Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 707 - Přeber si to

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Poznámka překladatele: V této epizodě se objeví tři ústřední hrdinové vynikajícího seriálu Everwood, který vytvořil Greg Berlanti, když po 4.sérii opustil post hlavního scénáristy Dawsonova světa, který zastával od vyhazování ve scénáristickém týmu na (nešťastném) začátku 3.série. Myslím, že většina souvislostí se dá pochopit z děje, ale jen tak pro pořádek - světoznámý neurochirurg Andy Brown se po smrti své ženy, která zemřela při autonehodě, přestěhuje spolu se svými dvěma dětmi (šestnáctiletý Ephram a mladší Delia) z New Yorku do horského městečka Everwood. Ephramovi se nový domov vůbec nelíbí a touží po návratu do velkoměsta, což vede k neustálým rozepřím s otcem. Zároveň se zaláskuje do nové spolužačky Amy, ale má to komplikované tím, že se Amy, které rovněž není Ephram lhostejný, cítí povinována svému prvnímu klukovi, s kterým se zná od dětství a jenž momentálně leží v nemocnici v komatu. Amy se s Ephramem chtěla zpočátku skamarádit jen proto, že si myslela, že jeho otec může vyléčit jejího kluka, ale když se blíže poznali, stali se skutečnými přáteli. Další děj nebudu prozrazovat pro případ, že by seriál nějaká česká televize zakoupila, v což doufám, protože je opravdu velmi dobrý.



Podkroví. Dawson a Joey sedí na posteli a dívají se na film ‘Indiana Jones a poslední křížová výprava’. Na obrazovce má Harrison Ford scénu se Seanem Connerym.

INDY: Pamatuješ, když jsme si spolu sedli naposled? Já měl mléčný koktail.

HENRY: Hmm? O čem jsme mluvili?

INDY: Nemluvili jsme. Nikdy.

HENRY: To má být výčitka?

INDY: Lítost. Byli jsme jen my dva, tati. Bylo to osamělé dospívání. Pro tebe taky. Kdybys byl obyčejný průměrný otec, jako byli ostatní tátové, chápal bys to.

HENRY: Já byl ve skutečnosti báječný otec.

INDY: Kdy?

Henry na něj vážně pohlédne.

HENRY: Říkal jsem ti někdy, aby ses šel najíst? Mazal do postele? Umyl si uši? Udělal si úkoly? Ne. Respektoval jsem tvé soukromí. A naučil jsem tě... sebejistotě.

Indy mu pohlédne do očí.

INDY: Naučil jsi mě, že pro tebe nejsem tak důležitý, jako lidé, co před pěti set lety zemřeli v jiné zemi. A učil jsem se tak dobře, že jsme spolu dvacet let sotva prohodili slovo.

HENRY: Odešel si, zrovna když ses stával zajímavým!

INDY: Neuvěřitelný! Tati, jak můžeš...?

HENRY: Dobrá tedy. Teď tu jsem. O čem chceš mluvit. Hmm…?

Henry na něj upře zrak a čeká. Indy se zasměje a pokouší se něco vymyslet.

INDY: Nic mě nenapadá.

HENRY: Tak na co si stěžuješ? Hele, musíme se pustit do práce...

Na posteli Joey pohlédne na Dawsona.

JOEY: Kamže to Pacey odběh?

DAWSON: Je ve škole s Andie. Dělají nějaký přípravy na poslední chvíli. Filmování začíná už zítra.

JOEY: Mmmm.

Pokračují ve sledování filmu.

DAWSON: Bylo to dokonalý obsazení. Pamatuju si na jeden rozhovor. Jediný člověk, který je jako otec Indiany Jonese napadl, byl James Bond. Naprosto brilantní.

Joey se ušklíbne.

JOEY: A to jsem si začínala myslet, že tvý idealizování pana Spielberga odvál čas.

DAWSON: To tedy neodvál, s tím nepočítej.

Joey si povzdechne.

DAWSON: Myslím, že z těch tří je to můj nejoblíbenější. Všimla sis, jak byla ženská hrdinka redukována v podstatě na štěk? Chtěli ten film pojmout z úhlu otce a syna. Navazují vztah během nějakého úžasného dobrodružství.

JOEY: Jo, když na to chceš koukat růžovýma brejlema.

Dawson na ni pohlédne.

DAWSON: Že by se nám vracela slečna Cynická?

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Starých zvyků se člověk zbavuje těžko.

DAWSON: Dobrá tedy... sem se zdrcující kritikou.

Joey se usměje.

JOEY: Možná mám kvůli svý minulosti natrvalo vrytý negativní pohled na vztahy dětí a rodičů, ale připadá mi, že ve skutečnosti nikdy nejsou tak idylický, jako je vidíš v televizi. Schválně... jmenuj jedinýho člověka, kterýho znáš, kdo vždycky vycházel se svým tátou. I mezi tebou a Mitchen to víc než jednou zaskřípalo, ne?

DAWSON: Tak tos mě dostala.

JOEY: Audreyin táta se stará jenom o obchod. Jenin ji vykop z domu. Jackovu tátovi trvalo věčnost, než ho přijmul, jaký je. A Paceyho nešťastnou rodičovskou situaci ti asi připomínat nemusím.

DAWSON: Jo, jo, chápu. Na tom, co říkáš, může něco být, Jo. To nepopírám. Ale myslím, že děti jsou taky částečně na vině.

Joey si založí ruce, nebere to.

JOEY: Takže ty tvrdíš, že je to Paceyho vina, že ho jeho táta nesnáší?

DAWSON: Ne, ale taky si nemyslím, že by ho nesnášel. Myslím, že v každém z nás je něco z našich rodičů. V určitém bodě je začneme vnímat jako lidi. Jejich chyby jsou nám zřejmější a my se k smrti bojíme, že skončíme jako oni. A oni... no... možná že se bojí téhož? Proto se až příliš usilovně snaží, aby k tomu nedošlo.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

Joey se ušklíbne.

JOEY: Jo, jasně, Dawsone!

DAWSON: Jen se nad tím zamysli, kdybychom se s tátou přestali pokoušet překonat jeden druhého, uvědomili bychom si, kolik jsme toho měli společného.

Joey pozvedne obočí.

JOEY: Ne-e, ty jsi po mámě.

DAWSON: Prosím?

JOEY: Jen se podívej do zrcadla, Dawsone.

Dawson obrátí oči v sloup.

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

*****

Studentské centrem na Worthingtonu. Všude jsou kamery a na stolem je rozmístěno střihačské vybavení.

Pacey přijde na plac a něco skrývá za zády. Schovává to tam, zatímco druhou rukou mává lidem. Nakonec dojde k Dawsonovi.

Odhalí klapku s logem ‘Creek Side Pictures’.

PACEY: Můžu?

Dawson obrátí oči v sloup.

PACEY: No tak, prosím... prosím, budu tvůj nejlepší kamarád!

DAWSON: To už jsi.

PACEY: Chci přispět něčím víc, než jen nošením hvězdičkám kafe. Kromě toho jsem si to vždycky chtěl zkusit.

Dawson se usměje.

DAWSON: Jasně. Posluž si.

Pacey se zazubí.

PACEY: Nebudeš toho litovat. Tak co, už máme pro ten biják název?

DAWSON: Pořád nám chybí jeden herec. Pokud ho brzy neseženeme, budeme muset filmování posunout. Není to velká role. Jen tři scény nebo tak, takže zatím budeme točit bez něj.

PACEY: Nechceš, abych to zkusil? Pokud si vzpomínáš, pár rolí mám za sebou.

Dawson se uchechtne.

DAWSON: To už jsem navrh. Oliver trvá na tom, že neodpovídáš jeho ‘vizi’.

PACEY: Jasně. Víš, já toho kluka nemám rád. Jako by nestačilo, že čenichá kolem Andie...

Smutný výraz v Paceyho tváři Dawsonovi napoví, že by měl něco říci. Odloží scénář.

DAWSON: Jsi v pohodě?

Pacey pokrčí rameny.

PACEY: Jo, jasně, v pohodě. Já měl svou šanci před čtyřma rokama, ne? To o tebe si dělám starosti. Jak to jde na tvý frontě?

DAWSON: Hmm... zrekapitulujme si to. Žena, kterou miluju, se rozhodla kvůli hledání sama sebe dodržovat po neurčitou dobu celibát. Má máma chodí s chlapem, v kterým je tolik vřelosti jako v polárkovým dortu. Můj jedinej klient je ohledně každýho aspektu tohohle film nejistota sama, a pokud to nevyjde, budu na mizině... zase!

PACEY: Krátce řečeno je to na draka, co?

DAWSON: S tím prvním a druhým si nebudu dělat starosti. Od teď budu věnovat stoprocentní pozornost filmu. Až ho dotočíme, pak si budu dělat starosti se osobníma záležitostma.

PACEY: Mluvíš jako pravý workoholik.

Objeví se Chris s Audrey v závěsu.

DAWSON: Jak to jde?

CHRIS: Perfektně. Vyklidili jsme sklad.

PACEY: Sklad?

Dawson se k Paceymu otočí.

DAWSON: Pro pár scén použijem starý dobrý triky. Fakt, ale fakt starý triky. Ta hra se začne hrát až po Vánocích, takže Chris nás nechá použít Mad Cat Playhouse.

PACEY: A co skladiště?

DAWSON: Jiný scény. Ušetří nám to čas, jelikož máme jen omezenej štáb. Nebudem muset nic stavět. Jen se budem muset s časem vejít mezi zkoušky dramatickýho kurzu. Budem sebou muset máknout.

Pacey zamává rukou.

PACEY: Víc neříkej. Vezmu si na starost, abysme se dostali z bodu A do bodu B. Žádný problém.

DAWSON: Bezva. Skoč za Oliverem a zjisti, co chce dneska točit. To by nám mohlo pomoct to rozjet.

