|
Dawsonův pokoj. Joey a Dawson se v dívají v televizi na 'Twister'.
JOEY: Pověz mi, proč koukáme na tenhle?
DAWSON: Protože žádnej jinej nemáme.
JOEY: Dawsone, kdyby tvá sbírka videokazet byla o krapánek větší, přived bys ke krachu místní videopůjčovnu. Kromě toho, já bouře nesnáším.
Dawson vypne film.
DAWSON: Jo, abych ti řek pravdu, já taky.
Joey na něj zmateně pohlédne.
JOEY: Odkdy se ty bojíš počasí?
DAWSON: Já se jich nebojím, jen je nesnáším.
JOEY: Proč?
DAWSON: Pamatuješ na hurikán Chris? To bylo vlastně naposled, co jsme na tenhle film koukali.
Joey zvážní.
JOEY: Jo, ta celá záležitost s tvýma rodičema. Bože, připadá mi to tak strašně dávno.
DAWSON: Jo, od tý doby se toho stala spousta. Mí rodiče se rozvedli, pak se zase dali dohromady. Jen je teď tvá dobrá kamarádka. Potkali jsme Andie a Jacka. A to ani nezačnu o těch všech krizích identity, kterýma naše malá parta prošla.
Joey se zasměje.
JOEY: Musíš to přiznat, Dawsone. Dějou se nám divný věci, když se změní počasí.
ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ
DAWSON: Myslel jsem, že jsi říkala, že to způsobuje úplněk.
JOEY: Co máš s těma odkazama na minulost? Než se naděješ, budeš chtít, abysme zalezli do skříně a zase si hráli na Čelisti.
DAWSON: Joey, ty se mě pokoušíš zlákat, abych si s tebou zalez do skříně?
Joey vypadá šokovaně, pak začne Dawsona předstíraně škrtit.
DAWSON: To byl vtip. To byl vtip!
ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY
*****
Capesideská střední. Andie si vyndavá ze skříňky učebnice, když jí pár rukou zezadu zakryje oči.
PACEY: Hádej kdo?
ANDIE: Neboj, Dawsone, svou část úkolu jsem dokončila.
Pacey si povzdechne.
PACEY: Ne, hádej znova.
ANDIE: Á, teď ten hlas poznávám. No tak, Jacku, vím, že jsi to ty.
PACEY: Hádej znova, McPheeová.
ANDIE: Počkej, teď už vím. Jenom jedna osoba mi může říkat McPheeová a přežít. Je to můj věčně se ztrácející a znovu nalézaný kluk, Pacey Witter.
Pacey svěsí ruce a Andie se otočí. Políbí se.
PACEY: Nemůžu bejt považovanej za věčně se ztrácejícího a znovu nalézanýho po jednom rozchodu, víš?
ANDIE: Říká kdo? Kromě toho to bylo dvakrát. Třikrát, když počítáš protiples.
PACEY: To není fér. Ty víš, že v hádce s tebou nemůžu vyhrát.
Znovu se políbí. Náhle se za nimi objevují Jen a Jack.
ANDIE: Ehm... Pacey. Myslím, že máme publikum.
PACEY: Á, skvělý. Capesideskej quarterback mě praští, že se muchlám s jeho malou sestřičkou.
Otočí se.
JACK: Neboj, Pacey, tentokrát to nechám bejt.
JEN: (smutně) No, radši půjdu do třídy.
Jen odchází.
ANDIE: Co je s ní, Jacku?
JACK: Neslyšeli jste to?
PACEY: Co?
Jack se nakloní blíže.
JACK: Henry se odstěhoval.
Pacey a Andie vypadají šokovaně.
ANDIE: Cože? Proč?
JACK: Podle všeho se jeho rodiče po tom, co se ho Drew pokusil zabít, pořádně vyděsili. Markovo řádění minulej tejden byla asi poslední kapka.
PACEY: Jak to bere?
JACK: Dost těžce. Radši se půjdu ujistit, že je v pořádku.
Jack odchází za Jen.
ANDIE: Chudák Jen.
PACEY: Vím, jaký to je. Pamatuješ, když jsi musela strávit léto v léčebně a já netušil, jestli si někdy vůbec vrátíš?
ANDIE: Jo, no, tohle léto jsme taky strávili odděleně, pamatuješ? Nejspíš jsme si tak nějak kvit.
PACEY: Tak co kdybysme to oslavili?
Andie na Paceyho zvědavě pohlédne.
