Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 701 - Něco na té Joey je

LeeryAndPotter, překlad: Petr Říhánek


Začínáme záběrem na zátoku při východu slunce. Kolem prolétne hejno ptáků a po proudu pluje loďka.

Nejdříve postavu v loďce nerozeznáváme. O chvilku později se nám dostane bližšího záběru... je to Dawson.

HLAS (Dawson): Občas dostanete vše, co chcete. Vše, o čem sníte. Ale sny, jako vše ostatní v životě, mají vždy háček. Já to vím lépe než ostatní.

*****

Střih do Dawsonova pokoje, kde Dawson kontroluje pojízdnou kameru.

HLAS (Dawson): Jmenuji se Dawson Leery. Jsem filmař. Tím jsem chtěl být už od doby, kdy jsem byl malý kluk. Je to má vášeň. Je to můj život.

Přijde ke stolu, na kterém stojí zarámovaná fotografie jeho a Paceyho z dob střední školy.

HLAS (Dawson): Tohle léto bylo hodně jiné než ta dvě předchozí... otevřelo mi oči. Ačkoli jsem uplynulé dva roky žil v LA, přímo v centru Hollywoodu...

*****

Vracíme se o pár měsíců nazpět. Dawson stojí u zátoky za kamerou a filmuje scénu s Harley.

HLAS (Dawson): ...zůstal jsem v Capeside. Divné bylo, že jsem dělal totéž co tam.

Zatleská.

DAWSON: Fajn! Jsme hotoví!

Lidé okolo začnou tleskat a Dawson si založí ruce a hrdě se usměje.

HLAS (Dawson): Byl tu ale jeden rozdíl. Nejdříve jsem tomu nemohl přijít na kloub. Pak mi to došlo...

*****

Dům Leeryových, večer. Dawson sedí před televizí na gauči. Vedle něj je Gale s Lily na klíně.

HLAS (Dawson): ...v LA jsem byl sám, víceméně. Ať už jsem navázal přátelství, kolik jsem chtěl, s Oliverem, nebo Toddem, vždy jsem měl pocit, že mi něco schází. Říkejte tomu stesk po domově, je-li libo, ale já si nemyslím, že to bylo ono. Spíš jsem měl pocit, že mi schází nějaká má část. Zcela upřímně, z natáčení toho filmu v mém rodném městě jsem měl lepší pocit než z čehokoli jiného za dlouhou dobu.

*****

Den, před Dawsonovým oknem. Dawson pomalu sleze po žebříku a vydá se k molu.

HLAS (Dawson): Ačkoli se časem příchuť 'domova' stále více vytrácí. Jen a Jack jsou teď pryč. Žijí v New Yorku s babičkou. Párkrát jsem jim volal, ale není to totéž, jako mít je tady.

Náhle na příjezdové cestě zastaví modrá dodávka. Z předního sedadla vyleze známá postava.

PACEY: HEJ, DAWSONE!

Dawson se otočí a zazubí se na něho.

HLAS (Dawson): Pak je tu Pacey. Kdybyste mi před třemi měsíci řekli, že léto strávíme spolu, jako by nám bylo znovu patnáct, řekl bych vám, že fantazírujete. Přesto přece... jsme opět nejlepší přátelé.

*****

Znovu střihneme, tentokrát do Leeryovic restaurace. Dawson a Pacey sedí u stolu a něčemu se smějí.

HLAS (Dawson): Žije právě teď v Bostonu, ale přinejmenším jednou týdně přijíždí si jen tak poklábosit. Pacey opět pracuje v restauraci. Zdá se, že ho to baví. Před pár týdny se mě zeptal: 'Už jsi slavnej a bohatej?' Jeho vlastní ojedinělý způsob, jak se mě zeptat, jak to jde s tím filmem.

Dawson ukáže Paceymu složku s poznámkami a obrázky z filmu. Pacey přikývne, líbí se mu to.

HLAS (Dawson): Poprvé, co si jen pamatuji, je vše bez kazu. Vše je, jak má být.

*****

Znovu molo před Dawsonovým domem. Dawson míří k domu, ve tváři široký úsměv, když vtom se zastaví a otočí se zpět k molu.

Tam se na vodě osamoceně pohupuje prázdná loďka.

Dawsonův výraz povadne.

HLAS (Dawson): No... téměř všechno. Jde o to, o čem jsme s Paceym celé léto nemluvili. To, čemu jsme se během hovorů záměrně vyhýbali, předstírali, že to neexistuje. Ona. Joey Potterová. Má nejlepší kamarádka. Koho to balamutím... je pro mě víc než to a já to vím.

*****

Zpět v Dawsonově pokoji. Dawson a Pacey sedí na posteli a sledují v televizi film 'Banditi'.

HLAS (Dawson): Když Joey před třemi měsíci zmizela, myslel jsem, že ode mě potřebovala odstup. Po chvíli jsem si uvědomil, že jsem měl pravdu jen napůl. Chtěla odstup od nás obou. Ne proto, že by ho skutečně chtěla, ale protože byl nutný. Byla to neřešitelná situace... dva kluci zamilovaní do jedné holky. Takže než abychom se s Paceym nenáviděli, odstranila nám z cesty překážku, která nám bránila v přátelství... sebe.

PACEY: Ten konec teda nechápu. Ona se muchluje s oběma?

Dawson se zasměje.

DAWSON: No, je to jeden způsob, jak ukončit trojúhelník, Pacey. Tak nikdo neprohraje.

PACEY: Pravda, ale je to... divný. A taky nikdo nevyhraje. No, možná až na tu holku.

Dawson vypne televizi. Pacey vstane a začne zkoumat tretky na stole.

DAWSON: Neřek bych, že pro děj bylo podstatný, s kým skončí. Základní konflikt se točil kolem toho, že Willis a Thornton mezi sebe nechali něco vstoupit. Ona byla jen dějový prostředek, který ten konflikt spustil.

Pacey neodpoví.

DAWSON: A ty neposloucháš, co říkám, co?

PACEY: Poslouchám, ano... věnuji pozornost, ne.

Dawson si povzdechne a zavrtí hlavou.

PACEY: Hele, ani na vteřinku si nemysli, že jsem tvůj plán neprokouk, Leery.

DAWSON: Jakej plán?

PACEY: Přimět mě k hovoru o tématu, který jsme ani ty ani já měsíce nenadhodili. Týká se jistý brunety.

DAWSON: Jsem průhlednej, hm?

PACEY: Ty jsi nezpůsobilej jen tak koukat na film, Dawsone. Každá výpůjčka, kterou jsi kdy učinil, měla v sobě skrytý význam. Není těžký si dát dvě a dvě dohromady.

DAWSON: Jen mě napadlo, že bychom měli... já nevím... zkusit ji kontaktovat. Ujistit se, že je v pořádku.

Pacey přikývne.

PACEY: To jsem zkusil... a neměl štěstí.

Zmatený Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Vážně?

PACEY: Vzpomínáš, jak jsem šel do penziónu opravit topení?

Dawsonovi zasvítí očí, už rozumí.

DAWSON: Och...

PACEY: Neměl jsem štěstí. Ani Bessie neřekla, kam jede. Nejspíš ji napadlo, že se jí zeptáme.

Dawson se usměje.

DAWSON: O to se taky postarala, co?

PACEY: Proč musela bejt Joey tak zatraceně ušlechtilá? Zvládli bysme to sami.

DAWSON: Ale nezvládli. Jelikož byl Eddie mimo hru, během týdne bysme si šli po krku.

Pacey se rozesměje. Pak nabídne Dawsonovi ruku.

PACEY: Přátelé?

Dawson jí potřese.

DAWSON: Ti nejlepší.

ZAČÍNÁ ÚVODNÍ PÍSEŇ

Pacey koukne na hodinky a uvědomí si, kolik je hodin.

PACEY: Jejda... musím jít. Zatím, brácho!

S tím začne Pacey vylézat oknem ven.

DAWSON: Jo. Zatím.

Pacey zmizí, prakticky sjede po žebříku a rozežene se k své dodávce.

Dawson to pozoruje s úsměvem na tváři.

HLAS (Dawson): Dva přátelé zamilovaní do jedné ženy. Není to tak nepravděpodobné, jak jsem si kdysi myslel. Bez ohledu na očividné rozdíly, máme toho s Paceym spoustu společného. Nebyli bychom přátelé, kdyby tomu tak nebylo. Ale v jedné věci má pravdu... skutečný život nekončí jako 'Banditi'. Takže ta otázka stále platí... co se stane, pokud znovu narazíme na Joey?

ZAČÍNAJÍ ÚVODNÍ TITULKY

Boston. Sestřih scén.

Na řece vyděsí hejno ptáků posádku dvou veslic. Skupinka nakupujících přejde frekventovanou silnici. Dvě ženy vyjdou z kavárny a probírají poslední drb.

Konečně nějaká ruka zaklepe na dveře nějakého bytu. Konkrétně Dawsonova ruka.

