Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série


216 - Pozor na svá přání
JOEY: Přituhuje, už by mohlo nasněžit.
DAWSON: Jo, kéžby.
JOEY: Vzpomínáš, co jsme dělali jako děti?
DAWSON: Při prvním sněhu jsme si řekli přání.
JOEY: Hm. Vždycky se splnilo.
(Kupují si pražené oříšky.)
PRODAVAČ:Kolik?
DAWSON: Dva.
JOEY: Ne když jsem si přála koně, milión dolarů a trampolínu v jediným roce. Byla jsem nenasytná. (směje se)
PRODAVAČ: Ať vám chutná.
DAWSON: Sníh je plnej naděje, že jo?
JOEY: Jo, ta je dobrá. V co doufáš ty?
DAWSON: Že můžem bejt takový, jaký jsme byli.
JOEY: Já taky. Přeju si, aby se nám naše přátelství vrátilo.
DAWSON: Já nemluvím jenom o přátelství. Hele, nedovedu zapírat. Prostě a jednoduše chci víc. Chci tě zpátky!
JOEY: Dawsone...
DAWSON: Včera jsem měl v sobě velký zmatek. A nakonec jsem si uvědomil, že jediná máš pro mě smysl ty. A vím, že mezi náma něco je. Cítil jsem to dřív a cítím to i teď. A ty to cítíš taky. Jsme si souzený! Joey, vraťme se k sobě. Tečka. Konec. Happy end. Muzika.
JOEY: Ne. Hele, Dawsone... vzpomínáš, proč jsme se rozešli? Vůbec ne kvůli tobě a určitě ne kvůli Jackovi. Kvůli mně. Chtěla jsem si pár věcí ujasnit.
DAWSON: A ujasňovala sis je s Jackem, ne se mnou.
JOEY: Ne, Dawsone. O tom se nebavme. Ty víš proč.
DAWSON: Joey, jestli my dva si nejsme předurčený, tak nevím kdo! Dnes na sníh nečekej. (odchází)

DAWSON (opilý na oslavě narozenin): Čas vyslovit přání. Tady je.
(Po několika projevech se otočí k Joey.)
DAWSON: A potom... je tu má Joey! Má vzácná (hladí ji po vlasech), sladká Joey. Jediná šestnáctka na světě, která musela hledat sama sebe. Ale víš co? To je v pohodě. Já to beru. Potřebuješ se najít. Já ti pomůžu, dobře? Tak Joey, kde jsi, Joey? (začne hledat po místnosti, pod stolem apod.) Kde jsi? Joey! Jé, promiňte (odstrkuje hosty). Joey! Promiňte. Joey! Joey? Á, Joey! (obrátí se k ní zpátky) Tady je! Tohle je má Joey. (Začne jí líbat.)
JOEY: Nech toho Dawsone!
(Joey ho odstrčí a on spadne obličejem do dortu.)

(Dawson se ve své posteli vzpamatovává. Joey si k němu sedne a vezme ho za ruku.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Jak se vede?
DAWSON: Budu dobrej. Až se pokoj zastaví.
JOEY: Jsem si jistá, že ti ráno bude líp.
DAWSON: Joey, to co jsem řek, to mě moc mrzí. Byl jsem naprostej idiot.
JOEY: Ne, netrap se tím, Dawsone. Odpouštím ti. I ty můžeš udělat na tomhle světě pár chyb. A věřím, že všichni ostatní ti nakonec taky odpustí. Stejně jsi vlastně mluvil pravdu.
DAWSON: Ale způsob provedení... Já jsem tak sám. Je mi šestnáct let a jsem beznadějně sám.
JOEY: Proto ses opil?
DAWSON: Jo... Proč ses se mnou rozešla a našla si Jacka?
JOEY: Byl jiný než ty. Hele, nechtěla jsem si najít někoho lepšího než jsi ty. Já jsem hledala někoho, kdo mi není tak blízký, abych rozeznala, kde jsem já a kde on. Chci říct, naše životy se vždy tak proplétaly, že mám často pocit, že jsem zčásti tvůj výtvor. A to mě děsí, hrozně moc! Já musím už přijít na to, jestli jsem schopná být celým člověkem. Musím to objevit co nejrychleji. Sama.
DAWSON: Tak si pospěš, ano? Protože... tě moc miluju! (a usne).
JOEY (potichu): Taky tě miluju, Dawsone.
(Za oknem začne sněžit.)

