Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 718 - Dokonalá bouře

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Chata u jezera.

Pacey proti odporu větru zavírá silou dveře od chaty. Když se mu je konečně podaří zavřít, zhluboka se nadechne a opře se o ně.

PACEY: Ven nechoďte, mládeži.

Na gauči sedí Dawson, Joey, Jen, Jack, Andie, Audrey a Chris. Všichni v očekávání hledí na Paceyho.

JACK: Jak je to špatný?

PACEY: Myslím, že jsem zahlíd letící krávu. Promiň, Jacku... uvízli jsme tu.

Pacey se posadí. Je slyšet série zaúpění.

PACEY: Já za to nemůžu. S počasím nemám nic společnýho.

DAWSON: Nedělal bych si s tím starost. Bessie se vdává až příští týden. Určitě nebude vadit, když se tu zdržíme o den dýl.

ANDIE: Nechcete hrát Monopoly?

Andie se od všech dostane divných pohledů.

ANDIE: …že by ne?

JEN: No, televize je mimo provoz, tak nám toho moc jinýho nezbejvá.

Audrey zaúpí.

AUDREY: To je taková nuda.

Joey pohlédne na Jen.

JOEY: Narozdíl od posledně, co jsme kvůli bouři museli zůstat doma, co?

Jen se zasměje.

Pacey si povzdechne.

PACEY: A to jsem tu vzpomínku zrovna vystrnadil z hlavy.

Audrey na ty tři zvědavě pohlédne.

AUDREY: Ale ale? Co se stalo! Povídejte! Stejně teď nemůžeme nic jinýho dělat.

Na Dawsonově tváři se objeví úsměv.

DAWSON: Ale proč ne...

Všichni se posadí na koberec do kruhu a Dawson začne vyprávět.

DAWSON: Odehrálo se to na konci druháku na střední...

*****

Dawsonův pokoj, před několika lety.

Dawson leží na posteli a v ruce má dálkové ovládání. V televizi běží jeho film ‘Blázinec v zátoce’.

Po chvíli se otevře okno. Dovnitř vleze Joey.

JOEY: Víš, existuje určitý limit, kolikrát můžeš koukat na vlastní film, než se z toho stane posedlost.

DAWSON: Pokouším se přijít na to, kde jsem udělal chybu.

Joey si povzdechne a přisedne si k němu. Dawson zastaví kazetu.

DAWSON: Nebylas tam, Jo. Slečna Kennedyová, ona... ona to bez pardonu roztrhala na malý kousíčky. Promiň, chlapče... ten film je nebetyčný blábol a měl bys toho nechat, dokud je čas.

JOEY: Ale jdi, jsem si jistá, že tohle neřekla.

DAWSON: Dalo se to z toho pochopit.

Joey mu dá ruce kolem krku a políbí ho.

JOEY: (z legrace) Potřebuješ obejmout?

Dawson se ušklíbne.

DAWSON: Promiň. Já jen... mám pocit, že jsem stanul tváří tvář své Nemesis. Nejenže ničí můj profesionální život, ale i rodinný.

JOEY: Už jsi o tom mluvil s tátou?

DAWSON: Pracuju na tom.

Na chvíli udělají pauzu.

DAWSON: Když mluvíme o otcích...

Joey zasténá.

JOEY: A je to tu…

Dawson se uchechtne.

DAWSON: Promiň. Jenom jsem si na to ještě nezvyk. Po tom všem, co se stalo, je zpátky v Capeside. Teď se k tobě budu muset plížit potají.

JOEY: Je to můj otec, Dawsone… ne paní Ryanová.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

DAWSON: Co kdybychom už o rodičích nemluvili? Dohodnuto?

JOEY: Dohodnuto. Tak... o čem chceš mluvit?

Dawson se k ní přiblíží.

DAWSON: No, tak trochu jsem doufal, že nebudeme mluvit vůbec.

Joey pozvedne obočí.

JOEY: Dawson Leery a nemluvit? Blíží se konec světa nebo něco?

Dawson se zasměje. Začnou se muchlovat.

Po chvíli se otevřou dveře od pokoje. Gale vejde dovnitř, a když spatří, co se tam děje, zalapá po dechu.

GALE: Panebože…

Dawson a Joey se odtáhnou.

DAWSON: MAMI! Ehm…

Joey se nervózně zasměje.

JOEY: My jsme jen, ehm...

DAWSON: Hehe.

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

*****

Capesideská střední.

Pacey zavře dvířka od skříňky a oddechne si. Náhle se otočí a juchne si.

PACEY: Jsi borec, Pacey!

Spatří k sobě jít Andie a rozběhne se k ní.

PACEY: Nazdar, krásko.

Políbí ji.

PACEY: Víš, že vypadáš líp než včera?

Znovu ji políbí.

PACEY: Čímž neříkám, že by ti to včera neslušelo. Jenom že jsi dneska ještě krásnější. Pokud je to vůbec možný.

Políbí ji potřetí. Andie se zařehoní.

ANDIE: Pacey, co to do tebe vjelo?

Pacey se zazubí.

PACEY: Vědomosti, McPheeová. Získal jsem vědomosti. Spolu s mým ostrovtipem a okouzlujícím zjevem jsem teď skoro neporazitelnej. A pokud o tom pochybuješ, tady máš důkaz.

Podá jí pololetní písemku.

ANDIE: Dvojka? Tys dostal dvojku?

PACEY: No, dva plus, pokud chceš bejt akurátní.

Andie ho obejme.

ANDIE: Věděla jsem, že to v tobě je. Prostě věděla.

PACEY: Fakt postoupím do třeťáku, věřila bys tomu?

V té chvíli se na chodbě objeví Dawson a Joey. Pacey se na ně otočí a zamává jim.

DAWSON: Čau.

JOEY: Co ten úsměv? Zlevnili chipsy?

