Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série


301 - Tajemná neznámá
PACEY: Dnes je den D! Dawson Leery a Joey Potterová spolu měsíce nechodí. Uplynulo celý léto a svět čeká, co se bude dít dál.
DAWSON: Možná jste ty ani svět nepostřehli, co jsem říkal už milionkrát. Je konec.
PACEY: Jo, jasně. Dokud na tebe nepromluví.

BESSIE: Povídej, co se dělo?
JOEY: Máme novýho říďu.
BESSIE: Nemyslela jsem školu, ale Dawsona! Jak proběhlo setkání?
JOEY: No, úžasně.
BESSIE: A co říkal? ... No tak, Joey! Celý den mluvím na dítě, kterýmu se prořezávají zuby. Tvoje sestřička chce zas chvilku poslouchat. Tak dělej!
JOEY (zasněně si vymýšlí): Když přišel, podíval se na mě a já se podívala na něj. A okamžik to vypadalo jako kdybychom si vše odpustili. A pak jsme si o tom povídali, až nás bolela pusa, jako zastara.
BESSIE: To mám radost Jo! Vy k sobě patříte. Však víš, když něco tvrdím, je to tak.

JOEY: Ahoj.
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Dole je živo, co?
DAWSON: Jo, však mě znáš. Jsem sotva tejden ve škole a už jsem všechno obrátil vzhůru nohama.
JOEY: Jsem asi poslední koho bys chtěl viděl.
DAWSON: Všechno nebylo ideální, ale tohle o tobě říct nemůžu.
JOEY:Dawsone, já... mrzí mě to. Nejenom ten dnešek, všechno. Ano, to s tátou. Spletla jsem se. Totiž v záchvatu puberťácký úzkosti a rozčilení jsem... vyjela na toho, komu na mně nejvíc záleží a na kom i mě záleží nejvíc.
DAWSON: Mělas mi brnknout, Joey. Nebo napsat. Prostě se se mnou spojit.
JOEY: Moc věcí jsem neudělala. Já jsem se styděla. Řekla jsem si, že na život budu chvíli kašlat, ale pořád to nejde, že ne?
DAWSON: Ne to ne.
JOEY: A co ona?
DAWSON: Eva? Jen známá.
JOEY: Vy spolu...
DAWSON: Kdepak!
JOEY: Chyběla jsem ti?
DAWSON: To víš že jo.
JOEY: Dobře. Tys mi taky chyběl.
DAWSON: Spousta věcí se změnila.
JOEY: Nemusí to být jako předtím. Začal novej rok. (hladí ho po krku) Může to bejt jiný. A taky lepší! (svlékne si tričko a chce Dawsona políbit.)
DAWSON: Přestaň, ne!
JOEY: Co se ti nezdá?
DAWSON: Vůbec nic, jenom to nejsi ty.
JOEY: Dokážu být sexy, Dawsone!
DAWSON: To já přece vím. Ale tohle nejde. Ne teď, ne takhle. Obleč se.
JOEY: Jdi do háje! (oblékne se)
DAWSON: Jestli jsem ti ublížil, promiň.
JOEY:Ublížil? Proč bys mi měl ublížit, Dawsone? Snad jsi nepropad iluzi, že tohle je nějakej trapnej pokus získat tě zpět? Poslední dobou ti jde přece jenom o sex!
DAWSON: To vůbec není pravda a ty to víš ze všech nejlíp!
JOEY: Neobviňuj mě ze svý sexuální nezkušenosti.
DAWSON: Neobviňuju tě.
JOEY: Nebránila jsem ti aby sis našel jinou.
DAWSON: Ano, už dvakrát jsi mě pustila k vodě.
JOEY:Měl jsi habaděj času na to, aby sis užíval. Nemůžu za to, jestli jsi ještě panic.
DAWSON:Hele Joey (Pozn. :V originále je: I love you, Jo) , o tom, co se mezi námi stalo nebo nestalo, jsme rozhodovali oba dva.
JOEY:Tak o co jde? Co se ti na mně nezdá?
DAWSON:Ne na tobě. Na nás. Nechci to absolvovat znova. Ty říkáš, že to bude jiný. Nebude.
JOEY: To nemůžeš vědět.
DAWSON: Ale vím. A ty taky. Joey, ještě jeden rok jako ten minulej a věřím, že všechna láska mezi náma vyprchá.
JOEY:Ještě nevyprchala?
DAWSON: Ne.
JOEY: Miluješ mě, jenom mě nechceš?
(Dawson neodpoví a tak Joey se slzami v očích odchází).

DAWSON: Mám se k ní vrátit?
PACEY: K Joey?
DAWSON: A zatímco spolu mluvíme, svůdná Eva na mě čeká.
PACEY: No, většinou to takhle končívá. Madonna nebo Jezabel?
DAWSON: A Bože! Měls jí vidět, Pacey. Stála přede mnou tak, tak nevinná a krásná, stejně jako dřív. A já jsem jí chtěl, tak jako pokaždý. Ale jedna část mýho já, ta po ní touží a druhá stejně velká ví, že teď na to není ta pravá chvíle.
PACEY: Jasně.
DAWSON: Hele, není teď na tom dobře. Moh by si sní promluvit a dát na ní pozor?
PACEY: Á, nenene.
DAWSON: Někoho potřebuje. Ona to nepřizná, ale je to tak.
PACEY: Dawsone, Bože!
DAWSON: Udělej mi tu laskavost. Pacey, prosím.
PACEY: Jo.
DAWSON: Díky.

302 - Do stejné řeky nevstoupíš
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Kde se tu bereš?
JOEY: Ani nevím. Možná je váš dům magnetickým polem. Někdy večer mě prostě přitahuje. Když jsi byl v létě pryč, tak jsem si občas vzala člun a jela k vašemu molu. Kvůli starým časům asi.
DAWSON: Čas nevrátíme, Joey.
JOEY: Já vím. Do stejný řeky nevstoupíš. Uvědomila jsem si to, ale dneska večer...
DAWSON: Omlouvám se ti.
JOEY: Nemusíš. Asi to tak mělo být. A možná mi to i pomohlo. Když jsem tě viděla na pódiu, v mozku mi to sepnulo a poprvé mi došlo, jaká by to byla chyba. Chápeš my, my dva totiž musíme jít dál a poznávat lidi, navazovat nový vztahy.
DAWSON: Život je zvláštní. Někoho pořád miluješ, ale už ho tolik nepotřebuješ.
JOEY: Ne, je to divný a taky smutný.
JOEY: Nejdřív kámoši, potom pár, zase kámoši a zase pár, ale... co jsme teď?
DAWSON: Dawson a Joey.
(Dawson sundá z krku přívěšek a dá ho Joey na krk.)
JOEY: Má každá Joey svého Dawsona a každý Dawson svojí Joey?
DAWSON: Doufám. Už kvůli nim.

303 - Evino jablko
JOEY: Dawsone!
DAWSON: Čau.
JOEY: Mm, dohodli jsme mír. Myslíš, že by bylo proti úmluvě, kdybych tě poprosila o pomoc?
DAWSON: Určitě ne.
JOEY: Fajn, moc se mi hodí.
DAWSON: Co potřebuješ?
JOEY:Já nevim, večer s nenáročnou zábavou. Jurskej park nebo nějakej film s Brucem Willisem nebo Georgem Clooneym, co bojujou a meteoritem, asteroidem nebo atomovkou, zachraňujou svět, aniž by se zapotili. Prostě něco, abych nemyslela na ten test.
DAWSON: Pokud vim, tak ti na něm záleží.
JOEY: Je to má budoucnost.
DAWSON: Řekni kdy a kde.
JOEY: Dneska večer?
(přichází Eve a Dawson se začne vykrucovat)
DAWSON: Dneska?
EVE: Nazdar fanoušci.
JOEY (rychle): Třeba v devět?
DAWSON: Víš, ... mm... večer jsme chtěli spolu... co kdyby jsi šla s náma?
JOEY: Jasně, na jiný planetě a v jiným vesmíru.
JOEY (k Eve): Nic ve zlým.

DAWSON: Co ti tak trvalo?
PACEY: Á, to jsou ty analogie, chápeš. Jsou děsný. Kvůli čemu to bylo tentokrát?
DAWSON: Jestli si chceme jít po krku, tak ať je to aspoň kvůli nějaký kočce.

304 - Domácí video
DAWSON: Máma to tu musela přehrát.
(Dawson a Pacey sledují video, na kterém seznamují malého Dawsona a malou Joey jeho táta a její máma.)
LILLIAN: Zlatíčko, tohle je Dawson. Řekneš mu ahoj?
MALÁ JOEY: Ahoj.
LILLIAN: Ty jsi ale šikula.
PACEY: Je tohle ta, co si myslím?
(Video pokračuje a Dawson se na něj upřeně dívá.
MITCH: Tohle je Joey, Dawsone. Řekneš jí ahoj?
MALÝ DAWSON: Ahoj Joey.
(Joey do Dawsona strčí až upadne.)
PACEY: Zlomí ti srdce jednou a pak už pokaždý.

DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj. Jsi špatně. Zátoka blondýn je až za moulím ostrovem.
DAWSON: Šetři střelivo, Joey. S Evou teď nemluvím.
JOEY: Vy ste taky někdy mluvili?
DAWSON: Mluvili, mimo jiné. Potřebuju poradit.
JOEY: K čemu jinýmu jsou odkopnutý přítelkyně.
...
DAWSON: To jsem ti přehrál. (dává jí kazetu s nahrávkou malých DJo)
JOEY: Co je to?
DAWSON: Něco pro tebe. Musel jsem se smát. Je to místo poděkování.

(Joey na konci dílu smutně sleduje zmíněné video, na kterém se DJo škádlí.)

305 - Do stejné řeky nevstoupíš
JEN: Mít dobré kamarády je skvělé. Pamatuju si, jak jsem poznala Joey a Dawsona. Záviděla jsem jim všechno, co prožili.
JACK: Pak spolu začali chodit a všechno se změnilo.
JEN: Vidíš, to je naše výhoda. Kvůli sexu se neodcizíme.

ANDIE: Joey, v chlapech se zrovna dvakrát nevyznáš. Vem si to, nejdřív Dawson a pak můj brácha, co je na chlapy. Promiň, ale je to tak. Chci říct, že pokud jde o kluky, tak to moc zkušená nejsi.
JOEY: Hele Andie, nejde... nejde o mě.
ANDIE: Ale ano jde, Joey. Jseš pořád fixovaná na Dawsona. A bráníš se jakýkoli jiný zkušenosti. Stačí, když se na tebe nějakej kluk podívá a ty se stydíš. Joey, to že v pátek večer vysedáváš doma, ti ho nevrátí.

306 - Tajnosti a lži
V tomhle díle není žádná DJo scéna ani jiná scéna, která by na ně přímo odkazovala.

