Cesta zpět: Epizoda 405 - Road Trip

Dawsonův pokoj. Dawson si balí do tašky nějaké věci, podle všeho se chystá na nějaký výlet. Pak vytáhne videokameru, zapne jí a podívá se skrz ní. Pak vidíme prostřednictvím kamery záběr na dveře. Náhle se v záběru objeví Gale.

GALE: Připraven vyrazit, Dawsone?

Dawson skloní kameru.

DAWSON: Jo, už mám všechno zabalený. V kameře je nová kazeta, domácí úkoly na víkend mám hotový, jsem připraven vydat se na cestu.

Gale se ve tváři zračí pochybnosti.

GALE: Jsi si jistý, že budeš v pořádku? Nemůžu říct, že bych byla vyloženě nadšená, že budeš celý víkend cestovat úplně sám. Myšlenka na takovéto výlety se mi skutečně nelíbí.

DAWSON: Nechala ses až moc ovlivnit Tomem Greenem, mami. Vždyť nevyrážím balit holky, jen se pokusím nafilmovat různý lokace, abych je pak moh použít do filmu.

GALE: No, jsem ráda, že jsi mi o tomhle výletě řekl včas. Narozdíl od té malé exkurse v Bostonu minulý týden.

DAWSON: Uvědom si, že mi za pár měsíců bude osmnáct, mami. Jsem skoro dospělej. Musíš mě nechat začít podnikat takovýhle věci.

GALE: Stejně si s sebou mohl vzít nějaké přátele.

DAWSON: Zkusil jsem pozvat Joey, ale říkala, že s ní chce dneska mluvit ředitel Green. Kromě toho doufala, že by si mohla vzít v restauraci nějaký hodiny navíc.

GALE: To jsem vlastně ráda.

Dawson vypadá zmateně.

DAWSON: Cože? Myslel jsem, že máš Joey ráda, mami.

GALE: Mám. Jenom se mi nelíbí představa, že bys s ní trávil až moc času o samotě, daleko od všech ostatních, kde se může stát cokoli.

Dawson vypadá uveden do rozpaků.

DAWSON: MAMI! Dobře, i kdyby se mnou jela, pochybuju, že by se něco takovýho stalo. A zadruhý, s Joey jsme teď jen přátelé, takže možnost něčeho takovýho je natolik vzdálená, že i možnost tý možnosti je za hranicí smysluplnýho uvažování.

GALE: Tím si nejsem až tak jistá, Dawsone. Právě se rozešla s Paceym. Přestože tvrdí, že už je to za ní, nemyslím si, že překonala tu bolest, kterou to způsobilo. Může se cítit osamělá a to jí může dovést k něčemu, čeho by pak mohla litovat.

DAWSON: I kdyby to byla pravda, což s největší pravděpodobností není, tentokrát se mnou nepojede. Joey je mnohem silnější, než se zdá, byla bys překvapená, s čím vším si je schopná poradit. Ale možná by sis s ní mohla promluvil, zatímco budu pryč. Víš, jenom omrknout, jestli je v pořádku.

GALE: Dobře. No, užij si krásný výlet. A dej na sebe pozor.

DAWSON: Dám.

Dawson jí políbí na tvář, vezme tašku a kameru a pak vyleze oknem z pokoje.

Dawson dojde k svému exploreru a dá si tašku dozadu. Náhle za sebou uslyší od mola nějaký hlas.

JOEY: DAWSONE!

Dawson se otočí a spatří Joey, jak k němu běží. Ve tváři se jí zračí panika.

DAWSON: Joey? Myslel jsem, že jsi dneska šla za ředitelem Greenem. Co se děje?

JOEY: Já-já o tom nechci mluvit. Platí pořád tvá nabídka? Protože bych se z tohohle města ráda dostala tak rychle, jak jen to půjde.

Dawson na ní pohlédne, stále ho zajímá, co se děje, ale na nic se nezeptá.

DAWSON: Jistě, naskoč.

Nastupují do exploreru a odjíždějí. Kamera najede na detail Joey, která má ve tváři velmi vyděšený výraz.

Leeryovic restaurace. Dveřmi projde Pacey a dojde k Mitchovi, který prochází nějaké papíry.

PACEY: Zdravím, pane Leery.

MITCH: Ahoj, Pacey. Co tě sem přivádí?

PACEY: Jen mi říkala, že by se vám hodila menší výpomoc a mně by bodly nějaký peníze. Samozřejmě, pokud nebude Dawsonovi vadit, že jsem tady.

MITCH: S tím si nemusíš dělat starosti. Dawson právě odjel na výlet, bude pryč celý víkend.

Pacey vypadá touto zprávou zklamán.

PACEY: To je moc špatný. Chtěl jsem s ním něco probrat.

MITCH: No, pojď dozadu, právě jsme dostali novou zásilku a náš nový kuchař tu bude každou minutou.

PACEY: Novej kuchař? Co se stalo s Bodiem?

MITCH: Pořád tu pracuje, ale ten nový chlápek má jaksi... víc profesních zkušeností.

Pacey odchází k zadnímu vchodu. V té chvíli přichází Gale. Dojde k Mitchovi a políbí ho.

GALE: Ahoj, zlato. Už je tu Joey? Chci si s ní o něčem promluvit.

MITCH: Ještě ne. Právě s ní mluví Harry. Jak se zdá, tak ta záležitost s naším novým kuchařem postupuje rychleji, než jsme si mysleli. Bude tu už dnes.

GALE: DNES? Ach ne, ani jsme o tom ještě neřekli Dawsonovi, dostane záchvat.