PACEY: Dnes ti to oblášť sluší, Joey. Vyspala ses dobře?

Joey pozvedne obočí a pohlédne na Dawsona.

JOEY: Je milej. Co se děje?

Pacey se zasměje a ukáže jí písemku.

PACEY: Čti a plač, Josephino.

Joey přikývne.

JOEY: Působivé. Očividně napršelo a uschlo.

PACEY: Jen se posmívej. Ani ty mi teď super náladu nezkazíš.

DAWSON: To si asi žádá oslavu, co?

PACEY: Moje slova, Dawsone. Kam vyrazíme? Jazzovej klub?

Andie zavrtí hlavou.

ANDIE: Nemyslím, že by nás tam po tom posledním fiasku pustili.

PACEY: Možná něco napadne Jen. Ta holka si se zábavou rozumí.

DAWSON: Od pohřbu Abby jsem ji neviděl. Joey?

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Je to tvá sousedka, Dawsone.

Andie zvedne ruku.

ANDIE: Včera večer spala u nás.

JOEY: Tys ji pozvala?

ANDIE: Vlastně to byl Jack.

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Divný. Něvěděl jsem, že jsou si tak blízcí.

PACEY: Ale jdi, D-Mane. Jack je jedinej kluk, s kterým může Jen být, aniž by něco zkusil, ne?

Dawson a Joey si vymění pohled.

JOEY: Myslíš na to, co já?

DAWSON: Zkráceně: fuuuj!

Zasmějí se. Pacey a Andie vypadají zmateně.

PACEY: Uniká mi něco?

*****

Před školou.

Jen sedí u venkovního stolu a prochází si poznámky. Po chvíli se před ní ocitne káva.

JEN: Díky. Ani nevíš, jak jsem to potřebovala.

Jack si k ní přisedne.

JACK: Nemáš zač. My vyděděnci musíme držet spolu, ne?

Jen mu věnuje pohled.

JACK: Promiň. Jen žertuju. Snaha o pozvednutí nálady.

Jen se dokáže drobně usmát.

JEN: Díky.

JACK: Pořád nemůžu uvěřit, že tě babička vykopla z domu. A to jsem myslel, že mýho tátu nikdo nepřekoná. Nemá ze mě radost, ale nikdy by mě nevyhodil na ulici nebo tak.

JEN: Jsem v pohodě, vážně. Jenom chci alespoň napsat ty písemky. Nedělej si se mnou starosti, Jacku. Mám kde bydlet.

*****

Později u Leeryových.

Dawson vejde do domu a uslyší zapnutou televizi. Jde do obývacího pokoje.

DAWSON: Čau, mami. Na co koukáš?

K jeho překvapení to není Gale, kdo leží na gauči. Je to Jen.

JEN: Oh! Ehm, nazdar, Dawsone.

DAWSON: Jen? Co tady děláš?

Jen se nervózně usměje.

JEN: No, pamatuješ na tu mou ne-zrovna-moc-citlivou pohřební řeč? Bábi mě za ní vykopla z domu.

Dawson vykulí oči.

DAWSON: Jsi v pohodě?

JEN: Jo, dobrý. Tvá máma.... říkala, že můžu chvíli bydlet tady. Nevadí?

DAWSON: Vlastně…

Když Dawson vidí Jenin zoufalý výraz, odmlčí se. Nemůže se přinutit, aby řekl, co si ve skutečnosti myslí.

DAWSON: Ne… vůbec to nevadí. Je to velkej dům, ne?

Jen se usměje.

JEN: Díky. Slibuju, že budu držet ruce od tvý loutky ETho... promiň, ‘sběratelskýho kousku’.

Obejme ho. Dawsonovi je trochu trapně, ale nedá to najevo.

V té chvíli vejde Joey.

JOEY: Čau, jsi připravenej vyrazit do...?

Když spatří Dawsona a Jen v objetí, odmlčí se. Dawson rychle Jen pustí.

DAWSON: JOEY! Ehm, jo, kdykoli budeš chtít.

Joey podezřívavě pohlédne na Jen, přemýšlí, co se děje.

JEN: Kam jdeme?

Dawson se k ní otočí.

DAWSON: Pacey zvládnul písemky. Jdeme slavit.

JEN: To zní prima. Jenom si vezmu bundu.

Jen zamíří nahoru. Jakmile je pryč, Joey pohlédne na Dawsona.

JOEY: (sarkasticky) Promiň, jestli jsem vás vyrušila...

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Paní Ryanová jí vokopla z domu. Máma jí řekla, aby chíli bydlela tady.

JOEY: A co přesně znamená ‘chvíli’?

Dawson pokrčí rameny.

JOEY: Kde bude spát?

DAWSON: V mým pokoji ne, to je jistý.

Joey udělá pauzu.

JOEY: Promiň... viděla jsem vás spolu a...

Dawson přikývne.

DAWSON: Hádám, že mám štěstí. Tvůj jedinej bývalej je gay.

Joey se rozesměje.

JOEY: To byl ale rok, co?

DAWSON: Jo.

V té chvíli sejde shora Jen.

JEN: Můžem vyrazit?

DAWSON: Jděte napřed. Právě jsem si vzpomněl, že ještě musím něco zařídit. Sejdem se v Ledárně.

Joey chvíli váhá, ale pak jde napřed.

*****

U sousedů.

Na dveře paní Ryanové někdo zaklepe. Babička jde otevře a spatří tam stát Dawsona.

DAWSON: Musíme si promluvit. Hned.

Babička si povzdechne.

BABIČKA: Dawson Leery. Proč mě to nepřekvapuje. Jestli hledáš mou vnučku, není tady.

Dawson si skousne ret.

DAWSON: Já vím. Je u nás Říká, že jste jí vykopla... je to pravda?

Babička na něj chvíli upřeně hledí.