PACEY: Co bys řekla noci ve městě, McPheeová?
ANDIE: Ne pokud si neplánuješ zalítat.
Pacey vypadá zmateně.
PACEY: Cože?
ANDIE: Neslyšel jsi dnešní zprávy? Ke Capeside míří obrovská bouře, všichni mají zůstat doma.
Pacey si zklamaně povzdechne.
PACEY: No jo no, tak to bysme měli můj plán.
Andie se na něj usměje.
ANDIE: Tak zůstaňme u mě.
Na Paceyho tváři se objeví široký úsměv.
*****
Pracovna zástupce ředitele. Dawson tam mluví s Mitchem.
DAWSON: Chcete, abych co?
MITCH: Zůstal dnes večer v restauraci.
DAWSON: Během hurikánu?
MITCH: Neboj, ujistil jsem se, že budova pevně sedí. Neodfoukne tě to.
DAWSON: Proč nemůžeš ty nebo máma?
MITCH: Protože budeme mimo město. Od té doby, co přišel do města Mike, nás šerif Witter obtěžuje, takže pojedeme přemluvit soudce, aby mu domluvil.
DAWSON: A co Bodie?
MITCH: Požádal o den volna, aby si mohl být jistý, že jsou Bessie a Alex v pořádku.
DAWSON: Takže na zabezpečení chodu celé rybí restaurace zbývám já, Joey a Jen.
MITCH: Bodie odejde až pozdě večer, takže je to v podstatě malebná kavárna. Hlavní jídla přestáváme podávat v deset. Jsem si jistý, že mohu věřit, že se vy tři s prázdnou restaurací poradíte.
DAWSON: Díky, myslím.
Dawson odejde z kanceláře a spatří jít po chodbě Jen.
DAWSON: Jen, počkej na chvilku.
Doběhne k ní.
DAWSON: Slyšel jsem o Henrym. Jsi v pořádku?
JEN: Já-já myslím, že si s tím poradím.
DAWSON: No, myslím, že mám něco, co tě pro dneska večer myšlenek na něj zbaví. Mí rodiče jsou z pryč z města, takže odpovědnost padá na naše hlavy. Musíme se ujistit, že se nikdo nepokusí do restaurace vloupat.
JEN: No, Dawsone, fakt se dneska necítím na práci. Myslíš, že bych si mohla vzít volno?
DAWSON: Ehm... jistě.
JEN: Pokud to, samozřejmě, nebude na tebe příliš.
DAWSON: Ne, poradím si s tím, vážně.
JEN: Díky.
DAWSON: Jen jsem myslel, že by ti mohlo pomoct, kdyby sis o tom s někým promluvila.
JEN: Promluvím si o tom s Jackem. Konec konců, ty a Joey máte svý vlastní problémy i bez toho, abyste si k nim přidávali moje.
Dawson se stáhne do obrany.
DAWSON: Co to jako mělo znamenat?
JEN: No, popřemýšlej o to, Dawsone. S Joey jste ztěží příklad úspěšnýho vztahu.
DAWSON: Na co narážíš? Ach, to je skvělý, to je nejspíš tvůj způsob, jak říct, že důvod, proč nám to s Joey nevyšlo, je, že se oba pro vážný vztahy nehodíme, co? Teď se fakt cítím mnohem líp.
JEN: Dawsone, neměla jsem v úmyslu, aby to vyznělo takhle.
DAWSON: No, vyznělo. Vypadá to, že kdykoli se pokouším na něco zapomenout, někdo mi to prostě musí připomenout. Díky, Jen. Mockrát díky.
Dawson naštvaně odchází.
*****
Jídelna. Dawson si se stále rozzlobeným výrazem ve tváři přisedne k Paceymu.
PACEY: Kvůli čemu jsi tak naštvanej?
DAWSON: Pohádal jsem se s Jen a nechci o tom mluvit.
PACEY: Ať už řekla cokoli, jsem si jistej, že to tak nemyslela, D-Mane. Je dost otřesená kvůli Henrymu, takže na to ber ohled.
DAWSON: To máš pravdu.
Udělají pauzu.
DAWSON: Tak co plánuješ dělat během bouře? Zavřít se ve sklepě a doufat, že dům spadne a vezme Douga s sebou?
PACEY: Jenom v mých snech. Ne-e, strávím chladnou noc v příbytku McPheeových.
DAWSON: To by mělo bejt zajímavý.
