Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série


100 - Pilotní epizoda
DAWSON: Kam jdeš?
JOEY: Domů.
DAWSON: Zůstaň na noc.
JOEY: To ne.
DAWSON: Pokaždý zůstáváš.
JOEY: Dnes ne.
DAWSON: Proč ne?
JOEY: Přespávat tu už není to pravý ořechový. Víš?
DAWSON: Ne, to nevím. Přespáváš tu od svejch sedmi. Je sobota večer!
JOEY: Věci se mění, Dawsone. Vyvíjej se!
DAWSON: O čem to mluvíš?
JOEY: Spát ve stejný posteli můžou děti, nám je patnáct!
DAWSON: Jo.
JOEY: Jsme na střední škole!
DAWSON: Jo.
JOEY: Mám prsa!
DAWSON: (usměje se) Cože?!
JOEY: A ty máš genitálie!
DAWSON: Ty jsem měl vždycky.
JOEY: A teď jsou větší!
(Dawson je trochu v rozpacích)
DAWSON: A jak to víš?
JOEY: Dlouhý prsty. . . musím jít.
(Jde k otevřenému oknu. Dawson jí zadrží.)
DAWSON: Neujížděj z místa nehody! O co jde?
JOEY: Myslím si, že hormony nutně změní náš vztah a já chci omezit škody.
DAWSON: Ale nedělají si tvoje hormony na mě zálusk, že ne?
JOEY: Zálusk? ... Bože! Ne já si na tebe zálusk nedělám, na to tě moc znám. Viděla jsem tě krkat, zvracet, dloubat nos, nadávat. Určitě na tebe zálusk nemám.
DAWSON: A v čem je problém?
JOEY: Měníme se a musíme se z těma mužsko-ženskejma věcma vyrovnat.
DAWSON: Mužsko-ženský? Jako Když Harry potkal Sally? Přes to se přeneseme.
JOEY: Řekni mi jak?
DAWSON: (lehne si) Půjdeme spát. Jsem unavenej.
JOEY: To je výmluva.
DAWSON: Ne, důkaz, že můžeme zůstat kamarádi navzdory módním sexuálním teoriím.
JOEY: Život je jiný, Dawsone.
DAWSON: Nehraj na mě ženskou, Joey. Nechci ti říkat Josephino.
JOEY: (usměje se) Á, Josephino, ty!!
(Vyskočí na postel a začne se s ním prát. Dawson jí začne lechtat, až jí položí na záda.)
JOEY: (zjistí, že je Dawson až nebezpečně blízko) Dobře, konec.
DAWSON: Jsme kamarádi? (Joey přikývne a usměje se) Bez ohledu na tělesné ochlupení. Platí?
JOEY: Platí.
DAWSON: (pustí ji) A už o tom nikdy nebudeme mluvit, platí?
JOEY: Souhlas.
DAWSON: Skvělý.
JOEY: Skvělý.
(Dawson a Joey vlezou oba pod přikrývku.)
DAWSON: Dobrou Joey.
JOEY: (přitulí se k polštáři) Dobrou Dawsone.
(Joey se odsune od Dawsona. Dawson si toho všimne a odsune se trochu také. Joey se odsune ještě víc. Dawson se začne dívat do stropu.)
DAWSON: Proč si s tím musela začínat?

(Joey jde ze školy a Dawson jedoucí na kole u ní zastaví.)
DAWSON: Ahoj Joey! Potřebuju píchnout.
JOEY: A jé.
DAWSON: Mám dneska rande nerande s Jen. Jdem s Paceym do kina. Musíš se přidat.
JOEY: Lepší spadnout s letadlem.
DAWSON: Bude to divný, když s ní půjdou chlapi. Pojď taky!
JOEY: Něco jako dvojitý rande?
DAWSON: Vlastně ne. Paceym cloumaj hormony.
JOEY: Ruplo ti v bedně? Nejdu!
DAWSON: Tak nezlob! Nechci, aby se Jen cítila špatně.
JOEY: To nesmíme dopustit, viď?
DAWSON: Joey, prosím. Prosím, prosím, prosím, prosím! No tak, Joey, prosím.
JOEY: Tak dobře.
DAWSON: Děkuju. Jsi nejlepší, vážně. Koukni, vím, že se trápíš naším vztahem, ale nic se měnit nemusí. Bavíme se o všem. (Odjede a Joey sklíčeně pokračuje v cestě sama.)

(Joey se vedle Jen a Dawsona dívá v kině na film. Dawsonova ruka se začne přibližovat k Jen, ale pak se stáhne. Joey jí pozoruje. Dawson si poklepe prsty na noze a pak se začne opět přibližovat k Jen. Nakonec dokončí svůj pohyb a vezme jí za ruku.)
JOEY (rychle) : Hele, Jen, co velikost?
JEN: Já ti nerozumím.
JOEY: Záleží na velikosti?
DAWSON: Joey!
JEN: Jakožto panna jsem se tím zatím nezabývala. Ale co ty, Joey?
JOEY: Já nevím...
DAWSON: (chytne Joey a táhá jí ze sedačky) Dost! Ty a já, ven. Hned.
JOEY: Co myslíš ty, Dawsone?
DAWSON: Že tě zabiju. Zabiju tě přímo tady!
JOEY (při odchodu k Jen) : Má dlouhý prsty, co?
(Na chodbě kina.)
DAWSON: Joey, co máš, prosím tě, za problém?
JOEY: Co se tady objevila mladá slečna Melírová, neřekls mi jediný slovo !
DAWSON: Blbost! Naprostá! A ty to víš!
JOEY: Já jen vím, že se ti krev hromadí někde dole a zapomínáš na ostatní kolem sebe.
DAWSON: Líbí se mi, slyšíš! Žaluj mě. Jsi kamarádka! Kde je pochopení?
JOEY: Já pochopila všechno. Už mě štve chápat. Pořád jen musím chápat. (Chce odejít.)
DAWSON: Joey! (Otočí se.)
JOEY: Nic ti nedošlo, Dawsone. Jsi tak vzdálenej od reality, že nevidíš co se tady děje.
DAWSON: Na co narážíš?
JOEY: Na tvůj život. Je pohádkovej a ty to nevíš! Potřebuješ konflikty do toho svýho scénáře. Je těžký žít ve filmu. Už dospěj! (Odejde.)

(Dawson vejde do svého pokoje a zapne televizi. Něco sebere z postele a otevře svou skříň, kde sedí Joey.)
DAWSON: Co tady děláš?
JOEY: Visím s oblečením.
(Vstane a padne na Dawsonovu postel. Do ruky si vezme loutku ETho.)
DAWSON: Co se to dnes stalo?
JOEY: Vypěnila jsem.
DAWSON: Co se mezi námi děje?
JOEY: Já nevím.
DAWSON: Mám až neuvěřitelně perfektní život a nevážím si toho.
JOEY: Přesně tak.
DAWSON: Promiň, že sem byl tak necitelnej. Chtěl jsem nadhled. ... Nesmím tě ztratit. Co my máme, to mi dává smysl. Když sem tě zahlíd se rtěnkou na rtech, myslel jsem si, tý to ale sekne. (Joey se na něj podívá) Teda jenom na chvilku. Ale myslel jsem si to.
JOEY: (nevěřícně se usměje) Fakt?
DAWSON: Ale tím to haslo. (její úsměv opadne) Víš, dál se nedělo nic.
JOEY: Když jsem viděla, jak jdeš Jen po ruce tak. . . věř mi, ne že bych chtěla bejt ta, co tě drží za ruku, jen jsem to nepřála jí.
DAWSON:A co z toho plyne?
(Joey jen vzdychne.)
DAWSON: Je to komplikovaný!
JOEY: Dospíváme Dawsone, to je celý. I Spielberg vyrost ze svý nedospělosti.
DAWSON: (všimne si, že odchází) Kam to jdeš?
JOEY: Nemůžu tu přespávat. A nemůžeme se bavit tak, jako kdysi. Jsou věci, který si neřekneme.
DAWSON: Ne, tohle není pravda.
JOEY: Jo? Jak často si to děláš, no?
DAWSON: Cože?!
JOEY: Víš co myslím. No kdy, kolikrát tejdně?
(Dawson se podívá jinam, cítí se nepříjemně. Joey pozoruje, jak rostou jeho rozpaky.)
DAWSON: (potichu) Dobrou.
(Joey se zastaví, pak se otočí k oknu. Ještě jednou se obrátí zpět.)
JOEY: Měj se, Dawsone.
DAWSON: Měj se, Joey.
(Joey odejde. Dawson, naštvaný sám na sebe, vstane a povzdychne si. Joey spěchá dolů z žebříku. Dawson si rukama prohrábne vlasy, je rozrušený. Joey jde rychle, má zkřížené ruce, začíná brečet. Dawson udeří hlavou do své skříně. Joey se rozeběhne k molu, při tom brečí. Dawson si sedne na židli a přemýšlí. Joey rychle odváže loďku. Kamera se přiblíží na její tvář.)
DAWSON: (mimo záběr) Joey!
(Joey se podívá nahoru, po tváři jí tečou slzy.)
DAWSON: (v okně) Většinou ráno... u televize!
(Střih na zmatenou tvář Joey. Dívá se na Dawsona. Náhle jí to dojde a začne se smát. Vyrazí s loďkou na vodu. Střihy mezi Dawsonem a Joey, kteří se smějí. Joey odplouvá pryč šťastná. Zaslechne bouchnutí dveří. Podívá se za zvukem a uvidí paní Leeryovou, která se opírá o auto jejího spoluhlasatele Boba a pak ho políbí. Joey to šokovaně pozoruje. Podívá se nahoru do Dawsonova okna, aby zjistila, jestli to vidí také. V okně už není. Střih zpět na Joey, která pomalu odplouvá.)