Náhle k nim odnikud přiběhne Andie. Je neuvěřitelně nadšená, sotva se kontroluje. Joey a Audrey přijdou vzápětí po ní.

ANDIE: Panebože... on je tady! To snad není možný. Já se z toho snad pominu. Proč mi o tom nikdo neřek?

Kluci na ni zmateně hledí.

DAWSON: Kdo je tu?

Andie vykulí oči, jako by tu otázku nechápala.

ANDIE: Andy Brown!

PACEY: Kdo je Andy Brown?

Andie zalapá po dechu.

ANDIE: Nikde se nezmiňuj, cos právě řek! Je to zdaleka nejlepší mozkový chirurg v zemi. Pod kterým kamenem ses to schovával?

PACEY: No tak promiň. Člověk a lékař není zrovna na mým čtenářským seznamu vysoko, McPheeová!

JOEY: Prostě ji ignoruj, Pacey. Celý dopoledne nedělá nic jinýho, než o tom chlapovi básní.

AUDREY: Ještě jednou, kdo že to je?

Andie na ní pohlédne se světélkem nepříčetnosti v očích.

DAWSON: Já o něm slyšel. Vysoko ceněnej doktor z New Yorku. Asi před rokem se kvůli úmrtí v rodině přestěhoval do Colorada.

ANDIE: Víš, že má teď bradku? Strašně sexy.

Pacey obrátí oči v sloup.

PACEY: (mumlá) To snad není možný.

CHRIS: A co tu vůbec dělá?

JOEY: Má seminář pro studenty medicíny. Andie se nás pokouší ukecat, abysme se tam zkusili vecpat.

ANDIE: Kolik další příležitostí budu mít, Joey? Virtuální medicínský bůh přednášející na škole, na kterou chodím? To se znova nestane. Dostanu se tam, i kdybych měla umřít.

Andie odejde, zatímco Pacey jen vrtí hlavou.

PACEY: Viděli jste to? Úplně šílený.

DAWSON: Jo, já vím. Přehání to, co?

JOEY: Ale jen neříkej, Dawsone! Všichni víme, že kdyby se Spielberg naskyt v tomhle státě, udělal bys cokoli, abys u toho byl.

Dawson na ní ukáže.

DAWSON: To je jiný. Spielberg je v očích veřejnosti celebrita. Tohle je jen nějakej dokor, kterej se trošku sesypal.

PACEY: Nejspíš je taky zoufale nudnej. Vsadím se, že když ho uvidíte, bude mít přes plátěnou košili přehozený tvídový sako, bude žvanit o buňkách a enzymech a dokonalou nudou všechny uspí.

*****

Mezitím v jiné části Bostonu. U stolu v pronajatém hotelovém pokoji sedí dva lidé. Jedním z nich je šestnáctiletý kluk s tmavými vlasy. Jeho mladší sestra sedí vedle něj a netrpělivě čeká na třetího.

ANDY: (mimo obrazovku) No?

Děti pohlédnou na svého otce. Má na sobě zelenočervené plátěné sako.

ANDY: Jak vypadám?

EPHRAM: Dokonale. Prostě dokonale. Až na to, že nemáš dost velký boty a chybí ti velkej červenej nos.

Ephram se rozesměje. Jeho sestra, Delia, se hihňá. Andy si však rozmrzele založí ruce.

ANDY: Nemůže to být tak zlé!

EPHRAM: Ale může, tati! Vypadáš jak podobní prodejce ze čtyřicátejch let. Já vím, že nemáme tolik peněz, jako jsme mívali, ale kvůli novýmu saku jsi nemusel zbít tuláka.

ANDY: No, já myslím, že to vypadá velmi vznešeně.

Ephram si povzdechne.

EPHRAM: Moh bys mi říct, proč jsi nás sem táhnul?

ANDY: Napadlo mě, že zrovna ty bys na chvíli rád z Everwoodu vypadl.

EPHRAM: Jo, ale do Bostonu? Abys mluvil k pár studentíkům na škole, o který jsem v životě neslyšel?

ANDY: Ber to jako své uvedení do vysokoškolského života.

EPHRAM: Na to mám televizi, díky.

DELIA: Už půjdeme?

ANDY: Za chvilku, srdíčko. Jen si musím nejdříve zavolat.

Andy zvedne telefon a otočí se k svému synovi.

ANDY: Mohl bys ses alespoň pokusit si to užít?

EPHRAM: Jasně. Třeba oblezu každou kavárnu ve městě a předávkuju se kofeinem. Na zpáteční cestu bys mě moh přivázat na střechu.

Andy si povzdechne a vytočí číslo.

*****

Hetsonova přednáška. Studenti jsou na odchodu. Hetson sám rychle opustí místnost a vydá se po chodbě pryč.

Joey jde za ním.

HETSON: Dobré odpoledne, slečno Potterová. Co pro vás mohu udělat?

JOEY: Máte dobrou náladu. Co jsem provedla?

HETSON: To nemůže mít člověk dobrou náladu?

JOEY: Vy jste výjimka. Poslechněte, musím vás požádat o laskavost. Víte, že tu dnes přednáší Andy Brown?

HETSON: Bohužel ano.

JOEY: Nemohl byste nás tam nějak dostat? Jedna má kamarádka prakticky umírá vzrušením a řekla bych, že jen aby ho viděla, mohla by se tam pokusit i vloupat.

Hetson pozvedne zvědavě obočí.

HETSON: Žertuješ?

JOEY: Bohužel ne. Andie se chová jako by byl znovuvtělením Krista.

HETSON: To mě tedy děsíš. Uvidím, co mohu udělat. Nevím proč, ale mám dnes dobrou náladu. Mám rande.

JOEY: Rande? Ehm...

Náhle se dál na chodbě objeví známá tvář. Přijde k nim Gale Leeryová.

GALE: Ahoj, Joey! Páni, tady je to velké. Nemůžu uvěřit, že sem skutečně chodíš!

JOEY: Ehm... jo. Člověku to ale už tak nepřijde, jakmile si zvykne.

Gale pohlédne na Hetsona.

GALE: Zdravím, Gregory. Věřím, že nejdu pozdě.

Hetson zavrtí hlavou.

HETSON: Přesně na čas. Musím se na chvilku stavit v pracovně. Chceš jít se mnou?

GALE: Veď mě.

Vydají se na odchod. Ale Gale se ještě na chvíli otočí.

GALE: Joey? Prosím tě, řekni tátovi, že se večer setkáme v domě.

Joey vykulí oči.

JOEY: Cože? Co tím myslíte...?

GALE: Tys ho ještě neviděla? Požádal mě, abych ho sem svezla.

JOEY: Táta je tady?

*****

Pokoj Joey. Dveře se pomalu otevřou a dovnitř vejde Mike Potter.

MIKE: Joey?

Mike se rozhlédne po pokoji. Na Joeyině nástěnce spatří fotografii Eddie Dolana a povzdechne si.

JOEY: Jo, klidně jako doma!

Mike se otočí a spatří ve dveřích Joey.

MIKE: Ahoj, Joey. Gale mě sem svezla...

JOEY: Jo, řekla mi o tom.

Mike se na ni usměje.

MIKE: Moc ti to sluší. A tenhle pokoj... páni! Kéž by tě teď mohla vidět tvá matka.

JOEY: (tiše) Jo, kéž by.

Pokoj naplní trapné ticho. Ani jeden z nich chvíli nemluví.

JOEY: Tak co tě přivádí do Bostonu?

MIKE: No, chtěl jsem tě vidět, co jiného. Posledně, když jsme se viděli, to tak úplně nevyšlo a chtěl jsem ti to vynahradit. Myslel jsem, že bychom si třeba zašli na jídlo.

Joey si skousne ret.

JOEY: Já vlastně...

Než může pokračovat, někdo zaklepe na dveře. Ve tváři se jí objeví úleva a jde otevřít.

Na druhé straně dveří stojí Dawson.

DAWSON: Čau, Jo.

JOEY: Čau. Jdeš trochu nevhod.

DAWSON: Zabere to jenom minutku, slibuju. Pořád mám menší problém s obsazením, takže mě napadlo, jestli bys nemohla požádat toho svýho kamaráda, Elliota, aby...

MIKE: Dawsone? Jsi to ty?

Dawson ztuhne a poprvé si všimne Mika.

DAWSON: Pane Pottere?

Mike se usměje.

MIKE: Pojď dál. Nevěděl jsem, že sem taky chodíš. Myslel jsem, že touhle dobou už budeš dávno v Hollywoodu.

DAWSON: Točíme tu film.

MIKE: Na škole? Působivé. Joey vám pomáhá?

JOEY: Jen radou.

MIKE: Moc rád vás vidím takto spolu. Vrací to staré vzpomínky. Vzpomínám, že o minulých Vánocích vám to moc neklapalo. Chápu to tak, že jste si to vyřešili?

Joey se pokusí změnit téma.

JOEY: Tak nějak. Moh bys nás na chvilku omluvit?

MIKE: Jistě. Počkám tady.

Joey odvede Dawsona na chodbu.

DAWSON: Tak to bylo trapný.

JOEY: To bych řekla. Vůbec jsem nečekala, že by se mi ukázal u dveří. Připomeň mi, abych za to poděkovala tvý mámě.

Dawson udělá pauzu.

DAWSON: Mý mámě?

Joey udělá pauzu.

JOEY: Taky jsi to nevěděl. Je v Bostonu, Dawsone. Přijela za Hetsonem.

DAWSON: (zklamaně) Och… dneska? To snad není možný. Prosím tě, řekni mi, že to tak není.

Joey se zdá zmatená. Po chvilce jí dojde, co Dawsona trápí.

JOEY: Ach bože, zapomněla jsem. Dneska je... chci říct, bylo by...

