co jsem ho viděl udělat mýmu staříkovi, ho rozhodně nemám v úmyslu naštvat. A vím, co udělat, abych se tomu vyhnul.
DAWSON: A to je?
Pacey se zazubí.
PACEY: Nenechat se načapat.
Dawson se zasměje a zavrtí hlavou.
DAWSON: Starej dobrej Pacey. Chyběl jsi nám, víš? Nebylo to totéž, když tu s náma bylo tvý 'zlý dvojče'.
PACEY: Jo, no, příště, až budeš potřebovat, aby jeden z tvejch kámošů dohlíd na Joey, navrhuju Jacka.
DAWSON: Když o tom mluvíme, Pacey, musím učinit oznámení.
PACEY: Jo?
DAWSON: Pozvu Joey na rande.
Pacey vypadá překvapeně.
PACEY: Slyšel jsem dobře? Ty nestrávíš následujících pár měsíců bezvýsledným toužením a trápením se a marnými pokusy vysílat duchaplný náznaky, který by pronikly do hlavičky slečny Potterový?
DAWSON: Pacey, už jsem se natoužil víc než dost. Pravda je, že s ní chci být, a tak jí to prostě řeknu.
PACEY: Gratuluju, chlape. Jak tě znám, tak máš nejspíš připravenej nějakej pečlivě vypracovanej plán.
Dawson se usměje.
DAWSON: Jak jsi to uhod?
PACEY: Vypadá to, že nejsem jedinej, kdo se vrátil k svýmu starýmu já. Tak jakej je plán?
DAWSON: Dobře. Leeryovic restaurace plánuje na tenhle víkend menší reklamní akci. Víš, na přilákání posledních turistů, než přijde zima. Jde o velkou plovací plošinu uprostřed zátoky. Bude to jakási minijídelna. Závaží budou zabraňovat, aby se převrátila, na blízký jachtě bude hrát najatej orchester a...
PACEY: Takže ty plánuješ pozvat Joey na tohle malý mecheche?
DAWSON: Jo.
PACEY: Udělal jsi na mě dojem. Kéž bych o tom věděl dřív, zarezervoval bych místa pro sebe a Andie.
DAWSON: Myslím, že už jdeš. Pan McPhee je jedním ze sponzorů.
PACEY: Páni, nejspíš dělá všechno možný, aby pomoh tátovi Joey, co?
Pacey udělá pauzu.
PACEY: No, hodně štěstí, chlape.
Dawson odchází.
*****
Přístaviště. Joey se dívá, jak tam stavějí 'restauraci na vodě'. Najednou za sebou uslyší hlas.
ANDERSON: (za ní) Debro?
JOEY: Cože?
Joey se otočí a spatří Andersona.
JOEY: Anderson Crawford? Páni, dlouho jsme se neviděli.
ANDERSON: Přes dva roky. Nejspíš jsi ztratila mý telefonní číslo, co?
JOEY: Promiň, jde o to, že... no... je to komplikovaný. A taky jsem ti tak trochu lhala.
ANDERSON: Nedělej si s tím starosti, o nic nejde.
JOEY: Vážně?
ANDERSON: Jo. Ne všichni bohatí bydlí v New Yorku, víš?
Joey ho chce opravit, ale pak se zarazí.
ANDERSON: No, když už jsem tady, proč toho nevyužijem?
JOEY: Cože?
ANDERSON: Jdeš na támhletu 'večeři na vodě'?
JOEY: Neplánovala jsem to.
ANDERSON: Leeryovic restaurace není zrovna Boulay, ale z toho, co jsem slyšel, celkem ujde. Tak bys tam se mnou mohla zajít, pokud nemáš jiný plány.
JOEY: Vlastně... ne, nemám. Půjdu ráda.
ANDERSON: Skvěle, setkáme se večera tady. Zatím, Debro.
JOEY: Ahoj.
*****
Potterovic motel. Dawson vejde do kuchyně, kde si dělá Joey úkol.