101 - Tanec
DAWSON (o roli Joey ve svém filmu) : Joey, musíš ho políbit!
JOEY: Já nemůžu toho kreténa líbat, vážně.
DAWSON: Je to film. Hraješ v něm postavu. Nelíbáš Paceyho.
JOEY: Je to mořskej had. V čem je rozdíl?
DAWSON: Ty nevíš o jeho zlém druhém já. Miluješ ho.
JOEY: To nikdy!
DAWSON: Polibek do filmu patří. Je to love story.
JOEY: Je to horor, Dawsone.
DAWSON: Mýlíš se. Je to alegorický hold.
JOEY: Když on. . . je k nezulíbání.
DAWSON: Já tě prosím.
JOEY: Nechci se skácet na kameru. Proč ho nepolíbíš ty?
DAWSON: Protože svoje rty si šetřím pro jinou osobu.
JOEY: A už jsi tu jinou osobu políbil?
DAWSON: Netřeba tlačit na pilu.
JOEY: Nečekej s tím věčně, Dawsone. Ona je z New Yorku a tam to jde fofrem.
DAWSON: Potom je okouzlující potkat hezkého mládence, co nemyslí jen na sex.
JOEY: Když se ti klidně spí.
DAWSON: Joey, sama jsi jí slyšela. Přiznala se, že je stále ještě panna.
JOEY: Teď ještě možná.
DAWSON: Jen je náhodou velmi bystrá, inteligentní žena, která se o vlastní tělo postará.
JOEY: Nemám na mysli kožený pouta ani bič. Jen polibek.
DAWSON: Jen a já se políbíme. Neboj se. Otázka je, políbíš ty Paceyho?
JOEY: Já jsem pro velkou revizi.
DAWSON: To je blbý, protože ty máš tutově líbací rty.
JOEY: Cože?
(Natočí k Joey model její hlavy.)
DAWSON: Sleduj. Dobře líbáš. ... Hele Joey, můžeš přece zavřít oči a myslet na jinýho. (po chvíli) Jaks to myslela s tím bičem?

(Mitch v domě Dawsonovi vysvětluje, jak líbat. Dawson při tom zkouší líbat rty na maketě Joeyiny hlavy. Netuší ovšem, že Joey je oba sleduje z patra. Při „polibku“ Joey zavře oči a představuje si, že je to ona.)

(Smutná Joey v závěru sleduje Dawsona tančícího na molu s Jen.)

102 - Polibek
(Dawson a Joey sledovali romantický film a debatovali o nachystání romantického polibku.)
DAWSON: Joey, Joey, Joey, Joey, ty holka cynická zahořklá. Dost!
JOEY: Tys taky bejval cynickej. A mnohem zajímavější.
DAWSON:Teď volím kouzlo.
JOEY: Tahle filmová země Petera Pana, co v ní žiješ, bude tvůj konec.
DAWSON: Jednou to pochopíš, Joey. Poznáš, co je po někom toužit. (Joey se po něm podívá) Chtít ho políbit. A pak ke mně přijdeš a řekneš: Dawsone, měl jsi pravdu. Víš, Joey, stačí tomu uvěřit.
JOEY (při odchodu) : Tleskej pořádně, aby tě Zvoněnka slyšela.

103 - Odhalení
DAWSON: Jak to mám tátovi říct? Tati, ženská, se kterou se chystáš oslavit dvacet let manželství, spí teďka s Bobem. Zřejmě se vůni jeho Old Spice nedalo odolat.
JOEY: Oba víme, že to není ten nejlepší příklad.
DAWSON: Žertoval jsem, že spolu něco maj. Byla to legrace. Víš, kolik je v tomhle městě nevěry? Tvý rodiče, mý rodiče. Žijeme v pohlednicovým městě, jak ze žánrovýho obrázku. Bíle natřený ploty a domky na pláži a pod tím vším... vědí tohle lidi?
JOEY: Lidi vždycky vědí.
DAWSON: Ale my ne. (Podívá se na Joey, ta podezřele mlčí) Copak? Joey? Já jsem to nevěděl. Ty jo? ... Věděla? Ty? (naštvaně) Jakto žes nic neřekla?
JOEY: Proč?Abys mě nenáviděl? Protože by to tak dopadlo! Navíc jsem si myslela, že si toho taky všimneš.
DAWSON: Cože?
JOEY: Většinou jsi vnímavej kluk. Nejspíš se shodnem, žes byl v poslední době mimo.
DAWSON: Já ti nerozumím.
JOEY: Napovím ti: světlý vlasy, dvojky, možná trojky.
DAWSON: Jen do toho nezatahuj. Joey, lhala jsi mi!
JOEY: Nevěděla jsem jak..
DAWSON: Co jak? Ohrožuje tě Jen?
JOEY: Proč se ptáš? Neohrožuje. Nudí!
DAWSON: Lžeš mi, aby sis ukrátila dlouhou chvíli.
JOEY: Chtěla jsem bejt kámoška.
DAWSON: Ne, Joey. Tak kámoška nejedná. Zdá se mi, jsem si skoro jistý, že jsme spolu skončili.
JOEY: Ne, Dawsone, já se snažila. Jen jsem nevěděla jak ti to...
DAWSON: Chceš něco říct, Joey? U konce se slovy. Tvoje činy mluví jasně. (odchází) Sbohem. Měj se. Hezkej zbytek života.

JEN (přichází do Ledárny) : Ahoj.
JOEY: Promiň, máme zavřeno.
JEN: Jestli ten šok přežiješ, přišla jsem za tebou. Potřebuju poradit.
JOEY: A v čem se podle tebe asi vyznám?
JEN: V Dawsonu Leerym.
JOEY: Mám tu nějakou práci, účtenky a pak ještě zamknout. Možná někdy jindy.
JEN: Řekla jsem mu, že nejsem panna.
JOEY (se zájmem) : Chvilku si najdu.
JEN: Vypadalo to, že jsem ho zklamala, což mě samozřejmě naštvalo a teď nevím, na čem jsem.
JOEY: Víš, něco ti povím. Je na svůj věk výřečnej, ale není ještě docela zralej. Klasickej jedináček. Trucuje, když není po jeho. Vidí věci černobíle. Z ostatního je zmatenej. Pokud jde o ženy, i papež má víc zkušeností. Až do loňskýho léta to byl skrček. Říct, že je jeho sexuální život omezenej, není přesný. Je jalovej. Jako poušť. Nezávidím ti, s čím se musíš utkat.
JEN: A nesnažíš se mě odstrašit?
JOEY: Ne, jenom ti chci říct, že každej chlap, co má jednou za něco stát, je nejspíš ve svejch patnácti pako na holky.
JEN: Co bys dělala?
JOEY: Mm, to co ty. Cítila bych se ublížená, popletená. Ptala bych se na radu. Možná těch nepravejch a čekala.
JEN: Na co?
JOEY: Až vyroste. Chodila bych za ním, cokoli.
JEN: Jak dlouho bys to vydržela?
JOEY: Na mě nedej. Já bych jak blbá čekala věčně.