Do restaurace vchází ředitel Green.

ŘEDITEL GREEN: Ehm... Mitchi, máme menší problém.

MITCH: Řekl jsi to Joey?

ŘEDITEL GREEN: Ano, a její reakce nebyla pozitivní. Byla tak vyděšená, že ihned vyběhla ze školy.

Od zadního vchodu přichází Pacey.

PACEY: Počkejte chvíli. Jde o toho novýho kuchaře? Proč by to mělo Joey zajímat?

Právě v té chvíli prochází dveřmi šerif Witter. Pohledem vyjadřuje každému v místnosti celkový odpor.

JOHN: No, takže tohle je ten velevážený pan ředitel Harold Green. Promiňte, že si s váma nepotřesu rukou.

ŘEDITEL GREEN: Vy jste snad rasista, pane Wittere?

JOHN: Ne, jenom nemám rád altruisty jako jste vy a támhle Mitch. (ukáže na Paceyho) Jakoby nestačilo, že mrháte časem na tuhle bezcennou parodii na syna, teď jste se ještě rozhodli pracovat se špínou jako je...

ŘEDITEL GREEN: (rozzlobeně) Pane Wittere, musím vám připomínat, že tuto při jsme už vedli v minulosti a soudce souhlasil s mým plánem? Když to nebude fungovat, tak můžete podrývat mé schopnosti, ale do té doby s tím budete muset žít. Pochopil jste?

Šerif se na něj posměšně ušklíbne. Pak se otočí ke dveřím.

JOHN: Dougu, už ho můžeš přivést dovnitř.

Doug vchází do restaurace a přivádí s sebou nějakého vězně. Je to Mike Potter se spoutanýma rukama.

ŘEDITEL GREEN: Necháte ho jít, nebo musíme skočit pro pilku na železo?

Doug mu neochotně sundá pouta. Pak přistoupí k Johnovi.

JOHN: Pamatujte, Greene, jestli to zase zvoře, budu to na vás a Leeryových.

John přistoupí k Mikovi.

JOHN: Nezapomeň, Pottere, před Vánocema budeš zase hnít v base.

MIKE: Johne?

JOHN: Jo?

MIKE: Jdi někam.

Rozzuření John a Doug odcházejí z restaurace.

PACEY: (mumlavě) Začínám si všímat rodinný podoby.

Nějaký útes kdesi v Nové Anglii. Dawson z něho filmuje obzor. Joey stojí pár kroků za ním a tiskne si k sobě kabát.

JOEY: Je tu zima, Dawsone. Co to vůbec děláš?

DAWSON: Filmuju obzor.

JOEY: Obzor? Víš vůbec, co tam je?

DAWSON: Joey, 'Zvětšeninu' jsem viděl, můžeš si to odpustit.

Joey se zasměje.

Dawson skloní kameru. Pak si sedne na velký kámen a nadále pozoruje západ slunce. Joey si sedne vedle něj.

JOEY: Víš, západ slunce je moc hezkej, zvlášť tady.

DAWSON: Co to slyším? Joey Potterová si skutečně pro jednou užívá svý okolí?

JOEY: Jen řekněme, že po třech měsících strávených na lodi oceňuješ západ slunce o trochu víc.

DAWSON: (smutně) Koukala jsi na západy slunce s Paceym.

JOEY: Ne. Koukala jsem na západy slunce sama, zatímco šel Pacey dřív spát, protože už neměl náladu se dál hádat.

Dawson se zasměje.

Nadále se dívají na obzor, dokud obloha úplně neztemní. Pak se otočí a zamíří k exploreru.

JOEY: Bylo to nádherný. Škoda, že jsi dál nenatáčel, bylo by to dokonalý.

DAWSON: Zítra bude další. Kromě toho chci na zbytek kazety natočit ještě pár jinejch záběrů.

Nastoupí do auta a pak chvíli jedou. Je černočerná tma a Joey se v okně dívá na svůj odraz. S povzdechem obkreslí prsty odraz své tváře.

Dawson po pár minutách zastaví.

DAWSON: Jsme tady.

Vystoupí.

JOEY: Kde tady? Další útes?

DAWSON: Koukni.

Joey se podívá přes okraj a vidí na obzoru nějaké město. Je osvětlené jako vánoční stromeček, má téměř uklidňující účinek.

JOEY: Páni. Co je to za město?

Dawson vytáhne kameru a začne znovu filmovat.

DAWSON: Nejsem si jistej. Ale jen se na něj povídej. Je to dost velký město, očividně přecpaný lidma, co se budou ráno hnát těma ulicema. Ale právě teď vypadá téměř poklidně. Je to tak trochu jako západ slunce, jenom jiný.

JOEY: Nádherné svým vlastním způsobem.

Dawson nadále filmuje město. Po pár minutách skloní kameru a otočí se k Joey.

DAWSON: Je to tak trochu jako naše životy, víš? Pořád se ženeme sem a tam a neuvědomujeme si, že kdybychom se zastavili, abychom svý životy ocenili, možná bychom zjistili, že nejsou tak špatné, jak si myslíme.

JOEY: Na mým životě je občas dost těžký všimnout si něčeho dobrýho.

DAWSON: Myslím, že v tom spočívá tvůj problém, Joey. Možná, že kdyby ses přestala soustředit na všechny ty špatný věci, tak bys třeba nebyla tak nešťastná.

Joey shlédne dolů na město a upřeně se na něj zahledí.

Leeryovic restaurace. Pacey nosí do restaurace přepravky s kraby. Jen je pak na nějakém papíře odškrtává.