PACEY: A co ty, Dawsone?
DAWSON: Já se budu starat o restauraci, protože mí rodiče jsou pryč z města, Bodie má volno a Jen se na to necítí.
Pacey se usměje.
PACEY: Ale Joey tam bude?
DAWSON: Jo, proč?
PACEY: Dobře, řeknu to přímo. S Joey strávíte celou noc v restauraci, sami. A pochybuju, že tam pozdě večer uprostřed bouře budou nějaký zákazníci. A oba jste volní, že? Věř mi, Dawsone, tvá noc bude mnohem zajímavější než má.
DAWSON: PACEY!
Dawson si uvědomí, jak hlasitě právě promluvil, a trochu ztiší hlas.
DAWSON: Můžeš, prosím tě, pro jednou ve svým životě vytáhnout svou mysl ze stoky? Nic takovýho se nestane.
Pacey se zasměje.
PACEY: A je to tu zas.
DAWSON: Co?
PACEY: Myslel jsem, že tě celá ta záležitost se mnou a Joey přivedla k rozumu. Asi jsem se mýlil.
DAWSON: O čem to mluvíš, Pacey?
PACEY: Celá ta věc začíná znova. Celý to drama 'udělají to, nebo ne', ve kterým jste žili uplynulý dva roky. Řek jsem to jednou, řeknu to znova, už se rozhodni.
DAWSON: (tiše) Poslouchej, Pacey, přál bych si, abych moh, ale nevím, jestli můžu. Kdyby za mnou Joey přišla a řekla mi, že to chce dát zase dohromady, udělal bych to, než bys řek švec. Ale to je ten problém, ona s tím za mnou nepřichází. Všechno, co ode mě chce, je přátelství, nic jinýho. Neměl bych se mučit doufáním v něco víc.
PACEY: To je zábavný.
DAWSON: Co jako?
PACEY: Přesně tohle mi Andie říkala minulej tejden.
Dawson na něj překvapeně pohlédne.
DAWSON: No, musím do třídy.
PACEY: Měj se, kámo.
Dawson odchází.
PACEY: (šeptem) A hodně štěstí.
*****
Před školou. Dawson a Joey odcházejí ze školy a míří k restauraci.
DAWSON: Takže musíme hájit pevnost sami.
JOEY: Věř mi, Dawsone. Je to lehčí, než to zní. Když jsem pracovala v Ledárně, taky jsem tam občas musela zůstat sama.
DAWSON: Během bouře?
JOEY: Ne-e. Během bouří jsem šla k tobě a vlezla si po peřinu, pamatuješ?
DAWSON: Svatá pravda. Ale dneska mi pomůžeš, že jo? Chci říct, že určitě nechceš, abych si hrál na Jacka Torranceho, že ne?
JOEY: Budu tam.
Jack je na druhé straně ulice a rozhodne se si zkrátit cestu domů skrz jednu uličku. Je tam velká tma a Jack si nevšimne, že je tam ještě někdo jiný. Dokud do něj nevrazí.
JACK: Jéje.
MUŽ: Omlouvám se, má chyba.
Jack na něj vzhlédne. Cizinec je velmi vysoký a má velmi bledou pleť, tmavé oči a hnědé krátké vlasy. Na sobě má dlouhý, černý nepromokavý plášť.
MUŽ: Promiň? Neznáš támhle ty lidi?
JACK: Jo, jsou to mí kamarádi.
MUŽ: Nejsou to náhodou Dawson a Joey?
JACK: Ano, vy je znáte?
MUŽ: Ještě ne.
Záhadný cizinec se vydá pryč od Jacka, zpět do uličky. Pak zmizí ve tmě.
JACK: Divný.
Jack se rozhodne jít domů normální cestou.
*****
Skladiště. Jsou tam Pacey a Andie a překrývají Paceyho loď plachtou.
ANDIE: Pacey, nevěděla jsem, že máš skladiště.
PACEY: Není moje, McPheeová. Je pana Leeryho, používá ho na pár věcí pro restauraci...
Dojde ke kameře na kolečkách.
PACEY: ...a nějakou Dawsonovu přebytečnou filmovou výzbroj. Hele, tady je můj starej kostým mořský nestvůry.
ANDIE: Ty jsi hrál v nějakým Dawsonovo filmu?
PACEY: Jo. V 'Mořský nestvůře z hlubin', někdy ti to budu muset pustit.
Pacey dojde za Andie a obejme jí.