DAWSON: Pacey? Jsi doma?

Dawson tam chvíli čeká. Nakonec zaslechne na druhé straně dveří klíč v zámku a dveře se otevřou.

Na druhé straně stojí Pacey. Má na sobě trenýrky a bílé tílko... velký rozdíl vůči Dawsonově oděvu, jenž se skládá z červeného trička a modrých džín.

PACEY: Čau, kámo! To je překvápko.

DAWSON: Promiň. Nevěděl jsem, že ještě spíš.

Pacey zavrtí hlavou.

PACEY: Nespal jsem. Nedělej si s tím starosti. Pojď dál.

Pacey ho zavede do bytu, kde na Dawsona čeká šok.

Byt rozhodně není tak nóbl jako Paceyho poslední. Zdi mají nažloutlou barvu a na několika místech z nich odpadává omítka. Je tam prostý gauč a malá televize. 'Kuchyni' představují lednička a malý kulatý stolek. Odněkud se rovněž ozývá pištění.

DAWSON: Slyšíš to?

Pacey mu naznačí, aby byl zticha, a opatrně se rozhlédne. U gauče je velká hnědá krysa. Skočí po ní, ale krysa je rychlejší. Uteče mu dírou ve zdi.

PACEY: Sakra!

Pacey se opráší a opět se postaví na nohy.

PACEY: No jo... Jerry utek. Dostanu ho příště.

Zmatený Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Ty říkáš kryse 'Jerry'?

PACEY: Všechny ho mají v krvi. Takže... co pro tebe můžu udělat?

Dawson neodpoví. Je příliš otřesem svým okolím.

PACEY: Haló, Dawsone!

Pacey zapíská, aby zaujal jeho pozornost.

DAWSON: Promiň. Já jen.. myslel jsem, že máš práci.

Pacey si povzdechne.

PACEY: Mám. Tenhle nešťastný obrázek je výsledek splácení dluhů za kreditky, který jsem si pořídil, když jsem pracoval pro Riche. Aby bylo jasno, z týhle kůlničky se odstěhuju, jakmile si něco našetřím. Jen to zabere ještě pár měsíců.

Dawson mu věnuje znepokojený pohled.

DAWSON: Měsíců? Jestli potřebuješ peníze, můžu...

Pacey zvedne na protest ruku.

PACEY: Dawsone... toho gesta si vážím, ale nechci žádný milosti.

DAWSON: Po všech těch penězích, cos mi sehnal na film...?

PACEY: Ty jsem ti dlužil. Neměl bych z toho dobrej pocit.

DAWSON: Tak to považuj za půjčku.

Pacey se zasměje.

PACEY: Nechápej to špatně, kámo, ale radši bych dlužil berňáku než tobě.

Dawson přikývne.

PACEY: Fajn, tak už mluv. Co je?

DAWSON: Ehm...

Dawson sáhne do příruční tašky, co má s sebou, a vyndá z ní nějakou složku.

DAWSON: Volali mi z Paramountu.

Pacey překvapením vykulí oči.

PACEY: Z Paramountu? Páni...

DAWSON: Jo. Víceméně jsem neměl slov.

PACEY: Někdo musí říct Harley, že má šanci, že za ten film nakonec dostane skutečný peníze.

Dawson se zasměje.

PACEY: Tak kdy odlítáš?

Dawson si skousne ret.

DAWSON: Jo... o to jde. Nejsem si jistej, že chci.

Pacey na něj nevěřícně pohlédne.

PACEY: Slyším správně? Dawson Leery dostane pozvání od multimilionářskýho studia a není si jistej, že poletí? Ty jsi Dawsonovo zlý dvojče, viď?

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Vždycky, když jsem letěl do LA 'předvést svý zboží', skončilo to úplnou katastrofou. Hříšná smrt skončila na kabelu, Oliverův film na videu...

PACEY: Ale jdi ty... nemohlo to bejt tak špatný!

DAWSON: Pacey, když jsem ukazoval ten film studiu, pro který dělal Todd, chtěli po mně, abych z Jen udělal striptérku!

Pacey se zařehoní.

PACEY: To se jí bude moooc líbit!

DAWSON: Kecni o tom před ní jedno slovo a můj příští film bude pocta Čelistem, přičemž ty budeš hrát roli Roberta Shawa.

Pacey zvedne ruce a trochu poodstoupí.

PACEY: Jéjej... vyvěšuju bílou vlajku. Tohle je ale Paramount... úplně jiná obluda.

DAWSON: To já vím. Jen asi zkouším najít jinou cestu, toť vše. Abych moh točit po svým, bez kompromisů. Proto jsem přišel za tebou. Za starých časů bych s nečím takovým šel za...

Dawson se náhle zarazí, uvědomí si svou chybu.

DAWSON: Promiň.

PACEY: To nic... jsou horší věci na světě něž bejt náhradou za Joey. Ale tu divnou věc s vlasama dělat nebudu... takže na to můžeš klidně zapomenout.

Oba se zasmějí.

DAWSON: Budu to brát v potaz.

PACEY: Má rada: zaleť tam, aniž jim něco předtím slíbíš, a zjisti, co přesně po tobě chtějí. Pokud to nebude ladit s tvou vizí, půjdeš s tím za někým jiným.

Dawson pokrčí rameny.

DAWSON: To zní rozumně. Díky.

PACEY: Není zač.

Dawson pohlédne ke dveřím a pak na Paceyho miniledničku.

DAWSON: Pojď... dáme si pizzu. Na mě.

Na Paceyho tváři se objeví úsměv.

PACEY: Veď mě.

*****

Dawson a Pacey vyjdou z budovy. Pokračují v chůzi ulicí.

PACEY: Tak mě napadlo, řekněme, že to bude bomba. Nemluvím o kabelový bombě, mluvím o multiplexový bombě. Budu v titulkách, že jo? Stačí malejma písmenkama. Jen čestná zmíňka.

Dawson se zasměje.

DAWSON: Necháš si slávu stoupnout do hlavy, Pacey.

Ani jeden z nich si nevšimne žlutého taxíku, který zastaví u obrubníku na druhé straně silnice.

PACEY: Když to v sobě máš, tak se tím pochlub! Proč myslíš, že má Nicholson pořád ten širokánskej úsměv? Má větší moc než většina senátorů.

DAWSON: Připomeň mi, abych tě tam s sebou... nikdy... nebral....

Dawson při pohledu přes ulici ztuhne. Někdo pomalu vyleze z taxíku. I se slunečními brýlemi by jí všude poznal.

Je to Joey.

V té chvíli si jí všimne i Pacey.

PACEY: (mumlá) To není možný...

Oba na ní chvíli zírají, až se konečně pohnou.

DAWSON: JOEY!

PACEY: HEJ, POTTEROVÁ!

Oba na ní zkoušejí volat, ale je jim to málo platné. Přes hlučnou dopravu je Joey neslyší.

Pak náhle z taxíku vyleze ještě někdo jiný. Je to kluk, vysoký, s uhlazenými černými vlasy a sportovním sakem. Zvedne Joeyin kufr.

PACEY: Hej! Kdo je...?

Pak ji ten kluk políbí.

Výrazy Dawsona a Paceyho povadnou.

PACEY: Och...

Dawson se rychle otočí a co nejrychleji se rozejde ulicí.

PACEY: Dawsone?

Přestože ho Pacey volá, Dawson se nezastaví. Pacey se otočí a dívá se, jak Joey a záhadný muž odcházejí na opačnou stranu. Váhá... neví, koho by měl následovat.

*****

Worthington. Studenti se už vrátili na školu a připravují se na nový semestr. Někteří spěchají z budovy do budovy, pokoušejí se včas sehnat skripta na přednášky. Jiní odpočívají pod stromy; mluví s přáteli, které přes prázdniny neviděli.

Uvnitř známého kolejního pokoje Audrey Liddellová pilně dře. Na stole má štůsek knih, zatímco má nos v malé knížečce. Konkrétně v 'Sebraných spisech Neila Simona'.

Po chvíli se prudce otevřou dveře. Audrey zalapá překvapením po dechu a do pokoje vstoupí její spolubydlící s kufrem ruce.

AUDREY: Že by? Joey Potterová?

Joey se usměje.

JOEY: Ta a žádná jiná!

Audrey vykřikne a rozežene se ji obejmout.

AUDREY: Myslela jsem, že už se nikdy nevrátíš. Bylo tu tak pusto. Věděla jsi, že v létě na přednášky skoro nikdy nechodí?

JOEY: (sarkasticky) To mi uniklo.

AUDREY: Teď mi musíš říct, jaký to bylo. Chci všechny pikantní detaily. Jaký bylo jídlo? A co památky? A co chlapi... měj na paměti, že o tyhle konkrétní informace budu prosit na kolenou.

Joey se zasměje.

JOEY: Absolutně skvostný.

Audrey zaječí a poskočí si.

