Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Malé zamyšlení nad koncem Dawsonova světa

mikee


Motto: Láska, která myslí na konec, nechtíc překonat samu smrt a protáhnout se až do věčnosti, není pravou láskou.


Dawsonův svět skončil a my se spolu s čekáním (doufejme že ne moc dlouhým) na další české vysílání můžeme zamyslet nad jeho závěrem. Ale začněme trochu zeširoka.

Celou šestou sérii jsem četl pouze ve scénářích, takže se to ještě může při vysílání změnit, ale zatím k ní mám velmi rezervovaný postoj. Od konce dílu 602 jsme se už definitivně odpoutali od původního seriálu a já osobně si myslím, že to není omluvitelné tím, že nám postavy dospěly a v zásadě si žijí své životy. Jen příkladmo: od dílu 603 do dílu 620 mají například Dawson a Joey dohromady jen pár malých a snad jednu či dvě větší scény, z páté série skvělou Audrey scénáristé zpacifikovali skoro stejně nechutným způsobem jako kdysi Andie a skoro všechny nové postavy (možná kromě scén kolem Harley) mi přišly poměrně hodně nezajímavé (včetně Joeyina Eddieho, kterého je tam opravdu až až). A proč začínám zrovna tímhle? No, když totiž v tomhle kontextu čtete závěrečné díly, už jenom fakt, že staré hlavní postavy vůbec mají společné scény, na vás zapůsobí jako balzám. A i tento fakt je přebit tím, že to takhle opravdu funguje a to velmi dobře! Seriál myslím mohl zakončit poslední sérii o třídu výše, kdyby součástí dospívání našich postav nebylo jejich stále větší a postupné oddělování, které začalo už v sérii páté. Úvahy o tom, zda to tak v životě bývá ponechme mimo. Je to jako nechat hlavní hrdiny Přátel žít své životy a dát jim dvě scény dohromady za sérii, a to i s tím rozdílem, že je to sitcom.

Už jsem tady kritizoval nástin závěru. Mé hlavní výhrady, které se samozřejmě týkají trojúhelníku Dawson-Joey–Pacey, trvají. Nicméně co se týká všech věcí ostatních, mám pocit, že závěr výrazně kvalitativně předčil celou letošní sérii a velmi důstojně zakončil celý seriál. Spousta věcí by se jistě dala řešit lépe a jinak (například vývoj postavy Joey není v podstatě žádný), ale na omezeném prostoru je závěr, řekl bych, velmi dobrý. Má to náboj, emoce (scény kolem Jen nepůsobí kýčovitě), vtip a dobré nápady (Jack a Doug a další), velmi dobře na vás zapůsobí staré prostředí, roztomilé vedlejší postavy (Dawsonova sestřička Lily) a koneckonců i to, že vystřihli scény s tolik očekávanou Andie je v rámci kontextu asi lépe (buď měla skončit s Paceym anebo nic, pár štěků nestojí za to). Herecky, co jsem četl, prý opět skvělé výkony zejména při scénách Joey/Dawson a Jen/Jack. Obecně se tedy dá říct, že se máme na co těšit!

Nemohu se vyhnout (a jistě to ani nečekáte) výše zmíněnému trojúhelníku. A protože jsem to neviděl na vlastní oči, začněme dojmy druhých. Když známý PJer Chewie napsal na Lopuch, že "Dawson a Joey z toho vyšli MNOHEM lépe než Pacey a Joey a tenhle konec je o D+J a ti dva vyhráli", myslel jsem si, že se zbláznil. Když jsem pak zachytil mnohé obdobné názory a přečetl si scénář, už jen na jeho základě musím říct, že v rámci toho, co bylo scénáristicky přichystáno (tj. konec PJo dohromady) z toho v konečné verzi a vyznění DJo nevyšli vůbec zle a asi z toho vytěžili maximum. DJo rozhovory jsou (opět v rámci možného) fantastické a v PJo rozhovorech jsou takové perly jakože Joey sice Paceymu řekne, že ho miluje, ale hned dodává: "A miluju Dawsona. Je to má spřízněná duše.“ Pacey ze třetí a čtvrté série by asi vylítl z kůže :-). I když Joey pak dodala, že je to láska čistá a nevinná. Hezké :-). Mimochodem tento svůj rozhovor nakonec nedokončí a Pacey na svou otázku, co tím vším chce Joey říct, nedostane odpověď. Stejně tak by ovšem vylítl z kůže dřívější Dawson, který má být v závěru šťastný, protože točí svůj seriál (kde spolu "DJo" skončí), ale Joey, kterou miluje, nedostane. Prostě: Dawson chápající a vstřícný (rozuměj dospělý), Pacey chápající a vstřícný (rozuměj dospělý), tak nějak si tu Joey rozporcovali (nebo lépe řečeno ona se takto nechala rozporcovat) a každý z ní budou mít svůj kousek. Divák myšlenkově dospělý, který viděl všech šest sérií, trochu nechápe (je tam i pár dalších trojúhelníkových nonsensů), ale emocionálně znaven (a to všechna čest!) odkývá všechno, jen aby už nebyl trápen. I když já bych byl velmi rád trápen (i dalších šest sérií :-)), kdyby měly mít takovou úroveň jako závěr řady šesté (jak už jsem řekl, přes všechny problémy trojúhelníku, závěr pokládám za velmi dobrý) a DJo dostali svůj happy end. Obě tato přání už jsou ovšem možné jen v rámci snů a alternativních vesmírů a užijí si ho jen ti, kteří věří na zamilované soulmates a naději. Možná i scénáristé malinko vsadili na to, že my, všichni fanoušci Dawsona a Joey takoví jsme a že nám tohle nikdo nemůže vzít. Až znovu uvidíte, jak se Dawson dívá na Joey, vzpomeňte těchto slov G. de Maupassanta: "Ty oči mě zaplavovaly zvláštním mocným zmatkem. Vycházelo z nich nekonečné kouzlo svůdné jako pohasínající obloha za růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi. Ty oči skrývaly v sobě tajemství toho, co se může objevit jen v pohledu dívky a co způsobilo, že ve mně vzklíčila láska."