ANDIE: Možná ti můžu zařídit roli v tom filmu, co mě nechává produkovat.
Pacey jí začne líbat na krk.
PACEY: Jenom pokud budu mít pár milostnejch scén s jistou blonďatou producentkou.
Náhle zahřmí. Pacey a Andie povyskočí.
ANDIE: Možná bysme se měli radši vrátit ke mně. Vypadá to, že to bude zlý.
Vyběhnou ven a zamknou za sebou dveře.
*****
Před restaurací. Záhadný cizinec, který předtím mluvil s Jackem, stojí venku a hledí na restauraci. Nezdá se, že by ho počasí nějak obtěžovalo. Zableskne se.
*****
Uvnitř restaurace. Joey uslyší hrom a povyskočí.
DAWSON: (směje se) Ty jsi teda strašpytel.
JOEY: Promiň, prostě se mi to nelíbí. Proč vůbec musíme mít otevřeno? V tomhle počasí sem stejně nikdo nepřijde.
DAWSON: Kromě lidí, který se myslí, že nejlepší způsob, jak si opatřit nějaký peníze, je se sem vloupat a vzít si je z kasy.
JOEY: Kdo s trochou rozumu by chtěl riskovat, že ho to po cestě zabije, Dawsone?
V té chvíli vejde dovnitř záhadný cizinec, zezadu ho osvětlí blesk.
DAWSON: Třeba on.
Joey přistoupí k novému příchozímu.
JOEY: Zdravím, můžu vám pomoci?
MUŽ: Ehm... přinesla bys mi šálek kávy?
*****
Pokoj Andie. Pacey a Andie sedí na posteli a koukají na televizi.
Pacey se nakloní a začne Andie líbat.
ANDIE: Ehm...Pacey? Nechceš koukat na film?
PACEY: Jestli budem moc koukat na televizi, Dawson a Joey nás nejspíš zažalujou za porušení autorskejch práv.
Andie se zasměje. Nakloní se, aby Paceyho políbila, ale zarazí se, protože se náhle otevřou dveře.
JACK: Hej, Andie? Už jsi doma... aaaach. Ehm, promiňte.
Jack zabouchne dveře. Pacey a Andie si povzdechnou.
*****
Leeryovic restaurace. Záhadný cizinec sedí sám u stolu a pije kávu.
JOEY: Nelíbí se mi to, Dawsone. Mám z toho husí kůži.
DAWSON: Klídek, Joey. Je to jen jeden zákazník, kterej se z nějakýho důvodu rozhod, že si chce dát pozdní šálek kafe. Možná je to noční hlídač z jednoho z těch blízkejch obchodů.
JOEY: Dawsone, posledně, kdy se tohle stalo, mě pak políbil gay.
Dawson se začne smát, ale pak si uvědomí, o čem Joey mluví. Posmutní a odvrátí se od ní.
DAWSON: (tiše) Prostě jsi to musela zmínit, viď?
Dawson se vydá ke stolům. Joey ho následuje.
JOEY: Cože?
DAWSON: Prostě mi to musíš pořád připomínat, viď?
JOEY: Dawsone, nedáváš smysl.
DAWSON: Ha. To je povedený. Já nedávám smysl? Vysvětli mi, co z toho, co jsi v posledních dvou letech udělala, dávalo nějakej logickej smysl.
JOEY: Ty jsi ten, kdo se chová jako utrženej ze řetězu. Uvědomuješ si, že od tý doby, co začala škola, jsi se dostal do rvačky s dvěma násilnickýma maniakama, naplánoval z čista jasna dva výlety a v podstatě dovádíš samaritánství do extrému?
DAWSON: Tak se pokouším pomáhat lidem, to je věc. Ty podle všeho děláš opak. Očekáváš, že ti lidi všechno odpustí, ale když udělají jednu malou chybu, nenecháš je na ní zapomenout a necháš je prostě válet v prachu. Od toho líbání s Jackem jsi lítala od jednoho kluka k druhýmu. Nejdřív Jack, pak zase já, pak AJ, pak Pacey. Dávám ti tři měsíce, než do města přijde novej kluk a ty mu uděláš přesně to samý.
JOEY: To je neuvěřitelný. Ty si pořád děláš hlavu s tou záležitostí s Paceym? Je to tvá vina, víš? Kdybys mě tenkrát neodmít, nic z toho by se nestalo.
