Cesta zpět: Epizoda 404 - Lepší už to nebude

Dawsonův pokoj. Dawson sedí na posteli a dívá se na televizi. Kamera se na ní přesune a vidíme, že běží 'Rocky'. Po chvíli přichází do pokoje Mitch a pohlédne na televizi.

MITCH: Plánuješ vyměnit Spielberga za Stallona?

DAWSON: Ne ne. Minulej tejden, po tý vynucený rvačce s psychopatem Drewem a po tom celým Paceyho fiasku, se ukázalo, že jsem možná trochu silnější, než jsem si myslel. Takže se možná můžu něčemu o rvačkách přiučit z filmů.

MITCH: Samozřejmě, že jsi silnej, síla je dědičná.

Dawson pohlédne na Mitche s nevysloveným 'tohle určitě nemyslíš vážně'.

MITCH: No, podívejme se, co tu máš.

Zvedne nějaké kazety.

MITCH: 'Kung-Fu'?

DAWSON: David Carridine byl v těch filmech dobrej. Vlastně pak hrál i v televizním seriálu se stejným jménem. Jeden z mála příkladů, kdy byla televizní adaptace věrná původnímu filmu.

Mitch přikývne a pak zvedne další kazetu.

MITCH: Dobře, 'Kung-Fu' to chápu. Ale 'Matrix'?

DAWSON: (uveden do rozpaků) Bez komentáře.

Mitch položí kazety zpět a přistoupí k Dawsonovi.

MITCH: Tak kde je tvá obvyklá společnost pro koukání na filmy?

DAWSON: (rozrušeně) Hele, nemůžeme právě teď mluvit o něčem jiným něž o Joey?

Dawson si vezme dálkové ovládání a vypne televizi. Pak vstane a začne sklízet kazety. Mitch k němu dojde.

MITCH: Podívej se, synu, to, co se minulý týden stalo, nebyla tvá chyba.

DAWSON: Ano, byla.

MITCH: Dawsone, jednoho dne mi budeš muset říct, proč se neustále ze všeho viníš.

DAWSON: Byla to má chyba, tati, dobře? Já jsem ten, kdo jí požádal, aby pomohla Jen, já jsem moh Anně říct něco, aby mi nedala kopačky. A když na to přijde, kdyby nebylo mě, Pacey a Anna by se nikdy ani nepotkali.

MITCH: Takže chceš přestat žít svůj život jen proto, aby sis byl jistý, že se nikomu okolo nestane nic zlého? Nebyla to tvá chyba, Dawsone. Stejně jako to, že se dali Pacey a Joey dohromady, nebyla tvá chyba. To, co se stalo otci Joey, nebyla tvá chyba. Takové věci se stávají.

DAWSON: Proč to teda vypadá, že se stávají jenom, když něco udělám, (tišeji) nebo neudělám.

Mitch si povzdechne, pak dojde zpět k posteli. Po chvilce promluví.

MITCH: Mimochodem, Dawsone, hádej, kdo se zítra vrací.

DAWSON: Děláš si srandu.

MITCH: Ne ne. Ředitel Green bude zase s námi. A vděčíme za to tobě.

DAWSON: Ale jdi, tati. Jenom jsem hodil petici na Internet a dal o tom vědět na školním diskusním fóru.

MITCH: A výsledkem toho byla spousta lidí, co požadovali, aby se vrátil. Bože, kéž bys viděl Coulfieldovu tvář, když o tom uslyšel. Myslel jsem, že mu exploduje hlava.

DAWSON: Vsadím se, že všichni, co byli proti němu, to teď budou popírat. Možná, že tohle může zvednout Joey náladu. Konec konců to byla ona, kdo to celý před pár měsícema začal.

Mitch se na chvíli zamyšleně odmlčí. Pak promluví.

MITCH: Dawsone, přemýšlel jsi o tom, co jsem vám říkal, když začala škola?