BABIČKA: Chápu, že je to nepříjemné, ale...

DAWSON: To je slabé slovo.

BABIČKA: …neshody mezi mnou a Jennifer jsou osobní povahy.

DAWSON: Vyhodila jste ji z domu! Co se mě týče, to hranice ‘neshod’ více než překračuje.

BABIČKA: Ta mladá dáma... dala jsem jí šanci, Dawsone. Opravdu dala. Ale ona pořád odmítá poslouchat. Zašla až k urážkám mě a mé víry. Omlouvám se, pokud tě to uráží, ale popravdě řečeno ti do toho nic není.

DAWSON: To je snůška hovadin!

Zaskočená babička zalapá po dechu.

BABIČKA: Co prosím?

DAWSON: Máte zraněné ego, protože si myslíte, že vás Jen dostatečně nerespektuje? Co trocha respektu ke mně? Jasně, já mám na ní špatný vliv...

BABIČKA: To jsem nikdy neřekla…

DAWSON: Á jo... to je pravda. Použila jste výraz ‘rušivý element’. Víte co? Možná nechodím každý týden do kostela, ale Bibli znám. Ale ty části o soucitu, porozumění a ‘nastavování druhé tváře’… všechno to se vás netýká, že? Víte co jste? Jste pokrytec!

S tím Dawson naštvaně odejde. Rozzlobená babička ho sleduje... ale pak se její rysy uvolní.

Obává se, že Dawson může mít pravdu.

*****

V chatě, zpět v přítomnosti.

PACEY: Počkej, ty mi chceš říct, že jsi fakt bábi seřval? Má úcta k tobě právě vyletěla k nebesům.

DAWSON: Měl jsem zlost.

JOEY: Spíš jsi byl za hrdinu.

Dawson na ni pohlédne.

DAWSON: A ty jsi žárlila.

Joey otevře ústa.

JOEY: To teda ne!

Z úst ostatních šesti se ozvou ‘jasně’ a ‘ha ha’.

JOEY: Fajn, tak možná trochu.

JEN: Jsem polichocena, Dawsone. Připisuju ti pěknou řádku bodů k dobru, že ses bábi takhle postavil.

DAWSON: Což je přesně důvod, proč jsem ti o tom neřek. Joey už tě takhle podezřívala až až.

JOEY: A nemýlila jsem se.

Audrey se zazubí.

AUDREY: Ouuu… to zní slibně. Tak co bylo dál?

DAWSON: Mám okno.

Pacey si povzdechne.

PACEY: Jasně, jasně... jsem na řadě! Takže pokud si dobře vzpomínám...

*****

Znovu v minulosti, v Ledárně.

Šest skleniček si přiťukne.

PACEY: Na zdraví, mládeži.

Dawson, Joey, Andie, Jen a Jack na něj s úsměvem pohlédnou.

PACEY: Ať druhák zůstane navždy za námi.

JACK: Alespoň do vysoký.

PACEY: Víte... s takovýma známkama bych se moh dostal na Yale.

Joey obrátí oči sloup.

JOEY: Dobrotivý bože... haló! Halucinace volaj!

PACEY: Hele, je to má oslava…

JEN: A když budem zlobit, řekneš to mamince?

Pacey se posměšně zasměje a rozcuchá jí vlasy.

JOEY: I když se dobře bavím, musím se vrátit do práce.

JACK: Jo, já taky.

Nakonec se parta rozejde. Andie si jde promluvit s Jen, zatímco se Pacey a Dawson vydají ven k molu.

PACEY: Tak kdy jsi mi to chtěl říct?

DAWSON: Co jako?

Pacey se ušklíbne.

PACEY: Ty víš... ty a Joey.

DAWSON: Počkat... počkat! Jak to víš…?

PACEY: Jack to řek Andie, která to řekla mně. Capesideská horká linka, Dawsone.

Dawson se uchechtne.

DAWSON: Promiň, Pacey. Jenom jsem si vzpoměl, co se stalo na tvý narozeninový párty.

Pacey si odfrkne.

PACEY: Dávná historie, kámo. Kromě toho mám teď holku.

Dawson si skousne ret.

DAWSON: Je tu ještě něco. Bábi vykopla Jen z domu. Máma ji nechala bydlet u nás.

PACEY: Na jak dlouho?

Dawson mu věnuje pohled, naznačující, že to je nezodpověditelná otázka.

PACEY: Errr… jak to vzala Joey?

DAWSON: Ne moc dobře.

Pacey si povzdechne.

PACEY: A je to tu zas…

Dawson se uprostřed chůze zastaví a otočí se k němu.

DAWSON: Ne, není! Vím přesně, koho chci. Je to Joey.

PACEY: Fajn. Je dobře, že máš uspořádaný priority. Teď o tom jenom musíš přesvědčit Joey.

DAWSON: (mumlá) A asi i Jen…

Pacey vykulí oči.

PACEY: Nevěříš, že má pro tebe pořád slabost, že ne?

DAWSON: Já ti nevím.

*****

Před domem Leeryových.

Dawson a Pacey přicházejí k domu.

PACEY: Budu se tu chvíli poflakovat. Víš, jako tlumič.

DAWSON: A nebudeš mít problémy s Andie?

PACEY: Ne-e. Není žárlivej typ.

DAWSON: A Joey je?

PACEY: To si piš!

Dojdou před dům, když spatří zastavit před domem auto.

PACEY: Hele, tvůj táta má nový fáro?

Dawson hledí na auto s hněvem v očích.

DAWSON: Ne…

Mitch vystoupí z auta a odhalí tak, že na sedadle řidiče sedí Nicole Kennedyová. Mitch se nakloní a políbí ji. Pak auto odjede.

Dawson za ním dál hledí.

PACEY: No tak, chlape. Pojď dovnitř.

DAWSON: Doženu tě.

Bez ohledu na Paceyho protesty zamíří Dawson ke svému otci.