217 - Duševní přátelé
(Joey a Dawson dosledovali film, který se natáčel v minulých dílech. Joey brečí.)
DAWSON: No?
JOEY: No, mm, myslím, že ani nemám slov.
DAWSON (hrdě): Nezapomeň, že je to jen hrubej sestřih. Prostě mi to řekni narovinu.
JOEY: Ještě nikdy v životě mě zatím žádná knížka ani žádný film tak neoslovily. Chci říct, tohle je přesně film ze života. Nejen že poučí a inspiruje, ale dokáže i najít způsob, jak se dívat sám na sebe, na svět, na vesmír.
DAWSON: Joey, nemáš tušení, jak moc to pro mě znamená. Zvlášť od tebe!
JOEY: No, to je přece jasný! Jack McPhee bude jedním z filmařských velikánů naší generace. Když si uvědomíš, Dawsone, že jsme byli u toho!
DAWSON (zaraženě): Joey, ten film jsem režíroval já!
JOEY: Spielberg, Scorsese, Fellini, Bergmann, McPhee.
DAWSON: Joey, o čem to mluvíš? Já to režíroval. Bylas tam! Blázinec v zátoce (podívá se na obal kazety) ... film... (udiveně) Jacka McPhee??
(Jack vleze oknem do pokoje.)
JOEY (k Jackovi): Lásko, můžu k tomu říct snad jenom jedno. Brilantní. Ne, geniální!
JACK: Neuvěříš, co se stalo! V jídelně jsem narazil na Stevena Spielberga. Nabídl mi místo. Jedu do Hollywoodu!
(Dají si s Joey pár pus a Jack poklekne.)
JACK: Vezmeš si mě?
JOEY: Ano!
DAWSON: Ale ty jsi přece gay!
JACK: Asi ne. (opět se s Joey políbí)
JACK: Jdeme! (Vylézají oknem) Pošlem ti pohled z Pozlátkova.
DAWSON: Joey, co bude s námi?
JOEY: To je šoubyznys, Dawsone!
DAWSON: Joey! Joey!
JOEY: Pusť to z hlavy, Dawsone! Nejsi můj typ! Nikdys nebyl.
DAWSON: Néééé.
(Dawson se probudí z noční můry.)

(Joey na pouti u věštkyně Madame Zenovich)
VĚŠTKYNĚ: Ve vaší minulosti se skrývá bolest. Mnoho ztrát na někoho tak mladého. Obehnala jste se vysokými zdmi, aby vás ochránily od zlého, ale tím jste si uzavřela nové možnosti, nová dobrodružství. Musíte říct ano každé příležitosti, co vám přijde do cesty.
JOEY: A co moje budoucnost?
VĚŠTKYNĚ: Co chcete vědět?
JOEY: Co se stane.
VĚŠTKYNĚ: Brzy se dostanete na rozcestí a budete si muset vybrat směr.
JOEY: Jak poznám, který si vybrat?
VĚŠTKYNĚ: Budete v bezpečí, pokud budete naslouchat svému srdci.
JOEY: Ještě něco?
VĚŠTKYNĚ: Do života vám vstoupí vysoký mužský.
JOEY: Kdy?
VĚŠTKYNĚ: Brzy.