DAWSON: Myslíš to, jak jsi mě ztrapnil před polovinou školy?

MITCH: Ne, to, že by měl být tento rok jiný.

DAWSON: Vlastně ani ne, tati. Minulej měsíc byl dost hektickej.

MITCH: Dawsone, myslím, že jsi na to už měl přijít sám, ale radši ti to stejně řeknu. Když něco příliš dlouho odkládáš, můžeš ztratit svou šanci.

Mitch odchází a Dawson přemýšlí o tom, co řekl.

Jídelna Capesideské střední. Jen, Jack a Andie sedí společně u stolu. Přichází Joey, má na sobě džíny a svetr. Ostatní se na ní zmateně dívají.

JOEY: Co je?

JACK: Ehm... nic, Joey. To jen, že, no, vypadáš dneska trochu... jinak.

Joey na Jacka pohlédne, je tou poznámkou trochu zmatena.

ANDIE: Takže, Joey, jak je?

JOEY: Jako obvykle, buď pracuju, nebo trčím doma a hlídám 'ty víš koho'. (povzdechne si) Jako by se mohlo v Capeside něco dít. Kromě toho psychouše, co tu minelej tejden mával nožem. Divím se, že po mně ještě nejdou stavební odbory po tom, co jsem za ně udělala jejich práci.

V té chvíli vchází do jídelny Pacey. Spatří ostatní u stolu a jde se k nim sednout.

PACEY: Čau, lidi.

Pohlédne na Joey, její divné chování mu neuniklo. Joey vstane.

JOEY: Omluvte mě.

Joey si bere svůj tác a odchází.

ANDIE: Ehm... promiň, Jen. Ale musím dodělat nějaký domácí úkoly. Uvidíme se pozdějc.

JACK: Jo, a já si musím jít promluvit s trenérem.

PACEY: Díky, že jste neutekli.

JEN: No, cos od nich čekal, Pacey? Že zůstanou a pokecaj?

PACEY: Čekal jsem, že odejde Joey, ale ne...

Odmlčí se. Po chvíli zase promluví.

PACEY: Je to mnou, nebo jsme se dostali do 'Zóny soumraku'.

JEN: Asi mluvíš o nový garderóbě Joey, nebo bych měla říct starý?

PACEY: Je to divný. No, radši půjdu.

JEN: Bojíš se, že prošvihneš hodinu? To se ti nepodobá.

PACEY: Ne. Jen tu nechci bejt, až se objeví Dawson.

Pacey odchází.

Střih na opačnou stranu jídelny. Do jídelny vchází Dawson a spatří Joey, která sedí u stolu sama. Dojde k ní a sedne si.

DAWSON: Ahoj, Joey. Jak je?

JOEY: Mizerně. Na týhle škole už mi zbejvá jenom jeden rok, a jestli nedostanu stýpko, zkejsnu v tomhle zapadákově po zbytek svýho života. Stačí ti to takhle?

MITCH: (rozhlasem) Studenti, prosím o pozornost.

Dawson a Joey se otočí.

MITCH: Přivítejme všichni zpět našeho nejoblíbenějšího a nejúžasnějšího ředitele Harolda Greena.

Jídelna vybuchne potleskem a výkřiky radosti. Joey se otočí k Dawsonovi.

JOEY: No, vypadá to, že jsme nakonec vyhráli. Aspoň něco se povedlo.

DAWSON: Chceš si s ním jít promluvit? Rád by tě viděl.

JOEY: Možná jindy, Dawsone. Dneska se na to fakt necejtím.

Joey vstane a odchází z jídelny. Dawson se za ní dívá se starostlivým výrazem ve tváři.

Střih na Mitche a ředitele Greena, kteří spolu mluví na chodbě.

MITCH: Vážně bys měl přijít do naší restaurace, Harry. Ručím ti za to, že nebudeš zklamaný. Bodie dělá ty nejlepší kraby na světě.

