Cesta zpět: Epizoda 402 - Ohnivé vozy

Dawsonův pokoj. Kamera zabírá televizi, kde končí 'Ohnivé vozy'. Pak vidíme na posteli Dawsona a Joey, kteří se na ten film dívali. Dawson vypne televizi a vstane.

DAWSON: No, bylo to vzrušující. Nic tak nepozvedne ducha jako trocha soutěživosti.

JOEY: Já myslím, že to bylo dost nerealistický. Ve skutečným životě není absolutně nikdo takhle soutěživej.

DAWSON: Vážně?

JOEY: Jo, vypadalo to, že jejich jedinej cíl byl dokázat, že jsou lepší než ten druhej.

DAWSON: Hloupý, ano. Nerealistický, ne. Věř mi nebo ne, Joey, ale existujou lidi, který jsou takhle soutěživý.

JOEY: Jmenuj jednoho.

DAWSON: Jmenuju dva: já a tvůj současnej kluk.

JOEY: Ty a Pacey? Dobře, to beru. Ale to se týká až nedávný doby.

DAWSON: Až nedávný doby? Ale jdi, Joey, já a Pacey Witter jsme spolu neustále soutěžili už do tý doby, co jsme vstoupili do puberty.

JOEY: To není pravda.

DAWSON: Jasně, jasně. Příklad A: Druhák. Pacey mě škádlil, že nejsem dobrej ve sportu, při těláku mě ponížil před celou třídou a já mu pak rozbil nos basketbalovým míčem.

JOEY: Náhodou, ne?

DAWSON: Jo. Příklad B: Paceyho šestnáctiny. Chvástal jsem se před ním ohledně... jistých událostí, co se tehdy děly..., a to ani nezmiňuju, že jsem úplně zapomněl na jeho narozeniny. Pak kvůli tomu vybuchnul a já se cítil jako blbec.

JOEY: Pokračuj.

DAWSON: A nakonec příklad C: Když byl opilej a deprimovanej, obvinil jsem ho, že ukrad otázky k tomu testu, což skončilo vzájemnou pěstní rvačkou.

Joey o tom chvíli přemýšlí a chce něco říci, ale Dawson promluví první.

DAWSON: Minulej rok to doslova vybuchlo... vždyť víš... závod člunů, proti-ples, jestli tyhle události nebyly o našem soutěžení, pak nevím co.

JOEY: Dobře, přesvědčil jsi mě. Ale zase jste spolu tolik nesoutěžili předtím, než... ty víš.

DAWSON: Vážně? Při každý jednotlivý příležitosti, kterou Pacey měl, mi musel připomínat, jak zkušenej je ve věcech, s kterýma jsem neměl vůbec žádný zkušenosti. Trápil mě tím neustále. A když se choval nezodpovědně, začal jsem hlásat o morálce. Já a Pacey jsme jako ti chlápci v tom filmu, vždycky se pokoušíme dokázat, že jsme lepší než ten druhej.

Joey mu pohledem naznačí, že si musí dělat legraci.

DAWSON: Když na to přijde, děláme to samý právě teď.

JOEY: Jak to?

DAWSON: Řekla jsi Pacey, že sem půjdeš na filmovej večer?

JOEY: Ale jdi, Dawsone. On ví, že jsi můj nejlepší kamarád. Jsem si jistá, že to pochopí.

DAWSON: Vážně tomu věříš?

JOEY: Jo, věřím.

DAWSON: Tak to ho neznáš tak dobře jako já.

Po vyučování před Capesideskou střední. Joey jde po chodníku a vidíme, jak za ní běží Pacey.

PACEY: Hej, Potterová? Počkej.

Políbí se.

PACEY: Kam jdeš? Proč chodit domů, když můžeš strávit odpoledne se svou nejoblíbenější osobou na celým širým světě, tedy se mnou.

JOEY: Promiň, Pacey, ale musím jít do práce, možná večer.

PACEY: Počkej chvilku. Myslel jsem, že jsi říkala, že tě Bessie vyhodila.

JOEY: Vyhodila. Naštěstí jsem našla novou práci, jsem zase servírka. V Leeryovic restauraci.

PACEY: Lerryovic...?

Pacey se na chvíli zamyslí a pak se mu ve tváři objeví výraz 'počkej chvilku'.

PACEY: Mimochodem, kde jsi byla předevčírem večer? Přišel jsem za tebou, ale tvá sestra mi řekla, že jsi šla ven.

JOEY: Jo, byla sobota, pamatuješ?

PACEY: Takže?

JOEY: Filmovej večer.

Pacey se na okamžik odmlčí.

PACEY: Byla jsi u Dawsona.