PACEY: Spousta a spousta krabů. Musíme nahradit ty dva, co jsme tu dopoledne snědli.

JEN: (směje se) No, očividně máš blbou náladu.

Jen se otočí a spatří Leeryovy, jak se baví s Mikem.

JEN: Pacey, je to ten, kdo si myslím?

PACEY: Jo.

JEN: O co přesně jde?

PACEY: Proč se jich nezeptáš?

Pacey a Jen k nim dojdou.

MIKE: ...Mitchi, už jsi někdy slyšel výraz 'Nemůžeš porazit radnicí'? (otočí se) Nazdar, Pacey, rád tě zase vidím.

PACEY: Díky, Miku.

Mike pohlédne na Jen.

MIKE: A to je?

JEN: Jen. Jen Lindleyová. Dělám tu servírku. Ehm... neměl byste být ve vězení?

Dovnitř znovu vchází ředitel Green.

ŘEDITEL GREEN: Možná to mohu trochu osvětlit, Jen.

Všichni si sednou a ředitel Green začne vysvětlovat.

ŘEDITEL GREEN: Těsně předtím, než jsem se vrátil, jsem slyšel o jednom programu. Šlo o předčasné propuštění vězňů, kteří by místo zbytku trestu vykonávali nějakou veřejnou službu. No, a pan Potter prozradit jména svých dodavatelů, takže byl pro ten program vhodný.

PACEY: Promiňte, ale práci v restauraci bych zrovna nenazval veřejnou službou.

ŘEDITEL GREEN: Já vím, proto bude rovněž pracovat ve škole. Bude dělat školníka a pomáhat Mitchovi s fotbalovým týmem.

JEN: Jak to vzali?

ŘEDITEL GREEN: Kdo jako?

PACEY: Naši chybějící zaměstnanci.

ŘEDITEL GREEN: Joey v panice vyběhla ze dveří a od té doby jsem jí neviděl. Dawson, no, tomu jsme to vlastně ještě neřekli.

PACEY: (sarkasticky) To bylo chytrý.

ŘEDITEL GREEN: Promiň?

JEN: No, Dawson má ohledně jistých věcí sklon k přehnané reakci. A jelikož pomohl dostat pana Pottera do vězení a k tomu o tomhle jeho otec věděl a nic mu neřekl, no, Dawson bude šílet.

PACEY: Koho myslíš, že praští jako prvního, Lindleyová? Mitche nebo Mika?

GALE: Nepraští nikoho. A kde je teď vůbec Joey?

JEN: Neříkala jste, že Dawson ráno odjel na výlet?

GALE: Ano.

JEN: Tak to je vaše odpověď.

Gale se ve tváři objeví panika.

GALE: To není dobré. To není dobré.

Capeside. Pan McPhee, Andie a Jack jdou po ulici a mluví spolu.

JOSEPH: Dnes půjdu do kanceláře. Můžete se na pár hodin zabavit sami?

JACK: Jo, zajdem do Leeryovic restaurace. Jen říkala, že jim někam zmizel číšník a číšnice. Možná budem moct pomoct.

JOSEPH: Mějte se.

Zatímco Andie a Jack jdou k restauraci, z jedné uličky je sleduje nějaká záhadná postava. Andie otočí hlavu a na okamžik tu postavu zahlédne, ale ta rychle zmizí. Andie ztuhne.

JACK: Andie? Co se děje?

ANDIE: Myslela jsem, že jsem něco zahlídla.

JACK: Kde?

ANDIE: Támhle v tý uličce. Jacku, myslím, že nás někdo sleduje.

JACK: Kdy ses stala paranoidní? Klídek, Andie, to si s tebou jen hraje tvá mysl.

ANDIE: Asi-asi máš pravdu.

Odcházejí pryč. Záhadný člověk se znovu objeví a sleduje, jak odcházejí. Náhle spatříme detail jeho úst, ale nic jiného. Ústa se pak zkřiví do zlomyslného úšklebku.

Kdesi v Nové Anglii, útes nad městem. Dawson a Joey sedí na oddělených spacácích, které Dawson někde koupil. Hledí na sebe z opačných stran ohně. Světlo ohně se přežene přes Joeyinu tvář, pak začne Dawson mluvit.

DAWSON: Joey, můžu se tě na něco zeptat?

JOEY: Jistě.

DAWSON: Mluvil jsem dneska s mámou a ona o tobě řekla pár věcí. Má velkou starost a popravdě řečeno já taky. To, na co se pokouším zeptat, je, no... cítíš se osamělá, Joey?

Joey si deprimovaně povzdechne.

JOEY: Abych ti řekla pravdu, jo, cítím. Vždycky, když si myslím, že jsem něco udělala správně, že jsem něco skutečně dokázala, tak mi to prostě vybuchne do tváře. Každej krok vpřed pro mě znamená dva kroky zpátky. A ve chvíli, kdy si myslím, že už to nemůže být horší, tak... tak...

Joey začne plakat. Dawson dojde na její stranu ohně a sedne si vedle ní.

DAWSON: Joey, co se děje? Co se ráno stalo?

Joey se k němu otočí se slzami v očích.

JOEY: Můj-můj táta, on je zpátky.

Dawson vypadá zároveň šokovaně a vyděšeně.

JOEY: Ředitel Green, ve vězení byla nějaká záležitost s veřejnýma prácema, on-on bude pracovat ve škole. Tvý rodiče taky pomáhají, bude pracovat v restauraci. Já-já se ho nebude schopná zbavit, Dawsone. Bude všude. Nevím, co mám dělat, Bessie se na mě pořád za léto zlobí. Já-já nemám na koho se obrátit.