ŘEDITEL GREEN: Musíš mi tady říkat Harry, Mitchi?

MITCH: Hele, jsem teď zástupce ředitele, trocha neformálnosti nezaškodí.

ŘEDITEL GREEN: Fakt děláš velkou díru do světa, viď?

MITCH: To máš nejspíš pravdu. Jak se k tobě chovají místní?

ŘEDITEL GREEN: Fajn, většinou. Kromě pár lidí z vyšší třídy, co chtějí pro svý děti zvláštní privilegia. Pak je tu šerif, který mě, jak se zdá, nemá zvlášť v lásce.

MITCH: Byl jsi k Paceymu mírný, samozřejmě, že tě nemá v lásce.

ŘEDITEL GREEN: Co je to za člověka, že se chová k svému dítěti takhle? Tenhle člověk nás má chránit? Nějak se necítím v bezpečí.

MITCH: To mi nemusíš říkat. Minulý týden mi do domu vtrhl šílenec s nožem. Udělala policie něco, aby ho zastavila? Ne. Nakonec ho chytil Dawson. John není špatný člověk, on je... nemá prostě správnou mentalitu pro tuhle práci. Nech mě hádat. Řekl jsi mu o svém... experimentu, který plánuješ.

ŘEDITEL GREEN: Ano. A nelíbilo se mu to. Ale nakonec s tím souhlasil, pokud přijmu zodpovědnost za všechno, co se stane. Můžu s tebou počítat, že mě v tom podpoříš?

MITCH: Udělám cokoli budu moct.

DAWSON: (za nimi) Ruším?

Otočí se a spatří za sebou Dawsona.

ŘEDITEL GREEN: Vůbec ne, Dawsone. Jak se máš?

DAWSON: Dobře. Přišel jsem vás přivítat zpátky na škole. Věřte mi, chyběl jste nám.

ŘEDITEL GREEN: Kde je Joey? Ještě jsem jí neviděl.

DAWSON: Ona... měla dost těžký týden. Nemyslím si, že je v rozpoložení pro hovor s příliš mnoha lidma.

ŘEDITEL GREEN: Proč? Co se stalo?

DAWSON: Radši bych o tom nemluvil.

ŘEDITEL GREEN: No, až se bude cítit lépe, řekni jí, aby mě přišla pozdravit.

DAWSON: Udělám to.

Dawson odchází. Mitch a ředitel Green pokračují v cestě chodbou.

Silnice. Šerif Witter a Doug jedou v policejním autě. Kamera se přesune na zadní sedadlo a vidíme, že je tam s nimi rovněž Pacey.

PACEY: Ještě jednou mi připomeňte, proč jsem tu?

DOUG: Protože se budeš ve vězeňský cele cítit jako doma, Pacey.

JOHN: Dougu, můžete se alespoň pro jednou přestat hádat, prosím? Jsi tady, Pacey, protože si myslím, že bys to mohl shledat výchovným.

PACEY: Proč jako?

JOHN: Takhle uvidíš, kde bys mohl skončit, když se nevzpamatuješ.

Pacey je probodne očima. Pak se opře o sedadlo a zavře oči.

Uvnitř federální věznice. Pacey, Doug a šerif Witter jdou za nějakým dozorcem.

PACEY: Tomhle místo je mi nějaký povědomý.

DOUG: Neboj, bráško. Za pár let to bude nejspíš tvůj druhý domov. Tak či onak.

JOHN: Řekl jsem vám, abyste toho nechali.

DOUG: Ale no tak, tati. Nechceš tohle udělat o nic víc než já. Ani bychom tu nebyli, kdyby radnice nedala Greenovi cokoli si zamane.

PACEY: Počkejte chvíli. Co s tím má společnýho ředitel Green? Proč tu vůbec jsme?

DOZORCE: Dobře, šerife, jsme tady. Dozorce začíná odmykat jednu z cel.