(Dawson na pouti mluví s věštkyní Madame Zenovich)
DAWSON: Pět dolarů, jo?
VĚŠTKYNĚ: Je zavřeno.
DAWSON: Je zavřeno? (rezignovaně) Samozřejmě. Pardon. A víte vy co? Nepotřebuju znát svojí budoucnost. Je mi jasný, co mě čeká. Dawson Leery prožije život v bídě. Zemře nemilován, bez přátel a zapomenut.
VĚŠTKYNĚ: Duchům se nevysmívej! Jsou mocní a nemilosrdní.
(Věštkyně sejme první kartu.)
VĚŠTKYNĚ: Á, milenci. Velmi zajímavé. Spřízněná duše kráčí tvou cestou. Někdo, koho znáš již po mnoho svých předešlých životů. Dobře tě zná, vidí ti do duše, cítí tvou bolest.
DAWSON: Vždyť mě odkopla.
VĚŠTKYNĚ: Ne, je tady. Všude kolem tebe.
DAWSON: Proč ji pořád ztrácím?
VĚŠTKYNĚ: Co jsi ztratil, lze vždy opět nalézt.
DAWSON: Díky.
(Dawson jí chce dát peníze, ale věštkyně zmizí.)

(Závěr: Dawson se ve svém pokoji dívá na Joeyinu fotografii a volá jí domů. Ona je však venku, zrovna před Leeryovic domem, dívá se na jeho pokoj a chce jít dovnitř. Poté co on zhasne, se ale vydá zpátky domů, kde potká svého otce.)

218 - Dokonalá svatba
DAWSON: Byly doby, kdy chodila za mnou.
JACK: Joey?
DAWSON: Jo. Jo. To když měla skvělou zprávu nebo si chtěla promluvit, vlezla ke mně oknem a hodiny jsme si povídali. Teď chodí za tebou.
JACK: Asi bys neměl vyvozovat závěry o svým vztahu s Joey z něčeho tak nepodstatnýho. Navíc já jsem kámoš a ty její druhý já.
DAWSON: Nevěstě jsi řek, že na to nevěříš.
JACK: Na dokonalou lásku nevěřím. Ale existujou lidi, jejichž životy jsou nerozlučně svázaný. Sdílejí pouto, co trvá věky. Nikdo je nerozbije. Ona tě teď potřebuje. Jsi jedinej, kdo zná celou její minulost a jsi jedinej, kdo ví, co prožívá.
DAWSON: Já vím. Nemám šanci, pořád se jí snažím oslovit. Ale jednou je pyšná, potom je tu svatba. Nenavážu kontakt.
JACK: Možná že bys jí měl vzít útokem, Dawsone.

DAWSON: Joey, co se děje?
JOEY: Nic.
DAWSON: Vidím, že brečíš. Neříkej mi, že se nic neděje, já tě znám.
JOEY: Tohle je hektickej den, nic mi není. (po chvilce ale pokračuje) Jsem vyplašená. Konečně ho mám zpátky. Co když mi zas ublíží? Nesmí mi znova zlomit srdce!
DAWSON: Joey...
JOEY: Nemůže!
DAWSON: V koutku duše sis vždycky představovala, že až se ti táta vrátí, všechno bude fajn, život bude idyla. Myslím, že tvůj táta si představoval to samý, že jak se vrátí dá všechno do pořádku, napraví křivdy. Ale to nejde. Vy oba teď trpíte pod tíhou opravdu nesplnitelnejch nadějí a to utrpení a bolest, co teď cítíš, hned tak nevymizí. To nevadí, Joey. Po tři roky jsi byla až neuvěřitelně silná a všechny ty pomluvy ti šly jedním uchem tam a druhým zas ven. Nepodléhej jim teď! Nyní je čas zatnout zuby a ukázat jim, že se nemáš vůbec za co stydět. A nejsi na to sama. Máš teď svýho tátu. Zas tvoříte rodinu. A nezapomeň, máš mě.
(Joey ho obejme)