307 - Útěk z ostrova čaroděje
(Dawson s Joey připravují věci na natáčení dokumentu.)
DAWSON: Tohle mi strašně chybělo, Joey.
JOEY: Mně taky.
DAWSON: Já, jsem šťastnej.
JOEY: To já taky.
DAWSON: No víš, je to jako bych... jako bych zase poznal pocit, kterej jsem dávno zapomněl.
JOEY: Mluvíš mi z duše, je to jak...
DAWSON: Jasně, samozřejmě, je to jen školní projekt, ale stejně, je to skvělej pocit vrátit se ke kameře.
JOEY (zklamaně): Já myslela, že mluvíš o nás dvou, já husa.
DAWSON: No víš, to taky. Samozřejmě. Prostě, ach... no víš... jako... chybí mi takový to zahrajem si na Hollywood, jak jsme si hráli, než se to pokazilo, ale teď jsem rád, že jsme zase kámoši.
JOEY (rezignovaně): Kámoši, jo.

(Průvodkyně hovoří o třinácté čarodějce Mary, kterou podle romantických duší zachránil z Ostrova čarodějek její milenec William.)
PRUVODKYNĚ: Odtrhli jí od její životní lásky. A právě proto má podle mě ostrov takový náboj. Protože jestli jste někdy milovali a nemohli s ním být (Dawson sleduje kamerou Joeyinu tvář), tak to cítíte ve vzduchu. Ten smutek, tu touhu, tu nejistotu.
JOEY: Ty to točíš, Dawsone?
DAWSON: Proč se ptáš?
JOEY: Spřízněné duše oddělené okolnostmi, které nemohli ovlivnit. Uvažující o tom , co mohlo být. Tady máš film.

(Jen mluví o Maryině osudu.)
JOEY (ironicky): Je to tak smutný, že nemám slov.
DAWSON: Dovolím si nesouhlasit.
JOEY: Co tě k tomu vede?
DAWSON: No, je to ukázka toho, jak se lásce může dařit i za nejhorších podmínek.
JOEY: A slyšel jsi jak dopadla?
DAWSON: To ale přece nikdo neví.
JOEY: No, já myslím, že klidně můžem předpokládat, že Mary zemřela ve smutku a samotě, daleko od toho, kterýho tak moc milovala.
DAWSON: To nespolknu. Když se dva lidi šíleně milujou, tak už to nějak zaříděj, aby byli spolu.
JOEY: Byli mladý, dlouho spolu nebyli. Třeba... třeba na ní zapomněl, třeba poznal jinou.
DAWSON: Jestli poznal jinou a na ní zapomněl, tak k sobě především vůbec nepatřili, chápeš?
JOEY: Naivnější bys bejt nemohl?
DAWSON: Cyničtější bejt nechceš?
JEN: Trapnější bejt můžete?

DAWSON: Joey, proč tě můj optimismus tolik dráždí?
JOEY: Ten mě vůbec nedráždí, Dawsone.
DAWSON: Co teda?
JOEY: Co se to s náma děje?
DAWSON: Tohle není vhodný místo, abych ti podal vyčerpávající projev o stavu naší Unie.
JOEY: Jasně, měli bychom jenom stát se založenejma rukama a sledovat, jak se náš vztah rozpadá.
DAWSON: Jsme přátelé, nemůžeme to tak nechat?
JOEY (rezignovaně): Přátelé.
DAWSON: Jo, odečti od toho všechno ostatní a vyjde ti, že jsme přátelé.
JOEY: Dawsone, přátelství přece nejde jen tak vynutit.
DAWSON: Vzdávám to, Joey. Poprvý v životě nemám ánung, o čem mluvíš.
JOEY: Jak bys taky moh?
DAWSON: Tak mi to vysvětli!
JOEY: Hele, co poslední dobou víš o mým životě? To mě zajímá. Třeba, víš, že jsem přišla o práci? Jak jsem udělala testy? Jak sestry Potterovy třou bídu s nouzí? A... já o tobě taky nevím ani ň.
DAWSON: Joey, držel jsem si odstup. Myslím, že to potřebujeme.
JOEY: Víš co? Poslední rok je pro mě jedna dost dlouhá noční můra a změt emocí. A i když mi bylo nejhůř, jedna věc mě držela nad vodou- to že tě mám. Naše pouto, naše spojení, ať už ho nazveš jakkoli. Zkrátka, měla jsem jistotu, že nejsem sama, že jsem částí něčeho zvláštního. Takže tady teď nechci stát a lamentovat, jestli my dva jsme nebo nejsme přátelé. Já jenom vím, poprvé v životě necítím to naše vzájemný pouto, Dawsone. A děsí mě to.

JOEY (čte z Maryina deníku): Začínám se ptát, zdali naše pouto nebylo jen zdání.
DAWSON: I ty máš ten dojem, Joey? Že náš vztah byl nějakej trik, kterým sis zaplnila prázdný místo v životě?
JOEY: To jsem neřekla, Dawsone. Nepodsouvej mi tu něco.
DAWSON: To nemusím.
JOEY: Dawsone, neříkáš si někdy, kam asi tak všechno spěje? Kde přesně jsme? Je to teprve první dějství anebo náš příběh skončil a my si toho zkrátka nevšimli?
DAWSON: Proč to máme všechno rozlousknout právě teď? Co kdybychom žili v přítomným čase?
JOEY: Protože přítomnost je nuda, Dawsone! Promiň mi úvahy o tom, co bylo a co bude. Jen spekuluju, co se s náma stalo.
DAWSON: Joey... Joey, ty sama jsi mi řekla, že některý lovestory nekončí. Kde je ta Joey?
JOEY: Nabídla se klukovi, kterýho moc milovala. O kterým myslela, že jí má rád. A on jí odmítnul.
DAWSON: Joey, poslouchej. Jestli k sobě opravdu patříme, tak si k sobě cestičku najdem. Je to takhle jednoduchý.
JOEY: Seš si tím jistej, Dawsone? Poslouchej. (čte dál) Celý den na něj vzpomínám. Vzpomínám, jak na mě hledíval, jako bych byla nejcennější poklad. Našel si snad jiný? Musím pořád přemýšlet o tom, zda si k sobě najdeme ještě cestu. Čeká nás dlouhá pouť a mě se hlavou honí takové černé myšlenky. Moc se bojím, že pouto mezi námi slábne a nemůžu s tím nic udělat.

DAWSON: Myslíš si Pacey, že jsem udělal chybu?
PACEY: Kdy a kde?
DAWSON: Když jsem řek Joey řek, že si dáme pauzu.
PACEY: Podle tebe to byla chyba?
DAWSON: Za začátku ne. Ale když vidím, jaká je mezi náma propast, tak... tak nevím. Třeba jsem udělal blbost. Třeba se mou vinou k sobě nevrátíme.
PACEY: Víš co vidím, když se na tebe podívám? Ať se dívám sebelíp, vidím člověka, kterej soustavně nosí srdce na dlani. I když při pohledu zpátky se to může jevit jako krutý, že ses rozhodnul pro odstup od Joey, tak vím, že jsi šel za hlasem svýho srdce. Když se to bere takhle, tak jsi těžko moh udělat velkou chybu.
(Blesk osvítí Paceyho smějící se obličej.)

(Dawson a Joey se bavili o možnosti, že na videu zachytili Mary a Williama.)
DAWSON: Já nevím, možná máš pravdu. Možná že jsme viděli svět podle Dawsona až moc často. Možná bych měl vyjít z kina ven na denní světlo.
JOEY: Nevím, Dawsone. Co když... máš pravdu? Třeba William a Mary k sobě cestu nakonec našli.
DAWSON: Myslíš?
JOEY: Napadlo mě to.
DAWSON: Joey, chci se ti omluvit.
JOEY: Za co?
DAWSON: Že jsem tvoje přátelství bral za samozřejmý. Je chyba si myslet, že navážeš, kde jsi přestal.
JOEY: Ona to není jenom tvoje vina, Dawsone. Koukni se na nás. Spoustu let rozebíráme každou emoci, ale... to nemá žádnou cenu. Jediný, na čem záleží, je, co děláme. Chápeš? Jak se jeden o druhýho postaráme. Takže nechme toho mudrování. Musíme na to jít zvolna a... občas se zeptat toho druhýho.
DAWSON: To zní i proveditelně.
JOEY: Fajn. ...
DAWSON: Mimochodem, jak jsi dopadla v těch testech?
JOEY (s úsměvem): Výborně.

308 - Hádej, kdo přijde na večeři
DAWSON: Definitivní rozvod. Leeryovi z Capeside oficiálně končí jakožto rodina.
JOEY: To je mi strašně líto.
DAWSON: Já vím.
JOEY: Cos jim řek, když ses to dověděl?
DAWSON: Tentokrát jsem jim to nedaroval. Podíval jsem se jim do očí a pak řekl blahopřeju vám.
JOEY: Tos jim to dal, Dawsone.
DAWSON: Jo, ale po jednom roce kličkování je asi jakýkoliv rozhodnutí dobrý rozhodnutí, co? (Joey přikývne) Krom toho, domov máme jen tehdy, když si ho vybudujeme sami.
JOEY: Vím, co myslíš.
DAWSON: Co když si uděláme menší odvaz? Dostat ze sebe mladickej splín zhýrale destruktivním způsobem.
JOEY: Co tím myslíš?
DAWSON: Sex, drogy, rokenrol... Nebo tu zůstanem sedět a dáme tříhodinovou vzrušující konverzaci.