JOEY: Jo. Víš, mohlo by to bejt dobrý. Když jsme s Dawsonem zase kamarádi, tak ho možná můžu přesvědčit, aby ti taky odpustil.

PACEY: Jasně... jasně, Joey, nejspíš se uvidíme pozdějc.

JOEY: Ahoj, Pacey.

Joey odchází. Zatímco jí Pacey sleduje odcházet, objeví se mu v očích nervózní výraz, ale pak zahlédne Dawsona a Andie, kteří vycházejí ze školy.

Detail na Dawsona a Andie.

ANDIE: To byla tak zábavná hodina. Chci říct, že dostaneš známku jenom za mluvení o filmech.

DAWSON: Jo, je úžasný, jak se ti po něčem může stýskat, když to na celý pololetí vynecháš. Nejde jenom o mluvení, víš? Nakonec taky musíš dělat na filmových projektech.

ANDIE: Aach. Zapomněl jsi, Dawsone. Nejsi jedinej, kdo tu má režisérský zkušenosti.

DAWSON: To je fajn. Při výběru partnera pro příští projekt budeš má první volba. Už nechci dělat nic takovýho jako ten fotbalovej film v druháku. Teď musím jít do práce, než máma dostane záchvat. Zatím ahoj, Andie.

Dawson odchází. Andie tam chvilku stojí sama, pak se za ní objeví Pacey.

PACEY: Jak to jde, McPheeová?

ANDIE: Ahoj, Pacey. Ráda tě zas vidím.

PACEY: Taky tě rád vidím. Tak jak je?

ANDIE: Dobře. Než začala škola, byla jsem se podívat za mámou, je jí líp. Ale, Pacey, ten vtip, co jsi řek o Jackovi, nebyl moc hezkej. Je na tebe naštvanej a Jen z toho taky není moc odvázaná.

PACEY: Jo, já vím. Asi to byla pěkná pitomost. (šeptá) Vypadá to, že každou minutou ztrácím další a další přátele.

ANDIE: Pořád máš mě.

Obejmou se.

PACEY: Díky, Andie. Fakt rád tě zas vidím.

Odtáhnou se.

PACEY: Ale řekni mi... o čem přesně jste s Dawsonem před chvílí mluvili?

ANDIE: No, dostala jsem se do filmový třídy. Není to skvělý?

PACEY: Odkdy se zajímáš o natáčení filmů, McPheeová?

ANDIE: Nejde přesně o filmy. Ale ta hra, na který jsme dělali minulej rok, mě přivedla k myšlence zvažování jiných profesní možností. Konec konců, tohle je náš poslední rok na střední škole. A co ty, Pacey? Zamyslel ses nad tím, co chceš dělat po maturitě?

PACEY: Ani ne. Ha ha, vlastně jsem o tom nepřemýšlel vůbec. A ani si nejsem až tak jistej, že odmaturuju.

Vypadá to, že má Andie starost, ale než může cokoli říci, promluví Pacey.

PACEY: V každým případě gratuluju. Zase někdy, McPheeová.

ANDIE: Jo, měj se.

Pacey odchází a Andie se za ním dívá s obzvláště smutným výrazem ve tváři.

Střih na Andie s vážnou tváří jdoucí domů. Přichází domů a jde do svého pokoje. Tam zvedne nějakou zarámovanou fotografii, rámeček je trochu zrezivělý. Je to její fotografie s Paceym, kterou Pacey upustil do zátoky. Za Andie se objevuje Jack a dává jí ruku na rameno.

JACK: Je to zázrak, že jí pořád vůbec máš. Kdyby jí táta náhodou při rybaření nevylovil, pořád by ležela na dně zátoky. Shoda okolností?

ANDIE: Možná... a možná ne.

JACK: Víš, to, že na tu fotku každej den zíráš, ho zpátky nepřivede.

Andie nic neřekne. Pak se rozpláče.

JACK: Promiň, Andie. Mrzí mě to.

Jack jí obejme. Kamera najede na detail její ruky, ve které stále drží tu fotografii.

Střih na Joey v zadní místnosti v Leeryovic restauraci. Má na sobě pracovní uniformu a dává na ramínko džínovou bundu. Sáhne do kapsy a něco vyndá. Když otevře dlaň, vidíme, že je to přívěšek. Ten, co jí Dawson dal minulý rok. Joey se ho prohlíží se smutným výrazem ve tváři.

GALE: JOEY?! JSI HOTOVÁ?!

JOEY: Za minutku, paní Leeryová.

Joey si dá přívěsek kolem krku a zastrčí si ho za košili, aby nebyl vidět. Pak odchází z místnosti.