DAWSON: Jejich výročí. Výročí mých rodičů. Jako by nestačilo, že s tím chlapem chodí, ale musí mi v tom máchat obličej?

JOEY: Jsem si jistá, že to v úmyslu neměla.

DAWSON: Nepomáháš mi. Hele, vrátím se k práci. Jestli ji uvidíš, vyřiď jí, že si s ní chci promluvit.

Dawson ve spěchu odejde.

MIKE: Je v pořádku?

Joey se otočí ke dveřím a povzdechne si.

JOEY: Jo, je v pohodě. Prostě v pohodě.

Vrátí se dovnitř.

*****

Hetsonova pracovna. Gale a Hetson se opření o dveře políbí.

HETSON: Umíš si představit ten skandál, kdyby nás tu načapali?

GALE: Skandály se přeceňují. Věř mi. Takže, ‘pane profesore’... kde navrhujete, abychom to dělali? Na té proslavené ‘věži’?

HETSON: A sakra! Věděl jsem, že tam nechodí jen tak. Nejspíš je to muchlovací plácek.

Gale se zasměje.

GALE: Takže, je to pravda? Ten Andy Brown je dnes v této budově?

Zatímco vycházejí z pracovny, Hetson si povzdechne.

HETSON: Ani mi to nepřipomínej. Víš, že se ta holka Andie chová, jako by byl nějaká rocková hvězda?

Hetson si nevšimne, že se právě za ním objevili Andy, Ephram a Delia. Andy má ve tváři velký úšklebek.

GALE: Ehm... Gregu?

HETSON: Toho chlápka očividně přeceňují. Nechápu všechen ten povyk kvůli nějaké mozkové operaci. Že je skvělý, protože se o něm psalo v novinách. Víš, co bych mu řekl, kdybych ho potkal tváří v tvář?

ANDY: Co byste řekl?

Hetson ztuhne a pomalu se otočí.

HETSON: Doktor Brown? To je ale nemilé překvapení.

Andy se zasměje.

ANDY: Vaše příjmení není náhodou Abbot, že ne?

HETSON: Ne. Proč?

ANDY: To nic. Mohu vás ale ujistit, že nejsem žádný nadutec. Jsem tu jen, abych poskytl vašim studentům pár rad, založených na mé osobní zkušenosti. Žádné fanfáry, děkuji.

HETSON: No, rád slyším, že jste profesionál. To tu máme rádi.

Ephram se mezitím podívá dál chodbou. Spatří k sobě běžet nějakou blondýnu.

ANDIE: Och… páni!

Upře na něj zrak. Ephram se usměje.

EPHRAM: Čau!

ANDIE: Zahlédla jsem vás a doufala jsem, že se sem dostanu, než zmizíte, a, no, jsem tu.

EPHRAM: Vážně?

Projde kolem Ephrama a přistoupí k Andymu. Ephram si povzdechne.

EPHRAM: (mumlá) Už toho začínám mít dost!

Andy na ni pohlédne.

ANDY: No, zdravím slečno...?

Andie mu nadšeně potřese rukou.

ANDIE: McPheeová. Andrea McPheeová. Ale přátelé mi říkají ‘Andie’.

ANDY: Jaká náhoda. Mně také.

Andie se zasměje.

ANDIE: A má i smysl pro humor? Jste neuvěřitelný!

ANDY: No, děkuji za kompliment.

ANDIE: Napadlo mě, jestli bych si nemohla poslechnout váš seminář. Neúčastním se programu, ale chodím na večerní přednášky a opravdu moc ráda bych si vás vyposlechla.

ANDY: No, nevidím důvod, proč by to nešlo!

Ephram k nim zezadu přijde.

EPHRAM: Může si vzít mý místo.

ANDY: Ephrame? Nepřeji si, abys ses sám loudal po Bostonu!

EPHRAM: Roky jsem žil v New Yorku. Vedle něj je tohle město jako předměstí.

ANDY: Ale stejně se mi ta představa nezamlouvá. Zvláště, když máš dávat pozor na Deliu.

Andie zvedne ruku, aby získala jejich pozornost.

ANDIE: Ehm, promiňte, toto jsou vaše děti?

Andy přikývne.

ANDY: Ephrame, Delio... seznamte se se slečnou McPheeovou.

ANDIE: Ahoj! No, možná bych vám mohla pomoci. Dokud neskončíte, mohou být s mým šéfem. Má dnes trochu jezdit po městě, takže si to tu mohou prohlédnout, aniž by se ztratili.

ANDY: Jsi si jistá, že to nebude vadit?

Andie si odfrkne.

ANDIE: Jistě, že nebude. Není ani tak můj šéf, jako blízký kamarád, který mi dal práci. Je to jasná věc.

ANDY: Tak tedy dobrá. Jen pokud to nebude představovat žádný problém.

Andie se usměje.

*****

Creek Side Pictures. Dawson uslyší zaklepání na dveře a jde otevřít.

DAWSON: Andie?

Andie vejde dovnitř s Ephramem a Deliou. Když Delia spatří Dawsona, vykulí oči. Věnuje mu široký úsměv.

DELIA: Ahoj!

DAWSON: Ehm... zdravím?

ANDIE: Hele, Dawsone, moh bys mi prokázat fakt, ale fakt velkou laskavost?

Ephram na Dawsona pohlédne.

EPHRAM: Tenhle kluk je tvůj šéf?

DAWSON: Jo, co se ti nezdá?

ANDIE: Víš, slíbila jsem jejich tátovi, že na ně dohlídneš.

Dawson otevře ústa.

DAWSON: Cože jsi udělala? Andie, na to nemám dneska čas. Natáčení začne za dvě hodiny a...

ANDIE: Jsou to děti Andy Browna! Nemůžeš to odmítnout! Pacey ti pozdějc vypomůže, takže jen do tý doby. Prosím?

Dawson si nejistě skousne ret.

DAWSON: No...

ANDIE: Bezva! Zatím!

Než může Dawson něco namítnout, Andie vyběhne ze dveří. Dawson si povzdechne a otočí se k mládeži.

DAWSON: Dawson Leery!

Dawson napřáhne ruku. Ephram na ni pohlédne a projde kolem něj.

EPHRAM: Ephram Brown.

Dawson si povzdechne a jde za ním.

*****

Worthington. Oliver a Pacey jdou po chodbě. Oliver má v ruce nějaký list papíru.

OLIVER: Fajn, takže to chápu tak, že vybavení máme jenom na týden, než si budem muset připlatit. Pokud nebudem muset předělávat plac, ušetříme čas i peníze. Tři natáčecí místa. Pojedem podle tohohle plánu a pošlape to jako hodinky.

Pacey přikývne.

OLIVER: Působivý. Dlužím ti omluvu, Wittere.

Pacey na něj pohlédne.

OLIVER: Myslel jsem si, že se jenom přiživuješ na starým přátelství, ale Dawson mě přesvědčoval, že jsi dobrej. Měl jsem mu naslouchat.

Pacey se usměje.

PACEY: Jo, většina lidí mě podceňuje. Pak je lehčí udělat dojem.

OLIVER: No, u mě jsi zcela jistě uspěl. Bože, tuhle část miluju. Natáčení. Vidět jak mi před očima ožívá má vize. A fakt, že se můžou holky přetrhnout, aby se setkaly s ‘rejžou’.

Pacey udělá pauzu.

PACEY: A co Andie?

Oliver pokrčí rameny.

OLIVER: No, nevyšlo to. Nechápej mě špatně. Je moc hezká, ale taky strašlivě nudná. A kromě toho ji podle všeho přitahujou intelektuálnější typy. Vidíš?

Oliver ukáže Paceymu dál do chodby. Tam spatří Andie, která mluví s doktorem Brownem. Nehne se od něho a neustále něco povídá. Něco řekne a Andy se zasměje.

OLIVER: Věříš tomu? Je to... stařešina! Za tohle viním Pohotovost. Buď proklet, George Clooney!

Paceyho pozornost je plně soustředěna na ty dva. Očividně je sklíčený.

OLIVER: Pacey? Jsi v pohodě?

Pacey dál chvilku zírá.

PACEY: Jo. Jo, nic mi není. Hele, zaskočím do kanceláře a dám ten plán Dawsonovi.

OLIVER: Bezva. Řekni mu, že se za dvě hoďky sejdem ve skladišti. Začneme první scénou na koleji.

Oliver odejde. Pacey ovšem nemůže od Andie odtrhnout oči.

*****

V domě. Dawson sedí u stolu s Deliou.

DELIA: Ty jsi fakt filmová hvězda?

DAWSON: No, jsem filmový režisér. Na začátku dráhy.

Ephram sedí v rohu a čte si komiksy.

EPHRAM: To znamená, že ještě nic nenatočil.

Dawson na něj rozmrzele pohlédne.

DAWSON: Ne, to znamená, že jsem ještě nenatočil nic, co by proniklo na širokou veřejnost. Slyšel jsi o ‘Hříšný smrti’?

EPHRAM: Jo, jo! Strašnej film!

Dawson obrátí oči v sloup.

EPHRAM: A ty nejsi Todd Carr.

DAWSON: Dělal jsem mu asistenta. A dokončil jsem ten film, když ho producenti vykopli.

EPHRAM: A jakto, že jsem o tobě teda nikdy neslyšel?

Dawson se otočí k Delie.

DAWSON: Je vždycky takový?

DELIA: Mm-hmm!

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Bezvadný! Tohle bude bezesporu zábavný večer.

Náhle vtrhne dovnitř Pacey a přižene si to k Dawsonovi. Přítomnost Brownových vůbec nezaznamená.

PACEY: Čau! Máš chvilku?

Podá Dawsonovi natáčecí plán.

PACEY: Tady. Oliver to schválil. Můžem to rozjet.

