Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série


401 - Návrat domů
(Pacey a Joey se vrací z prázdninové plavby po moři. Poprvé se vidí s partou v Aquakinu a nezbývá než se přivítat. Dawson udělá první krok. Joey sedí spolu s Jackem na lavičce a povídají si. O kus dál sedí Dawson s Jen.)
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj.
(Usmějí se na sebe. Jack je opouští a odchází k Jen.)
JOEY: Tak jak jde život?
DAWSON: Ehm, no …skvěle, skvěle. Fakt skvěle.
JOEY: Jaký byly prázdniny?
DAWSON: No, krátký, ale moc pěkný. A tvoje?
JOEY: Krátký a pěkný. Vypadáš dobře.
DAWSON: To ty taky.
JOEY: Dík.
(Najednou společně vyhrknou.)
DAWSON & JOEY: Za pár dní začne škola, jo.
DAWSON: No, rád jsem tě viděl.
JOEY (kývne hlavou): To já tebe taky.
DAWSON: Čau.
(Dawson se usměje a pak odejde. Joey vypadá zklamaně. Dawson zajde za roh, opře se o zídku a zhluboka dýchá.)

(Později se znovu potkají před Dawsonovým autem.)
DAWSON: Neodešla jsi?
JOEY: Ne. Uvažovala jsem.
DAWSON: Přeceňovaná činnost, řekl bych.
JOEY (ušklíbne se): Míříš domů?
DAWSON: Jo. Chceš svízt?
JOEY (kývne hlavou na souhlas): To bys byl hodný, Dawsone.
DAWSON: Tak pojď.

(Před Potterovic penziónem.)
JOEY: Tak? Pověz mi o svý nový zálibě ve focení, co jsi ji v sobě našel za mojí nepřítomnosti.
DAWSON: No, našel jsem ji o prázdninách. Nevěřil jsem, že mě to bude tolik bavit, ale… Tak je to pokaždý.
JOEY: Co myslíš?
DAWSON: Že si nevybereš, co budeš mít ráda.
JOEY (na schodech před motelem): Dawsone, moc mě to mrzí. Co se stalo v minulým roce a že jsem udělala to, co jsem musela. Já vím, jak to bylo těžký a jak těžký je to pro tebe asi ještě teď.
DAWSON: Hm. Nebylo to lehký. Představovat si, že jste spolu každej den, každou noc.
JOEY: Jseš jedinej, kdo se neodvážil položit tu velkou otázku.
DAWSON: Jsem taky jedinej, koho by odpověď mohla zabít.
JOEY: Počkej tu. (vejde do domu; vrací se s dárkem, který podává Dawsonovi.) Pro Tebe.
DAWSON: Dík. (rozbalí dárek a ironicky dodá) Teda, dostal jsem cihlu.
JOEY: To není jen cihla. Je přímo z Hemingwayova domu.
DAWSON: Vážně?
JOEY: Není to vtip. Vážně!
DAWSON: Víš přece, že se Hemingway zastřelil…
JOEY (skočí Dawsonovi do řeči): A kromě toho bych ti ji chtěla speciálně věnovat jako takový…
DAWSON (přeruší jí): Prosím, neříkej jako symbol…
JOEY: Jako metaforický předmět. Představující základ novýho... novýho přátelství.
DAWSON: No, to je jako přestříhávání stuhy v nový sámošce.
JOEY: Nech těch srandiček.
DAWSON: Ono totiž, Joey, bude potřeba víc než symbol, jestli chceme najít to, co jsme měli a já nevím, jestli to chci.
JOEY: Dobrá.
DAWSON: Budeme to muset vzít hezky zvolna.
JOEY: Jí vím.
(Joey mu bere papír z ruky a vydávají se každý svou cestou.)
JOEY: Ty, Dawsone, poslouchej mě dobře. Ta odpověď na otázku, co mě s ní bombardujou, nezabila by tě.

402 - Volný pád
(Dawson přišel Joey sdělit, že má Pacey problémy ve škole.)
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Nejdu nevhod?
JOEY: Hm, ne, samozřejmě že ne. Pojď dál.
DAWSON: Dobře. Tohle jsem ti chtěl vrátit, Joeyi.
JOEY: Děláš si legraci, ne?
DAWSON: Ne. Jen jsem procházel sbírku cédéček, abych vyřadil trapný relikty svýho mládí. No a našel jsem rvoje cédéčka od Calting Rose. Tak je vracím.
JOEY: Dawsone, půjčil sis je před třema rokama.
DAWSON: Jo, já vím a za to prodlení přijmi mou omluvu.
JOEY: Chceš? (nabízí mu nějaké pití)
DAWSON: Ne. Asi bych měl jít.
JOEY: Proč?
DAWSON: Protože mi do toho nic není.
JOEY: O co jde?
DAWSON: O Paceyho.
JOEY: Budeš se muset vyjádřit jasněji, Dawsone.
DAWSON: Řeknu ti jenom, promluv s Paceym. Dobře?
JOEY: A o čem?
DAWSON: O škole přece. Má potíže.
JOEY: O čem to tu mluvíš?
DAWSON: Dneska ve škole chyběl a jestli nemákne, tak brzy propadne. Nemůžu sice najít důvod, proč se o to starat, ale … šel jsem za tebou, protože jsi jediná, kdo mu může pomoct.
JOEY: Nic ve zlým, Dawsone, ale kdyby mu takhle teklo do bot, nemyslíš, že bych o tom věděla?
DAWSON: Ne, nemyslím.
JOEY: Proč?
DAWSON: Ty to nechápeš. Když někoho miluješ, chceš, aby se za tebe nemusel stydět, aby věděl, že zvládneš úplně všechno. A představa, že ho zklameš, je děsivá. Dobrou.

403 - Dva kavalíři z Capeside
(Diskuse ve třídě - učitel vykládá o hře Dva kavalíři z Verony a Joey je vyzvána, aby třídě sdělila svůj názor.)
JOEY: Je to o holce, co od sebe rozdělí dva kluky.
UČITEL: Přesně tak. Dva kluci a holka. A vůbec žádná pizzerie. (učitel se zasměje vlastnímu vtipu) A jak se vám ta hra líbila, slečno Potterová?
JOEY: Nebylo to realistické. Tedy, Valentin je divný, takový prkenný mladík a z Protea nespravedlivě udělali lumpa. Podle mě je to totiž v životě vždycky mnohem složitější.
DAWSON: Ha ha.
UČITEL: Pane Leery, tím smíchem jste chtěl vyjádřit svůj nesouhlas?
DAWSON: Ne, ne. Nic to neznamenalo.
UČITEL: Prosím, svěřte se nám.
DAWSON: No, ehm, podle mě to není o holce, co od sebe rozdělí dva kluky, ale spíš o přátelství těch dvou kluků.
JOEY: Které ale skončí, když se objeví ta holka.
DAWSON: Jeden toho druhýho zradí a podle mě ten Proteus je dost mizernej kamarád.
JOEY: Valentin taky za moc nestojí. Vždyť se tak strašně soustředí na svou čest, že si nevidí ani na špičku nosu.
DAWSON: Byl ochotnej udělat tu největší oběť. Vzdát se dívky, kterou miluje. Je to špatný?
JOEY: Myslím, že v těhle záležitostech není nic černobílý, Dawsone!
UČITEL: Drue?
DRUE: Tihle dva se do toho pustili s velkou vervou, ale pletou páté přes deváté. Víte, já bych si docela rád poslechl, jak o smyslu téhle hry povedou předem připravenou diskusi.
JOEY: Nepleť se do toho!
UČITEL: Podle mě je to opravdu výborný nápad. Ještě nikdy jsem nezažil, aby Shakespearova patrně nejhorší komedie vzbudila tolik vášně. A abychom to vylepšili, vy se do toho také zapojíte a pochlubíte se svým názorem. Vaši zítřejší živé debaty už se nemůžu dočkat.

(Školní chodba.)
DAWSON: Leeryovic palác nebo váš penzion?
JOEY: Dawsone, nevadí Ti to?
DAWSON: Místo toho probírání, jak je ta situace divná, bych se s ní vypořádal.
JOEY: Dobře. No, já musím do práce. Musíš přijít do jachtařskýho klubu.
DAWSON: Dobře. Dokážeš se tam soustředit?
JOEY: Jo. Ve čtvrtek tam vůbec nikdo nechodí. Až na dědulu, co si nenechá ujít naše žebírka.
DAWSON: To zní dobře. Uvidíme se.

(V jachtařském klubu, Dawson, Joey a Drue pracují na zadaném úkolu.)
JOEY: Já si jen myslím, že kdyby se Valentin a Proteus nějak dohodli, tak …
DAWSON: Hm…
JOEY: Co je?
DAWSON: Joey, tak zoufale se snažíme nemluvit o Paceym, že se z něj stal podtext týhle hry. Co kdybychom si to konečně vyříkali?
JOEY: Dobře, do toho.
DAWSON: S Paceym už kamarádit nebudu. Tečka. Všichni si myslí, že bychom se měli usmířit. To se ale nestane.
JOEY: No. Když už jsi s tím začal, tak proč ne?
DAWSON: Prostě to už nejde!
JOEY: Po deseti letech přátelství to už nepůjde?
DAWSON: Ne, po největší zradě mýho života to už nepůjde.
JOEY: Dawsone, já se tý zrady účastnila.
DAWSON: A omluvila ses za to. Ukázala jsi, že to, co se stalo, tě aspoň mrzí. Paceymu je to fuk, to nevadí. Ale k takovýmu člověku se nerozběnu s otevřenou náručí. A je načase, aby se s tou skutečností všichni smířili a posunuli se dál. Snad už budem mluvit bez narážek na něj. Zvládneme to.
JOEY: Jo, jasný. Hned jsem zpátky. (A odběhne k televizoru zjistit zprávy o počasí, protože venku je bouřka Pacey a Jen jsou na moři s Paceyho lodí.)
DAWSON: Já mizím. Kdybys chtěla pokračovat, zavolej!
JOEY: Dawsone, oni jsou na moři.
DAWSON: Kdo jako?
JOEY: Pacey s Jen si vyjeli na lodi.
DAWSON: Ach. Tak proto jsi nervózní. Proč jsi něco neřekla před hodinou?
JOEY: Před hodinou to nevypadalo tak strašně!
(Do místnosti vrazí Jack, jde pro Andie. Za ním přichází správce doků a informuje majitelku o stavu lodí. Nato se Joey ptá po Paceyho lodi. Nehlásí se. Pacey hledá zátoku, kde by bouřku přečkali.)

