Cesta zpět: Epizoda 406 - Žiješ jenom dvakrát

Epizoda začíná tam, kde minulá skončila.

Dawsonův pokoj. Joey leží na posteli a v ruce má dálkové ovládání. Do pokoje vlézá oknem Dawson.

JOEY: Ahoj. Mluvil jsi s tátou?

DAWSON: Ne, nebyl tam. Ale mluvil jsem s Paceym.

Joey vypadá ustaraně.

JOEY: A co se stalo?

Dawson se usměje.

DAWSON: Konečně jsme dokázali zakopat válečnou sekeru.

Joey se napůl usměje.

JOEY: To jsem ráda.

DAWSON: Ještě nejsme nejlepší kámoši, ale je to začátek, ne?

Dawson se posadí na postel.

DAWSON: Trocha ranní televize před školou? Na co koukáme?

JOEY: 'Mickeyho modré oči'.

DAWSON: Náhle jsi zatoužila po filmu Hugha Granta?

JOEY: Ne, prostě jsou tam paralely s mým životem. Otec tý holky je darebák, můj otec je darebák.

DAWSON: Joey, tvůj otec 'byl' drogovej dýler, její otec stál v čele mafiánský rodiny. To je velkej rozdíl.

JOEY: Jo, no, následujících pár dní strávím nejspíš tady, dokud nenajdu odvahu postavit se mu tváří v tvář. Takže bys měl radši půjčit nějaký další filmy. Pronto.

DAWSON: To vidím. (imituje Hugha Granta) Memo, půjč 'Mafiány'... 'Casino'... 'Kmotra 1, 2 a 3'.

Joey ho šťouchne. Dawson se zasměje a pak vstane z postele.

JOEY: Koukni, oceňuju, že se mě pokoušíš povzbudit, Dawsone. Bůh ví, že ses v posledních pár dnech pokoušel strašně moc, ale s tímhle se prostě musím vyrovnat.

DAWSON: Já vím. Jen pamatuj, že když mě budeš potřebovat, jsem tady.

Joey se napůl usměje. Pak vypne televizi, vstane z postele a vezme si kabát.

JOEY: Asi bych se měla považovat za šťastnou, že můj táta není tak špatnej jako lidi v těch filmech. Nikdy nikoho nezabil. No, pokud nepočítáš službu u námořní pěchoty.

Zamíří k oknu, ale zastaví se, protože zazvoní telefon. Dawson k němu dojde a zvedne ho.

DAWSON: Haló? Jacku, jo, Joey je tady, právě vyrážíme do šk... Jacku, zpomal. Co se děje? (vypadá ustaraně) Dobře, jen se uklidni a řekni mi, co se stalo. Andie? Co se stalo, je v pořádku? (zbledne) Panebože. My... my tam budem tak rychle, jak to jen půjde.

Dawson zavěsí a otočí se s vyděšeným výrazem ve tváři k Joey.

JOEY: Dawsone? O co jde? Co se děje?

DAWSON: Joey. Já - jde o Andie. Právě-právě jí postřelili.

JOEY: COŽE?

DAWSON: Vezou jí teď do nemocnice.

JOEY: Pojď.

Vylezou z okna a spatří Jen, jak k nim od vedle běží.

JEN: Slyšeli jste to?

JOEY: Jo, právě míříme do nemocnice.

Všichni tři doběhnou před dům a nastoupí do Dawsonova exploreru. Odjíždějí za kviku pneumatik.

Dům Douga a Paceyho. Pacey vejde dovnitř, kde na něho čekají John a Doug.

DOUG: Kde jsi byl?

PACEY: V Leeryovic restauraci.

DOUG: Dva dny? A mimo to, proč se s těma lidma vůbec stýkáš?

PACEY: 'Tihle lidé' jsou mí přátelé.

JOHN: 'Přátelé', ha ha. Jak může mít nula jako ty vůbec nějaký přátele. No, hřejou si na prsou hada, takže by ses jim měl pro vlastní dobro vyhýbat.

DOUG: Že by Pacey věděl, co je pro něj dobrý, tati? To sotva.

Pacey je probodne očima a pak se posadí. Náhle někdo zaklepe na dveře. Šerif Witter jde otevřít. Doug a Pacey ho následují. John otevře dveře a spatří tam nervózního policejního nováčka.

POLICISTA: Šerife, pane?

JOHN: Co je?

POLICISTA: Říkal jste, že máme hlídkovat u McPheeových, jen pro případ, že tam přijde Potter.

JOHN: A?

POLICISTA: Došlo tam k incidentu.

Pacey vypadá znepokojeně.

JOHN: Jakému incidentu?

POLICISTA: Střelba, pane.

V Paceyho tváři se objeví panika. Přistoupí k policistovi.

PACEY: Stalo se někomu něco?

POLICISTA: Ehm... ano, nějaké dívce, pane. Asi tak vašeho věku.

Pacey se zhrozí.

PACEY: Andie? Kde je teď? Je v pořádku? Řekněte mi, že je v pořádku!

POLICISTA: Ehm... takové informace nejsem oprávněn civilistovi poskytnout.

JOHN: Pacey, jdi si po svém. Do tohohle ti nic není.

Pacey odstrčí Johna stranou a popadne policistu za límec.

PACEY: KDE SAKRA JE?

Nemocnice. Joseph sedí s hlavou v dlaních v čekárně. Jack je tam také a přechází sem a tam. Do místnosti vstupují Dawson, Joey a Jen.

JEN: Jacku?

JACK: Jen. Tak rád tě vidím.

Jack a Jen se obejmou.

JOEY: Co se stalo? Stalo se ještě někomu něco?

JACK: Ne. Jen Andie. Teď jí prohlíží doktor.

Přistupuje k němu Dawson.