JOEY: Sedáváš tu s kámošema?
DAWSON: Jo, proto nejsi zvaná.
JOEY: Phasery odstaveny. Jdu v míru. ... Takhle to zpackáš.
DAWSON: Co?
JOEY: Jen si přišla promluvit. Řekla jsem jí: Zůstaň, vrátí se.
DAWSON: Díky, oceňuju to.
JOEY: Vysvětlila jsem jí, že sis na ní jen vylejval vztek, co máš na mámu.
DAWSON: Mám vztek na celej svět. Jsem teenager.
JOEY: Ó, mimochodem. Jsme teď s blonckou kámošky. Jestli jí chceš něco vyřídit, tak mi řekni.
DAWSON: Za to, cos udělala díky, ale já o tom teď nechci mluvit. S tebou.
JOEY: No tak, copak nechceš zdrbnout dívku svejch snů? To s kamarády děláváš.
DAWSON: Ano, nevím, jestli my jsme.
JOEY: Jo. Zábavné. Teď jsi mi to nandal.
DAWSON: To se netýká jen včerejška, ale tejdnů, měsíců. V poslední době to už není ono. Nevycházíme spolu jako dřív.
JOEY: Takže přátelství je - my už nejsme přátelé?
DAWSON: Já nevím. Jsme víc nebo míň? Já vím, že to není jako dřív. Už nic není jako dřív.
JOEY: Tomu se říká sociální evoluce. Co je silný, prospívá. Co není, to je k vidění za vitrínou někde v muzeu.
DAWSON: Já a ty... míříme do muzea?
JOEY: Já vážně nevím. Hrozně snadno se naštveš.
DAWSON: Ty zas moc kritizuješ.
(usmějí se)
DAWSON: V jiným vesmíru jsme určitě padesát let manželé.
JOEY: A měli jsme parádní svatbu.
DAWSON: Tu nejlepší.
JOEY: A měli jsme tam i rande.
DAWSON: Jo, Jen byla po mým boku.
JOEY: Když večer skončil, přišla otázka. Koho doprovodit? Holku nebo ženu?
DAWSON: Mm, dilema.
JOEY: Fascinující. Stál jsi a zkoumal svoje možnosti. Oči ti bloudili. Z ní... na mě... a zpět k ní...
DAWSON (podívá se na ní) : A zpět k tobě.
JOEY: Jo, ale já si odskočila s boháčem k baru.
DAWSON: Zazobanec si začal dovolovat a tys potřebovala pomoc.
JOEY: Vážně? Na to si nevzpomínám.
DAWSON: Já zcela jasně. Naprosto. Potřebovala jsi zachránit.
JOEY: Zachoval ses jako chlap? Přestals chladnokrevně analyzovat situaci a přešel jsi k činu? My dva jsme se tenkrát zachránili?
DAWSON: Já nevím, začíná to bejt zamlžený. Já si fakt nevzpomínám, nezlob se.
JOEY: No, až si vzpomeneš, ráda bych věděla, jak to dopadlo.
DAWSON: Dovíš se to první.
JOEY: Tak dobrou, Dawsone. Jinotaje už mě unavujou. ... Dawsone, ať svatba dopadla jakkoliv, určitě jsem se až do konce výborně bavila.
DAWSON: Jo, já taky.
JOEY (při odchodu se dívá na sedícího Dawsona) : Není pochyb, už jsme v muzeu.

104 - Hurikán
JEN: Dneska se to pěkně rozmázlo.
JOEY: A kde je Dawson?
JEN: Nevím, je mi to fuk. Ať si trhne.
JOEY: U něj to je věc ega. Trpí. Jak vůbec mohl někdo přede mnou? Jak se s tím srovná?
JEN: Vážně je takový?
JOEY: Určitě se v týhle chvíli přeměřuje na záchodě.
JEN: Jak to asi dopadne?
JOEY: Co myslíš?
JEN: Ale no tak, má Dawson pistoli nebo flintu?
(Obě se zasmějí.)
JOEY: Jak to mám vědět?
JEN: Nedělej se.
JOEY: Dawson si neměl vztek na mámu vylejvat na tobě.
JEN: Slyšela jsi?
JOEY: Nevědomý odposlech.
JEN: Nejsem už královna panna v rukou asistovaných představ Dawsona Leeryho.
JOEY: Správně. Myslím, že Dawson právě prožívá velký životní obrat.
JEN: To my všichni.
JOEY (po chvíli) : Když vezmu do úvahy jeho výšku a velikost rukou, řekla bych, že je nadprůměrný.
JEN: Á, takže ty jsi o tom přemýšlela!

DAWSON: Joey, dlužím ti omluvu. Nemyslel jsem. Byl jsem necitelný a sobecký až na půdu. Jestli mi dáš možnost, abych svoje chování napravil, slibuju, že zkusím bejt kamarád, jakýho si zasloužíš.
JOEY: Teda byla to síla. Jo, omlouvám se za tu mámu. Mám to v záloze, ale je to hrozně snadný. Neměla jsem to dělat.
DAWSON: Nevím, co bych dělal, kdybych mámu ztratil.
JOEY: Bolí to, Dawsone. Narodíš se a umřeš a mezitím hodně chybuješ. Hotovo. Legrační je, že teď když tady není, nevzpomenu si na jedinou chybu.
DAWSON: Co pro tebe můžu udělat? Jsem dobrej kámoš. Co chceš?
JOEY: Co kdybychom to svoje rychlý dospívání hodili za hlavu. Prosím!
DAWSON: Tak pojď. Dovnitř.
JOEY: Dobře.
(Vstanou a zalezou do skříně, kde si hrají jako kdysi na Čelisti.)

105 - Dítě
(Skončil filmový večer u Dawsona.)
JOEY: Bezva. Moc hezký. Díky, už musím jít.
DAWSON: Ale Joey, kam tak spěcháš?
JOEY: Nerada to zkracuju, ale Bessie má příští tejden termín. Čeká mě práce.
DAWSON: No tak, Bodie se o Bessie postará sám. Navíc při filmovým večeru nikdy nekoukáme jenom na jeden film.
JOEY: Všechno je jednou poprvé.
JEN: A první noc pro přítomné.
JOEY: O čem to tu mluvíš?
JEN: Hele, vidím, že jsme se všichni maximálně snažili ignorovat to, že jsem se vetřela do velice osobního rituálu a je jasný, že moje přítomnost se ti moc nezamlouvá. Mám návrh. Joey, ty se dívej na další film a já půjdu.
DAWSON: Nikdo tě nevyhání.
JEN: Ne, to já vím, vážně. Rozhodli jsme se nespěchat, takže jsem si jistá, že nás pár hodin samoty nezabije. Navíc babi je na válečný stezce a jak uvidí, že Joey odešla, nedovolí, abychom my dva zůstali sami.
JOEY: Kvůli mně neodcházej, Jen. Mně nejde o to zkazit někomu večer.
JEN: Ne, tebe se to netýká. Neber si to osobně.
DAWSON: Fajn, domluveno, co si dáme?
JEN: Ale tohle není řešení. Pokud tady zůstaneme obě, budeme ve stejně hloupý pozici jako celý večer.
DAWSON: Tak si to vyjasníme. Filmový večer byl odložen. Nemůžeš zůstat, když ona odejde. Babička to nedovolí. A ani když zůstane, protože je to trapný.
JEN: Jo.
DAWSON:A ty nemůžeš zůstat, když odejde, měla bys pocit, žes jí vyhnala. Ani když zůstane, protože ti to kazí filmovej večer.
JOEY: Přesně.
DAWSON: Vzhledem k tomu, že tu bydlím a odejít nemůžu, potom zbývá jenom jedno řešení.
JOEY a JEN (současně) : Dobrou, Dawsone.
DAWSON: Počkejte ještě.
JOEY: Nashle zejtra.
JEN: A neponocuj.
DAWSON (beznadějně) : Filmovej večer. Trochu komplikovanej.

(Joey utekla od porodu Bessie. Dawson za ní vyjde ven.)
DAWSON: Copak? ... Jak se asi máma zatváří na to, co se stalo v obýváku. Bessie bude v pořádku, Joey. Možná, že je paní Ryanová trochu děsivá, ale zároveň je ve zdravotních věcech velmi schopná.
JOEY: Já vím, Dawsone. Nejsem venku, že se bojím o Bessie, když na ní koukám. Bojím se ale...
DAWSON: O co jde?
JOEY: O nic, je to blbost. Já jsem hloupá.
DAWSON: Nejsi hloupá, Jo. Možná, že s tebou vždycky nesouhlasím, ale hloupá nejsi!
JOEY: Dám ti otázku, Dawsone. Koho ti Bessie připomíná?
DAWSON: To je jasný. Tvojí mámu.
JOEY: Jsou okamžiky, kdy je ta podoba jenom letmá. A potom zas Bessie něco řekne nebo udělá a ... je to jako by tu byla máma. Když onemocněla, chodila každej měsíc na chemo a měla bolesti. Já přišla domů a seděla u ní. A ona křičela tak srdceryvně. Modlila jsem se k Nejvyššímu, abych to neslyšela od nikoho už víc. Asi mě vyslechl. Už jsem to neslyšela.
DAWSON: Až do dneška.
JOEY: Jo.
DAWSON: Když měla máma ty bolesti, proč jsi s ní seděla?
JOEY: Prosím tě, Dawsone. Ona mě potřebovala. Nic mi neřekla, ale já věděla, že mě potřebuje.
DAWSON: A proč si myslíš, že tě Bessie nepotřebuje?

