Videopůjčovna. Dawson dává kazety do regálu, když dovnitř vchází nějaká zrzka, která vypadá tak na dvacet.
DÍVKA:: Promiň, mohl bys mi říct, kde je tady kino?
DAWSON: Rialto, jistě, prostě jdi dál po týhle ulici.
DÍVKA:: Díky, hledala jsem to tak dlouho, až jsem začala přemýšlet, jestli tady vůbec nějaký kino máte.
DAWSON: Musíš být ve městě nová, protože všichni v Capeside vědí, kde je Rialto.
DÍVKA:: Jo, právě jsem přijela, jsou to dva dny, ale nezdržím se tady moc dlouho. Odjíždím asi tak za dva měsíce, akorát tak čas to tady obhlídnout.
DAWSON: To by vysvětlovalo, proč potřebuješ poradit cestu. Když o tom mluvíme, není trochu zvláštní ptát se na cestu ke kinu ve videopůjčovně? Chci říct, že by se dalo mluvit o napomáhání konkurenci. Možná u tebe můžu vzbudit zájem o nějaký video, místo abys šla do kina.
DÍVKA:: Ne, ne... motel, kde bydlím, má odtud kazety zadarmo.
DAWSON: (šeptá) Potterovic motel... (začne vypadat sklesle)
DÍVKA:: Hele, nikoho tady neznám, možná bych se tady mohla zítra zastavit a říct ti, jestli mělo cenu na ten film chodit.
DAWSON: Zítra tady nebudu, z prázdnin se vrací jinej zaměstnanec, takže tohle je tady můj poslední den, jestli se tedy skutečně objeví, není to zrovna ta nejzodpovědnější osoba v okolí.
DÍVKA:: Vypadá to, že toho kluka znáš dost dobře. Je to tvůj kamarád?
DAWSON: (sklopí zrak) Býval...
DÍVKA:: Co se stalo?
DAWSON: Dlouhej příběh.
ZAČÍNÁ HRÁT ÚVODNÍ PÍSEŇ
DÍVKA:: No, jmenuju se Anna, možná se ještě někdy uvidíme...?
DAWSON: Dawsone. Jsem Dawson Leery
ZAČÍNAJÍ NOVÉ ÚVODNÍ TITULKY
*****
Doky. Nějaká plachetnice připlouvá ke břehu a vystupují z ní dva teenageři, jeden z nich se pohybuje trochu pomaleji než ten druhý.
PACEY: Zpomal, Potterová, zapomínáš, že mě to bolí.
JOEY: Nebolelo by, kdyby ses namazal krémem na opalování, jak jsem ti řekla.
PACEY: Jak jsem moh vědět, že se spálím?
JOEY: Pacey, v létě na Floridě, když se nenamažeš krémem na opalování, tak se spálíš, to je prokázanej fakt.
Objevují se dva lidé, je to Jack McPhee a Paceyho bratr, Doug.
DOUG: (směje se) Co jsi to na tý Floridě vyváděl, bráško? Hasil jsi požáry obličejem?
PACEY: Ha, ha, ha. Moc zábavný. Mimochodem, vidím, že jsi přišel s Jackem. Věděl jsem, že se vy dva zčuchnete.
DOUG: (křičí) Kolikrát ti musím říkat, že nejsem... (mumlavě) ale co, stejně mě nikdy neposlouchá.
Doug odchází a Jack trochu rozzlobeně pohlédne na Paceyho.
PACEY: Takže, Jacku, kde jsou všichni ostatní?
JACK: Kdo jako?
PACEY: Vždyť víš... Jen, Andie, jistej blonďatej bejvalej nejlepší kámoš, co zůstane bezejména.
Když to Pacey vysloví, Joey náhle posmutní a povzdechne si, ale než to spatří Pacey, setřese to ze sebe, ale ne dříve, než to spatří Jack.
JACK: Jeli vyzvednout Henryho na fotbalovej kemp. Jen neřídí, Andie nezná cestu a Dawson chtěl projet svý nový fáro.
JOEY: On má auto?