DAWSON: Ahoj, Joey.
JOEY: Ahoj.
Dawson se usměje. Vidíme, že schovává za zády lístky do 'restaurace na vodě'.
DAWSON: Takže hádám, že jsi slyšela o tý dnešní reklamní akci našich otců.
JOEY: Jo. Ale velký překvapení je, že tam jdu.
Dawsonova tvář povadne.
DAWSON: Vážně?
JOEY: Dawsone, vzpomínáš, jak jsem ti říkala o Andersonovi? No, je tady. Pořád si myslí, že jsem Debra, myslel jsi, že jsem lhala jenom o New Yorku. Není to neuvěřitelný?
DAWSON: (deprimovaně) Jo, neuvěřitelný.
Joey si nevšimne změny jeho nálady. Dawson si strčí lístky do zadní kapsy u kalhot.
JOEY: Jenom musím doufat, že mě tam neuvidí můj táta. Fakt bych byla radši, kdyby se Anderson nedozvěděl, že je můj táta bejvalej vězeň.
DAWSON: Jo, no, užij si to. U-uvidíme se zejtra.
Dawson odchází. Joey ho při tom sleduje a pak si pro sebe povzdechne.
*****
Leeryovic restaurace, kde je téměř prázdno. Deprimovaný Dawson sedí u jednoho ze stolů. Dovnitř vejde Pacey.
DAWSON: Ahoj, Pacey.
PACEY: Ahoj, Dawsone. Takže ti to s Joey asi nevyšlo, co?
DAWSON: Proč si myslíš, že jsem deprimovanej kvůli Joey?
PACEY: Zaprvý, neexistuje nic jinýho, co by ti takhle dostalo. A zadruhý, máš na sobě její jmenovku.
Dawson shlédne na svou košili a spatří, že tam skutečně má Joeyinu jmenovku.
DAWSON: Moc vtipný.
PACEY: Tak co se stalo? Vyběhla s tebou?
DAWSON: Hůř, ani jsem nedostal šanci jí pozvat.
PACEY: Cože? Ježíše, chlape, věděl jsem, že se to stane. Zase jsi to udělal. A další rok scénáře 'udělají to, nebo ne' začíná.
DAWSON: Tentokrát ne. Už rande měla.
PACEY: Cože? Koho?
DAWSON: Říká ti něco jméno 'Anderson Crawford'?
PACEY: Ten hezoun? Je tady.
DAWSON: Jo. Bohužel.
PACEY: Ne, Dawsone. Myslím tím, že je přímo tady. Ohlídni se.
Dawson se otočí a spatří ve dveřích restaurace Andersona. Anderson k nim dojde.
ANDERSON: Promiň, ehm...
Anderson pohlédne na Dawsonovu jmenovku.
ANDERSON: ...Joey. Kde jsou všichni?
Dawson mu věnuje chladný pohled.
DAWSON: Dneska všichni pracují na plošině.
ANDERSON: Víš, kdy to začne?
DAWSON: Kolem osmé, jdeš tam s J... s Debrou, že?
ANDERSON: Jo, ty jsi její kamarád?
DAWSON: Vlastně...
Pacey vstoupí mezi ně a přeruší Dawsona uprostřed věty.
PACEY: Vlastně je to její bejvalej.
Anderson vypadá překvapeně. Dawson Paceymu naznačí, aby se do toho nepletl.
ANDERSON: Promiň, to jsem nevěděl.
DAWSON: Poslechni, já...
Pacey ho opět přeruší.
PACEY: Nech představování na mně, Joey. Andersone, seznam se s Josephem Potterem. Já jsem Andrew McPhee, můžeš mi říkat Andy.
ANDERSON: Těší mě, že vás poznávám, Andy, Joey. Promiňte, jen jsem čekal, že se Debra bude stýkat s lidmi více jako ona.
Dawson začíná dostávat vztek.
DAWSON: A tím jsi chtěl říct jako co?
ANDERSON: No, přiznejme si to, vy dva vypadáte, no, na nižší třídu. Tak zase někdy.