DAWSON: Jo, no, budu potřebovat, abys...

Než to může Dawson dokončit, Pacey ho přeruší.

PACEY: Nemyslíš si, že je to trochu ulítlý?

DAWSON: Co jako?

PACEY: Posedlost Andie ‘báječným panem doktorem Brownem’?

Ephram si dá přes oči dlaň.

EPHRAM: Dobrotivý bože...

DAWSON: Nemyslíš si, že si děláš zbytečný starosti?

PACEY: Ne-e. Neviděl jsi ji s ním, Dawsone! Je to děs! A taky o něm nic nevíme. Moh by to bejt hnusnej pedofilní grázl, co si rád zahrává s naivníma studentkama. Wilder druhý.

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: A s touto poznámkou, Pacey, mi dovol, abych ti představil jeho děti.

Paceyho výraz povadne.

PACEY: Ach...

Ephram přijde k Paceymu a potřese mu rukou.

EPHRAM: Čau. Ephram Brown. Já jsem citově nestálej syn toho ‘hnusnýho pedofilního grázla’. Rád tě poznávám.

PACEY: Tak promiň! Nemoh bys ho odtud náhodou dostat? Jako hned?

EPHRAM: Zkusil jsem. Nevyšlo to.

PACEY: Sakra!

EPHRAM: Nechte mě hádat... oba kámošíte s tou hyperaktivní blondýnou?

DAWSON: Vinni a usvědčeni. Hele, Pacey, musím na natáčení. Moh bys na ně dohlídnout, než se vrátím?

PACEY: To nemoh. Musím dohlídnout na Andie!

Dawson vykulí oči.

DAWSON: Cože?

PACEY: Mohla by udělat něco, čeho bychom oba litovali. Vem je s sebou.

DAWSON: Na natáčení? Ani náhodou!

EPHRAM: Proč ne?

Dawson se k němu otočí.

DAWSON: Minutku.

Otočí se zpět k Paceymu.

DAWSON: (šeptá) Už takhle mi z toho jde hlava kolem. Znám toho kluka pět minut a už se mi nelíbí.

PACEY: Dawsone, to bude v pohodě! Vem je s sebou. Užijou si. Viděli jste někdy, jak se natáčí film?

Ephram a Delia zavrtí hlavami.

PACEY: No, a chtěli byste vidět, jak se natáčí film?

DELIA: (nadšeně) ANO!

EPHRAM: Třeba...

PACEY: A máš to, brácho! Bavte se!

Pacey zamíří ke dveřím.

DAWSON: Pacey, počkej...!

Než Dawson stačí Paceyho zastavit, už je pryč.

Dawson si povzdechne a otočí se zpět k mládeži.

DAWSON: Vemte si bundy. Je showtime!

*****

Kavárna někde v Bostonu. Mike a Joey sedí venku u jednoho ze stolů.

MIKE: Takže Gale mi nabídla práci kuchaře v její restauraci. Přiznávám, že to bylo divné, poté, co jsem jednu sám roky vlastnil, ale nestěžuju si.

Joey hledí na svůj hrnek a pokouší se zakrýt, že je jí posezení s ním nepříjemné.

JOEY: Jo. Gale je skvělá.

MIKE: Její dcerka je jako z obrázku. Víš, že jí dala jméno po...?

JOEY: Jo, já vím! Byla jsem u toho!

Mike si skousne ret.

MIKE: No, dost už o mně. Co... co ty? Jak jde bydlení na vlastní pěst?

JOEY: Dobře.

Mike udělá pauzu.

MIKE: Je v tvém životě právě teď někdo speciální?

Joey si povzdechne.

JOEY: Už ne. Na to jsi dohlédl, ne?

MIKE: Ouu! Dobře, možná jsem to s Eddiem nezvládl, jak jsem měl. Za to se omlouvám.

JOEY: Fajn. To bys měl.

Mike se na chvíli zamyslí.

MIKE: Gale mi říkala, že jsi tuhle byla v Capeside. Proč ses nestavila?

JOEY: Stavila. Šla jsem navštívit Bessie.

MIKE: Když jsem nebyl doma? Vím, že jsme měli spory, Joey, ale já chci, aby zůstaly v minulosti.

Joey se zasměje.

JOEY: Věř mi, tati, nevyhýbám se ti kvůli Eddiemu.

MIKE: Tak proč? No tak, Joey. Mluv se mnou!

Joey si skousne ret a pak pohlédne na hodinky.

JOEY: Musím se vrátit. Slíbila jsem Andie, že se s ní sejdu v přednáškový síni.

MIKE: Tak tedy půjdu s tebou...

Joey zavrtí na protest hlavou.

JOEY: Poradím si, díky.

Joey rychle odejde. Zmatený Mike tam dál sedí.

*****

Skladiště. Dekorace ložnice, kde dva herci právě dotočili scénu.

DAWSON: A stop!

OLIVER: Bezvadný. Dáme si dvacetiminutovou přestávku a pak to dokončíme. Ano?

Dawson zamíří zpět ke stolu, kde sedí Ephram s Deliou. Ve tváři se jí zračí nuda.

DAWSON: Co se děje?

DELIA: Chci za tátou.

Dawson se usměje a pak se otočí na Olivera.

DAWSON: Vracíš se do školy?

OLIVER: Jo.

DAWSON: Moh bys je vzít k jejich tátovi? Je to Andy Brown!

Oliver se zazubí.

OLIVER: Á, celebrity! Bezva!

EPHRAM: Já bych vlastně radši zůstal tady.

Dawson na něj pohlédne. Oliver pokrčí rameny.

OLIVER: Jak chceš. Pojď, malá!

Oliver a Delia odejdou.

EPHRAM: Tohle je mnohem zajímavější než nějakej seminář.

DAWSON: Pravda. Bože, musí to být bezva.

Ephram pozvedne obočí.

EPHRAM: Co jako?

DAWSON: No, tvůj táta je Andy Brown! Je známej po celým světě. Máš velký štěstí.

Ephram si odfrkne.

EPHRAM: Jo, jasně. Je to vzrůšo, když ti všichni říkaj: ‘Hele, nejsi ty kluk toho zázračnýho doktora’? Věř mi... není tak skvělej.

DAWSON: Cítím nevraživost.

EPHRAM: Dobrý uši.

DAWSON: Proč se takhle chováš?

EPHRAM: Jak jako?

DAWSON: Takhle! Každý jednotlivý slovo, který vypustíš z úst je plný týhle... negativity. Boston nemůže bejt tak depresivní.

Ephram obrátí oči v sloup.

EPHRAM: Promiň, ale takhle se já prostě chovám.

DAWSON: Je to deprimující.

EPHRAM: Je to realistický.

Dawson si povzdechne a zavrtí hlavou.

Náhle jeden z herců poklepe Dawsonovi na rameno.

KLUK: Pane Leery? Někdo na vás venku čeká.

Dawson přikývne a pak se otočí k Ephramovi.

DAWSON: Hned se vrátím.

*****

Venku. Dawson otevře dveře, vyjde ven a spatří tam Gale.

DAWSON: Mami? Ahoj!

Gale se usměje a obejme ho.

GALE: Ráda tě vidím, zlato. Takže tohle je ono, hm?

DAWSON: Jen nahrávací studio. Skutečná kancelář je ve starém domě babičky.

GALE: Dawsone, jsem tu...

DAWSON: Za Hetsonem!

Gale na něj překvapeně pohlédne.

DAWSON: Joey mi to řekla. Nemůžu říct, že slyšet to od ní mi to nějak moc ulehčilo.

Gale si povzdechne.

GALE: Poslechni, Dawsone. Greg a já...

DAWSON: Greg? Á, chápu... teď je to ‘Greg’? No, kdepak se nám ‘Greg’ toulá?

GALE: Doma. Řekla jsem mu, že se s tebou chci sejít o samotě. Něco si vyjasnit.

DAWSON: To na mě nezkoušej, mami! Ty si nechceš nic ‘vyjasnit’, ty chceš mý požehnání. A v tom případě tě můžu ujistit, že jenom ztrácíš čas!

Dawson začne mít zlost. Velkou zlost.

DAWSON: Nejde ani o to, že jsi poprvý od mý matury přijela do Bostonu a není to za vlastním synem. Ne, jde o to, že sis na to vybrala dnešek. Musela jsi sem jet? Zrovna dneska? Kdy mělo být vaše výročí? Tvý a táty! Pamatuješ si na něj?

Gale na něj smutně pohlédne.

GALE: Dawsone, prosím tě, pochop, že...

DAWSON: Proč? Jen proto, že já na něj nezapomněl, jako jsi to udělala ty?

Gale je zaskočena. Jeho slova bolí. Pohlédne mu přímo do očí.

GALE: Milovala jsem tvého otce, Dawsone! Pořád ho miluji! Ale jsou to dva roky! Dva roky! A ať už mi chybí jakkoli, musím jít dál! Myslela jsem, že to pochopíš! Uvidíme se za pár měsíců!

Gale se otočí a odejde. Stále naštvaný Dawson se vrátí dovnitř. Jde na plac.

EPHRAM: Kdo to byl?

DAWSON: (chladně) Do toho ti nic není!

Ephram pozvedne obočí.

EPHRAM: Nějakej nedůtklivej, ne? Jen si posluž, alespoň odtud budu moct vypadnout!

Dawson na něj upře zrak.

DAWSON: Když tě to tak štve, tak zmiz! Někteří z nás tu mají něco na práci a půjde to mnohem líp bez tvýho skuhrání!

Ephram se uchechtne.

EPHRAM: Věděl jsem to!

DAWSON: Co jako?