DAWSON: Víte, kdo to udělal?

JACK: Nemáme ani tušení. Viděl ho jenom Joeyin táta, ale jenom na zlomek sekundy. Právě ho vyslýchají.

Joey ta informace překvapí.

JACK: S ředitelem Greenem vpadli po tom výstřelu dovnitř. Pan Potter se pokusil toho střelce chytit, ale ujel mu. Pak se pan Potter vrátil a poskytnul Andie první pomoc. Pak přijela sanitka. Ředitel Green se musel vrátit do školy. Ale nebojte, řek jsem mu, že jsem vám volal. Nebudete mít s absencí ve škole žádný problémy.

JOEY: To je dobře, ale už někdo volal Paceymu?

JACK: Ne, na to jsem nepomyslel. Určitě se o ní taky bojí.

V té chvíli Pacey rozráží dveře.

PACEY: ANDIE!

JEN: (mumlavě) My o vlku...

Pacey se obrátí na Jacka.

PACEY: Je v pořádku, kde je, kdo to udělal?

JACK: Nevím, s doktorem a nevím. To první a poslední se pokoušíme zjistit.

PACEY: Je v pořádku, musí být.

Náhle z jedné místnosti vychází Mike doprovázený dvěma policisty.

POLICISTA: Dobře, Pottere, pokud vás pan McPhee neobviní z násilného vniknutí, tak jsme skončili.

Mike se podívá po ostatních a spatří Joey.

MIKE: Ehm... ahoj, Joey.

Joey odvrátí hlavu. Pak si jde promluvit s panem McPheeem. Mike si povzdechne.

JEN: Kdo to byl, pane Pottere? Viděl jste střelce?

MIKE: Ne moc dobře. Vypadal dost mladě, v každém případě mladší než já. Jeho auto nemělo poznávací značku, ale bylo modré.

Do místnosti vejde šerif Witter a pak dojde k Mikovi.

JOHN: Měl jsem čekat, že tě tu uvidím, Pottere. Z prodávání drog jsi přesedlal na vraždy, co? Zatkněte ho, hoši.

POLICISTA: Pane, on se ve skutečnosti snažil toho střelce chytit. Nemůžeme ho za nic zadržet.

Johna to rozzuří. Pak naštvaně zamíří z budovy.

JOHN: Tak fajn, ale dříve či později uklouzne.

Pak opustí budovu.

Doktor (ironicky hraný Georgem Clooneym) vyjde z pohotovostního pokoje. Všichni se k němu nahrnou.

PACEY: Je v pořádku?

JACK: Uzdraví se?

JOSEPH: Říkala něco?

DAWSON: Je ve stavu, aby mohla mluvit?

DOKTOR: Prosím vás, po jednom. Dokázali jsme vyjmout kulku a zvládne to. Zdá se, že jí první pomoc pana Pottera zachránila život. Ale je pod velkým vypětím, takže potřebuje odpočívat. (udělá pauzu) Který z vás je Pacey?

Dawson, Joey, Jen, a Jack ukáží na Paceyho, který na sebe rovněž ukáže.

DOKTOR: Říkala, že vás chce vidět.

Doktor se vydá chodbou a Pacey ho následuje. Joseph se otočí k Mikovi.

JOSEPH: Pane Pottere, zachránil jste mé dceři život. Jakmile se uzdraví, udělám z vašeho případu mou nejvyšší prioritu.

MIKE: To nic nebylo, opravdu. Byl jsem pár v let v námořní pěchotě, pochytil jsem tam pár užitečných triků. Jen bych si přál, abych mohl chytit toho, kdo to udělal.

JOSEPH: No, doufám, že ho dopadne policie.

MIKE: S Johnem v čele? Hodně štěstí.

Nemocniční pokoj Andie. Andie je vzhůru. Jemně si tře zavázané rameno. Do pokoje vstupuje doktor.

DOKTOR: Slečno McPheeová? Někdo by vás chtěl vidět.

Poodstoupí stranou, za ní stojí Pacey. Pacey nese nafukovací 'Dumbo balónek' s nápisem 'Brzy se uzdrav'.

ANDIE: Pacey! Tak ráda tě vidím.

PACEY: Po tom, co se dneska stalo, můžu bezpečně říct, že pro mě platí to samý.

Andie se na něj usměje. Pacey jí pak podá balónek.

PACEY: Ehm... doktor říkal, že potřebuješ odpočívat, tak jsem se na cestě sem stavil v krámku s dárkama. Myslel jsem, že by ti tady Dumbo moh dělat společnost.

ANDIE: Ty si to pamatuješ?

PACEY: Jasně. Tohle báječný slůně je jedna z prvních věcí, na který jsme se kdy skutečně shodli.

Zasmějí se.

ANDIE: Díky, Pacey.

Na chvíli zůstanou zticha, pak promluví Pacey.

PACEY: Kdo to udělal, Andie? Kdo by tě chtěl zabít?

ANDIE: Já nevím, Pacey. Ať už to byl kdokoli, když vystřelil, dívala jsem se jinam. Ale myslím, že to byl ten, kdo mě včera sledoval.

Udělají pauzu.

PACEY: No, radši by sis měla teď odpočinout. Uvidíme se pozdějc, McPheeová.

ANDIE: Ahoj, Pacey

Pacey se vydá na odchod, ale náhle se otočí zpět.

PACEY: Andie?

ANDIE: Jo?

Pacey začne něco říkat, ale pak se zarazí.

PACEY: O nic nejde, zapomeň na to.

Pacey odejde. Andie vypadá zmateně a povzdechne si. Lehne si zpět na postel a upře zrak na balónek.

Čekárna. Mike vyjde na chodbu, kde spatří Joey.