Anderson odchází.
PACEY: Ten kluk se mi nelíbí.
DAWSON: Tak to jsme dva. Mimochodem, Pacey, co si vůbec myslíš, že děláš?
PACEY: Uvidíš.
*****
Dům McPheeových, Paceyho pokoj. Pacey s někým mluví po telefonu.
PACEY: Děláš si srandu? No, existuje jeden způsob, jak dostat holky do tý školy.
WILL: (na druhé straně) To bych nedoporučoval, Pacey. Kromě toho, to není ta nejdivnější věc, co se tu stala.
PACEY: No, koukni se na to z tý lepší stránky. Ještě tě postřelili.
WILL: (na druhé straně) Ha ha, to máš pravdu. Mimochodem, gratuluju, že jsi to dal s Andie zase dohromady. Jsem za vás šťastnej.
PACEY: Říkáš to jenom proto, že jsi příliš daleko na to, abys žárlil. Mimochodem, Krudsky, nemáš ňákej nápad, co dělat, když po někom, o koho máš zájem, jde bohatej kluk?
WILL: (na druhé straně) To znám. Nějakej pan Prašulák jede po Andie?
PACEY: Ne, po Joey. Myslím, že je to má příležitost, jak natrvalo splatit dluh vůči Dawsonovi a Joey.
WILL: (na druhé straně) Pacey, ne. Prostě se do toho nepleť, jo? Věř mi, vyřeší se to samo.
PACEY: Pozdě, chlape. Už jsem toho kluka přesvědčil, že je Dawson Joey.
WILL: (na druhé straně) Cože? Když je Dawson Joey, kdo je potom Joey?
PACEY: Joey je Debra.
WILL: (na druhé straně) Radši toho necháme, než mě ještě víc zmateš. Jen se pokus situaci ještě nezhoršit, jo?
PACEY: Já? Děláš si srandu? Měj se, Krudsky.
Pacey zavěsí.
*****
Andersonova loď v přístavišti. Nějaký kluk jde kolem a Anderson na něj zavolá.
ANDERSON: Hej ty?
KLUK: Jo?
ANDERSON: Pověz mi všechno, co víš o Potterových.
KLUK: Proč, rád se necháváš nudit?
ANDERSON: Jen sháním informace.
KLUK: Joey je naprostej případ pro charitu. Mrtvá máma a táta bejvalej vězeň. Celá ta dnešní podívaná mu má vlastně zlepšit pověst.
ANDERSON: Bejvalej vězeň? Joey je horší než jsem si myslel. A co McPheeovic Andie?
KLUK: Andie? Ten blázen?
ANDERSON: Blázen?
KLUK: Jo, celý léto strávený v blázinci.
ANDERSON: Děláš si srandu? Tihle lidé mi nepřipadají jako dobrá společnost.
KLUK: To jistě ne.
ANDERSON: No, díky za pomoc.
KLUK: Proč se o ně tak zajímáš?
ANDERSON: Protože mám podezření, že se mi dneska pokusí překazit rande. Ale neboj, jestli mi Joey Potter skříží cestu, bude toho litovat.
Anderson odváže svou loď a vyrazí na moře. Kluk na molu vypadá zmateně.
KLUK: Joey Potter?
*****
Později ten večer v 'restauraci na vodě'. Na poblíž zakotvené jachtě hraje orchester. Joey tam přijíždí s Andersonem na jeho lodi.
JOEY: Páni, je to zcela jistě působivý.
ANDERSON: Asi jo. Ehm... Debro, mám na tebe otázku. Znáš Joeyho Pottera?
Joey vypadá tou otázkou překvapena.
JOEY: Ehm... to jméno mi něco říká. Jak vypadá?
ANDERSON: Vysoký, blonďák, kámoší se se sebestředným blbcem.
JOEY: (zamumlá si pro sebe) Dawson.
ANDERSON: Co jsi to říkala?
JOEY: Jo, znám Joeyho.