(Dawson tancuje s Gale a Joey s Mikem. Pak se obě dvojice dostanou k sobě.)
MIKE (k Joey): Rád by s tebou tančil i někdo jiný.
GALE (k Mikovi): Dobrý večer, vítejte doma.
MIKE: Zatančíme si?
GALE: S velkou radostí.
(Joey a Dawson spolu začnou tančit.)
JOEY: Ahoj.
DAWSON: Ahoj.
(Joey se mu podívá do očí.)
JOEY: Děkuju.
DAWSON: Za co?
JOEY: Že jsi kamarád, že mi rozumíš víc než ostatní a žes to se mnou šestnáct let vydržel. Miluju tě.
DAWSON: Já tebe taky.
(Začnou se vášnivě líbat.)

219 - Odpočinek v pokoji
(Dawson a Joey mluví o Abbyině smrti a jejím pohřbu.)
JOEY: Nejdu tam.
DAWSON: Nejdeš?
JOEY: Naposled jsem byla na pohřbu mámy. Nikdy jsem nebyla u jejího hrobu. Jít na Abbyin pohřeb znamená otevřít Pandořinu skříňku citů. Radši ji nechám tak.
DAWSON: Joey, máma ti umřela před třemi lety. Jestli máš něco nedořešenýho, jak dlouho chceš čekat?
JOEY: Já nevím... asi jsem jen... je ve mně něco, co ještě čeká. Holčička čeká, až se máma vrátí domů. Její smrt byl jenom strašnej omyl a Pánubohu dojde, že udělal chybu a sešle mi jí nazpět jako mýho tátu a já budu mít zas mámu. Vím, že to zní směšně.
DAWSON: Ne, nezní, ne, ale je to falešná dětská naděje. Budeš se jí muset vzdát.
JOEY: Já se jí nechci vzdát. Ty nevíš, jaký to je, Dawsone.

(Joey a Dawson jdou z pohřbu.)
DAWSON: Včera jsem stříhal film a jak jsem se dokola díval na záběry s Abby, napadlo mě, jak je život pomíjivej, chápeš a... došlo mi, že... nechci umřít s tím, že jsem něco opomněl. Nechci jít do hrobu a naříkat, co se mohlo stát, kdybych se odhodlal k činu. Třeba na to není vhodná chvíle, ale jsem tak šťastný z toho, co se mezi náma tuhle stalo. Moh bych mluvit dál, než něco řekneš, ale většinou čím víc mluvím, tím spíš něco zkazím, takže...
(Joey se usměje a něžně ho políbí.)
JOEY: Taky jsem šťastná. Ale teď musím někam zajít.
DAWSON: Dobře.
JOEY: Mohl bys mě doprovodit?
DAWSON: Samozřejmě.
JOEY: Díky.

(Joey dá kytičku na mámin hrob.)
JOEY: Já jen doufám, že ať je kdekoli, je šťastná.
DAWSON: Je šťastná. Shlíží na tebe shůry. Je velmi šťastná.
(Dawson jí políbí do vlasů a ona si opře hlavu o jeho rameno.)

220 - Znovuspojení
JOEY: Co máš večer v plánu?
DAWSON: No, já nevím. Vypůjčím film?
JOEY: Víš, jak jsme strávili poslední páteční večery? Nápověda: přetoč to zpátky.
DAWSON: Tak si film nepůjčíme. Budeme se jen dívat.
JOEY: Aha.
DAWSON: To není tím, že bych to tak měl radši. Snažím se, aby naše večery byly co nejspontánnější.
JOEY: Nic proti tobě, Dawsone, ale jelikož se kamarádíme už tak dlouho a známe se moc dobře, tak z našeho jiskření nic spontánního nevznikne.
DAWSON: Á, jo. To jsem já, génius průměrnosti.
JOEY: Řekla jsem my.
DAWSON: Ale myslelas mě.
JOEY: Musím říct, že mě trochu překvapuje, že ti to stačí, když máme měsíční výročí toho našeho, ať už je to... nebo bylo... nebo zase je...
DAWSON: Joey, jsme šedý nudní patroni. Jasně, nejsme schopni vůbec ničeho spontánního. Například si všechno plánujeme, organizujeme... rezervujeme si místa v hogofogo restauracích a oslavujeme výročí toho ať už to je. . . nebo bylo. . .
JOEY (nadšeně překvapená): To ne!
DAWSON: Mohlo to bejt překvapení, kdybys nezačala bejt cimprlich.
JOEY: Já jsem cimprlich?
DAWSON: No jo, ale pěkná cimprlína.
JOEY: Já nejsem cimprlína! Tohle bylo cimprlich.
(Políbí se.)