106 - Po škole
(Dawson a Joey se dívají se na film, kde jsou závody aut. Dawson ho vypne.)
JOEY: Co to děláš?
DAWSON: Já ten film nechápu.
JOEY: Už se na něj hodinu koukáme, ráda bych věděla, jak dopadne.
DAWSON: Když je film nereálnej, deprimuje mě. Začne mě bolet hlava.
JOEY: Nereálnej? Tvůj oblíbenej film je E. T. !?
DAWSON: No a?
JOEY: Mimozemšťan s dlouhejma prstama, co jí sušenky a jezdí na kole?
DAWSON: Ale emoce jsou reálný. Tenhle film... vždyť jsi viděla. Kluci soutěžej o holku jízdou v autech. Půjde s tím, kdo ho má rychlejší?
JOEY: Nerada ti to říkám, ale rychlý auto může vzrušovat.
DAWSON: Proč spolu nezápasej? A vyhrajou větší bicepsy.
JOEY: To by šlo.
DAWSON: Ale prosím tě.
JOEY: Dej sem ovladač. Chci se koukat!
DAWSON: Já ne. Nelechtej mě, prosím tě.
JOEY: Ale já ano.
(Začnou se prát. Až skončí tělo na tělo tváří v tvář. V tu chvíli se zarazí a přestanou.)
JOEY: Tenhle film tě pěkně vyděsil, co?
DAWSON: Vyděsil? Dobře. Vysvětli.
JOEY: Protože kluky přitahujou na holkách podivný věci.
DAWSON: Mm.
JOEY: Jo, určitě! Mají rádi holky z NewYorku, s blond vlasama, s hubenejma rukama a taky velkejma kozama. Ono to platí i opačně. Je to oboustranný.
DAWSON: A Jen přece nemá... hubený ruce.
JOEY: Nemůžeš snést představu, že když si dnes holka vybírá kluka, nevybere si romantika, kterej jí loví kytkama a básničkama, ale toho kterej má lepší auto, tvrdší bicepsy anebo... větší joystick.
DAWSON: Větší joystick?
JOEY: Jo.
DAWSON: Dobře, Joey. Za prvý, holky láká romantika víc než co jinýho.
JOEY: Jo. Jen v to doufej.
DAWSON: Za druhý, já nesoutěžím s jinejma. Copak se třeba s Paceym pereme, vždycky když některej z nás potká holku?
JOEY: Jak jsem řekla. Nerad prohráváš.
DAWSON: Co tím chceš říct?
JOEY: Pacey má větší bicepsy.
DAWSON: To teda né!
JOEY: Jsi si jistej? Já myslím, že jo. Vyjasněme si to. Pokud teda holky přitahujou romantici, tak proč s tebou Jen nespala?
DAWSON: Jen se mnou chce spát! Jenom je...
JOEY: Jenom na to ještě nedošlo?
DAWSON (otráveně) : Dokoukáme se na film.
JOEY: Vždyť tě z něj bolí hlava.

(Pětice poškoláků hraje hru na pravdu.)
ABBY: Pacey, pravdu nebo fant?
PACEY: Dobře, Abby, jen nezapomeň, pak jsem na řadě já.
ABBY: Oh, už teď se bojím. Pravdu nebo fant, Pacey?
PACEY: Mně je o úplně volný.
ABBY: Fajn, pravdu. Pacey, pročpak jsi po škole?
PACEY: No já... to je... víte... já chci... já chci radši fant.
JOEY: No tak, Pacey, řekni nám to!
PACEY: Hele, já chci fant.
ABBY: Ty jsi takovej srab. Chci, abys líbal na ústa deset vteřin... Jen.
DAWSON: Co?
(Nápad se nelíbí Dawsonovi, za to Joey ano.)
ABBY: Čekáme!
PACEY: To je blbost, ne?
JEN: Tuhle hru nikdo hrát nechtěl.
JOEY: Já ano a Pacey řekl fant! Tak udělej co chce.
PACEY: Dobře, vlastně je to jedno.
(Začnou se líbat a postupně se polibek zintenzivňuje. Dawson se dívá žárlivě. Joey se to líbí.)
PACEY: Teď já. Joey - slečno udělej co říká. Pravda nebo fant?
JOEY: Ne, řekl jsi že...
PACEY (směje se) : Pravda nebo fant?
JOEY: Pravda.
PACEY: Takže, kdo se ti líbí?
JOEY: Kdo se mi líbí?
PACEY: Jednoduchá otázka - koho miluješ? (podívá se na Dawsona) Pravdu!
JOEY: Řekla jsem pravdu a myslela jsem fant.
ABBY: Á, lidi, vy jste srabi, copak nikdo z vás nemluví pravdu?
JOEY: Udělám cokoliv, prolezu větrací šachtou, vystrčím zadek na Tringleovou.
PACEY:Výborně, takže abychom udrželi naše líbací téma, Joey, chci, abys líbala na rty celých patnáct vteřin... Dawsona Leeryho.
JOEY: To nikdy ne.
DAWSON: Pacey neblázni!
ABBY: Ne, musíš to udělat Joey!
PACEY: Sama jsi přece říkala, že uděláš cokoliv.
JOEY (otráveně) : Jo, Dawsone, pojď.
PACEY: No?
ABBY: Pohlídám čas.
(Začnou se líbat. Stejně jako předtím se polibek velmi zintenzivňuje a líbí se jim. Jen se dívá žárlivě. Pacey a Abby s úsměvem. Polibek zastaví teprve Abby s Jen.)
ABBY: ...čtrnáct, patnáct!
JEN: Stačí.
ABBY: Lidi, bavíte se dobře?
(Dawson i Joey jsou udiveni z toho, jak se nechali unést.)
ABBY: Jsi na řadě, Joey. (ta nereaguje) Země tupounkovi! Tupounku, hlas se!
JOEY: Dobře, Jen, pravdu či fant?
JEN: Pravdu.
JOEY: Dobře, je Dawson ten, který tě ze všech kluků nejvíc přitahuje?
JEN: Jestli mám nejradši Dawsona? Jo, jasně.
JOEY: Já se neptala, jestli ho máš nejradši, ale jestli tě nejvíc přitahuje.
JEN: Jak to... jak to myslíš přitahuje?
DAWSON: Myslí jako fyzicky přitahuje.
JOEY: Je to kluk, kterej tě vzrušuje? Chce se ti na něj skočit, nebo se ti spíš líbí jako osobnost, ale raději bys hupla na někoho jinýho, třeba na Paceyho?
JEN: Ne, líbí se mi Dawson.
JOEY: Ale cítíš k němu vášeň?
JEN: To je blbá otázka.
DAWSON: Ale proč blbá?
PACEY: Já s tou otázkou problémy nemám.
JEN: Je to blbá otázka, protože... je hrozně blbá! Protože odpověď je ano, jasný? Zdá se, že odpověď je ano. Cítím k Dawsonovi vášeň. Jedu po Dawsonovi. Spokojená, Joey? Kdybys netrávila čas... zapomeň na to.
JOEY: Co? Řekni mi to, já to vydržím. No tak, co mi chceš říct, no?
DAWSON: Kdo je na řadě? Myslím, že...
JEN: Kdybys netrávila čas dumáním o Dawsonovi, už bys kluka měla!
JOEY: Ó, to by bylo přímo nebe na zemi, dostat jednoho z těch čuňat. Bejt jako nějaká roztleskávačka, kterou kluci ošukaj a zahoděj. Rozdat si to s Bodinem na podlaze v šatně by bylo skvělý.
ABBY: Mluvíš jako lesba.
JOEY: Kéž bych byla lesba. Jen, já se o Dawsona vůbec nezajímám, takže se uklidni!
DAWSON: Hele, mám nápad. Pojďte za mnou, čas na pauzu. (odejdou do tělocvičny)

JEN: Dobře, Joey, vzdávám to. Vyhrálas. Snažím se ti zavděčit, ale asi je to zbytečný, že jo?
JOEY: Co tím myslíš? Já tě mám ráda.
JEN: Ale Joey, nejsem blbá. Pořád se do mě jedovatě strefuješ, ale co jsem ti vlastně provedla? Chtěla jsem bejt tvoje kámoška.
ABBY: Nemůžete bejt kámošky, když soutěžíte o jednoho kluka! Joey, je jasný, že miluješ Dawsona.
(Jen se udiveně podívá na Joey, ta se snaží to zakrýt.)
JOEY: Jsi blbá?
ABBY: Viděla jsem pusu, která by zapálila Atlantik. A neříkej mi, že se mýlím. Byla to síla! ... No, máte si o čem povídat. Nechám vás a půjdu se napít. (odejde)
(Joey rozpačitě kouká po Jen a pak dolů na zem. Jen vidí, že to byla pravda.)
JEN: Joey, já vím, že... tohle musí být...
JOEY: Koukni, já se o tom nechci bavit. S tebou ne.
JEN: Já vím. V pořádku. Já tě chápu, vážně.
JOEY: Proč musíš být taková?
JEN: Ale jaká?
JOEY: Tak hodná. Bože. Bylo by to snadný, kdybys... byla mrcha. To je vše.