ANDERSON: Jak se s těma lidma můžeš vůbec stýkat?
JOEY: Co tím chceš říct?
ANDERSON: Joeyho táta je bývalý vězeň, proboha. Jeho kámoš, Andy, říkal, že si s ním jednou chodila.
Joey začíná dostávat vztek.
JOEY: Vlastně dvakrát.
ANDERSON: Promiň, jde jenom o to, že, no, nepřipadají mi jako dobrá společnost. Já bych se s takovýma lidma tedy nestýkal.
Joey po této poznámce svěsí hlavu. V té chvíli se na plošině objevují Dawson a Pacey. Na sobě mají sváteční obleky.
DAWSON: Připomeň mi ještě jednou, proč jsme tady?
PACEY: Abysme Joey zabránili udělat chybu.
DAWSON: No, a kdo zastaví nás?
PACEY: Ha ha ha. Moc vtipný. Támhle jsou.
Dojdou k Andersonovi a Joey a posadí se k jejich stolu.
ANDERSON: Joey, Andy, co tady děláte?
PACEY: No, víš, jak to chodí. Joeyho táta je jedním z lidí, co za tímhle stojí, takže pro nás bylo dost snadný se sem dostat.
Anderson se otočí k Dawsonovi. Joey Paceymu neslyšně naznačí 'Zabiju tě'.
ANDERSON: Víš, Pottere, trochu jsem pátral po tvým rodinným zázemí a musím říct, že jsem měl o tobě pravdu.
DAWSON: A to jako?
ANDERSON: Nejsi zrovna vzornej občan, že? Chci říct, že z toho, co jsem slyšel, je celá tvá rodina hanbou tohohle města. Jsem překvapenej, že se s tebou chce Debra vůbec stýkat.
Joey se ještě více rozzlobí, ale tentokrát její zloba směřuje k Andersonovi. Pacey má nyní na tváři poťouchlý úsměv.
PACEY: Řeknu to přímo, Andersone. Protože Joeyho otec udělal pár chyb, hned si myslíš, že je Joey taky špatnej?
ANDERSON: Proč ne, Andy? Konec konců, jaký otec, takový syn.
PACEY: Nebo dcera?
ANDERSON: Nebo dcera. Jo, o tvý sestře jsem taky slyšel, Joey. Smutnej případ.
Joey rychle vstane.
JOEY: Daw... Joey, chceš si zatancovat? Víš, kvůli starým časům.
Dawson se usměje.
DAWSON: Jistě.
Dawson a Joey jdou tancovat. V té chvíli se objevují McPheeovi s Jen. Pacey je spatří.
PACEY: Ehm... víš co, Andersone, musím jít. Myslím, že jsem zahlíd někoho, s kým si chci promluvit.
Pacey odchází směrem k McPheeovým.
JEN: Paráda, jedna z největších událostí v Capeside a já musím jít sama.
JACK: A co já?
JEN: Bez urážky, Jacku, ale myslela jsem někoho, kdo by mě líbal.
Jack se nakloní a políbí Jen na vlasy. Jen se zasměje.
JEN: Díky.
Pacey k nim doběhne.
PACEY: Lidi, máme problém.
JEN: O co jde?
PACEY: O co jde obvykle?
JEN: Zase Dawson a Joey, co? Co se děje tentokrát?
PACEY: No, vzpomínáš si na toho Andersona zpřed pár let?
JEN: Jo.
PACEY: No, je tady a pořád si myslí, že je Joey Debra. Zjistil si pár věcí o rodinným zázemí Joey a nelíbí se mu.
JEN: Tak tím se to všechno řeší, ne?
PACEY: Ne, ne. Myslí si, že Dawson je Joey.
JEN: Cože? Jak k tomu došel?
PACEY: Ehm... já mu to jaksi řek.
JEN: Cože?
*****
Střih na Dawsona a Joey, kteří tančí.
JOEY: O co se to vůbec pokoušíš?
DAWSON: Co máš na mysli?