AUDREY: Kde žes to vůbec byla?

Zmatená Joey pozvedne obočí.

JOEY: V Paříži. V tý ve Francii!

AUDREY: Nemusí se tam tak jako mluvit francouzsky?

JOEY: Ne bezpodmínečně. Kromě toho se rychle učím. A měla jsem tam na pomoc Dereka.

Audreyiny oči ožijí.

AUDREY: Kdo je Derek?

Joey se trochu začervená.

AUDREY: Panebože... další kluk? Holka, ty je střídáš jak boty. Jenom mi pověz... je to Francouz? Protože, víš, Francouzi prej nejlíp líbaj. Odtud francouzák.

JOEY: Ne. Je z Novýho Mexika. Potkali jsme se na letišti. Řek mi, že tenhle rok přestupuje na Worthington, takže...

AUDREY: No tak... chci nějaký drby!

Joey v úžasu zavrtí hlavou. A v té chvíli si všimne hromádky knih na Audreyině stole.

JOEY: Páni! Nepovídej mi, že se už připravuješ na novej semestr?

Audrey si založí ruce a hrdě se usměje.

AUDREY: Musím ti říct, Joey... že letní škola je ztělesněný peklo. A to vůbec nepřeháním. Nemám ani v nejmenším úmyslu tím příští rok projít znova, takže chci začít pěkně zostra.

JOEY: Řádná studentka, hm?

AUDREY: Jo, jo. Vlastně mě to baví. Tyhle hry jsou plný sexu, vydírání a vražd... je to jak telenovela bez kýčovitý muziky.

Joey se znovu zasměje a položí kufr na postel.

AUDREY: Tak do toho. Mluv. Chci o Benátkách slyšet všechno...

JOEY: O Paříži!

AUDREY: Jasně! Nebo si všechny detaily schováváš pro Dawsona?

Joey ztuhne a nervózně si skousne ret.

JOEY: Já mu o tom jaksi neřekla.

Audrey vypadá překvapeně.

AUDREY: Ještě jednou? Prací na tom filmu jsem strávila měsíc, a pokud se podobá skutečnosti, ten kluk ví, že jsi tam vždycky chtěla ject. No... nejspíš mu o tom řek Pacey.

JOEY: Paceymu jsem to taky neřekla.

AUDREY: Cože? Proč ne?

Joey si povzdechne a začne přecházet po pokoji.

JOEY: Jeden z důvodů, proč jsem odjela, byl, že jsem nesnášela být pořád chycená v tom samým kruhu. V tom samým, ve kterým jsem byla už odmala. Je to buď Dawson... nebo Pacey... nebo ještě hůř, oba dva! Já vím, že nemůžou za to, co cítí, ale jsem příliš mladá, abych se s tím potýkala.

AUDREY: Takže jinými slovy byla cesta do Paříže útěk?

Joey zavrtí hlavou.

JOEY: Útěk ne... nový začátek. Začátek života bez přízraků minulosti, co mě každej den pronásledujou. A abych ti řekla pravdu, cítím se teď mnohem líp.

Audrey chvíli zvažuje její slova, ale stále se zdá být nepřesvědčená.

AUDREY: Řekneš jim aspoň, že ses vrátila? Chceš s nima dál kamarádit, že jo?

Joey neodpoví.

AUDREY: Že jo, Joey?

JOEY: To je ten problém. Nevím, jestli můžu. Hele, jdu pozdě na pohovor. Promluvíme si pozdějc? Můžem zajít na kafe a já tě zasvětím do všem těch 'pikantních detailů'. Ano?

Audrey se usměje a přikývne.

JOEY: Bezva! Zatím!

Joey znovu odejde z pokoje a nechá tam Audrey samotnou.

*****

Jinde v areálu ve velmi nepoklizené kanceláři zakleje profesor Hetson, který něco hledá.

HETSON: Doprkýnka! Kde to je?

V té chvíli tam vstoupí Joey. Jemně zaklepe na dveře a oči se jí při pohledu na ten nepořádek rozšíří.

JOEY: Uf. Co hledáte... ztracené organizační schopnosti?

Hetson si povzdechne.

HETSON: Ten hlas znám. Které božstvo mě trestá?

Otočí se a upře na Joey zrak.

HETSON: Joey Potterová? Čemu nevděčím za tvou přítomnost?

Joey zvedne nějaký papír a ukáže mu ho.

JOEY: Podle všeho tento semestr učíte Literaturu II.

HETSON: To ano... kam bys neměla chodit!

Vytrhne jí papír a přejede ho omráčenýma očima.

JOEY: Ehm... spoustu jsem toho přes léto přečetla. Pokročila.

HETSON: To není možný!

Zasténá a opře se hlavou o zeď.

JOEY: Ačkoli bych vás moc ráda potrápila... skutečně to myslím vážně. Chci na ty přednášky chodit.

HETSON: Á, vážně?

JOEY: Strávila jsem léto v Paříži. A když jsem tam byla... jako bych získala úplně nový pohled na svět. Je toho na světě tolik, o čem jsem nevěděla, a poskytlo mi to vůli pořádně zabrat. Dostat ze sebe to nejlepší. Tak do toho... jsem připravena splnit ten nejtěžší úkol, který přede mě postavíte. Dokážu vám, že na ty přednášky patřím.

Hetson na ni chvíli hledí, jako by se pokoušel rozhodnout, zda to myslí či nemyslí vážně. Uspokojen vytáhne z jednoho šuplíku leták a podá jí ho.

HETSON: Za pár dní se koná literární soutěž. Nemáš moc času... ale pro někoho s bystrou myslí by to nemělo být zase tak obtížné.

Joey ignoruje posměšný tón v jeho hlase a přehlédne leták.

HETSON: Jistě, neříkal bych tomu soutěž, jelikož se nic nevyhrává. Je to jen výmluva pro egomaniaky, aby se mohli předvést... zapadneš dokonale.

JOEY: Zní to dobře. Díky za váš čas.

Joey zamíří ke dveřím.

HETSON: Ale prosím tě... vy mě můžete vyrušit kdykoli, slečno Potterová!

Joey se znovu otočí.

JOEY: Mimochodem, co Harley?

HETSON: Hrůza. Pořád chodí s tím flákačem. Mělas na ní špatný vliv.

JOEY: Pořád chcete, abych ji hlídala?

Hetson si úlevně oddechne.

HETSON: Prosím ano!

Joey se zazubí a pak odejde z kanceláře.

*****

Mezitím v Pekelné kuchyni - baru, kde minulý rok pracovali Joey a Eddie.

Dawson a Pacey sedí v tichosti u baru. Dawson pije kolu, zatímco Pacey má u ruky pivo.

PACEY: No a co, ne? Nemůžu říct, že mě to překvapilo.

Dawson zabrblá, zrak upřený do dálky.

PACEY: V moři je spousta ryb, ne?

DAWSON: Neví, co dělá.

Zmatený Pacey pozvedne obočí.

PACEY: Hele, já vím, že jsi naštvanej. Já jsem taky... ale musíš tý holce trošku věřit, chlape!

DAWSON: Ani ne. Hodně jsem o tom přemýšlel a došel jsem k jistý teorii.

PACEY: Poslouchám.

Dawson se k němu otočí a zkusí mu to vysvětlit.

DAWSON: Všim sis někdy, jak se Joey rychle dostává z rozchodů? Jak si téměř okamžitě najde jinýho?

Pacey se zasměje.

PACEY: Děláš si srandu? I ping-pongovej míček střídá strany stolu pomalejš než Joey Potterová kluky. K čemu směřuješ?

DAWSON: V květnu těsně předtím, něž... no, než ses mi ukázal na zápraží, mě přesvědčila, že si uvědomuje proč. Že se to bude snažit změnit. Ale teď... no, zase zapadla do starý rutiny.

Pacey chvíli přemýšlí.

PACEY: No, a co s tím můžem dělat?

DAWSON: Já nevím.

PACEY: Nechme ji, aby na to přišla sama, jo? Máš na starosti důležitější věci. Jako nástup do letadla.

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Já nemůžu.

PACEY: Proč sakra ne?

DAWSON: LA není pro mě, Pacey. Budu si muset najít vlastní cestu.

Pacey na něj chvíli hledí, jeho výmluvě tak úplně nevěří.

*****

Následující den. Joey sedí u počítače a něco píše. Je to její příspěvek do soutěže.

DEREK: Bože, děláš na tom už víc jak hodinu... dej si pauzu!

Joey se k němu otočí a usměje se.

JOEY: Promiň. To jen že jsem poslední dobou cítila velkou inspiraci. Bála jsem se, že když na to přestanu myslet, všechny ty nápady se vypaří.

Derek se rozesměje.

JOEY: Co je tu k smíchu?

DEREK: Přemýšlíš, až to bolí.

Joey obrátí oči v sloup a pak se vrátí k práci.

