Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Protože jsi tady

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Pokoj Joey a Audrey. Joey se vrací z přednášek.

JOEY: Audrey?

Nedostává odpověď. Jde ke skříni a otvírá ji

DAWSON: Ahoj.

Sedí tam Dawson, který k ní vzhlédne.

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Já, ehm... nevěděl jsem, kdy se vrátíš, tak jsem sem vlez oknem. Ironie, co?

JOEY: Jo.

Dawson se posadí na postel.

JOEY: Jak... jak ti...?

Dawson se na ní podívá.

JOEY: Ach, jasně. Zapomněla jsem, už máš tenhle tejden plný zuby otázky "jak ti je", co?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Já... já jsem se ztratil.

JOEY: Cože?

Joey spatří v jeho očích slzy.

DAWSON: Víš... mezi zlostí a smutkem je moc tenká hranice. Pacey, ehm, když jsi odjela, mluvil se mnou.

JOEY: Co říkal?

DAWSON: Že... že to nebyla má chyba. To, co se stalo tátovi a... že jsou tu lidi, kterým na mně záleží. A pak... mi majitel obchodu řek, že... že to poslední, co mu táta řek, bylo, že je na mě hrdej.

Joey se usměje.

JOEY: Dawsone, to je skvělý.

DAWSON: Ne, není. O to právě jde. To by znamenalo... že to nemělo co dělat se mnou... nebo s něčím jiným. Prostě se to stalo. Úplně bez důvodu. Zemřel a nemělo to žádnej důvod.

Joey položí své ruce na Dawsonovy a ten je tentokrát neodtáhne.

DAWSON: Když jsem si myslel, že se to stalo, protože se na mě zlobil, byl tu aspoň důvod. Teď... je pryč a to je celý. Žádný hledaní viníka. Žádná vina, který čelit. Je prostě pryč a já se cítím, jako by má část zemřela s ním.

Joey se mu podívá do oči a utře mu slzy z tváře.

JOEY: Já vím, čím procházíš, Dawsone. Bože, já vím, čím budeš procházet.

DAWSON: Přebolí to někdy, Joey?

Joey zavrtí hlavou.

DAWSON: Ale říkala jsi...

JOEY: Říkala jsem, že se to zlepší. Ale bolest z toho, že někdo, koho jsi miloval, takhle náhle odešel z tvýho života, nikdy nezmizí. Za dva roky se ti o něm může zdát a vzbudíš se třesoucí. Za pět let můžeš spatřit starou fotku a budeš chtít bejt na chvíli sám.

DAWSON: To nemůžu zvládnout.

JOEY: Nemusíš to zvládnout sám, Dawsone. Posledních pár let jsi byl tak silnej. Pomáhal jsi lidem, byl jsi tu, když tě potřebovali. Zvlášť já. Prosím tě, nech mě udělat totéž pro tebe.

Dawson sevře její ruku pevněji a přisune se blíž. Jejich oči se spojí, plné bolesti a citu.

DAWSON: Mohl bych tu dneska zůstat? Já jen... já fakt nechci bejt právě teď sám.

Joey přikývne.

*****

Noc. Dawson a Joey leží na jedné posteli, zatímco venku začne pršet. Oknem prosvěcuje tlumené světlo měsíce.

DAWSON: To sedí.

JOEY: Co?

DAWSON: Déšť. Je to shakespearovský. Smrt a zkáza vede k špatnýmu počasí.

Joey si opře hlavu o polštář a pohlédne Dawsonovi do očí.

DAWSON: Nejsem v pořádku. Konečně to říkám. Já... fakt nejsem v pořádku. A nemyslím si, že někdy zase budu v pořádku.

JOEY: Já vím, jak to teď hrozně vypadá, Dawsone. Ale jak jsem už řekla, zlepší se to. Jen potřebuješ čas.

DAWSON: Jen si přeju, aby tady bylo tlačítko na rychlý přehrávání a moh jsem tohleto všechno přeskočit, víš?

Joey se nakloní a obejme ho.

JOEY: Za pár měsíců se budeš cítit líp. Slibuju.