JACK: Jak se zdá, tak se jeho rodiče rozhodli, že se už poučil, a dali mu explorera, co měl dostat k šestnáctinám. Vlastně se ho nikdy nezbavili, byl zaparkovanej v garáži celej rok. Hele, Joey, možná by ses na něj mohla jít kouknout.
JOEY: (zachvátí jí panika) Ehm... možná někdy jindy, musím dát Bessie vědět, že jsem doma.
Joey krátce políbí Paceyho na tvář a odchází. Pacey pohlédne na Jacka s nevysloveným 'proč jsi to říkal?'.
PACEY: Máš nějakej konkrétní důvod, proč jsi jí řek, aby se na něj šla podívat, a mně ne?
JACK: No, například... kdyby ses dostal do blízkosti Dawsonova exploreru, nejspíš by z tebe udělal placku. A navíc, Pacey, neoceňuju, že jsem cílem tvých vtípků.
PACEY: Ale jdi, Jacku. Takhle škádlím Dougieho už od tý doby, co mi bylo třináct.
JACK: No, nezdá se mi to moc zábavný.
Jack odchází a Pacey zamíří k videopůjčovně.
*****
Fotbalový kemp. Explorer zastavuje a Dawson, Jen a Andie vystupují.
ANDIE: Páni, to je tak vzrušující! Nemyslím samozřejmě fotbalový kemp, ačkoli je můj brácha quarterback a všechno, ale to neznamená, že se mi fotbal líbí nebo ně...
DAWSON: Ehm, Andie, už zase plácáš.
ANDIE: Ach, promiň. No, chci říct, Jen, poprvý po třech měsících uvidíš svýho kluka, musíš být vzrušená. Já jsem vzrušená a to se mě to netýká.
DAWSON: Andie, vzrušuješ se kvůli školním plesům, vzrušíš se velmi snadno.
JEN: Abych ti řekla pravdu, Andie, jsem trochu nervózní, chci říct, že pořád ještě nemůžu uvěřit, že se vídám s někým jako je Henry. Zamysli se nad tím, každej kluk, s kterým jsem si kdy chodila, byl pitomec nebo nějakej posedlej blázen.
DAWSON: Moc ti děkuju, teď se cítím fakt skvěle. Dawson Leery, uznaný pitomec a posedlej blázen.
JEN: Ehm, současnou společnost samozřejmě vyjímaje. Když už mluvíme o tobě, našel jsi tu Annu, o který jsi nám povídal?
DAWSON: Ne, bydlí v Potterovic motelu a já se zrovna neženu, abych jí tam hledal.
JEN: Áách, historie se opakuje. Jen mi slib jedno, jestli se ukáže, že je Anna nelegitimní příbuzná někoho z tvých přátel, nečekej do příštího léta, než nám to řekneš.
DAWSON: Na tohle mě nikdy nenecháš zapomenout, že ne?
JEN: Uvidíme, už jsi mluvil s Paceym?
DAWSON: Ehm... hele, támhle je Henry. HENRY, TADY!!!
Henry k nim dojde a velmi dlouze se políbí s Jen. Andie se začne pochechtávat a Dawson se podívá na hodinky.
DAWSON: Páni, 45 sekund, novej rekord.
HENRY: Tohohle komedianta už znám, ale kdo to stojí vedle něj?
JEN: To je Jackova sestra, Andie. Andie, seznam se s Henry Parkerem.
ANDIE: Ahoj, režírovala jsem loni "Bosé nohy v parku", tu hru, kterou ses rozhod zopakovat.
HENRY: Bože, musím bejt ten nejpatetičtější kluk v Capeside, že jo?
DAWSON: Druhej nejpatetičtější, potřebuješ nekonečně víc zkušeností, jestli chceš někdy překonat můj traťovej rekord.
ANDIE: Pojďte, jestli nebudem ve škole včas, zmeškáme shromáždění posledního ročníku, no, všichni kromě Henryho, ale on tam jít nemusí, protože není... už zase plácám, promiňte.