DEREK: Nechápej mě špatně, chytrý holky jsou sexy! Ale když jsi mě sem pozvala, nepředpokládal jsem, že strávíš celou dobu u laptopu.

JOEY: Ne celou.

Joey klikne na ikonu 'tisk' a dívá se, jak z tiskárny vyjíždějí papíry. Zvedne je.

DEREK: Můžu se kouknout?

Derek k ní přijde, dá kolem ní ruce a pokouší se jí číst přes rameno. Joey se rozesměje.

JOEY: Jdi ty.. přestaň.

DEREK: Proč nemůžu?

Joey se vymaní z jeho sevření a napůl se na něj usměje.

JOEY: Zkazí ti to překvapení. Chtěla bych, abys zítra žasnul.

DEREK: Děláš si srandu? Žasnu z tebe už teď.

Joey se usměje a položí papíry zpět na stůl. Pak jde společně s Derekem k posteli.

JOEY: Tady. Jsem celá tvoje.

Dá mu ruce kolem krku a políbí ho.

DEREK: Hele, můžu se tě na něco zeptat?

JOEY: Jasně.

DEREK: Nepřipadá ti to tu trochu... světský? V porovnání s Paříží?

Joey se ušklíbne.

JOEY: Myslím, že v porovnání s Městem světel bude všechno vypadat světský. Díkybohu, že se alespoň po následující tři měsíce nechystám do Capeside.

Derek pozvedne obočí.

DEREK: Ty pocházíš z Capeside?

JOEY: Jo. Proč?

DEREK: No, jeden kámoš odtamtud taky pochází. Náhoda?

Joey se usměje.

JOEY: Možná máš jenom takový štěstí.

Derek se na ní zazubí.

DEREK: Vím, že mám.

Začnou se znovu líbat. Polibky se stávají vášnivějšími, až klesnou na postel.

*****

Záběry z Capeside. Z Leeryovic restaurace vyjde skupinka teenagerů mířících do školy.

Uvnitř Dawson poklízí stoly. Zvedne tác s nádobím a odnese ho zpět do kuchyně.

Tam ho přivítá jeho matka.

GALE: Můžeš si dát pauzu.

DAWSON: Určitě?

GALE: Dneska tu moc lidí není.

DAWSON: Jen pro případ tu radši zůstanu.

Než může Gale něco namítnout, zamíří zpět do restaurace. Gale si povzdechne.

Jakmile vejde Dawson do jídelny, objeví se Pacey.

PACEY: Jak hluboko jsi nám klesnul.

Dawson na něj překvapeně pohlédne.

DAWSON: Čau, Pacey. Co tady děláš?

PACEY: Byl jsem v sousedství. Musel jsem naskočit na vlak, abych byl v sousedství, ale víš, jak to chodí...

Zmatený Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: To pořád nevysvětluje...

PACEY: Řek bych, že lepší otázka je, proč jsi tady pořád ty a ne v LA?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Pacey, říkal jsem ti, že...

PACEY: Co? Že tam 'nepatříš'? To je blbost a ty to víš.

Dawson začne být netrpělivý.

DAWSON: No, třeba chci strávit nějaký čas se svou rodinou. Napadlo tě to někdy?

Pacey se posměšně zasměje.

PACEY: Strávil jsi s nima celý tohle praštěný léto. Přestaň si hledat výmluvy!

DAWSON: Proto jsi přijel, Pacey? Aby sis ze mě dělal srandu?

PACEY: Já nejsem ten, kdo se pokouší začít hádku!

V té chvíli už si jich všimne několik zákazníků. Dawson si to uvědomí a zamíří ke dveřím.

PACEY: Kam jdeš?

DAWSON: Ven!

Hrubě za sebou zabouchne dveře. Pacey si povzdechne a jde za ním.

PACEY: Dawsone!

Venku ho Pacey dohoní.

PACEY: Co máš za problém?

Dawson se při tom výrazu uchechtne.

DAWSON: Problém, Pacey? Já nemám žádný problém. Ty, na druhou stranu...

PACEY: To je... jasně, zas to otoč na mně, jako to děláš vždycky!

Dawson se k němu rychle otočí.

DAWSON: Přece si nemyslíš, že mě můžeš přesvědčit, že jsi šťastnej, Pacey!

PACEY: Ještě jednou?

DAWSON: Tohle! Všechno tohle! Ta... ta parodie na život, kterou žiješ. Vyhovuje ti, protože jí znáš. Nechápu, jak se s tím někdo s tvým talentem a inteligencí může spokojit, když bys moh bejt mnohem víc.

PACEY: Mnohem víc? Poslouchej se, Leery... jsi pokrytec! Dáváš mi tu lekce o tom, jak se bojím změny, když sám umíráš smrtelnou hrůzou z návratu do LA. Nehejbáš se z místa, ale než abys to přiznal, pokoušíš se mě shodit, aby ses sám cítil líp.

DAWSON: Tohle si o mně fakt myslíš?

Hádka nabírá obrátek a Pacey začne gestikulovat rukou.

PACEY: Já nevím! Ale je to jediný vysvětlení, který mě napadlo, jinak fakt nevím, proč se chováš jako blbec!

DAWSON: Proč ti na tom záleží? Proč ti vůbec záleží na tom, jak se chovám?

PACEY: Protože záleží!

DAWSON: Nic ti do toho není. Já mám svůj vlastní život! Jsem teď filmař!

PACEY: Tak proč jsi pořád TADY?

DAWSON: (křičí) TY VÍŠ PROČ!

Pacey ztuhne. Jak díky Dawsonovu výbuchu, tak díky významu skrytému za ním. Výraz v jeho tváři ukazuje, že skutečně ví proč.

Dawsona zlost přejde, jeho výraz povadne. Ve tváři mu vztek vystřídá smutek.

DAWSON: Joey... proto jsem pořád tady. Pod pomýlenou představou, že... že by to tak chtěla. Protože ji pořád miluju a nemůžu se toho zbavit, ať chci, jak chci.

Dawson se otočí a vydá se k zátoce. Posadí se a upře zrak na vodu.

Pacey na něj chvíli hledí. Pak si k němu přisedne.

Chvíli tam sedí v tichosti. Nakonec promluví Dawson.

DAWSON: Promiň. Nezasloužil sis to. Nejspíš to bylo to poslední, cos chtěl slyšet.

Pacey pokrčí rameny.

PACEY: Hele, jestli někdo můžu pochopit, že člověk nedokáže na Joey Potterovou zapomenout, jsem to já, ne?

Dawson se dokáže nepatrně usmát.

PACEY: Můžu se tě na něco zeptat?

DAWSON: Jasně.

PACEY: Jsme přátelé?

Dawson se na chvíli zamyslí.

DAWSON: Řek bych, že ano.

PACEY: Já taky, ale je to fakt tak? Protože se až nechutně často hádáme. Přátelé mají při sobě bez ohledu na cokoli stát. Tak mi řekni, jakto že se spolu můžem bavit o čemkoli až na to nejdůležitější?

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Já nevím.

PACEY: Měl jsi pravdu.

Dawson na něj pohlédne a usměje se.

DAWSON: Řek jsi právě, že...?

PACEY: Nezvykej si na to, Dawsone, protože tuhle větu ode mě moc často neuslyšíš. Ale jo... měl jsi pravdu.

DAWSON: O čem?

PACEY: Že jsme si hodně podobní. Jistě, jsou tu ňáký vnější rozdíly. Ty jsi tichej a přemýšlivej, zatímco já od rány a k nakousnutí!

Dawson se zasměje.

DAWSON: Ty jsi hrubej a nevychovanej...

PACEY: A ty ufňukanej a naivní...

Oba se rozesmějí.

PACEY: Jo, ale jinak jsme si hodně podobný. Oba se k smrti děsíme změny. Oba se přespříliš snažíme a plánujeme až moc dopředu. Oba nás přitahují ženy, které potřebují naší pomoct. Naneštěstí jsme oba zamilovaný do jedný.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: Rozdíl je, Pacey, že ty si můžeš pomoct. Já ne.

Pacey pozvedne obočí.

PACEY: Jsi si tím jistej?

DAWSON: Viděl jsem tě, Pacey. Nejsi jako já. Ty se nenecháváš lapit romantickýma zápletkama. Rozlouskneš je a jdeš dál.

Pacey přikývne.

PACEY: Tak ti to připadá, co? Něco ti vysvětlím, Dawsone. Když vyrůstáš pod představou, že tě tvůj otec nesnáší, máš tendenci všechno držet v sobě. Nehledě na zábavu milující zevnějšek, taky se nechávám lapit. Naneštěstí to někdy vede k tomu, že nejsem schopnej vyjádřit svý city, když musím.

DAWSON: Nechceš mě to naučit? Můj život by byl mnohem snadnější.

PACEY: Když myslíš, že by to pomohlo... ale nějak o tom pochybuju.

Dawson si dá chvíli na čas a pak znovu promluví.