MITCH: Dawsone! Ahoj... jak se máš?

DAWSON: Fajn. Vlastně ani ne.

Mitch si povzdechne.

MITCH: Jo, slyšel jsem o Jen. Je v pořádku?

DAWSON: Jak teď jen může být. Víš, došlo mi pár věcí.

MITCH: Prosím?

DAWSON: Když jsme s Jen chodili, Joey na něco poukazovala. Že kdykoli byla nablízku, tak se celý svět kolem mě změnil. Že jsem byl slepý vůči všemu a všem. Myslíval jsem si, že tak slepý být nemůžu. Nikdy mě nenapadlo, že to může být dědičný.

MITCH: Dawsone, není to tak, jak si myslíš.

DAWSON: Že není? Chceš říct, žes to nebyl ty, kdo hrál mandlovej hokej s mou učitelkou?

MITCH: Líbí se mi, jasné? Je mi s ní dobře. Je to tak špatné?

DAWSON: Samo o sobě ne. Když si odmyslíme, jak se ke mně chovala...

MITCH: Přeháníš.

DAWSON: Možná jo! Ale faktem je, tati, že si to je jenom tvůj nesmyslnej způsob, jak si vyrovnat účty s mámou. Nebo je skutečnosti, že oba pracujete v jedný budově jenom náhoda?

Zahřmí.

MITCH: Je to můj život. Musíš mi věřit, že vím, co dělám.

DAWSON: Věřit ti, tati? Víš co? Nemůžu! Ne, když tě nemůžu přestat nenávidět za to, co nám děláš!

S tím Dawson naštvaně odejde do domu. Mitch ho sleduje s ublíženým výrazem ve tváři.

*****

Mnohem později. Andie a Jack zaklepou na dveře a otevře jim Pacey.

PACEY: To je ale překvapení.

ANDIE: Myslela jsem, že bys tu mohl být.

PACEY: Jo, Gale říkala, že to můžu zůstat. Podle všeho brzy přijde sešup. Čau, Jacku!

Jack přikývne.

JACK: Je tu Jen?

PACEY: Právě volala. Ještě musela něco vyzvednout ve škole.

Jack a Andie vejdou dál.

JACK: Jo, no, dal bych se něco k snědku.

PACEY: Vypleň ledničku. Já to dělám vždycky.

Jack odejde a nechá Paceyho a Andie samotné.

ANDIE: Z bouřek mám vždycky husí kůži.

Andie se zachvěje a dokáže, že měla pravdu.

ANDIE: Déšť mi ani tak nevadí. To vítr a hluk. Kromě toho se bojím, že to odfoukne dům a ten přistane na staré dámě v městečku plném malých lidí. Ano, ‘Čaroděje ze Země Oz’ jsem viděla až příliš často.

Pacey se uchechtne a dá jí ruku kolem ramen.

PACEY: Neboj, McPheeová. Ochráním tě.

Andie se usměje a pak jí tvář zvážní.

ANDIE: Pacey? Když ti něco povím, slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?

PACEY: Jasně. Co se děje?

Andie udělá pauzu a zhluboka se nadechne.

ANDIE: Viděla jsem Abby.

Paceymu poklesne čelist.

PACEY: Cože?

*****

Capesideská střední. Vítr nadále sílí. Jen si ve spěchu bere ze skříňky učebnice.

Než se dostane ke dveřím, zastaví ji k jejímu překvapení Chris Wolfe.

CHRIS: Woah! Co ten spěch, Jenny?

Jen mu věnuje chladný pohled.

JEN: Neviděl jsi, že se venku žení všichni čerti?

Chris pokrčí rameny.

CHRIS: Měl jsem jiný starosti. Chápu to tak, že mě nerada vidíš?

JEN: Nebyl jsi na pohřbu Abby.

Chris si povzdechne.

CHRIS: Ale byl. Jenom jsi mě neviděla. Nemyslel jsem, že na mě máš náladu.

JEN: Neměla.

CHRIS: No, s tím už si moc dlouho starosti dělat memusíš.

V Jen to vzbudí zvědavost.

JEN: Co tím myslíš?

CHRIS: Stěhuju se. Rodiče mě posílaj bydlet ke strejdovi.

Jen otevře ústa.

CHRIS: Podle všeho se dozvěděli o mých mimoškolních aktivitách a myslí si, že mi je poušť vyžene z hlavy.

Jen se uchechtne.

JEN: Ta ironie je příznačná. Poušť?

CHRIS: Nový Mexiko.

JEN: (mumlá) Nový Mexiko. Páni…

CHRIS: Jo, takže tohle je sbohem. Měj se, Jen.

Chris se otočí k odchodu.

JEN: Počkej!

Chris se zastaví.

JEN: Nechceš se nejdřív rozloučit s ostatníma?

Chris pozvedne obočí.

*****

Zpět v obývacím pokoji Leeryových.

Pacey a Andie sedí na gauči a Pacey ji drží za ruku.

PACEY: Takže jsi ‘viděla’ Abby Morganovou. Hádám, že nemyslíš na fotce, co?

Andie zavrtí hlavou.

ANDIE: Viděla jsem ji v zrcadle. Když jsem se otočila, byla pryč. Takže jsem buď začala vídat duchy, nebo začínám bláznit.

PACEY: Na duchy nevěřím.

Andie si povzdechne.

ANDIE: Takže si myslíš, že jsem blázen?

PACEY: Ne! Samozřejmě, že ne! Myslím, že jsi v poslední době byla pod velkým stresem a tvá mysl si s tebou hraje. Abby tě nepronásleduje, ani neztrácíš rozum.

Andie se na něj usměje.

ANDIE: Myslíš?

PACEY: Vím to.

*****

Dawsonův pokoj.