DAWSON: Jsou tam.
JOEY: A co s tím můžeme dělat?
DAWSON: Jet pro ně! Nevíš o lodi, kterou bych si mohl půjčit?
JOEY: No, paní Valentainová má náhradní klíče od všech jachet v klubu.
DRUE: Proto není špatné být se synáčkem paní Valentainový za dobře. Dok 41, Dawsone! Ať Vás ten dědek nevidí!

DAWSON: Zavolám hned, jak se něco dozvím.
JOEY: Dawsone, beze mě nikam nepojedeš!
DAWSON: Ty se mnou nemůžeš. Nebudem se o tom bavit!
JOEY: Mám tam kluka. Jakej máš důvod?
DAWSON: Zůstaň tu!
JOEY: Dawsone, nemůžeš do tohohle počasí vyrazit sám!
DAWSON: Joey!
JOEY: Koukni, já se tady nemůžu bát o vás oba!
DAWSON: Tak pojďme!
JOEY: Odvaž topící lano.

JOEY: Andie, Andie, jsi tam ještě? Andie? Stratili jsme je.
DAWSON: To nevadí. Už tam skoro jsme.
JOEY: Jak to poznáš? Nevidím na půl metru před sebe.
DAWSON: Věř mi.
JOEY: Támhle jsou!
DAWSON: Jsou to oni..
JOEY: Snad jsou v pořádku.
DAWSON: Zabočíme k nim a přivážeme lodi k sobě.
JOEY: Narazíme do nich!
JEN: Eh, narazili jsme!
PACEY: Jo, jsi v pořádku?
JEN: Jo, jsem! Proboha, to je snad on!
PACEY: To bude Dawson! Pojď!
JOEY: Pacey, Jen jste v pořádku?
JEN: Jo!!
DAWSON: Pacey, chyť to lano!
PACEY: Mám ho!
JOEY: Pojď sem, rychle. Pozor!
JEN: Zvládnu to!
JOEY: Vydrž!
PACEY: Ten skok si načasuj. Počkej, až přijde vlna a přeskoč k Dawsonovi. Chápeš?
JEN: Jo!
PACEY: Skoč!!
DAWSON: Teď ty! Pacey, skákej. Do toho! Tak Pacey skákej!
JOEY: Pacey, zbláznil ses?
PACEY: Já tu loď tady nenechám!
DAWSON: Tu bouřku nevydrží!
PACEY: Svou loď tu nenechám!
DAWSON: A já tu nenechám Tebe!
JOEY: Ach… (Dawson skočil na Paceyho loď)
PACEY: Dawsone, vypadni z mý lodi!
DAWSON: Já Ti to nedovolím!
PACEY: Běž!
DAWSON: Pacey!
PACEY: Vypadni z tý lodi!
DAWSON: Pacey, mě na Tobě záleží víc než na týhle lodi!
JOEY: Pacey!
(Oba přeskočí na Brooksovu loď.)

(Později Dawson sleduje Paceyho s Joey. Přijde k němu Mitch.)
MITCH: Nezdá se to spravedlivé, co?
DAWSON: Co jako?
MITCH: Zachránil jsi den a holku jsi stejně nezískal. Ale možná, jen možná, jsi získal něco důležitějšího.
DAWSON: Jak jsi na to přišel?
MITCH: Měl jsi tu chvíli. Ať tě život zavane kamkoli, můžeš si na ní ohlédnout a budeš vědět, že jsi udělal skvělou věc. To je něco, co všechny holky a všechny díky na světě nemůžou nahradit.

404 - Čas budoucí
Připravuje se...

405 - V rodinném stylu
Připravuje se...

406 - Nadějné vyhlídky
Připravuje se...

407 - Loučení s Andie
(Joey potřebuje doporučení na vysokou školu od člověka, který jí nejlépe zná.)
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Čau. Chceš pomoct? (A bere od Dawsona kbelík s barvami.)
DAWSON: Jo. Jo. Něco mi říká, že jsi sem nešla jen proto, abys mi pomohla s barvou. Uvědomila sis, že je špatný, že náš dluh u pana Brookse odpracovávám sám?
JOEY: Já i má práce v jachtařským klubu jsme ti moc zavázáni.
DAWSON: Ha, připíšu ti to na seznam.
(Dávájí věci do dodávky a...)
DAWSON: Ach, ehm... Teď už se mě zeptáš?
JOEY: Na co?
DAWSON: Máš prosebný výraz.
JOEY: To nemám!
DAWSON: A teď máš ten svůj prolhaný výraz.
JOEY: Koukni. Tady... máš.
DAWSON: Člověk, který tě zná nejlépe? Páni... páni!
JOEY: To už jsi říkal.
DAWSON: Jo, já... myslel, že podruhý to vyzní líp.
JOEY: Tak co myslíš?
DAWSON: Co myslíš ty?
JOEY: Chtěla bych, abys řekl ano. Napíšu ti to.
DAWSON: Jseš si jistá, že jsem ten pravej? A ví o tomhle Pacey?
JOEY: Ne. Jestli řekneš jo, dozví se to! Jsi ten pravej, Dawsone, fakt. Jsi jedinej, kdo zná můj prosebnej výraz. Jen po tobě chci, aby sis to rozmyslel, jo? A jestli to budeš chtít napsat, jsi vážně ten pravej.
DAWSON: Dobře.
(Joey se váhavě pousměje a odchází pryč)

(Joey sedí na molu před Potterovic penzionem, když za ni přijde Dawson.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Ahoj. Čteš věci na zítra do školy jako vždycky?
JOEY: Spíš na včerejšek. Chtěla jsem si to projít v klidu. Pan Couplet v pokoji číslo 3 si při koupání hlasitě zpívá.
DAWSON: He...
JOEY: Vedle mě je volno.
DAWSON: Ne, to je dobrý. Musím běžet. Já... (v ruce drží formulář, na který měl napsat posudek)
JOEY: (vstane z mola a dívá se na papír) No... buď dost rychle píšeš, což podle mě není pravda, nebo... mi neseš špatný zprávy.
DAWSON: Jen jsem... hodně jsem o tom... přemýšlel od chvíle, cos mi to dala a... napadá mě pořád stejná odpověď. Já nejsem člověk, co to má psát. Teď už ne.
JOEY: Udělals, co jsem chtěla. Přemýšlels o tom a... za to ti děkuji.
DAWSON: Promiň.
(Joey pokrčí rameny.)
DAWSON: Tak se měj. (Odchází z mola, přičemž tam stojí Pacey. Pokývne mu hlavou.) Pacey…
PACEY: Dawsone...
Poté se začnou Joey a Pacey mezi sebou dohadovat, zda mu Joey chtěla o tom posudku vůbec říct.

(Setkání před Leeriovic restaurací, kam Andie všechny kamarády pozvala na večeři před svým odjezdem z Capeside.)
JOEY: Dawsone? Na to, že jdeš obsluhovat, ses oblík hezky.
DAWSON: Jo? Dík.
JOEY: Máma tě dnes večer potřebuje?
DAWSON: Ne. Jsem tady jako zákazník. Jdu s Andie na večeři.
JOEY: To je divný, já taky večeřím s Andie.
DAWSON: Vážně?
JACK: Ahoj.
DAWSON: Nech mě hádat. Večeře s Andie?
JACK: Jo. Jak to víš?
(A všichni tři vchází do restaurace.)
(Po večeři na molu.)
DAWSON: Věděl jsem, že tě tu najdu.
JOEY: Myslela jsem, že už mě neznáš, Dawsone.
DAWSON: Hmm... O tom, že tě dobře znám, jsem nikdy nepochyboval. Jen jsem se bál, co by se stalo, kdybych to dal všechno na papír. Předtím jsi mi řekla, že když se rozhodnu ti posudek napsat, budu na to ten pravej člověk. Jestli ta nabídka pořád platí, rád bych to pro tebe udělal.
JOEY (usměje se): Taky bych byla ráda. Díky.
DAWSON (dívá se stranou, kde si povídají Pacey a Andie): To rád vidím.
JOEY: Aspoň se mají čeho chytit.
DAWSON: A... co kdyby jsi šla se mnou dovnitř a s něčím mi pomohla, Joey?
(Společně odchází.)

408 - Neobvyklí podezřelí
(Ve školním bazénu se objevila jachta ředitele školy s jeho psem na palubě, což způsobilo rozruch na chodbách. Všichni přítomní studenti se shlukli u bazénu.)
JOEY: To se jen tak nevidí.
MITCH LEERY: He ... Co to sakra je?
ŘEDITEL: To je má loď a můj pes!
DAWSON: Mělo to napadnout mě!
JOEY: Dawsone, i když všichni uznáváme tvůj talent na podobný vtípky, tak tohle bys nezvládl ani ty.