DAWSON: (sarkasticky) Ježíši, je mi taaak líto, že jsem tě nezneužil ve chvilce slabosti.
JOEY: Takže říkáš, že je to má vina?
MUŽ: (za nimi) Podle mě to zní, že je to vina vás obou.
Dawson a Joey se k němu otočí.
JOEY: Vy nás špehujete? Tohle je soukromý rozhovor a nemyslím, že jsme se vás ptali na názor.
MUŽ: Jen jsem se pokoušel pomoct.
JOEY: No, my nepotřebujeme vaší pomoc, pane... pane... Jak se vůbec jmenujete?
MUŽ: Mně připadá, že potřebujete pomoc... spoustu pomoci...
Joey svěsí hlavu.
MUŽ: ...a jmenuji se Angel.
DAWSON: Co je to za jméno 'Angel'?
ANGEL: Co je to za jméno 'Dawson'?
DAWSON: Dobrá poznámka.
*****
Dům McPheeových, pokoj Andie. Pacey a Andie jsou na posteli a znovu se líbají. Otevřou se dveře a dovnitř vběhne Jen.
JEN: Ahoj, Jacku.
Pacey a Andie od sebe odskočí.
JEN: Jéje, promiňte, lidi. Myslela jsem, že je to Jackovo pokoj.
ANDIE: (uvedena do rozpaků) Ten je vedle.
JEN: Díky, no, pokračujte.
PACEY: To máme v úmyslu.
Jen zavře dveře a odchází.
PACEY: Nemáte tu někdy visací zámek?
ANDIE: Neboj, Pacey. Nemyslím si, že se to ještě stane.
PACEY: Dobře.
Začnou se znovu líbat, ale dveře se opět otvírají.
BABIČKA: Jennifer, jsi tady?
Pacey a Andie od sebe znovu odskočí.
BABIČKA: Ach, dobrotivý bože.
Babička zabouchne dveře.
ANDIE: Pojďme dolů, než sem vtrhne někdo další.
V okně se zableskne.
PACEY: Dobrej nápad.
Zamíří dolů, kde slyší, jak se pan McPhee s někým hádá.
JOSEPH: (mimo obrazovku) Jste docela drzý, víte to? Nemůžete sem jen tak vtrhnout a pokoušet se mě zastrašovat.
ANDIE: S kým to mluvíš, tati?
Pacey a Andie vejdou do haly. Spatří, že pan McPhee mluví se šerifem Witterem a Dougem. Paceymu povadne tvář.
PACEY: Tati.
*****
Restaurace.
JOEY: Koukněte, ne že bych neoceňovala, že se pokoušíte pomoc, ale myslím, že se s tím radši poradíme sami. Kromě toho, co o tom můžete vědět?
ANGEL: Mám bohaté zkušenosti se složitými vztahy.
JOEY: Nevypadáte o moc starší než my.
ANGEL: Jsem starší než vypadám.
Zableskne se a zahřmí. Joey se otočí k Dawsonovi.
JOEY: Půjdu se ujistit, že jsou zavřený zadní dveře.
Joey odchází.
DAWSON: Jsem si jistý, že v tom vůči vám nebylo nic osobního. Jde o to, že, no, Joey je hodně nezávislá.
ANGEL: Znám ten typ.
Dawson se posadí.
DAWSON: Neměl jsem na ní takhle vyletět. Chci říct, že ke své kamarádce by takto člověk mluvit neměl.
ANGEL: Možná to bylo proto, že si přeješ, aby byla víc než to.
Dawson na něj překvapeně pohlédne.
DAWSON: Proč jste si tím tak jistý?
ANGEL: Nejsem slepý.
DAWSON: Jo. Chci říct, že polovinu času jsem nešťastný, protože nejsme spolu, ale nikdy jí to nedám najevo. Všichni ostatní to vědí, dokonce i Pacey to ví. Ale vypadá to, že kdykoli dostanu příležitost si s ní o tom promluvit, tak na ní buď křičím, nebo stahuju ocas.
ANGEL: Proč to?
DAWSON: Nejspíš se bojím. Ha ha, když se peru s ozbrojenýma psychopatama, nebojím se ani trochu. Ale když přijde na to, abych otevřel své srdce, jsem úplný zbabělec.
ANGEL: To znám.
Dawson vypadá zmateně.
DAWSON: Cože?
ANGEL: Řekni mi něco, Dawsone. S kolika holkama jsi chodil?
DAWSON: Se čtyřma.