Dojdou zpět k exploreru a odjíždějí.
*****
Potterovic motel. Bessie odepisuje hosty a právě v té chvíli vejde do místnosti Joey.
BESSIE: Ale, ale, hýřivá sestřička se vrátila.
JOEY: Ahoj, Bess, chyběla jsem ti?
BESSIE: Hodně, ale to neznamená, že jsem ráda, že jsi zpátky. Na co jsi vůbec myslela nechat nás s Boddiem tápat? Chci říct, že jsem ani nevěděla, jestli jsi mrtvá nebo naživu, dokud mi Jen Lindleyová neřekla, že jsi odjela s Paceym na Floridu. Můj bože, na FLORIDU.
JOEY: Hele, dej mi pokoj, každý léto od svejch třinácti jsem strávila prací, nemyslíš si, že jsem si zasloužila přestávku?
BESSIE: Ne bez toho, abys mi to předem řekla, ne na druhý straně země a určitě ne s Pacey Witterem. Víš, jak je ten kluk nezodpovědnej...
JOEY: Klídek, Bessie, nic takovýho se nestalo. Taková nejsem.
BESSIE: Udělala jsi ze mě hlupačku, Joey.
Joey po této poznámce pohlédne na Bessie s velmi šokovaným výrazem ve tváři.
BESSIE: Prostě jdi do školy, než něco zmeškáš, rozhodnu se, co s tebou provedu, později.
Joey chvíli vypadá, že neví, co má udělat, ale pak zamíří ze dveří.
*****
Sál Capesideské střední.
PACEY: ...takže se Jack samozřejmě urazil. Nechápu, co to s ním je, obvykle je tak měkkej. Divný, najednou mám pocit, jako bych mluvil sám se sebou.
JOEY: Promiň, Pacey, to jen, že, no, Bessie vzala náš výlet mnohem hůř, než jsem si myslela. Myslí si, že jsi nezodpovědnej a myslím, že uvažuje o tom, že mi dá oficiálně změnit jméno na Zhýralku Potterovou.
Pacey se uchechtne.
JOEY: Nesměj se, to není sranda.
PACEY: (mumlavě) Najednou si už nikdo nemyslí, že jsem zábavnej.
Dawson, Andie, Jen a Jack vstupují do sálu. Dawson se rozhlíží po volných místech, ale pak spatří Joey. Jejich oči se na okamžik setkají, ale pak si Dawson všimne, že vedle ní sedí Pacey a objímá jí paží kolem ramen. Dawson se rychle otočí a ukáže ostatním na druhou stranu sálu. Než si sedne, pohlédne na Paceyho a silně zatne pěst. Joey se začne na sedadle nepohodlně ošívat.
PACEY: Co bych měl udělat? Mrzí mě, že jsem se ti smál, Joey, máš pravdu, není to zábavný.
JOEY: O to nejde. Ty víš, jak se tu šíří klepy. Nechci se stát předmětem drbů na Capesideský střední. Takže prostě omezíme intimnosti na veřejnosti na minimum.
PACEY: Ty jsi šéf. (překříží ruce) Takže kdy s tímhle začnou?
UVADĚČKA: Pozor, prosím, představuji vám nového zástupce ředitele, pana Mitche Leeryho.
Dawsonovi poklesne čelist, následují ho Jen, Andie, Jack a nakonec Joey a Pacey.
DAWSON: (mumlavě) Nejdřív suplující angličtinář, pak fotbalovej trenér, teď zástupce ředitele, co příště, starosta?
MITCH: Ahoj, studenti, pravděpodobně si říkáte 'nevlastní tenhleten chlap Leeryovic restauraci?' No, mýlíte se, vlastní jí má žena.
Studenti se smějí.
MITCH: Vím, že by tohle měl dělat ředitel, ale ten ještě vůbec není v Capeside. Je to pravda, přátelé, ředitel Harold Green se vrátí za pouhý měsíc. Jak k tomu došlo, ptáte se? No, jak se zdá, lidé, kteří ho donutili odstoupit, k tomu měli nějaké osobní důvody. Důvody, které byly během léta odhaleny mým vlastním synem Dawsonem, který je nejspíše právě teď úplně rudý.