Jídelna Leeryovic restaurace. Joey a Dawson přijímají objednávky, zatímco Jen mluví do telefonu, napůl rozzlobená, napůl vystrašená.

JEN: Poslouchej, ty psychouši. Nejdřív mi voláš k babičce domů, pak mi voláš do práce. Tamta část mýho života je skončená. P-prostě mě nech bejt. Jestli v tom budeš pokračovat, zavolám na policii a ta tě pošle do chládku.

Prudce práskne se sluchátkem, právě ve chvíli, kdy k ní přijdou Dawson a Joey.

DAWSON: Kdo to byl, Jen?

JEN: N-nikdo, nikdo důležitej. Teď honem do práce, tihle lidi musí dostat najíst.

Jen zamíří do kuchyně.

JOEY: (k Dawsonovi) Obvykle, když někdo takovýmhle tónem řekne 'nikdo důležitej', je to nejspíš někdo hodně důležitej.

DAWSON: Jestli nám to chce říct, řekne. Pro teď se postarejme o zákazníky.

Střih na hodiny na zdi, uplynula nějaká doba. Do restaurace vchází Pacey. Zatímco jde k Joey, vymění si s Dawsonem chladné pohledy.

PACEY: Nazdar, Potterová, vypadáš zbitě. Co kdybysme se na to tady vykašlali a šli někam, kde je trochu víc soukromí?

JOEY: Ne teď, Pacey. Už jsem kvůli předčasnýmu odchodu z práce ztratila dvě zaměstnání,. nechci, aby to byly tři.

PACEY: No tak, vážně radši strávíš celý odpoledne obsluhováním stolů s támhletím filmovým pomatencem, než abys šla se mnou a skutečně se pobavila?

DAWSON: Měl jsem od tebe takovýhle chování očekávat, Pacey. Nestačí ti, že jsi sám nezodpovědnej, navíc musíš přesvědčovat ostatní lidi, aby se k tobě přidali.

Pacey zlostně přistoupí k Dawsonovi. Vypadá to, že se oba neovládnout a začnou rvačku.

PACEY: Ha ha. Ty prostě nemůžeš přiznat, že nemáš kuráž udělat něco jinýho, než jenom sedět na zadku a koukat na filmy, že ne? Prostě nemáš odvahu, leklá rybo.

Za rohem rozhovoru naslouchají Mitch a Gale. Potřesou nad ním hlavami.

GALE: Tohle není dobrý, vyrušuje je od práce a jestli to bude trvat o chvíli déle, Dawson se s ním nejspíše popere.

MITCH: No, co chceš, abych udělal?

GALE: Prostě se ho zbav.

Přes Mitchovu tvář se přežene široký úsměv. Zahne za roh a zamíří k triu.

MITCH: (k Dawsonovi) Sleduj.

Mitch popadne Paceyho a přehodí si ho přes rameno.

PACEY: Co je sakra? Postavte mě. No tak, pane Leery. Tohle není zábavný!

MITCH: Ještě ne, že ne?

Mitch otevře zadní dveře a vynese Paceyho ven. Pak s ním mrští do uličky...

PACEY: AHHHHH! -ŽUCH-

MITCH: Nevracej se, dokud nebudeš mít v úmyslu si něco koupit. A Pacey... netlač na Dawsona. Jednoho dne se může rozhodnout, že ti to vrátí.

Mitch si vrací dovnitř, kde Joey zírá s otevřenou pusou, zatímco Dawson je na pokraji prasknutí smíchy.

JOEY: Bylo to opravdu nutný?

MITCH: Ne, (usměje se) ale bylo to zábavný.

GALE: Dobrá, zábava skončila. Všichni zpět do práce. (šeptá) Někdy mám pocit, že mám doma dva teenagery.

Později toho dne. Dawson se hotoví k odchodu domů. Dveřmi vchází Anna a zamíří k Dawsonovi.

ANNA: Takže, Dawsone, co máš dneska v plánu?

DAWSON: Anno? No, vlastně jsem plánoval, že půjdu s pár kamarádama do Rialta.

ANNA: Ach, to je v pohodě, společnost mi nevadí. Vlastně bych se ráda s tvýma kamarádama seznámila.

DAWSON: Opravdu si nemyslím, že je to až tak dobrej nápad.

Dawson pohlédne z okna a spatří Paceyho líbajícího Joey. Pacey se pohledem ujišťuje, že Dawson celou tu scénu vidí.

DAWSON: Když o tom tak přemýšlím, proč by ses nepřidala. Taky bych byl rád, aby tě mí kamarádi poznali.

Večer. Pacey a Joey jdou po ulici.

JOEY: Tak kam půjdeme dneska?

PACEY: Do Rialta, proč?