309 - Čtyři do tanga
(Dawson, který si myslí, že Joey spala s Paceym, se s Jen vydají sledovat Paceyho a Joey až do kurzů tance. Doopravdy měli spolu skoro něco Jen a Pacey. Cvičitelka dá dohromady nejprve Paceyho a Dawsona a poté se páry střídají.)
PACEY: Cože, no to ste se ňák... ňák spletla?
CVIČITELKA: No tak, kluci. Buďte hodný!
...
JEN:A kdy jste s Paceym objevili společnou vášeň pro tanec?
JOEY: Zřejmě jen chvíli před tebou a Dawsonem.
...
DAWSON: Pořád ještě nechápu, co jsi tenkrát dělal v mým pokoji. Co se děje?
PACEY: Cože? No víš, každej nemá doma takovou elektronickou výbavu jako ty, Dawsone.
DAWSON: A to byl jedinej důvod, proč jsi byl v mým pokoji?
PACEY: Ne, pak je tu Leeryovic skvělá kuchyně. I když ta za Mitchovy hrůzovlády ztratila přitažlivost.
DAWSON: A na co jsi měl ten kondom?
PACEY: Co?
DAWSON: Co jsem našel v pokoji!
(změna)
...
PACEY (k Dawsonovi a Joey): Omluvte nás, prosím.
PACEY (k Jen): Konec. Našel kondom.
JEN: Já vím. Už jsem s ním o tom mluvila. Tím se netrap.
PACEY: Myslíš, že mu nebude vadit, že jsme si u něj mapovali erotogenní zóny?
JEN: To je teorie. Neví o nás.
PACEY: Neví?
JEN: Ne, tedy přinejmenším o mně. Myslí, že je v tom jiná ženská.
...
DAWSON: Kdy jsi objevila vášeň pro společenský tanec?
JOEY: Četla jsem, že tu nabízejí taky stipendia.
DAWSON: Stipendia?
JOEY: Potřebovala jsem tanečníka, tak...
DAWSON: Tak... proč jsi řekla Paceymu? Proč ne mně?
JOEY: Pacey přišel první. Chtěl pomoct s matikou. A já zase s tímhle. To přátelé dělají, Dawsone, pomáhají si.
DAWSON: Tak vy jste jenom přátelé?
(změna)
...
PACEY (k Dawsonovi): Omluv nás, (a k Joey) potřebuju s tebou mluvit.
JOEY: Co mu je, Pacey?
PACEY: Ale, vlastně nic, jen si Dawson myslí, že to spolu děláme.
JOEY: Co?
PACEY: Jakože spolu spíme. Že se poznáváme po sexuální stránce. Jo.
JOEY: Pacey to přece není možný. To by ho ani nenapadlo!
PACEY: Ne, za normálních okolností ne. V tomto případě však zřejmě špatně pochopil některé události.
JOEY: Jaký události?
(změna)
...
DAWSON: Dobrá... tak... co kdybys mi řekl, co se děje?
PACEY: Není to tak, jak si myslíš, Dawsone. Tak to není.
DAWSON: Jak víš, co myslím?
PACEY: Protože to máš napsaný na obličeji, chápeš? Jo, trávili jsme teď s Joey spoustu času. Protože jsme se tady pokoušeli naučit tancovat a pak mě taky učila trigonometrii. Mě připadá mnohem zajímavější, že ze všech možnejch blondýnek a brunetek, který my dva známe, tě jako první napadla Joey? Proč sis něco takovýho myslel?
DAWSON: Prosím tě, nepokoušej se o mou psychoanalýzu.
PACEY: Položil jsem ti jednoduchou otázku. Dawsone, ty a Joey, už spolu přece nechodíte?
DAWSON: Ne, nechodíme.
PACEY: Fajn, tak proč spolu vedeme tenhle rozhovor? Víš, kam tím mířím. Ty jsi ten stejnej kluk, co mi před týdny tvrdil, že každej z vás si jde svou cestou.
DAWSON: Jo, musíme si jít svojí cestou. Jenom mě napadlo, že by...
PACEY: Že co? Že si skutečně tou svou cestou půjde? Nebo možná to že na té její cestě bude zastávka u mě? Takže v tom to je, Dawsone? Ježíši, chlape! Tak je to s tebou vždycky. Mluvíš a přitom se vůbec neposloucháš! Třeba tvrdíš, že to máš za sebou, ale nemáš! To byla jen slova.
DAWSON: Vždyť ty nevíš, co říkáš.
PACEY: Jen se na ní podívej. Pořádně se na ní podívej! Vždyť je to úplná bohyně! To sis myslel, že se o ní nikdy nezačne zajímat jinej chlap? Myslím jako doopravdy zajímat. Až se to stane, tak co budeš dělat?
DAWSON: Budu to brát, tak jak to je.
PACEY: Nebudeš! Možná bys nad tím měl začít přemejšlet hned teď. Protože ten další chlap nebude tvůj nejlepší kámoš. Tomu chlapovi bude stačit jedinej pohled na ní a vrazí ti nůž do zad. Chápeš?
DAWSON: Co přede mnou tajíš?
PACEY: Co?
DAWSON: Celá ta analýza mýho milostnýho života nic nemění na tom, že jsi neodpověděl na mou původní otázku.
PACEY (povzdechne si): Proč se namáhám?
(změna, Pacey a Jen odejdou do šaten)
...
PACEY: Pane Bože, ten je neuvěřitelnej!
JEN: Pacey, klid.
...
(Joey a Dawson jdou do šaten)
DAWSON: Nechtěl jsem tě z ničeho obviňovat, ale odehrává se tu něco dost divnýho. Když Pacey nespí s tebou, tak určitě spí s někým jiným.
(Uvidí líbající se Paceyho a Jen.)
DAWSON (zasměje se): Copak se to tu děje?
PACEY: To... nic, jasný.
JEN: Jo, nic.
DAWSON: To určitě.
PACEY: Zkoumali jsme to intenzivně a opravdu to... nic není.
JEN: Jsme s Paceym kamarádi.
JOEY: Tak takhle se tomu teď říká? Vy jste tak pitomí! Oběma vám to ublíží!
PACEY: Tohle nemůže nikomu ublížit.
JEN: No jo, nedáváme do toho žádný city.
JOEY: A jste na to velice pyšní!
JEN: Joey, my si jen tak užíváme.
JOEY: Dawsone?
DAWSON: Mě ztratili už přitom nic.
JOEY: Pacey, to nejsi ty! Prosím, Jen možná chtěla někomu něco dokázat o své sexuální...
PACEY: Hej hej, tak zpomal! Tohle bylo stejně tak moje rozhodnutí.
JOEY: Proto svou loď nazýváš Pravá láska? Protože věříš tomu, že je v pohodě, když si známí nebo kamarádi jen tak uspokojujou svoje potřeby?
PACEY: Věděl jsem, že to nepochopíš!
JOEY: Víš ty co? Chápu to. Chápu to dokonale.
(Dawson si oddychne že nešlo o Joey a Paceyho a s Joey odejdou.)

DAWSON: Jen se na to podívej. Jakobys chtěla psát scénář. Paceyho posmutnělá postava, která právě přišla o všechny iluze, se prostě s tou Jeninou předstíranou povolností musela spojit. To bylo nevyhnutelný.
JOEY: Dawsone, ty jsi přece velkej romantik. Jaktože tě to nechává klidným?
DAWSON: Když si Jen s Paceym chtějí zadovádět v šatně, je to jejich věc.
JOEY: Dawsone, ty nechápeš, o co tu jde? Oni spolu uzavřeli dohodu o nezávazném sexu. Jen se využívají!
DAWSON: To přece děláme všichni. Oni to nezastírají.
JOEY: Takže tys jim na tu teorii o hormonech skočil? Je v pořádku, když dva lidi, který se nemilujou, povolí uzdu sexuálním touhám?
DAWSON: Ne, jestli Jen s Paceym uzavřeli nějakou dohodu, nemyslím si, že to udělali kvůli sexu. Spíš chtěli jen útěchu.
JOEY: Přesně to v té tvé posteli dělali, Dawsone. Navzájem se utěšovali.
DAWSON: Je to možný? Vždyť my dva jsme to dělali skoro pořád. Nech je bejt, Joey. Jsou osamělí.
JOEY: Osamělost není žádná omluva pro to, když se vrhneš na první volné hřejivé tělo. Ty bys spal s někým, koho nemiluješ?
DAWSON: Ne. A ty taky ne. Ale... já tu jejich touhu chápu.
JOEY: Jakou touhu?
DAWSON: Víš, jenom tu touhu... natáhnout ruku a mít někoho nadosah. Víš, jako mít někoho blízkýho. Chtít někoho líbat a dotýkat se ho, i když to není správný.
JOEY: To je přesně ono, Dawsone! To je špatně. Jestli je polibek jen čistě fyzická záležitost, za kterou se nic neskrejvá, jakou to má cenu?
DAWSON: Problém ale je, že ty pocity neovládáš, Joey. I když nejsou správný, tak tu prostě jsou. To dokážeš pochopit, ne?
JOEY: Já si tam nechala kabát. Asi bych se tam měla vrátit.
DAWSON: Dobře.
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Dobrou, Joey.

310 - První setkání blízkého druhu
(Dawsonův film neuspěl na festivalu.)
JOEY: Čau.
DAWSON: Čau.
JOEY: Jaká byla projekce?
(Dawson zklamaně povzdechne.)
JOEY: Zas tak strašný to bejt nemohlo, ne?
DAWSON: Katastrofa s velkým K.
JOEY: Tyhlety filmový intoši maj v hlavě vymeteno.
DAWSON: Maj pravdu.
JOEY: Ále, to nemyslíš vážně.
DAWSON: Né, tak mě napadlo... prostě... když má člověk sen, tak se musí ptát, jestli na to taky má dost talentu. Zkrátka, co když... co když na to nemám, aby ze mě byl fakt velkej filmař?
JOEY: Dawsone, já to sleduju od začátku. Pro většinu lidí je film jenom zábava pro volný chvíle, ale já byla u toho, kdy tě film velice nadchnul. Ten den, co jsi vzal kameru rodičů, že natočíš vlastní film. Ten den, co jsi poprvý řekl nahlas - já budu filmař. Pak jsem viděla, jak jsi ten sen začal uskutečňovat a víš co ti řeknu? Jsem na tebe fakt pyšná. (vezme ho za rameno)

311 - Bosé nohy na Capefestu
(Dawson sundavá v pokoji všechny filmové plakáty. Joey vlézá oknem.)
JOEY: Já snad vstoupila do nějakýho paralelního vesmíru? To snad není pravda, Dawsone?
DAWSON: Ale je, Jo.
JOEY: To kvůli vašim?
DAWSON: Abych řek pravdu, tak nevím. Vím jen to, že jsem byl u Nikki a že jsme spolu mluvili a mně to došlo. Už nejsem ten kluk, co sem věšel plakáty. Svět vidím jinak. Tenkrát jsem měl omezenej rozhled a teď... teď nevím, co vidím, ale tohle... to je mi jasný.
JOEY: Takže tys byl u Nikki, své největší soupeřky?
DAWSON: To není moje největší soupeřka, tys nic nepochopila!
JOEY: Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu. Ty jsi takovej ocásek.
DAWSON: Co?
JOEY: Nejdřív se od Evy v podstatě necháš vodit na obojku a teď sem přijde filmová fanynka a ty okamžitě začneš svou identitu vyhazovat z okna.
DAWSON: Ale já tu nevyhazuju identitu z okna. Já se tu poprvý v životě přibližuju k tomu, jaká moje identita je! Dobře, mluvil jsem s Nikki, pomohla mi pochopit věci s našima.
JOEY: Dawsone, já o tom s tebou chtěla mluvit, ale tys nechtěl!
DAWSON: Ne, nechtěl. Proč tu najednou mluvíme o tobě?
(Oba už křičí.)
JOEY: Protože jsi běžel za ní!
DAWSON: Já za ní...
JOEY: Co jsi tedy udělal?
DAWSON: Hele, jestli chceš rozebírat naše přátelství, tak se nad něčím zamysli, Joey. Pokaždý, když projevím náznak zájmu nebo dokonce pouhej obdiv k osobě opačnýho pohlaví, tak na mě útočíš!
JOEY: Aha a ty na mě neútočíš?
DAWSON: Ne, neútočím. Jestli sis nevšimla, na pana Harwarda jsem se ani jednou neptal!
JOEY: Jo, všimla. Jmenuje se A. J. , jasný? A to, že se mě na něj neptáš, je mnohem horší, než to moje útočení.
DAWSON: Ne, to není! Chovám se normálně.
JOEY: Aha a já jako ne?
DAWSON: Ne, ječíš! To není normální.
JOEY: Ty ječíš taky! ... Staré ven a nové dovnitř, co? Užij si to. (naštvaně odchází)