Stále se objímají. Pak se ozve Dawson.

DAWSON: Myslíš, že viděli jeden druhýho?

JOEY: Kdo?

DAWSON: Tvá máma a můj táta. Myslíš, že... tam na druhý straně... by mohli na sebe narazit?

Joey se usměje.

JOEY: Určitě.

DAWSON: Pravděpodobně se na tebe zeptá. Jak si vedeš, jak moc jsi dospěla. Pak, jak znám tátu, hned spustí, jak se stala z malý Josephiny krásná mladá žena. Pak se dostane k detailům z tvýho života.

JOEY: Doufám, že vynechá ty části, co vyvolávají rozpaky.

DAWSON: Je to Mitch Leery, pamatuješ? Žil pro ty části, co vyvolávají rozpaky.

Dawson se trochu usměje a pak si pohlédnou s Joey do očí.

DAWSON: Pak... pak si posteskne, jak mu chybí jeho rodina. Jeho žena, jeho syn a jeho malá dcerka.

JOEY: A ona začne brečet jako malá holka, když se zmíní, že jí pojmenovali po ní.

DAWSON: Jestli je ti tak podobná, jak si pamatuju, ach jo, rozpláče se.

JOEY: Myslíš, že je možný, že se na nás právě teď dívají?

Dawson se bezmyšlenkovitě přisune blíže k ní.

DAWSON: Rád bych si to myslel.

Pak ji Dawson políbí. Líbají se celou minutu, než se Dawson odtáhne.

DAWSON: Joey, omlouvám se. Já... asi sis myslela, že jsem se pokoušel...

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Já... já nepřemýšlel jsem... já...

JOEY: Dawsone! To je v pořádku. Opravdu.

Joey ho znovu chytne za ruku.

DAWSON: Ty ses neodtáhla.

Joey zavrtí hlavou. Dawson si povzdechne a pobaveně zavrtí svou.

DAWSON: Mám nejhorší načasovaní na světe, víš to? Strávil jsem celej rok v naději, že ke mě pořád cítíš to, co já k tobě. A když jsem konečně zjistil, že cítíš... je to v ten nejnevhodnější okamžik.

JOEY: Jak řek Pacey, jsme jako Romeo a Julie. Klasickej případ špatnýho načasovaní.

DAWSON: Počkej. Pacey tohle řek? Kdy? Můžu to dostat písemně?

Dawson si hluboce oddechne a nechá spadnout svou hlavu na polštář.

DAWSON: Nemůžu tomu uvěrit. Já... já se fakt citím líp.

JOEY: Tak si to užij, dokud to trvá, Dawsone. Zejtra ráno se to zase všechno vrátí.

DAWSON: Já vím. A to je důvod, proč si myslím, ze teď pro nás není správná doba.

JOEY: (trochu zklamaně) Já vím. Jak jsem řekla předtím, vím přesně, čím procházíš. A právě teď potřebuješ svý přátele mnohem víc, než potřebuješ vztah.

Na chvíli se oba odmlčí.

DAWSON: Joey, mohla bys mi prokázat laskavost?

JOEY: Jakou?

DAWSON: Mohla bys mě znovu obejmout? Cítím se tak ve větším bezpečí.

Joey se přivine k Dawsonovi a znovu ho obejme.

JOEY: Co takhle?

DAWSON: Říkal jsem 'žádnej vztah'... ale o hýčkání jsem se nezmínil. Chci říct, hýčkáni jako v deseti. A slibuju, že se o nic nepokusím.

JOEY: Věřím ti. Takovej ten 'sex na utišenou' je až příliš klišovitej. Dokonce i na tebe.

DAWSON: Nemůžu se dočkat výrazu tváře tvý spolubydlící, až nás takhle uvidí.

Zavřou oči.

JOEY: Dawsone?

DAWSON: Jo?

JOEY: Všechno bude v pořádku.

Dawson se usměje.

DAWSON: Myslím, že je mi fajn už teď.

JOEY: Jak to?

DAWSON: Jednoduše. Jsi tady.

A s tímto usnou.