JOEY: (mumlavě) Koukání na filmy, to je teda věc. A kterej film máš na mysli?

PACEY: X-Meny.

JOEY: Hmmm, no, pořád lepší než sedět doma a nic nedělat. Proč tenhle?

PACEY: Děláš si srandu, Potterová. Hlavní hrdina má boží drápy.

JOEY: Ve skutečnosti je hlavní hrdina startrekovskej kapitán.

V Rialtu. Dawson, Anna, Andie, Jack, Jen a Henry se kupují lístky.

ANNA: Takže co dneska skouknem?

DAWSON: X-Meny.

ANNA: Takže, představíš mě?

DAWSON: Jistě. Tohle je Jen, Andie, její bratr Jack a... (překvapeně) Pacey a Joey?

Anna se otočí a stane tváří v tvář Joey, které se zjevně nelíbí, že tam s Dawsonem Anna je, ale nechá si to pro sebe. Pacey stojí přímo za ní, ale promluví jako první.

PACEY: Prosím tě, řekni mi, že tu nejste, abyste...

DAWSON: ...skoukli X-Meny.

Pacey se plácne přes čelo, zatímco si Dawson frustrovaně povzdechne. Joey si stále Annu měří chladným pohledem.

JOEY: A tohle je?

DAWSON: Och, Anna... Anno, seznam se s Joey Potterovou, ten kluk za ní je Pacey Witter.

ANNA: Už jsme se potkali.

JOEY: Vážně?

ANNA: Jo, ve videopůjčovně. Vracela jsem nějaký kazety a... počkej chvilku. Potterová? Jako Potterovic motel? Tam bydlím.

JOEY: Jo, žiju tam. Pracovala jsem tam, než mě vyhodili.

HENRY: Pojďte, film už má každou chvíli začít.

V sále. Film už nějakou dobu běží. Pacey pohlédne na Dawsona, pak se mu přes tvář přežene poťouchlý úšklebek. Dá Joey ruku kolem ramen. Dawson to spatří a dá svou ruku kolem ramen Anny. Joey spatří Dawsona a Annu a probodne Annu pohledem. Anna pohlédne na Joey, pak na Dawsona a pak na Paceyho. Její tvář naznačuje, že začíná chápat, o co tady jde.

V té chvíli Dawson znovu pohlédne směrem k Joey. Pak se rychle otočí k Anně.

DAWSON: Musím si odskočit, Anno. Hned se vrátím.

Dawson jí políbí na tvář a pak zamíří do předsálí.

PACEY: Hned se vrátím, Potterová. Skočím ještě pro nějakej popcorn.

Pacey políbí Joey a pak zamíří do předsálí. Těsně za Dawsonem.

JEN: (mumlá) A trojúhelník pokračuje.

ANNA: (překvapeně) Trojúhelník???

JEN: A sakra! Řekla jsem to nahlas, že? (z rozpaků zčervená)

V předsálí si Dawson úlevně oddechne, právě ve chvíli, kdy se za ním objevuje Pacey.

PACEY: Nazdar, Dawsone!

DAWSON: (mrzutě) O co jde, Pacey?

PACEY: Řekni mi, co přesně u tebe předevčírem večer Joey dělala?

DAWSON: Koukala na filmy, Pacey. Odtud název 'Filmovej večer'.

PACEY: Musím ti říkat, aby ses držel od mý holky dál, Leery?

DAWSON: Abych parafrázoval Jamese Marsdena: "Jestli jo, nebyla by to tvá holka, nebo byla?"

PACEY: Ach, to je skvělý. A ani na chvíli si nemysli, že jsem tě dneska ve škole neviděl mluvit s Andie. Jestli se myslíš, že bude fungovat žárlivost, mysli znova, protože jsem na ní už úplně zapomněl.

Kamera se přesune na dveře od sálu, kde stojí Andie a naslouchá hovoru. Když uslyší Paceyho slova, svěsí hlavu. Očividně jí to bolí. Pak se vrací do sálu.

DAWSON: Mně se zdá, že už na mě žárlíš, a můžu dodat, že úplně bez důvodu.

PACEY: Všechno sis to naplánoval, že jo? Používáš tu holku jako součást nějakýho plánu, kterej má vést k tomu, aby mi Joey dala kopačky, mám pravdu? No, nebude to fungovat.

DAWSON: (hlasitě) Já nic neplánuju! A i kdyby jo, máš pravdu, nefungovalo by to! Nechápeš to, Pacey? Vyhrál jsi. Ty jsi získal holku a já utřel. Musíš mi to připomínat pokaždý, když mě vidíš?

Paceymu se ve tváři zračí překvapení, je Dawsonovými slovy šokován.