JOEY: Ehm... poslechni, Andie je má fakt dobrá kamarádka. Takže jsem ti jen chtěla poděkovat, že jsi jí zachránil život.

MIKE: Není zač.

Na chvíli zůstanou oba zticha.

MIKE: Víš, opravdu rád tě vidím, Joey.

JOEY: Přála bych si, abych mohla říct totéž, ale nemůžu. Mám tušení, co jsi způsobil, když tě minule pustili?

MIKE: Jo. Asi tak před týdnem přišel do mé cely Pacey. Jeho bratr ho tam zamkl, takže mi pověděl všechno, co se stalo. Od té doby, co mě zavřeli, až do teď.

JOEY: Budu si s ním muset vážně promluvit o udržování tajemstvích.

MIKE: Koukni, Joey, to nebyla Dawsonova vina, že mě...

JOEY: (hlasitě) Bylo by to mnohem užitečnější, kdybys mi to řek tenkrát.

MIKE: (tiše) Je mi to líto.

JOEY: Víš co, mně je to taky líto. Je mi líto, že jsem ti kdy věřila. Je mi líto, že jsem kdy věřila, že by ses moh změnit. Ale nejvíc ze všeho je mi líto, že jsem tě kdy poznala.

Joey se vydá na odchod.

MIKE: Ne, Joey, počkej. Jen mě vyslechni. Prosím.

JOEY: Ne, tati, ty poslouchej mě. Myslíš se, že skutečně byť jen na okamžik věřím, že to dopadne jinak než minule. Uděláš přesně totéž jako tenkrát a zase tě pošlou zpátky do vězení. Nemůžu tím znovu projít. Prostě nemůžu.

Joey odchází. Mike zahanbeně svěsí hlavu. Pak spatří Dawsona, který celou konverzaci ze dveří za ním vyslechl. Dawson pak v tichosti odejde.

U domu Joey. Joey sedí na verandě, když se objeví Dawson. Dojde k ní.

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Koukni, nenaštvi se, ale jaksi jsem vyslechnul celej rozhovor, cos měla s tátou.

JOEY: Jestli se mě pokoušíš přimět, abych změnila názor, tak na to můžeš zapomenout.

DAWSON: Ne. Nejsem tu, abych tě do čehokoli nutil, poučil jsem se z posledně. Jen si chci promluvit.

Dawson vyjde na verandu a sedne si vedle Joey.

JOEY: Víš, od tý doby, co ho zase zavřeli, jsem na něj vůbec nepomyslela. Jedinkrát, kdy jsem ho vůbec zmínila, bylo loni tobě, tu noc, kdy ses vrátil z Filly.

DAWSON: Když o tom tak přemýšlím, tak vzpomínky na ten den jsem už úplně vymazal z hlavy.

JOEY: Ha ha. Jde jenom o to, že, no, vrátí se a o pár dní pozdějc zachrání Andie život. Skoro jako by se pokoušel něco dokázat. Že se změnil nebo tak něco. Ale byl pryč kratší dobu než poprvý. Co to mohlo změnit?

DAWSON: Možná je rozdíl v tom, že to nebyla policie, kdo ho zastavil.

JOEY: Cože?

DAWSON: Většině lidí nezáleží na tom, co si o nich myslí veřejnost. Ale když člověk zklame své blízké, tak to bolí. Vem si za příklad Paceyho. Jeho rodina ho nenávidí a on si z toho nic nedělá, ale když se na něj zlobíme my, strašně to bolí.

JOEY: Takže říkáš, že kvůli tomu, že jsem ho zastavila já, je najednou dobrej člověk. Fakt bych si přála, abych tomu mohla věřit. Ale z nějakýho důvodu nemůžu.

Oba se odmlčí.

Přístaviště, noc. Pacey drhne palubu své lodi, když spatří Dawsona, který jde kolem.

PACEY: Ahoj, Dawsone. Pojď sem. Chci si s tebou o něčem promluvit.

Dawson k němu dojde.

DAWSON: Co je?

PACEY: Jsme v pohodě, že jo? Protože by se mi fakt šikla nějaká rada.

DAWSON: Má to něco společnýho s Andie?

PACEY: Jo.

Pacey sleze z lodi.

PACEY: Minulej měsíc, když jste mě přistihli s Annou, se se mnou o tom pokusila Andie promluvit.

DAWSON: A?

PACEY: A já na ní křičel. Řek jsem jí, aby mě nechala bejt. Měl jsem pocit, jako by mi její přítomnost neustále připomínala, co jsem udělal. No, následující dva týdny se se mnou ani nepokusila promluvit, a když to udělala, bylo to kvůli tomu, že se bála, že jí někdo sleduje.

DAWSON: Takže?

PACEY: Je možný, že to byl ten samej člověk, co jí postřelil.

DAWSON: Poslouchej, Pacey, nemoh jsi to tušit.

PACEY: Možná kdybych je s Jackem doprovodil domů, možná bych ho vyplašil.

DAWSON: Nebo by tě taky moh postřelit. Pověz mi, Pacey, mělo by to cenu schytat kulku do hrudi?

PACEY: Dobře, otázka za milión, Dawsone. Kdyby někdo vystřelil na Joey, zastavil bys kulku?

DAWSON: Jo, zastavil. Víš, jak moc pro mě znamená. Otázka je: cítíš k Andie to, co já cítím k Joey?

Pacey ztuhne. Dawson zbystří pozornost.

DAWSON: Pacey?

PACEY: Já nevím, chlape. Kéž bych to věděl.

Pacey si povzdechne.

PACEY: V tom je mezi náma rozdíl, Leery. Ty po celou dobu víš, co cítíš. Říkal jsem to už předtím, nepřetržitě máš srdce na dlani. Se mnou je to jiný. V jednu chvíli cítím jedno a příští něco jinýho. Myslel jsem, že tím, že sbalím Joey, budu jako ty. Chlape, jak já se mýlil, udělal jsem ze sebe přesnej opak.