DOZORCE: Je to ukázněný vězeň, nemyslím si, že hrozí nebezpečí, že by se pokusil utéct.

JOHN: Dobré chování neznamená, že to není špína.

Dozorce na něj nesouhlasně pohlédne.

DOZORCE: Máte jednu hodinu.

John, Doug, a Pacey vstupují do cely. Vidíme vězně, který se dívá do zdi.

VĚZEŇ: Návštěva? To jsou mi věci. Udělejte si pohodlí.

JOHN: Lehkovážnost si můžeš odpustit.

VĚZEŇ: Páni, šerif Witter, kdo by to byl řekl. Tohle asi není společenská návštěva.

JOHN: Nehraj si na pitomce, správce ti o tom už řekl.

John jde blíže k němu.

JOHN: Nebyl to můj nápad. Opovrhuju tebou, ty křiváku.

VĚZEŇ: (se smíchem) Nech toho, Johne. Opovrhoval jsi mnou dlouho před tím, než se ze mě vůbec křivák stal.

Vězeň se otočí a vidíme, že je to Mike Potter, otec Joey.

MIKE: Nebo ne?

Když Pacey spatří, kdo to je, poklesne mu čelist.

PACEY: (sarkasticky mumlá) Zlepšuje se to každou minutou.

Střih na celek Capeside.

Před domem Joey. Joey sedí na konci mola. Dawson u domu mluví s Bessie, která mu ukáže, kde Joey je. Dawson se k ní pak vydá. Sedne si vedle ní na konec mola. Po chvíli promluví.

DAWSON: Dneska jsem viděl ředitele Greena. Požádal mě, abych ti řek, aby sis s ním přišla promluvit.

JOEY: Fakt se na něco takovýho teď necejtím, Dawsone.

DAWSON: Já vím, to jsem mu taky řek.

Oba se odmlčí a pohlédnou na vodu. Po chvíli promluví Dawson.

DAWSON: Koukni, jestli tě to utěší, já vím, jak se cítíš. Prošel jsem přesně tím samým. Třikrát, když na to přijde.

JOEY: Jo. A dvakrát to bylo kvůli mně. Takže bys měl odejít a nechat mě užít si, co si zasloužím.

DAWSON: To bych moh udělat. Ale radši neudělám. Protože nikdo si nezaslouží cítit se takhle.

Joey vstane.

JOEY: Poslouchej, pokud nemáš moc vrátit čas, není nic, co můžeš udělat. Se mnou a s Jen, to co se stalo... šlo o hloupý důvody... jen o hloupý důvody. Tentokrát... to... to prostě... zapomeň na to.

Joey se vydá k domu. Jakmile je dostatečně daleko, aby ho neslyšela, Dawson promluví.

DAWSON: (tiše) Co tě vede k tomu, že v tom třetím případě, kdy jsem se takhle cítil, šlo o Jen?

Cela. John mluví s Mikem, zatímco Doug stojí vedle něj s překříženýma rukama. Pacey se opírá o zeď a sleduje celý rozhovor.

JOHN: Poslouchej mě, ty hromádko odpadků, teď možná musím poslouchat Harolda Greena, ale starosta za ním nebude stát věčně. Brzy tady budeš zase hnít a dostaneš se odtud jenom přes mojí mrtvolu.

MIKE: Tak to by sis měl na sebe radši dávat pozor, Johne. Vzhledem k tomu, jak si teď rozpálenej, by tě mohla brzy klepnout pepka.

John vypadá rozzuřeně. Naštvaně odchází z cely, Doug ho těsně následuje.

JOHN: Pojďte, chlapci. Požádám správce, aby tuhle šílenost zastavil.

Než může Pacey odejít, Doug mu přibouchne dveře těsně před nosem.

PACEY: HEJ!

DOUG: Promiň, bráško. (s úsměvem) Vyzvedneme tě, až se budeme vracet.