Studenti se znovu smějí, Dawson si dlaněmi zakrývá tvář.
DAWSON: (šeptá) Po škole budeme mít dlouhej rozhovor a pár věcí si ujasníme, tati.
MITCH: Ale nepřišel jsem sem, abych mluvil o něm, nebo o řediteli Greenovi, nebo o sobě. Ne, mí mladí přátelé, jsem tu, abych mluvil o vás. Jste teď v posledním ročníku a to znamená, že jste tady nejmocnější, samozřejmě jinak než učitelé. Ale neznamená to, že si budete dělat, co budete chtít, to ani v nejmenším. Toto je váš poslední rok na Capesideské střední a chci od vás všech, abyste si z něj odnesli co nejvíce. Teď mluvím k většině z vás, co má sklony se chovat lehkomyslně. Věřte mi nebo ne, mladší studenti k vám vzhlížejí, jste jejich vzory, je na vás, abyste jim šli příkladem. Pamatujte na to během přípravy na vysoké. Ať už to bude ve škole, doma, nebo s vašimi přáteli, pokuste se opustit tuto školu s uspokojením, že jste pomohli změnit něčí život k lepšímu. A kromě toho si užijte ten nejlepší možný školní rok. Děkuji vám.
*****
Školní chodba. Dawson a Andie si povídají.
ANDIE: Páni, tvůj táta je v tomhle fakt dobrej. Co si myslíš o tom, co řek?
DAWSON: No, minulej rok jsem se pokoušel bejt lehkomyslnej a nejsem lepší než předtím. Možná bude mít pokoušení se pomáhat lidem lepší výsledky.
ANDIE: Takže co budeš dělat pro blaho společnosti?
DAWSON: Pro tohle odpoledne budu zásobovat lidi tolika vodníma živočichama, jak jen to bude možný.
Dawson zamíří do třídy.
*****
Joey a Pacey na jiné chodbě.
JOEY: Nemůžu tomu uvěřit, ředitel Green se vrátí za jeden měsíc, JEDEN MĚSÍC.
PACEY: Znáš to, kdo si počká, ten se dočká.
JOEY: Co sis myslel o zbytku toho, co říkal, víš, být odpovědní, poskytovat příklad?
PACEY: Nevěř z toho ani slovu, ten velkolepej proslov byl jenom způsob pana Leeryho, jak nás zmanipulovat, abychom se vyhýbali problémům, zábavě. To starý rčení je asi pravdivý. Jakej otec, takovej syn.
Joey vypadá Paceyho slovy šokována, velmi jí překvapil, a ne v dobrém.
PACEY: No, uvidíme se po hodině.
JOEY: Vlastně radši půjdu domů a promluvím si s Bessie, možná se uvidíme potom.
Joey odchází, zatímco Pacey zamíří do třídy.
*****
Leeryovic restaurace. Dawson servíruje jídlo zákazníkům, když vidíme vejít dovnitř Annu.
ANNA: Ahoj, Dawsone.
DAWSON: Á, vidím známou tvář, jak jsi mě našla?
ANNA: No, říkal jsi mi, že se jmenuješ Leery. Ten velkej nápis venku mi jaksi napověděl.
DAWSON: Ach, no, co by sis dneska dala, Anno?
ANNA: Jenom nějaký kafe, prosím. Nechutná po rybách, že ne?
DAWSON: Už ne. Hele, jelikož jsi ve městě nová, možná bys přivítala někoho, kdo by ti to tu ukázal.
ANNA: Nepokoušíš se mě pozvat na rande, že ne?
DAWSON: Jen jsem si myslel, že bys přivítala někoho, kdo tu žije delší dobu, jako jakýhosi místního průvodce, ale jestli už máš někoho jinýho, kdo ti to tady ukáže, je to pochopitelný.
ANNA: Pro to děláš?
DAWSON: Dělám co?