DAWSON: Lidi mi pořád říkají, jak jsem dobrej, ale já to nevidím. Pokud jsem tak talentovanej filmař, proč musím před někým ohýbat hřbet, aby měl zájem o mou práci? Jestli jsem takovej 'hodnej kluk', proč jsem nikdy neměl vztah, kterej by trval víc jak čtyři měsíce? Chceš vědět, proč jsem měl takovou zlost, když jsem vás dva viděl spolu? Protože mě to přimělo si uvědomit, že nezáleží na tom, jak dobrej se pokouším být, vždycky pro ní bude někdo lepší. Neriskuju, nejsem záhadnej, moc přemýšlím a nikdy si nejdu za tím, co chci. Pacey... ty jsi všechno, co já ne.

Pacey se usměje.

PACEY: Dawsone, na někoho, kdo se prohlašuje za věčnýho optimistu, potřebuješ hodně zapracovat na představě o sobě. Zcela upřímně, máš nade mnou navrh.

Dawson na něj zmateně pohlédne.

PACEY: Chápej, je tu jedna věc... já Joey nechápu. Nemyl se, miluju tu holku. Je zábavná, je chytrá, je krásná... ale někdy mě její představa zábavy nudí k smrti. Víš, že si dělá v denním rozvrhu čas na učení?

DAWSON: (sarkasticky) Jak se opovažuje?

PACEY: Jo, jo... ale někdy je naštvaná a já nemám tušení proč. Nebo něco špatnýho řeknu, nebo něco špatnýho udělám, a ona se na mě neuvěřitelně namíchne. Po většinu času, když jsme byli spolu, jsem si myslel: 'Kdybych tak jen byl víc jak Dawson... ten by věděl co dělat.'

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Nikdy jsi nemusel být jako já, Pacey.

PACEY: Tak proč, smím-li se zeptat, si ty myslíš, že musíš být jako já?

Dawson nemá odpověď.

DAWSON: Řek bych, že přesně to je odpověď. Možná nás potřebuje oba a byli jsme jen příliš sobečtí, než abychom to přiznali.

PACEY: Jo. Ale teď už je příliš pozdě. Oba nás odepsala.

V tichosti dál hledí na zátoku.

*****

Následující ráno v pokoji Joey a Audrey...

Joey se pomalu vzbudí a zjistí, že je sama.

JOEY: Dereku?

Žádná odpověď... Derek je pryč.

Joey na sebe rychle hodí župan a vyleze z postele. Dojde ke stolu a zjistí, že stránky vytištěné předchozího dne jsou pryč.

Začne je hledat. Pod stolem, na podlaze... všude...

Náhle vstoupí do pokoje Audrey.

AUDREY: Ztratilas kontaktní čočky?

JOEY: Audrey, neviděla jsi můj příspěvek?

Audrey vypadá zmateně.

AUDREY: To bych musela vědět, co to je.

Joey si povzdechne.

JOEY: Je to báseň na dnešní literární soutěž. Prosím tě, řekni mi, žes ji viděla.

Audrey pokrčí rameny.

AUDREY: Neviděla, zajdo.

Joey začne hledat zoufaleji, vyhazuje odpadky z koše.

JOEY: No, někde bejt musí. Koukni pod postele!

Audrey zvedne na protest ruce.

AUDREY: Hej! Hej! Klídek, Joey!

Joey přestane z hledáním.

JOEY: Možná o ní ví Derek. Byl tu, když jsem ji dopsala.

AUDREY: On tu byl? Nevidím...

Ale než může dokončit větu, Joey popadne své oblečení a zaběhne do koupelny.

JOEY: Půjdu ho zkusit najít.

Audrey si povzdehcne.

AUDREY: Když to říkáš...

Dál tam nečeká a místo toho opět vyjde ze dveří.

*****

O pár minut později před Worthingtonem. Audrey jde kolem staré věže. Vzhlédne a spatří Dawsona, který se rozhlíží po areálu.

Rychle tam sama vyjde.

AUDREY: Nazdar, cizinče.

Dawson se k ní otočí a usměje se.

DAWSON: Jak se vede, 'Pinky'?

Audrey obrátí oči v sloup.

AUDREY: Bože, necháš to už pro jednou být?

DAWSON: Ne-e. Ale může to zůstat jen 'mezi námi'?

AUDREY: Ouuu... 'mezi námi'?

Dawson se zasměje.

AUDREY: Pokud jsi přišel za Joey, máš smůlu. Šla hledat Dereka.

Dawson si povzdechne.

DAWSON: 'Derek' není čirou náhodou rozmazlenej bohatej fracek s nagelovanýma vlasama a oblečením prostituta, že ne?

AUDREY: Takže ses s ním už seznámil.

DAWSON: Ne tak úplně. Pacey a já jsme měli tu smůlu, že jsme viděli, jak se pokouší Joey udusit jazykem.

Audrey se ošije.

AUDREY: Au! Jsi v pohodě?

Dawson pokrčí rameny.

DAWSON: Touhle dobou bych už na to měl bejt zvyklej, ne?

Na chvíli se odmlčí.

AUDREY: Jak se vůbec má Pacey?

DAWSON: Taky ho to dost sebralo. Ale myslím, že se s tím vypořádává líp než já.

Audreyina tvář povadne.

AUDREY: (hořce) To jsem na mysli neměla.

Dawson si uvědomí svou chybu a v duchu se prokleje.

DAWSON: Promiň. Asi jsem tak zaujatej blbnutí svý vlastní starý lásky, že jsem zapomněl na tvojí. Jsem idiot.

AUDREY: Jo, to jsi. Ale to nic. Jsi kluk... je to pochopitelný.

Dawson se usměje, ale brzy je jeho pozornost odvedena někým, kdo na něj zdola zavolá.

PACEY: HEJ, DAWSONE!

Dawson a Audrey se kouknou dolů a spatří tam stát na trávníku Paceyho.

DAWSON: Pacey?

Pohlédne na Audrey.

DAWSON: Chceš...?

Zavrtí hlavou.

AUDREY: Ne-e! Jdi!

Dawson rychle sejde z věže a setká se dole s Paceym.

DAWSON: Není tady, Pacey. Mimochodem... ten kluk se jmenuje 'Derek'.

PACEY: Hezký. Ale já nehledám ji. Hledám tebe.

Zmatený Dawson pozvedne obočí.

DAWSON: Jak jsi věděl, že budu tady?

PACEY: No, volal jsem Gale a ta mi řekla, že jsi jel do Bostonu. Nebyl jsi u mě doma, takže v tomhle městě zbývaly jen dvě osoby, co znáš, a to jsou Joey a Audrey. Pojď... chci ti něco ukázat.

Dawsonovi se moc nechce, ale nakonec zvítězí jeho zvědavost. S Paceym vyjdou z areálu.

*****

Nakonec Pacey zavede Dawsona do místní videoherny. Je tam spousta starých her, jako Pac-Man a Asteroidy.

DAWSON: Tohle musí být hřbitov starých videoher.

Pacey se zasměje.

PACEY: Tady maj klasiku, příteli. Ještě z doby před multiprocesorovým chipem.

DAWSON: A proč jsme tady?

Pacey se k němu otočí s úsměvem.

PACEY: Považuj to za pokus zvednout ti náladu a během toho vyhrát tu soutěž v bytí do hrudi.

DAWSON: Nějak nechápu.

PACEY: No, je to takhle. Za starých dob, když dva 'šlechetní rytíři' měli slabost pro jednu holku, vyřešili svůj spor turnajových kláním. No...

Pacey ukáže na jeden ze starých automatů, která na sobě nese viditelný nápis 'Turnaj'.

Dawson obrátí oči v sloup.

DAWSON: To si děláš srandu!

Pacey vyndá z kapes dva čtvrťáky a nabídne jeden Dawsonovi.

PACEY: No... do střehu!

DAWSON: Ty jsi blázen.

PACEY: Chceš dokázat, že jsi jí 'hoden', Dawsone? Tak osedlej toho svýho oře a dokaž svý mužství.

Bez ohledu na Paceyho přehnané povzbuzování si Dawson nemůže pomoct a zařehoní se v představě následujícího 'souboje'. Vezme si čtvrťák a přistoupí k automatu.

DAWSON: Připrav se, nakopu ti zadek!

PACEY: Uvidíme. Já trénoval!

Oba se zasmějí a začnou hrát.

*****

Zpět na Worthingtonu hledá Joey horečně po chodbách Dereka. Někdo v rohu jií zaslechne. Je to Chris Wolf.

CHRIS: Hele, kdy se z tebe stala kočka?

Joey se otočí a vytřeští oči.

JOEY: Á, bezva! Ještě tohle mi dneska scházelo! Co tady děláš?

CHRIS: Chodím sem.

JOEY: Na Worthington? Odkdy?

Chris neformálně vytáhne z bundy nějaký papír.