(Joey přišla k Dawsonovi do pokoje v momentě, kdy Dawson a Pacey uklízí použité barvy do pytle na odpadky.)
JOEY: Nastal čas vysvětlování.
(V tom se ozývá Jack z okna.)
JACK: Je to fuška vlízt sem bez toho žebříku. Jé, Joey? (Joey mu s úsměvem zamává.) Co tu dělá, kluci? Myslel jsem, že to uděláme sami.
JOEY: Je to jasný! To vy tři! Udělali jste to. Vy jste dali tu loď do bazénu, že jo?
PACEY: Uklidni se na chvilku. Nemá cenu dospět ukvapeně ke zbrklejm závěrům.
JACK: My to... rozhodně neudělali.
DAWSON: My přece máme neprůstřelný alibi.
PACEY: Navíc my víme, že to byl Drue.
DAWSON: Na druhý straně, kdybychom to chtěli udělat my tři, tak by Jack mohl doběhnout k Peskinům chvilku po tom, co byl s Drueem v železářství. Měl by čas nechat barvu, co si náhodou vzal domů, i Chestra přivázanýho ke stromu s dostatkem vody a krmení na předem smluveným místě. Já se mohl dostat do tý loděnice někdy kolem půl druhý, kdy mi Drue vrátil ty klíče a před půl čtvrtou, kdy sem se musel vrátit k panu Brooksovi. Pacey by mi prozradil ten kód. A já bych s pomocí tátova auta odvezl přívěs lodí na předem smluvený místo, kde předtím byl Jack..Tam bych loď s autem nechal u Chestra a u barev. Pak by Pacey Druea poprosil, ať ho vyhodí někde poblíž toho smluvenýho místa. A až by na to místo dorazil, Pacey by všechny ty potřeby dal dohromady a celý náš výtvor odvezl do bazénu v tělocvičně.A bylo by to. A do jedenácti bychom byli hotoví. A vůbec nikdo by nic netušil. Samozřejmě je to hypotéza.
PACEY: Jasný. Pravdou je, že Drue Valentine je, vždycky byl a bude jedinej viník tohohle strašnýho činu.
JACK: A pokud jde o mě, jsem rád, že konečně dostal, co si už tak hrozně dlouho zasloužil.
JOEY: Karma.
DAWSON: Přesně tak.

409 - Polibek a výstřel
Žádná DJo scéna, ale žárlivý pohled Joey při pohledu na polibek Dawsona a Gretchen stál za to.

410 - Soběstačnost
(Joey sedí v Dawsonově pokoji, kouká zamyšleně z okna a čeká na něj.)
DAWSON: Čau.
JOEY: Čau, Dawsone! Máma říkala, že za chvíli přijdeš, tak tu čekám. Nevadí?
DAWSON: Nevadí.
JOEY: Přinesla jsem ti ty cédéčka Scauting Crows.
DAWSON: Joey, jsou tvoje.
JOEY: Já vím... já... můžem si je pořád vzájemně předávat, kdykoliv spolu budeme chtít mluvit.
DAWSON: Dobře. Hmm... O čem chceš mluvit?
JOEY: Víš, to odpoledne na hodině literatury jsem lhala. Nebylo to dobrý. Ehm... test jsem naprosto zvrtala. Víš, Bessie s Bodiem jsou pryč a ubytovala se u nás jedna rodinka. Musela jsem jim připravit pokoje, pak jsem obstarala Alexandra. Chtěla jsem se šprtat celou noc, ale usnula jsem. U sedmý kapitoly Fazolového pole.
DAWSON: He, he…. (směje se během Joeyina vyprávění)
JOEY: Nesměj se. Je to tragický.
DAWSON: Když dostaneš dvojku, tak zemřeš?
JOEY: V podstatě jo!
DAWSON: No... jak ses do tý situace dostala? Nebyl u tebe Pacey?
JOEY: Byl.
DAWSON: Nepomoh ti?
JOEY: Nedovolila jsem mu to.
DAWSON: Mělas mu to ale dovolit. Vždyť Pacey to přece s dětma umí. Hlavně proto, že on sám je dítě. Myslím to v dobrym. Ehm … tumáš, rozbal si dárek.
JOEY: Dawsone, to jsi neměl. Já pro tebe nic nemám. Ještě nejsou Vánoce.
DAWSON: Já vím. Rozbal to.
JOEY (kouká na dárek, v krabici se skrývá jejich černobílá zarámovaná fotka, jak stojí v obětí před vánočním stromkem): To je krásný!
DAWSON: Jo, začíná mi to jít.
JOEY: Ne, to jsem nemyslela. Já... myslela...
DAWSON: Já vím, co jsi myslela... (hledí si upřeně do očí)
JOEY (se slzami v očích): Oslava byla skvělá.
DAWSON: Hm... jo. Měla chvilky.
JOEY: Třeba ty a Gretchen?
DAWSON: Ou … no, tu k nim nepočítám. To byla jenom vánoční tradice.
JOEY: A... co z toho? Jste kámoši nebo... ?
DAWSON: Jo, kámoši. Co jinýho?
JOEY: Dawsone, vy jste se líbali!
DAWSON: Prosim tebe! Zkušený jednadvacetiletý holky z vysoký se do ujetých čtvrťáků moc nezamilovávaj.
JOEY: Takže ty o ni nemáš zájem?
DAWSON: I kdybych měl, ona o mě zájem nemá. Proč ničit kamarádství?
JOEY: Vždycky to ale tak skončit nemusí. Podívej my. Po všech událostech jsme kámoši. Kdybychom nebyli, tak bys mi... tak bys mi nedal tohle to. A já bych ti tu neříkala, abys udělal to, co ti vždycky radí tvoje srdce. Fakt je ten, že vážně by se Gretchen měla, kdyby měla někoho jako jsi ty. (má slzy na krajíčku)
(Dawson se jen usměje. Joey vstane z postele, dojde k němu a políbí ho na čelo.)
JOEY: Děkuju. (A odchází z pokoje.)

411 - Dawson a Tao
Žádná DJo scéna.

412 - Nepovedené narozeniny
(Po té, co Joey a Pacey přistihli vášnivě se líbají Dawsona a Gretchen, se Joey Dawson a Joey se setkají ve Witterovic kuchyni.)
DAWSON: Joey, hele, ehm... ha... koukni. Fakt... fakt mě mrzí, že jste to museli zjistit zrovna takhle.
JOEY: A jak je to s váma?
DAWSON: No, tohle... ha... mělo být naše první společný rande.
JOEY: Chodíte spolu?
DAWSON: Hmm... ještě jsme si to neujasnili.
JOEY: Ale je to vztah?
DAWSON: Nevím. Koukni... já...
JOEY: A mám ho … (kouká se směrem ke dveřím, kde se najednou objevila Gretchen). Promiň. (A odchází z kuchyně.)

JOEY: Mimochodem, Dawsone, upřímně mě zrovna teď vůbec nezajímá, jestli jste s Gretchen pár, jestli spolu chodíte, nebo jestli máte vztah nebo se jen občas ošaháváte. Utečte si klidně do Vegas a vemte se. Mně je to totiž úplně jedno. Mám svý starosti.
DAWSON: No dobře. Protože já vůbec netuším, jestli spolu chodíme, nebo jsme pár, nebo máme vztah. Nechce mi to říct. A když to chci zjistit, tak dostane strach.
JOEY: Takoví už jsou Witterové, Dawsone. Ve vztazích svý city tají a slabiny ještě víc! Nedělají to, protože jim na tobě nezáleží, ale proto, že jim záleží hrozně moc a... no... dobrá zpráva je, že nakonec ti pravdu vždycky řeknou. Bohužel často až potom, cos ignoroval náznaky toho, jak se trápí.
DAWSON: Joey, nemůžeš za to, že Paceyho nevzali na vysokou.
JOEY: Já vím, jen můžu za to, že si myslí, že mě zklamal, protože jsem mu tvrdila, že se tam dostane.
DAWSON: Ha, ha... To jste vy, Potterovi. Vždycky lidem věříte mnohem víc, než oni sami sobě.
JOEY: Možná bychom se měli vrátit. Myslím, že ho stejně nenajdeme. (podívají se smutně na sebe)

413 - Beznaděj
Žádná DJo scéna.

414 - Zimní pohádka
Připravuje se.

415 – Čtyři příběhy
(Dawsona a Joey se setkají před Rialtem.)
JOEY: Dawsone?
DAWSON: Joey?
JOEY: Co tady děláš?
DAWSON: No... já... asi jsem chtěl splynout s davem. A co ty tady?
JOEY: Mám ten samej důvod. Je mi moc líto, co se stalo.
DAWSON: Jo, díky. Ty poslední dva dny byly dost neuvěřitelný. Jak bylo na lyžích?
JOEY: Jo... znáš to. Prima.
DAWSON: No... a uniklo mi něco?
JOEY: Ehmm... Jen si narazila nohu.
DAWSON: No, jak říkával Brooks, dám to vědět médiím. A co ty a Pacey?
JOEY: Jo, v pohodě. Všechno bylo fajn.
DAWSON: Dobře. Fajn. Jo. Nezajdem? (Ukazuje na vchod do kina.)
JOEY: Dawsone?
DAWSON: No? Co?
JOEY: Vlastně nic.
DAWSON: Ne, co si chtěla říct?
JOEY: Nezajdem někam, kde si můžem promluvit?
DAWSON: Jo. Dobrej nápad.
JOEY: Tak fajn. Odchází od kina do restaurace.