ANNA: Jestli něco chceš, musíš za tím jít. Jestli mě chceš pozvat na rande, prostě to udělej, nestahuj se při prvním náznaku možnosti, že řeknu ne. Prostě se zeptej.
DAWSON: Dobře, co takhle? Slečno Anno, rád bych vám tento večer dělal společnost, abych vám představil krásy našeho malebného městečka, kterému rádi říkáváme Capeside.
ANNA: (směje se) To bylo trošku přehnaný. Ale přemluvil jsi mě. Vyzvedni mě v Potterovic motelu kolem sedmý.
DAWSON: Ehm... vlastně bych se radši setkal tady. Tak už budeme ve středu města, blíž k centru dění.
ANNA: Dobře, nashle v sedm.
Anna dopije kávu a vyjde ze dveří. Jen, které sledovala celý rozhovor, přijde k Dawsonovi.
JEN: No, gratuluju Dawsone, vypadá to, že máš rande.
DAWSON: Díky, Jen, potom tě zcela jistě budu informovat o všech detailech.
JEN: Taky jsem si všimla, že kdykoli je zmíněn Pacey nebo Joey, snažíš se co nejrychlejc změnit téma.
Dawson se k ní otočí zády, jde k jednomu ze stolů a začne ho uklízet. Má velmi smutný výraz ve tváři.
JEN: Víš, vrátili se včera, viděla jsem je ve škole.
DAWSON: (tiše) Já vím, taky jsem je viděl.
JEN: Už si s někým z nich mluvil?
DAWSON: Ne, kdykoli jsem měl s někým z nich hodinu, sednul jsem si na opačnou stranu třídy než oni.
JEN: Nemůžeš se jim vyhýbat věčně.
Dawson se k ní rychle otočí. Vypadá velmi rozzlobeně.
DAWSON: (hlasitě) No, co myslíš, že bych měl udělat? Říct 'Ahoj, díky, že jste mi zničili život, buďme zase nejlepší kámoši'? Díky, ale ne, Jen.
Znovu se od ní odvrátí. Jen se na něj dívá, šokována jeho výbuchem. Dojde k němu a položí mu ruku na rameno.
DAWSON: Promiň, Jen. Nechtěl jsem na tebe takhle křičet. To jen... nechci o tom mluvit, dobře?
JEN: Dawsone, takovýhle potlačování emocí nic nevyřeší. Bylo by mnohem jednoduší, kdybys jim prostě dal volný průchod.
DAWSON: To už jsem zkusil, výsledkem toho bylo, že jsem ho málem zabil a ona mě nenáviděla ještě víc. Myslím, že bude nejlepší, když prostě zapomenu, že je vůbec znám.
JEN: Opravdu si myslíš, že to zlepší situaci?
DAWSON: Právě teď je to jediná volba, co mám.
Dawson odchází. Jen na chvíli sklopí zrak a pak jde do skladu.
*****
Potterovic motel. Joey sedí na pohovce, zatímco Bessie přechází sem a tam, očividně Joey zklamaná.
JOEY: Víš, jestli v tom budeš pořád pokračovat, uděláš v podlaze díru.
BESSIE: Bože, vypadá to, že tuhle situaci bereš hodně na lehkou váhu, přemýšlím, kde jsi to pochytila.
JOEY: Bessie, dej mi pokoj, dobře? Tak jsem odjela na prázdniny no. Nic špatnýho se nestalo, tak proč bych za to teď měla pykat.
BESSIE: Nemáš žádnej smysl pro zodpovědnost? Tohle léto jsme potřebovali tvou pomoc a ty jsi tu nebyla. Musíš se naučit být zodpovědná a nejspíš jsem já ta, co tě musí učit... tvrdě.
JOEY: Jo, to bych teda ráda viděla.
BESSIE: Dobře, máš padáka.
JOEY: Cože???
BESSIE: Slyšela jsi mě, můžeš tu pořád bydlet, ale už tu nepracuješ.
JOEY: To nemůžeš udělat, Bess.