EPHRAM: Typickej hollywoodskej rozmazlenec. Víš, v New Yorku jsem poznal pár lidí, co byli jako ty. Jak jsi vůbec splašil tuhle práci? Je to Oliverův film, ale z nějakýho důvodu tu máš hlavní slovo ty! Zabraly známosti? Pravděpodobně jsi dostal nohu do dveří, protože ti bohatej tatínek celou dobu ved za ručičku...

Než může Ephram dokončit větu, Dawson ho tvrdě chytne. Pak ho přitiskne na zeď.

Ephram na něj s hrůzou hledí, ani se nepokouší o odpor. Dawsonovi se v očích zračí čirý hněv.

DAWSON: Poslouchej! Nevím, co máš se mnou za problém, a je mi to fuk. Ale pokud ještě jednou budeš takhle mluvit o mým otci, zříkám se odpovědnosti za to, co ti udělám! Jasný?

Ephram přikývne a Dawson ho pustí. Všichni na place na něj upírají zraky.

DAWSON: Fajn, začneme tam, kde jsme skončili. Na místa, lidi!

Ephram stále na Dawsona nevěřícně hledí.

*****

Worthigton, přednášková síň. Pacey a Andie sedí uvnitř.

Andie má oči přilepené na doktoru Brownovi, který je uprostřed své přednášky. Pacey na ni podezřívavě pohlédne.

PACEY: Tušíš vůbec, o čem mluví?

ANDIE: (šeptá) Rozumím každýmu slovu. Je to génius!

PACEY: Jo, pokud tě takový věci berou.

Několik studentů mu naznačí, aby byl zticha. Pacey si povzdechne.

PACEY: (mumlá) A lidi platí za to, aby sem mohli chodit?

Joey vejde do síně a očima prohledává uličky. Konečně spatří Paceyho a Andie. Pacey pokyne hlavou směrem k Andie, pokouší se přesvědčit Joey, aby k nim přišla.

Pacey naznačí ústy slova ‘přiveď ji k rozumu’. Joey se zasměje.

Ale pak Joey spatří ve dveřích Mika. Nazlobeně na něj pohlédne a pak zamíří ze síně. Pacey vykulí oči, diví se, kam šla.

*****

Před přednáškovou síní.

JOEY: Ty mě pronásleduješ?

MIKE: Myslím, že si musíme promluvit!

JOEY: To radši ne! Mí přátelé mě právě teď potřebují...

MIKE: Prosím, Joey, jen mi řekni, co se děje. Nech mě to spravit.

Joey začne být frustrovaná. Nakonec mu vyhoví.

JOEY: Nemůžeš, jasný? Nemůžeš to spravit, protože je to tvá vina. Všechno je to tvá vina!

Mike otevře ústa.

MIKE: Co tím...?

JOEY: Eddie nezmizel kvůli tobě. Odjel, protože jsem ho k tomu donutila! Ne proto, že bych měla pocit, že si zasloužím lepšího, ale protože on si zasloužil někoho lepšího!

MIKE: Nechápu.

Joey se ušklíbne.

JOEY: Jasně, že ne! Víš, minulej rok jsme se spolu s Dawsonem vyspali. Před Eddiem. Od toho to ‘neklapání’ z minulých Vánoc. Něco se stalo a než abych se snažila porozumět... nebo se snažila odpustit... jsem ho od sebe odehnala. Jako jsem to udělala Eddiemu a Paceymu a každýmu, kdo mi byl kdy blízký. Protože jim nevěřím! Nemůžu!

MIKE: A jak je to má vina?

JOEY: Sakra, tati! Nechápeš to? Před pěti lety ses mi vrátil do života a přísahal jsi, že ses změnil. Že budeš lepší člověk. Já ti věřila. Jako ta naivní holka, kterou jsem byla, jsem ti věřila! Myslela jsem, že konečně budu mít stálou rodinu, kterou jsem vždycky chtěla. Věřila jsem ti. Ale ne, ty ses nemoh změnit, viď? Znova jsi nás zradil a znova jsi šel do vězení a zničil naše životy. Akorát že tentokrát jsem za to vinila jedinýho člověka, kterej mi vždycky dával pocit, že jsem někdo! Je to div, že od tý doby nejsem schopná lidem věřit? Že kdykoli se ke mně někdo přiblíží, odeženu ho?

Mike smutně sklopí zrak. Joey má v očích slzy.

MIKE: Je mi to líto. Joey, tolik mě to mrzí...

JOEY: Lítost na tom nic nezmění, tati! Ne, když nic neznamená! Chceš vědět, proč od sebe lidi odháním? Dlouho jsem o tom přemýšlela a teď jsem na to konečně přišla! Není to kvůli tomu, že se bojím, že mi ublíží, jako jsi mi ublížil ty! Ne, kvůli tomu to vůbec není! Bojím se, že to já ublížím jim! K smrti se děsím, že hluboko uvnitř jsem úplně stejná jako ty! Že ublížím každýmu, kdo mě má rád, až jednoho dne zůstanu úplně sama! A očividně to bude to jediný, co si zasloužím!

Ani jeden z nich chvíli nic neříká.

JOEY: Nechápeš to? ZNIČIL JSI MI ŽIVOT!

Zlost se smísí se slzami a Joey se otočí a rozběhne se chodbou co nejrychleji pryč. Mike se opře o dveře, zaplaví ho bolestivá vina.

*****

Skladiště. Joey otevře dveře a vejde dovnitř. Rozhlédne se a spatří, že je tam všechno přikryté. Je to tam téměř opuštěné.

Až na Dawsona, který sedí osamoceně u stolu.

DAWSON: Čau.

JOEY: Kde jsou všichni?

DAWSON: Přestávka na oběd. Máme se sejít v divadle.

Joey chápavě přikývne.

JOEY: Můžem si promluvit?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: V poslední době se mi v kategorii příjemných hovorů právě nevedlo. Jsi si jistá, že to zvládneš?

JOEY: Po tom, co se právě stalo, jsem si jistá, že zvládnu cokoli, Dawsone. Přišla jsem na to. Proč jsem, jaká jsem. Jde o mýho tátu. Všechny mý nejistoty způsobil on.

DAWSON: Co tím myslíš?

Joey se uchechtne.

JOEY: No tak, není to jasný, Dawsone? Můj otec zradil vlastní rodinu. A když jsme mu dali druhou šanci, udělal to zas. Je nějakej div, že nikomu kromě sebe nevěřím?

DAWSON: Nemyslím, že je to tak jednoduchý.

JOEY: Samozřejmě, že je to tak jednoduchý.

Dawson vstane a přistoupí k ní.

DAWSON: Není to špatný člověk, Joey. Jen...

JOEY: Jen co?

Dawson udělá pauzu.

DAWSON: Jen slabý. Je to slabý člověk, který za svůj život udělal spoustu chyb.

JOEY: Nevěřím, že ho bráníš! Ze všech lidí zrovna ty? Dawsone, kdyby nebylo jeho...

DAWSON: Nemůžeš...

Joey ho přeruší.

JOEY: Kdyby nebylo jeho, byli bysme pořád spolu!

Po těchto slovech Dawson ztuhne.

JOEY: Kdyby nebylo jeho, nikdy bysme se nerozešli! Nebyl by žádný Pacey, žádný hádky, žádný mizérie... posledních pár let by bylo úplně jiných.

Dawson si skousne ret.

DAWSON: Nemyslíš, že mě to čas od času napadlo? Joey, strávil jsem spoustu času pokusy obrátil v hlavě kurs, který můj život nabral. Přijít na to, co jsem mohl udělat jinak. Ale jemu vinu nedávám. Nemůžu, ne o nic víc, než můžu vinit Paceyho, nebo svý rodiče, nebo dokonce tebe.

JOEY: (šeptá) Nenávidím ho.

DAWSON: Možná to spustil, ale ty jsi ta, kdo se na mě naštval. Mohl jsem se pokusit to zlomit, ale místo toho jsem utekl. Utíkal jsem, dokud nebylo cesty zpátky, a jediný člověk, kterýho za to můžu vinit, jsem já. Co si počneš se svým životem, je tvá volba, ale pokud strávíš zbytek života tím, že mu za to budeš dávat vinu, budeš toho litovat. Jednoho dne se vzbudíš a uvědomíš si, že jsi promarnila všechen ten čas zlobou, když jsi se mu měla pokusit odpustit. Takže možná by sis místo přičítání viny měla kleknout a děkovat bohu, že vůbec nějakýho tátu máš!

Překvapená Joey neodpoví. Dawson odejde.

*****

Venku. Dawson vleze do svého auta. K jeho překvapení spatří na sedadle spolujezdce sedět Ephrama.

EPHRAM: Kdes byl tak dlouho? Ještě tři sekundy a pokusil bych se to nastartovat.

Dawson nastartuje a vydají se na cestu. Chvíli jsou oba zticha.

DAWSON: Omlouvám se. Neměl jsem ti vyhrožovat. Jen sis vybral fakt, ale fakt blbou dobu.

Ephram pokrčí rameny.

EPHRAM: Vzhledem k tomu, jak se pouštím pusu na špacír, by se to nakonec stejně jednou stalo. Jen mě nenapadlo, že si to vezmeš tak osobně. Takže... kdo je vůbec tvůj táta? Kde je?

DAWSON: Na capesideským hřbitově.

Ephramův výraz povadne, začne cítit vinu.

EPHRAM: Já... to jsem nevěděl. Žádnej div, že...

Dawson přikývne.

EPHRAM: Jak zemřel?

DAWSON: Při bouračce. Před dvěma roky.

Ephram si povzdechne.

EPHRAM: Zasloužil jsem si to. Kdo jinýmu jámu kopá, sám do ní padá.

Dawson na něj pohlédne, už beze zloby.

DAWSON: Tak umřela tvá máma, viď? Vzpomínám si, že jsem o tom četl.

EPHRAM: Jo. Máme něco společnýho... tomu bych nikdy nevěřil.