(Před restaurací)
JOEY: Entre Nous? Tam spolu jdeme?
DAWSON: Jo.
JOEY: Dawsone, tam je to moc drahý!
DAWSON: Akcie šly nahoru. Pár šupů na rozhazování mám.
JOEY: Ne, opravdu! Je jedno, kde budeme jíst.
DAWSON: Už jsme spolu celej měsíc. Přeji si tě vzít do podniku, jež se ti krásou vyrovná. (Joey se dívá trochu podezřívavě ) Přiznávám, měl jsem to předem připravený.
JOEY: To mi bylo jasný.
(oba se smějí)
DAWSON: Pojď sem! (políbí se)

(Dawson a Joey sedí na loďce a on jí objímá kolem ramen.)
JOEY: Francouzskou kuchyni už nechci vidět do konce života.
DAWSON: Proč? Byl to celkem úspěšnej večer.
JOEY (směje se): Jo.
DAWSON: Jo. Aspoň do teďka.
(Líbají se.)
JOEY: Dobrá. Čas zpovědi.
DAWSON: Mm, opravdu?
JOEY: Neměl jsi čirou náhodou v úmyslu zakončit romantickou večeři tím... že na to hupnem?
DAWSON: Joey Potterová, ty jedna hambářko! Já radši říkám uskutečnit své nejhlubší touhy!
JOEY: Ahá, dobře.
DAWSON: Netušil jsem, že je to absurdní.
JOEY: Ale není! Taky jsem na to myslela.
DAWSON: Noc je ještě mladá.
JOEY: A my taky.
DAWSON: Dobře. Říkáš, žes na to myslela?
JOEY:Jo, myslela, Dawsone.
DAWSON: A tos o tom jakože uvažovala nebos na to prostě jen tak myslela?
JOEY: A jakej je v tom rozdíl?
DAWSON: Joey, já jsem teenager! Je to obrovskej rozdíl!
JOEY: Řekněme, že uvažovala.
DAWSON: To je fajn. Uvažovala zní fajn.
(Opět se vášnivě líbají.)
JOEY: Dobře, jedem divochu.
DAWSON: Ano.
(Dawson přelézá na druhý konec loďky.)
JOEY: Dej pozor.
DAWSON: A když říkáš uvažovala, tak tos o tom uvažovala nebo jen tak napůl zvažovala?
JOEY: Sklapni a vesluj!!
DAWSON: Zbožňuju, když jsi hubatá!

221 - Změny
DAWSON: Proč se s takovou zarputilostí snažíme dělat radost těm, co nás nesnášejí?
JOEY: Nevím, proč s toho děláš takovou vědu, Dawsone? Máš psát o filmu. To zvládneš levou zadní!
DAWSON: Já vím.
JOEY: Tak třeba, já nevím, proč neuděláš rozhovor?
DAWSON: Na kameru. Jasně! Já tu seminárku natočím. Prostě, když nic jinýho, aspoň ocení můj důvtip.
JOEY: Do toho.
DAWSON: Tak. Joey, pověz něco!
JOEY: Ne, na to zapomeň!
DAWSON: Prožilas letos pár změn, promluv o nich!
JOEY: Ne! Mojí podobu jsi už jednou na plátně zvěčnil a bez mýho písemnýho souhlasu. Najdi si jinou husu... teda osobu.
DAWSON: Fajn. Jen pár otázek. Jsi fotogenická!
JOEY: Tak jo, Dawsone. Že jsem ta šlechetná, hodná milující přítelkyně, něco ti přece jen povím.
DAWSON: Co?
JOEY (do kamery): Zlom vaz!
JOEY (odchází): Ahoj zítra.
DAWSON: Ahoj.

DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj! (políbí se) Pojď sem!
DAWSON: Co tady bude?
JOEY: No sál! Každej večer nejlepší muzika z východního pobřeží.
DAWSON: A pustí mě dovnitř bez kravaty?
MIKE: Máš protekci u majitele.
JOEY: Tohle není můj táta! Je z něj postava jak ze sobotního sitkomu. Otec roku. Ten, kterýho jsem znala, byl starej škarohlíd a bručoun.
DAWSON: Tvůj příbuznej, že byl bručoun a škarohlíd? To snad ani není možný.
JOEY: Jsem šťastná, žaluj mě!
DAWSON: Tahle nová bezstarostná Joey Potterová se mi líbí. (opět pusa.)
JOEY: Hned se vrátím, mám práci.

(Dawson stlouká nějaké dřevo hřebíky a praští se do prstu)
DAWSON (pro sebe): Auu! Ach jo, já jsem levej.
JOEY (přichází a dá mu pusu): Ahoj!
DAWSON: Ahoj.
JOEY: Hele, dospěla jsem k závěru , že tvoje stylizace do dělníka je rajcovní.
DAWSON: Vážně?
JOEY: Ale možná bys potřeboval maličko předělat. Na rebela! Přiléhavý tričko, džíny, kožená bunda, vlasy nagelovat.
DAWSON: Jasně. To by šlo.
MIKE (přichází pro Dawsona): Dobrá. Můžem.
DAWSON: Výborně. Hm. Tohle dodělám potom. Jdu se přichystat.
MIKE (dívá se na to, co dělal Dawson): Tohle je špatně.
JOEY (soucitně s úsměvem): Já vím. Nic mu neříkej.

(Poté co Dawson natáčel video s Joeyiným tátou.)
DAWSON: Co se děje?
JOEY: Hele, tahle hra na investigativního reportéra Dawsona je dotěrná. Proč nutíš tátu, aby znova prožíval tu nejbolestnější část svýho života?
DAWSON: V tom to právě spočívá. Chci si udělat úplnej obrázek o muži, co se tak rychle a radikálně změnil.
JOEY: Ty to nechápeš? Nechci žít v minulosti. Tolik jsme se snažili udělat čáru, jít dál!
DAWSON: Joey, omlouvám se.
JOEY: Když už chceš vypracovat úkol podle skutečnosti, tak proč sis na to vzal někoho jinýho. Proč si to nezjednodušíš? Otoč tu kameru na sebe!
DAWSON: Já nemůžu.
JOEY: Proč ne?
DAWSON: Protože. . .
JOEY: Proč ne?
DAWSON: Protože se hrozně bojim, že pro tebe nejsem dost dobrej a nikdy nebudu. A že když to udělám, tak si ty uvědomíš, že jsi mě přerostla. A zas tě ztratím.
...
DAWSON: Asi jsem to neměl všechno takhle vybalit. Je mi trapně.
JOEY: Dawsone, ty nic nechápeš! Nic ti nedojde, když se na mě koukneš? Mám dokonalej život. Už jsem dostala skoro všechno, co jsem chtěla. Táta je zpátky, moje rodina je zas pohromadě. Obchody šlapou. A co víc? Získala jsem tebe! Už chybí jen bíle natřenej plot a pohádky je konec.
DAWSON: Chci, abys na mě byla pyšná.
JOEY: Miluju tě! A ve všem ti věřím. A jsem moc pyšná, nejen na tebe, i na to že tě mám.
(Políbí se.)
JOEY: Možná že s tebe jednou bude i dobrej tesař, kdo ví?
DAWSON (s úsměvem): Posmíváš se mi?