BESSIE: Jsem šéfka, můžu udělat, cokoli chci. Samozřejmě to znamená, že ode mě už neuvidíš žádný peníze, jenom jídlo a postel.
JOEY: A co vejška?
BESSIE: No, to není můj problém, ne?
Joey má ve tváři kamenný výraz. Kamera se přesouvá na zátoku.
*****
Dům McPheeů. Jen tam mluví s Jackem a Andie.
JEN: ...takže Dawsona strategie spočívá v extrémním vyhýbání se oboum svým bývalým přátelům.
JACK: Pokud jde o mě, neviním ho, že se chce vyhýbat Paceymu Witterovi.
JEN: Kdy jsi vstoupil do klubu 'Nesnášíme Paceyho'?
JACK: Věděla jsi, že si Pacey od třinácti dělá srandu ze svýho bratra naznačováním, že je gay?
JEN: To je dost známá věc.
JACK: Pro mě ne, a zvlášť se mi nelíbí, když mě do těch svých vtípků zahrnuje.
JEN a ANDIE: COŽE UDĚLAL???
JACK: Jo, udělal to... Nevíte náhodou, jestli to, co o Dougovi říká, je pravda nebo ne?
JEN: Nikdy nebyl žádnej spolehlivej důkaz.
JACK: Takže Pacey ho obviňuje jen tak pro zábavu, je to tak? Myslí si, že je to ohromně vtipný. No, já se nesměju.
ANDIE: Uklidni se, Jacku. Jsem si jistá, že to tak nemyslel.
JEN: Pořád ho bráníš, po tom všem, co se stalo, jsi pořád na jeho straně.
ANDIE: Znáš mě, Jen. Mám prostě slabost pro ztracený případy.
Andie se podívá směrem k zátoce, směrem k Paceyho lodi v přístavu. Kamera udělá detail na loď a my tam vidíme Joey a Paceyho, kteří si povídají.
PACEY: Dala ti padáka? Proč?
JOEY: Protože jsem se rozhodla strávit léto s tebou místo toho, abych jí pomáhala, jako jsem to vždycky dělala. Myslí si, že jsem se stala nezodpovědnou, a myslí si, že máš na mě špatnej vliv.
PACEY: To ukazuje, kolik toho ví.
JOEY: Tolik na mě křičela, ani mi vůbec neřekla 'Vítej doma'. Co teď mám dělat, Pacey?
PACEY: Nedělej si s tím starosti, nepotřebuješ jejich pomoc.
JOEY: A co vejška? Rozhodně nemám dost peněz na školu a nevsadím všechno na to, že dostanu stípko.
PACEY: Klídek, postarám se o tebe. Pojď sem a posaď se, neviděl jsem tě celej den.
Pacey se jí pokusí políbit, ale Joey se na poslední chvíli odtáhne.
JOEY: Vlastně si myslím, že se potřebuje projít. Sama. Víš, popřemýšlet o pár věcech.
PACEY: Dobře, uvidíme se zejtra.
Joey odchází. Pacey se začne procházet po pláži, ale pak se zastaví. Spatří známého blonďáka stát před explorerem a dívat se přes zátoku.
PACEY: (šeptá) Je to teď nebo nikdy.
Pacey dojde k Dawsonovi, který si jeho příchodu nevšimne.
PACEY: Hezký fáro, D-Mane. Rodiče šli konečně do sebe, co?
DAWSON: Přišlo to vhod, Wittere.
PACEY: Takže ses měl přes léto asi fajn.
DAWSON: Jo, hodně práce. Čas trávenej se všemi mými přáteli.
PACEY: Se všemi ne.
DAWSON: Jak to vidím já, se všemi.
Dawson se otočí k Pacey tváří v tvář, ve tváři nemá zlost, spíše odpor.
PACEY: Nezeptáš se, jak jsem se v létě měl?
DAWSON: Ani ne. Jednu věc si vyjasněme, Pacey. Odteď můžeš dělat, cokoli chceš, bez toho, abys mi o tom dal vědět. Protože, abych ti řek pravdu, mě už to nezajímá. Teď, jestli mě omluvíš, mám se s někým v sedm setkat. Někdy nashle, Pacey.