Pacey začne bušit do mříží ve snaze získat pozornost nějakého dozorce.

PACEY: Tohle není zábavný. Dostaňte mě odtud někdo.

MIKE: To nepomůže. Dozorci ignorují vězně, jak jen to jde. Budeš prostě muset počkat, než se vrátí.

Pacey se k němu otočí.

PACEY: Skvělý! To je prostě skvělý. Má rodina mě nenávidí, mí přátelé... lépe řečeno bývalí přátelé... mě taky nenávidí. A teď tu budu hodinu trčet v cele s vámi.

MIKE: Počkej chvilku. Říkal jsi bývalý přátelé? O kom to mluvíš?

PACEY: Dawson, Joey, Andie, Jack, vyberte si.

MIKE: Co se stalo?

PACEY: Dlouhej příběh.

Mike mu pohledem naznačí, že si musí dělat legraci. Pak rukou přejede po cele.

MIKE: Vypadá to snad, že někam jdu?

Pacey se zasměje. Pak začne vysvětlovat, co se stalo.

PACEY: Dobře, všechno to začalo, když má dívka, Andie, musela strávit léto v ústavu. Pak vás o týden pozdějc zašili. No, hádejte, koho z toho Joey vinila...

Leeryovic restaurace. Zavírá se a Dawson se loučí s rodiči. Vidí, že se Joey hotoví k odchodu, tak jde a nasedne do svého auta.

Střih na Joey jdoucí po ulici. Objeví se Dawsonův explorer, který pomalu jede vedle ní. Dawson stáhne okénko, aby s ní mohl mluvit.

DAWSON: Chceš odvést?

JOEY: Díky, ale ne, Dawsone.

DAWSON: No tak, venku je zima. Mohli bysme zajet ke mně a skouknout ňáký filmy.

JOEY: To bych docela ráda.

Joey nastoupí do auta a odjíždějí.

Dawsonův pokoj. Dawson a Joey vylézají po žebříku nahoru a vstupují do pokoje.

JOEY: Tak jaký tu dneska máme kazety?

Dawson zvedne ze stolu nějakou kazetu.

DAWSON: 'Lepší už to nebude'. Poslední dobou jsem koukal jenom na akční filmy, mohlo by bejt příjemný skouknout zase pro jednou nějaký drama.

JOEY: Pamatuju se na dobu, kdys nekoukal na nic než jen klasiku nebo Spielberga.

DAWSON: Rozšiřuju si obzory.

JOEY: Všimla jsem si. Bruce Willis támhle to naznačuje zcela jasně.

Joey ukáže na plakát 'Šestého smyslu'.

DAWSON: No, doufejme, že je Jack stejně zábavnej.

Dawson dá kazetu do videa a posadí se s Joey na postel.

Vězeňská cela. Pacey se pořád baví s Mikem.

PACEY: ...takže pak jsem chtěl jít za ní, ale Dawson mě zastavil. Chyt mě za límec, dal mi ránu a pak za ní šel sám. Od tý doby se mi oba vyhýbají jak moru. A nejen to, McPheeová dělá to samý. Na mý straně je jenom Jen.

Pacey se odmlčí.

PACEY: Počkejte chvíli. Neměl byste mi právě teď trhat hlavu?

MIKE: Vážně věříš, že bych po tom všem, co jsem v posledních pěti letech udělal, měl právo se na tebe za tvé chyby zlobit?

PACEY: Dobrá poznámka.

MIKE: Vím, že mi nebudeš věřit, ale tvá situace je mi známá.

PACEY: Chci říct, že všechno, co se pokouším dělat, mě prostě pleskne zpátky do tváře. Vím, že to, co dělám, je špatný, ale...

MIKE: ...stejně to děláš.

PACEY: Jo.

MIKE: Vítej do mého světa, Pacey.

PACEY: Cože?