DAWSON: Proč bys proboha chtěl bejt jako já?

PACEY: Není to jasný? Koukni na sebe, máš dokonalý rodiče, dostáváš dobrý známky, máš slovní zásobu, co by rozcupovala Einsteina, a přesně víš, co si chceš počít se svým životem.

DAWSON: Mí rodiče jsou sotva dokonalí, Pacey. Nemluvě o tom, že ve filmování se mi poslední dobou zrovna moc nevedlo. K tomu přidej fakt, že jsem nikdy neměl vztah, kterej by vydržel dýl než měsíc. Fakt nechápu, co je na mým životě skvělýho. Ale možná v tom spočívá tvůj problém. Možná vidíš na druhých jen to dobré a na sobě jen to špatné. Takže by ses měl možná přestat srovnávat se mnou a prostě se pokusit být tím nejlepším Pacey Witterem, jakým můžeš.

V Paceyho tváři se zračí, že to možná zkusí.

PACEY: Díky, Dawsone. Kam vlastně jdeš?

DAWSON: Do nemocnice. Sejdeme se tam s Joey. Zkusíme najít toho, co se chtěl Andie zabít.

PACEY: Hodně štěstí.

Dawson odchází a Pacey se vrací k drhnutí paluby.

Před nemocničním pokojem Andie. Stojí tam Joey a Jen a mluví spolu.

JOEY: Myslím, že bude bezpečnější, když s ní někdo dneska večer zůstane. Jack a jeho táta si potřebujou odpočinout, jsou tu nepřetržitě už od tý doby, co to všechno začalo. Jestli je nepošlem domů, tak nikdy neodejdou.

JEN: A co budete vůbec dělat vy?

JOEY: Dawson říkal, že má plán.

JEN: Hele, já znám ty jeho plány. Neplánujete po tom ozbrojeným maniakovi vyrazit sami?

JOEY: Proč ne? Předtím jsme to zvládli.

JEN: Ale Drew byl maniak s nožem, ne maniak s puškou. Maniaci s puškou mají větší dostřel.

JOEY: Dáme si pozor.

Joey odchází. Jen jde do pokoje Andie.

Nemocniční čekárna. Jsou tam jen Dawson a Joey.

DAWSON: Dobře, hezky popořadě. Kdo by chtěl zabít Andie?

JOEY: Ale jdi, Dawsone. Nemáme absolutně žádný tušení, co děláme. Je nám sedmnáct, nejsme detektivové.

MIKE: (za nimi) To máš pravdu. Proto potřebujete mou pomoc.

Mike vejde do čekárny.

JOEY: Jdi pryč.

MIKE: Koukni, jen mě vyslechni, dobře? Jen mi dej dvě minuty.

Joey se to nezdá. Otočí se na Dawsona a pohlédne mu do očí. Pak se otočí zpět k otci.

JOEY: Máš dvě minuty.

MIKE: Dobře. Neexistuje vůbec žádný důvod, proč bys mi měla věřit. Kdybych byl na tvém místě, také bych si nevěřil.

Joey na něj upřeně pohlédne, stále je rozzlobená.

MIKE: Ale já tě nežádám, abys mi věřila, žádám tě, abys mě nechala pomoct. Pan McPhee je právník a ujal se mého případu. To znamená, že existuje možnost, že to, co se stalo tvé kamarádce, je má vina. Ten střelec by se mohl vrátit. Nemůžu mít na svědomí něčí smrt, prostě nemůžu. Takže tě žádám, prosím tě, abys mě nechala pomoct.

Joey udělá pauzu.

JOEY: Dobře.

U Dawsonova domu. Dawson pomalu slézá z žebříku, zatímco na něj Joey a Mike čekají. Dawson nese svůj laptop.

Školní knihovna. Jsou tam Dawson, Joey a Mike. Ředitel Green stojí za nimi a sleduje, jak Dawson pracuje na svém laptopu. Má ho připojený k jednomu ze školních počítačů.

ŘEDITEL GREEN: Nejsem si jistý, zda-li je mi příjemné, že se odtud nabouráváš do policejních záznamů, Dawsone.

MIKE: John nám nepomůže, tak musíme pátrat na vlastní pěst.

DAWSON: Dobře, pane Pottere, co to bylo za auto?

MIKE: Já nevím. Bylo modré, typ jsem ještě nikdy neviděl.

JOEY: Tak to znamená, že muselo být vyrobené během uplynulých čtyř let.

DAWSON: Dobře, modré auto vyrobené během uplynulých čtyř let. Policejní oddělení si vede záznamy o všech autech, co se v Capeside objeví, jestli je pořád tady, najdeme ho.

Nemocnice. Pacey vejde do pokoje Andie, kde jí spatří bavit se s Jen.

PACEY: Nazdar, Lindleyová. Nevadilo by ti, kdys mě nechala promluvit si s Andie. O samotě.

JEN: Jistě. Budu na chodbě.

Jen odchází.

ANDIE: Takže? O čem jsi chtěl mluvit?

PACEY: No, ehm, to je těžký říct. Asi jsem se chtěl jen omluvit.

Andie vypadá zmateně, ale pak se usměje.

ANDIE: Za co?

PACEY: Že jsem tě před pár měsícema využil na protiplese, pamatuješ? Využil jsem tě jako výmluvu, abych moh špehovat Joey, a to bylo špatný. To sis nezasloužila.

Andie vypadá zklamaně.

ANDIE: Za to jsi se už omluvil, Pacey.

PACEY: A... že jsem na tebe minulej měsíc křičel. Pokoušela ses mi pomoct a já jsem tě odehnal. Byl jsem tak naštvanej z toho, co se stalo, že jsem vyjel na nejbližší osobu. Mrzí mě to.