Dawson se k ní přisune a pokouší se jí utišit. Je tak blízko, že se jejich tváře téměř dotýkají.

DAWSON: Joey, to nic, to nic. Jsi naštvaná, máš právo být naštvaná. Já vím, že naštvanej jsem. Ale v jedný věci se mýlíš, Joey. Ty máš jednoho člověka, na kterýho se můžeš obrátit...

Joey na něj jemně pohlédne, vypadá to, že se trochu utišila.

DAWSON: ...máš mě. Bez ohledu na to, co se děje, vždycky se budeš moct obrátit na mě. Navzdory všemu, co se mezi náma v těch uplynulých letech stalo, to je jedna věc, která se nikdy nezmění. Bez ohledu na to, co se teď děje, nebo co se stalo, nebo co se stane, budeš vždycky má nejlepší kamarádka. Nikdy to nic nemůže změnit.

Dawson jí obejme.

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Jo?

JOEY: Nemohl bys sis přenést spacák na tuhle stranu... a spát dneska vedle mě? Víš... jako jsme to dělávali.

Dawson na chvilku zaváhá, ale pak souhlasí.

DAWSON: Dobře.

Dawson si přenese spacák na její stranu. Pak s Joey zalezou do oddělených spacáků a lehnou si.

JOEY: Koukni, nechci ti vnuknout nějakej špatnej nápad.

DAWSON: Neboj, to neděláš.

JOEY: Protože jsem sice dost otřesená, ale ne natolik, abych se pokusila...

DAWSON: Klídek, Joey. Navzdory nepodloženým podezřením mý mámy si s tímhletím starosti nedělám. Za koho mě máš? Za Paceyho?

Oba se zasmějí.

JOEY: Dobrou noc, Dawsone.

DAWSON: Dobrou noc, Joey.

Zavírají oči a jdou spát. Kamera vyjede nad ně.

Capeside, Leeryovic restaurace. Jack a Andie vcházejí do restaurace a Andie přistoupí k Paceymu.

ANDIE: Ahoj, Pacey.

PACEY: Nazdar, McPheeová.

ANDIE: O novým kuchaři jsem slyšela od táty, ale tebe jsem tu nečekala.

PACEY: Jsem tu jenom na víkend. Vypomáhám, než se vrátí Dawson a Joey z výletu. Počkej chvíli, jak ví tvůj táta o panu Potterovi?

ANDIE: Řek mu o tom tvůj táta. Myslel si, že mu pomůže. Naštěstí má táta dvě děti, který ho přesvědčily, aby pomoh řediteli Greenovi.

PACEY: No, to jsem rád, Andie.

Andie se pak ve tváři rozhostí ustaraný výraz.

ANDIE: Pacey, měl jsi někdy pocit, že tě někdo sleduje?

PACEY: Cože?

ANDIE: No, když jsme sem s Jackem šli, měla jsem pocit, jako by nás někdo sledoval. Asi o nic nejde, ale já se fakt bojím.

Paceyho to velmi znepokojí. Položí Andie ruku na rameno.

PACEY: Nejspíš jsi jenom paranoidní. Ale pro případ, že ne, možná byste dneska večer měli zůstat s Jackem tady. Opatrnosti není nikdy dost.

ANDIE: Díky, Pacey. To bych moc ráda.

Usmějí se na sebe. Po chvíli se Pacey vrací do práce. Když ho Andie sleduje odcházet, povzdechne si.

Útes kdesi v Nové Anglii. Joey se probudí a vidí nedaleko sebe Dawsona, který pořád spí. Joey se přisune blíže k němu a nakloní svou hlavu nad jeho, takže mu může hledět do tváře.

Joey začne přibližovat svou tvář k Dawsonově. Zhluboka oddechuje a vypadá to, že se ho chystá políbit. Na poslední chvíli se zastaví a pak se vrací do spacáku.

Přesně v tu chvíli, kdy si znovu lehne, se Dawson probudí. Nemá ani nejmenší tušení, co se právě téměř stalo.

DAWSON: Joey? Jsi vzhůru?

Joey předstírá zívnutí.

JOEY: Jo. Tak jakej je dnešní plán?

DAWSON: No, hezky popořádku. Sjedem dolů a omrknem to město zblízka. Umírám hlady.

JOEY: Jo, radši najdu telefon a zavolám Bessie. Určitě má strach.

Nasednou do exploreru a odjíždějí.

Restaurace ve městě. Joey mluví do telefonu.

JOEY: Jsem v pořádku, Bessie. Vrátím se zítra, neboj. Už jsi slyšela o... Já vím. Proto jsem tady. Promluvíme si, až se vrátím. Ahoj.

Joey si pak jde sednou ke stolu, kde na ní čeká Dawson.

DAWSON: No? Co říkala?

JOEY: Jak se zdá, tak taky slyšela o tátovi, takže nemám průšvih.

DAWSON: Nemůžu uvěřit, že mi o tom táta neřek. Věděl jsem, že si toho bere moc, ale tohle už překračuje veškerý meze. Kdo si vůbec myslí, že je?

JOEY: Paráda, tak to se na svý táty můžem zlobit současně.

Zasmějí se.

JOEY: Nicméně, díky za pomoc včera večer. Myslím, že teď se už cítím trochu líp.

Joey se odmlčí.

JOEY: Co tu vlastně vůbec děláme? Chci říct, že to vypadá, že filmuješ jenom krajinu.