Joey vleze oknem dovnitř a spatří Dawsona sedět na posteli. Pod očima má tmavé stíny a zdá se hluboko ponořen v myšlenkách.

DAWSON: Tos neměla!

Joey na něj zmateně pohlédne.

DAWSON: Lézt oknem. Je vítr... zhoršuje se to. Mohla jsi spadnout něbo něco.

JOEY: Budu to mít na paměti. Jsi v pořádku?

Joey si k němu přisedne.

DAWSON: Ne.

JOEY: Chceš, abych tu zůstala?

Dawson na ni pohlédne.

DAWSON: Prosím.

Joey ho políbí na čelo a přitulí se k němu.

*****

Později v obývacím pokoji.

Vítr je stále prudší a zvenku je slyšet hřmění. Dawson, Joey, Pacey, Andie, Jack a Gale sedí na gaučích.

Mitch přijde zezadu.

MITCH: Zadní východ je zabezpečený. I když proti hurikánu Chris je tohle skoro nic.

PACEY: Á jo... zní to jako nic.

V té chvíli se ozve zaklepání na dveře. Dawson je otevře.

K jeho překvapení spatří Jen... a Chrise.

JEN: Ehm... chtěl jít se mnou. Ujistit se, že jsem v pořádku.

Všichni na ně zírají.

CHRIS: Ježíši. To je lidí.

*****

V chatě, současnot.

AUDREY: Tss! To nebylo zrovna nevřelejší přijetí!

CHRIS: Tehdy jsem nebyl zrovna nejmilejší kluk v okolí.

PACEY: Slabě řečeno.

Chris si povzdechne.

CHRIS: Fajn... byl jsem hajzl.

PACEY: Slabě řečeno…

Andie do něj šťouchne loktem.

AUDREY: Fajn, takže Chris přišel na tu pseudo-párty. Co bylo dál?

PACEY: No tak. Není to zřejmý?

Jen mu věnuje pohled, povzdechne si, pak promluví.

JEN: Stalo se tohle...

*****

Opět v minulosti v domě Leeryových.

Díky silnému větru práskají dveře.

JOEY: Zavře někdo ty dveře?

Jack zavře dveře. Chris všem zamává.

CHRIS: Nazdar.

DAWSON: (monotónně) Chrisi.

Opět zahřmí. Tentokrát ale vypadne elektrika.

JEN: Prosím tě, řekni mi, žes tohle nenaplánoval, Dawsone.

DAWSON: Tentokrát ne. Máte někdo baterku?

PACEY: To je vtip, že jo?

CHRIS: Asi vás teď musí štvát, že jste banda slušňáků, co?

DAWSON a PACEY: Zmlkni, Chrisi!

GALE: Myslím, že zápalky jsou v koupelně.

JACK: A co zapálíme? Gaučový polštáře?

PACEY: Hlasuju pro obětní upálení Chrise.

JEN: Pacey!

ANDIE: Svíčky, lidi! Potřebujem svíčky!

DAWSON: Sklep?

MITCH: Sklep.

JOEY: A ten je kudy?

DAWSON: Myslím, že tudy.

Následuje pauza.

JOEY: Ehm… Dawsone?

DAWSON: Jo?

JOEY: To nejsou mý záda.

DAWSON: Jejda! Promiň, Jo!

CHRIS: Ou hou hou! Jeď, Leery! Au!

JEN: Co je?

CHRIS: Někdo mě praštil.

MITCH: To musel být Pacey.

GALE: Mitchi!

*****

Nakonec se rozejdou každý po svém. Dawson a Joey přijdou do sklepa.

JOEY: Co to děláš, Dawsone?

DAWSON: Hledám svíčky.

Joey si povzdechne.

JOEY: Ty víš, co myslím. Jenom proto, že se slečně Kennedyový tvůj film nelíbil?

DAWSON: Jde o víc, Joey. Není to jen tak nějaký film. Blázinec v zátoce je o mně, vzpomínáš? Je o nás! Nejen, že se jí nelíbil, ona ho urážela! Rozcupovala můj život na kousky.

Joey mu pohlédne do očí.

JOEY: Dawsone…

Dawson se odvrátí.

DAWSON: Nebylo to prefesní... bylo to osobní. Z nějakýho důvodu mě nenávidí. Možná žárlí, nebo závidí...

JOEY: Není to totéž?

Dawson se zasměje.

DAWSON: A teď... teď s ní táta chodí? Ne že by ji miloval... nebo ho přitahovala, ne! To bylo bylo akceptovatelný, i když trochu šílený. Ne, je to část pamataný odplaty vůči mámě. Mý rodiče si chtějí vyrovnat učty. To je prostě tak...

V samém hněvu Dawson zakopne o bednu. Posadí se na ni a zavře oči.

Joey k němu přijde.

JOEY: Je to ironie, co? Myslívala jsem si, že mám příšernej život. Teď je táta zpátky doma, my jsme spolu a lidi mě skutečně respektujou. Ale... teď je zas tvůj život příšernej.

Přiklekne si k němu.

JOEY: Takže jestli si myslíš, že to nechápu, Dawsone... mýlíš se.

Dawson ji obejme.

*****

Nahoře v koupelně.

Vejdou tam Jen a Chris a rozhlédnou se.

CHRIS: Fajn... zápalky. Kdepak asi můžou být?

Jen vyndá baterku a rozhlédne se.

CHRIS: Kdes ji sebrala?

JEN: V kuchyni. Nejsem blbá.

Chris na ni pohlédne.

CHRIS: To jsem taky nikdy neřek.

Jen se otočí a pohlédne na něj.

JEN: Mohl bys s tím přestat?

CHRIS: S čím?

JEN: S tím civěním. Od chvíle, co jsme sem přišli, po mně pořád koukáš.

Chris se zazubí

JEN: A já chci, abys s tím přestal.

Zmatený Chris pozvedne obočí.

CHRIS: Nechápu.