PACEY: Mrzí mě to, Dawsone. Já...

DAWSON: Mrzí, vždycky tě to mrzí. A vždycky ti všichni odpouštějí, ať uděláš cokoli. Kromě mě, což ze mě dělá špatnýho člověka. Ale kdykoli udělám chybu já, musím za ní zaplatit. (skoro šeptem) Bože, jak já za to platím. (normálně) Joey mě teď chce jen jako kamaráda, bez ohledu na to, že bych si přál, aby tomu bylo jinak. Nemusíš se ničeho bát, tak mě prostě nech bejt. Prosím.

Dawson se vrací zpět do sálu. Pacey tam chvíli stojí se svěšenou hlavou a pak ho následuje. Znovu se připojují k ostatním a pak bez dalšího přerušení dokončují sledování zbytku filmu.

Ulice před Rialtem. Film skončil a všech osm jde společně po ulici.

ANNA: No, bylo to zábavný. Máte v Capeside nějaký kluby? Fakt se mi ještě nechce jít domů.

JACK: Jeden klub tu je. Jazzovej klub. Ale můžem mít problém se dostat dovnitř. Dawson a Andie tam jednou během druháku tak trochu vyváděli.

ANDIE: Možná nás nepoznají.

Zatímco zbytek party zamíří ke klubu, Jen se ohlédne. Blízko Rialta vidíme stát nějakého mladého muže, který jí sleduje. Vypadá na pětadvacet, má kožené sako a sleduje každý její pohyb.

HENRY: Pojď, Jen. Co je? Děje se něco?

JEN: Co? N-ne, Henry. Všechno je fajn. Honem za ostatníma.

Jen se ohlédne na Rialto, ale ten kluk je pryč. Na tváři Jen se rozhostí vyděšený výraz. Zamíří za ostatními.

Jazzový klub. Dawson, Joey, Pacey, Jen, Andie, Jack, Henry a Anna sedí u dvou stolů a sledují nějakou kapelu, která hraje na pódiu nějakou obzvláště hlasitou hudbu.

DAWSON: PÁNI! TOHLE TU TEĎ HRAJOU? TROŠKU HLASITÝ, NEMYSLÍTE?

PACEY: DOBŘE, KÁMO? PŘESVĚDČIL JSI MĚ. PATŘÍŠ DO PADESÁTEJCH LET. JDI S DOBOU, CHLAPE.

Hudba utichá a obecenstvo tleská. Kapela opouští pódium a parta si začne povídat. Po chvíli promluví uvaděč.

UVADĚČ: Dobře, lidi. Dnes tu máme volný večer. Takže jestli máte někdo zájem vystoupit, teď máte šanci.

PACEY: (k Joey) Sleduj.

Pacey vystoupí na pódium a začne vyprávět vtipy. Je dost zřejmé, že si celý klub myslí, že je zábavný, a všichni se smějí. Po chvíli se Pacey v žertu hluboce ukloní a pak opustí pódium.

PACEY: (šeptem k Dawsonovi) Přebij to, Leery.

Dawson pohledem naznačí Paceymu, aby si trhl nohou. Pak dostane nápad, jde k druhé straně stolu a poklepe Henrymu na rameno.

DAWSON: Hele, Henry? Jen mi říkala, že hraješ na kytaru.

HENRY: Jo, proč?

DAWSON: Něco mě napadlo, pojď.

Dawson mu něco pošeptá a Henrymu se ve tváři objeví překvapený výraz. Pak vystoupí na pódium, kde Henry zvedne jednu z kytar, co tam nechala kapela. Dawson si bere mikrofon.

DAWSON: Ahoj, všichni. Jmenuji se Dawson Leery a ten mladý muž po mé levici je Henry Parker. Víte... nic osobního, ale ta kapela, co tu hrála, byla na můj vkus trochu hlučná. Nechápejte mě špatně, jsou velmi talentovaní, ale prostě to není můj styl. Lidé mi říkají, že bych měl jít s dobou (pohlédne směrem k Paceymu) a že patřím do padesátých let. Ale takový já prostě jsem, asi mám prostě rád starý časy rock and rollu.

Henry začne hrát na kytaru píseň 'Old Time Rock And Roll' a Dawson začne zpívat.

Dawson začne na hudbu tancovat, zatímco stále zpívá.

Při pohledu na Dawsona Paceymu a Joey poklesnou čelisti.

JOEY: Nemůžu uvěřit, že to dělá.

PACEY: Nemůže uvěřit, že to umí.

Zbytek party je hlasitě povzbuzuje.

Jen odhlédne od pódia a spatří kluka z Rialta stát asi tři metry od ní. Zírá na ní s poťouchlým úsměvem ve tváři.