Ephram mu nabídne ruku.

EPHRAM: Ephram Brown.

Dawson se usměje a potřese si s ním rukou.

DAWSON: Dawson Leery.

*****

Worthington. Studenti odcházejí z přednáškové síně. Jedním z nich je Pacey, který usilovně hledá Andie.

PACEY: Andie?

Konečně ji spatří, jak mluví s doktorem Brownem.

PACEY: (mumlá) To snad není možný!

Vydá se k nim, zrovna když se objeví Delia s Oliverem.

ANDY: Ahoj, srdíčko. Kde je Ephram?

DELIA: Chtěl ještě chvíli zůstat, dokud neskončí.

ANDY: Co neskončí?

Než může Delia odpovědět, promluví Pacey.

PACEY: Andie?

Andy a Andie se otočí.

ANDY & ANDIE: Ano?

Pacey zasténá a pak se uchechtne.

PACEY: (mumlá) Tak na tohle jsem si naběh.

ANDIE: Co je, Pacey?

PACEY: Musíme se vrátit k práci. Zábava skončila. Rozluč se s tím milým mozkovým chirurgem, protože Dawson je na všechno sám.

ANDY: Kdo je to?

ANDIE: To je jenom Pacey. Pacey, seznam se s Andym.

Pacey se zasměje.

PACEY: Á, ‘Andy’. Andy a Andie... není to rozkošný?

Andy vykulí očí.

ANDY: Ehm... nevím, co naznačuješ, mladý muži... ale já...

Pacey ho přeruší.

PACEY: Víte, všichni z vás dělaj osmej div světa. Jako byste byl nějaká rocková hvězda...

Andie se nervózně zasměje.

ANDIE: Pacey, co to děláš?

PACEY: (posměšně) Ouuu... je to doktor Brown. On je táááák skvělý. Víte, že chodí po vodě?

Mezitím se Delia snaží ubránit hihňání. Andie je na pokraji paniky.

ANDIE: Možná by sis měl na chvilku sednout?

PACEY: A ještě něco... co to máte s tím sakem? Jste jak Gene Wilder jako Willy Wonka!

ANDIE: PACEY!

ANDY: Co je špatného na mém saku?

ANDIE: Nic! Vypadá skvěle.

PACEY: Ledatak na gauči.

ANDY: Ne, vážně. Nevypadá nijak zle, že ne?

DELIA: Tati... vypadá zle!

Andie popadne Paceyho za ruku.

ANDIE: Omluvte nás na chvilku.

Odtáhne ho zpět do nyní prázdné síně.

Jakmile je pryč...

OLIVER: Nemoh byste mi někdo vysvětlit, kde holka její vejšky sebrala takovou sílu?

Andy a Delia na něj tázavě pohlédnou

*****

Mad Cat Playhouse. Dawson a Ephram tam vejdou a narazí na hádající se dramatický kurz.

EPHRAM: Nejdřív starobylej dům, pak skladiště a teď divadlo. Jsi nezávisle bohatej či co?

DAWSON: Jen mám štěstí, že mám hodně přátel. Když o nich mluvíme...

Dojdou na pódium, kde čekají Chris a Audrey.

DAWSON: Čau, lidi. Seznamte se s Ephramem Brownem. Náš první svěřenec do péče Dawsona Leeryho.

Chris se ušklíbne.

AUDREY: Nazdar, krasavče.

Ephram jí zamává.

DAWSON: Tak copak se to tu děje? Nemělo by být všechno připravené?

Audrey obrátí oči v sloup.

AUDREY: Náš muzikant je na dvě věci. Jinými slovy musíme zkoušet muzikál bez muziky.

CHRIS: Což bysme zvládli, ale támhle ‘Raoul’...

Chris ukáže na zrzka, který je uprostřed hádky s učitelkou dramatu.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Jedem podle plánu. Za pět hodin musíme být zpátky na škole.

Ephram se prochází po pódiu. Shlédne dolů do orchestřiště a spatří tam piáno.

DÍVKA: Promiň. Nemůžeme odejít, dokud neskončíme zkoušku. A skončíme ji, až támhle ten 'dramatik' přestane být tak...

EPHRAM: Jakou hru zkoušíte?

Audrey na Ephrama pohlédne.

AUDREY: Fantoma Opery.

Chris se na důkaz zatočí svým pláštěm.

EPHRAM: Verzi od Andrew Lloyda Webbera?

AUDREY: Jo. Proč?

Ephram sleze do orchestřiště.

EPHRAM: Tu jsem se naučil v sedmičce.

DAWSON: Počkat! Ty hraješ na piáno?

Ephram se ušklíbne.

EPHRAM: Ty natáčíš filmy? Dělej... slez sem a zmiz z jevišti. Neříkal jsi, že musíte jet podle plánu?

Dawson sleze dolů. Audrey se zazubí.

AUDREY: Máme náhradu k piánu. Na místa, lidi. Ať si to tu filmaři taky užijou.

Ephram začne hrát ‘Think Of Me’.

EPHRAM: Ať už tu seděl přede mnou kdokoli, někdo mu musí říct, aby si to napřed nechal naladil.

Dawson užasle zírá na klávesy.

DAWSON: Takhle hraješ na nenaladěným piánu?

Ephram přikývne a pokračuje v hraní.

*****

Prázdná přednášková síň na Worthingtonu. Andie zatáhne Paceyho dovnitř a plísní ho.

ANDIE: Co máš za problém, Pacey?

PACEY: Hele, měla bys mi děkovat.

Andie vykulí oči.

ANDIE: Děkovat? Za to, že jsi mě ztrapnil a urazil jednoho z nejmilejších, nejnadanějších lidí na týhle planetě?

PACEY: Ale jdi ty, Andie. Je dost starej na to, aby byl tvůj táta, a ty se z něho můžeš zbláznit. Je to odporný.

ANDIE: Je to uctívání hrdiny, Pacey. Já se nepokouším... ach bože! ty sis myslel, že se pokouším...?

Andie otevře ústa.

PACEY: Ne že by mu to bylo proti srsti. Jen tam stál v tom svým uhozeným saku a tím hezoučkým hustým plnovousem. Nejspíš tráví hodiny jeho pročesáváním.

ANDIE: To na mě nezkoušej, Pacey! Ty žárlíš na jeho vousy?

Pacey si odfkrne.

PACEY: Ne! Fajn, možná trochu. Jakto že jemu vousy prochází, ale mýma všichni opovrhovali?

ANDIE: Nikdy jsem tě s nima neviděla, tak netuším!

Pacey na ni pohlédne.

PACEY: No, a myslíš, že by se ti líbily?

Andie zavrtí hlavou.

ANDIE: Ne. Nejsi to ty. Pacey, nemusíš mě chránit. Zvlášť ne před doktorem Brownem. I kdybych o něj měla v tom smyslu zájem, což nemám, je přílišný gentleman na to, aby něco zkusil. Chápeš to?

Pacey neochotně přikývne.

PACEY: (měkce) Jenom jsem nechtěl, aby ti ublížil, toť vše. Když mám starost o lidi, na kterých mi záleží, mám tendenci to přehánět.

Andie se zasměje.

ANDIE: Mírně řečeno.

PACEY: Fajn, tak mám problémy se sebeovládáním. Stejně si o to koledoval.

Andie obrátí oči v sloup.

ANDIE: A teď půjdeš ven a omluvíš se.

Pacey se zasměje.

PACEY: Děláš si srandu, že jo?

Andie ho popadne za ruku a táhne ho ven.

ANDIE: Ne.

PACEY: Á, no tak, McPheeová! Hele, tys posilovala nebo co? Au... ne tak pevně.

Vyjdou na chodbu a Pacey se připravuje na omluvu svého života.

*****

Mnohem později v Mad Cat Playhouse. Na kraji jeviště sedí dvojice a mluví spolu.

KLUK: Víš, na střední to bývalo mnohem jednodušší. Jen jsem vytáh nějaký romantický kousek a najednou...

DÍVKA: Se všechno v dobré obrátilo? Holka překonala nejistotu a vrhla se na tebe?

Kluk se uchechtne.

KLUK: Jo, něco takovýho.

DÍVKA: Proč nezkusíš být sám sebou?

KLUK: Protože sám sebou jsem nudnej. Na vysoký má člověk začít znovu, ne? Mý starý já nikdy žádný respekt nezískalo. Nikdy nemělo nejsuprovější kámoše nebo nejžhavější holky nebo...

Dívka se dotkne jeho ruky.

DÍVKA: Víš... já tě tak měla radši.

Kluk se usměje.

KLUK: Co se to děje?

DÍVKA: Jako bys to nevěděl.

Políbí se.

DAWSON: A stop! Nádhera! Tuhle scénu bude Oliver zbožňovat. Fajn, pětiminutová přestávka a pak zase tady. Dokončíme to!

Herci odejdou. Dawson se posadí ke stolu, u něhož sedí Ephram.

EPHRAM: Nechápu tě.

DAWSON: Hmm?

EPHRAM: V běžným styku jsi společensky neobratnej. Vrčíš, běduješ... ale právě teď máš všechno pod kontrolou. Nechápu to.

Dawson se ušklíbne.

DAWSON: Chceš znát tajemství? Beru svůj život jako film. Když něco nejde tak, jak jsem si to naplánoval v hlavě, vyšiluju. Což se mi naneštěstí stává až příliš často.

Ephram se zasměje.

DAWSON: Víš, že když mi bylo šest, máma mě přinutila chodit na hodiny klavíru? Vedla je jedna stará paní, o který bych přísahal, že bydlela v chaloupce na kuří nožce. Byl jsem v tom fakt strašnej. Prsty jsem měl neobratný a pořád jsem koukal všude možně a většina toho, co jsem zkusil, vyšla jako tahání kočky za ocas. Dokázal jsem zvládnout motiv Čelistí, ale to bylo tak všechno. Ta paní žraloky nesnášela!