(Po usmíření Dawsona a Paceyho a Dawsona a Jen, kdy dost hovořili o sexu a vztazích.)
JOEY (rozhořčeně) : Všichni jste začali být posedlí sexem! A ty taky Dawsone! Ale pokud máš strach, že jsou všichni zkušenější, buď v klidu. Máš kámošku, která asi umře jako panna.
DAWSON: Joey, je to otázka času.
JOEY: Než-li co? Než mi zkratuje mozek a já skočím do postele s každým klukem, co má auto a svaly?
DAWSON: Než najdeš pravýho.
JOEY (potichu se sklopenýma očima): Už se stalo.
DAWSON: Joey?
JOEY: Promiň, Dawsone. Nevím, co se děje. (Dawson si k ní přisedne) . Mám takový pocity. Divný pocity. Já nevím, jak to říct. Nemůžu to snést. Proboha. (Joey začíná brečet) My dva se známe dlouho a ty o mně víš všechno. Všechno a já ti to nedokážu říct. Nemůžu. Ale cítím se osamělá.
DAWSON: Joey, nejsi sama.
JOEY: Ale ano, jsem.
DAWSON: Já zůstanu při tobě. Byl jsem při tobě a jsem s tebou i teď, slyšíš? Nic, co řekneš, tohle nezmění. Ale možná když ty věci vyslovíš, dostane se to ven a třeba tě to pak nebude trápit. Možná tě to osvobodí.
JOEY (stále v slzách) : Nemůžu. Nemůžu! Když ti to povím, nikdy to nevezmu zpět. Všechno se tím změní, to nedokážu. Nemůžu. (Jen i Pacey, kteří vědí o co jde, přihlížejí s vážnou tváří a nepříjemnými pocity při její zpovědi.)

107 - Přítel
(Dawson večer u sebe přepíná kanály televize.)
DAWSON: Samá nuda... To znám... Ani kdyby mi platili... repríza... reklama... španělsky... japonsky... libanonsky... (ozývají se vzdechy) ... Kanál pro dospělý nejde!... Americká filmová klasika. Bezva!
(Joey oknem vleze do pokoje.)
DAWSON: Ahoj, Joey!
JOEY: Ahoj! Vzpomínáš na chlápka, kterej zabíjel lidi, protože trpěl nedostatkem spánku?
DAWSON: Jo, ruplo mu v bedně. Vystřílel restauraci, ale pustili ho.
JOEY: Zavolám jeho právníkovi.
DAWSON (směje se): Budu hádat. Nová akvizice si pořád plete den a noc.
JOEY: Dawsone, sestra porodila Rosemaryno děťátko. Už jsem nespala celý dny. Všechno je teď vzhůru nohama. Minulej tejden mě přistihli, jak spím při hodině dějepisu.
DAWSON: Mm, to je pěkný. Pojď, lehni si.
JOEY: Můžu?
DAWSON: Á, žádný cinty.
JOEY: Dawsone, vážně ještě pořád tak baštíš klasiku? Nebylo by už na čase vidět i nový filmy?
DAWSON: Co je ve videopůjčovně, jsem už viděl. A věř mi, v televizi nic není.
JOEY: Dawsone, Gary Cooper už je mimo.
DAWSON: Přesně, víš, dřív moh bejt člověk horlivej blb a stejně holku získal. Ptám se, co se stalo s běžnými typy jako Gary Cooper? Hezcí, ale bez sebevědomí. Chytří, ale ne arogantní. Kam se tihle chlapi poděli? (podívá se na Joey, která vedle něj hned usnula.) To je záhada.

(Ve videopůjčovně.)
JOEY: Ahoj. Potřebuju Anglickýho pacienta.
PACEY: Nechceš jinej film, kterej není tak hrozně nudnej?
JOEY: Ne, včera ho dávali na kabelu a mimino usnulo. Je to jediná věc, která to dítě uspala, jinak nespí. A když nespí, nespím já. Když nespím, jsem vzteklá a podrážděná a nedokážu udržet svou milou povahu. Pacey, jestli máš trochu lidskýho citu, půjčíš mi ten film a poskytneš 180 minut míru mýmu narušenýmu životu. Prosím!
PACEY: Dobře. Ale podle mýho názoru nepotřebuješ videopůjčovnu, ale lékárnu.
JOEY: Slyšela jsem, že Jenin bejvalej se potlouká po Capeside. Už jsi se s tím zázrakem setkal?
PACEY: No jo, je fakt kouzelnej. Díky jeho autu jsem skoro přišel o prsty na noze.
JOEY: A o co tady běží? Vrátí se k němu? A k newyorským způsobům?
PACEY: Tohle já teda nevím, ale... když Jen opustí Dawsona kvůli Billy Kidovi, nepotěší to někoho, koho oba známe?
JOEY: Ale ne, Pacey. Já nejsem ta, která by stála v cestě lásce, ne? Ale jestli má Jen spojení s tímhle klukem, což se zdá, že má, tak co naděláme?
PACEY: Koukni, Joey, nikdy jsem se o tvůj život doopravdy nezajímal, protože tvůj život, popravdě řečeno, nikdy zajímavej nebyl, ale je jedna věc, kterou bych rád věděl. To, že je Jenin bejvalej ve městě, z toho máš velkou radost?
JOEY: To je přece jasný, Pacey. Tohle musíš připustit i ty, že...
PACEY: Je mi to jasný. Tohle je okamžik, na kterej si čekala, kterej může Jen a Dawsona rozdělit.
JOEY: Teda Pacey ty jseš... to... to přece není... ty nevíš, co říkáš...
PACEY: Přestaň, my tři už jsme kámoši dlouho a do týhle doby jsem jen tak klidně stál opodál a koukal se, co se to děje, ale je načase všechno objasnit. Ty... máš dost silnou hormonální posedlost, co se týče našeho kámoše Dawsona, a nemůžeš se dočkat, až do něj zasekneš drápky. (vyzývavě) Ha?
JOEY (se zabijáckým pohledem): Trhni si, Pacey!
PACEY (s úsměvem): Jasně... Buď tak hodná a přetoč si ji.

(Opilá Joey na párty tancuje s cizím klukem.)
JOEY (neustále se pochechtávajíc): Co to zkoušíš?
KLUK: Tiše. Ššš.
JOEY: Tancujeme?
KLUK: Taky můžem. Tvý přání je mi rozkazem.
PACEY: Dobře, Joey. Rozluč se se svým novým objevem.
KLUK: Zmiz ty štěnice, ona nechce odejít!
JOEY: Já nechci odejít.
PACEY: Pojď kovboji, mejdan skončil
(Pacey ho praští, až blonďák upadne. Přiběhne Dawson. Joey bez opory padá ne zem taky) .
DAWSON: Joey! (k Paceymu) Dobrý?
PACEY: Jo.
(Dawson se skloní k Joey.)
DAWSON: Joey.
JOEY: Dawsone, děkuju. Jsi můj hrdina. (Pacey se na ní udiveně podívá.)

(U Joeyina domu.)
PACEY: No, to nebyla ta nejchytřejší věc, kterou jsi kdy udělala.
JOEY: Sklapni!
DAWSON: Musíme potichu. Jestli jí Bodie uvidí, zabije jí.
PACEY: Jasně, já vím. Vy dva zůstaňte tady. Já jdu napřed. Zvládneš tu divošku sám?
DAWSON: Dávej pozor. Ale hlavně nevzbuď mimino.
DAWSON (podpírajíc Joey): Ručičku... tak... můžeme jít.
JOEY: Jasně.
(V domě.)
PACEY (probudí Alexandra): Ne, sakra. ... Ahoj, chlapáku. Co kdyby sis zahrál na opilou tetu Joey a hezky spinkal?
(Dawson odvede Joey do ložnice. Pacey Alexandra mezitím bude utěšovat tím, že mu bude vyprávět Anglického pacienta.)
DAWSON: Lehni si. Výborně. Už spíš? ... No, Joey... byl to pro tebe těžkej tejden. Snažíš se všechno zvládnout sama. Proto ses dneska opila? Chtěla jsi uniknout realitě?
JOEY: Tatarku, tatarku na stůl číslo pět.
DAWSON: Teď asi není vhodná chvíle, abych ti to řek, ale... ale možná, že naopak je. Uvědomuju si, jak hrozně zmatený to mezi náma teďka je. Nedokážu náš vztah vysvětlit a ty asi taky ne. Ale chtěl jsem ti říct, že kdybys mě někdy potřebovala, jsem tu pro tebe, stačí jenom říct.
(Dawson ji hladí po vlasech. Joey se probudí, pohladí Dawsona po tváři a v polospánku ho políbí.)

DAWSON: Teda, Joey dnes byla úplně mimo. Blábolila něco o hospodě. Políbila mě a pak se převrátila a ztuhla.
PACEY: Počkat, ona tě políbila?
DAWSON: Jo.
PACEY: A jako teta na Díkůvzdání nebo tě *políbila* ?
DAWSON: Ne, políbila mě. Vůbec nic to neznamená. Byla úplně namol. Jistě si myslela, že jsem Brad Pitt. Což je pochopitelný.
PACEY: Dawsone, můj drahý naivní příteli. Jednoho dne se budeš muset podívat pravdě do očí, kámo. Ona si tě s někým nespletla, jasný? Tahle holka je do tebe stoprocentně až po uši zamilovaná. Smiř se s tím!
DAWSON: Blbost, Pacey. Joey a já si skvěle rozumíme. Je bezvadný mít někoho, koho dobře znáš. Kterýmu nemusíš pořád vykládat, co si doopravdy myslíš. Ten druhej tě prostě chápe a reaguje tak, jak čekáš. To je skvělý, líbí se mi to, ale láska to není.
PACEY: No dobře, ale nezdá se ti trochu podivný, že uprostřed katastrofický krize s láskou k Jen tu se mnou sedíš a povídáš si o kámošce Joey.
DAWSON: Počkej. S Jen se milujeme. Je to vzrušující, je to nový a neznámý. Občas se to vymkne z rukou, ale věř mi, mezi láskou a přátelstvím rozdíl je.
PACEY: A jseš si tak jistej, že ten rozdíl poznáš?
DAWSON: Vůbec nevíš, o čem mluvíš.