PACEY: Jo, někdy nashle, D-Ma... Dawsone.
Dawson nasedne do svého exploreru a odjíždí. Pacey zůstává na pláži sám. Chvilku nakopává písek a pak odchází.
*****
Před Dawsonovým domem. Přicházejí Dawson a Anna. Anna si všimne žebříku u Dawsonova okna, který stále nebyl odstraněn.
ANNA: Mohl bys mi říct, proč ti do pokoje vede žebřík? Nemáš náhodou v plánu na dnešní večer ještě něco dalšího, že ne?
DAWSON: Jasně, že ne. Prostě já a mý kamarádi máme jednodušší přístup do mýho pokoje. Je tu od mých osmi let. Navzdory všemožným pokusům mýho otce se ho zbavit.
ANNA: Promiň. To jen, že většina kluků by to použila jako způsob, jak dostat holku do svýho pokoje bez toho, aby o tom věděli rodiče.
DAWSON: Neboj, takovej nejsem.
ANNA: Ne. Nejsi, že ne?
Anna se k němu přiblíží a pak se políbí.
ANNA: No, nashle zítra, Dawsone. Myslím, že cestu zpátky najdu sama.
DAWSON: Jo, nashle zítra.
Anna odchází. Dawson zamíří ke dveřím, ale ještě předtím se smutně zadívá na žebřík.
*****
Dům Jen. Jen a Henry se líbají na verandě.
HENRY: Sice bych v tomhle rád pokračoval celou noc, ale mí rodiče chtěli, abych s vrátil domů brzy a vyprávěl jim všechno o fotbalovým kempu.
JEN: Jo, a kromě toho si myslím, že nás babička špehuje.
Kamera se přesouvá na okno, kde vidíme zírající tvář babičky. Když babička spatří, že se na ní Jen a Henry dívají, rychle stáhne žaluzie.
JEN: No, uvidíme se zítra, Parkere.
Políbí se a Henry odchází. Jen jde dovnitř, kde babička mluví do telefonu.
BABIČKA: Jennifer, to je pro tebe.
JEN: Díky, babi... haló... TY!!!... j-jak jsi přišel k tomuhle číslu... řek ti Billy, kde... co chceš? Ne, já.... n-nechci tě vidět. Cože? Drž se od Henryho dál! H-haló...?
BABIČKA: Jennifer, kdo to byl? Dobrý bože, dítě, třeseš se jak osika. Co se děje?
Obejmou se, Jen se ve tváři zračí strach. Vypadá to, že se rozpláče.
JEN: (šeptá) Prosím, ať se to znovu nestane.
*****
Videopůjčovna. Pacey je za pultem, když přichází Anna. Pacey k ní rychle vzhlédne.
ANNA: Jéje, zapomněla jsem, že už tu Dawson nepracuje. A ty jsi?
PACEY: Pacey Witter k vašim službám, slečno...?
ANNA: Anna. Takže ty nejspíše budeš ten bývalý kamarád, mám pravdu?
PACEY: Jistojistě.
ANNA: No, právě jsem se vrátila ze schůzky s Dawsonem a vzpomněla jsem si, že jsem slíbila, že sem z motelu, kde bydlím, vrátím tyhle kazety.
PACEY: Měla jsi rande s Dawsonem Leerym? Promiň, ale vypadáš jako typ holky, co by měla zájem o někoho odvážnějšího a menšího hovňouse.
ANNA: Každému, co jeho jest.
Anna odchází a Pacey si povzdechne. Pak to ze sebe rychle setřese a mizí v zadní místnosti.
*****
Kuchyně u Leeryových. Dawson mluví s Mitchem o událostech toho dne.
DAWSON: Jen si myslím, že si na svý bedra bereš až moc zodpovědnosti, tati. Restaurace, obnova vztahu s mámou, fotbalovej trenér, teď zástupce ředitele, nemyslíš si, že je to trochu moc?