(Joey vyjde ráno v pyžamu před dům a tam na ní čeká Dawson)
DAWSON: Joey, dobrý jitro.
JOEY: Dawsone, co ty tady děláš?
DAWSON: Byl jsem tu přes noc. Zavři oči!
JOEY: Je teprv sedm ráno!
DAWSON: Pšš! Zavři oči!
JOEY: Mám na sobě pyžamo!
DAWSON: Zavři je! Moc ti to sluší. Tak pojď.
JOEY: Co to vyvádíš?
DAWSON: Jdeme. Pojď! Nech je zavřený!
JOEY: Dawsone!
DAWSON: Držim tě. (schody) Takže: první, druhej, třetí. Tady se zastav. A teď je otevři.
JOEY: Bíle natřenej plot!
DAWSON: Jo.
JOEY: Kdy jsi to dělal?
DAWSON: Celou dnešní noc. Na konci je to trochu šejdrem, ale... to víš...
JOEY: Děkuju.
DAWSON: Počítám, že mi to bude trvat celý léto, než ho dodělám, ale...
JOEY: Celý léto se tu budeš potloukat? (ironicky) S tím se snad vyrovnám.
DAWSON: Můžu pro změnu lézt oknem já k tobě.
JOEY: Změna je život. (políbí se)

DAWSON: Učí nás, že ve filmu prochází hlavní hrdina řadou změn, ale co když to tak není? Když skončí Casablanca, Bogart je zas osamělým tvrďákem, jímž byl dřív. Rozhodnutí ho nezměnila. Ani jeho činy. Spíše odhalily něco skrytého. Muže, který se chtěl změnit, ale bál se, že to nedokáže. Kdyby se Bogart chtěl změnit, nezbavil by se lásky, ale držel by se jí jako klíště... protože... podle mě je láska změna. Nebo v to alespoň doufám.

222 - Rodičovská rozvážnost
(Dawson a Joey se dívají na Nebezpečné známosti.)
JOEY: Proč jsi to vypnul?
DAWSON: Na jeden večer bylo nešťastný lásky dost. Je to pro mě utrpení.
JOEY: Co já jsem to za zvrhlíka, že se v těhle slaďácích tak vyžívám?
DAWSON: V těch co končí špatně?
JOEY: Ne, v těch co vlastně nekončí. Jen si to vezmi. Milovat někoho bez špetky naděje, že se ten vztah plně rozvine. To je romantika.
DAWSON: To je tragédie.
JOEY: Ale já se v příbězích s happyendy rochnit můžu.
DAWSON: Jo, ale proč se rochnit v těch, co ho nemaj?
JOEY: Tak promiň. Smutný příběhy jsou silnější. Vlastně je mám radši.
DAWSON: No a... myslíš že...
JOEY: Mluv!
DAWSON: Já. . . Může taková záliba ovlivnit vlastní zamilovanost?
JOEY: To zcela určitě!
DAWSON: Tebe to netrápí?
JOEY: Ne, ovlivňuje jí pozitivně. Takovýhle filmy mi připomínaj, jak pevná a silná často láska je.
DAWSON: Vždyť skončí špatně! Daniel Day Lewis Michelle Pfeiferovou nedostane!
JOEY: Za to nemůžou, to zaviní okolnosti!
DAWSON: A k čemu je láska, když nad okolnostmi nezvítězí?
JOEY: Přes všechny překážky se nikdy nepřestanou milovat.
DAWSON (nahne se k ní): Pověz mi Joey Potterová. Budeš mě pořád milovat bez ohledu na okolnosti?
JOEY (políbí ho): Nech se překvapit. Náš bude happy end.