(Dawson leží na posteli a Joey oknem vlézá do pokoje s plakátem v ruce.)
JOEY: Mohu stále používat žebřík?
DAWSON: Asi jo.
JOEY: Ahoj, přináším ti dary... (rozbaluje plakát s kresbou Johna Lennona s nápisem Imagine).... Pamatuješ na to léto, jak jsme našli spoustu Galeiných a Mitchových desek od Beatles, jak jsme je hodiny poslouchali na verandě?
DAWSON: Babička na nás křičela, ať ten hippies vypneme.
JOEY: Jo, a tys chtěl bejt John Lennon. Chtěl jsi psát písničky a změnit s nima svět.
DAWSON: Fakt?
JOEY: Jistě. Líbily se ti i jiné věci. Nebyl jsi omezenej. Byl.. byl jsi blázen do spousty věcí. Jen jsem ti to chtěla připomenout. A taky... jsem ti chtěla připomenout, že i když mi mý city - víš, hlavně žárlivost - někdy rozum zakalí, pořád ještě tě slyším. Ať na sebe sebevíc ječíme, i když se mnou nemluvíš... já tě slyším, Dawsone.
DAWSON: Já tebe taky, Joey.
JOEY: Já to dobře chápu, že teď prožíváš strašný věci. Nevadí, že se mi nechceš svěřit, ale snaž se svěřit aspoň někomu jinýmu.
DAWSON: Chceš mi pomoct?
(Nalepí plakát společně na zeď.)
DAWSON: Tak co myslíš, pomůže mi John jít svou cestou?
JOEY: Ty sis vždycky šel vlastní cestou. Jen ji musíš rozšířit. A hlavně hledej svou Yoko.

312 - Víkend na venkově
DAWSON: Chtěl bych ti jednoduše poděkovat.
PACEY: A za co jako?
DAWSON: Žes vyplnil mou prosbu. Že se staráš o Joey.
PACEY: No... to...
DAWSON: Tu prosbu jsi víc než vyplnil. Udělal jsi pro ní něco obrovskýho.
PACEY: Ale...
DAWSON: Jsem rád, že tě má.
PACEY: Hele, něco ti řeknu. Není to sranda, jasný? Ta Potterová, s tou to není lehký, rozumíš? Je nezpůsobilá držet jazyk za zuby dýl než dvě sekundy. Má názor na všechno, to je prostě neuvěřitelný! Kdybys chtěl naskočit, tak mi klidně dej vědět, protože já se strašně rád vrátim k svýmu pravidelnýmu řádu. Jsem teď dost nad věcí?
DAWSON: To znělo dobře, Pacey.

313 - Polární záře
(Pacey se před představením uklidňuje tím, že trénuje basket v tělocvičně. Dawson přichází za ním.)
PACEY: Jak jsi mě našel?
DAWSON: Máš smůlu, že vím, jak ti funguje mozek.
PACEY: Jo. Víš, myslím, že když jsme společně byli na basketbalovým hřišti, skončil jsem s přeraženým nosem.
DAWSON: Pacey, na to není čas. Máš představení.
PACEY: Ještě párkrát, jo? Pomáhá to. Je to součást hereckýho výkonu.
DAWSON: Z čeho máš takovou trému? Nebudeš hrát poprvý!
PACEY: Jo, a kolikrát jsem musel zkoušet, abych pak zahrál příšeru z hlubin!
DAWSON: Máš bod.
PACEY: Jo. A kolik lidí přitom na mě koukalo. A kolik mejch bejvalejch tam bylo a spoléhalo na mě, že odvedu dobrou práci.
DAWSON: Chci se tě zeptat. Hraní, baví tě? Máš to rád?
PACEY: Vtáhli mě do toho proti mý vůli, ale jo! Musím říct, že mě to baví. Jsem ve svým živlu.
DAWSON: Tak běž na jeviště a buď ve svým živlu. To je to hlavní. Najít si, co tě baví, a to dělat.
PACEY: Vždyť ses sám vzdal svý životní vášně a hodláš se připojit k nejhorším studentům školy, ne?
DAWSON: Nic jsem nevzdal. Chci to vzít trochu s rozvahou.
PACEY: A kdy jsi konvertoval na zen? Já bych čekal, že teď budeš vyšilovat, člověče.
DAWSON: Proč?
PACEY: Nevím. Třeba kvůli rande co má Joey s panem Harvardem.
(Dawson, který předtím dal každý koš, trefí vedle.)
DAWSON (omluvně): Basket mi vážně nejde... Oliviere, jde se. Publikum na tebe čeká.
PACEY: Co když je ten člověk sexuální maniak?
DAWSON: Joey je velká holka. Určitě se o sebe postará.
PACEY: Postará se o sebe? Víc neřekneš? Mluvíme tu o Josephine Potterový, která má svůj osud propletenej s tvým!
DAWSON: Tohle přijít muselo. Sám jsi to říkal. Jdeme!

(Dawson čeká na Joey u domu. Joey přichází a sedne si vedle něj.)
JOEY: Dawsone?
DAWSON: Jo. Promiň, že jsem se tu objevil. Vím, že jsi měla schůzku.
JOEY: Hele, jestli ti jde o tohle, tak...
DAWSON: Ne, nejde. Nejde. Přísahám.
JOEY: Jak ses o tý mojí schůzce vůbec dozvěděl?
DAWSON: Pacey mi to řekl. A nic mi nevysvětluj. Já musím vysvětlit, proč jsem se tu zjevil.
JOEY: A proč ses tu teda takhle zjevil?
DAWSON: Musel jsem tě vidět. Víš, najednou jsem si připadal tak ztracenej.
JOEY: A jak jsi čekal, že si budeš připadat, když jsi ztrhal všechny plakáty a najednou přestal chodit na filmovej seminář?
DAWSON: Neuvažoval jsem, prostě udělal.
JOEY: A teď o tom uvažuješ a uvědomil sis, že už nevíš, kdo už vlastně jsi?
DAWSON: Jo, jo, přesně tak.
JOEY: Nejspíš jsi ztratil Polárku. Svojí stálici, podle který se v noci orientuješ.
DAWSON: A co ty? Co je tvojí Polárkou?
JOEY: Já asi žádnou nemám.
(Na obloze se objeví polární záře, na kterou Joey celý večer čekala při schůzce s AJem.)
DAWSON: Co je to?
JOEY: To je polární záře!
DAWSON: Polární záře? Není to Capeside příliš na jihu?
JOEY: Asi ne. Je to zvláštní. Já... čekám na to celej večer a ono to začne teď, když jsem s tebou.
DAWSON: A to je špatně?
JOEY: Ne. Je to... je to typický... Myslela jsem, že bude víc do modra.
(Sedí a dívají se dál na oblohu.)

314 - Valentýnský masakr
PACEY: Tedy, to je divný! Tohle přece nemůže bejt slečna Josephine Potterová, protože ta přece dnešní večer bojkotuje.
JOEY: Chci se jen přesvědčit, že tu Dawson nepropadne peklu.
DAWSON: Joey, oceňuju tvojí starost, ale postarám se o sebe sám.
JOEY: Jednou mi poděkuješ, Dawsone, a jestli Pacey chce být ďáblem sedícím na tvém rameni, budu já anděl, co ti sedí na druhém.

(Na tajné párty. Dawson narozdíl od Joey přijme pohárek jakéhosi alkoholického drinku.)
JOEY (k Dawsonovi): Ty se fakt chceš účastnit týhle hrůzy?
PACEY: Proč ho aspoň jednou nenecháš svobodně se rozhodnout?
JOEY: Dawsone, takovej nejsi!
PACEY: Tvůj zájem o Dawsona začínám bejt už přímo patologickej, Potterová!
DAWSON: Nejsme před branou pekel a vy se nehádejte o mou duši.

(Ve vězení)
KATE: Ty jsi taky gay?
DAWSON: Já? Tss. Ne!
KATE: Určitě? Protože já se podle všeho líbám jenom s gayema.
JOEY (naštvaně): Tys jí líbal?
KATE: Zkoušel to, ale můj ne dost silnej žaludek mu to v poslední chvíli překazil.
JOEY: Dawsone, co sis myslel?
DAWSON: Nemyslel jsem. Krátkou chvíli jsem skutečně nemyslel a bylo to dobrý.
JOEY: Takhle využít holku, co je dost opilá, zranitelná a taky nešťastná. Zdá se to jenom mně, Dawsone? Tohle ti absolutně neodpovídá!
DAWSON: Komu to neodpovídá? Tý představě, co máš v hlavě označenou nálepkou Dawson? Možná to byla ta část, kterou neznáš, možná chci bejt za hlupáka. Musíš mě už sakra nechat dělat chyby!
PACEY (znaveně): A už je to tady zase, děti! Tuto hodinu dnes po čtyřstésedmdesátéšesté slyšíme největší hitovku naší hitparády - baladu o Dawsonovi a Joey. Vrátěj se ty dvě bláznivý děti k sobě? Teda já v to doufám!
JOEY: Pacey, nech nás na pokoji!
PACEY: Ale jistě! Tak nízkému tvoru, jako jsem já, rozhodně nepřísluší dupat po posvátném vztahu mezi Dawsonem a Joey, to jistě né. Promiň, mě jen fascinuje způsob, jakým se k němu chováš.
JOEY: Jak to myslíte, doktore Wittere?
PACEY: Jako by byl jakési divné bezpohlavní panenské stvoření?
DAWSON: O co ti tu jde?
PACEY: No ne, o nic. Já jsem jen takovej řeckej chór, co pozoruje a interpretuje.
JOEY: Pacey, od kdy jsi propána takhle zlej?
PACEY: Nech toho, Joey! Ty a já... ty a já přece spolu pořád vedeme nějaký ty slovní války.
JOEY: Jo, ale nevinný kočkování. Ať vzpomínám, jak vzpomínám, nikdy to nebylo takhle jedovatý a nikdy nás to nezraňovalo.
PACEY: A nikdy jsi to asi nebrala moc vážně.
JOEY: Jak bych tohle mohla nebrat vážně, Pacey? Když jsi na mě vychrlil jednu zlou a hnusnou věc za druhou! Co jsem ti vlastně udělalala, že jsi takovej?
PACEY: Neudělala jsi nic. Ten ožrala tady v rohu tady jen vyjadřuje svý čirý zoufalství. Víš, pochop, dokážeš si vůbec představit, jak únavný je žít vám nablízku? Dívat, jak kolem sebe pořád tancujete. Jeden tejden jste jak jedna duše, další tejden se jeden druhýho vzdáváte pro všeobecný dobro. Myslíte, že je možný, abyste se už konečně rozmysleli? Prosím! Z toho, jak tu svou malou ságu nafukujete a berete hrozně vážně, se jednomu fakt obrací žaludek. (A vyzvrací se do umyvadla.)