108 - Výlet
(Dawson sedí u okna a dívá se na Jenin dům.)
JOEY: Dawsone, holka ti dala košem. Neumřela. Zapomeň na to!
DAWSON: Ale před dvěma dny. Promlčecí lhůta mého pocitu úzkosti nevypršela.
JOEY: To není otázka času, Dawsone, ale otázka míry. Nic si nejed a koukáš na Jenin barák jako cvok. A viděla jsem tě ve škole. Špehuješ! To je ujetý. Skoro se bojím zeptat, co jsi přines za film.
DAWSON: Sid a Nancy.
JOEY: Vidíš, vážně se na tom chceš odreagovat?
DAWSON: Promiň, Joey, je těžký vymyslet si originální důvod trucování, když už mi došlo, že všechno to, co jsem, je důvod, proč utekla. To není jako netancovat nebo se nechat ostříhat.
JOEY: Dawsone, dala košem tobě, ne tvýmu přesvědčení.
DAWSON: Vždyť odmítla romantiku, poctivost a respekt. Když si představím Billyho před jejím domem, je mi hrozně.
JOEY: Copak ti ji všechno připomíná?
DAWSON: Jo.
JOEY: Dawsone, znáš jí tři měsíce, jak by ti jí mohlo všechno připomínat?
DAWSON: Koukni, já nevím, Joey, ale vážně je to tak.
JOEY: Fajn, radši pustím film. Rozhovor mi připadá dost deprimující.
(Na videu se objeví natočený záznam s Jen z Dawsonova filmu. Dawson si zničeně plácne polštář na hlavu.)

JOEY: I kdyby sex s tebou ukončil hlad, nemoci a války a líbání s tebou přineslo nový osvícený věk, stejně bych ti...
WARREN: Víš ty co? Moc mluvíš.
JOEY (mlčí)
WARREN: To je lepší. Takže to je všechno, co ty a tvůj kluk, Dawson, když ho tak nazvu, děláte? Mluvíte?
JOEY: Vůbec ho tak nemusíš nazývat. Dawson totiž není můj kluk.
WARREN: Ale kluk to snad je, ne? Vidělas ho hrát baseball?
JOEY: Vztah mezi rychlým nadhozem a počtem spermií neexistuje.
WARREN: A jak to můžeš vědět? Jsi panna.
JOEY: Jak ty můžeš vědět, že to už s Dawsonem léta nedělám? Klidně bychom mohli napsat poznámky ke Kamasutře.
(Warren se zasměje.)
JOEY: Hochu, možná jsem panna, ale z vlastní volby.

JOEY: Já jsem ti ukradená. Hledáš ventil, kterým by ses zbavila svýho nahromaděnýho vzteku na chlapy. Takže proto Dawson. Bačkora, co to schytá za ostatní, co ti ublížili!
JEN: Hele, dost! Joey, přestaň. Nestáčej všechno zase k Dawsonovi.
JOEY: Otázka ale je, proč jsem tě vlastně ale poslechla. Dawson byl zřejmě první slušnej kluk, s kterým jsi chodila, a koukej, zahnalas ho do náruče prostitutek!
JEN: Joey, tohle jsi přehnala. Víš, co si myslím? Připadá mi, že od tý doby, co jsme se s Dawsonem rozešli, jsi ty vyděšená k smrti.
JOEY: Ale jdi ty!
JEN: Jsi vyděšená, protože už nemáš žádnou výmluvu, nemáš koho obviňovat. A teď, když jsi pro Dawsona zase ta známá chápavá Joey, o kterou se může opřít, už tu nebudu, abys mě nenáviděla. Vůbec nic se nezmění.

JEN: Takže, co myslíš, Joey, necháme Dawsona, aby se mezi nás dál plet?
JOEY: Ne, proč taky. Je zamilovanej jen do jedný z nás.
JEN: Máš pravdu... Asi je o hodně lehčí bejt předmětem jeho pobláznění, co? I když dost pochybuju, že po dnešku u něj budeme mít šanci.
JOEY: Vím, co myslíš. Představa, že Dawson spí s nějakou... je mi z toho celej den na nic. Udělal by to?

(Dawson přichází k sobě do pokoje, kde čeká Joey.)
JOEY: Takže dostal jsi, pro co jsi jel?
DAWSON: Jasně, byl jsem mašina na sex, Joey. Znáš mě. Jak ses měla ty?
JOEY: No, nechala jsem se zbouchnout naším fotbalovým zadákem.
DAWSON (zívá) : To je hezký.
JOEY: Bavil ses dobře a čistě, Dawsone?
DAWSON: Ne tak docela.
JOEY: Pověz mi o tom.
DAWSON: Povím. Joey, je toho tolik, co ti chci říct, ale jsem utahanej, nespal jsem čtyřiadvacet hodin.
JOEY: Nevadí, já počkám. Klidně.
DAWSON: Bezva. Hele, večer mi chvíli nic Jen nepřipomínalo. Bylo to jako dívat se na svět bez klapek na očích.
JOEY (poté, co Dawson usne) : Jo, počkám si.

109 - Dvojité rande
DAWSON: Jak máš kamarádit s někým, na něhož se jenom podíváš a chtěl bys toho mnohem víc?
JOEY: Já v tomhle nejsem odborník, Dawsone, ale dá se to zvládnout.

PACEY: No a o tom jsem chtěl mluvit. Chci požádat o povolení.
DAWSON: O povolení?
PACEY: Jo, ty víš, že já a Joey jsme se nikdy neměli moc v lásce. A když jsme se spolu octli na těch laborkách, nezdál se to bejt dobrej nápad, ale kupodivu byl, kámo. A někdy v průběhu mi nejen přestala lézt na nervy, ale začal jsem ji mít i rád.
DAWSON: Jako kámošku?
PACEY: Ze začátku.
DAWSON: Dobře. Takže to, co k Joey cítíš, už hranice přesáhlo?
PACEY: Výborně, přesně tohle jsem měl na mysli.
DAWSON: Cože, ty si myslíš na Joey? Co se ti stalo? Nadejchal ses chemikálií? S Joey jste nepřátelé!
PACEY: Hele, moh bys ztišit hlas?Tohle ještě není určený k zveřejnění.
DAWSON: Myslíš to vážně?
PACEY: Jo.
DAWSON: Dobře. Ty máš rád Joey? K čemu chceš mý povolení?
PACEY: Já nevím, jak to říct, ale mezi váma dvěma už dlouho existuje určitej citlivej podtext. Já chtěl ujistit, že kdybych s tím něco hodlal udělat, třeba jí dát pusu, že bych nikomu nelez do zelí.
DAWSON: Hele, jsi můj přítel a Joey taky a je mi jedno, koho líbá. A když tebe, tak tím líp. Chci říct, když se dva přátelé líbaj, co víc si přát?
PACEY: Fajn. Takže ti to vyhovuje?
DAWSON: Jo.
PACEY: Výborně. Díky, Dawsone. Zatím.
DAWSON: Ahoj. ... Ne, počkej, já jsem proti!
PACEY: Vážně?
DAWSON: Jo.
PACEY: Co s tím provedem?
DAWSON: Vůbec nic, vážně, víš proč? Protože mi to nevadí. Šlo o chvilkový selhání. Jsem z toho nadšený. Ano, do toho, dej jí pusu, rychle, máš mý požehnání.
PACEY: Jseš si jistej?
DAWSON: Stoprocentně. Určitě jo.
PACEY: Dobře.

(Pacey se pokusí před jejím domem políbit Joey.)
JOEY: Pacey, ježíš, co to mělo znamenat?
PACEY: Jestli to musím vysvětlovat, pak se to minulo účinkem.
JOEY: Proč bys, proboha... teda já asi vím proč, ale proč vlastně?
PACEY: Protože mi dneska bylo moc hezky, tak, že to překonalo moje nejdivočejší představy. Byl jsem zmatenej, zaskočenej, překvapenej. Ty?
JOEY (dívá se na něj smutně zamítavě) : No, zmatená a zaskočená.
PACEY: Tak ne?
JOEY: Promiň.
PACEY: Ne, dobrý, odmítnutí už zvládám levou zadní. Teda pokud nebudem tuhle trapnou chvíli protahovat dýl, než je nutný.
JOEY: Dobře. Dobrou noc, taky mi bylo hezky. Ahoj.
PACEY: Joey?
JOEY: Jo?
PACEY: Ale kdybys mně náhodou bejvala pusu vrátila, nejspíš bys myslela na někoho jinýho?
(Joey skloní hlavu a odejde do domu.)