CHRIS: Přestoupil jsem minulý měsíc. Chodí sem jeden můj kámoš a Nový Mexiko mě začalo nudit.

Joey si povzdechne.

JOEY: Derek říkal, že zná někoho z Capeside. Chápu to tak, že...?

Chris zvedne ruce.

CHRIS: Vinen a usvědčen. Pověz, neporadila bys mi, kdepak bydlí slečna Lindleyová? Užili jsme si spolu a doufal jsem, že bychom se mohli znovu blíže seznámit. Jestli víš, co myslím?

JOEY: Promiň, Romeo. Je v New Yorku. Budeš muset vyject po jiný naivní blondýně.

CHRIS: Hádám, že na změně svých postojů jsi nezapracovala, co?

V té chvíli vyjde z blízkého kabinetu Derek. Jde ke Chrisovi a Joey nevidí.

DEREK: Hotovo! Pojďme!

JOEY: Dereku, díkybohu!

Derek se rychle otočí, teprve teď jí spatří.

DEREK: Joey? Čau... co tady děláš?

CHRIS: Osvěžuje starou známost.

DEREK: Vy dva se znáte?

CHRIS: Jo. Bojovali jsme spolu na střední o funkci prezidenta ročníku a její kluk mě obsadil do filmu. Skvělý časy.

Joey Chrise ignoruje a obrátí se na Dereka.

JOEY: Prosím tě, řekni mi, že víš, co se stalo s mou básničkou?

DEREK: Jakou básničkou?

JOEY: Mým úkolem. Nemůžu ji nikde nejít.

V té chvíli si Joey všimne, že má Derek něco v ruce. Je to malá hnědá obálka. Kouká z ní stránka vytištěná na počítači se známým textem.

Joey si úlevně oddechne.

JOEY: Proč sis ji vzal? Mohla jsem...

Sáhne pro ní, ale Derek rychle s rukou ucukne.

DEREK: Ale, ale... co to děláš?

JOEY: Hele, omlouvám se, že jsem ti ji nedala přečíst. Můžeš mi ji teď vrátit?

DEREK: Jak vrátit? To musí být nějaký omyl. Tohle je můj příspěvek do literární soutěže.

Joey vytřeští oči. Není potěšená.

JOEY: Prosím?

DEREK: Jak to jde s tvým?

JOEY: TOHLE je můj příspěvek! To není sranda.

DEREK: Já vím a to obviňování mě nebaví. Tohle je má práce a strávil jsem nad ní celou noc.

Joey pomalu dojde, jak se věci mají. Ve tváři se jí objeví hrůza.

JOEY: To není možný...

DEREK: No tak, kočko! Nežárli.

Joey na něj rozzuřeně pohlédne a pokusí se mu obálku vzít.

JOEY: Ty malej...!

Derek se smíchem ustoupí.

DEREK: Sluší ti to, když se zlobíš, víš o tom?

JOEY: Šlo jenom o tohle? Jenom po tomhle jsi šel?

Derek zavrtí hlavou, očividně se baví.

DEREK: Á, nejen, to tě ujišťuju. Minulá noc byla zábavná.

Joey zrudnou oči.

JOEY: 'Zábavná', hm?

DEREK: Ale musím si nechat všechny možnosti otevřený, víš? To chápeš, ne? Všechno dobrý?

Joey nedokáže odpovědět. Je příliš pokořená. Věnuje Derekovi poslední naštvaný pohled a odkráčí opačným směrem.

Derek se dívá, jak odchází, a směje se. Otočí se ke Chrisovi.

DEREK: Ženský, hm?

Chris na něj chladně pohlédne.

DEREK: Ale no tak! Co jsem proved?

CHRIS: Nepředstírej, že to nevíš.

Derek si povzdechne a obrátí oči v sloup.

DEREK: Viděl jsem tě, kámo. Viděl jsem, jak se chováš k holkám.

CHRIS: Nikdy jsem jim nic neukrad. Tohle jsi přehnal.

DEREK: Ale jdi... já to myslím vážně. Napsal jsem to úplně sám.

CHRIS: Nesnaž se převést podvodníka!

Derek zasténá.

DEREK: Co je ti vlastně po tom? Měla na to přijít dřív, ne? Je to její chyba. Pojď... jde se do baru.

Chrisovi se nejdříve moc nechce, ale nakonec souhlasí.

Zatímco odcházejí, ani jeden z nich si nevšimne Harley Hetsonové, která vykukuje ze schodišťové šachty a slyšela celý jejich rozhovor.

*****

Zpět ve videoherně. Vejde tam Harley, kterou následuje její kluk Patrick.

HARLEY: Seš si jistej, že je tady?

PATRICK: Lhal bych? Jeden kluk mi říkal, že sem viděl Paceyho vejít.

Jakmile jsou uvnitř, jsou nuceni se prodírat davem lidí, který se shromáždil kolem jednoho z automatů.

HARLEY: Co se děje?

Jeden z malých chlapců na ní pohlédne.

KLUK: Dva kluci tu přes dvě hodiny hrajou jednu hru. Je to šílený. Utratili desek babek ve čtvrťácích.

Harley se dokáže prodrat kupředu, kde spatři Dawsona a Paceyho naplno ponořené do hry 'Turnaj'.

DAWSON: Už to vzdáváš?

PACEY: Ani náhodou! Teprve jsem začal.

Harley nad nimi obrátí oči v sloup.

HARLEY: Ehm... kluci?

PACEY: Čau, Harley. Jak je?

HARLEY: Mohli byste jít se mnou? Já...

DAWSON: Teď máme práci.

Harley si povzdechne.

HARLEY: Je to důležitý, Dawsone!

PACEY: Tohle taky!

Harley to už nevydří, protáhne se kolem automatu dozadu a vytáhne zásuvku ze sítě.

K překvapení kluků obrazovka náhle zčerná.

DAWSON & PACEY: HEJ!

Dav se rozejde, ztratil teď o kluky zájem.

DAWSON: Vyhrával jsem!

PACEY: To určitě! Jen ve svých snech, Leery!

Harley se k nim vrátí.

HARLEY: Pokud jste už skončili s tím testosteronovým šílenstvím, potřebuju vaší pomoc. Joey má potíže.

Dawson a Pacey si vymění rychlé pohledy a pak pohlédnou zpět na Harley.

DAWSON: Poradí si sama.

HARLEY: Tentokrát ne!

Pacey si hořce povzdechne.

PACEY: Copak? Derek jí nepomůže?

HARLEY: Ten pitomec je důvod jejích potíží.

To zaujme jejich pozornost. Pacey a Dawson přistoupí blíže a pozorně jí naslouchají.

HARLEY: Slyšela jsem je. Ukrad ji básničku, co napsala na dnešní soutěž. Jen ji využíval.

PACEY: Žádný překvapení. Věděl jsem, že se jednoho dne Joeyin kluk týdne ukáže bejt had. A vyslouží si za to konzumaci vlastních vnitřností, jdeme na něj!

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Počkej chvilku. Počkej!

Pacey na něj překvapeně pohlédne.

PACEY: Prosím?

DAWSON: Proč mu chceš ublížit, Pacey? Protože je had, nebo proto, že se s ním Joey vídala?

PACEY: Jakej je v tom rozdíl?

DAWSON: V tom je velkej rozdíl. Pro jednou všechno dává smysl.

Harley a Patrick na něj zírají, jsou ještě zmatenější než Pacey. Dawson si toho všimne a obrátí se na ně.

DAWSON: Viděl někdo z vás 'Něco na té Mary je'?

Patrick se rozesměje.

PATRICK: Ten film je boží!

Harley obrátí oči v sloup.

HARLEY: Ach jo! Jo, viděla jsem ho.

DAWSON: No, když se nad tím zamyslíte, Mary měla stejný problém jako Joey. Zakoukával se do ní jeden kluk za druhým, ale všichni postupně odhalovali svý chyby.

PACEY: Jo, jo... a nakonec skončila s Benem Stillerem. O co ti jde?

DAWSON: Jo, ale proč si vybrala jeho?

PACEY: Protože byl hlavní hrdina.

Dawson se usměje.

DAWSON: A ještě kvůli něčemu. Uvědomil si něco, co ostatní ne. Že pro ně bylo důležitější jí získat víc než cokoli jinýho. Zapomněli na přátelství, morálku... na ničem kromě výhry jim nezáleželo. Během toho přišli o všechno, kvůli čemu se do nich Mary původně zamilovala. To se mi Joey pokoušela říct.

PACEY: Říct? Kdy?

DAWSON: Na Regatě, ve třeťáku. Toho dne, kdy jsem tě málem zabil. Žádala mě, abych byl 'tím, kým jsem býval'. Pokoušela se mi to říct a já ji neposlouchal. Šel jsem na to úplně špatně. Nejde o vzájemný soupeření, Pacey... nikdy nešlo. To je důvod, proč si nebyla schopná mezi náma vybrat a odjela. Podle ní z 'nás' už moc nezůstalo. Teď to chápu.