ANGEL: Jaké byly tvé city k nim ve srovnání s city k Joey?
Dawson sklopí zrak.
DAWSON: Prakticky bezvýznamné. Chci říct, že Joey a já, zdálo se to být dokonalé. Jistě, měli jsme své problémy, ale nevypadaly tak zle. Vždycky jsem věřil, že je můžeme překonat. Bez ohledu na to, co se stalo. Chci říct, že jsem se dostal do bodu, kdy je mi jedno, co se mi stane, pokud je ona v pořádku. Nemůžete tušit, jaké to je cítit k někomu něco takového.
ANGEL: Vlastně mohu. Také jsem měl někoho takového.
DAWSON: Co se stalo?
ANGEL: Řekněme, že naše problémy byly mnohem horší než vaše.
DAWSON: Stále jí máte rád?
ANGEL: Nevím, jak nemít.
DAWSON: Vím, co myslíte. Možná byste si s ní měl promluvit, držet se vlastní rady.
ANGEL: To bych neřekl... myslím, že je příliš pozdě.
DAWSON: Je příliš pozdě pro mě a Joey?
ANGEL: Ne.
DAWSON: Tak pro vás také ne.
Angel vstane.
ANGEL: Uděláme dohodu. Já se to pokusím vyřešit, když se to ty pokusíš vyřešit.
DAWSON: Platí.
Angel se vydá na odchod.
DAWSON: Odejdete v tomhle počasí? Proč nepočkáte, až se to přežene?
ANGEL: Musím se dostat domů, než vyjde slunce.
DAWSON: Á, to vysvětluje vaší bledou pleť. Jste upír.
Angel vypadá vyděšeně.
ANGEL: C-cože? Proč to říkáš?
DAWSON: Žertuju. Promiňte, to je tím mým věčným koukáním na filmy. Ale na pověry nejsem.
ANGEL: Ach... ehm... jasně. No, musím jít.
Angel odchází, jakmile se dostane z Dawsonova pohledu, ulehčeně si oddechne.
*****
Dům McPheeových.
JOHN: Co tady děláš, Pacey?
PACEY: Jsem tu na návštěvě u svý holky, ne že by ti do toho něco bylo.
JOHN: To jsem měl čekat. Vypadá to, že McPheeovi mají slabost pro bezcenný hromádky odpadků.
JOSEPH: Odešel byste, prosím, důstojníku? Zvláště pokud jste tak odhodlaný podkopávat mé snažení.
JOHN: A nechat vás pustit nebezpečného zločince do našeho města? Tak to ne.
PACEY: Chceš říct, bývalýho zločince, že jo, tati?
John se otočí k Paceymu.
JOHN: Jednou špína, vždycky špína, Pacey. Sám jsi dokonalý příklad.
JOSEPH: Promiňte?
JOHN: No tak, McPhee. Koukněte na toho kluka, trapnost sama.
JOSEPH: Je to váš syn.
JOHN: To mi ani nepřipomínejte. Ale ve srovnání s vašimi dětmi je nejspíše vzorný občan.
Pacey vypadá rozzuřeně, pan McPhee ještě více.
PACEY: Jak si do-
Pan McPhee odstrčí Paceyho stranou.
JOSEPH: Co jste to říkal?
JOHN: No tak, Josephe. Jackův výběr životního stylu, zklamání samo. Přidejte k tomu psychotickou holku a já ani nechápu, proč se tu obtěžujete zůstávat.
Andie, která stojí za Paceym a Josephem, vypadá, že se rozpláče. Jack sevře pěsti, ale Jen ho chytne za zápěstí v pokusu ho uklidnit. Babička zklamaně zavrtí hlavou, zatímco Joseph věnuje Johnovi a Dougovi chladné pohledy.
Znovu se zableskne a zahřmí.
JOSEPH: Odejděte.
JOHN: Promiňte?
JOSEPH: Řekl jsem, abyste vypadl z mého domu, vy namyšlený prase.
Pacey vypadá slovy pana McPheeho šokován.
JOHN: Takhle se mnou nemůžete mluvit. Jsem šerif.
JOSEPH: JE MI JEDNO, JESTLI JSTE ZKURVENÝ PREZIDENT. NIKDO NEBUDE TAKTO MLUVIT O MÝCH DĚTECH!
Vyděšený John klopýtavě ustupuje.