DAWSON: Tak nějak. Jde o to, Joey, že se zase pokouším vrátit k natáčení filmů. No, a mám menší autorskej blok. Použiju tyhle záběry krajiny, až přijdu na to, o čem bude můj příští film.

JOEY: Takže máš v podstatě řešení, pro který hledáš problém.

DAWSON: Přesně.

JOEY: To myslíš trochu dost dopředu, ne?

DAWSON: No jo no, ranní ptáče dál doskáče.

Začnou jíst a po chvíli promluví Joey.

JOEY: Máš tušení o čem bude?

DAWSON: Mám jistou představu.

JOEY: A to?

DAWSON: Mluvil jsem ve filmový třídě s Andie a přišli jsme s hrubým nástinem.

JOEY: Ty na tom pracuješ s Andie? Po tý hře, co napsala, si fakt myslíš, že je to dobrej nápad?

DAWSON: Věř mi, má pár dobrejch nápadů. (udělá pauzu) Bude to o přátelství, takový 'Den volna Ferrise Bullera' pro jednadvacátý století. Skupina přátel se jednoho dne vykašle na školu a vydá se na výlet, což skončí tím, že se o sobě naučí víc, než si kdy mysleli, že je možný.

JOEY: Takže proto ses rozhod vyjet na tenhle výlet, sám si to odzkoušet.

DAWSON: Ne tak úplně, ale vlastně jo. Abych dostal nějaký nápady.

JOEY: A? Jsou do sebe některý z těch 'přátel' zakoukaný?

DAWSON: Ještě jsem se nerozhod. Takhle daleko jsme se ještě nedostali. A můj poslední pokus v tomhle směru se zrovna moc nevyved.

JOEY: Takže to prostě vzdáš.... vzdáš se psaní romancí?

DAWSON: Ne tak nutně. Jen si chci bejt jistej, že jestli to zkusím znova, udělám to tentokrát správně.

Dawson se usměje. Joey mu úsměv oplatí, ale pak se rychle koukne na hodinky.

JOEY: Ehm... radši bysme měli vyrazit, Dawsone.

Nechávají na stole nějaké peníze a pak odcházejí z restaurace.

Přístaviště. Dawson a Joey jdou okolo a rozhodnou se sednout si na kraj mola.

JOEY: Víš, Dawsone, mám pocit, že takhle daleko od Capeside jsi ještě bez svých rodičů nebyl.

Dawsonova tvář zvážní.

DAWSON: Vlastně jednou ano.

Joey se zasměje.

JOEY: Boston zas tak daleko není.

DAWSON: Nemluvil jsem o minulým tejdnu, Joey.

Joey vypadá zmateně.

DAWSON: Před necelýma dvěma rokama, Paceyho šestnáctiny. Pamatuješ si na ten den, že jo?

Joey přikývne.

DAWSON: No, úplně jsem na jeho narozeniny zapomněl, pamatuješ? No, nakonec jsem se za to omluvil, a když jsem to udělal, tak jsem prostě...

Dawson se zasměje.

DAWSON: Vzal jsem tátovo auto a vyrazili jsme na výlet do Maine, jak jsme to plánovali.

Joey na Dawsona pohlédne.

JOEY: Pacey tě ukecal, abys ukrad tátovi auto?

DAWSON: Ne, byl to můj nápad.

JOEY: Vždycky jsem přemýšlela, proč jsi na celej den zmizel.

Dawson si povzdechne.

JOEY: Co se děje?

DAWSON: Částečnej důvod, proč jsem zapomněl na jeho narozeniny, jsi byla ty. Pacey to věděl, řek mi to. A víš, co jsem mu řek? Řek jsem mu, že bez ohledu na to, co se děje mezi tebou a mnou...

Dawson na ní pohlédne.

DAWSON: ...pořád budu jeho kamarád.

Joey si zkousne ret.

DAWSON: Zábavný, co? Protože to je důvod, proč s ním teď nekamarádím.

JOEY: To není to samý, Dawsone.

DAWSON: Ne... ale je to dost blízko. Vypadá to, že to můžu udělat, ale nemůžu to odpustit.

Na chvíli se odmlčí, pak promluví Joey.

JOEY: Myslel jsi to tenkrát vážně?

DAWSON: Tenkrát ano. Teď jsi nejsem až tak jistej.

JOEY: 'Jsou to jen slova', Dawsone. Sám jsi to řek. Jestliže po nich nenásledují činy, vůbec nic neznamenají.

DAWSON: Já vím.

Kamera sjede dolů, aby ukázala jejich odrazy ve vodě.

Capeside, Leeryovic restaurace. Pacey přináší tam, kde čekají Andie, Jack a Jen, přepravku.

PACEY: No, tahle je poslední. Vypadá to, že tu máte dost krabů, aby vám vydrželi až do jara.

JEN: Víš, nemusels to všechno udělat, Pacey. Chci říct, že jsi tu byl přes čtyřiadvacet hodin, musíš bejt unavenej.

PACEY: No, Dougovi jsem určitě nechyběl, tak co. Kromě toho potřebuju peníze.

JEN: Zajdu za paní Leeryovou, aby ti napsala šek.

Jen odchází do skladu. Pacey se otočí k McPheeovým.

JACK: Půjdem domů, Pacey. Myslím, že Andiein 'slídič' je už pryč.

ANDIE: Neříkala jsem, že mám slídiče, Jacku. Říkala jsem, že mám pocit, že nás někdo sleduje.