Píseň končí a všichni tleskají. Dawson a Henry se uklánějí, pak odcházejí z pódia a zamíří zpět ke svým stolům. Než se tam vrátí, Jen zamíří za záhadným cizincem do zadní části klubu.

ANDIE: Páni, to bylo dobrý, Dawsone.

DAWSON: Díky, Andie. Ale body připiš tady Henrymu. Bez něho bych to nezvlád.

PACEY: Omluv mě, Joey. Myslím, že se potřebuju nadechnout čerstvýho vzduchu.

JOEY: Co se děje, Pacey?

PACEY: Nic, prostě je tu trochu dusno. Zůstaň tu a dopij si svou dietní kolu, já se za chvíli vrátím.

Pacey odchází, Anna pomalu vstane a následuje ho, pohledem se ujišťuje, že jí nikdo při odchodu nesleduje.

JACK: O copak asi šlo? Možná je naštavanej, protože jsi ho zastínil, Dawsone.

DAWSON: Nepokoušel jsem se ho zastínit.

JOEY: Ale ano, pokoušel, Dawsone. Nebo je to jen shoda okolností, že jsi šel na pódium hned po něm.

DAWSON: Omluv mě, myslím, že si zajdu pro další pití.

Dawson vstane a odchází.

JOEY: Dawsone? (mumlavě) Skvělý, ani jeden z nich se se mnou nechce bavit.

Joey vstane a následuje Dawsona. Jack pohlédne na Henryho a pak na Andie.

JACK: Je to jen můj pocit, nebo jsme tu zůstali u stolu sami?

HENRY: Není to jen tvůj pocit.

ANDIE: Kam šla Anna?

HENRY: A kam šla vlastně Jen?

Střih na Jen přicházející k záhadnému klukovi.

JEN: Takže ti nestačí, že mě obtěžuješ po telefonu. Musel jsi taky přijít a slídit za mnou po celým Capeside.

KLUK: Slídění je to pouze v případě, když se ti to nelíbí, Jenny, a já myslím, že se ti to líbí.

JEN: Sni dál, Drew. Co tu teda vlastně děláš?

DREW: Chtěl jsem tě vidět. Neboj, Billie mi nic neřek. Pamatuju se, že jsi říkala, že tu bydlí tvá babička, takže jsem tu.

JEN: Dobře, viděl jsi mě, teď vypadni z města.

DREW: Čeho se bojíš, Jen? Že ten tvůj lokaj, Henry Muzikálek, bude žárlit? Neboj, postarám se o něj. (ďábelsky se usměje)

JEN: Drž se od Henryho dál a vlastně se drž dál i ode mě.

DREW: Nemůžeš se přede mnou schovat, Jen. Ještě se uvidíme.

S tímto Drew odejde. Za Jen se objevují Henry a Jack, kteří nic z rozhovoru neslyšeli.

JACK: Kdo to byl?

JEN: Nikdo, vraťme se zpátky ke stolu.

Jen jde zpět ke stolu. Jack a Henry na sebe pohlédnou, očividně mají o Jen strach.

Před klubem. Pacey pozoruje noční oblohu, když k němu přijde Anna.

ANNA: Hezká noc, hm?

PACEY: Jo. Proč to musel udělat? Proč musí bejt Dawson Leery neustále středem pozornosti?

ANNA: Nejspíš proto, že jsi ho vyprovokoval.

PACEY: Cože?

ANNA: Slyšela jsem to 'přebij to' po tvým výstupu. Pošťouchnul jsi ho, proč? Dawson mi řek, že jste bývali přátelé, proč to vypadá, že chcete svůj spor prohloubit místo ho vyřešit.

PACEY: Já jsem nic špatnýho neudělal, proč se to nepokusí vyřešit on, on to začal.

ANNA: Pacey, když jsme se potkali, nazval jsi ho hovňousem takovým tónem, že jsem překvapená, že jste vůbec kdy byli přátelé.

PACEY: (tiše) Nemyslel jsem to vážně.

ANNA: Proč jsi to teda říkal?

PACEY: Protože... protože na něj žárlím, dobře? Tak jsem to řek, no.

ANNA: Žárlíš? Jen mi povídala o celý tý trojúhelníkový záležitosti, ale mně připadalo, že jsi vyhrál.

PACEY: Fakt? No, řekla ti Jen, že jedinej důvod, proč se mnou Joey odjela, byl, že jí k tomu ukecal Dawson.

ANNA: Jsem si jistá, že to nebyl jedinej důvod.