DAWSON: Chceš něco slyšet? Sice to není žádný tajemství, ale ještě o tom nikdo neví.
JOEY: Jasně.
DAWSON: Brooks na mě napsal závěť.
JOEY (překvapeně): Vážně?
DAWSON: Ehm...
JOEY: Znamená to, že...
DAWSON: ...mi nechal peníze. Jo.
JOEY: Žertuješ?
DAWSON: Míň by to snad už nešlo.
JOEY: Co s nima uděláš?
DAWSON: Zřejmě musím udělat něco velkýho. Ustanovení závěti zní: Pane Leery, toto jsou peníze, se kterými lze dosáhnout snů. Tak je nerozházejte na ženský ani na alkohol. Pokud to uděláte, ať jsou to ženy i alkohol vašich snů.
JOEY: Máš volnou ruku.
DAWSON: No, zřejmě tím asi zaplatím celý školný.
JOEY: Nebo natoč film.
DAWSON: Jo, nebo. Je to divný přemejšlet, jak utratit tolik peněz. Kdybych vyhrál v loterii, bylo by to jiný...
JOEY: Jo, to chápu. (Napije se z hrnku, přičemž Dawson se na ni upřeně dívá.) Co je?
DAWSON: Jsi nějaká jiná.
JOEY: Fakt?
DAWSON: Jo, a … jinak vypadáš. Nezměnila jsi účes nebo...?
JOEY: Ne-e... ne... (vrtí hlavou)
DAWSON: Nechci říct jinak a hůř, spíš jinak... a líp.
JOEY: Nepůjdem už? (Netrpělivě sbalí věci a odchází.)
(Sedí v parku u vody na jejich houpačkách.)
JOEY: Když jsme tady byli naposled...
DAWSON: To byla dost jiná situace.
JOEY: A to jsme mysleli, že to máme těžký.
DAWSON (směje se): No jo. Co jsme mohli vědět?
JOEY: Jo.
DAWSON: Ha ha ha.
JOEY: Dawsone, je mi to fakt líto.
DAWSON: Joe, to je dobrý. Už jsem si …už jsem si to v sobě probral ze všech stran.
JOEY: Ne, to teď nemyslím. O víkendu jsem měla bejt s tebou.
DAWSON: Nic se neděje. Prosím, zapomeň na to a nestrachuj se.
JOEY: Dawsone! Celý ty dny musely bejt peklo. Měla jsem tady bejt a pomoct ti, jako jsi ty pomohl mě. Kde jsem byla? Udělala jsem pár velkejch a vážnejch rozhodnutí. Někdy mám ale pocit, že se jednou probudím a dojde mi, že nejdůležitější je přátelství. A jestli jsem v tomhle selhala, tak... Co to znamená?
DAWSON: Joey, nejsi špatná kámoška. Už to neříkám často, ale jsi moje nejlepší. Vždycky jsi byla. Ať budeš kdekoli, ať tě život zavede kamkoli a ať budeš s kýmkoli...
JOEY: ...vždycky máš kousek mýho srdce.
DAWSON: Tak něco.
JOEY: Jo. (Přitakává s úsměvem.)
DAWSON: Nemusí bejt moc velkej, jen...
JOEY: Ne, ne... to ne, velkej ne.
DAWSON: ...jen tak...
JOEY: ...akorát...
DAWSON: ...malinkatej...
(Odchází z parku, postrkují se, projdou kolem smečky psů, koupí si kávu a přichází opět k Rialtu.)

DAWSON: No, tak asi... dobrou noc.
JOEY: Zní to hloupě, ale díky za hezkej večer.
DAWSON: Jo, musíme to zopakovat.
JOEY: Jo. Dobrou.
DAWSON: Dobrou, Jo.
(Joey se obrátí k odchodu. Za moment se otočí a... téměř současně se osloví.)
JOEY: Dawsone?
DAWSON: Joey? Eh … Ty první.
JOEY: Ne. Začni ty.
DAWSON: Ehm... stalo se na lyžích snad něco?
JOEY (nervózně): Co myslíš?
DAWSON: No, já... měl jsem pocit. Takovej naprosto jistej pocit, že se něco stalo. Byl to jenom pocit, a nemusíš mi odpovídat, jestli nechceš, ale...
JOEY: Na co se mě ptáš?
DAWSON: Ptám se, jestli si se vyspala s Paceym.
JOEY: Ehm … to je dost osobní, není?
DAWSON: Eh … Jo. Je to dost osobní.
JOEY: No, a co kdybych se zeptala já, jestli jsi spal s Gretchen?
DAWSON: Řekl bych: Ne. Ale máš pravdu, je to osobní a nic mi po tom není. Já... neměl jsem. Promiň.
JOEY: Dobrý. (Hledí do země.)
DAWSON: Já... Jo, já jsem jenom chtěl, víš, abys to věděla, že já už netrvám na ničem, co jsem kdysi... ti kdysi možná řek. Teda, chci říct... ha, chci, aby sis žila po svym a byla šťastná a vůbec si všechno užívala. A vím... vím, že občas člověk něco slíbí a myslí to vážně, ale pak se do toho zamotá a... nějak to nejde dodržet.
JOEY: Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že se tu mi dva budeme takhle bavit, tak bych ho měla za pěknýho blázna. Prostě to najednou není přesně tak, jak jsem si to původně kdysi představovala. Kdyby ses mě před pár lety zeptal, s kým jednou budu mít poprvý sex, bez jedinýho zaváhání bych odpověděla: S Dawsonem Leerym, jen s ním. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by to tak nemuselo být. Ehm … a s Paceym už vůbec ne.
DAWSON: Takže co mi říkáš?
JOEY: Ne. Já jsem s Paceym nespala.
DAWSON: Ne. Heh … ou… hmm … Á, promiň, slyšela jsi výdech úlevy. He, já... ehm...
JOEY: No, takže dobrou.
DAWSON: Dobrou, Joey. Eh …
(Joey odchází domů.)

416 – Milosrdné lži
(Joey právě domlouvá Drueovi, který pravděpodobně zmanipuloval výsledky hlasování o nejlepší pár do školní ročenky za rok 2001. Vyhráli Dawson a Joey.)
JOEY: … Takže ti doporučuju, abys to ….
DRUE: Podívej, tvůj kámoš!
DAWSON: Čau. Můžu se k tomu šikanování přidat?
DRUE: Kdo mu to poví?
DAWSON: Myslíš ten tvůj poslední vtípek, Drue? Už o tom vím.
DRUE: A?
DAWSON: Celkem vtipný.
JOEY: Tobě to přijde vtipný?
DAWSON: To víš, že je to vtipný. Vždyť je to absurdní. Jak můžou bejt kámoši mileneckým párem?
DRUE: Už zase to slovo, kámoši!
DAWSON: Jen si z nás dělá šašky, Jo. Přijdeme pozdě na hodinu.
DRUE: Tak zatím.
JOEY: Fajn. (Drue odchází a Dawson a Joey jdou do třídy.)

(Joey přichází do školy, ve třídě sedí Dawson u počítače a připravuje obrázek Paceyho a Joeydo školní ročenky.)
JOEY: Tohle je nejpodivnější místo, kde sis se mnou kdy dal sraz.
DAWSON: Jo. Rozhod jsem se, že tady zasáhnu, aby na správným místě byli správný lidi. Nevěříš mi?
JOEY: Oba víme, že školní ročenka je nepříjemná a ostudná ztráta času.
DAWSON: Každý je nakonec odhalen. (Odjede na pojízdné židli ke kávovaru) Ehm, nechceš si dát kafe?
JOEY: Ty piješ černý kafe?
DAWSON: No jo. Jo, piju. Nechutná mi, ale piju ho. Každej musí mít aspoň jednu neřest, ne?
JOEY: Hodně toho o sobě nevíme. Takhle to ale nebejvalo. Jako že… dřív jsme si dokázali říct všechno.
DAWSON: Jo. Nevím ale, jestli to bylo správný.
JOEY: To bych od Dawsona Leeryho nikdy nečekala.
DAWSON: Ale tím se dostávám k další věci, kterou ti chci říct. Chci se omluvit.
JOEY: Za co?
DAWSON: Za tu osobní otázku, co jsem Ti položil před několika týdny. Nikdy jsem se tě na to neměl ptát. Já ani… nevím, proč jsem se zeptal, bude to asi nějakej můj masochismus. A nejspíš taky… prostě sabotuje můj vznikající vztah s Gretchen.
JOEY: Myslíš, že ten vztah nějak sabotuješ?
DAWSON: To že o tobě mluvím každý dvě sekundy, není dobrý. Já prostě… mám takovou hrůzu, že zopakuju stejný chyby každou minutu, co jsem s ní, v hlavě svádím neustálej boj. Ptám se, jestli je na mě ten zmatek znát nebo jestli působím vyrovnaně. Jestli mám u holek štěstí.
JOEY: Ale ty máš u holek štěstí.
DAWSON: U tebe jsem ho neměl. (Na chvilku se oba odmlčí, Joey sklopí zrak.) No, nic.
JOEY (pohlédne na monitor): Hlasování čtvrťáků?
DAWSON: Napadlo mě, že Drue připomíná ty ubohý záporňáky z filmů o Batmanovi. Zlo, který dlouho nevydrží. (Joey se zasměje, přičemž Dawson pokračuje dál) Nadřel se ovlivněním těch výsledků a potom odešel z redakce dřív než svý plány realizoval.
JOEY: Takže ses nabídnul, že redakci vypomůžeš.
DAWSON: Jo. Chci to dotáhnout do konce, víš. Kvůli budoucím generacím. O našem čtvrtým ročníku se prostě bude psát pravdivě. (A do ročenky umisťuje fotku Paceyho a Joey jako páru ročníku.)

417 – Newyorský čas
Žádná DJo scéna.