ANDIE: To je v pohodě, fakt. Bolelo tě to, nemusíš se stydět.

PACEY: Jak tohle můžeš říct? Vždyť to ode mě bylo úplně necitlivý. A z jakýho důvodu jsem měl právo bejt naštvanej? Joey byla ta, který to ublížilo nejvíc. Vlastně bys mi po tom, jak jsem se k tobě zachoval, neměla věnovat ani zlomek svýho času. Proč to tak není?

ANDIE: Já nevím. Asi... asi to prostě nevidím. Taková jsem. Asi při pohledu na tebe vidím jen ty dobrý věci.

PACEY: Dobrý věci?

ANDIE: Jo. Jsi zábavnej. Staráš se o lidi. Odmítáš to vzdát, i když to vypadá beznadějně. (zasměje se) Když se usměješ, vypadáš tak trochu jako John Travolta.

Paceyho se usměje, náhle však jeho tvář zvážní. Přisedne si k Andie na postel.

PACEY: Andie, ještě něco jsem ti chtěl říct.

ANDIE: Ano, Pacey?

PACEY: Chápej... já... jde o to, že... já... moc jsem se k tobě v poslední době jako kamarád nechoval, viď? Chci říct, že od tý doby, co jsme loni dokončili tu hru, jsem si od tebe jaksi udržoval odstup. Nejdřív jsem si myslel, že to bylo kvůli vrůstajícím citům k Joey. Ale teď si uvědomuju, že tyhle city nebyly až tak silný, jak jsem si myslel.

Andie mu pohlédne do očí.

PACEY: Andie, co se ti pokouším říct, je, že... že já...já...

Zarazí se.

ANDIE: Ano, Pacey?

PACEY: Já...já se fakt omlouvám.

Pacey vstane a vydá se na odchod.

ANDIE: Pacey?

PACEY: Musím jít.

Pacey odchází. Jen vejde dovnitř a přistoupí k Andie.

JEN: O co šlo?

ANDIE: Já nevím.

Škola. Dawson stále sedí nad počítačem a kolem sebe má Joey, Mika a ředitele Greena.

MIKE: Dobře, z toho, co jsem viděl, byl asi tak vašeho věku.

JOEY: Dobře, takže teenager a on. Vypadá to, že se nám výběr zužuje.

MIKE: Zbylo nějaké?

DAWSON: Zbyly tři auta. Záznamy o majiteli, pod dvacet let. (píše) Bingo.

ŘEDITEL GREEN: Co se tam píše?

DAWSON: Byla nalezena jedna položka. Máme našeho snipera.

MIKE: Pokud to auto nebylo kradené.

JOEY: No, Dawsone?

DAWSON: Není hlášené jako kradené. Koukněme se, jak vypadá majitel.

Dawson stiskne tlačítko a na obrazovce se začne objevovat fotografie. Joey tu tvář pozná a je v šoku. Je to Mark.

JOEY: Panebože. To je on. On postřelil Andie?

ŘEDITEL GREEN: Ty ho znáš?

JOEY: To je Mark.

DAWSON: Jakej Mark?

JOEY: Ten kluk z psychiatrický léčebny, kde strávila Andie předminulý léto. Viděla jsem ho. To je ten kluk, s kterým Andie podvedla Paceyho.

MIKE: On se jí pokouší zabít? Že by mu přeskočilo?

JOEY: Tati, ne všichni s psychickýma probléma jsou rozumní jako byla Andie. Někteří z nic mají vražedné sklony a já si nemyslím, že byl tenhleten kluk vyléčenej.

DAWSON: Musíme je varovat. Pane řediteli, jděte na policii. Joey, vy s tátou jděte do nemocnice. Já půjdu k McPheeovým a řeknu jim, co jsme zjistili. Musíme je před Markem varovat.

Detail na tvář pana McPheea.

JOSEPH: Je v nemocnici, mladý muži. Byla postřelena.

Kamera ukáže, že mluví s Markem.

MARK: Postřelena? Ach ne. Je v pořádku?

JOSEPH: Ano, je teď v nemocnici. Pokoj 2S.

Mark se usměje.

Dawson běží k domu McPheeových. Když se tam dostane, přivítá ho pan McPhee.

JOSEPH: Ty jsi Mitchův syn, že? Dawson. Mohu ti s něčím pomoci?

DAWSON: (oddechuje) Říkala vám někdy Andie o klukovi jménem Mark?

JOSEPH: Ne, ale právě jsem mluvil s nějakým mladým mužem, co se tak jmenoval. Ptal se mě, kde je, tak jsem mu řekl číslo jejího pokoje.

DAWSON: To je ten kluk, co jí postřelil.

Ve tváři Josepha se objeví vyděšený výraz.

U nemocničního výtahu. Joey vystoupí z výtahu a zamíří k pokoji Andie. Než tam ale dojde, uslyší za sebou hlas.

MARK: (za ní) Joey, že? Vzpomínáš si na mě?

Joey se otočí a spatří Marka. Ale než stačí zareagovat, Mark jí udeří pažbou pušky do čela. Joey v bezvědomí klesá na podlahu.

Střih na Dawsona běžícího k nemocnici.

Pokoj Andie. Jen sedí na židli a mluví s Andie. Pak vstane.

JEN: Promiň, Andie, ale musím na dámy. Hned se vrátím.

ANDIE: Dobře.

Jen odchází. Andie se na chvíli zahledí na balónek od Paceyho, ale pak uslyší někoho ve dveřích.

MARK: Klepy, klep, Andie.

Nemocniční chodba. Joey se začíná probírat, trochu jí krvácí čelo. Pacey jí při návratu z jídelny spatří ležet na podlaze. Rozběhne se k ní.