PACEY: Jo, no, nebyla jsi tu tak dlouho, jako jsem tu já. Naučíš se číst mezi řádky. Pořád chodí do jeho domu tak často, jak jen může, mluví s ním o věcech, o kterých by měla mluvit se mnou. Je sice se mnou, ale z nějakýho důvodu je pořád závislá na něm.

Anna na něho soucitně pohlédne.

PACEY: Víš, co je zábavný, přál bych si bejt jím. Nejen kvůli Joey, ale protože bych chtěl, aby byl můj život jako Dawsonův. Ha ha... víš, táta mě od mých pěti objal jen jednou. Vlastně má víc v úctě Dawsona Leeryho něž vlastního syna. Vždycky kritizuju Dawson, že nemá dost odvahy dělat věci bez rozmyslu, ale přál bych si, abych přemýšlel předtím, než se do něčeho vrhnu. Pokaždý, když jsem se zachoval impulsivně, litoval jsem toho, bez ohledu na to, jakej to přineslo výsledek. Chceš vědět, jakej byl první důvod, proč jsem vyjel po Joey?

Anna přikývne.

PACEY: Chtěl jsem mít s někým ten typ vztahu, jakej měl on s Joey. Joey je teď se mnou, ale není to nic takovýho. Je to zábavný, mám, co chce Dawson, ale Dawson má, co chci já.

Pacey vzhlédne zpět na oblohu a Anna učiní totéž.

Střih na Dawsona v zadní části klubu s kolou v ruce. Přichází k němu Joey.

DAWSON: Přišla jsi na mě křičet, že jsem ztrapnil tvýho kluka?

JOEY: Dawsone, proč jste s Paceym tak posedlí dokázat, že jste lepší než ten druhej?

DAWSON: Už jsme to probírali, Joey. Vždycky jsme s Paceym soutěžili.

JOEY: Ale proč? Proč musíte soutěžit? Nesnáším, když se o mě perete, mohli byste toho vy dva prostě a jednoduše nechat?

DAWSON: Joey, nejde o tebe a mě, nejde o tebe a Paceyho, jde o mě a Paceyho.

Joey se na Dawsona podívá se zmateným výrazem ve tváři. Dawson začne mluvit tišeji, aby ho nikdo jiný neslyšel.

DAWSON: Žárlím na něj, ne kvůli tobě, ale kvůli tomu, jaký je. Když něco chce, neanalyzuje to do zblbnutí, prostě si za tím jde. Necítí žádnou vinu, prostě následuje svý instinkty. Není drženej zpátky žádnýma morálníma pravidlama, nebo přemýšlením, jestli to, co dělá, je správný nebo špatný. Dal bych všechno, co mám, za takovouhle svobodu.

Joey na něho pohlédne, je jeho slovy šokována.

DAWSON: Chceš vědět skutečnej důvod, co stál minulej rok za tím celým fiaskem s Eve? Pokoušel jsem se bejt jako Pacey. Myslel jsem si, že když se nebudu starat o následky svejch činů, neublížím si. Ale ublížil jsem si, co? Málem jsem ztratil svýho nejlepšího přítele na celým světě a nakonec jsem ztratil svýho druhýho nejlepšího přítele.

Dawson zamíří zpět ke stolu, zatímco Joey přemýšlí o tom, co právě řekl.

Před klubem. Parta jde po ulici, na předešlé rozhovory jako by zapomněli.

ANNA: No, tenhle večer byl inspirující. Možná bys měl začít zpívat častějc.

DAWSON: Víš, umět zpívat a tancovat byl v padesátejch letech předpoklad pro uchycení se v Hollywoodu.

Pacey se zasměje.

DAWSON: Ale ale... Pacey Witter se skutečně směje něčemu, co jsem řek?

PACEY: Nezvykej si na to, Dawsone. Nebude to častý.

JACK: (šeptem k ostatním) No, nepohádali se dobrejch deset minut, to je začátek.

DAWSON: Měj se, Pacey.

PACEY: Ty taky, Dawsone.

Potřesou si rukama a parta se rozchází každý svou cestou.

Střih na Dawsona a Jen před jejím domem.

JEN: No, vypadalo to, že se to na konci večera mezi tebou a Paceym zlepšilo.

DAWSON: Ještě nejsme nejlepší kámoši, ale myslím, že se můžeme naučit tolerovat jeden druhýho. Kvůli Joey, když už pro nic jinýho.

JEN: Dobrou noc, Dawsone.

DAWSON: Dobrou, Jen.

Když Dawson odchází, spatří stát za stromem u Jenina domu Drewa. Dawson pohlédne ke dveřím, ale Jen už je uvnitř. Pak zamíří ke svému domu.

Uvnitř domu Jen. Jen zvedne telefon a namačká číslo.