315 - Zločin a trest
JOEY: Až příště hodíš celou svou budoucnost za hlavu, udělej to laskavě kvůli sobě, jo?
PACEY: Počkej , to nebylo kvůli tobě! Jen jsem pro Dawsona udělal laskavost.
JOEY: Pro Dawsona?
PACEY: Jo, pro Dawsona! Staral jsem se o tebe. Vrať se se mnou zpátky. Víš, třeba až na začátek školního roku. Dawson Leery se nám vrátil z velkoměsta jako jinej člověk. Přeruší vazby k holce ze sousedství. Požádá přítele, aby se během toho přechodnýho odbobí o dotyčnou postaral. Věrnej přítel ho poslechne a teď věrnej přítel dostává svou hlavu na talíři.
JOEY: Vy jste si mě vyměnili jako bych byla kartička?

JOEY (o Paceym): Vypadá to, že jsi měl požádat mě, ať se o něj postarám.
DAWSON: Co prosím?
JOEY: Dawsone už vím o tý vaší dohodě o výměně žen.
DAWSON: Žen? Joey, tak to nebylo a ty to dobře víš.
JOEY: A jak to bylo?
DAWSON: No, hlavně už je to dlouho. Vždyť tenkrát to mezi náma bylo jiný.
JOEY: Jasně. Tenkrát jsem ještě cítila, že mi rozumíš.
DAWSON: A teď už ne?
JOEY: Ne. O tvůj soucit jsem nestála!
DAWSON: Nešlo o soucit. Když už jsi neměla mě, chtěl jsem, aby ses dál měla na koho obracet, s kým mluvit. Řekni mi, co je na tom špatnýho?
JOEY: Možná by to bylo milý, kdyby se někdo zmohl aspoň na trochu upřímný starosti, Dawsone!
DAWSON: Ten někdo je právě v tamhletý místnosti, protože v sobě má víc, než trochu upřímný starosti... Proč se takhle chováš?
JOEY: Co myslíš?
DAWSON: Očerňuješ tu lidi, kterejm na tobě podle všeho hrozně záleží! Teda ty si fakt myslíš, že pro tebe nechci to nejlepší?

316 - Panu řediteli, s láskou
GALE: Ale jak dopadlo setkání s Joey?
DAWSON (hrdě): Mělas jí vidět. Je pevně přesvědčená a nezlomná!
GALE: Jsi na ní pyšnej?
DAWSON: Jo. Jak bych nebyl, no ne? Konečně se postavila a bojuje. Vždycky jsem věděl, že to dokáže. Prostě je to trochu i můj boj.

317 - Popelka na bále
JOEY: Jak dlouho se vy dva znáte?
MORGAN: Od doby, kdy jsme byli embrya.
A.J.: My jsme s Morgan vyrůstali. Stejný město, střední škola...
JOEY: Stejná vejška?
MORGAN: Tahle štace mě omrzela. A rozhodla jsem se, že si najdu pár nových kamarádů. Takže jsem minulý semestr studovala na Sorbonně.
JOEY: Taky jsem vždycky chtěla studovat v Paříži.
...
A.J.: Škádlením se nenech mýlit, Joey. Ve skutečnosti se nesnášíme.
MORGAN: Jsi přesně taková, jak mi psal v dopisech.
JOEY: Opravdu?
MORGAN: Vsadím se, že ti o mně nikdy neřek ani slovo.

JOEY (o Morgan): Je hezká.
A.J.: Kdo?
JOEY: Morgan. Je fakt moc hezká a taky chytrá.
A.J.: Jo, je moc chytrá.
JOEY: A. J. , proč jsi mně o ní nikdy neřekl?
A.J.: No, já... já nevím... víš... já... máme na sebe tak málo času, že jsem se zaměřil na to důležitý.
JOEY: Myslíš, že tvá nejlepší kamarádka není dost důležitá, abys mi o ní řekl?
A.J.: To ne. Kolik mi toho vyprávíš ty o kamarádech?
JOEY: Máš pravdu.
A.J.: Uvažuju o něčem co jsem napsal poslední dobou nebo spíš něco staršího, já nevím.
JOEY: Chodili jste spolu, co?
A.J.: Joey, poslyš. Věř mi, že se nemáš čeho ho obávat.

MORGAN (o A. J. ovi): Je to prostě rapl.
JOEY: Jo a... (opatrně)... umí líbat.
MORGAN: Jo... no...
JOEY (rychle): Nemusíš mi o tom vyprávět.
MORGAN: Jednou... Oba jsme se pak cejtili zvláštně a dost hloupě, ale my prostě... prostě se známe až moc dobře a... moc často se hašteříme. Není mezi náma nic skrytýho, takže mezi náma absolutně a jednoznačně nic není. (Nezní to moc důvěryhodně.)

JOEY: Máš nejspíš výčitky, že jo?
A.J.: Výčitky? Ne, jenom se mi nelíbí pomyšlení, že Morgan je teď sama. Nic víc.
JOEY: Tak běž za ní. Chci jít do tvýho pokoje, ale sama.
A.J.: Co?
JOEY: Dneska večer jsi zažil jednu z největších událostí svýho života, A. J. Měl bys to sdílet s Morgan.
A.J.: Já, já ti nerozumím.
JOEY: Ty seš asi nejnatvrdlejší člen menzy. Morgan je tvoje můza!
A.J.: Ne, Joey, je to jenom kamarádka.
JOEY: Ne, ona je víc než jenom kamarádka. Podává ti papír a tužku a podporuje tě v psaní a chce po tobě, abys byl sám sebou. A dělá to tak nezištně, že ty si to vůbec neuvědomíš. Ale já...
A.J.: Moment, moment. Ona ti něco říkala, že chce víc než kamarádství?
JOEY: Ne, ona ne, ale...
A.J.: Tak jak jsi na to přišla?
JOEY: Já sama vím, jaký to je nosit v sobě city, který nemůžeš přiznat a taky vím, jak je strašný, když si je člověk uvědomí příliš pozdě. Je to všechno z mojí zkušenosti, z mýho života, o kterým - upřímně - víš ty moc málo.
...
JOEY: A nedávno si to uvědomila i Morgan. Proč si myslíš, že se vrátila z Francie? Ty to neslyšíš?
A.J.: Co neslyším?
JOEY: Zvuk nejhlasitější. Nevyslovenou lásku. City mezi tebou... tebou a Morgan.

318 - Země nezemě
(Poté co Pacey nečekaně Joey políbí.)
JOEY (prudce ho odstrčí): Zbláznil ses!!? ? Jaks to mohl udělat? Jaksi to mohl... To, že tě považuju za kamaráda pochopit jako výzvu, aby ses na mě vrhl? (znovu ho strčí) Odpověz mi, co sis myslel? (ještě jednou ho strčí) Co??
PACEY: Co? Já nevím. Ježiš. Teda, byl to impuls.
JOEY: Jen impuls?
PACEY: Jo, jen impuls! Takovej náhlej okamžitej a věř mi, pomíjivej.
JOEY: Máš vůbec představu, jaký ten bezvýznamnej impuls může mít děsný následky? Jak ničivej účinek může mít na náš malej, ale křehkej vesmír?
PACEY: Máš pravdu, Potterová. Myslel jsem, že pusa je jen pusa.
JOEY: To je pravda. Ale u nás pusa není jen pusa a ty víš dobře proč! Dawson! Nezapomeň! Jak ten asi přijme tenhle malý únik hormonů?
PACEY: Únik?
JOEY: Jo!
PACEY: Únik hormonů? Promiň, ale já si nemyslím, že tohle je největší tragédie v dějinách lidstva. Že měl Pacey Witter v záchvatu náhlého a hormony vyvolaného šílenství tu drzost, že políbil Joey Potterovou. Ale tys mi to dovolila, to teda jo! Teď se zřejmě začne hroutit vesmír. Teda to promiň, ale já se vracím do auta. (vrací se) Tak půjdeš dovnitř, Potterová?
JOEY: Ne!
PACEY: Tak ne. (popojede k ní)
PACEY: Tak šla bys dovnitř, Potterová? Prosím.
JOEY: Ne.
PACEY: Já to vůbec nechtěl udělat. To jsem já, Pacey! Nejdřív jednám a potom myslím, jasný? Teď, když se nad tím zamyslím, beru to všechno zpátky, dobrý? Tak nastup do auta.
JOEY: Ne.
PACEY: Jo, k vám domů je to ještě devět kiláků. Venku je hrozná zima a když nenastoupíš, tak vedle takhle pojedu celou cestu. Tak nastoupíš si? Prosím.
(Joey nastoupí.)
PACEY: Z tvýho uraženýho mlčení mám asi pochopit, že se mnou nemluvíš.
JOEY: Ne.
PACEY: Super, super! Jak dlouho chceš takhle pokračovat?
JOEY: Co třeba do nekonečna?
PACEY: Fajn.
JOEY: Fajn.
PACEY: Fajn.
JOEY: Fajn.

(Joey s Bessie a Pacey s Dougem vedou paralelní rozhovor)
PACEY (k Dougovi): To mlácení, strkání a odmítání trochu problém je. Nemluvě o...
JOEY (k Bessie): ...Dawsonovi. Nedokážu si představit, co by bylo, kdyby to zjistil. Ale jsem si jistá, že naše přátelství by bylo to tam.
PACEY (k Dougovi): Už by se mnou nikdy nemluvil. To nechci riskovat, je jako můj brácha!
DOUG: Tím říkáš, že je jako autobus?
PACEY: Ne, říkám ti tu, že Joey je jako holka.
DOUG: Ne ne ne, poslouchej, jo? Joey je autobus, co nesmí zpomalit pod padesátku. Dawson je bomba schovaná pod tím autobusem. A ty jsi ten statečný policajt, co ten autobus chce odvýzt do bezpečí, ale ta bomba mu v tom brání.