Jen frustrovaně zasténá.

JEN: To ses nepoučil? Rodiče tě posílají pryč z určitýho důvodu. Napadlo tě někdy, že mají pravdu?

CHRIS: A tvoji rodiče měli?

Jen udělá pauzu.

JEN: Zvažovala jsem, že by mohli mít. Ty ne, viď?

Chrisova tvář povadne.

CHRIS: Víc ses mi líbila, když s tebou byla zábava.

JEN: To neslyším od kluka poprvý. Víš, když jsem sem přijela, nikomu jsem o svý minulosti neřekla. Nakonec to prasklo, ale ne hned. Byla jsem schopna začít od nuly. Dawson a zbytek party si o mně vytvořili obrázek, kterej nezahrnoval všechny mý chyby. Taky to můžeš udělat.

Chris si povzdechne.

CHRIS: A co když se nechci změnit?

JEN: O tom pochybuju.

*****

Dawsonův pokoj

Zahřmí a vítr zatřese oknem. Andie prudce zavře oči a Pacey si ji k sobě přivine.

Jsou stulení na Dawsonově posteli.

PACEY: Pššt... to nic. Jen vítr.

Andie popotáhne.

ANDIE: Chovám se jak malá holka.

Pacey se ušklíbne.

PACEY: Jo, ale jsi má holka, holka.

Andie se na něj usměje. Ale pak…

PRÁSK!

Vysype se okno a Andie vykřikne..

ANDIE: PANEBOŽE!

Jako na narážku vpadne do pokoje Mitch.

MITCH: Co je? Co se stalo?

Pacey ukáže na rozbité okno.

PACEY: To ten vítr! Je to...

Mitch k nim přiskočí a vede je ke dveřím.

MITCH: Dolů! Rychle!

*****

Obývací pokoj.

Dawson a Joey tam vejdou, právě když Mitch vede Paceyho a Andie dolů.

DAWSON: Co se stalo?

MITCH: V tvým pokoji to rozbilo okno.

Dawson se otočí k Paceymu a Andie.

DAWSON: Jste v pořádku?

Andie přikývne, zatímco ji Pacey tiskne k sobě v pokusu ji utěšit.

Dawson chce vyběhnout nahoru, ale Mitch se mu postaví do cesty.

MITCH: To bych nedělal!

DAWSON: Ale můj pokoj…

Mitch mu pohlédne do očí.

MITCH: Nestojí za to riskovat, že se ti něco stane!

Chvíli si hledí do očí a pak si Dawson sedne.

MITCH: Fajn, všichni se uklidníme.

*****

O chvíli později už svítí svíčky. Všech devět je usazených do kruhu kolem jemného světla.

MITCH: Nejspíš to nevíte, mládeži, ale už jsem zažil horší počasí.

Pacey obrátí oči v sloup.

PACEY: Ale neříkejte, pane Leery! Hurikán Chris, vzpomínáte?

Mitch se zasměje.

MITCH: V té době jsem měl trochu jiné starosti. Myslím, že to bylo v červnu, před lety. Právě jsem skončil vysokou a přišel s nápadem, že bych měl Gale pozvat na výlet do Karibiku.

Dawson pohlédne na Gale.

DAWSON: Nikdy jsi mi neřekla, že jsi byla v Karibiku, mami.

GALE: Nebyla to nejlepší dovolená.

Mitch se zasměje.

MITCH: Ne na cestování. Neměl jsem tušení, že je červen období hurikánů.

PACEY: A jéje.

GALE: A jelikož jde o tvého otce, samozřejmě nezamluvil normální hotel.

MITCH: Co je to za zábavu, když nestrávíš celou dobu na pláži?

Gale obrátí oči v sloup. Joey se zasměje, zatímco Jen pozorně naslouchá.

MITCH: Skončili jsme v chatce. Myslel jsem, že tam budeme mít soukromí. Hezký krb. Romantika, ne? To byla, dokud se nerozlétla okna.

JOEY: To muselo pokazit náladu. Co jste udělali?

MITCH: Byl tam sklep. Zůstali jsme v něm celou noc. Přišlo ráno a bouře už byla pryč, tak jsme se vrátili nahoru. Vnitřek chaty byl na dranc. Rozbitá okna, převrácené židle a tak dále. Nejlepší dovolená mého života.

Gale se na něj usměje.

JEN: To nechápu.

MITCH: No, někdy musíš projít opravdu zlými časy, abys pochopila, jak důležité jsou ty dobré. Když jsem vyšel ven a spatřil slunce na bezmračné obloze, byl to sakra dobrý pocit být naživu.

Kamera nám po jednom ukáže tváře všech sedmi teenagerů, zračí se v nich porozumění.

*****

Před domem Leeryových, následující ráno.

HLAS (Joey): Nakonec bouře pominula, jak to tak u bouří chodí. Svět se více či méně vrátil do normálu. Ačkoli se nějaké břehy pohnuly, samozřejmě.

Dawson a Joey jdou kolem domu, když spatří Mitche, jak dává pytel do kontejneru.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Musím si s ním promluvit. Vyřešit to, něž se to ještě zhorší.

Joey přikývne.

JOEY: Stejně musím domů a zkontrolovat Bessie. Přijdu pozdějc.

Políbí se. Joey se vydá ke své loďce a Dawson přijde k otci.

DAWSON: Doufal jsem, že tě zastihnu, než odjedeš.

Překvapený Mitch se otočí.

MITCH: Jo.

Pohlédne k domu.

MITCH: Těžko se mi věří, že už tu nebydlím. Pořád tenhle dům považuju za svůj ‘domov’.

DAWSON: Nikdy nevíš. Jestli se máma přestěhuje do Filly...

Mitch si skousne ret. Je to sůl do otevřené rány.

MITCH: (mumlá) Nechci, aby jela.

Překvapený Dawson na něj upře zrak.