MIKE: Myslíš, že jsem chtěl, aby mě zase zašili? Když jsem zase začal prodávat drogy, věděl jsem, že je to špatné, ale stejně jsem to dělal. V duchu jsem si pro to vytvořil omluvy, přesvědčil jsem sám sebe, že to dělám pro své děti, ale byly to jen výmluvy. Pak mě konfrontoval Dawson, pěkně mi to nandal, řekl mi, že žiju ve vysněném světě. Měl pravdu. Ale tehdy už bylo příliš pozdě.

PACEY: Ha ha. Řek vám, že žijete ve vysněným světě? Když o tom tak přemýšlím, tak tohleto mu obvykle říkám já. Pravda je, že má mnohem lepší smysl pro realitu než já.

MIKE: Takže, Pacey, pověz mi, co je zač ten ředitel Green? Proč se mi pokouší pomoct?

PACEY: Já... já myslím, že věří na druhý šance.

MIKE: Já už druhou šanci měl a zvoral jsem to.

PACEY: Možná můžete dostat třetí šanci.

MIKE: A možná, že ty taky.

V té chvíli se u dveří objevuje John.

JOHN: Ježíše Kriste, Dougu, říkal jsem ti, abys s tím přestal.

DOUG: Ale no tak, tati, vždyť mu to přece neublížilo.

JOHN: Pojď, Pacey. Tady už jsem skončil.

John popadne Paceyho za ruku a odvádí ho z cely. Ještě než projde dveřmi, se Pacey otočí.

PACEY: Jenom minutku, tati. Pane Pottere?

MIKE: Jo?

PACEY: Děkuju vám.

Pak odcházejí. Když jsou pryč, Mike se usměje.

Dawsonův pokoj. Na televizní obrazovce běží závěrečné titulky filmu 'Lepší už to nebude'. Dawson si vezme dálkové ovládání a vypne televizi. Pak se otočí k Joey.

DAWSON: Tak co si myslíš?

JOEY: Dobrý, vzhledem k tomu, že byl hlavní hrdina pitomec první třídy.

DAWSON: Jistě, měl svý chyby, ale to neznamená, že to byl špatnej člověk.

JOEY: Samozřejmě, že to byl špatnej člověk. Dával jsi vůbec pozor? Ukrad tomu klukovi psa, byl ke všem úplně necitlivej a z nějakýho důvodu ho stejně ta holka nakonec vzala zpátky. Něco takovýho by si ve skutečným životě nikdy nestalo.

DAWSON: Máš pravdu, choval se uboze. Ale byl ochotnej se změnit, být lepším člověkem. Nestačí to?

JOEY: Nezáleží na tom, že se chtěl změnit, protože by ho lidi nenechali. Kdyby to byla skutečnost, skončil by sám. Takhle to prostě funguje.

DAWSON: Dobře, to byla poslední kapka. Už toho bylo dost, Joey.

Dawson vstane.

JOEY: Dost čeho?

DAWSON: Dost předstírání, že je ti zase patnáct.

JOEY: Nic takovýho nedělám. Já nepředstírám, že je mi...

DAWSON: Nezkoušej to na mě, Joey. Jen mi říkala, jak jsi se chovala na obědě, říkala, že jsi byla taková, jako když tě poprvý potkala. Koukni, co máš na sobě. Takhle jsi se neoblíkala skoro dva roky. Jako by ses pokoušela vrátit čas.

Joey vstane a začne na Dawsona křičet.

JOEY: (křičí) A proč bych neměla, hm? Proč bych se neměla pokoušet bejt taková, jaká jsem bejvala, nemusela jsem si dělat starosti s rozchodama, vztahama a takovýma věcma.

DAWSON: (křičí) Pokud mě paměť neklame, Joey, starat se o tyhle věci bylo to, co jsi chtěla víc, než cokoli jinýho na světě. Pamatuješ, když jsme byli po škole?