JACK: Jo, no, táta se už určitě začíná bát, takže pojďme.

PACEY: Dej na sebe pozor, Andie. Uvidíme se zejtra ve škole.

ANDIE: Jo, měj se, Pacey.

Andie se usměje a pak s Jackem odcházejí. Pacey jde do skladu, kde spatří sedět Jen na nějaké bedně. Dojde k ní a posadí se.

PACEY: Nazdar, Lindleyová. Máš tu místo?

Jen mu podá šek.

PACEY: Díky.

JEN: Říkal jsi, že potřebuješ peníze. Na co?

PACEY: Na vejšku.

Jen na něj pohlédne.

JEN: Ty půjdeš na vejšku?

PACEY: Doufám, ale jestli si tenhle rok nezlepším známky, tak mám dost mizerný šance.

Na chvíli jsou oba zticha. Pak promluví Pacey.

PACEY: Jen, můžu se tě na něco zeptat? A musíš odpovědět upřímně.

JEN: Spusť.

Pacey udělá pauzu.

PACEY: Jsem špatnej človek?

JEN: Proč by sis to sakra myslel?

Pacey udělá pauzu.

PACEY: No, proč asi? Celej můj život mě má rodina nenáviděla. Bez ohledu na to, jestli jsem měl úspěch nebo ne. Do mých šastnácti byli na celým světě jenom dva lidi, který ve mě vůbec věřili.

Povzdechne si.

PACEY: Dawson a Joey. Když jsem měl problém, Dawson byl ten, kdo mě z něho vysekal. Když jsem byl připravenej se na všechno vykašlat, Joey byla ta, kdo mě přesvědčil, abych se nevzdával. V jistým smyslu mi byli víc rodinou, než mý vlastní tělo a krev. A teď... teď... jsem je oba ztratil.

Pacey sklopí zrak a znovu si povzdechne.

PACEY: A víš co, Lindleyová? Je to celý má vina. Dawson neudělal nic špatnýho, Joey neudělala nic špatnýho, byl jsem to já. Byl jsem to jenom já.

JEN: Nebyla to tvá vina, Pacey. Netušil jsi, že k ní Dawson pořád něco cítí.

PACEY: Ale tušil. Řek mi to. Řek mi to před tím, než mě požádal, abych na ní dohlíd, a řek mi to, když jsme byli na Ostrově čarodějnic. Ale stejně jsem po ní vyjel. Nějakej div, že mě nenávidí? A co jsem udělal pak? Otočil jsem se a udělal Joey to samý, co udělala Andie mně.

Jen na něj soucitně pohlédne.

PACEY: Andie. Víš, proč jsem se s ní rozešel, Lindleyová?

JEN: Protože ti zahnula?

PACEY: Ne, kdyby byl důvod tohle, nejspíš bych se to pokusil vyřešit, navzdory tomu, jak jsem se cítil. Pamatuj, nebyla v tu dobu tak docela sama sebou. Ne, důvod, proč jsem se s Andie rozešel, byl, že jsem si za to dával vinu. Něco takovýho by předtím, než mě poznala, neudělala. Naučila se to ode mě.

JEN: To není pravda.

Pacey zhysterčí.

PACEY: Ale je. Dokázal jsem si to před pár tejdnama, pamatuješ? Nestalo by se to, kdyby byla s někým jiným, vím to.

JEN: (křičí) Pacey, přestaň.

Pacey se uklidní a pak na Jen pohlédne.

JEN: Ne, Pacey, nemyslím si, že jsi špatnej člověk. Chceš vědět, co vidím, když se na tebe podívám? Vidím kluka, který se strašně moc bojí být sám. Někoho, kdo právě ztratil svý dva nejlepší kámoše na celým světě a nenávidí se za to. Ale nejvíc ze všeho vidím někoho, kdo chce být lepším, než je.

Pacey se usměje.

JEN: Udělal jsi pár chyb, ale to každej. Nejsi to jen ty, na to pamatuj. A já vím, jak se cítíš.

PACEY: Jak to?

JEN: Jsi já.

PACEY: Cože?

JEN: Pamatuješ, když jsem poprvý přijela do Capeside? Jak se mnou stal Dawson úplně posedlej? No, pamatuješ, jak moc Joey mou maličkost nesnášela?

PACEY: (zasměje se) Jo.

JEN: No, věř mi nebo ne, teď ses z nás staly kámošky. Ale i potom, co jsme se s Dawsonen rozešli, mě z nějakýho důvodu pořád nerada viděla. Že spolu teď vycházíme se nestalo přes noc, zabralo to hodně času.

PACEY: No, mluvíme o Dawsonovi, ne o Joey.

JEN: Můžou to popírat, jak chtěj, ale Dawson a Joey jsou si hluboko uvnitř podobnější, než si myslí. Oba se naštvou, když má některý z nich zájem o někoho jinýho, oba chtějí, aby byl jejich život jako nějaká pohádka. Ale nejvíc ze všeho, oba mají nekonečnou schopnost odpouštět.

PACEY: Ale jak je mám přesvědčit, že je mi to líto? Jak mám vůbec začít?

JEN: Kdyby tu byl Dawson, řek by: 'začni s pravdou'.

Jen odchází a nechává Paceyho samotného s jeho myšlenkami.

Útes, z kterého předtím sjeli Dawson a Joey do města. Je noc. Tentokrát spí v autě. Vidíme detail na Joey, který spí. Náhle se objeví Dawoson a osvětlí jí tvář baterkou.

DAWSON: Joey? Vzbuď se.

JOEY: Co je? Dawsone?