PACEY: Potterová? Co se stalo, co tvá hlava?

JOEY: S tím si nedělej starosti. Pacey, ten člověk, co postřelil Andie, je v budově.

PACEY: COŽE?

JOEY: Je to Mark. Z léčebny.

V Paceyho tváři se objeví výraz čiré zuřivosti. Rozběhne se k pokoji Andie.

Pokoj Andie.

MARK: Víš, ten výstřel tě neměl zabít. Chtěl jsem, abys nejdřív trpěla.

ANDIE: Marku, co jsem ti udělala?

MARK: Ach, nic moc. Jenom jsi furt mlela o svým šťastným životě. Jak se nemůžeš dočkat, až zas uvidíš bráchu, nemluvě o dokonalým klukovi. Ale o to jsem se postaral, co?

Andie je šokována.

MARK: Bylo to snadný, stačilo jen vklouznout do doktorovo ordinace a prohodit medikace, takže jsi dostala mnohem větší dávku, než jsi měla mít. Byla jsi tak nadopovaná, že si mě ani nemohla zastavit. Jasně, vzhledem k tomu, jaká jsi, jsi řekla svýmu klukovi, co se stalo. A zbytek je historie, stejně jako ty.

Mark dá prst na spoušť. Ale než může vystřelit, vtrhne do pokoje Pacey a srazí Marka k zemi.

PACEY: Nech jí bejt, ty psychouši.

ANDIE: PACEY! ZMIZ, MÁ ZBRAŇ.

Mark namíří pušku na Paceyho, který na místě ztuhne.

Střih na stále běžícího Dawsona. Zastaví se a vzhlédne. Vidí nemocniční budovu a okno pokoje Andie, které je přímo nad ním. Pak spatří požární schodiště.

Pokoj Andie. Mark míří na Paceyho.

MARK: Slyšel jsi jí, Pacey. Zmizni. (zasměje se) Budu potřebovat někoho, kdo by prones smuteční řeč.

PACEY: Polož tu zbraň, Marku. Vzdej se.

MARK: Hmm... tak to asi ne. Cože to jako mám? Á jo, vražedný sklony. Naštěstí pro mě mi skočí na dočasný pominutí smyslů.

ANDIE: Pacey, jestli mu nezmizíš z cesty, zabije tě.

MARK: Má pravdu, víš?

PACEY: A jestli zmizím, tak zabije tebe, že?

MARK: Takový byl plán.

PACEY: (křičí) TAK TO BUDEŠ MUSET STŘÍLET SKRZ MĚ!

Andie začne plakat.

ANDIE: PACEY, NE!

MARK: Jak chceš, Wittere.

Mark napne prst na spoušti.

Pacey zavře oči.

PACEY: Miluju tě, Andie.

PRÁSK

Na chvíli se rozhostí hrobové ticho.

Pak otevře Pacey oči. Ohlédne se za sebe a ve zdi spatří pár centimetrů nad svou hlavou díru po kulce. Pak vidíme detail na Markovu tvář, ve které se zračí naprosté překvapení. Kamera následně ukáže, že za ní stojí Dawson. Jednou rukou drží hlaveň pušky.

DAWSON: (chladně) Přede mou teda ne.

Dawson a Mark zápasí o zbraň, pak Dawson nakopne Marka do břicha. Kop přinutí Marka pustit zbraň, kterou Dawson následně odhazuje na podlahu.

DAWSON: Teď zjistíme, jak jsi silnej bez svejch hraček.

PACEY: Do něj, D-Mane.

Mark vyrazí na Dawsona a srazí ho na podlahu. Dawson ho ze sebe rychle dostane. Mark pak kopne Dawsona do hlavy, popadne svou zbraň a zmizí otevřeným oknem.

ANDIE: (pořád pláče) Pacey?

Pacey k ní doběhne.

PACEY: To nic, Andie. To nic, už je pryč.

Dawson se zvedne z podlahy, právě když do pokoje vejde Joey s ovázanou hlavou. Následují jí Jen, Jack a doktor.

JOEY: Dawsone? Co se stalo?

PACEY: Utek.

Dawson zamíří k oknu.

DAWSON: To bych se na to podíval.

Dawson vylézá oknem. Joey se ho pokusí zastavit, ale dostane se tam příliš pozdě.

JOEY: Cože? Dawsone? ZBLÁZNIL SES?

Vchod do nemocnice. John mluví s nějakým doktorem, Mike stojí poblíž. Ze dveří vyběhne Joey.

JOEY: Byl uvnitř. Skoro zabil Paceyho a Andie, ale Dawson mu v tom zabránil. Teď ho honí.

Mike se rozhlédne, pak spatří Johnovo policejní auto, klíčky jsou v zapalování. Pohlédne do kamery a usměje se.

JOHN: Někdo je najděte. Musíme zastavit malýho Leeryho, než se nechá zabít.

Náhle se Johnovo auto rozjíždí.

JOHN: Hej, to je moje auto. Zastav.

Auto odjíždí.

Přístaviště. Dawson honí Marka, ale ten se mu ztratí mezi houseboaty. Náhle za sebou Dawson zaslechne tůrovat motor.

DAWSON: (mumlavě) Z nějakýho důvodu se mi ten zvuk vůbec nelíbí.

Otočí se. Mark je teď ve svém autě, nasměrovaném na Dawsona. Přední světla má zapnutá.

MARK: (křičí) Ještě, že jsem si ho nechal nablízku, co, kámo? Připrav se na smrt.

Pneumatiky zakvičí a Mark se rozjede na Dawsona. Dawson se pokusí odskočit stranou, ale auto mu zavadí o bok. Dawson spadne na zem, ale místo toho, aby Mark odjel, otočí auto. Když se Dawson pokouší vstát, Mark se na něj znovu rozjede.