DAWSON: To o čem jsme mluvili, jak ses mě ptal, změnil jsem názor. Nepřeju si to.
PACEY: Počkej, nejdřív mi osvěž paměť, aby nedošlo k nějakýmu nedorozumění.
DAWSON: Dobře víš, o čem mluvím.
PACEY: O Joey? Nemám líbat Joey? Uf, zdá se, že tě to sebralo. Nevím, jak ti říct...
DAWSON: Nešetři mě.
PACEY: Jdeš trochu pozdě.
DAWSON: Políbils jí?
PACEY: No jo a ona mi to oplatila. Na přední sedačce Witterovic bouráku. Hoďka francouzský konverzace. Pozvala mě dovnitř, ale já měl trochu zpoždění. Zítra večer pro mě vaří. Chce vyvářet tomu pravýmu. Už ho našla. A zajedem si do nějakýho motýlku. Uděláme si hezkej víkend.
DAWSON: Ty jsi ukecanej.
PACEY: Jo, to jsem. A ty taky. Hele, je čas si klást důležitý otázky, Dawsone. Spotřebuješ příliš času a energie na svou kamarádku. Takže víš co? Prostě si to vyjasníme. Kdo to bude? Jen nebo Joey? Chceš blondýnu a nebo brunetu?
DAWSON: Ale .
PACEY: Tyhle otázky sami nezmizí, měl bys přijít s odpovědí.

111 - Postrašení
URSULA: Láska je komplikovaná mrcha.
DAWSON: Svatá pravda.
URSULA: Tak tohle jsem tušila. Mám to. Mimosmyslový vnímání. Jo, rozešel ses s holkou, která je tady. Cítím emoce. Nic se neboj, miluje tě.
DAWSON: Co o tom víš?
URSULA: No, to, že tě chce. Tys jí celej večer strašil, takže jí chceš taky.
DAWSON: Vůbec jsem se jí nevšímal. Strašil jsem Joey.
URSULA: Jo, bruneta a hezká, divoká. Bude vám to klapat.
DAWSON: Jen je bejvalá, ne Joey.
URSULA: Tak jsi chodil s nesprávnou holkou.

JOEY: Možná bys byl i chvilku smutnej. Kdybych umřela.
DAWSON: Joey, tohle je směšný.
JOEY: Co? Nesmutnil bys? Diky.
DAWSON: Žertuješ? Byl bych k neutěšení. Kdybys umřela, tak nevím, co bych si počal. To je to nejhorší, co si dovedu představit. A co já? Plakala bys, kdybych umřel?
JOEY (mlčky přikývne)

112 - Soutěž krásy
JEN: A co ty a Dawson?
JOEY: Na co se ptáš?
JEN: Víš, tak mě to napadlo. Je teď volný a tak jsem myslela...
JOEY: Ach, Jen, Dawson ve mně vždycky vidí malou ušmudlanou holku od řeky s flastrem na kolenou a jedním culíkem. Nevím, asi to tak má být. My se takhle vidíme navzájem.

DAWSON: Mluvil jsi teď s Joey?
PACEY: Vlastně ne, od tý noci olizování obličejů. Žertuju. Proč?
DAWSON: Prý se nic neděje, ale vyhýbá se mi.
PACEY: A?
DAWSON: A já jsem zmatený. Chybí mi, že se mnou není.
PACEY: Á, konečně okamžik pravdy. Díky bohu, Dawsone, už můžeme jít všichni domů.
DAWSON: Pacey, vím, že jsi posedlý svou malou teorií, ale věř mi, nikdy jsem o Joey neuvažoval jako o své lásce. Vždycky jsem jí považoval za svou... sestru. A přes to se nedokážu přenést. Kdybych s Joey začal chodit, přišlo by mi to jako incest.
PACEY: Takže ty jí nechceš a zároveň nechceš, aby jí měl někdo jiný?

DAWSON: Co bys udělala, kdyby za to nepřišel trest?
JOEY: Vykradla bych banku a nebyla bych tady.
DAWSON: Joey, ber to vážně. Projedem si to, ano?
JOEY: Fajn.
DAWSON: Tak jak se jednou budeš chovat ke svým dětem?
JOEY: Asi tak jak bych chtěla, aby se ony chovaly ke mně. Zdá se to snadný, ale zdání někdy klame.
DAWSON: Kdo je tvá inspirace nebo vzor a proč?
JOEY: Asi žádný nemám. Spoléhám sama na sebe.
DAWSON: A kde se vidíš za pět let?
JOEY: Já nevím. Při romantické práci. Výkopy v Tunisu nebo safari v Africe. Na výzkumné lodi v Antarktidě.
DAWSON: Myslel jsem, že uvažuješ o Bostonské univerzitě. Polární ledovce jsou o dost dál.
JOEY: O to jde.
DAWSON: Ale něco snad budeš postrádat. Rodinu, přátele...
JOEY: Jistě. Ale život jde dál, věci se mění.
DAWSON: Ale nemusí.
JOEY: Ano, musí. Všechno se postupně změní, tak vypadá život a ty ho neovládneš. Lidé, o kterých myslíš, že jsou tu navždy, zmizí. Lidé umírají, stěhují se a dospívají. Nic netrvá věčně, Dawsone.

JOEY (zpívá): On my own, pretending he's beside me
All alone, I walk with him til morning.
Without him, I feel his arms around me.
And when I lose my way, I close my eyes, and he has found me.
In the rain, the pavement shines like silver.
All the lights, are misty in the river
In the darkness the trees are full of starlight,
And all I see is him and me forever and forever.
And I know, it's only in my mind,
That I'm talking to myself, And not to him.
And although,I know that he is blind,
still I say, there's a way for us.
I love him, but when the night is over.
He's gone, the river's just a river.
Without him, the world around me changes,
the trees are bare and everywhere
the streets are full of strangers.
I love him, but everyday I'm learning
All my life, I've only been pretending
Without me, his world will go unturning
The world is full of happiness that I have never known.
I love him, I love him, I love him but only on my own.


DAWSON: Koukal jsem na tebe a jako kdyby ses vyloupla z kukly. Bylo to jako úplně... jako bys našla sebevědomí, který z tebe přímo zářilo. Vím, co tě to muselo stát za úsilí, takhle vystoupit. Bylo to, jako kdyby ses proměnila v nádhernou... Joey.
JOEY: Dawsone...
DAWSON: Bože, já vím, sedím tady s nejlepší kámoškou a potí se mi ruce. A znám tě odjakživa, ale jako bych tě dnes večer viděl poprvé. Joey? Copak?
JOEY: Já nevím, Dawsone, něco na tom není v pořádku.
DAWSON: Vždyť, Joey, já myslel, že to takhle chceš.
JOEY: Je to moje vina. Oblíknout si šaty, hrát princeznu. Oba víme, že já taková nejsem.
DAWSON: Jistěže jsi.
JOEY: Myslela jsem si, že tohle chci. Abys mě viděl nádhernou, abys na mě koukal stejně jako na Jen, ale pravda je, že to vlastně nechci. Chci abys mě viděl takovou, jakou mě znáš a uvědomil si, že to, co je mezi námi, je úžasnější než fyzická přitažlivost, protože, Dawsone, je to rtěnka a lak na vlasy. Zítra se vzbudím a budu Joey, jen Joey, víš, ta vysoká holka z druhý strany řeky.
DAWSON: Tohle je pro nás nový a musíme si o tom promluvit, protože, ať se stane cokoli, nemůžeme se vrátit.
JOEY: Dawsone, měl jsi čas uvědomit si, co ke mně cítíš. Já nestrávím svůj život čekáním, že se na mě mile podíváš mezi všemi svými pubertálními romancemi s každou Jen Lindleyovou, která tě potká. To já nemůžu.
DAWSON: Joey, neutíkej před tím.
JOEY: Já musím, Dawsone.

113 - Rozhodnutí
DAWSON: Jsi tady?
JOEY: Dneska se koukáme na filmy, Dawsone.
DAWSON: Jo, jsem rád, že jsi tady, ale nečekal jsem... Víš, ani jsem neskočil pro filmy.
JOEY: Vlastně jsem ti chtěla říct, že dnes nemůžu, tak...
DAWSON: Přišlas, abys mi řekla, že nepřijdeš?
JOEY: Jo. Ahoj, Dawsone.
DAWSON: Joey, zůstaň, můžeme se dívat na reprízy a dělat sarkastický poznámky.
JOEY: Aby bylo jasno, z televize začínám bejt unavená. Ze samotnýho pomyšlení na ní se mi zvedá žaludek.
DAWSON: O čem to mluvíš?
JOEY: Každej večer to samý, jsme ve spielbergovský posteli, díváme se na filmy a televizní reprízy. Hrozně předvídatelný.
DAWSON (kouká na televizi): To je skvělej film, je hodně dlouhej a má napínavej závěr.
JOEY: Závěr? No tak, Dawsone, víš přece, že takovejhle závěr je účelová televizní návnada, která má zvýšit sledovanost.
DAWSON: Ne, slouží k tomu, aby se lidi zajímali, aby se hádali, co se stane v příštím díle.
JOEY: Ale stejně jako u nás, je to hrozně předvídatelný. Producenti nacpou svý postavy do umělý situace a doufaj, že lidi uvěřej, že se něco změní, ale bohužel všechno při starým. Zůstane to stejný jako před tím tvým závěrem. Je to nuda.
DAWSON: Co když se tentokrát mýlíš? Co když se nakonec něco změní? O to nechceš přijít, ne?
JOEY: Stejně mi to připadá jako velká blbost.