Joey pohlédne na hodinky.

JOEY: Dawsone, je pět ráno.

DAWSON: Já vím. Chci se vrátit do Capeside brzy, chci natočit ještě jednu věc.

JOEY: A co? Capeside nemá žádný působivý scenérie, žádný skvostný záběry. Tam vlastně není působivýho vůbec nic.

DAWSON: To si jenom myslíš. Chci ti něco ukázat.

Dawson nastartuje explorer a odjíždějí.

U Dawsonova domu. Dawson po zaparkování exploreru vede Joey k její loďce uvázané u mola. Nastupují do loďky.

Uprostřed zátoky. Dawson zkontroluje kameru, aby se ujistil, že na kazetě zbývá ještě dost místa.

DAWSON: Dobrý, zvládli jsme to před východem slunce.

JOEY: To jsi mi chtěl ukázat? Východ slunce? Mohli jsme na něj koukat z útesu.

DAWSON: Jo, ale nemělo by to ten samej efekt.

Joey na něj pochybovačně pohlédne.

DAWSON: Teď vstaň.

JOEY: Na loďce?

DAWSON: Jo. Postav se na loďce.

Joey vstane. Dawson rovněž a stále drží kameru.

JOEY: Dawsone, převrátíme se. A co se mě týče, fakt nemám náladu na plavání.

DAWSON: Nepřevrátíme se, když zůstaneme v úplným klidu. Věř mi, už jsem to podniknul předtím.

Dawson se na chvíli odmlčí.

DAWSON: Teď se podívej směrem od města.

Joey odhlédne od města, Dawson zapne kameru a začne filmovat ve směru, kterým se Joey dívá.

DAWSON: Takže, až to mine tvou hlavu, následuj to očima.

JOEY: Následuj co?

DAWSON: Uvidíš.

Joey chvíli hledí do dálky a pak začne vycházet slunce. V zátoce se odráží stálá oranžová zář. Jak slunce stoupá výše, zář se přibližuje k loďce, pak jí mine a pokropí tváře Dawsona a Joey slunečním svitem. Když se to stane, Joey následuje světlo hlavou a Dawson udělá s kamerou totéž.

Začne hrát píseň 'As I Lay Me Down'.

Světlo zamíří k přístavu, pak prozáří ulice. Kamera se přesouvá k různým částem města a ukazuje, jak je postupně zaplavuje sluneční svit. Potom se kamera vrací k Dawsonovi a Joey na loďce.

Dawson vypne kameru a otočí se k Joey, která je úplně uvedena v úžas.

DAWSON: No? Co si myslíš?

Odpověď zabere Joey pár sekund.

JOEY: To bylo prostě tak... páni.

DAWSON: Dechberoucí, co?

JOEY: Nemůžu tomu uvěřit, žila jsem v Capeside celej život a nic takovýho jsem nikdy předtím neviděla.

DAWSON: Už jsem to chvíli nedělal. Jezdíval jsem sem každý ráno. A uvádělo mě to v úžas pokaždý, když jsem to viděl.

JOEY: To jsem nikdy nevěděla (udělá pauzu) Proč jsi mě vzal s sebou?

DAWSON: Kvůli tomu, co mi tohle místo vždycky připomíná. Že bez ohledu na to, jak je zrovna život zlej, bez ohledu na to, jak beznadějnej ti připadá, existujou věci, který tě nikdy nemůžou zklamat. Jenom v ně musíš věřit. Existuje jedno starý rčení, Joey. 'Po temnotě vždy přijde úsvit'.

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Jo?

JOEY: Díky, že ses o to se mnou podělil.

Dawson se usměje.

DAWSON: Není zač.

Sednou si a vyrazí zpět ke břehu.

Píseň končí.

Dawsonův dům. Joey a Dawson přistupují k žebříku.

JOEY: Jdeš nahoru? Škola začne za pár hodin.

DAWSON: Nejdřív se stavím v restauraci. Chci si o něčem promluvit s tátou.

JOEY: Aaach...moc mu neubliž, jo?

Dawson se usměje a pak odchází. Joey vyleze po žebříku nahoru.

Leeryovic restaurace. Dawson prochází dveřmi, Gale zrovna uklízí.

GALE: Dawsone, zlato. Vítej zpátky.

Obejmou se.

DAWSON: Ahoj, mami. Víš, Joey jela se mnou.

GALE: Ach...?

DAWSON: Jo, řekla mi o zdejším nejnovějším zaměstnanci.

Gale ztuhne.

GALE: Mrzí mě, že jsi se o tom musel dozvědět takhle, Dawsone.

DAWSON: (hlasitě) Na co jste vůbec mysleli?

GALE: Poslouchej, to byl nápad tvého otce. Možná by sis o tom měl promluvit s ním.

DAWSON: Myslím, že to udělám.

GALE: Sbohem, srdíčko.

Políbí ho na tvář a pak odchází. Dawson si povzdechne a pak se rozhlédne po restauraci. Náhle za sebou uslyší nějaký hlas.

PACEY: Když to není jedno, tak je to něco jinýho, co, Dawsone?

Dawson se otočí a spatří vycházet ze stínu Paceyho.

PACEY: Chci říct, že to vypadá, že pokaždý, když si na něco zvyknem, se naše minulost vrátí, aby nás strašila.

DAWSON: (tiše) To máš pravdu.

Oba zůstanou na chvíli zticha.

PACEY: Víš, co mě štve nejvíc, Dawsone? Že má o mně možná táta pravdu. Chci říct, co jsem udělal, abych ho přesvědčil, že se mýlí?