Ale než ho může srazit, zaslechneme sirénu.

Objeví se Johnovo policejní auto a vrazí do Markovo. Mike vyskočí těsně předtím, než se obě auta srazí a přepadnou do zátoky.

Mike pomalu vstane a dojde k Dawsonovi.

MIKE: Jsi v pořádku?

DAWSON: Myslím, že jo. Pár zlomených žeber, ale budu v pořádku. Právě jste mi zachránil život.

MIKE: Tak to jsme asi vyrovnaní za posledně, když hořela Ledárna.

MARK: (za nimi) To bylo hloupý, staříku.

Otočí se a spatří Marka, z kterého kape voda. Pušku má připravenou.

DAWSON: K ZEMI!

Dawson a Mike se přikrčí za jedním houseboatem právě ve chvíli, když Mark vystřelí. Kulka škrábne Mika do ramene. Mike bolestí vykřikne.

MIKE: Áááá!

DAWSON: Dostal vás?

MIKE: Je to jenom povrchové, zažil jsem horší.

Mark zasáhne okno houseboatu. Dawson a Mike přeběhnou na druhou stranu houseboatu, takže je Mark nevidí.

MARK: Můžete běhat, ale nemůžete se schovat. Neměli jste se do toho plíst, moh jsem prostě Andie oddělat a zmizet. Ale to neeeeeee, vy jste si museli hrát na hrdiny. No, teď budete mrtví hrdinové.

Na opačné straně houseboatu vykopne Dawson zbytek skla v okně. Pak se otočí k Mikovi.

DAWSON: (šeptá) Poslechněte, pořád tu kličkujte. Ať vás nevidí, mám nápad.

Dawson vleze okénkem dovnitř, dává si pozor na zbytky rozbitého skla.

Mark se dostane ke dveřím houseboatu.

MARK: Jen pojďte, pojďte, ať už js-

Náhle se dveře zprudka otevřou a udeří Marka do tváře. Mark spadne na záda, pustí zbraň a v té chvíli zevnitř vyjde Dawson. Mark se pokusí zvednout pušku, ale Dawson jí odkopne stranou. Dawson ho praští pěstí. Ale pak Mark podrazí Dawsonovi nohy a vstane. Dawson se postaví na nohy, právě když se po něm Mark ožene pěstí. Dawson se sehne a praští Marka do břicha, následkem čehož Mark klesá na kolena.

DAWSON: Tohle je za to, že jsi mě srazil autem.

Dawson ho znovu praští do tváře.

DAWSON: Tohle je za to, že nosíš zbraň.

Dawson ho znovu praští do břicha, následkem čehož Mark vyplivne krev.

DAWSON: Tohle je za to, že ses pokusil zastřelit Paceyho.

Dawson ho praští do tváře.

DAWSON: Tohle je za to, že jsi postřelil Andie.

Znovu ho praští do tváře. Dawson se pak sehne a za hlaveň zvedne Markovu zbraň.

DAWSON: A tohle... TOHLE JE ZA TO, CO JSI UDĚLAL JOEY!

Vší silou se rozmáchne puškou a praští Marka pevnou dubovou pažbou přímo do tváře. Mark o pár kroků odletí a padá v bezvědomí k zemi. Pak zpoza houseboatu vyjde Mike a pohlédne na omráčeného Marka. Zvedne ze země cosi, co vypadá jako zub.

MIKE: To jsi trochu přehnal, nemyslíš?

DAWSON: Měl jsem vztek.

MIKE: Připomeň mi, abych tě nikdy nenaštval.

Před nemocnicí, kde policie hovoří s lidmi. Jsou tam Leeryovi, rovněž tak ředitel Green, Jack a jeho otec. Objeví se Dawson a Mike. Přivádějí s sebou Marka, kterého svázali nějakým provazem. Gale se rozběhne k Dawsonovi a silně ho obejme.

GALE: Díkybohu, že jsi celý.

JOHN: Dobře. Mitchi, jestli ten tvůj kluk chytí dalšího zabijáka, může mít mou práci.

DAWSON: Myslím, že se vrátím k filmům, pane. Kromě toho, kdyby nebylo tady pana Pottera, utekl by.

John se otočí k Mikovi.

JOHN: Je to tak? No, Miku, nemysli si, že tě to nějak pomůže. Co se mě týče, udělal jsi to jenom kvůli vlastnímu prospěchu.

ŘEDITEL GREEN: Cože? To určitě nemyslíte vážně.

JOHN: Ano, myslím. Ještě ses z háčku nedostal, Pottere.

John popadne Marka a odvádí ho pryč.

JOHN: Mimochodem, Mitchi, dlužíš mi nový policejní auto.

Dawson, Mitch, Gale, Mike, Jack, Joseph a ředitel Green propuknou ve smích.

MARK: Bůj dos. Byslib, že bi zlobil dos. (překlad: Můj nos. Myslím, že mi zlomil nos.)

JOHN: Zmlkni, než ti zlomím něco dalšího.

Odcházejí.

DAWSON: Začínám chápat, proč ho nemá Pacey rád.

V nemocnici. Pacey sedí na lavici a hledí do země. Přijde tam Joey a spatří ho. Sedne si vedle něj.

JOEY: Chytli ho. Dawson a můj táta. Teď už žádný problémy nezpůsobí.

PACEY: (bez emocí) To je dobře.

Joey zbystří pozornost.

JOEY: Co se děje?

Pacey na ní vzhlédne.

PACEY: Dneska, v nemocničním pokoji, myslím, že jsem... že jsem řek něco, co jsem neměl.

JOEY: Co?

Pacey udělá pauzu.

PACEY: Já... já jsem řek Andie, že jí miluju.