MITCH: Bude to snažší, až se vrátí ředitel Green, a kromě toho to vypadá, že si tvá matka šéfování v restauraci užívá. Když o tom přemýšlím, kdysi se jí ta představa nelíbila, teď se odtamtud nemůže hnout. A to není jediná věc, od který se nemůže hnout.
DAWSON: Tati, ne. Nechci slyšet detaily.
MITCH: No, jaký bylo rande?
DAWSON: Dobrý, skvělý, možná je to první krok k zapomenutí na...
Odmlčí se. Vypadá to, jako by ucítil něco ve vzduchu.
MITCH: Co je, synu? Děje se něco?
DAWSON: Promiň, jenom jsem něco ucítil, něco známýho. Myslím, že si bych si měl radši jít lehnout.
MITCH: No, dobrou noc, Dawsone. Uvidíme se zítra.
Dawson zamíří nahoru do svého pokoje. Většina spielbergovských plakátů je zpět, spolu s nějakými nespielbergovskými, jako je Šestý smysl a X-Meni. Také vidíme v rohu obraz, který mu dala teta Gwen.
Dawson jde ke skříni a otvírá dveře. Nevidíme, kdo tam je, ale Dawson zjistí, že jeho podezření bylo správné.
DAWSON: Měl jsem pocit, že tě tady najdu.
JOEY: Znáš mě, vždycky jsem měla problém s originalitou.
Vidíme, že ve skříni se skrývala Joey. Vstane a dojde k Dawsonovi.
JOEY: Víš, tentokrát jsem to vážně zvorala. Ha ha, měla bych odejít, asi nechceš slyšet, jak si stěžuju na svý problémy.
DAWSON: Joey, ty víš, že se mnou můžeš mluvit o čemkoli. Bez ohledu na to, co se mezi náma stalo, vždycky tě budu považovat za svou nejlepší kamarádku. Ta celá záležitost s Paceym mi to jen připomněla.
Joey se usměje a pak se s Dawsonem posadí na kraj postele.
JOEY: Bessie mě dneska vyhodila, protože jsem odjela na léto s Paceym a nezůstala, abych jí pomohla s motelem. Odmítla mi pomoc s penězma na vysokou, já-já prostě nevím co dělat.
DAWSON: Myslím, že mám nápad.
JOEY: Jakej?
DAWSON: Máma mi právě řekla, abych našel novou číšnici na místo Shelly, dlouhej příběh, zeptej se na to Jen. No, v každým případě mi řekla, abych našel někoho s praxí a vypadá to, že ty na to sedíš. Takže, co říkáš, Joey, jdeš do toho?
Joey vypadá uvytržení. Silně Dawsona obejme a začne se nadšeně smát.
JOEY: Mluvíš vážně? Můžu začít kdykoli?
DAWSON: Kdykoli. Ale mohla bys trochu povolit sevření, potřebuju svý žebra.
Joey tak učiní a odstoupí.
JOEY: Promiň. Ale díky, Dawsone. Nezdálo se, že by to Paceyho vůbec trápilo.
DAWSON: A tys očekávala, že bude jinej? Znáš ho, nelíbí se mu myšlenka, že by nějaká z jeho holek mohla dělat něco nezávisle. Vždycky to musí být on, kdo dává všechno do pořádku.
JOEY: To máš pravdu.
Velmi intenzívně si pohlédnou do očí, ale pak se Joey odvrátí a zamíří k oknu.
JOEY: Radši bych měla jít domů a prospat se. Zejtra bude pernej den.
Sleze po žebříku a jde k své loďce. Náhle uslyší z okna své jméno.
DAWSON: JOEY!! JOEY, POČKEJ!
Joey vzhlédne k oknu.
JOEY: Jo, Dawsone.
DAWSON: Vítej doma.
Joey se usměje. Po chvíli se otočí, nasedne do loďky a zamíří domů. Dawson, vyhlížející z okna, se také se usměje. Poprvé za dlouhou dobu.
Zatmívačka a závěrečné titulky.
Pokračování příště...