(Dawson a Pacey vykopou krabici přátelství, kterou kdysi zakopali.)
DAWSON: Ty bláho, podívej na tohle. To je fotka mě a malý Joey Potterový. Ta teda byla hezká už tenkrát! Nevěděl jsem to.
PACEY: Musels bejt slepej a tupej, že sis toho nevšim.
...
DAWSON: Konečně mi došlo, co během mýho života neztratilo kouzlo. Mý kamarádi. Nad spoustou věcí v mým životě váhám, ale můžu si bejt jistej tebou a Joey.
PACEY: Mnou a Joey, jo?
DAWSON: Jo. Vždyť ty seš snad věrnost sama. Jsi pořád ten stejnej kluk, co psal tu přísahu. Co by pro kamaráda udělal cokoliv.
PACEY: A Joey?
DAWSON: Joey? Je moje svědomí. Spřízněná duše. Inspirace. Jde o to, že jsem rád, že vás dva mám. Byl bych bez vás ztracenej.
PACEY: Víš, jestli jsem ti věrnej, Dawsone, je to proto, žes mě do tý role obsadil. To ty jsi vypravěč, chápeš? Všechno vidíš a dochází ti, jakej to má smysl. Viděls ty kluky, když dneska poslouchaly tvý vyprávění, jak se do toho vžili. To ty stavíš tyhle fantastický světy a nás v nich necháváš jen žít.
DAWSON: Přestalo mi to připadat fantastický.
PACEY: To se změní.

319 - Ukradené polibky
DAWSON: Plakáty jsem sundal, všechny jsou pryč.
GWEN: Mm, Amistad zas tak špatnej nebyl.
DAWSON: Hm, šlo o krizi identity.
GWEN: Nechápu.
DAWSON: No, zřejmě už jsem měl dost těch obrovskej snů, kterejma jsem si nahrazoval nicotnej život.
GWEN: Aha, takže filmový plakáty jsou pryč a film pro tebe ztratil kouzlo. Taky jsem si všimla, že už spolu necukrujete. Konec držení se za ruce, šeptání do ouška, vůbec se k sobě nemáte. Takže rychle, všechno mi to vyklopte.
DAWSON: My tu telenovelu zkrátíme. Chodili jsme spolu...
JOEY: ... a to mě tak přemohlo, že jsem se stáhla a hodně dlouho jsem potom hledala samu sebe.
DAWSON: Což mě však zcela a naprosto vykolejilo. Když jsem jí získal zpátky, nebyla na to vhodná doba.
JOEY: A když se vrátil z prázdnin...
DAWSON: ...tak mi představa, že mi zase vyrve srdce z těla, nepřipala tak lákavá jako dřív. Navrh jsem, že budeme kamarádi...
JOEY: ...a řekl Paceymu, aby se o mě staral.
GWEN: Proč měl Pacey dělat chůvu?
JOEY: Nevím, já jen... že to tak bylo.
GWEN: Už jen jednu otázku. Pročpak spolu nejste teď?

(Dawson a Joey sedí na seníku.)
DAWSON: Joey, připadám ti jinej?
JOEY: Jak to myslíš?
DAWSON: No, věnoval jsem spoustu energie hledání sebe sama a vůbec nevím, kam mě to dostalo. Nepřipadám si jinej.
JOEY: Ale ty jsi jinej, Dawsone. Dřív jsi musel bejt neustále středem pozornosti. Všechno se točilo kolem tebe a tvejch snů. Nedávno ses stáhl do pozadí a nechals vyniknout ostatní. Jsi jinej... Co je?
DAWSON: Výlet mi připomíná, v čem jsme byli dobrý.
JOEY: A v čem?
DAWSON: Dávali jsme si smysl života. Bylo to tak.
JOEY: Věci se mění, Dawsone. Lidi se vyvíjej a něco třeba skončí.
DAWSON: Takový to však nemusí být vždycky, Joey. Dospívat neznamená rozdělovat se.
JOEY: Myslím, že jo.
DAWSON: Musíš v sobě najít víru, že ať nás rozdělilo cokoli, je to to samý, co...
JOEY: ... nás k sobě vrátí. Všechno beru zpět. Nezměnil ses. Pořád jsi věčný optimista.
DAWSON: Možná. Jenom začínám zapomínat proč.
JOEY: Proč co?
DAWSON: Už nejsme spolu.

(Gwen přistihne Joey a Paceyho při polibku.)
JOEY: Pane Bože. Sakra.
PACEY: Měl bych se vrátit dovnitř a zazpívat si další karaoke, protože o tom právě teď sním... zazapívat si další karaoke.
GWEN: Vynikající nápad, Pacey.
(Pacey odejde.)
GWEN: No... teď aspoň chápu, proč už s Dawsonem nejste spolu.
JOEY: Hele... vím, žes nás viděla a vysvětlím ti to.
GWEN: Co jsem teď viděla, do toho mi nic není. Ale myslím, že bys to měla říct Dawsonovi.
JOEY: Byl to omyl.
GWEN: Něco mi říká, že když se líbáš s klukem, omyl to není. Měla bys vědět, že já tě rozhodně soudit nehodlám, ale nemůžeš neopatrně zacházet s citama jinejch lidí. Co kdyby vás tu takhle viděl Dawson a ne já, myslíš, že by pak na něco takového dokázal zapomenout?
(Nechá tam nešťastně zamyšlenou Joey.)

(Gwen dá Dawsonovi malovaný obraz malých DJo.)
GWEN: Přinesla jsem ti něco na zeď. Možná ti to usnadní návrat zpátky.
DAWSON: Návrat k čemu?
GWEN: Přece do doby, kdys byl ten chlapec, co věří svým snům.
(Dawson se trochu nevěřícně usměje.)
GWEN: Hele Dawsone, vím že to nemůžeš vidět, ale jsi velmi talentovaný kluk s bohatou a silnou fantazií. Tvé sny jsou tvé trumfy, ne slabiny.
DAWSON: Nikde už nemůžu najít inspiraci. Pro tebe je to snadný, důkazy talentu tady visí.
GWEN: Tohle není můj talent. Dawsone, až přijde můj čas, chci vědět, že jsem jednu věc zvládla. Někoho jsem milovala. Zbytek už je jenom vyjádřením týhle jedný věci. Co je jím pro tebe?
(Dawson neví, jak odpovědět.)
GWEN: Jinak, zavři oči. Teď namaluj budoucnost. Co vidíš?
(Dawson zavře oči a usměje se. V dalším záběru se díváme na Joey.)

320 - Nejdelší den
(Dawson sleduje video a Joey vleze oknem do pokoje.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Rozmyslela sis to?
JOEY: Jak se to vezme. Chtěla jsem si s tebou promluvit, Dawsone. Pacey tady nebyl, že ne?
DAWSON: Ne. A on se sem chystal?
JOEY: Ne vlastně. . . ne. Co běží?
DAWSON: Poslední představení.
JOEY: A není to film, na kterej jsme koukali. . .
DAWSON: ...na první schůzce. Jo. Je to on. Nebyl to zrovna vyvedenej večer, co? Aspoň pokud jde o filmy.
JOEY: Proč myslíš?
DAWSON: Neviděli jsme konec.
JOEY: No a... jak film vlastně skončí?
DAWSON: Tři kamarádi. Vyrůstají spolu. Jeff Bridges miluje Shepardovou. Ona mu dá košem a tím ho úplně zničí. A... vlastně ne. Jen ho vymění za jeho kamaráda. A to zničí kamarádství. Tím to v podstatě končí. Každej zůstane sám a všichni se nenávidí. Dost depresivní. Já ani vlastně nevím, proč na to koukám. Takže... o čem chceš mluvit?
JOEY: Promiň, vzpomněla jsem si, že jsem Bessie slíbila, že večer budu hlídat Alexandra a ona už na mě asi čeká, takže... ahoj. (odchází)

(Joey odchází od Dawsona.)
JOEY: Ahoj.
PACEY: Ahoj. Ale Joey, co se děje? Copak je?
JOEY: Poslyš, Pacey, takhle to nejde.
PACEY: A nejde co?
JOEY: Já mu to musím říct sama. Mezi mnou a Dawsonem je to dost komplikovaný. A s tebou to nijak nesouvisí. Prostě musí se to dozvědět ode mně, jinak všechno zničíme.
PACEY: Dobře, dobře. V pohodě. Rozumím ti. Uklidni se. Jo, jen klid. Udělám všechno, co budeš chtít. Teda, jestli chceš znát pravdu pravdoucí, už jsem uvažoval, jak se z toho elegantně vykroutit.
JOEY: Možná to je znamení Pacey.
PACEY: Znamení čeho?
JOEY: Doteďka to bylo tak, že pro mě znamenal doslova všechno. Byl pro mě rodinou, když jsem rodinu neměla. Je to člověk, na kterýho se můžu spolehnout a... a tohle ho jistě zabije!
PACEY: Tys mu to vlastně nechtěla říct, že ne? Ty jsi nepřišla, abys mu to neřekla, ale abys mi v tom zabránila.
JOEY: Ne, to není pravda, Pacey. Snažila jsem se mu to říct. Šla jsem nahoru a...
PACEY: Nepochybuju. Budu hádat... nepovedlo se.
(Dawson vychází z domu.)
DAWSON: Slyšel jsem nějaký hlasy...
JOEY: Dawsone, my... se jenom
DAWSON: Hádali. No jistě. O co?
(Chvíli oba mlčí.)
PACEY: O nás Dawsone. Mluvili jsme o nás dvou, Dawsone. O mně a o Joey, o nás dvou. Moc mě to mrzí. Nechtěli jsme ti to říct takhle.
DAWSON: Vždyť taky ne.
JOEY: Ty to už víš, že jo?
DAWSON: Jo, vím... Chtěli jste mi to říct, nebo jste tu měli tajný rande?
JOEY: Ty se hrozně pleteš!
DAWSON: A jak to teda je? Jen mi detaily nesdělila.
JOEY: Ona ti...
DAWSON: Myslela si, že to vím. Musel jsem bejt pitomec, že jsem to nepoznal. Dva lidi, kterejm nejvíc věřím, mi lžou. Co je s váma? Jste znuděný, zmatený nebo zlomyslný?
PACEY: Hele, koukni, začal jsem to já, ano? Jestli chceš bejt naštvanej, tak na mě...
DAWSON: Není na místě, abys mi říkal, jestli je něco fér! Byl jsi můj nejlepší kamarád.
PACEY: To jsem pořád.
DAWSON: To mi do hlavolamu nějak nezapadá.
PACEY: Je to pravda, Dawsone.
DAWSON:Takže usuzuju, že na tvým žebříčku hodnot je sex ještě před kamarádstvím.
PACEY: Tohle se sexem nesouvisí.
DAWSON: Vy se milujete? Tak tomu říkáte? Ne, ne, nekoukej se na ní. Ne, dost! Víš co Pacey? Je mi tě líto. Až tohle skončí, budeš potřebovat kamarády jako sůl, ale žádný mít nebudeš! Nebudeš mít ani jednoho!
(Přichází Andie.)
ANDIE: Ahoj lidi. Co se děje?
DAWSON: Zeptej se Paceyho. Zeptej se ho, jak dlouho se mi s Joey plíží za zádama! Nebo líp. Zeptej se Joey, jak dlouho lže mně i tobě! Zeptej se ty, protože já se na ně nemůžu ani podívat!
(Odchází rozčileně do domu. Joey odběhne za ním.)
ANDIE: Je to pravda, Pacey? Ty a Joey?
PACEY: Je.
ANDIE: Nevím, co na to říct.
PACEY: Já taky ne.
ANDIE: Asi se budeš muset rozloučit s přátelstvím s Dawsonem, všechno jsi zahodil. Proboha, jak jsi mohl udělat takovou blbost?! Věděl jsi, že si ublížíš! Nikdy tě nebude milovat tak jako jeho, Pacey! On je její první láska, hochu. Její první láska!