Joey tím vypadá šokována.

JOEY: Myslel jsi to vážně?

PACEY: Myslím, že ano.

Joey se na něj usměje.

JOEY: Myslíš, nebo víš?

Pacey se zasměje.

PACEY: (povzdechne si) Vím, že ano.

Na chvíli zůstanou oba zticha.

JOEY: Tak bys jí to měl radši říct. Protože, jestli to neuděláš, budeš toho nejspíš litovat. Možná ne dnes, možná ne zítra...

PACEY: ...ale jednoho dne a po zbytek mýho života, co?

Joey si dá ruku na čelo.

JOEY: Dobře, je to oficiální. Byli jsme kolem Dawsona až moc dlouho, začínáme citovat starý filmy.

Vstanou.

PACEY: Koukni, Potterová, to, co se stalo během posledních pár měsíců... jen chci, abys věděla, že jsem nikdy neměl v úmyslu...

JOEY: Nemusíš se omlouvat, Pacey. Věř mi, sama jsem taky nasekala pár chyb.

PACEY: No, vždycky budem mít Floridu.

Joey se zasměje.

PACEY: (imituje herce) Je po tobě sháňka, chlapče.

Pacey odchází. Jakmile odejde, vyjdou z výtahu Dawson a Mike. Mike má zavázané rameno, zatímco Dawson má stažený hrudník.

JOEY: Jestlipak to nejsou naši dva hrdinové.

DAWSON: Joey? Co tvá hlava? Jsi...

JOEY: Jsem v pořádku. Jsem na tom mnohem líp než vy dva. Honění se za Markem možná nebyla ta nejchytřejší věc pod sluncem, ale jsem ráda, že jste to udělali.

MIKE: Takže to znamená, že mi teď věříš?

JOEY: Ne tak rychle. Řekněme, že jsem ochotná o tom uvažovat.

MIKE: To mi stačí.

DAWSON: Mimochodem, Joey, netušíš, kam šel Pacey?

Joey se usměje.

Pokoj Andie. Pacey vejde dovnitř a Andie na něj nervózně pohlédne. Pacey dojde k posteli a sedne si na ní, aby si s Andie promluvil.

PACEY: Ehm... Andie, o něčem bych si s tebou měl promluvit. A jestli to neřeknu teď, tak nikdy. Takže...

ANDIE: Pacey... nedělej to.

Pacey vypadá vystrašeně.

PACEY: Andie?

ANDIE: Koukni, já vím, co řekneš, a nechci to slyšet. Protože, když to uslyším, nejspíš se rozbrečím.

Andie začne plakat.

ANDIE: Chtěl tě zabít, a kdyby to udělal, byla by to má vina. Měl jsi pocit, že musíš říct něco, abych se nevinila... aby to vypadalo jako obětování. Ale nemyslel jsi to vážně, nikdy bys to nemoh myslet vážně.

PACEY: Andie... počkej...

ANDIE: Prosím, nemůžu tě slyšet to říct. Nemůžu. Protože, když to řekneš, bude to skutečnější. Budu to vědět najisto. Budu vědět, že ke mně necítíš totéž, co já k tobě. A to nezvládnu. Takže, prosím tě, neříkej to.

Začíná hrát píseň 'Paper Cup'.

Pacey se k ní přisune.

ANDIE: (v slzách) Prosím.

PACEY: (jemně) Andie... to, co jsem řek, jsem myslel vážně.

Andie nemá slov.

PACEY: Mark mi dal šanci odejít, ale já jsem se jí nechopil. Chceš vědět proč? Protože jsem si v tu chvíli uvědomil, že jsi nejdůležitejší věc v mým životě. Že bych radši zemřel, než abych tě ztratil, a taky jsem to skoro udělal. I kdybych zemřel, mělo by to cenu. Věděl bych, že jsem udělal jednu věc správně, zachránil bych člověka, na kterým mi záleží víc než na čemkoli jiným na světě. Protože, Andie... já tě miluju.

Andie se na něj usměje, v očích má stále slzy.

ANDIE: Já... já tě taky miluju, Pacey.

Pacey se nakloní a políbí jí. Když se odtáhnou, Andie mu dá ruce kolem krku. Pár následujících okamžiků pokračují v líbání, pak se trochu odtáhnou..

PACEY: Hmm... možná jsou si některý lidi přece jenom předurčení, jak o tom mluví Dawson.

Andie se zasměje.

Nadále se líbají. Kamera ukáže trochu pootevřené dveře, kterými dovnitř nahlíží Dawson. Dawson se usměje a dveře zavře.

Před pokojem Andie. Joey a Mike jsou tam s Dawsonem.

JOEY: No? Co se tam vůbec děje?

DAWSON: No, vypadá to, že se Pacey a Andie znovu seznamujou.

JOEY: No, zaslouží si to.

Odejdou z nemocnice a zamíří k domovu.

DAWSON: Joey?

JOEY: Jo?

DAWSON: Oprav mě, jestli se mýlím, ale nemá to být hrdina, kdo získá dívku. Chci říct, že jsem chytil zuřivýho šílence a zachránil den. Proč dostali Pacey a Andie happy end, zatímco já jsem pořád ten beznadějnej romantik bez holky, kterýmu dělají společnost jenom jeho filmy.

JOEY: Co to slyším? Nikdy jsi nebyl stěžovací typ, Dawsone.

MIKE: Můžeme teď jít všichni domů, než se objeví další maniak, nenávidějící někoho z vašich přátel?

JOEY: No, byl tu kluk jménem Rob Logan.

DAWSON & MIKE: ANI NA TO NEMYSLI!

Všichni tři se zasmějí.

Pokoj Andie. Pacey a Andie se stále líbají. Kamera vyjede nad ně. Píseň pokračuje.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...