DAWSON: Ahoj.
JOEY: Ahoj. Nevolals.
DAWSON: Ne... Nebude se ti to líbit, takže to ze sebe honem vysypu. Tvůj táta zase prodává drogy.
JOEY: To nevíš!
DAWSON: Vím, přistih jsem ho. A za ten požár je částečně, i když ne úplně, zodpovědnej. Mluvil jsem s ním o tom, i s rodičema. Nechtěl jsem ti to říkat. Nepovažoval jsem to za nutný, ale teď to zašlo daleko.
JOEY: S tím požárem nemá nic společnýho. Přísahal mi.
DAWSON: Tak ti lže.
JOEY: To není možný!
DAWSON: Chceš mu věřit, to chápu.
JOEY: Ne, věřím mu!
DAWSON: Proč bych si to vymejšlel?
JOEY: Ne, proč to děláš!?
DAWSON: Musíš znáš pravdu. Koukej, tohle je hrozně nebezpečná situace. Tvůj táta by moh pomoct chytit ty, co to maj na svědomí. Pojď na policii, třeba to tátovi nějak ulehčíš.
JOEY: Mám udat svýho tátu? Za koho mě máš? A proč mi tohle děláš?
DAWSON: Já za to nemůžu, Joey!
JOEY: Jo můžeš!!
DAWSON: Jiná cesta není.
JOEY: Tos mě nemoh nechat na pokoji? Musíš se do všeho montovat?
DAWSON: Joey, miluju tě!! Nedovolím ti, aby jsi chránila někoho, kdo nechrání tebe!
JOEY: Dawsone, je to můj táta! Chápeš to? Prosím, nepleť se do toho!!
DAWSON: To nejde.
JOEY: Ale jde. A nejen kvůli mně. A nejen kvůli mý rodině. Ale kvůli nám! Říkám ti, Dawsone. Tohle nás zničí!
DAWSON: To riziko na sebe vezmu. Protože mi na tobě záleží víc než na sobě. A někdo se musí zachovat správně. Když ne ty, já ano.

(Na policii.)
DAWSON (o šerifovi): Chce ti pomoct, Joey. Má starost jako my.
JOEY: Vážím si tý péče, Dawsone. Ale ne toho, že mi chcete za každou cenu vnutit řešení.
DAWSON: Zkoušel jsem tvýho tátu přemluvit.
JOEY: Jo, o to jde, Dawsone, zkoušel. Ale tvůj táta to není. Co na tom, že půjde na zbytek života sedět, no ne?
DAWSON: Proto jsem šel za tebou.
JOEY: Ale už jsi byl rozhodnutej!
DAWSON: Joey, kéž by tu byla jiná možnost, ale není. Musíš to pochopit.
JOEY: Já chápu, Dawsone, že ve svým černobílým světě jsi jinou možnost neviděl. Můj svět to není. Já vidím šedě. Proto jsme rozdílní, proto jsme se do sebe zamilovali. A teď nás to oba rozeštvává.

(Poté co Joey nahrávala rozhovor se svým tátou, tím ho usvědčila a policie ho odvezla.)
DAWSON: Jak se cítíš?
JOEY: Hrozně.
DAWSON: Můžu ti pomoct?
JOEY: Ne díky.
DAWSON: Udělala jsi správnou věc.
JOEY: Ne, Dawsone. Tys udělal správnou věc. Já tedy ne. Chlubit se tím vážně nemůžu.
DAWSON: Udělali jsme, co bylo třeba.
JOEY: Co ti chci říct, se ti nebude líbit, takže rychle. Doufám, že jednou budu moct tátovi tohle všechno odpustit a nevím, jestli někdy odpustím sama sobě, ale vím, že tobě nikdy neodpustím. Víš, Dawsone, jsou věci, proti kterým láska vůbec nic nezmůže. Od teďka už tě nechci znát. (odchází od něj)
DAWSON: Ahoj, Joey.


1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série