DAWSON: Mimochodem, jak ses rozhodla s tou cestou do Evropy?
JOEY: Pořád ještě zvažuju pro a proti.
DAWSON: Je to skvělá příležitost.
JOEY: Co bys dělal, kdybych odjela.
DAWSON: No, zabil bych se. Ale bezbolestně, prášky, výfukový plyny...
JOEY: Vážně, Dawsone, co bys dělal?
DAWSON: Kdybys tam jela šťastná, byl bych šťastnej taky.

DAWSON: Takže spíme zleva doprava?
JOEY: Jo, jako obvykle.
DAWSON: Dobře, ale poprvé spolu spíme v cizí posteli.
JOEY: Máš nějakej problém?
DAWSON: Ne, je to jenom prostě jiný. Že jo? Souhlasíš?
JOEY: Hrbolatý.
DAWSON (na chvilku sklouzne pohledem na zajímavě hrbolaté partie jejího trička): No, radši přespím na podlaze.
JOEY: Nemůžeš spát na zemi, je zima. A navíc, o nic vlastně nejde. Spíme spolu v jedný posteli už léta.
DAWSON: Jasně. Joey?
JOEY: Co?
DAWSON: Nerad bych tě ovlivňoval, ale chyběla bys mi, kdybys odjela.
JOEY: Ty bys mi taky chyběl.
DAWSON: Hodně teď o nás přemýšlím.
JOEY: Vážně?
DAWSON: Jo, vážně.
JOEY: A?
DAWSON: A nevím. Nevím, jak na tom jsme, co se mezi námi děje.
JOEY: A co s tím uděláme?
DAWSON: Ó bože, promiň, Joey, já ti sem prostě mimo. Pochop, dokážu analyzovat někoho jinýho až na doraz, ale jak soustředím pozornost sám na sebe, jako bych ztratil spojení mezi srdcem a hlavou, jako by ty dvě věci nebyly kompatibilní. Bojím se, co by se mohlo stát, když se mi to nezlepší. Já... Co? Dává to nějakej smysl?
JOEY: Čeho se tak bojíš, Dawsone?
DAWSON: Já nevím. Vážně ne.

PAN POTTER: Pověz mi něco o mé dcerušce.
DAWSON: Co chcete vědět?
PAN POTTER: Cokoliv. Všechno.
DAWSON: Je skvělá. A taky chytrá. Je krásná, vtipná. Někdy je hrozně lekavá. Když na ní vybafnete zezadu, skoro vyletí z kůže. Moc zábavný. A je upřímná. Vždycky říká, co si myslí, Joey vám za všech okolností řekne pravdu. Je tvrdohlavá, hádáme se. Občas jde pěkně na nervy. Ale je to skvělá kámoška, loajální až to není hezký. Ona mi věří. Já jsem snílek, je prostě skvělý, že jí mám vedle sebe. Bože, jestli odejde, nevím, co budu dělat. Je má nejlepší přítelkyně, je víc než to, ona... ona je všechno.

DAWSON: Musíš se s tím vyrovnat.
JOEY: Vyrovnávám se s tím každej den, jasný, Dawsone? Každou vteřinu se vypořádávám s dědictvím, co mi nechal. Nechce, abych se s tím vyrovnala, chce, abych mu řekla: ´Odpouštím ti, táto.´ Já nemůžu. Nikdy mu neodpustím. Promiň, nemůžu.
DAWSON: Řekni mu to.
JOEY: Ale proč?
DAWSON: Je to tvůj táta, jedinej táta.
JOEY: Nenávidím ho.
DAWSON: To je silný slovo.
JOEY: Tak je v pořádku.
DAWSON: Dříve nebo později se s pocitem vzteku a odporu budeš muset vyrovnat. Jinak se k nim připoutáš do konce života a bude tě to trápit stále.
JOEY: Dokonce v Paříži?
DAWSON: Rozhodla ses jet?
JOEY: Jo, Dawsone. Změna pobytu je přesně to, co potřebuju. Budu moci přemýšlet. Pročistím si hlavu.
DAWSON: Utíct není žádný řešení.
JOEY: A co je řešení, Dawsone? Tak mi pověz jeden dobrej důvod, proč tu mám zůstat. Jen jeden jedinej neanalytickej důvod z vlastní hlavy, proč tu mám zůstat.
DAWSON (mlčí)
JOEY: To jsem věděla.

JOEY: Já vlastně nevím, co tu dělám. To je lež, já... Hele, jsem tu dneska, protože ti chci říct, že jsi to zničil. Fakt jsi to zničil. A nejenom proto, žes porušil zákon, že tě chytili a já že nemám tátu. Zkazil jsi to, protože mě neznáš. Jsem tvoje dcera a ty mě vůbec neznáš. Takže jsem ti přišla říct, že jsem v pořádku. Dopadlo to se mnou dobře a budu v pořádku bez tvý pomoci. A mám jen jednu otázku. Máš mě rád?
PAN POTTER: Nade vše na světě. Je mi to líto. Je mi to moc líto.
JOEY: A myslíš na mě?
PAN POTTER: Miláčku, celej den, každej den, každou hodinu, každou minutu.
JOEY: Máš mě vážně rád? Protože je mi patnáct let a každej den mi potvrzuje, že mě nikdo nemiluje.
PAN POTTER: Nic není vzdálenější pravdě. Já nejsem jediný. Dawson Leery, ten tě miluje. Nikdy ti to neřek?
JOEY: Nikdy.
PAN POTTER: Miluje tě, vím to.
JOEY: Jak?
PAN POTTER: Dívá se na tebe jako se tvá matka dívala na mě. A ty ho miluješ?
JOEY (přikývne)
PAN POTTER: Řeklas mu to? Musíš mu to říct. Neopakuj mý chyby. Nečekej, dokud někoho, koho miluješ, zabije rakovina, a ty to svý lásce nestačíš říct.
JOEY: Mám tě ráda, táto.
PAN POTTER: Já tebe taky.

DAWSON: Joey! Všude jsem tě hledal. Prosím tě, podívej, mezi Jen a mnou nic není. To, co jsi viděla, bylo nevinný.
JOEY: Nemusíš mi nic vysvětlovat, Dawsone.
DAWSON: Ale musím.
JOEY: Proč? Proč bys mi něco vysvětloval, jsme kamarádi.
DAWSON: Joey, víš, že to není pravda.
JOEY: Tak co jsme, Dawsone? Už mě vážně unavuje, jak se k sobě my dva chováme. Trávíme čas tím, že analyzujeme svoje smutný životy.
DAWSON: Já vím, že to jsou silný slova, ale je dobře, že přemýšlíme.
JOEY: To nás nikam nedovede. Jsme na stejným místě jako před třema měsícema. Je čas dospět, Dawsone.
DAWSON: Omyl, Joey. Netřeba, už jsme dospělí.
JOEY: Vůbec ne. Každej den je stejnej, koukáme na film, nejraději Spielbergův, najdeme stejnej příklad v životě a poplácáme se po zádech, jak jsme chytrý. Okolní svět vnímáme slušně, ale s upřímností jsme na štíru, Dawsone.
DAWSON: Ano, něco nám chybí.
JOEY: Víš, proč jsem dneska přišla? Protože nejsme děti. Hele, já s tím končím. Už se na filmy koukat nebudu. A je to venku.
DAWSON: Jedeš do Francie?
JOEY: Nevyhnutelný závěr, já jedu do Francie.
DAWSON: Jedeš?
JOEY: Už jsem unavená z dramat svýho života, Dawsone. A odjet je pro mě asi nejlepší, tak-
DAWSON: Ne, není!
JOEY: Proč mám zůstat? Dostali do videopůjčovny novej přírůstek? Je čas se vzbudit, Dawsone.
DAWSON: Udělejme to spolu. Já to dokážu, dej mi šanci. I Spielberg se zbavil syndromu Petra Pana.
JOEY: To jsem ti mohla říct už dávno, Dawsone.
DAWSON: Řekla.
JOEY: Jo. Dawsone, jsem unavená z těch našich tanečků, musíme k sobě být upřímný.
DAWSON: Souhlasím. Joey, chci být naprosto upřímný.
JOEY: Jsme na upřímnost připraveni?
DAWSON: Jo, jasně.
JOEY: Jseš si jistej? Upřímnost je velký slovo a věci se měněj a taky komplikujou. Vážně seš připravenej na všechno, co s pravdou přijde?
DAWSON (mlčí, stále se nemůže odhodlat)
JOEY (chce odejít): Měj se, Dawsone.
DAWSON: Joey, Joey... (otočí Joey zpátky k sobě a něžně jí políbí)


1.série | 2.série | 3.série | 4.série | 5.série | 6.série