418 – Přijatí a odmítnutí
(Přichází rozhodnutí o přijetí na vysoké školy. Ve školní jídelně potká Jen Joey, když jí právě spolužák přinese vzkaz od výchovné poradkyně.)
JOEY: Joey Potterová, dostavte se …. (A pokračujeme monologem Dawsona.)
DAWSON: …. k výchovné poradkyni. Máte zavolat domů.
JACK (sedí vedle předčítajícího Dawsona): Myslím, že je to znamení.
DAWSON: A?
JACK: Jo. Byl by snad nějakej jinej důvod, proč slušňáka Dawsona Leeryho tahat z hodiny? Podle mě není.

(Joey už stojí u pultu u sekretářky výchovné poradkyně, když dovnitř přijde Dawson.)
DAWSON: Teda! To je náhoda.
JOEY: Snad šťastná.
SEKRETÁŘKA: Už aby byl duben za námi. Rodiče by vám měli dovolit si dopisy za škol otevřít a neměli by vás takhle mořit. Ven se volá přes devítku.
DAWSON: Ehm, no… už je to asi tady. Rozhodující chvíle. Zlom vaz.
JOEY: Ty taky.
(Oba současně vyťukávají čísla domů.)
DAWSON: Mami, ahoj. … Jo, proto volám. … Newyorská filmová škola?
JOEY: Ahoj Bessie. Je fajn, že jsi zavolala. Už to přišlo? Ne, až domů to nevydržím. Přečti mi to hned!
DAWSON: Můžeš to přečíst znovu? Nepochopil jsem to.
JOEY: To není možný! Fakt to píšou? Pane bože! (Usmívá se a šťastně pokyvuje hlavou.)
DAWSON: Jo, ne … slyšel, jo. … Chápu. … Dobře. Už musím. (Smutně pokládá telefon.)

(Dawson a Joey jdou spolu po chodbě od výchovné poradkyně.)
JOEY: Jseš si jistej, že ti nemůžu pomoct?
DAWSON: Přestaň. Jsem v pohodě.
JOEY: Kdyby to bylo naopak, tak přesně vím, jak by mi bylo.
DAWSON: Jó, měla bys radost kvůli mně, jako já kvůli tobě.
PACEY: Tak co se děje? Vidím, že tu bloudí nějaká zvláštní energie.
DAWSON: Nechám jí, ať ti řekne tu dobrou zprávu. Musím se vrátit.
PACEY: O co tu jde?
JOEY: Oba jsme teď volali domů. A zatímco on zjistil, že v New Yorku…ho odmítli, já zjistila, že mě vzali na Worthington.
PACEY: Worthington! Joey jsi tam! Gratuluju. To je úžasná zpráva. (Chytí Joey do náručí a točí se sní na školní chodbě.)
PACEY: No tak, raduj se už! Slyšelas mě? Nemusíš se cítit zkroušeně!
JOEY: No, je to tak divný, teda takový věci se mi přeci nestávaj.
PACEY: Tak pojď! A táhne ji za ruku po chodbě směrem ke dveřím.
JOEY: Kam jdeme? Mám šestou hodinu.
PACEY: Nechci urazit hodinu dějepisu, ale dnešek je o tvý budoucnosti. Ty tomu dopisu neuvěříš, dokud si ho nepřečteš.
JOEY: Pacey, ale já nemůžu jít za školu!
PACEY: Proč? Nevzali by Tě na vejšku? Nech toho!

(Joey dostává druhý dopis z Worthingtonu. Má zaplatit školné, na které bohužel nemají. Uslzená přijíždí s Bessie domů ze školy, kde zjistila, že nedostane ani vyšší stipendium. Bessie chce tudíž zrušit chystané grilování, což ji Joey zakáže.)
DAWSON: Tady jsi cizinko. Bál jsem se, že nepřijdeš na oslavu.
JOEY: Ani nápad.
DAWSON: Nóó?
BESSIE: Čau Dawsone!
DAWSON: Čau Bessie!
BESSIE: Co kdybys mi to dal? Stejně musím ještě jít dovnitř. (A natahuje ruce po krabici, co donesl Dawson.)
DAWSON: Jo, díky.
JOEY: Kde jsou všichni?
DAWSON: Jsou vzadu. Gretchen se nechala zatáhnout do bitvy o New York. Taky bych se zapojil, ale se mnou New York nechce mít nic společnýho. (Joey nervózně přešlápne a nuceně se usměje. Dawson na obranu pokračuje.) Joey, to byla ponižující poznámka. Pořád to děláš.
JOEY: Co dělám?
DAWSON: Chováš se ke mně divně. Nemáš, proč bejt nešťastná.
JOEY: Já vím. Ehm…
DAWSON: Co slečna Watsonová? Nějaký komplikace?
JOEY: Ehm, o nic nešlo. Bylo to skvělý. Půjdu zjistit, jestli nepotřebujou pomoct, a pak za váma přijdu.
DAWSON: Jasně. (Joey odchází k domu a Dawson se za ni zaraženě dívá.)

(Celá parta sedí u Potterovic penziónu a baví se o přijetí na vysokou. Leeryovi přináší Dawsonovi další obálku z USC. Ten ji otevře a čte, že ho přijali. V tom okamžiku se Joey smutně otočí od stolu a rychle odchází do domu. Nejprve Dawsonovi gratuluje Gretchen, potom rodiče, nakonec Pacey.)
DAWSON: Kde je Joey? (Joey sedí na židli uvnitř domu a pláče. V tom Dawson otevře dveře.) Jsi v pohodě?
JOEY: Ehm… jo ... blahopřeju.
DAWSON: Blahopřeješ? Joey, co ti je?
JOEY: Ehm, to nic. Jsem v pohodě.
DAWSON: Joey, mě to říct můžeš.
JOEY: Dawsone, teď oslavujeme. Dostal ses na USC. To jsi vždycky chtěl.
DAWSON: A na Worthington jsi vždycky zase chtěla ty. Tak proč mi neřekneš, co se stalo? Ty ses tam nedostala?
JOEY: Nedali mi peníze. Teda nedali mi jich dost. Dostala jsem sice sociální stípko, ale i se všema těma podporama po mě chtějí patnáct tisíc dolarů.
DAWSON: Patnáct tisíc?
JOEY: Myslí si, že tolik může Bessie přispět, což nemůže, takže …
DAWSON: Joey, musí to jít nějak obejít. Jsou to jenom peníze. Musíš dosáhnout cíle, na kterej ses tak nadřela!
JOEY (plačtivě): Ty to říkáš, jako by to bylo nějaký snadný řešení.
DAWSON: Musí bejt!
JOEY: Není. Před podáním přihlášky jsem to zkoumala a dostat od nich sociální stípko je pro mě stejně důležitý jako bejt přijata. A to se nestalo. Nestalo.
DAWSON: Hmm … hmm … Worthington je to, co chceš?
JOEY (zavrtí hlavou): Na tom nezáleží, Dawsone.
DAWSON: Jo nebo ne?
JOEY: Jo. (Dawson si k ní přisedne.)
DAWSON: Dám ri Brooksovy peníze.
JOEY: Dawsone, ty jsi se zbláznil! Nemůžu …
DAWSON: Aspoň… aspoň tolik, abys mohla jít na školu. Já vím, že to zní bláznivě …
JOEY: Je to víc než bláznivý. Teda já to oceňuju, ale … pan Brooks Ti ty peníze dal z jistýho důvodu a jistě …
DAWSON: Dal mi je, abych udělal něco úžasnýho. A když ti je dám, tak to udělám. Hele, vím, že řekneš ne a to je v pohodě, ale neříkej ne, dokud se nad tím aspoň nezamyslíš. Joey, mluvíme o tvý budoucnosti. Vem si na to tolik času, kolik potřebuješ, ale slib mi, že o tom budeš přemejšlet. (A s tímto odejde z místnosti.)

(U Dawsona v pokoji. Joey si prohlíží fotky přátel na stěnách jeho pokoje.)
DAWSON: Nemám žádný fotky nás. Něco s tím udělám.
JOEY: Jo. Já nad tím přemýšlela, opravdu.
DAWSON: A verdikt zní?
JOEY: Nikdy bych ti to nemohla splatit.
DAWSON: Nemusela bys.
JOEY: Dawsone, musela! A tolik peněz si od tebe vzít nemůžu, i kdyby to byly stovky a ne tisíce, tak … když to řeknu, zní to jako …
DAWSON (skočí jí do řeči): … bys ničila přátelství?
JOEY: Ano.
DAWSON: Joey, když přežilo tohleto léto, přežije všechno.
JOEY: Tohle ne! Nemůžu to udělat! (A je na odchodu.)
DAWSON (potichu pro sebe): Nemůžu to udělat. (Potom zvýší hlas) Joey, přestaň! Počkej! Já vím, co pro tebe to přijetí znamená, nezahoď tu příležitost.
JOEY: Dawsone, je to prostě moc. Dokážeš to pochopit?
DAWSON: Ne. Nedokážu pochopit, proč mi nedovolíš, ať ti pomůžu, Joey! Asi jsem naivní, ale vždycky jsme tu byli jeden pro druhýho.
JOEY: Tohle je jiný.
DAWSON: Jaký? Joey, viděl jsem Tě projít spoustou bolesti. Předtím než Vám máma onemocněla a táta …
JOEY: Nedělej to. Nelituj mě tu, Dawsone.
DAWSON: Nelituju, proto to nedělám, Jo. Všechnu tu bolest, kterou jsem tě viděl procházet, jsem nemoh zmírnit. Tohle vyřešit můžu. Jen mi to, prosím tě, dovol.
JOEY: Nemůžu.
DAWSON: A ty o tom nepopřemýšlíš?
JOEY: Udělala jsem to. Dovol mi poděkovat a jít. (A odchází z pokoje.)