JEN: Haló... Billy? Koukni, nechápej mě špatně, ale potřebuju tvou pomoc. Je tady Drew, začíná hrozit. Přijeď do Capeside, prosím, potřebuju pomoc.

V jejích očích se začínají formovat slzy a Jen klesá na kolena.

JEN: Prosím.

Dawsonův pokoj. Dawson sedí na posteli. V okně se objevuje Joey a pohlédne na něj.

DAWSON: Ahoj, Joey, co tady děláš?

JOEY: Vlastně jsem vůbec nešla domů. Pořád se pokouším vyhýbat se Bessie, jak to jen jde. A k tomu si myslím, že se musím omluvit za to, co jsem předtím řekla.

DAWSON: Nemusíš se za nic omlouvat, Joey.

JOEY: Ano, musím. Vidíš, další věc, kterou máte s Paceym společnou. Oba se ke mně chováte, jako bych byla svatá. Mám svý kazy, víš? Taky dělám chyby a někdy můžu dokonce i přiznat, že se mýlím.

DAWSON: Jak ušlechtilé, omluva přijata.

JOEY: Víš, Dawsone, ty a Pacey jste hodně podobný postavám v tom filmu.

DAWSON: V Ohnivých vozích?

JOEY: Ne. V X-Menech. Ty jsi Scott, on je Logan. Ve skutečnosti není mezi váma nenávist, jen oba máte natolik rozdílný metody, že vás to prostě přivádí do sporu. A jako někdo, kdo byl na obou stranách tohohle sporu, může bezpečně říct, že jsou tu dvě strany stejný mince.

DAWSON: To si myslíš?

JOEY: Jo, v životě vám jde oboum o to samý, jen máte rozdílný způsoby, jak se to pokoušíte získat.

Dawson se usměje a pak na ní pohlédne.

DAWSON: Řekni mi Joey, jestliže jsem já Scott a on je Logan, tak to ty budeš Jean, že?

Joey se nakloní, popadne polštář a praští ho s ním Dawsona do tváře.

DAWSON: Tak za tohle zaplatíš.

Dawson popadne polštář a vrátí jí ránu, pak začnou polštářovou bitvu a kamera se přitom vzdaluje skrz okno.

Před motelem. Pacey přijíždí v policejním autě svého otce a jde k oknu Joey. Nevšimne si, že k němu přichází Anna.

PACEY: Hej, Potterová? Jsi tam?

ANNA: Ještě se nevrátila domů. Říkala něco o tom, že potřebuje o něčem přemýšlet. Nemyslím si, že mě má obzvlášť ráda.

PACEY: Jasně, že ne. Chodíš s Dawsonem, nenávidí každou, která chodí s Dawsonem. To je prokázanej fakt.

ANNA: Ty máš fakt podřízenej komplex, když přijde na Dawsona, co?

Anna se k němu trochu přiblíží.

PACEY: Potřásli jsme si rukama, myslím, že to znamená, že už nejsem capesideskej antikrist. Hele, díky, že jsi mě předtím vyslechla. Nechtěl jsem tě nudit svýma problémama.

ANNA: Neboj, hovor s tebou jsem si jaksi užila.

Pacey se k ní trochu přiblíží.

PACEY: Vážně? Jsem překvapenej, že mi vůbec chceš bejt nablízku, když vezmu v úvahu, že mě tvůj kluk v tuhle chvíli nenávidí.

ANNA: Není to můj kluk. Tedy ne oficiálně. Prostě jsem tady za zábavou, Dawson je pro mě něco jako turistickej průvodce. Příležitostný polibky, nic víc.

PACEY: Páni, jsem unešenej. Nevěděl jsem, že Dawson nemusí brát něco vážně. A sakra, promiň, vyklouzlo mi to. Ale fakt jsem unešenej.

Oba se k sobě ještě více přiblíží.

PACEY: No, radši bych měl jet domů, než Dougie zjistí, že jsem si vzal jeho auto. Až se Joey vrátí, řekni jí, že jsem tu byl.

ANNA: J-já to udělám.

PACEY: D-díky. Fakt to... oceňuju.

Políbí se. Trvá to pár sekund, pak se Anna odtáhne.

ANNA: (spěšně) M-musím jít.

Pacey tam stojí, očividně šokovaný tím, co se právě stalo. V očích se mu zračí panika. Zdá se, že mu hlavou víří myšlenka 'co jsem to udělal'.

PACEY: (mumlavě) To není dobrý. To není dobrý.

Kamera vyjíždí nahoru, zatímco si Pacey vkládá hlavu do dlaní.

Zatmívačka, závěrečné titulky.

Pokračování příště...