Ephram nadále poslouchá.

DAWSON: Po měsíci jsem mámě řek, že chci skončit. Hodně se naštvala, vzhledem k tomu, že za ty hodiny utratila plno peněz. Šel jsem se vybrečet do svýho pokoje, ale pak za mnou přišel táta a řek mi něco, na co nikdy nezapomenu. Řek mi, že nikomu nejde všechno. Že i když mi nejde instrumentální hudba, není to konec světa. Ale... řek mi, že každý člověk na světě má něco, v čem může být lepší, než všichni ostatní. Něco, co ho činí výjimečným. Co ho činí jedinečným. Táta zbožňoval fotbal, ale já nemoh sporty vystát. I tak na mě nikdy netlačil. Vždycky mě nechal dělat to, co jsem chtěl.

Ephram se usměje.

EPHRAM: Zdá se, že to byl skvělý člověk.

DAWSON: Ten nejlepší. Víš, všichni mi pořád říkají, jaký ‘talentovaný filmař’ jsem. Ale když jsem byl v LA, měl jsem pocit, že mě obklopujou lidi, co jsou mnohem talentovanější než já. Nikdy jsem tomu nerozuměl. Ale když jsem tě slyšel hrát... takhle na mě lidi koukají? Ty lidi... museli tam se sebou zápasit. Mně to jde z nějakýho důvodu samo. Miluju filmy. Ne kvůli penězům nebo slávě, ale protože chci promlouvat k lidem, jak nejlépe dovedu.

EPHRAM: Hele, pokud ti to ale náhodou nevyjde, dej se na psaní. Tvý proslovy jsou vážně skvělý.

Dawsonovi zasvítí v očích. Pomalu se mu ve tváři objeví úsměv.

EPHRAM: Co je? Co jsem zase udělal?

Dawson mu podá list papíru.

DAWSON: Chci, aby sis tohle přečet.

Ephram si od něj papír neochotně vezme.

*****

Pekelná kuchyně. Mike sedí uvnitř a pije pivo se smutným výrazem ve tváři.

JOEY: Pokud myslíš, že ti pomůže imitování Humphrey Bogarta...

Mike se otočí a spatří tam Joey.

MIKE: Nech mě. Už jsem ti ublížil dost.

Joey si k němu přisedne.

JOEY: Neměla jsem na tebe tak vyletět.

Mike pokrčí rameny.

MIKE: To je jedno. Jen jsi řekla pravdu, ne?

Joey přikývne.

JOEY: Ale nechtěla jsem ji říct takhle.

MIKE: Chceš něco vědět, Joey? Bez ohledu na všechny chyby, co jsem za svůj život udělal, jsem si byl vždycky jistý, že jsem alespoň nic z těch vlastností nepředal tobě či Bessie. To ukazuje, jak málo toho vím!

JOEY: Není to úplně tvá vina.

Udělají pauzu.

JOEY: Mívám sen. Jde o... ehm, jsem v něm, jsem na pohřbu. Na svém. Ležím v otevřené rakvi, ale jsem stále naživu. Jde o to, že tam nikdo není. Až na kněze. Křičím na něj, aby mě dostal ven, ale on mě neslyší. Odejde a pak spatřím Dawsona. Je jediný, kdo přišel, ale vypadá tak ztraceně. Jeho oči jsou prázdné a on... on padne na kolena a vzlyká. Já... snažím se mu říct, aby nebrečel. Že jsem v pořádku, ale on... on se chytí za srdce a zhroutí se...

Mike tam jen sedí a hledí na ni.

MIKE: Řekla jsi mu o to snu?

Joe zavrtí hlavou.

JOEY: Strašně se bojím, že se jednoho dne vzbudím a nikdo tam nebude. Že půjdu do hrobu poté, co jsem všechny, kterým na mně záleželo, odehnala. Nechci být sama. Ale všichni kolem mě se vždycky trápí nebo zemřou. Nevím, co si počít. Prostě nevím. Nechci skončit jako ty.

MIKE: Neskončíš. Zachránila jsi mě. Zastavila jsi mě.

Joey si povzdechne.

JOEY: To jsem nebyla já. To byl Dawson.

Mike se uchechtne.

MIKE: Opravdu si myslíš, že by tě byl Dawson Leery schopen přimět něco udělat? Je mi jedno, co je zač, nikdo tě nikdy nedonutil udělat něco, co jsi sama hluboko uvnitř nechtěla. Bůh ví, že já ne.

Joey na něj pohlédne.

MIKE: Jsi bojovnice, Joey. Vždycky jsi byla. Přesně jako tvá matka. Vždycky se stavíš proti tomu, co si ostatní myslí, že bys měla udělat nebo říct. Jsi silnější než já. Nebojíš se!

JOEY: (šeptá) Ale bojím.

MIKE: Bála ses sem přijít a mluvit se mnou?

Joey přikývne.

MIKE: Ale stejně jsi to udělala? Proč?

JOEY: Protože... protože to bylo správné.

Mike se na ni usměje.

JOEY: Bylo to správné.

MIKE: Vím, že mi nejspíše nikdy neodpustíš, co jsem provedl. Já bych to neudělal, být tebou. Ale já tě jen žádám, abys mi dala šanci to odčinit, i kdyby to mělo trvat celý život. Mohla bys to udělat?

Joey mu dá ruku na rameno.

JOEY: Můžu se o to pokusit.

Joey se usměje.

*****

Worthington. Andy si v jedné ze tříd balí poznámky, když v tom se ve dveřích objeví Andie.

ANDY: Kde je tvůj bodyguard?

Andie se usměje.

ANDIE: Musel jít pracovat. Nezlobíte se na něj, že ne?

ANDY: Děláš si srandu? Ephram mi dává zabrat víc. Abych ti řekl pravdu, byl celkem zábavný. Ačkoli si už nikdy nenechám v záležitostí módy poradit od Harolda.

Andie se zasměje.

ANDIE: Hádám, že přemýšlíte, proč jsem se chovala tak divně a bláznivě, hm?

ANDY: Nepopírám.

Andie přikývne.

ANDIE: Když jsem byla malá... ehm... můj bratr, Tim, zemřel při automobilové nehodě.

Andy jí věnuje soucitný pohled.

ANDY: To je mi líto.

Andie přikývne.

ANDIE: Pak jsem se z toho tak trochu sesypala. Ne tolik jako má máma, ale musela jsem brát prášky. Dokonce jsem strávila jedno léto v léčebně. Teď jsem v pořádku, ale chvíli to bylo hodně těžké. Nicméně, uplynulých pár let jsem strávila v Evropě a slyšela jsem tam, co se stalo vaší ženě. Lidé říkali, že jste se sám trochu sesypal.

Andy přikývne.

ANDY: Trochu. Někdy jsem Julii vídával. Vedli jsme dlouhé hovory.

ANDIE: U mě totéž. Zjevoval se mi Timův ‘duch’. Říkávala jsem mu ‘Brown’. Myslím, že proto mi váš příběh tolik připomněl můj vlastní. Ale po tom všem jste se stejně dokázal vzchopit. Někteří říkají, že jste lepší člověk, než jste bývával. Je to prostě velmi inspirující.

Andy se na ni usměje.

ANDY: Děkuji.

Andie ho obejme.

ANDIE: Ať dojedete v pořádku domů. Kdybych někdy zavítala do Colorada...

ANDY: Rádi tě přivítáme.

Andie zamíří ke dveřím.

ANDY: Pozdravuj ode mě svého kluka, ano?

Andie se otočí.

ANDIE: Paceyho? On není můj kluk. Tedy chodili jsme spolu, ale to je už dávno.

Andy pozvedne obočí.

ANDY: Vážně? Vzhledem k tomu, jak tě ochraňoval, nevím, nevím.

Andie ztuhne, přemýšlí o tom, co jí doktor Brown řekl.

*****

Pracovna profesora Hetsona. Gale dokončuje srovnávání papírů na stole.

Náhle zaslechne otevřít se dveře.

GALE: Vím, že mě budeš nenávidět, ale...

Gale se otočí a spatří Dawsona.

GALE: Och...

Dawson pohlédne na stůl.

DAWSON: Tys mu uklidila pracovnu? Bude vyšilovat.

Gale přikývne.

GALE: Byl tu strašný nepořádek. Jak tu mohl vůbec pracovat?

Na chvíli na sebe pohlédnou.

DAWSON: Myslím, že bych měl začít.

Gale přikývne.

GALE: Dobře.

DAWSON: Neměl jsem na tebe tak křičet, mami. Nezvlád jsem to. Smutná pravda je, že jsi šla dál. Já ne. A teď... ta celá záležitost s Hetsonem mi připomíná, že je skutečně pryč.

GALE: Já vím.

Dawson zavře oči.

DAWSON: Chybí ti?

GALE: (šeptá) Každý den.

DAWSON: Někdy mě napadne, co by si o všem myslel. O tom, že jsem pořád tady a nectím jeho poslední přání. Byl by na mě pyšný, nebo by si myslel, že plýtvám svým životem? Má nejhorší noční můra je představa, že jsem ho zklamal.

Gale ho obejme.

GALE: Dawsone... zlato... Mitch tě měl rád. Ze všeho, co v životě dosáhl, si myslím, že ty jsi byl to, na co byl nejpyšnější. A pokud ho znám, chtěl by, abychom žili dál.

Pustí ho.

GALE: Všichni umírají, Dawsone.

DAWSON: Ne všichni opravdu žijí?

Gale se usměje.

GALE: Přesně. Důležité je, abychom žili své životy naplno. Abychom byli šťastní. A pokud znám tvého otce, dívá se teď shora na tebe... zatímco tu děláš, co zbožňuješ... a je na tebe moc pyšný.