(Opět u Dawsona v pokoji.)
DAWSON: Jak dlouho už tu stojíš?
JOEY: Chvilku.
DAWSON: Ehm … Z tvýho výrazu soudím, že tě Pacey asi nepřesvědčil.
JOEY: Dawsone, musím ti něco říct. A nevím, jestli to vůbec dokážu. (Dawson se rychle zvedne ze židle a přistoupí k ní.)
DAWSON: Co?
JOEY: Ne, prosím. Nedělej mi to těžší.
DAWSON: Co ti nemám dělat těžší?
JOEY: Říct ti pravdu. Ten večer, když jsme se potkali u kina, jsem se taky snažila dát všechno dohromady. A… když jsi mi položil tu dost osobní otázku, měl jsi pravdu. Spala jsem s Paceym na tom lyžáku. Chtěla jsem ti říct pravdu, Dawsone, ale … pak jsme spolu tak dlouho chodili a mluvili, a pak jako … jako by to mezi náma bylo zase dobrý a … bylo to tak dobrý, jak jsem si nikdy nemyslela. A když ses mě na to zeptal, nevím, myslela jsem, že bys to nepochopil.
DAWSON (sklesle sedící na rohu stolu tiše odpovídá): Ani jsi mi nedala šanci to pochopit.
JOEY: Vím, že jsem ti měla říct pravdu, Dawsone. Vím, že ode mne nebylo fér, aby sis dál myslel, že je všechno při starým, že …
DAWSON: … jsem nejdůležitější člověk v tvým životě.
JOEY: Věř mi, že jsem ti ale nikdy nechtěla ublížit.

(Dawson stojí na molu a čeká na Joey)
JOEY: Dawsone?
DAWSON: Čau.
JOEY: Čau.
DAWSON: Bessie mi řekla, že můžu počkat tady.
JOEY: Jenom mě překvapuje, že vzhledem k tomu, co …
DAWSON: Myslím, že jsi mě podcenila. Podcenili jsme se navzájem. Snažím se říct, Joey, že to, cos cejtila tam u kina, že se to mezi náma dalo do pořádku, to jsem cejtil taky. A ten pocit už nic nezmění. Ani setkání s lidma, který budem milovat do konce života. Nic. Chci aby si to vzala. (A podává ji bílou obálku s penězi.)
JOEY (plačtivě): Ale Dawsone, …
DAWSON: Nevím, jak se cejtím kvůli tomu, že si spala s Paceym, nevím, jak se kvůli tomu budu cejtit zejtra, příští tejden, ale jsem si naprosto jistej, že dát ti to, je správná věc. Náma jsem si taky jistej, tím, co pro sebe znamenáme. A myslím, že ty taky. (Joey ho najednou obejme.)
JOEY: Díky.
DAWSON: Strávíš nejlepší léta života na Worthingtonu. Chci o tom vědět všechno.

419 - Zpoždění
(V nemocnici. Právě dorazily Jen s babičkou, Bessie s Joey. Nervózní Dawson nakonec uteče do odlehlého kouta a Joey ho následuje.)
JOEY: Dawsone!
DAWSON: Ha … ehm… Před pár týdny jsem tady chodil a modlil se, aby člověk umřel. A teď tu chodím a modlím se, aby se narodil. Jenom mně se letos život hrozně zkomplikoval?
JOEY: Jen tobě ne. Já si myslím, že nám jde o všechno.
DAWSON: Pojede s tebou Pacey do Worthingtonu? Souhlasil s tím?
JOEY: No, s Paceym jsme o budoucnosti ještě nemluvili.
DAWSON: Měli byste. Má totiž schopnost rychle se změnit v přítomnost.
JOEY: Dawsone. Gretchen je do tebe blázen. Včera v noci mi to řekla.
DAWSON: Taky ti asi řekla, že si sedne na vlak do Bostonu a už se nevrátí.
JOEY: A jseš si jistej, že ta vzdálenost nejde překonat?
DAWSON: Hmm, doufal, jsem, že to nějak půjde. Asi jsem se mýlil.
JOEY: Dawsone, není to takový, jaký jsem čekala.
DAWSON: A co?
JOEY: Sex. O tom jsi teď mluvil?
DAWSON: He …Jo?
JOEY: Ne, chtěla bych ti něco říct. Sex totiž nemusí za všech okolností lidi sblížit, je to jen zvětšovací sklo. Když máte problém, zvětší se, a když jste si blízcí, jste si blíž. Ale pokud běží o tebe a o Gretchen, jste si podle mě blíž než většina lidí, který spolu spěj.
DOKTORKA: Někdo se s vámi chce seznámit, Dawsone!
DAWSON: Opravdu?
DOKTORKA: Hmm …

DAWSON: Ahoj Lily! Jsem Dawson, velkej brácha! Vítej do naší rodiny. Lepší bys jistě nenašla. (A otočí se s Lily k Joey, která ji pomalu hladí po ručičce.)

420 -Apokalypsa
(Před domem Leeryových, kde Gale fotí Dawsona, kterému dal Mitch do náruče Lily. V tom přichází Joey ve večerních šatech.)
JOEY: Ahoj, všichni!
MITCH: Joey!
GALE: Joey, zlato! Vypadáš úchvatně! Běžte k sobě, já vás vyfotím.
MITCH (bere Lily od Dawsona): Vezmu Lily. Hmm … pojď sem.
DAWSON: Ehm… má pravdu. Vypadáš úchvatně.
JOEY: Díky. Ty taky.
DAWSON: Díky. (A postaví se k sobě)
GALE: Úsměv! Ještě jednu. Úsměv, úsměv! (Nato se ozve Lily.)
MITCH: Jéje, pojď si ji raději vzít, tak ….
GALE: No tak, zlato!
(Dawson a Joey začnou mluvit současně.)
JOEY: Takže …
DAWSON: Víš …
JOEY: Mluv ty.
DAWSON: Chtěl jsem říct, že vzhledem k tomu, co se všechno od loňskýho večírku stalo, jsem rád, že tu teď stojíme.
JOEY: Já taky.
DAWSON: Vypadáme tak skvěle, až je to divný.
JOEY: Člověku je na nic, co?

(Cestou na ples se staví v obchodě, kde Dawson vybírá kondom, a když chce jít k pokladně, narazí do Joey.)
DAWSON: Ááu… promiň … já ….
JOEY: To je dobrý. (Zvedá krabičku a podává ji Dawsonovi.) Na.
DAWSON: Díky.
JACK: Pojďte, jinak tu loď nestihnem!
(Dawson se ušklíbne a Joey ho míjí ke dveřím.)

(Na plese. Joey se pohádá s Paceym a v tomto rozhozeném stavu ji zahlédnou Dawson a Gretchen. Gretchen mu pobídne, aby zjistil, proč je Joey naštvaná.)
DAWSON: Kde je Pacey?
JOEY: No… ani nevím.
DAWSON: Chceš si promluvit?
JOEY (kroutí hlavou): Ani moc ne.
DAWSON: Dobře.
JOEY: Jó …. A to v tom obchodě… o tom teď taky nechci mluvit.
DAWSON: Ani já ne.
JOEY: Tak jak dlouho už …
DAWSON: Vůbec. No zatím …možná dneska večer poprvý.
JOEY: A miluješ ji?
DAWSON: Mám jenom pocit, že takhle … je to správný.
JOEY (přikývne): Možná, že to teď bude znít dost divně, ale když už se to musí stát, tak … jsem ráda, že s Gretchen.
DAWSON: Ha ha, když ne s tebou.
JOEY: Ha ha, jó.
DAWSON: Neboj. To nebyl návrh.
JOEY: Ehm, já vím.
DAWSON: Víš, strašně dlouho jsem hledal někoho, koho bych miloval jako tebe. Ale pak mi došlo, že nenajdu. Bylas má první láska. (Dívají se na sebe.)
JOEY: Já asi taky nebudu nikoho milovat tak jako tebe. A to je dobrý i špatný.
DAWSON: Zatancujem si?
JOEY: Vždyť je to náš večírek.
DAWSON: Ha ha, tak pojď.

(Joey a Dawson spolu tancují, s úsměvem na rtech. V tom přijde Pacey a vyvolá hádku … Joey pláče, takže Dawson za ní spěchá na horní palubu. Dá ji na ramena své sako a drží ji.)
JOEY: Udělá takovou scénu před plným sálem a není to ani pravda. Já taková nejsem!
DAWSON (tiše): Já vím.
JOEY: Vůbec nechápu, proč to všechno řekl, protože taková nejsem.
DAWSON: Neplač.
JOEY (otáčí se čelem k Dawsonovi, podívá se mu do očí, potom si mu položí hlavu na jeho rameno a uplakaně dodává): Chci jít domů.

421 – Strach z odloučení
(Poté co se Gretchen rozloučila s Dawsonem vzkazem v jeho ročníkové ročence, zamířil k zátoce, kde už sedí na molu Joey.)
DAWSON: Rád tě vidím.
JOEY: Já vím.
DAWSON: Máš něco zajímavýho?
JOEY: Ne. Ani ne. Ty?
DAWSON: Ne. Nemám.
JOEY (ušklíbne se): Hm. Tak co budeš dělat v létě, Dawsone?
DAWSON: Tohle. (Vzájemně si hledí do očí a pok se zahledí na vodní hladinu.) Je to jediná společná scéna v celém díle.

422 - Absolventi

JOEY: Dawsone, já se z toho projevu zblázním. Asi mám nějakej mentální blok, nebo tak.
DAWSON: Budu hádat. Ten Tvůj blok má i jméno. Pacey.
JOEY (ušklíbne se a povytáhne obočí): Občas mě myšlenkově zaměstnává, ano.
DAWSON: Že musel odejít ze zkoušky předávání diplomu, bylo zlý.
JOEY: Chtěla jsem k němu jít a něco mu říct. Nešla jsem jen proto, že by mě za to nenáviděl.
DAWSON: Jo. Tuhle jsem se ho v knihovně zeptal, jestli nechce pomoct. Dal mi najevo, že pomoc nepotřebuje.
JOEY: Po tom všem, co jsme prožili, bychom mohli s Paceym bejt kámoši. Chci toho moc?
DAWSON: No…
JOEY: Jo, chci toho moc. Takže co s tím? On pomoc potřebuje.
DAWSON: Koukni, ten vztah byl oboustranný a tobě nemůže být lhostejný. Pověz mu, že ti na něm záleží. Třeba ti to pomůže i s projevem. Tak pojď.