Dawson a Pacey se otočí na Harley a Patricka.

PACEY: Jak můžem pomoct?

*****

Zpět na Worthingtonu. Joey sedí sama venku. Je schoulená, objímá si kolena. Oči má zarudlé od slz.

O chvilku později k ní přijde Audrey. Posadí se.

AUDREY: Máš tu volno?

Joey neodpoví. Jen dál prázdně zírá do dálky.

AUDREY: Žádná vtipná odpověď? Musím ztrácet svý kouzlo.

JOEY: Právě teď nemám na mluvení vůbec náladu.

Audrey na ní pohlédne.

AUDREY: Jo. Mladá Hetsonová vás tajně vyslechla a všechno mi o Derekovi Prasákovi řekla.

Joey nic neřekne.

AUDREY: Poslechni, já vím, jak se teď cítíš. Kluk, na kterým ti záleželo, ti ublížil. To je vejška... stává se to pořád. Cítíš se ztracená a já se ti nemůžu divit. Ale loni jsem byla jaksi ztracená i já. Tenkrát jsi to se mnou nevzdala. Protože, Joey Potterová, věř mi nebo ne, existujou lidi, kterým na tobě záleží. Skutečně záleží, ne jako tomu chudákovi s příšerným účesem. Záleží mi na tobě... a taky Dawsonovi. A Paceymu. A Hetsonovi, jeho vlastním podivným způsobem. Jsme tu pro tebe, pokud nás potřebuješ.

Joey se na ní otočí s úsměvem.

JOEY: Jsem špatný člověk?

AUDREY: Ty? Ty jsi ztělesnění dobra, Joey.

JOEY: Nemyslím 'dobrý' jako 'milý'. Já... je to těžký vysvětlit.

AUDREY: Zkus to.

Joey si povzdechne.

JOEY: Něco mi v poslední době došlo. Tak dlouho jsem se posuzovala podle toho, s kým jsem, nebo co dělám. Jako by 'Joey' ani neexistovala, jenom v něčí hlavě. Přizpůsobuju se tomu, jak mě vnímá někdo jiný, a to nesnáším. Ať už to byl Eddie, nebo Wilder... nebo dokonce můj nejlepší kamarád, vždycky to byl někdo jinej, kdo rozhodoval, kdo jsem. Když jsem odjela do Paříže, myslela jsem, že budu konečně schopná objevit sama sebe. Ale měla jsi pravdu... byl to útěk. Jako vždy.

Utře si slzu.

JOEY: No, teď s utíkáním končím. Odteďka už si nenechám diktovat život od jiných. Pokud něčeho tenhle rok dosáhnu, bude to nalezení toho, kdo jsem a co jsem. A udělám to sama.

Audrey se na ní usměje.

AUDREY: Možná to uděláš sama. Ale skutečně sama nebudeš. Ne dokud jsem tu.

Joey jí úsměv oplatí. Pak se obejmou.

AUDREY: Pojď sem, ty jedna!

*****

Dům profesora Gregoryho Hetsona. Hetson je v pracovně, probírá se nějakými poznámkami, když vtom zazvoní domovní zvonek.

Hetson zasténá.

HETSON: Můžeš tam skočit, Harley?

Žádná odpověď. Neochotně vstane a jde otevřít.

Na druhé straně dveří stojí Harley a Patrick, spolu s Dawsonem a Paceym.

HARLEY: Můžeme dál?

Hetson jim pokyne, aby šli dál, ačkoli si Dawsona a Paceyho podezřívavě prohlíží.

HETSON: A vy jste?

HARLEY: To jsou kamarádi Joey. Pacey Witter... dělal garde na loňským jarním plesu. Ten druhý je Dawson Leery. Režisér toho filmu, ve kterým jsme hráli.

Hetson věnuje Dawsonovi chladný pohled.

HETSON: Jako v tom, ve kterým jsem ti hrát nepovolil?

Dawson vykulí oči jako jelen zastižený světly auta.

DAWSON: Ehm... no... víte...

Hetson si na něco vzpomene.

HETSON: Dawson? Daw-son! Ty jsi ten kluk z emailu?

DAWSON: Kluk z emailu?

Hetson zasténá.

HETSON: Bezva! Další nešťastný duše, co podlehly kouzlu Joey Potterový?

PACEY: Vlastně ti první.

Pacey ukáže na Dawsona a pak na sebe.

PACEY: První a druhý. No... třetí, pokud počítáte gaye, což já teda nepočítám!

HETSON: Pokud se mě nebudete pokoušet zmlátit, je mi to jedno.

PACEY: Á, věřte mi, mám v úmyslu zmlátit někoho úplně jinýho. Mladšího, napomádovaný vlasy...

DAWSON: Slyšel jste o Derekovi?

Hetson si povzdechne a přikývne.

HETSON: Tady má beruška žádná tajemství neudrží.

HARLEY: Tati!

Trochu rozmrzele na něj pohlédne.

HETSON: Chcete se tomu klukovi pomstít, to beru. Nikdo mě nikdy nemůžu nařknout, že jsem nějaký obzvláštní fanoušek slečny Potterový, ale ten podrazácký prevít je ztělesněná špína. Ale musím vás varovat. Nejste v jeho lize. Ten kluk je chytrý. Zatraceně chytrý.

Na Paceyho tváři se objeví nepatrný úšklebek. Má plán.

PACEY: To může být pravda. Ale my víme něco, co on ne.

HARLEY: A co jako?

Pacey se rozejde po pokoji a během hovoru dramaticky gestikuluje.

PACEY: Jakkoli chytrý a mazaný náš přítel Derek je, neví, co víme my. Že máme někoho stejně tak chytrého, stejně tak mazaného... a v téhle hře mnohem lepšího. Dawsona Leeryho.

Všechny oči se stočí k Dawsonovi, který vypadá zmateně.

DAWSON: Pacey? Nejsem tak dobrej...

PACEY: V druháku ses dokázal dostat do filmovýho kurzu, Dawsone, a pamatuju si, cos udělal, když jsme byli na výletě s Billym. Jsi tak dobrej!

Na Dawsonově tváři se pomalu objeví úsměv. Drobný, lstivý úsměv.

DAWSON: No, v tom případě... jdem mu přistřihnout pérka!

*****

Před půjčovnou s oblečením později toho dne.

Brzy z ní vyjdou Dawson a Pacey, oba mají na sobě obleky.

PACEY: Můžeš mi říct, že nevypadám tak hloupě, jak se cítím?

Dawson se zasměje.

DAWSON: Musíme vypadat nenápadně.

PACEY: No, mám pro tebe novinku, D! Neinfiltrujeme se do tajný služby... vtíráme se do školy. Bože, vypadáme jak bratři Bluesovi!

DAWSON: Nebuď hloupej, Pacey... bratři Bluesovi měli klobouky.

Pacey obrátí oči v sloup.

DAWSON: Máš ten balíček?

Pacey si poklepe po kapse u saka.

PACEY: Pro našeho mladého majstra jsem vybral něco obzvlášť delikátního. Pokud teda ten tvůj plán vyjde.

DAWSON: Vyjde. Z toho, co mi Harley řekla, je ten Derek sebejistej. Hodně sebejistej. Vsadím se, že ta přílišná sebejistota u něj vzbuzuje bezstarostnost.

Dawson sáhne do kapsy a vyndá sluneční brýle. Nasadí si je.

DAWSON: Můžem?

Pacey se usměje a pak vytáhne vlastní brýle.

PACEY: Víš, jakej je rozdíl mezi tebou a mnou, brácho...?

Dá si brýle na oči a zazubí se od ucha k uchu.

PACEY: Mně seknou!

*****

O něco později na Worthingtonu...

Hlavní přednáškový sál se naplňuje, lidé se scházejí na soutěž. Derek už tam je, svůj příspěvek má položený na stolku vedle sebe.

O pár kroků dál ho pozorují Dawson a Pacey. Dawson si sundá brýle a prohlédne si okolí.

DAWSON: Jsi si jistej, že to zvládneš?

Pacey vytáhne malou hnědou obálku, stejnou jako je ta, do které dal Derek báseň. Ukáže ji Dawsonovi.

PACEY: Jen odvrať jeho pozornost, Dawsone. Já se postarám o zbytek.

S tím si Dawson povolí kravatu a přistoupí k Derekovi.

DAWSON: Promiň? Ty jsi Derek?

Derek na něj pohlédne.

DEREK: Ehm... my se známe?

Dawson zavrtí hlavou.

DAWSON: Nemyslím, ale znám tvou pověst.

Dawson mu nabídne ruku a Derek s ní potřese.

DEREK: Díky...?

DAWSON: Eddie! Eddie Dolan!

Zatímco spolu mluví, Pacey se pomalu přibližuje ke stolku. Když tam dojde, rychle vymění Derekovu obálku za svou. Pak zmizí, ještě než si toho stačí kdokoli všimnout.

