Malé zamyšlení k DC po 4.sérii
z pohledu příznivce DJo

Jelikož ohlasy na hodnocení seriálu po třetí sérii byly vesměs velmi pozitivní, pokusím se o totéž po sérii čtvrté. A hned úvodem je třeba konstatovat, že autorům seriálu se stále daří jedna základní věc: hýbat seriálem někam dál při zachování jeho klasických prvků. To je vysokým kladem oproti různým telenovelám a mnoha průměrným seriálům.

Co myslím tím hýbat dál? Třetí série na mě zapůsobila rozdováděně (první polovina mj. díky Evě) a emocionálně rozjitřeně (druhá polovina díky vzniku PJo vztahu a následné DJP krizi). Čtvrtá byla o dost klidnější a je znát, že nám postavy přecházejí z věku puberty do dospělosti (možná ta série byla tak klidná, že jediný zapamatovatelný výsledek z ní je, že Pacey a Joey se rozešli).

A co myslím zachováním klasických prvků? Kromě stylu dialogů nebo mnoha dobře udělaných vtipných i emotivních scén také samozřejmě DJo motiv, který byl evidentně přítomen v ději nejen na závěr série, ale i po celou dobu PJo vztahu (viz dále).

Další věci, které sérii prospěly, bylo utlumení času pro Dawsonovy rodiče (jejich vztah se rozebíral vlastně permanentně od 1. do 3. série) a dobrá trefa ve výběru vedlejších postav. Ve třetí sérii Eva, trhlá a narychlo vtažená i vytažená z děje a poměrně nedomrlý Henry. Teď velmi sympatická Gretchen (která podstatně přispěla k vyzrání osobnosti Dawsona), hláškovač Drue (skvělý zejména v přítomnosti Joey, vždy trefně z nadhledu komentoval pravdivost situací) i starý pan Brooks-bručoun a satirik s dobrým srdcem.

Přejděme k hlavním postavám a klíčovému ději. Začít bychom měli asi Andie. Dojemně se s námi rozloučila, ale svou jistou výstřednost si ponechala (zkoušet drogy na antidepresiva?). Pro mě osobně v paměti navždy zůstane díky scénám z druhé série - loučení s Paceym z 221 (dokreslené písní Paper Cup). Přejděme k Jen. Jako postavě jí tahle série svědčila a už dávno není tak protivná jako třeba v sérii první. Sice měla některé slabší chvilky(včetně nevěrohodného motivu otce, díky kterému se v NY spustila), ale přibyla u ní jedna sympatická věc. Vtipné hláškování (zejména s psychologem a Jackem - klenotem je scéna s rybičkou). Jack prošel ve svém vztahu obdobným vývojem jako ve třetí sérii a přestože byl úspěšnější, pokud nedojde k nějaké inovaci, mohl by se z jeho vztahů stát nepříjemný kruh. O Dawsonovi už jsme řekli, že dovyzrál. Objektivně byl možná až moc klaďas (s Paceym se udobřil a zachránil mu život, Gale přesvědčil ohledně dítěte, s Gretchen byl fajn, s Brooksem taky, pro Joey dělal první poslední). A s Gretchen mu to opravdu slušelo. I přesto ale nevyzrál (a ani nemohl) tolik, aby to s ní bylo nadlouho(!) reálné. Možná jen můžeme litovat, že se nerozloučili intimněji :-)). A to mj. proto, že naše malá Joey už to má za sebou.

No, žádný zázrak se napoprvé nekonal a bylo to celkově takové…hezké, řekl bych. Opět důkaz, že seriál má dobré odrazy reality. Mnozí mají k Joey výhrady a to už delší dobou. Jí to asi nejvíc sluší - teda jí to sluší pořád, chtěl jsem říct, že je nejlepší, když po někom touží (viz 1.série a 2. polovina 3.série). V samotných vztazích už to potom žádná sláva není. Proč? No, základní teze by jistě byla, že má problémy s muži díky svému silně problematickému vztahu s otcem. Jistě měl vliv i neideální vztah jejích rodičů navzájem, a když k tomu přidáme její fixaci na Dawsona a období nezkušeného dospívání, jsme skoro hotovi. Její vztah s Paceym, a to i jako DJer musím uznat, byl hluboký a intenzivní. Nicméně měl jistá významná rizika do budoucnosti (viz hodnocení 3.série) a ta se také vyplnila. A není to tak, že se rozešli kvůli jednomu Paceyho výbuchu na plese. V podstatě na to bylo zaděláno od prvního dílu, kdy Joey lhala Paceymu o dárku pro Dawsona, a to, že se spolu vyspali, na tom nic nemění, spíše naopak. A také to bylo v seriálu pravdivě řečeno. Sex neznamená nic, pokud k sobě ztrácíte důvěru.

Když jen malinko odbočím, možná někdo podotkne, že nevydržela ve vztahu ani s Dawsonem. No ona je to sice pravda, nicméně důvody byly podstatně odlišné a Joey nám je také jednou vysvětlila. Je si s ním tak moc blízká, že se bojí, že kdyby byli spolu, ztratila by svou identitu. "Někdy se bojím, že jsem jen tvůj výtvor," říkala mu. Dawson byl mj. ten, kdo jí musel popostrčit, aby se s Paceym milovala, Dawson byl ten, kterého několikrát nechtěla ranit, a tak vlastně podváděla Paceyho. Dawson je v tom nevinně, protože má na Joey jen takový vliv, jaký mu ona sama dovolí. Bohužel ho mnozí PJers nemohou hodně vystát, což moc nechápu, protože naprostá většina DJers včetně mě má Paceyho ráda. Pacey je totiž fajn. Outsider, který se se vším musí čestně porvat a ještě je ke všemu vtipnej a roztomilej. Jeho rebelantství má ovšem (stejně jako Dawsonovo slušňáctví) své chybičky. Školu i Capeside chtěl původně opustit(a přemlouval k tomu i Joey). Nakonec ji ale dokončil. Ne proto, že to chtělo okolí a že by to tak mělo být, ale pro svůj vlastní dobrý pocit. Tím také ukázal své vyzrání.