JOEY: Ahoj. Dawsone, potřebovala bych pomoct.
DAWSON: Jo, jasně a s čím? To je tvůj projev? (Joey drží v ruce obálku s dopisem od mámy.)
JOEY: Ne, to je dopis, kterej jsem dostala od mámy. Napsala ho, než umřela, a Bessie ho pro mě schovala.
DAWSON: Teda. Tys ho neotevřela?
JOEY: Chtěla jsem, ale … když se k tomu odhodlám, vzpomenu si na její poslední dny. Byla taková tichá a … měla bolesti, trpěla. Něco mi v tom brání. Ale i tak bych chtěla vědět, co napsala, takže nepřečetl bys mi ho místo mě?
DAWSON: Velmi rád.
JOEY: Děkuju. (Podá dopis Dawsonovi.)
DAWSON: Moje milovaná Joey. Pokud čteš tato slova, úspěšně jsi dokončila školu. Blahopřeju, má milá. Dětství jsi měla krušné, dokonce jsi přišla o matku. Přesto buď na svou rodinu hrdá. Jestli ti náš úděl způsobil bolest, pamatuj, že tě i posílil. Bessie silná je a nepochybuji, že se o tebe dobře postarala. Z věcí, o které mě nemoc okradla, je nejhorší to, že se nebudu moct dívat, jak rosteš. Když píšu tento dopis, je ti sotva třináct. Mohu si jen představovat ženu, která z tebe bude. Neuvěřitelně krásnou, to vím. Ty si to myslet nebudeš. Bystrou a cílevědomou. Dívku s hlubokýma citlivýma očima a s nesmělým úsměvem, který často zradí tu drsnou masku, kterou si tak ráda nasazuje. Jestli jsem to vystihla, tak proto, že jsi taková byla vždycky, Joey. A vždycky taková budeš. Ať se ve svém životě rozhodneš pro cokoliv, vím, že se ti všechno vydaří. Ať z domova svého dětství odejdeš kamkoliv, vzpomínej na dny strávené v Capeside s láskou. A neopouštěj ty, se kterými jsi strávila dětství. Budou tě vždy milovat tak, jako nikdo jiný. Vždycky budou s tebou. Stejně tak tě miluju já. A vždycky budu s tebou. S láskou máma. (Joey polyká slzy a přijímá od Dawsona dopis nazpět.)

DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Jak je?
JOEY: Á, už líp. Díky.
DAWSON: Ale pořád jsi ho ještě nenapsala.
JOEY: Uhodl jsi.
DAWSON: Ha ha. Taky jsem mistrem odkládání věcí na později.
JOEY: Říkala jsem si, že bych měla jít na vzduch.
DAWSON: Když se něčemu vyhejbat, tak na úrovni.

DAWSON: Ehm …
JOEY: Vaši jsou vážně úžasný. Jako by se vznášeli v sedmým nebi! (Nervózně se kolem sebe dívá.)
DAWSON: Souhlasím. Vážně je fantastický, že si můžeš oblíknout polyesterový hábit a ujetou čepici a několik hodin vysedávat na slunci. V čí hlavě se zrodila tahle móda? Kdo chce mít na hlavě takovou nádheru, když tě od rána do večera pořád někdo fotí!
JOEY: He he.
DAWSON: Je to úsměv? Zapomnělas na projev aspoň na takovou chviličku?
JOEY: Jo, zapomněla.
DAWSON: Bezva.
JOEY: Tak mluv dál.
DAWSON: Už mi došly chytrý náměty. Bohužel už toho víc nevymyslím. Už bys měla jít. Posaď se na pódium mezi premianty. Bude to fajn.
JOEY: Tak zatím.
DAWSON: He… (Postrčí s úsměvem Joey směrem k pódiu.)

423 - Kapitola končí
(V Dawsonově pokoji. Dawson a Joey leží na posteli a sledují první film, který spolu natočili.)
DAWSON: Hm… běhá mi z toho mráz po zádech víc, než jsem čekal.
JOEY: Dawsone! Mám ti připomenout, že Příšera z hlubin vyhrála cenu poroty v sekci mládeže na Bostonským filmovým festivalu a že jsi dostal královskou cenu ve výši dva a půl tisíce dolarů?
DAWSON: A ty jsem pak dal na svůj další projekt, kterej se jmenoval … jakže to bylo? Jo, jasně … nebetyčná kravina!
JOEY: Bla, bla, bla…
DAWSON: Haha… Teď ale opravdu vážně. Je to jako… kdybychom tu před chvílí seděli, koukali na E.T.ho a uvažovali, co nás čeká ve druháku. A najednou jdeme na vysokou.
JOEY: Někteří z nás tam jdou dřív než ostatní. Já budu mít celý léto na přemítání o svý děsný trémě. Zato ty budeš …
DAWSON: … už pozítří. Moje akademická dráha začíná, ale tahle letní přípravka nebyla tak skvělej nápad.
JOEY: Dawsone, ber to z tý lepší stránky. Přece tě vzali. A nejenže tě tam chtějí, ale chtějí tě takhle dřív. To je úžasný! Ale měl bys začít uvažovat o balení.
DAWSON: Když je člověk v rozpoložení jako teď, na balení nemá pomyšlení.
JOEY: Dobře.
DAWSON: Ozval se ti?
JOEY: Ne. Příšera z hlubin nekomunikuje.
DAWSON: To je mi líto. Určitě zavolá nebo napíše, nebo …
JOEY: … nebo tak něco. Já nevím. Nemáš, Dawsone, někdy pocit, že nejsi schopnej mít dlouhodobej vztah?
DAWSON: He … Moh bych o tom napsat knihu.
JOEY: Podle mě je to jenom další z nekonečný řady životních lekcí. Nikdy si nic nezačínej s Příšerou z podmořský hladiny! Nemá to žádnou budoucnost.
DAWSON: Musím říct, že i přes ty naše trápení jsem s tebou byl v poslední době docela rád.
JOEY (s úsměvem): Já taky.
DAWSON: Kéž by to pokračovalo.
JOEY: Všechno jednou skončí, Dawsone!
DAWSON: Děkuju za upozornění. Ale bylo by to pěkný. Toť vše. (A znovu pouští video.)

(U Leeryovic domu. Dawson a Mitch přichází domů s novým počítačem, ale Dawson se hodlá věnovat spíše Joey, která je s Gale na zahradě.)
MITCH: Tak, zprovozníme toho broučka.
DAWSON: Pozdějc tati. Ahoj. (A spěchá k Joey.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Jsi balzám na mí oči.
JOEY: He he …
DAWSON: Můžeme jít?
MITCH: Kam jdete?
DAWSON: Do kina s Jackem a Jen. Pak přijdu.

JACK: Nemůžeš mi říct, že jsi na to alespoň nepomyslel.
DAWSON: Na co?
JACK: Na co? Na příležitost strávit s ní celý léto.
DAWSON: Samozřejmě, že jsem o tom přemejšlel. Přemejšlel jsem o tom tolik, že jsem šílel, protože nechápu, proč na to nemůžu přestat myslet. Tenhle rok jsem byl zamilovanej do někoho jinýho. Máš ponětí, co to pro mě znamená? Tak proč na ní nemůžu přestat myslet?

JEN: Nemluvě o věci, kterou dělá. Postaví tě na pedestal a udělá tě středem svýho vesmíru. Bože... Když ho požádáš, aby zůstal, zůstane.
JOEY: Co? Vzdát se životní šance na natáčení filmů jen tak kvůli tomu, že se může další léto potloukat po Capeside?
JEN: Ha ha ha. Nemyslím, že by to viděl jako až tak špatnou výměnu.
JOEY: Co tě vede k tomu, že chci, aby zůstal?
JEN: Chceš to vážně vědět?
JOEY: Jo.
JEN: Je to hlásek v mý hlavě, kterej říká: "Líbí se mi barva tvejch vlasů. Jaký je to číslo?"
JOEY: Pořád mě nanávidíš, viď?
JEN: Ne, to není pravda.
JOEY: Nerozumím tomu, Jen. Jak bych se z toho měla cítit? Jak bych se mohla cítit dobře s vědomím, že mám moc změnit něčí život?
JEN: Nevím. Myslím, že všichni máme moc změnit životy jeden druhýmu. Otázka je... použiješ jí?