JOEY: Mám na mysli to celý předstírání, že jsi já. Co se tím pokoušíš dokázat?
DAWSON: Zaprvý, byl to Paceyho nápad. Zadruhý, nemyslím si, že jsi naštvaná kvůli tomu.
JOEY: Ó, vážně? No, tak mi tedy, pane Pottere, řekněte, proč jsem naštvaná.
DAWSON: Protože to, co tam Anderson řek o mně, bylo ve skutečnosti o tobě.
Joey si uvědomí, že má pravdu, a ve tváři se jí objeví smutný výraz.
JOEY: Ale nevěděl, že jde o mě. Pro něj nejsem Joey, jsem Debra. Dawsone, prosím tě, nezkaž mi to. Opravdu se mu líbím.
DAWSON: Ne, nelíbíš! Líbí se mu osoba, kterou jsi ho přesvědčila, že jsi, ale víš co? To ty nejsi.
JOEY: Jenom proto, že nezná mou minulost?
DAWSON: Přesně. Joey... tvá minulost z tebe dělá toho, kým jsi. Tvé činy, tvé úspěchy. Dokonce i tvé chyby. Každá jednotlivá volba rozhoduje o tom, kým jsi, jaký jsi člověk. Ty nelžeš jenom jemu, ale i sobě.
*****
Střih na Andersona u stolu. Pacey k němu dojde, aby si s ním promluvil.
PACEY: Poslechni, Crawforde, jestli víš, co je pro tebe dobrý, budeš se od ní držet co nejdál.
ANDERSON: To je výhrůžka, pane McPhee?
PACEY: Ne, jen rada. Věř mi, bez ohledu na to, jak blízko se k ní snažíš dostat, Dawson bude vždycky první.
Anderson vypadá zmateně.
ANDERSON: Kdo je Dawson?
Pacey si uvědomí svou chybu a zpanikaří.
PACEY: Její snoubenec.
ANDERSON: COŽE?!!
PACEY: Promiň, ale musíš to vědět.
ANDERSON: Proč mi neřekla, že je zasnoubená? Kde je ten kluk?
PACEY: Přímo támhle.
Pacey ukáže na Jacka. Anderson vstane a dojde k Jackovi, Pacey ho těsně následuje.
ANDERSON: (rozzlobeně) Zdravím, já jsem Anderson.
JACK: Ahoj. Jack.
ANDERSON: Jack Dawson? Jako ten kluk z 'Titaniku'?
Jack vypadá zmateně.
PACEY: To mu říkají furt.
ANDERSON: Poslechni, Dawsone, moc o tvým vztahu s Debrou nevím, ale vždycky dostanu, co chci.
Anderson naštvaně vyrazí k Dawsonovi a Joey.
*****
Střih na Mitche, Mika a Gale. Procházejí se po plošině a sledují hosty.
MITCH: No, připadá mi, že tenhle malý experiment vyšel. Něco mi říká, že tvá pověst dozná významného zlepšení.
Prochází kolem nich servírka s podnosem drinků. Mitch si od ní tři vezme a po jednom podá Mikovi a Gale.
MIKE: Na to se napiju.
Náhle se k Dawsonovi a Joey, kteří tancují nedaleko svých rodičů, přižene Anderson.
ANDERSON: Poslechni, musíš mi pár věcí vysvětlit.
JOEY: Zjistil jsi to, co?
ANDERSON: Jo, zjistil. Proč jsi mi sakra neřekla, že jsi zasnoubená s tím Dawsonem?
Když to zaslechnou, Mitch a Mike současně vyprsknou své pití. Joey vytřeští oči.
GALE: COŽE?
DAWSON: Ach ne.
MITCH: Dobře, výraz 'rodiče se všechno dovídají poslední' právě získal úplně nový význam.
Mitch a Gale pohlédnou na Dawsona. Dawson zavrtí hlavou na znamení, že to není pravda. V té chvíli přicházejí Pacey, Andie, Jen a Jack.
