Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Fámy a zaručené informace

Ivan Sosna


Ahoj creekaři, máte chuť, čas a sílu na malou mediální lekci? Koho mé poučovatelské řádky už štvou, ví, že nemá číst dál. Pro ty ostatní mám ještě něco k zamyšlení a snad i poučení.

Když jsem tak trochu koukal na ohlasy seriálu, zaujalo mě to, s jakou vážností se často berou a pitvají výroky tvůrců seriálu, herců či dalších lidí okolo něj. A jak seriózně se analyzují tvrzení obsažená ve spoilerech.

"V upoutávce se tvrdí, že Joey ve finále učiní DEFINITIVNÍ rozhodnutí. Jak tedy můžeme závěr chápat jako otevřený?"

"Kevin/James/Josh/... v jednom rozhovoru prohlásil, že ..."

"XY má kamarádku, která při natáčení vyslechla rozhovor A a B, který dělají ve štábu, a v něm A tvrdil, že to skončí dobře pro ..."

Geeze, folks, vemte přece rozum do hrsti.

Copak si lze představit spoiler, který by před finále upozornil, že se tam zase nic nerozhodne? Copak bude spoiler obsahovat něco, co by sebemíň snížilo zvědavost diváka? Jejich smyslem je přece naopak ke sledování ho nalákat. Není to žádné objektivní shrnutí děje.

Copak si lze představit jakýkoliv poskytnutý rozhovor, který by o seriálu vyzradil něco, co vyzrazeno být nemělo? Všimněte si, jak většina rozhovorů třeba s herci je vesměs banálním povídáním okolo. Dozvíte se ze zákulisí něco jiného, než že to je příjemná práce se spoustou legrace? Ani náhodou. Dokonce ani „odejitá“ Meredith Monroe, jež by mohla mít důvod k rozmrzelosti, si, pokud vím, nikdy nepostěžovala.

V USA, zemi soustřeďující skoro tři čtvrtiny všech právníků na světě, jsou všechny smlouvy do detailu ošetřené tak, aby si nikdo nemohl dovolit pustit nežádoucně „hubu na špacír“ a ohrozit tak jakkoli byznys kalibru Dawsonova světa.

Všechny rozhovory a výroky je naopak třeba brát jako součást marketingu DC, jeho propagace a „prodeje“. A to i ty, jež se zdánlivě tváří jako nežádoucí únik informací. Klidně si představte mediální experty, kteří určují či přinejmenším doporučují, co by se mělo odpovědět a publikovat. A stejně klidně si představte seznam „zakázaných“ témat, o nichž se navenek prostě nemluví.

Myslíte, že některý z mladých ambiciozních herců, takto skvěle rozjíždějící kariéru, ji bude riskovat porušením pravidel hry? Myslíte, že by vážně říkal něco, co by nebylo v souladu s potřebami a záměry tvůrců seriálu - třeba prozradil něco, co mělo zůstat pod pokličkou? Byl by blázen a sám proti sobě.

Kromě toho nikdy nevíme, jestli se citovaný rozhovor pro časopisy vůbec jako rozhovor uskutečnil. Možná ano, možná ale šlo jen o emailové zodpovězení zaslaných otázek. A nejednou se stává, že „rozhovor“ je vlastně jen posbíráním výroků celebrity z různých zdrojů. V extrémním případě může být dokonce vymyšlený – právě na jaře 2003 stálo odhalení podobných praktik křeslo pár papalášů včetně šéfredaktora New York Times...

Chcete-li to natvrdo: mezi skutečností a tím, zač ji vydávají tištěná média, může být dost značný rozdíl. Nevěřte bezhlavě tomu, že „co je psáno, to je dáno“. Tedy ani výrokům připisovaným tomu či onomu.

No a "přítelkyně bratrance holky mého spolubydlícího" která vyslechla hovor v kafepauze a propašovala to na internet? Cožpak necítíte, jak směšně pofiderní takový zdroj je? Kdybych chtěl pustit do oběhu (dez)informaci, našel bych málo lepších metod. Prostě si vymyslím naprosto neidentifikovatelný, avšak dostatečně tajemný zdroj přímo u pramene a budu spoléhat na to, že webové tamtamy, zvědavost a naivita dokonají své.

Proč to všechno píšu?

Protože celý ten tok informací z tvůrčí kuchyně k divákům je třeba brát s velkou rezervou.

Uvědomovat si, že se vše řídí potřebami seriálu a těch, kdo o něm rozhodují, ne diváků. A nestavět na těchto zdrojích své analýzy a závěry.

Nakonec je všechno včetně Dawsonova světa samotného jen šalebný svět médií.

Virtuální realita, ne život.

© ivan červen 2003