DAWSON: No, to neříkej mně. Řekni to jí.

Mitch si povzdechne.

MITCH: To nemůžu.

DAWSON: Proč ne?

MITCH: Prostě nemůžu. Ne teď. Nepochopil bys to.

DAWSON: Máš pravdu, tati. Nikdy nepochopím, jak může někdo nechat svou životní lásku takhle odejít, když vše, co stačí, je něco říct.

MITCH: Až budeš starší, pochopíš, že někdy nemáš na výběr. Mezi tím, co chci a co je nejlepší, je rozdíl, synu.

Mitch se otočí, nechce pohlédnout Dawsonovi do očí.

DAWSON: Včera jsi byl skvělej.

Mitch se ušklíbne.

MITCH: Vážně?

DAWSON: Jo! Skoro beze strachu. Pořád jsem myslel na jedno: To je můj otec! Páni!

Mitch se k němu s úsměvem otočí.

MITCH: Musíš něco pochopit, Dawsone. Cokoli se děje mezi mnou a tvou matkou... nebo mnou a kýmkoli jiným... nemá to nic společného s tebou.

DAWSON: Pořád se mi nelíbí. Slečna Kennedyová. Pochybuju, že někdy bude a nejen kvůli... tomu.

Mitch přikývne.

MITCH: Chápu. Vážně ti strhala film?

Dawson přikývne. Mitch v odpověď pokrčí rameny.

MITCH: No, říkal jsem, že je okouzlující. Nikdy že je chytrá.

Dawson se zasměje. Brzy se k němu přidá i Mitch.

MITCH: Ale jestli to někomu řekneš...

DAWSON: Mám pusu na zámek.

Obejmou se.

MITCH: Brzy se uvidíme.

Mitch odejde, ale ještě jednou se otočí, aby mu zamával na rozloučenou.

*****

Autobusová zastávka.

Chris Wolfe pohlédne na hodinky a povzdechne si.

CHRIS: Pět minut.

Vzhlédne a spatří stát opodál Jen. Ta se k němu pomalu rozejde.

CHRIS: Co tu děláš?

Jen se ušklíbne.

JEN: Přišla jsem se rozloučit.

CHRIS: Ale? Poslední záchvěv staré Jen Lindleyové?

JEN: Možná.

Chvíli jsou potichu.

CHRIS: přemýšlel jsem o tom, cos říkala včera. O ‘novém začátku’. Fakt si myslíš, že je to možný? Já si tak jistej nejsem. Možná jsme, čím jsme, a nemůžeme s tím nic udělat.

JEN: Kdyby to byla pravda, nasedla bych na první autobus do New Yorku.

Chris se usměje. Ne svým obvyklým ušklebkem, ale upřímným úsměvem. Což je možná to nejupřímnější, co kdy udělal.

CHRIS: Jedna na cestu?

Jen se uchechtne.

JEN: Sbohem, Chrisi.

Chris se povzdechne.

CHRIS: Člověk to musí zkusit, ne?

Chris se otočí a zamíří k autobusu. Jakmile se k autobusu dostane, Jen promluví…

JEN: Ale co sakra.

Rozběhne se a políbí ho na ústa. Po chvíli se odtáhnou... a Chrisovi se nedostává slov.

JEN: V pořádku dojeď.

S tím odejde. Chris nastoupí do autobusu s úsměvem na tváři.

Autobus pak s Chrisem vyrazí do nové fáze jeho života.

*****

Dawsonův pokoj. Dawson umístí poslední kazety na poličku, když vtom vleze okne dovnitř Joey.

JOEY: Čau.

DAWSON: Čau. Všichni v jednom kuse?

JOEY: Víceméně. Alexander půlku noci probrečel, takže jsem dostala kapky, že jsem tam nebyla. ‘To se s Dawsonem nemuchluješ dost přes den’?

Dawson si odfkrne.

DAWSON: Vlastně bych neřek, že je to dost.

Joey se napůl usměje.

JOEY: No v tom případě mi dovol, abych to napravila.

Políbí se.

DAWSON: Fajn, teď špatná zpráva... Pacey je na cestě sem.

JOEY: Ugh. Dokonalej způsob, jak zabít náladu, Dawsone.

DAWSON: Promiň. Během našeho rozchodu se z něj stal můj spoludivák. Budem koukat na Eliášův oheň.

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Proč ne. Pro tyhle filmy z osmdesátejch mám slabost. Ale udělá jeden vtípek a bude si přát, aby mu ta bouře shodila na hlavu barák.

Dawson se zasměje.

Lehnou si na postel.

DAWSON: Přemýšlel jsem o tom, co říkal táta.

JOEY: Jo?

DAWSON: O tom, že musíš zažít zlé časy, abys ocenila, co máš. Myslíš, že to platí i o nás?

Joey se napůl usměje.

JOEY: Věř mi, Dawsone. Zažijeme ještě horší.

DAWSON: Cyniku.

JOEY: Realisto. Nějak si myslím, že párek středoškolskejch flirtů je v sáze Dawsona a Joey ta nejmenší překážka.

DAWSON: A já že zabíjím náladu?

Joey se k němu nakloní a políbí ho. V té chvíli se otevřou dveře. Vejdou Pacey a Andie.

PACEY: Á, paráda! Mám strašnej smysl pro načasování.

Dawson a Joey přeruší polibek.

PACEY: Víte, myslím, že se nám povedlo nemožný. Najít způsob, jak odpoutat Dawsonovo pozornost od filmu. Myslíš, že bys moh vyléčit i pár nemocí, když jsi v tom?

DAWSON a JOEY: Polib si, Pacey!

V odpověď Pacey políbí Andie na ucho.

JOEY: Příště si dám pozor na pusu.

Pacey se zasměje.

PACEY: Není to tak zábavný, když stojíš na druhý straně, co?