PACEY: Hele, lidi, můžem přenést tenhle rozhovor někam jinam? Začínají se nám tu shromažďovat diváci.
Vidíme, že se všichni na plošině i na jachtě s orchestrem dívají jejich směrem.
JACK: Nevím, o co tady je, ale možná to můžem vyřešit v klidu někde jinde.
ANDERSON: Ty se do toho nepleť, Dawsone. S tebou si to vyřídím pozdějc.
Jack má ve tváři zmatený výraz. Promluví Jen.
JEN: Počkej chvíli, on není...
Než může Jen dokončit větu, Pacey jí zakryje rukou ústa.
ANDERSON: Jako by nestačilo, že se stýkáš s lidma jako je Joey.
JOEY: S lidma jako je Joey? Pověz mi, co přesně je na něm špatnýho?
MIKE: Na něm?
ANDERSON: Jako bys to nevěděla. Slyšel jsem celej příběh, o jeho rodičích, všechno. Jak ho tu vůbec můžou strpět, zvlášť s jeho minulostí?
JOEY: A ty si myslíš, že tohle rozhoduje o tom, jakou má ten který člověk cenu?
ANDERSON: Cenu? Pokud se mě týká, takoví lidé jsou lepší mrtví.
Když to uslyší, tvář Joey úplně ztuhne. Dawson se na Andersona vyřítí, ale Andie a Pacey ho zadrží.
DAWSON: DRŽ HUBU, TY MALEJ HAJZLE. JEŠTĚ JEDNO SLOVO A SKONČÍŠ VE VODĚ!
ANDIE: Klid, Dawsone. Nemá to cenu.
Když Anderson uslyší, že ho nazvala Dawsonem, je šokován.
ANDERSON: Dawsone? (ukáže na Jacka) A-ale já myslel, že tohle je Jack Dawson.
JEN: Ne. To je Jack McPhee. Tohle je Dawson. Dawson Leery.
ANDERSON: Ale Andy mi řek, že to je Joey.
JEN: Ne, řek ti to Pacey. (ukáže na Andie) Tohle je Andie.
ANDERSON: Počkej chvíli, když on není Joey, tak kdo?
JOEY: (tiše) Já.
Anderson má ve tváři výraz naprostého překvapení.
ANDERSON: Ale, já myslel...
JOEY: Já vím, co sis myslel. A já ti lhala a omlouvám se za to. Ale kdybych ti řekla, kdo ve skutečnosti jsem, nechtěl bys se mnou mít nic společnýho, že?
ANDERSON: Já-já... všechno, co jsem slyšel, bylo o tobě?
JOEY: Ano.
Anderson začne ustupovat.
ANDERSON: Nepřibližuj se ke mně.
Anderson při ustupování vrazí do Dawsona a povyskočí.
ANDERSON: Ááá... vy... vy jste všichni úplně šílený. Ne... nepřibližujte se ke mně.
Anderson se rozběhne ke své lodi, ale zakopne o nějaký drát. Drát, který vede k jednomu ze závaží, která zabraňují plošině v převrácení, se přetrhne.
PACEY: A jéje, to není dobrý.
Plošina se začne převracet a všichni zákazníci se ženou ke svým člunům. Naneštěstí se plošině nakonec převrátí úplně a zbývající lidé skončí v zátoce. Pár z nic vyleze do svých člunů, zatímco ostatní se chytnou za okraj převrácené plošiny.
MIKE: Mitchi?
MITCH: Jo, Miku?
MIKE: Příště, až přijdu s takovýmhle nápadem, mě pošli zpátky do vězení. Budu tam ve větším bezpečí.
MITCH: Dobře, spusťte. Kdo je ten génius, co přišel s tím nápadem s vyměňováním jmen?
Dawson ukáže na Paceyho.
MITCH: Pane Wittere, máte tušení, kolik mě to bude všechno stát? Nehledě na veřejnou ostudu.
PACEY: Jéje, má chyba.