Dawson na něj pohlédne.

PACEY: Někdy pochybuju, že bych se měl vůbec obtěžovat mít přátele. Všechno, co jim nakonec vždycky dopřeju, je bodnutí do zad. Nikdy jsem vlastně moc přátel neměl. Fakt nesnáším, když někomu z nich něco ubližuje... ale ještě víc nesnáším, když něco ubližuje mně. Takže když něco chci, tak si za tím jdu. Když nechtějí, abych uspěl, tak to nejsou skuteční přátelé.

Dawson na něj nadále hledí, ale nic neříká.

PACEY: Víš co, Dawsone? Nevlastníš Joey. Nemusel jsem tě žádat o povolení nebo něco takovýho. Nemusel jsem ti o svých citech k ní říct z povinnosti...

Dawson na něj nadále hledí, očividně je rozzuřený, ale stále nic neříká.

PACEY: ...ne, měl jsem ti o tom říct z respektu. Byl jsi můj nejlepší kámoš a já ti ani neřek, že mám zájem o jedinýho člověka na celým světě, kterej pro tebe znamená všechno. A chceš vědět proč, Dawsone?

Dawsonův výraz se zklidní.

PACEY: Protože jsem se bál, to je to. Byl jsem prostě zbabělec. Protože kdybys věděl, že mám o ní zájem, pokusil by ses jí získat zpátky. A taky bys vyhrál. Vyhrál bys a já bych prohrál. Ale já ti nic neřek a ty jsi prohrál. Ale nakonec jsem jí stejně ztratil. A teď nemám vůbec nikoho na koho se obrátit.

Teď to vypadá, že je Dawsonovi Paceyho líto.

PACEY: Kdysi dávno, když jsem se takhle cítil, řek bys něco, co by mě přesvědčilo, že to nebyla má vina, že by se to mohlo stát každýmu. Ale já to všechno zvoral, že jo? Zradil jsem dva lidi ze tří, co ve mě kdy věřili, a teď nemám nic. Co se pokouším říct, Dawsone, je, že... no (tiše)... že je mi to líto.

Dawson vypadá překvapeně.

PACEY: Ne, že by to něco znamenalo. Myslím, že když na to přijde, tak má o mně má rodina pravdu. Všechno zvořu, jsem úplná nula a naprosto bezcenej.

Pacey se vydá na odchod, ale ještě než může odejít, Dawson promluví.

DAWSON: Pacey?

Pacey se otočí.

PACEY: Jo?

DAWSON: Nejsi bezcenej.

Paceyho ústa se roztáhnou do širokého úsměvu.

PACEY: Díky, chlape.

Pacey odchází. Když je pryč, Dawson se pro sebe usměje.

Dům McPheeů. Jack a Andie snídají společně se svým otcem.

JOSEPH: Víte, tenhle Potterův případ by mi tady mohl přinést hodně publicity. Budu vám za to muset poděkovat.

JACK: Jo, tati. Nejspíš ale špatný publicity.

JOSEPH: Neexistuje nic takového jako špatná publicita, Jacku.

Přes ulici je sleduje záhadná postava z dřívějška. Nevidíme mu do tváře, pouze, že pokládá na zem pláťenou tašku a rozepíná jí. Pak vytáhne pušku.

Střih k předním dveřím. Mike a ředitel Green přicházejí k verandě.

MIKE: Opravdu se ještě necítím na schůzku s právníkem, pane Greene. Nejdříve bych si o tom raději promluvil se svými dcerami.

ŘEDITEL GREEN: Všechno má svůj čas. A není třeba žádných formalit. Nebojte se, děti Josepha McPheea jsou Joeyiny přátelé, takže pochybuji, že by se vás pokusil podvést.

Střih přes ulici. Záhadná postava otvírá okno a zamíří pušku k domu McPheeů. Prst má připravený na spoušti.

Střih do jídelny. Andie vstane.

ANDIE: Konečně to pro nás zase vypadá skvěle, tati. S Jackem spolu vycházíte a tvé firmě se v Capeside daří. Konečně se to pohnulo.

Záhadná postava tiskne spoušť.

PRÁSK

Střih k předním dveřím. Ředitel Green a Mike při zvuku výstřelu zbystří pozornost.

ŘEDITEL GREEN: Co to sakra bylo?

JOSEPH: (zevnitř) PANEBOŽE, ANDIE!!!

MIKE: Držte se zpátky.

Mike se rozběhne a ramenem vyrazí dveře. Vběhnou dovnitř a vidí tam ležet na podlaze Andie se střelnou ránou v rameni. Na podlaze je krev, Joseph a Jack jsou v šoku.

JOSEPH: JACKU! ZAVOLEJ SANITKU!

Jack přiskočí k telefonu, zatímco ředitel Green jde pomoci Andie. Mike přistoupí k oknu, kde je otvor po kulce. Pohlédne přes ulici a vidí vlézat do neoznačeného auta záhadnou postavu s puškou v ruce.

MIKE: HEJ, TY! STŮJ!

Mike se rozběhne ke dveřím a přes ulici. Auto mu odjede těsně před nosem. Zhluboka oddechuje, rozzuřený tím, co se právě stalo.

Střih do jídelny. Joseph drží Andie a propadá panice.

JOSEPH: Vydrž, Andie. Prosím tě, vydrž. Zvládneš to, musíš. Nemůžeme ztratit i tebe. Prostě nemůžeme.

Zatmívačka.

Na obrazovce: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Závěrečné titulky.

Pokračování příště...