Po Dawsonově tváři sjede slza.

DAWSON: Tolik mi chybí, mami.

Znovu se obejmou.

GALE: Mně také.

*****

Před pracovnou. Ephram tam čeká, když vtom k sobě spatří jít Joey.

EPHRAM: Čau. Jestli hledáš Hetsona, není tam. Ten rejža tam je.

JOEY: Já toho ‘rejžu’ znám. Jsme staří přátelé. A ty jsi kdo?

EPHRAM: Ephram Brown.

JOEY: Brown? Neříkej mi, že...

Ephram obrátí oči v sloup.

EPHRAM: Neříkej to, prosím tě!

Joey se zasměje.

JOEY: Máš štěstí!

EPHRAM: Myslíš? Chceš měnit?

JOEY: Kéž bych mohla. Každý otec by byl lepší než ten můj.

Ephram zavrtí hlavou.

EPHRAM: Proč? Co je zač?

JOEY: Bývalý vězeň a pašerák drog.

EPHRAM: Kde to mám podepsat?

Joey obrátí oči v sloup.

JOEY: Někoho mi připomínáš.

EPHRAM: Koho?

JOEY: Mě. Před dávnými časy!

V té chvíli vyjde z pracovny Dawson.

DAWSON: Joey? Čau!

Joey se na něj usměje.

JOEY: Můžem si promluvit?

DAWSON: Jasně. Ehm, Ephrame?

EPHRAM: Jo. Sejdem se tam, jak jsme říkali.

Joey vypadá zmateně, ale odvede si Dawsona stranou.

*****

Schodiště, kde spolu sedí Dawson a Joey.

JOEY: Tak jsem si promluvila s tátou.

DAWSON: Jak to šlo?

Joey pokrčí rameny.

JOEY: Jsme daleko od přátelského vztahu rodič/dítě, ale je to začátek. Hezkej kousek, zahrát na mě kartu s mrtvým tátou.

Dawson se usměje.

DAWSON: Jo, promiň mi to. Schovávám si ji v zadní kapse a je tak snadný ji vytáhnout.

Joey mu věnuje poloúsměv.

JOEY: Víš, se vším svým stěžováním občas zapomínám, že ty jsi toho ztratil stejně tolik jako já. Ale nezdá se, že by tě to trápilo.

DAWSON: Ale trápí a jak. Jen se snažím na to nemyslet. Někdy to trochu bolí.

Joey přikývne.

JOEY: Bolí to hodně.

DAWSON: Víš, co si myslím? Myslím... že lidi, které milujeme, nikdy nezemřou. Ne ve skutečnosti. Ne dokud na ně vzpomínáme.

Joey si opře hlavu o jeho rameno.

JOEY: V to doufám.

*****

Jídelna. Stoly jsou dané na stranu, aby bylo místo na kamery, mikrofony a světla. Jsou tam desítky lidí, kteří po stranách přihlížejí.

Oliver tam mluví s Dawsonem. Všimne si, že Ephram čte jeho scénář.

All day
Staring at the ceiling
Making friends with shadows on my wall

OLIVER: Moment... kdo je ten kluk?

Dawson se usměje.

DAWSON: Náš chybějící herec.

Olivek vykulí oči.

OLIVER: Ale...

DAWSON: Jen mi věř, ano? Vyjde to.

All night
Hearing voices
Telling me

Oliver pohlédne na Ephrama a pak zpět na Dawsona.

OLIVER: V to doufám.

Oliver odejde. Dawson a Ephram koutky oka spatří přijít ke kamerám Paceyho a Andie.

That I should get some sleep
Because tomorrow
Might be good
For something

EPHRAM: Á, zase ona. Tou posedlostí mým otcem si koleduje o svěrací kazajku.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Viděl jsem horší. Měl jsi vidět dvojku já a Tony Stark.

Ephram se zasměje.

Hold on
Feeling like I'm headed for a

EPHRAM: Tony Stark? Prosím tě, řekni mi, že si děláš srandu!

Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Uniká mi pointa.

EPHRAM: Tony Stark? Iron Man! Volně založený na Howardu Hughesovi? Je to komiksová postava od Marvela!

Breakdown
And I don't know why

DAWSON: Vážně? No teda.

Ephram se zasměje.

DAWSON: To taky natáčej?

EPHRAM: Jo, píšou to lidi od Smallville.

Dawson se ušklíbne.

DAWSON: Nemůžu se dočkat, jak se bude tvářit, až to přijde do kin! PĚT MINUT!

But I'm not crazy,
I'm just a little unwell
I know right now you can't tell

Herci začínají zaujímat svá místa.

EPHRAM: Mimochodem, ta tvá kámoška... je moc hezká.

DAWSON: Je zadaná.

EPHRAM: Á, má kluka.

Dawson na něj pohlédne.

DAWSON: Ne. Ale stejně je zadaná.

Ephram přikývne.

But stay awhile
And maybe then you'll see
A different side of me

EPHRAM: Zní mi to trochu povědomě. Nech mě hádat… ‘jste jen přátelé’, že? Můžeš mi říct, proč to holky dělaj?

DAWSON: Zdá se, jako bys mluvil z vlastní zkušenosti.

EPHRAM: Dlouhej příběh.

Dawson se zasměje.

I'm not crazy,
I'm just a little impaired
I know right now you don't care

Andy se objeví s Deliou a přijdou k nim.

EPHRAM: Á, tady je. Největší celebrita ve městě.

Andy se usměje.

ANDY: Ahoj, Ephrame. Bavil se?

Ephram přemýšlí.

But soon enough
You're gonna think of me
And how I used to be...me

EPHRAM: Překvapivě ano. Napadlo tě někdy, že ať jsme jakkoli jedineční, existujou desítky lidí, kteří mají stejný problémy jako my?

Andy přikývne.

ANDY: Ano, začíná mi to docházet. Rád si myslím, že to znamená, že na tom nejsme tak špatně, jak jsem si myslela. Ať jdeš kamkoli, lidé jsou obvykle titíž. Je to svým způsobem utěšující.

EPHRAM: No, asi nakonec nejsem takovej ňouma. A kromě toho hraju ve filmu, takže...

I'm talking to myself in public
Dodging glances on the train

Andy vykulí oči.

ANDY: Ve filmu? Oni tady natáčejí film?

Ephram se rozhlédne.

EPHRAM: To sis myslel, že je to jenom výzdoba?

Andy se usměje.

And I know,
I know they've all been
Talking about me

ANDY: To je skvělé, Ephrame. Gratuluji.

EPHRAM: Díky. A pokud ti to nevadí, jsi v záběru.

Ephram odejde a Andy se zasměje. Po chvíli k němu přistoupí Dawson.

I can hear them whisper
And it makes me think
There must be something

DAWSON: Skutečně stojíte v záběru. Mohl byste poodstoupit, prosím?

Andy ho poslechne.

ANDY: Á, promiň. Je to takhle lepší?

Dawson přikývne.

DAWSON: DVĚ MINUTY!

Pacey a Andie přistoupí k Dawsonovi, který podá Paceymu klapku.

DAWSON: Nezklam mě.

PACEY: Jako bys mě neznal.

Pacey a Andie dojdou k jedné z kamer.

ANDIE: Pacey?

PACEY: Hmm?

Wrong with me
Out of all the hours thinking

ANDIE: Doktor Brown mi řek něco, co mě přimělo přemýšlet. Říkal, že...

Než může dokončit větu, ozve se Oliver.

OLIVER: Wittere? Mazej sem.

PACEY: Hele, můžem to dokončit pozdějc, McPheeová?

ANDIE: Ale...

Pacey už je ale pryč.

Somehow I've lost my mind

V té chvíli tam vejde Joey ve společnosti svého otce. Joey se rozhlédne, hypnotizována tím, co se tam děje. Je úplně uvedena v úžas.

But I'm not crazy,
I'm just a little unwell
I know
Right now you can't tell

U hlavní kamery spatří Dawsona, který vypadá šťastnější, než ho kdy předtím viděla. Spojí se očima a Joey souhlasně přikývne.

But stay awhile
And maybe then you'll see

Dawson jí věnuje vřelý úsměv.

A different side of me

Vidíme záběry různých lidí, kteří tam jsou. Nejdříve Hetsona a Gale...

I'm not crazy,
I'm just a little impaired

... pak Paceyho a Andie. Andie na Paceyho kradmo pohlédne, stále přemýšlí, jestli je na tom, co jí Andy řekl, něco pravdy.

I know
Right now
You don't care

Vidíme Andyho a Deliu. Andy má založené ruce a usmívá se. Zamává na Ephrama a povzbudí ho zvednutým palcem.

But soon enough
You're gonna think of me

Nakonec vidíme Dawsona.

DAWSON: SHOWTIME!

And how I used to be.

Pacey dojde ke kameře s klapkou v ruce.

PACEY: Cesta vpřed: Záběr deset, scéna druhá... AKCE!

Klapne klapkou.

I've been talking in my sleep
Pretty soon they'll come to get me
Yeah, they're taking me away

Ephram začne hrát svou scénu a ostatní to sledují. Jako předtím se Dawson zdá šťastný.

Ovšem nevidí, že oči Joey se nesoustředí na scénu, ale na něj samotného. Její oči jsou plné okouzlení, téměř jako by ho viděla poprvé.

Kamera odjede, zatímco se rodí historie.

But I'm not crazy,
I'm just a little unwell
I know
Right now
You can't tell
But stay awhile
And maybe then you'll see
A different side of me

I'm not crazy,
I'm just a little impaired
I know
Right now
You don't care
But soon enough
You're gonna think of me
And how I used to be

Yeah, how I used to be
How I used to be
Well, I'm just a little unwell
How I used to be
How I used to be
I'm just a little unwell

Zatmívačka a závěrečné titulky.