V Mitchovým očích se nyní zračí světélko šílenosti.
MITCH: Pojď sem, Pacey.
PACEY: Ehm... ne.
MITCH: Trvám na tom.
PACEY: Dawsone, myslíš, že se můžeš na břeh dopravit sám?
DAWSON: Prostě zdrhej, Pacey.
Pacey začne zuřivě plavat ke své lodi ve snaze stanovit mezi Mitchem a sebou co největší vzdálenost.
*****
Dům Joey, následující ráno. Někdo zaklepe na dveře. Joey je otevře a spatří tam stát Paceyho.
JOEY: Co chceš?
PACEY: Jen si ujišťuju, že tady mě nikdo zabít nechce.
JOEY: No, podle všeho si můj táta včerejší večer náramně užil. Říkal, že takhle se nepobavil už roky. Já, na druhou stranu, bych si přála, aby ses s tou věcí utopil.
PACEY: Promiň.
JOEY: Co sis vůbec myslel, že děláš? Kdyby ses do toho neplet, nestalo by se to.
PACEY: No, promiň, že jsem se pokoušel napravit všechno, co jsem ti tuhle udělal. Jen jsem se pokoušel pomoct, abyste to vy dva rozsekli.
JOEY: No, pro případ, že sis nevšim, Anderson se mnou nechce mít nic společnýho.
PACEY: Bože, nemluvil jsem o tobě a Andersonovi, mluvil jsem o tobě a Dawsonovi.
JOEY: Koukni, Pacey, to fakt nebylo nutný. Naše přátelství s Dawsonem se v poslední době dalo zase do dokonalýho pořádku.
PACEY: Ty víš, co myslím, Potterová.
JOEY: (smutně) Jo, jen se tomu pokouším vyhnout.
Na chvíli se oba odmlčí.
PACEY: Chybí ti, viď?
JOEY: Každou minutu každýho dne.
PACEY: Neříkej to mně, řekni to jemu.
JOEY: Nemůžu.
PACEY: Proč ne?
JOEY: Protože... protože prostě nemůžu. Koukni, kdyby za mnou Dawson přišel a řek mi, že to chce dát zase dohromady, okamžitě bych po tý šanci skočila, ale on s tím za mnou nepřichází. Všechny svý šance jsem už vyčerpala a můžu za to vinit jenom sebe.
PACEY: Víš, co je zábavný, Potterová? S Dawsonem pořád mluvíte o tom, jak jste rozdílný, jak přemýšlíte, co děláte. Jsou mezi váma rozdíly, každý je vidí. Ale pod tím vším jste úplně stejný.
Joey vypadá zmateně.
PACEY: Dneska jsem viděl, jak sis s Dawsonem vyměnila místo. Nejen proto, že měl tvý jméno, ale protože jste byli v situacích, ve kterých vždycky bývá ten druhý. Dawson byl dneska ten se špatnou pověstí, ne ty. A víš co, zachoval se stejně, jako by ses zachovala ty. A ty to samý. Řekla jsi Andersonovi pravdu, i když jsi věděla, co si o ní bude myslet. Udělala jsi správnou věc, i když jsi věděla, jaký to bude mít následky.
Joey na něj pohlédne.
PACEY: Tak jako by to udělal on.
JOEY: Víš, Dawson mi dneska něco řek. Říkal, že naše minulost z nás dělá ty, kterými jsme. Myslíš, že kdybych vyrůstala s Dawsonovými rodiči, žila jeho život jako svůj vlastní...
PACEY: Že bys byla jako on?
Joey přikývne.
PACEY: Za to bych moh skoro ručit. Protože, Joey, jako někdo, kdo byl na obou stranách týhle záležitosti, jsem si jednou věcí absolutně jistej.
JOEY: A to je?
PACEY: Že vy dva nejste tak rozdílní, jak si myslíte.
Pacey odejde. Joey zavře dveře, koukne na svůj přívěšek a pak se pro sebe usměje.
Zatmívačka a závěrečné titulky.
| 