JOSEPH: Víte, co, Wittere? Postarám se, aby se Mike Potter už nikdy nevrátil do vězení. Nejen proto, že si zaslouží druhou šanci, nejen proto, že zachránil mé dceři život. Ne, udělám to proto, abych vás naštval.
Joseph se přiblíží k Johnovi, je tak blízko, že mu hledí přímo do očí. Pa Johnově tváři stékají kapky potu.
JOSEPH: (tiše) A věřte mi, jsem moc a moc dobrý v tom, co dělám.
Chvíli zůstanou v úplném klidu, pak John shlédne ke svým nohám. Vypadá to, že mu po nich stéká nějaká tekutina.
Pacey zadržuje smích.
Stejně tak Andie, Jen, Jack a dokonce i babička.
John, uvedený do rozpaků, popadne Douga a zamíří ze dveří do lijáku. Jakmile jsou pryč, všichni propuknou v nekontrolovatelný smích.
*****
Restaurace. Joey je v kuchyni a umývá nádobí, když tam přijde Dawson a začne jí pomáhat.
JOEY: Neměl bys hlídat naše strašidelnýho zákazníka?
DAWSON: Odešel, ale předtím jsem si s ním povídal.
Joey se k němu otočí.
JOEY: A?
DAWSON: Asi jsem k tobě byl trošičku tvrdej.
JOEY: Dawsone.
DAWSON: To je tou bouří, prostě jsem vybuchnul. Neměl jsem takový věci říkat.
JOEY: Proč ne, když je to pravda?
DAWSON: I kdyby ano, stejně jsem to neměl říkat.
JOEY: Poslechni, Dawsone, možná ti dlužím nějaký vysvětlení. Chápej, já fakticky nevím, co chci. Připadá mi, že kdykoli se k někomu přiblížím, stane se mu něco zlýho. Jako bych nosila smůlu. Takže, když se ke mě lidé přiblíží, odeženu je. Je to jakejsi obrannej mechanismus.
Udělá pauzu.
JOEY: Ale vypadá to, že existuje jeden člověk, který odmítá odejít.
Dawson se usměje.
DAWSON: To jsem já... zcela nepoučitelnej.
JOEY: Děkuju ti za to, nevím, co bych se bez tebe počala. Nikdy to se mnou nevzdáváš, bez ohledu na to, co ti udělám, se vždycky vrátíš zpátky.
DAWSON: Nevím, jak se nevracet.
Joey se usměje. Dawson si všimne něčeho na jejím krku.
DAWSON: Jak dlouho ho nosíš?
Dawson ukáže na řetízek na jejím krku. Joey pak zpod svetru vytáhne přívěšek. Je to ten přívěšek, který jí dal Dawson.
JOEY: Od tý doby, co jsem se vrátila z Floridy. Nosím ho pro štěstí. Nevím proč, ale připadám si s ním... v bezpečí. Skoro jako by mě chránil... dodával mi sílu. Schovávala jsem ho, protože jsem si myslela, že by si to Pacey bral osobně.
Usměje se.
JOEY: Teď už je to ale stejně jedno.
DAWSON: Vypadá na tobě dobře.
JOEY: To říkáš jenom proto, že jsi mi ho dal.
Oba se zasmějí.
*****
Před restaurací. Zuří bouře, ale pět mužů v tmavých oblecích se přibližuje k restauraci. Nesou baseballové pálky a jiné tupé zbraně. Náhle za sebou uslyší jakoby zvířecí zavrčení.
ANGEL: (za nimi) Opravdu si nemyslím, že to, co se chystáte udělat, je dobrý nápad.
Muži se otočí, aby se podívali, kdo to je.
Pak vykřiknou.
*****
Dům McPheeových. Pacey sedí na schodišti, když přijde pan McPhee a posadí se vedle něj.
JOSEPH: Mrzí mě, že jsi to musel vidět, Pacey.
PACEY: Nebojte, užil jsem si to.
JOSEPH: Opravdu jsem ho vyděsil, že?
PACEY: Jo. Nikdy jsem si nepomyslel, že uvidím svýho otce, jak se počůrá strachy.
Zasmějí se.
JOSEPH: Byl opilý nebo co?
PACEY: Ne, když je opilý, ničeho se nebojí. Takový je on pořád. Věřte mi, znám to.
JOSEPH: Ale už s ním ani nebydlíš.
PACEY: To zas takovej rozdíl není. S Dougem jsou nejlepší kámoši, jsem to jen já, koho nemaj rádi, černá ovce rodiny. Nikdy se jich nezbavím.