(Po návštěvě kina Dawson rozváží kamarády do jejich domovů. První je na řadě Joey.)
JOEY: Dobře. Takže to bychom měli.
DAWSON: Doprovodím tě ke dveřím.
JOEY: Bezva. (Vystupují z auta a…) Dnešní večer se opravdu povedl.
DAWSON: Byl hezkej.
JOEY: Takový milý, viď?
DAWSON: Co myslíš?
JOEY: Jít na film, kterej jsi už viděl.
DAWSON: Jo, nemusíš přemejšlet o tom, jak dopadne.
JOEY: Bude to takový divný!
DAWSON (šeptá): Co?
JOEY: Příští rok. Já budu v Bostonu, ty v Los Angeles.
DAWSON: Jo.
JOEY: Budeš po ulici chodit mezi spoustou celebrit.
DAWSON: He… Ve skutečnosti to takový není.
JOEY: Ale je. Jednou budeš ve frontě v nějaký bioprodejně, nebo budeš stát na lístky do kina, v hypermarketu, protože tam je spousta hypermarketů, otočíš se a uvidíš ho, Dawsone.
DAWSON: Koho?
JOEY: Spielberga!
DAWSON: Momentálně u mě vede spíš Soderbergh.
JOEY: To nevadí. Co bys mu řekl, kdybys ho potkal?
DAWSON: Spielbergovi?
JOEY: Jo.
DAWSON: Já … já nevím.
JOEY: Dawsone, nech toho! Vždyť on utvářel tvůj pohled na svět! To on ti pomáhal zvládnout dětský traumata a tvý dospívání bylo mnohem snesitelnější.
DAWSON: Ehm, v tom případě bych mu asi poděkoval.
JOEY (s úsměvem): To ale zní nějak nedostatečně.
DAWSON: Máš pravdu.
JOEY: Uvidíme se na Den díkůvzdání?
DAWSON: Naši uvažujou, že přijedou s Lily do LA, takže …
JOEY: Aha, hmm … tak o Vánocích?
DAWSON: O Vánocích určitě, určitě, jo.
JOEY (se slzami v očích ho objímá): Zlom vaz.
DAWSON (šeptem): Jo, ty taky.
(Joey přeruší obětí a jde do domu.)
JOEY: Měj se, Dawsone. (Zavře za sebou dveře.)
DAWSON: Měj se, Joey.

MITCH: Tak mi řekni, jaké to bylo... říci sbohem Joey.
DAWSON: Bylo to, ehm... bylo to jako většina ostatních věcí, od kterých toho příliš mnoho očekáváš. Víš? Naprosto totálně zdrcující.
MITCH: No, povím ti tohle, a je to poslední otcovská rada, kterou ti udělím, než opustíš hnízdo. Nemůže být konec... dokud není konec.

(Dawson neúspěšně balí. Nakonec to nevydrží, popadne bundu a odchází z domu. U mola potká Joey)
JOEY: Ahoj!
DAWSON: Ahoj. Co ty tady?
JOEY: No, jestli ti nepomůžu sbalit, Dawsone, tak do LA pojedeš jenom v tom, co máš na sobě. A tak po čase začneš trošku zapáchat, což není dobrý pro první dojem.
DAWSON: Á … Moje hygiena ti děkuje za péči.
JOEY: Za málo. No, a kam jsi měl namířeno?
DAWSON: Do Potterovic penziónu.
JOEY: A pod jakou záminkou?
DAWSON: Mám pocit, že jsem se nerozloučil s Bessie a Bodiem.
JOEY: Á … to jde!
DAWSON: Tak pojď.

(Poté sledují na videu svůj oblíbený film - E.T.-ho. Joey zamáčkne slzu.)
DAWSON: Viděl jsem to.
JOEY: Směj se mi. Můj nejoblíbenější film, dostal Oskara.
DAWSON: Ha ha ha … Kolikrát ti mám říkat, že ho dostal Gándhí.
JOEY: Jasně!
DAWSON: No tak jo. Potřebuju pomoc.
JOEY: Řeknu ti to klidně ještě jednou. Seš horší než ženská.
DAWSON: Tak ze mě udělej chlapa. Právě mě vidíš naposledy. Teda asi tak do Vánoc.
JOEY: Což je dlouhejch šest měsíců. To už budeš mít za ženu první holywoodskou kočku, co uvidíš.
DAWSON: A ty budeš žít s prvním chlápkem, kterej tě pustí k sudu s pivem.
JOEY: Fajn. Nepřál by sis ty čtyři roky přeskočit a vidět, co bude dál?
DAWSON: To není potřeba, vážně. Za tu dobu z tebe bude skvělá profesionálka.
JOEY: A z tebe?
DAWSON: Já budu táhnout noční šichty v copy centru. Zastav se někdy. Ehm…
JOEY: Dawsone?
DAWSON: No?
JOEY: Vím, že o tomhle pořád žertujeme, ale jako bych tě už nikdy neměla vidět.
DAWSON: To jsou šílený řeči, Joey.
JOEY: Já vím. Já vím, že tě zas uvidím a asi to bude celkem brzo. Nejspíš někdy o svátcích, ale … bude to jiný.
DAWSON: Jak to?
JOEY: Budeš opáleném. A budeš mít přítelkyni.
DAWSON: Jakou?
JOEY: Bude strašně krásná.
DAWSON: Vážně?
JOEY: Okamžitě ji budu nenávidět. A nejhorší je, že budu vědět, jaká je skvělá, protože ty ji máš rád.
DAWSON: To zní dost přesvědčivě.
JOEY: Člověk neudrží tajemství navěky, Dawsone.
DAWSON: Jaký?
JOEY: Jak jsi neuvěřitelnej. Tak filmový studente! Nejoblíbenější film?
DAWSON: Chceš hrát tuhle hru?
JOEY: Hmm.
DAWSON: Čelisti. Nejoblíbenější písnička?
JOEY: Daydream Believer. Nejtrapnější chvíle?
DAWSON: Ehm … Asi ta, jak mě viděla celá škola muchlovat se s Evou.
JOEY: Co to povídáš? To ti získalo náklonnost davu.
DAWSON: Dobře. Stejná otázka.
JOEY: Hm … To je snadný. Tenkrát v tomhle pokoji jsem se ti nabízela a tys mě odmítnul.
DAWSON: Ehm … Hele, co kdybychom zavedli novou kategorii? Čeho nejvíc lituješ?
JOEY: To jak jsem lhala, že jsem s Paceym nespala.
DAWSON: He he …
JOEY: Čemu se směješ?
DAWSON: Tomu, že jsem jedinej, kdo se s nikým nevyspal. Já… já jsem neměl v plánu odmaturovat jako panic. Tak proč?
JOEY: Promyšlený plány … (Krčí rameny.)
DAWSON: Ta moje přítelkyně na vysoký se se mnou vyspí?
JOEY: Ehm, ne, bohužel je prudérní.
DAWSON: Sakra! A já doufal, že poslední panic na vysoký bude mít větší štěstí. Co nejvíc změnilo tvůj život?
JOEY: Vůbec?
DAWSON: Vůbec.
JOEY: No, tady mám víc kandidátů. Byl tu takovej okamžik, ehm … před několika lety. V tomhle pokoji, stála jsem támhle u toho okna a ty … tys mě políbil. Všechno se změnilo. Je to velká věc, když se ti najednou splní největší přání. No, a nezapomeň na tenhle. (ukazuje na plakát filmu Turn Away My Sečet, který visí na stěně.).
DAWSON: Á, já málem zapomněl! (Jde ke stěně a pomalu sundává plakát, když …)
JOEY (prosebně): Dawsone, zůstaň tady.
DAWSON: Prosím?
JOEY: Abys tady zůstal. To jsem řekla.
DAWSON: Nemyslíš, žes to mohla říct dřív, než jsem zbalil?
JOEY: Ne, ale teď chci, abys na to zapomněl.
DAWSON: Zapomněl? Jak na něco takovýho můžu zapomenout?
JOEY: Hodně dlouho jsem o tom uvažovala a taky jsem chtěla, aby ses to dozvěděl. Víš, chtěla jsem držet pusu a nechat tě odejet. Ale to bych nebyla já. Tak to chodí jenom v některejch filmech, jako že hrdinové tiše trpěj a od tebe se očekává úžas. Takže … promiň, ale kašlu na to. Můj nejlepší kamarád zítra odjíždí a já si tolik přeju, aby tady zůstal. Bojím se, že mě nenávidíš.
DAWSON: Nikdy bych tě nemoh nenávidět. Ani pro tohle ne.
JOEY: Těch posledních pár let to bylo jedno velký melodrama. Nevyměnila bych to, nic bych nevzala zpět. Ale ještě že už je konec, protože mi vyhovuje současnej stav. Ale můj život je jak krutej vtip. Teď, když je všechno fajn, tak odjedeš.
DAWSON: Jo, kdybych si alespoň trochu myslel, že je to správný, tak bych zůstal. Ale je čas jít. Je načase, abych z tohohle pokoje odešel a tys našla sama sebe i beze mě. Tahle kapitola skončila. Cítím to tak.
JOEY: Věříš na kouzla? Já nevěřila, jak bych mohla? Ve třinácti mi umře máma, pak člověk zoufale doufá. Doufá, že se všechno zlepší. Ale ono nic. A pak člověk čeká něco od táty, kterej ale nedokáže překonat žádnou svoji chybu, takže žádný abraka dabraka. Potom přijde Pacey a pokud bylo nějaký kouzlo, tak je pryč. Ale pak tady jsi ty. Jako důkaz toho, že na mě někdo přece jenom myslí. Kamarád, kterej je pořád se mnou. Tohle je kouzlo. No, a bez dalšího řečnění ti chci říci asi to, že mi budeš hrozně chybět, Dawsone. (Joey se slzami v očích neustále popotahuje.)
DAWSON: Ty mě taky budeš chybět.
JOEY (plačtivě): Začíná už bejt pozdě a ty se potřebuješ vyspat, takže … Je mi teď líto, že tam ten žebřík není. Byl by to skvělej odchod. Zmizet oknem do tmavé noci.
DAWSON: Jo. Skvělý do filmu. … Páni! Takže teď se … asi rozloučíme.
(Joey ho obejme.)
JOEY: Sbohem, Dawsone.
DAWSON: Sbohem, Joey.
JOEY: A jakej byl tvůj okamžik?
DAWSON: Cože?
JOEY: Okamžik, co nejvíc změnil tvůj život?
DAWSON: Jak o tom tak uvažuju, asi tenhle.
(Stojí tam v objetí, hledí si do očí a náhle se začnou něžně líbat.)


1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série