JOEY: (křičí) Jo, jasně. Byla jsem připravená vylít srdce panu Záhadnýmu. Měla jsem toho vědět víc.

DAWSON: (křičí) Joey, věděl jsem, že mluvíš o mně.

Oba se odmlčí, šokování tím, co právě řekl. Chvíli na sebe upřeně hledí, pak promluví Joey.

JOEY: (tiše) T-tys to věděl? Jak? Z čeho?

DAWSON: Když jsi řekla 'Už jsem našla'. V Capeside byly jenom dva kluci, který jsi vůbec znala, a nějak jsem si nemyslel, že je to Pacey.

JOEY: T-tak proč jsi něco neřek?

DAWSON: Fakt to chceš vědět?

Joey přikývne.

DAWSON: Dobře, měl jsem tři důvody. První byl, že, no, Jen byla v tu chvíli v místnosti, takže jsem před ní nechtěl nic říkat.

JOEY: Jen už to věděla. Abby jí to řekla, když jste s Pacey hráli basket.

DAWSON: (překvapeně) Tys to řekla Abby?

JOEY: Ne, ona to prostě věděla. To musel bejt talent královny drbů.

DAWSON: To asi jo. No, důvod číslo dvě byl, že jsem ještě přesně nevěděl, co k tobě cítím. Kdybych na to tehdy zaved řeč, mohla bys po mně chtít odpověď hned na místě a já jsem nebyl připravenej ti nějakou dát.

Joey přikývne.

JOEY: A třetí?

DAWSON: Chtěl jsem tě chránit. Právě se stalo to s mýma rodičema a jaksi mě to uvedlo do temný stránky vztahů. Chtěl jsem tě chránit před tím, abys tomu musela čelit, protože už jsi prošla tolika věcma. Nechtěl jsem, aby ti cokoli ublížilo.

Joey se na něj podívá s porozuměním v očích.

DAWSON: Myslím, že to byl taky důvod, proč jsem přišel s tím ultimátem, když jsem to zjistil o vás s Paceym. Věděl jsem, že se stane něco takovýho. Pokoušel jsem se to zarazit, ještě než to začalo. Fakt to pomohlo, co?

JOEY: Dawsone...?

DAWSON: Možná jsem něco udělal špatně. Možná kdybych ten závod vyhrát férově místo podvádění. Možná kdybych ti po svatbě rodičů neřek, abys za ním šla. Možná...

JOEY: Dawsone... přestaň.

Joey mu pohlédne do očí.

DAWSON: Je to celý má chyba, Joey.

JOEY: Ne, není. Je to má chyba. Měl jsi pravdu a já ti měla naslouchat. Asi jsem přesvědčila sama sebe, že jsi to nebyl ty, že to byla jenom žárlivost.

DAWSON: Víš, nemůžu říct, že v tom žádná žárlivost zahrnutá nebyla.

Oba se zasmějí.

JOEY: Nicméně díky, že jsi se pokusil pomoct. Asi to prostě musím připsat na seznam životních zkušeností. Ale je to škoda. Pacey mě měl zejtra vzít na jednu výstavu v Bostonu. Teď nemám odvoz. No jo no, možná příště.

Joey shlédne na své oblečení.

DAWSON: Joey, vždycky jsem se tě chtěl na něco zeptat. Proč jsi vůbec tak dramaticky změnila šatník?

JOEY: Já nevím. Asi jsem chtěla vypadat, já nevím, víc jako holka, když jsem měla kluka.

DAWSON: No, vzhledem k tomu, že jsi teď sama, proč si tohle nenecháš? Věř mi, sluší ti to mnohem víc. Jsi to víc... no... ty.

Joey se na Dawsona napůl usměje.

Příští den na Capesideské střední. Vyučování právě skončilo a všichni jdou domů. Ředitel Green jde po chodbě, když k němu přijde Joey.

JOEY: Dobrý den, pane řediteli.