JOSEPH: Proč se tedy nepřestěhuješ? Najdi si vlastní bydlení.
PACEY: Věřte mi, nemůžu si to dovolit. Ještě chvíli se od nich nebudu schopnej dostat, za což mě nejspíš budou vinit. Díkybohu, že jsme s Dawsonem zase přátelé, pro příští tejden se můžu utábořit u něj.
Pan McPhee dostane nápad.
JOSEPH: To nebude nutné, Pacey. Pojď se mnou.
Jdou nahoru a tam s sebou vezmou Andie, Jacka, Jen a babičku. Pan McPhee je pak zavede k jedněm zavřeným dveřím. Otevře je a řekne Paceymu, aby šel dovnitř.
JACK: Tati... tohle je...
JOSEPH: Já vím... (k Paceymu) To byl Timův pokoj.
Pacey se k nim otočí.
JOSEPH: Nikdo tu od jeho smrti nebydlel.
PACEY: Proč mi ho ukazujete?
JOSEPH: Protože po té, co Tim zemřel, jsem se odvrátil od své rodiny, pokusil jsem se zapomenout, že vůbec existují. V jistém smyslu jsem se stal přesně tímtéž typem člověka, jakým je tvůj otec. Proto jsem se na něj tak naštval.
Pacey pohlédne na Andie.
JOSEPH: Nikdo by neměl být nucen s někým takovým bydlet. Takže se tě ptám, jestli bys nechtěl bydlet tady.
Ostatní vydají tou nabídkou šokováni.
PACEY: Cože? S vámi? Jsem polichocen, ale nechci překážet.
JOSEPH: Nebudeš. Pokud to nebude Jackovi a Andie vadit, samozřejmě.
JACK: Mě to nevadí.
Andie doběhne k Paceymu a obejme ho.
JOSEPH: Budu to brát jako souhlas.
PACEY: Jsem překvapenej, pane McPhee. Většina otců by nechtěla, aby kluk jejich dcery bydlel pod stejnou střechou.
JEN: Pacey, po tom, co právě udělal šerifovi, pochybuju, že bys ho chtěl naštvat.
BABIČKA: Až si má vnučka najde nového přítele, určitě vám zavolám, pane McPhee.
JEN: BABI!
Všichni se zasmějí, no, všichni kromě Jen.
*****
Restaurace, následující ráno. Pacey vejde do restaurace a spatří tam spát Dawsona a Joey na oddělených židlích.
PACEY: (pro sebe) Takže kruh pokračuje.
Joey a Dawson se vzbudí.
PACEY: Vstávat a cvičit, mládeži.
JOEY: (zívá) Pacey, nemáš absolutně žádný právo bejt po ránu takhle veselej.
PACEY: Pro tvou informace, Potterová, to teda mám. Odteďka už nemusím bydlet s žádným členem Witterovic klanu.
DAWSON: Jak to?
PACEY: Pan McPhee říkal, že můžu bydlet u nich tak dlouho, dokud si nebudu moc dovolit vlastní bydlení. Fakt, že se z něho můj otec počůral strachy, byl bonus.
Joey a Dawson vypadají překvapeně, pak se rozesmějí.
*****
Před restaurací. Joey, Dawson a Pacey odcházejí z restaurace právě, když se objevují Mitch, Gale a Mike. Přes ulici stojí několik policejních aut.
DAWSON: Co se děje?
MITCH: Podle všeho se někdo včera pokoušel vloupat dovnitř, ale nějaký hodný Samaritán je zastavil.
Joey a Dawson pohlédnou na Paceyho.
PACEY: Ne mě nekoukejte, já tu nebyl.
Policie začne odvádět zatčené pryč.
ČLEN GANGU: B-byl-byl to nějakej n-n-netvor.
PACEY: Netvor? Hele, co jste si píchli?
ČLEN GANGU: Netvor. S tesákama, vypadal jako člověk. Měl velkej černej kabát.
Dawson a Joey zbystří pozornost.
ČLEN GANGU: Krátký vlasy, ohromná síla, tesáky... to nebyl člověk... to nebyl člověk.
PACEY: (směje se) Odkdy pracuje Batman v Capeside?
V pozadí začne hrát znělka seriálu 'Angel'. Joey a Dawson si pohlédnou do očí, ve kterých se jim zračí 'myslíš, že...?'
Zatmívačka a závěrečné titulky.
| 