Pacey a Andie se posadí.

PACEY: Víš co? Vypadneme.

Andie na něj zmateně pohlédne.

ANDIE: Co? Teď?

PACEY: Ne, na léto. Ve škole mi to jde, tak si myslím, že si zasloužím pořádný prázdiny. Na cestách. Jen my dva.

Andie se zazubí od ucha k uchu.

ANDIE: Hudba pro mý uši.

JOEY: Počkat! Pacey Witter mimo město na tři měsíce? Ten výlet vám zaplatím.

Ostatní se zasmějí.

V té chvíli vejdou Jack a Jen.

JACK: Čau, prošvihli jsme film?

ANDIE: Ne-e. Právě včas. Začínají úvodní titulky.

Dawson na ni pohlédne.

DAWSON: Tys ho pozvala?

ANDIE: Jo. Je to problém?

DAWSON: Ne, jenže... začíná tu být narváno.

JOEY: (imituje Roye Schneidera z Čelistí) Budem potřebovat větší postel...

Dawson jí věnuje pohled, ostatní se zasmějí.

*****

Mnohem později. Film právě skončil a Dawson vstane z postele.

DAWSON: Fajn... přestávka! Ještě někomu připadá divný, že jsme všichni v jednu chvíli v jednom pokoji?

Jack pokrčí rameny.

JACK: Jo, myslím, že je to bizardní... to, jak jsme začali školní rok, a teď jsme všichni přátelé...

Andie se ušklíbne a ukáže na televizi.

ANDIE: Jo, jako v tom filmu.

Joey si ofrkne.

JOEY: Eliášův oheň z pekla!

Dawson jí věnuje pohled.

DAWSON: Snad to není tak strašný.

Joey se na něj ušklíbne.

JOEY: Myslím, že v čase vzorů a sebereflekce přijde trocha upřímnosti k dobru.

JEN: Víte co? Náhodou s Joey souhlasím. Jasně, vycházíme spolu, ale pořád jsme na míle daleko od země věčného přátelství číslo 90210.

Pacey vstane a postaví se před ostatní.

PACEY: Já vám nevím... tak trochu si myslím, že má Andie pravdu. Poslední dobou jsme spolu až příliš často.

JACK: Vážně? Jako kdy?

PACEY: Jako teď, například. Napadlo někoho z vás se zamyslet, proč jsme se tu dneska sešli sešli, jestli ne z potřeby po upadnutí v, odvážím se říct, klišé.

S těmito slovy všichni ztuhnou. Přes tváře se jim mihnou výrazy šoku a odporu.

JEN: É.

JOEY: Děsivý.

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Počkat... moment, moment. Bez urážky, ale já jenom pozval Paceyho na pár filmů. To se dá těžko považovat za společenskou aktivitu.

PACEY: Jo, ale já pak pozval Andie...

ANDIE: …a já pozvala Jacka…

Joey věnuje Dawsonovi pohled.

JOEY: A já DOUFÁM pozvání nepotřebuju!

Jen si povzdechne.

JEN: A já tu teď bydlím...

Pacey se uchechtne.

PACEY: Přiznejme si to, lidi, jsme takovejhle kousek od Peach Pitu.

Všichni na něj jen zírají.

JOEY: Na něj!

Andie se zazubí a popadne polštář.

ANDIE: ÚTOK!!!

Všichni popadnou polštáře a začnou se s nimi mlátit. Následuje velká polštářové bitva, peří lítá všude. Všichni se smějí a kamera se vzdaluje...

*****

V chatě, přítomnost.

AUDREY: Polštářová bitva?

Joey přikývne. Pacey se zasměje a ukáže na ni.

PACEY: Ale začala ji ona.

Joey si odfrkne.

JOEY: Jasně... za všechno můžu já.

Dawson zvedne ruku, aby je utišil.

DAWSON: Počkat! Slyšíte to?

JEN: A co?

Usměje se.

DAWSON: Přesně.

*****

Vyjdou ven. Déšť konečně ustal a skrz mraky vysvitlo slunce. V dálce spatří formující se duhu.

PACEY: Koukejte! Nádhera.

ANDIE: Á! Duha!

JACK: Ale hrnec zlata bych nehledal, Andie. Už takhle jsme tu nad plán.

PACEY: Jdu spakovat auto.

*****

Pacey a Andie jdou k autu a nesou poslední tašky.

PACEY: Víš co? Na ten výlet jsme nakonec nikdy nejeli, co?

ANDIE: Blesku! Stalo se... leccos.

Pacey se usměje.

PACEY: Ale teď nám nic nebrání, ne?

Andie se na jě usměje.

*****

Molo. Dawson a Joey se dívají na vodu.

DAWSON: Trochu mi to chybí, víš?

JOEY: A co jako?

DAWSON: Že všechno bylo tak prostý. Tehdy to tak nevypadalo, ale život byl mnohem prostší, když jsem si musel dělat starosti jen s jednou zahořklou učitelkou. S tím jsem si poradil.

Joey se zasměje.

JOEY: Ty jsi neuvěřitelnej, víš to?

V té chvíli se za nimi objeví Pacey.

DAWSON: Připraveni vyrazit?

PACEY: Skoro. Zbývá ještě jedna věc.

Jack si povzdechne.

JACK: Co?

JEN: Jo, ven s tím, Pacey!

PACEY: No, jenom mě napadlo, že vzhledem k tý vší nostalgií ve vzduchu by se všichni rádi ‘zchladili’, než strávíme příštích pár hodin namačkaní jako sardinky.

Pohlédne na molo a ostatní jeho pohled následují.

Pacey se ušklíbne.

PACEY: Comprende?

S tím se všichni rozběhnou k molu. Jeden po druhém skočí do jezera.

Slyšíme smích a šplouchání vody a kamera se vzdaluje.

Zatmívačka a závěrečné titulky.