(Uvnitř domu. Oba vzrušeně a zvýšeným hlasem.)
JOEY: Tohle nebyl můj záměr, Dawsone. Nic z toho.
DAWSON: Joey, tvoje záměry pro mě nejsou žádnou útěchou. Řekni...
JOEY: Co?
DAWSON: Řekni, ty ho snad miluješ, nebo se s ním chceš jenom vyspat?
JOEY: Jak tohle můžeš vyslovit?
DAWSON: Protože on to čeká.
JOEY: Já s tebou nechodím. A je to už delší dobu. Uplynul skoro rok.
DAWSON: Mám to snad brát jako tvůj trest, protože jsem se k tobě nechtěl vrátit?
JOEY: Ne, jak tě tohle mohlo napadnout?
DAWSON: Tak proč, proč Joey? Vždyť pořád opakuješ, že potřebuješ najít sebe. Tohle jsi celou tu dobu hledala? Hledala jsi Paceyho?
JOEY: Ne.
DAWSON:Tak mi to zkus vysvětlit. Vysvětli mi, jak to, že dva lidi, který chvíli nevydržej v jedný místnosti, najdu za oknem, jak se hádaj o budoucnost svýho vztahu!
JOEY: Nemůžu, chápeš? Prostě se to stalo. Všechno kolem nás dvou je tak komplikovaný.
DAWSON: Joey, ale to snad... jestli je to mezi náma komplikovaný, tak za to můžeš jenom ty. A myslíš si, že co nebylo ideální se mnou, se jak mávnutím proutku změní s ním?
JOEY: Já nevím, Dawsone. Já fakt nevím. Jenom vím, že ho... potřebuju.
DAWSON (výhružně): Stejně tak jako mě? Joey, jednoduchá otázka. Potřebuješ ho jako mě?
JOEY: Takhle se neptej, Dawsone! To ne! Tohle přece nemůžeš nijak srovnávat. Ty víš moc dobře, že to co cítím k němu, nemá s naším přátelstvím vůbec nic společnýho.
DAWSON: S přátelstvím? V tuhle chvíli už neexistuje!
JOEY: Cože?
DAWSON: Naše přátelství skončilo.
JOEY: Cože?
DAWSON: V tuhle chvíli už žádný přátelství není!
JOEY: To není fér!
DAWSON: Nemůžeš nás mít oba, aby on byl tvůj přítel a já cena útěchy. Budeš si muset vybrat. A jestli si vybereš jeho, tak nepočítej s tím, že ti pomůžu sesbírat střepy... Tímhle končí všechno! Není cesty zpět!
JOEY: Tak jo. Co chceš abych řekla, Dawsone? Co si přeješ? Co bys rád slyšel?
DAWSON: Už neříkej vůbec nic. Prosím odejdi.

321 - Láska je láska
JOEY: Jestli ses přišel bavit o mně a o Paceym, tak ztrácíš čas.
DAWSON: Pacey je poslední člověk, o kterým bych chtěl mluvit. Chtěl bych si promluvit o nás. Chci tě mít ve svým životě.
JOEY: A Pacey?
DAWSON: Ta škoda už se stala. Přišel jsem, abych zachránil vztah, kterej potřebuju ze všech nejvíc. A to je ten náš.
JOEY: A jak?
DAWSON: Začněme znovu. Třeba se projdeme nebo si uděláme piknik. Kouknem se na film.
JOEY: Po tom všem , co se stalo, nemůžu po žebříku vylézt do tvýho pokoje a dívat se na video.
DAWSON: Nechci, aby jsi zapomněla, co se stalo. Chci, abychom udělali krok dopředu.
JOEY: Jediný, co právě teď chci Dawsone, je namalovat zeď.
DAWSON: No, není to časově omezený. Přijď, kdy chceš. Kde bydlím, víš.

PACEY: Myslíš, že když se mnou budeš závodit jako v nějakým filmu s Jamesem Deanem, tak tím světu dokážeš, že jsi lepší člověk než jsem já?
DAWSON: To dokazovat nemusím. To se ukázalo, když jsi balil Joey.
PACEY: Dnes ti to říkám naposledy, Dawsone. Udělal jsem chybu. Myslel jsem, že pochopíš, jak je snadný se zamilovat do Joey Potterový.
DAWSON: Seš pomatenej, že si myslíš že s Joey máš opravdovej vztah?
PACEY: Jestli jo, tak se k tomu sama rozhodne.
DAWSON: Myslíš si, že pár zmatenejch tejdnů je něco v porovnání s celým životem, kterej strávila se mnou?
PACEY: A ty si vážně naivně myslíš, že si tu nádhernou ženskou můžeš udržet nějakým svým sobeckým ultimátem?
DAWSON: Odpověz mi, myslíš si, že můžeš porazit naší minulost?
PACEY: Jakou minulost? Patnáct let jste se ve tvým pokoji koukali na filmy. Pak jste rok a půl předstírali, že jste dospělí a při prvním náznaku krize jste od sebe utekli. To je ta minulost? Nech toho brácho! Tý holce říkáš spřízněná duše?
DAWSON: Jo, říkám! A tys to věděl! Přesto jsi ji chtěl pro sebe.
PACEY: Potom, cos ty jí odmít.
DAWSON: Byla zranitelná! A tebe zajímaj holky, který můžeš zachránit nebo se s nima vyspat.

PACEY: Ještě bych ti rád řek, co jsi zač!
DAWSON: Dobře, jen nezapomeň, Pacey, kdo tohle začal.
JOEY: Tak už dost! Okamžitě přestaňte. Já nejsem žádná trofej!
PACEY: Nesmíme zapomenout, kdo si začal, jasný? Nesmíme zapomenout, kdo mě Joey Potterový přistrčil. Tos byl ty!
DAWSON: Co? Přistrčil?
PACEY: Jo byls to ty! Protože ses tím nechtěl zatěžovat.
DAWSON: Jen jsem nechtěl znova trpět, Pacey. Pořád jsem k ní něco cejtil. Já jí miloval! Já jí. . . pořád miluju.
JOEY: Já tohle... tohle nenávidím. Všechno to nenávidím. Nenávidím tě, žes mě políbil a přinutil přemýšlet nad tím, co to znamená, Pacey. A tebe nenávidím, Dawsone, za to... za to, žes mě nutil vybrat mezi naším přátelstvím a vztahem s ním. A nenávidím taky sebe. Já jen prostě chci, aby se všechno vrátilo do normálu. Chtěla bych všechno vrátit zpátky, ale nemůžu. Jsem z toho nešťastná. Ale žádnej člověk nestojí za takový utrpení. Žádnej z vás a já už vůbec ne.

DAWSON: Jsem rád, že tě políbil.
JOEY: Aspoň někdo je rád.
DAWSON: Jsem rád, protože jsem si představil, že tě můžu ztratit, Joey. A to nechci. Nemůžu tě ztratit. Ani teď, ani nikdy.
JOEY: Dawsone, nejsem pro tebe dobrá. Podívej, jak ses choval dneska.
DAWSON: Choval jsem se tak, protože jsem byl v ohrožení.
JOEY: O čem to tady mluvíš?
DAWSON: Upřímně? Chtěl jsem bejt kluk, po kterým toužíš.
JOEY: A jakej ten kluk má bejt?
DAWSON: No, zamilovala ses do kluka, co zmlátil frajera a koupil ti zeď.
JOEY: Takovej nejsi.
DAWSON: Ne, to nejsem Joey, ale... ale chtěl jsem ti ukázat, jak o tebe stojím. Ne o tom jen mluvit.
JOEY: Ty o mě nestojíš, Dawsone. Sám jsi to před chvílí řekl, ty mě jen nechceš ztratit.
DAWSON: Joey, jasně že tě nechci ztratit. Chci... chci tě víc, než jsem tě kdy chtěl!
JOEY: Kdybys to tak cítil, Dawsone, tak by ti došlo, že poslední, co momentálně potřebuju, je další člověk, kterej se mnou má romantický úmysly.
DAWSON: Dobře. Co potřebuješ? Jo, co potřebuješ? Udělám cokoli, klidně udělám cokoli.
JOEY: Potřebuju kámoše. Někoho, kdo tu pro mě bude, kdykoli budu potřebovat. Člověka, kterým jsi kdysi byl.
DAWSON: Pak takovej budu. Chci ti to dokázat. Dovol mi to. Joey?
(Joey odejde.)

PACEY: Čau.
JOEY: Čau.
PACEY: Čekala jsi Dawsona?
JOEY: Ne ne. Jen jsem...
PACEY: Lepší otázka je... chtělas, abych byl Dawson? ...Promiň. Beru to zpátky.
...
PACEY:Budu k tobě upřímnej, Jo. Víš, po tom, jak se dneska choval, jsem si myslel, že ho budeš milovat míň, ale ty ho spíš máš radši.
JOEY: Pacey, prosím nedělej to těžší, než to je.
PACEY: Dobrá, dobrá. Ještě se tě zeptám na jednu věc a pak nám to přestanu dělat těžší, přísahám. Kdyby tu nebyl Dawson, mohla bys mě tak milovat?
JOEY: Jak?
PACEY: Jako spřízněnou duši.
JOEY: Pacey, prosím k tomuhle mě nenuť. Nenuť mě, abych si vybrala. Opravdu si myslím, že nejlepší bude vrátit o pár kroků zpátky a...
PACEY: Jo.

(Dawsonův pokoj. Joey vleze oknem, nesouc kazetu.)
JOEY: Platí pořád to pozvání?
DAWSON: Ano. To víš, že ano.
DAWSON: E.T.? Po tom všem si přinesla tenhle film?
JOEY: Myslím, že je čas ho zase vidět.
DAWSON: Říkala jsi, že je smutnej a depresivní, pamatuješ?
JOEY: Prostě jsem se chtěla podívat na film, u kterýho znám konec zpaměti.
DAWSON: Když E.T. dá Elliotovi prst na čelo a říká: Zůstanu tady.
JOEY: Hm. Zní mi to jako nejpříjemnější slova na světě.
(Začnou se dívat.)