ŘEDITEL GREEN: Ahoj, Joey. Rád vidím, že je ti lépe.

JOEY: To je. Omlouvám se, že jsem za vámi včera nepřišla, ale měla jsem toho hodně na přemýšlení. Ráda bych jen řekla, vítejte zpátky.

ŘEDITEL GREEN: Rád tu zase jsem, Joey. Nashledanou zítra.

Joey rychle projde jídelnou, když jí spatří Pacey a rozběhne se za ní.

PACEY: Hej, Potterová, počkej. Prosím tě, jenom mě vyslechni. Hele, já vím, že jsi na mě naštvaná, a musím říct, že tě neviním. Jde jenom o to, že se mi včera stalo něco divnýho a dalo mi to novej pohled na jistý věci. Chtěl jsem jenom říct, no, že jsem to pěkně zvoral. Nežádám tě o odpuštění, jenom jsem chtěl říct, že je mi to líto.

Na chvíli jsou oba zticha.

JOEY: Takže už jsi skončil? Protože já bych taky ráda řekla pár věcí. Koukni, dávala jsem za náš rozchod vinu sobě. Myslela jsem, že jsem něco udělala špatně. Ale nebyla to má chyba, že? Ne. Byla to tvá chyba. Byla to tvá chyba, protože nevíš, co chceš od života, viď? Možná je to kvůli tvýmu tátovi, možná kvůli něčemu jinýmu. Jenom mi prokaž laskavost a zjisti to, než ublížíš nějaký další. Protože fakt nechci, aby tímhle nějaká další prošla.

Joey se vydá na odchod.

PACEY: Joey, počkej. Jsme pořád kamarádi, nebo se mnou nechceš mít nic společnýho?

Joey se otočí.

JOEY: Jdi někam, Pacey.

Joey odchází. Na Paceyho tváři se objeví úsměv.

Začíná hrát píseň 'Save Tonight'.

PACEY: Budu to brát jako ano.

Přístav. Joey jde po nábřeží, když vedle sebe uslyší motor.

DAWSON: Ahoj tam.

Joey shlédne na vodu a spatří tam Dawsona v jeho motorovém člunu.

JOEY: Ahoj. Právě jsem mluvila s Paceym. Měl jsi to vidět, fakt jsem mu to nandala.

DAWSON: Já to viděl. Byl jsem tam. Celej ten rozhovor jsem slyšel.

Joey vypadá překvapeně.

JOEY: Tak proč jsi nic neřek? Pokaždý, když jsem byla v situaci, o který jsem si nemyslela, že si s ní poradím, byl jsi tam, abys mě z ní vysekal.

DAWSON: Protože jsem věděl, že si s tímhle poradíš. Dospěl jsem k názoru, že bylo na čase zjistit, jak si povedeš sama. A rád vidím, že sis vedla dost dobře. (odmlčí se) Jsem na tebe hrdej.

Joey se napůl usměje.

JOEY: Díky, Dawsone. Kam to vůbec jedeš?

DAWSON: Vlastně nevím. V Bostonu se moc nevyznám, takže doufám, že víš, kde je ta výstava.

JOEY: Cože? Dawsone, musíme být v práci.

DAWSON: Už jsem mluvil s rodičema, říkali, že si můžem vzít den volna. Pojď, naskoč.

Joey nastoupí do člunu.

JOEY: Dawsone, tohle fakt není nutný.

DAWSON: Jistě, že je.

Joey se k němu otočí.

JOEY: Tohle se ti nepodobá.

DAWSON: Nikdo neříká, že Dawson Leery nemůže být filmy posedlý, optimistický, slušný a riskující teenager najednou.

Pohlédnou na sebe s úsměvem.

JOEY: Tahle tvá nová stránka se mi začíná líbit.

Dawson odrazí s člunem od břehu a vyrážejí do Bostonu. Píseň pokračuje.

Zatmívačka a závěrečné titulky.

Pokračování příště...