322 - Trucvečírek
JOEY: Můžu mít nepříjemnou otázku?
DAWSON: Jo. Samozřejmě.
JOEY: Proč jsi sem šel se mnou?
DAWSON: Co?
JOEY: Proto, abys dorazil Paceyho?
DAWSON: O čem to mluvíš? Netušil jsem, že Pacey přijde.
JOEY: Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se na něj vítězně koukáš? Nevrhneš se k mikrofonu, ona je moje, Pacey, vyhrál jsem?
DAWSON: O ničem takovým neuvažuju.
JOEY: A o čem uvažuješ?
DAWSON: Říkám si, jaký měl právo přijít do máminy restaurace na večírek, kterej jsem uspořádal já. O co mu vlastně jde?
JOEY: Vzhledem k tomu, jak tahle akce vznikla, máš právo někomu odepřít vstup?
DAWSON: Nic mu neodepírám. Nemluvil jsem s ním.
JOEY: Bezva. V každým případě se tu se mnou předvádíš jako se svou trofejí.
DAWSON: Předvádím se? Já se s tebou předvádím. Jsi moje partnerka. Tančím s tebou. Nemůžu za to, že nás kdekdo okukuje.
JOEY: Máš pravdu, nemůžeš za to. Nikdo za nic nemůže. Děje se to. Všem je jedno, co cítím já.
DAWSON: Dobře. Hele, co takhle začít znova? Jsme Dawson a Joey na večírku a je nám dobře. Ano?
JOEY: Potřebuju na vzduch. (odejde)

(Pacey a Joey spolu tančí velmi blízko k sobě. Dawson je uvidí a hned odejde z restaurace. Joey, která ho spatřila, vyběhne za ním.)
JOEY: Dawsone! Dawsone, počkej! Dawsone, stůj!
DAWSON: Jak jsi mi to mohla udělat? Chceš mi ublížit?
JOEY: Ne, jen chci jít příkladem! Snažím se, aby všechno bylo jako dřív!
DAWSON: Ale to nejde, aby se všechno vrátilo, nechápeš? Už nemůžeš přijít oknem, strčit do videa E.T.ho a vrátit čas. Nemůžeš s ním tancovat na večírku, kterej jsem uspořádal já, a čekat, že budu jásat.
JOEY: Říkal jsi, že dnes jde o tebe, o mě a o naše přátelství. Jestli jsi to myslel vážně, je jedno s kým tancuju.
DAWSON: Řek jsem, že chci, abychom se pohnuli dál. Co sis vlastně myslela? Snad ne, že nic víc nechci? Tenhle hloupej alternativní večírek jsem nedělal kvůli Jackovi, ale kvůli tobě. Možná jsem se do toho vložil moc, ale nechtěl jsem si nechat ujít příležitost zatančit si s tebou. Připomenout ti, jaký to mezi náma bylo. Řek jsem si, že když ho udělám perfektní...
JOEY: ...dám přednost tobě? Řekni to, Dawsone. Myslel sis, že když tohle zinscenuješ, tak si vyberu tebe a vykašlu se na Paceyho, že jo?
DAWSON: Někoho už si vybrat musíš! Uvědom si, o co přijdeš, když to nebudu já. Ztratíš hodně. A já taky. Přijdem o všechno!
(Lehounce ji políbí a ona se nechá.)
DAWSON: Takhle měl ten večer skončit. (a odejde)

(U Dawsona na zahradě a přináší půjčené náušnice.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Hele, já ti je přišla vrátit. Jsou nádherný, ale nejsem si jistá, jestli se ke mně hodí. Nebudu popírat, že když jsi mě včera políbil, že jsem nic necítila. Cítila jsem něco, co jsem nečekala a něco, co... tu budu vždy. Nechci lidem pořád ubližovat. Ani si vybírat. Takže ti řeknu totéž, co jsem řekla Paceymu. Prosím, nenuť mě. Nejsem na rozhodnutí připravená.
DAWSON: Dobře.
JOEY: Dobře.
DAWSON: Počkám. Považuj mě za věčnýho optimistu. Ale já věřím. Celej tenhle rok jsem hledal svou duši. Už jsem došel na konec a našel jsem... tebe.

323 - Pravá láska
DAWSON: Ještě nemám hotovej projev svědka. Napadá tě něco?
JOEY: Poslední dobou nejsem kompetentní někomu radit.
DAWSON: Jestli by jsi byla radši někde jinde, nedržím tě.
JOEY: Co mi tím chceš naznačit?
DAWSON: Chceš to říct polopatě? Paceyho rozloučení.
JOEY: Ale já jsem tady.
DAWSON: Jo, tělem jo, ale ne duší. Vždyť se celou dobu tváříš otráveně. V podstatě to celý absolvuješ z úšklebkem na tváři.
JOEY: Dawsone, dělám, co můžu. Mohl bys mě toho ušetřit?
DAWSON: Ty mě toho ušetři, Joey. Mám z tebe divný pocity.
JOEY: Upřesni.
DAWSON: Jsi tady z donucení. Nezasloužím si to.
JOEY: Máš pravdu. Nezasloužíš. Omlouvám se.
DAWSON: Proč nejdeš? Pozdravuj ho ode mě.
JOEY: Zůstanu.

DAWSON: Volala Bessie, máš se cestou domů stavět v kavárně.
JOEY: Dík.
DAWSON: Za málo. Joey, k tomu dnešku. Nechci hádky, to mi můžeš věřit.
JOEY: Ani já se nechci hádat, Dawsone. Promiň. Jestli k sobě chceme bejt napříště upřímný, měl bys něco vědět. S Paceym jsem skoncovala nejenom, ale hlavně protože jsem nechtěla přijít o tebe. Bydlela jsem přes řeku, ale pocit, že se blížím domů jsem měla jenom, když jsem veslovala sem. Znamenáš pro mě prostě hodně. Řekla bych, tvůj domov je i můj a tvoje rodina je mojí rodinou a nezažila jsem žádnou důležitou událost, při který bys nebyl i ty. Bála jsem se, že bych o to přišla. Ale kdyby o to nešlo, a kdybych měla dokonce pocit, že bys mi odpustil, rozhodla bych se asi jinak. Tohle bys měl vědět.

(Pacey a Joey hovoří na svatbě Gale a Mitche.)
JOEY: Víš, já nemůžu Pacey. Nemůžu ti dát důvod, abys zůstal. Musím urovnat takovej nepořádek, že ani nevím, z kterýho konce mám začít. Svoje city k tobě a taky k Dawsonovi...
PACEY: Rozhodla ses. Je to tak, už ses rozhodla.
JOEY: Jo, asi jo.
PACEY: Ano, nebylo to těžký. Mělas to udělat dřív. Neplejtvali bychom časem a energií. Nebolelo by to.
(Přichází Dawson.)
DAWSON: Opět se sešly všechny tři vrcholy trojúhelníku.
JOEY: Můžu si půjčit foťák, udělám si pár obrázků.
PACEY (k Joey): Jo?
JOEY: Jo?
PACEY: Neřekneš mi sbohem?
JOEY: Sbohem Pacey. (odchází)
DAWSON: Říkám si, co tu vlastně děláš?
PACEY: Jenom klid, jsem tu na svatbě.
DAWSON: Prý odjíždíš na oceánskou plavbu?
PACEY: Slyšel jsi správně. Zítra. Přišel jsem za tvými rodiči.
DAWSON: Tvoje gratulace jim milerád vyřídím.
PACEY: Jo, když už mluvíš o gratulacích, měl bych, myslím, pogratulovat i tobě.
DAWSON: Co tím chceš říct?
PACEY: Ona si přece vybrala, Dawsone. Tebe. Máš, co jsi chtěl. ... Mezi náma už to nebude jako dřív?
DAWSON: Ne.
PACEY: Jo, myslel jsem si to. Jasně.

DAWSON (pronáší přípitek): Když se mí rodiče brali poprvé, byli mladí, těsně po promoci. Jako malý jsem koukal do alba a divil jsem se, že nejsem ani na jedné fotce. Když někoho milujete, těžko si dokážete představit, že prožil něco, o čem vy nevíte. Musím říct, že když jsem dnes u toho a prožívám to s nimi a konečně budu i na fotkách, za nic bych to nevyměnil. Radši budu součástí vašeho současného života než tehdejšího. Nyní je vše odpuštěno. To je opravdový význam lásky, že člověk dokáže odpustit všechno. Takže, na mé rodiče, kteří mě učili, že milovat neznamená zvítězit, že láska končí a znovu začíná. Na zdraví.

(Dawson se dívá na řeku na molu. Joey přichází.)
JOEY: Ahoj. Ten přípitek byl skvělej.
DAWSON: Díky.
JOEY: Co jsi říkal, jsi myslel vážně?
DAWSON: Každý slovo. A proto by ses měla otočit a jít... za Paceym.
JOEY: Cože?
DAWSON: Vloni jsi měla možnost jet studovat do Paříže, ale kvůli mně jsi nejela.
JOEY: To nebyla tvoje chyba.
DAWSON: Byla to má chyba. Měl jsem tě pustit. Choval jsem se hrozně sobecky. Chtěl jsem, abys tu byla se mnou. Už nikdy tu chybu nechci opakovat.
JOEY: A co když je to moje rozhodnutí? Co když tu chci zůstat?
DAWSON: Joey, nech toho. Já to vidím. Pacey je letos tvá Paříž. A tentokrát už musíš jet. Zkusit to. Já ti tady můžu tvrdit, že je to kolosální chyba a že všechny cesty vedou zpět ke mně, ale to na věci nic nezmění. Slova jsou krásná věc, ale nejsou k ničemu. Nyní jde jenom o to, co chceš ty.
JOEY: Ale já nevím, co chci.
DAWSON: Ale víš. Chceš jeho. Chceš ho, jako já chci tebe. Miluješ ho, jako já tebe. Rozdíl je, že on tebe miluje stejně. Ty si to zasloužíš. Už jsem se rozhodl, nebudu stát v cestě tvýmu štěstí. Jsi volná. Dělej si, co chceš.
JOEY: Dawsone, chci abychom zůstali přátelé. Nepřeju si, abys mě nenáviděl.
DAWSON: To jsou slova, Joey. Jenom slova. Až tady skončíš s těma krásnejma slovíčkama, tak se otočíš a necháš mě tady. Že je to tak?
JOEY: Musím, jinak se to nikdy nedozvím.
DAWSON: Jen běž.
JOEY: Dawsone...
DAWSON: Joey, běž. Dřív než si to zase rozmyslím. Prostě běž! Běž!
(Joey odbíhá pryč a Dawson v slzách klesá na molo.)


1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série