Mezitím Dawson a Derek pokračují v hovoru... povětšinou o soutěži. Dokud se bez varování neobjeví Chris.

CHRIS: Ty jsi tu taky? Začínám si myslet, že je teď Capeside zdejší předměstí.

Dawson vytřeští oči.

DAWSON: Chrisi?

DEREK: Á, takže tady Eddie taky pochází z Capeside, co? Vy dva se znáte?

CHRIS: Eddie?

Chris na Dawsona podezřívavě pohlédne. Dawsona zaplaví úzkost, bojí se, že teď jeho převlek praskne.

Avšak...

CHRIS: Jo, jsme starý kámoši. Jak je, Ede?

DAWSON: Ujde to.

Derek zvedne obálku ze stolku a zamává s ní na ně.

DEREK: No, vy dva si pokecejte o starých časech. Já jdu vyhrát tuhle soutěžičku.

Derek odejde a nechá Dawsona a Chrise samotné.

DAWSON: On je tvůj kámoš?

CHRIS: Jo. Tak trochu. Ačkoli by mu někdo moh srazit hřebínek. Proč si myslíš, že jsem neprozradil tvůj převlek, 'Ede'?

DAWSON: Prostě jsem předpokládal, že se v tobě na chvilku hnulo svědomí.

Chris se zasměje.

CHRIS: Jo, jasně! Vzpomeň si s kým mluvíš, Dawsone. Ještě se uvidíme. Ačkoli bych být tebou zmizel, než Derek zjistí, jak jsi ho napálil.

Chris odejde k Derekovi a nechá Dawsona, aby zvažoval jejich rozhovor. Pak Dawson odejde za Paceym.

*****

Joey a Audrey vejdou do sálu.

AUDREY: Co tady děláme? Sypeš si do ran sůl, Jo.

JOEY: Musím to udělat, jasný?

Audrey přikývne.

Pokračují v chůzi a nevšimnou si, že je od postranních dveří pozorují Pacey a Dawson.

PACEY: No, to je překvápko. Chceš jí říct o našem mistrovským plánu?

Dívají se, jak Joey dojde k Derekovi.

DAWSON: Nejdřív chci vidět, co se stane.

Derek se k Joey otočí a zazubí se.

DEREK: Čau, čau. Prosím tě, řekni mi, že tě už ta žárlivost přešla. Nikdo nemá rád zahořklý ztroskotance.

JOEY: Tady je jen jeden ztroskotanec a já na něj koukám.

Derek se zasměje.

JOEY: Jsi patetickej, víš o tom? Fakticky patetickej. Natolik, žes musel někomu ukrást jeho práci a vydávat ji za vlastní. To není chytrý... to je zoufalý. Jako bys přiznal, že to nezvládneš sám a potřebuješ, aby to za tebe udělal někdo jinej.

Derek se ušklídne.

DEREK: Hele, já mám nadání...

JOEY: Ne, Dereku, nemáš. Věř mi, znám nadaný lidi. Kluky s větším přirozeným nadáním a větší odvahou a větším srdce, než bys kdy ty věřil. A Dereku... s těma lidma by ses ty nikdy nemoh měřit...

Ušklídne se na něj.

JOEY: V žádným ohledu.

Od několika lidí postávajících kolem se ozve hromadné 'auuuuu'. Derek jí věnuje chladný pohled.

DEREK: Skončila jsi?

JOEY: Jo! Teď ano!

Otočí se a odejde.

U postranních dveří se Dawson a Pacey usmívají.

PACEY: Hej! Zásah!

Plácnou si rukama.

PACEY: Hele... otázka. Byla Potterová součástí plánu?

DAWSON: Ne-e.

PACEY: Fajn. Protože plán měním. Počkej tu chvilku.

Pacey odběhne.

*****

Audrey, která stojí u Joey, náhle přistane na hlavě papírová kulička.

AUDREY: Hej!

Otočí se a v rohu spatří Paceyho, který jí ukazuje, aby k němu přišla.

JOEY: Co je? Co se děje?

Joey se otočí, ale Audrey jí pohled na Paceyho zablokuje.

AUDREY: To nic. Pověz... zvládneš to chvilku sama?

Joey přikývne a otočí se, aby si promluvila s dalšími účastníky soutěže. Audrey rychle přijde k Paceymu.

AUDREY: Co tu děláš?

PACEY: Co je? Nerada mě vidíš?

Audrey se usměje.

AUDREY: To záleží. Přišel jsi sem za mnou?

PACEY: Nemůžu ti lhát, drahá. S Dawsonem jsme sem přišli dát za vyučenou rozmazlenýmu hochovi!

Audrey pozvedne obočí.

AUDREY: To zní tvrdě.

PACEY: No, je to špinavá práce, ale někdo ji dělat musí, ne?

Pacey jí podá obálku.

PACEY: Dohlídni na to, ať to Joey dostane, jo? Inkognito.

AUDREY: To je...?

Pacey přikývne a Audrey se lstivě usměje.

AUDREY: Počkat! Pokud je tahle skutečná, co má on?

PACEY: To za pár vteřin zjistíš...

*****

Derek se postaví před porotu a vyndá ze své obálky papír. Naposledy pohlédne na Joey, která ho stále probodává pohledem.

S dramatickými gesty začne číst...

DEREK: Skákal pes... přes oves. Přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co... CO TO SAKRA JE?

Když Derekovi dojde, co to čte, vytřeští oči. Sál náhle vybuchne smíchy. Joey pokouší zadržet řehot, zatímco blízko dveří se Pacey a Dawson popadají smíchy za břicha.

DAWSON: Nemůžu uvěřit, že na to fakt skočil.

PACEY: (směje se) Jak jsi říkal... až moc sebejistej. Jedna věc, co jsem se naučil od Riche, je, že člověk si má VŽDYCKY přečíst čistopis.

Porota to ovšem narozdíl od ostatním přítomných neshledá vtipným. Někdo Dereka vykáže z pódia, ale ještě předtím si Derek všimne Dawsona a Paceyho u dveří.

Probodne je pohledem. Dawson mu posměšně zamává a oba s Paceym zmizí.

Stále smějící se Joey je náhle překvapena Audrey, která jí podá obálku.

JOEY: Co je to?

Audrey se zazubí.

AUDREY: Otevři to!

Joey tak učiní. K jejímu překvapení to je její báseň.

Joey vykulí oči.

JOEY: Kde jsi k tomu přišla?

Audrey pohlédne ke dveřím, ale kluci už jsou pryč.

AUDREY: Od přítele.

Joey s úsměvem předstoupí před porotu. Když míjí stále naštvaného Dereka, vyplázne na něj jazyk. Pak se připraví k přednesu své básně.

*****

A venku...

Dawson a Pacey, stále se smějící, se procházejí pod věží.

DAWSON: Výraz ve tváři toho kluka byl prostě dokonalej.

PACEY: Kámo... to bylo dobrý. To bylo fakt, fakt dobrý. Jsme skvělej tým, co?

Dawson se usměje.

DAWSON: To jsme. Musím říct, že jsem se takhle dobře necítil od... no, od střední.

PACEY: Tak? Co se stane teď?

DAWSON: Teď? Teď počkáme.

*****

Zpět v sále. Derek po rozhovoru s Chrisem naštvaně odchází.

CHRIS: Jo, jdi někam!

Chris se vydá k sobě na kolej, ale náhle se zarazí. Spatří Joey a Audrey.

AUDREY: Půjdu sehnat něco k jídlu. Jdeš taky?

JOEY: Ne-e. Vrátím se do pokoje. Potřebuju se vyspat. Zatím.

Obejmou se a vydají se opačnými směry.

Když Audrey odchází, Chrisovy oči jí bedlivě sledují. Je jí úplně omráčen. Natolik, že si neuvědomí, že jde přímo naproti železnému sloupku, který odděluje dvojité dveře.

Narazí přímo do něj a skácí se na zem. Přiběhne k němu nějaký kluk.

KLUK: Hej, kámo? Jsi v pořádku?

Chris se zvedne ze země a dále hledí za odcházející Audrey.

KLUK: Hej, kámo?

CHRIS: Kdo je ta holka?

Kluk na něj pohlédne, jako by se zbláznil.

KLUK: To je Audrey Liddellová. Spolubydlící Potterový.

Chris vzdychne.

CHRIS: Páni! Ona je, ehm... páni!

*****

Venku jde Joey po areálu Worthingtonu a vychutnává si okolí. Má k němu téměř vřelý vztah, poprvé od té doby, co sem přišla.

I wanted to be like you
I wanted everything

Jenže tentokrát je to jiné. Ví, co musí udělat.

So I tried to be like you
And I got swept away

HLAS (Joey): Tak dlouho jsem se posuzovala podle toho, s kým jsem, nebo co dělám. Jako by 'Joey' ani neexistovala, jenom v něčí hlavě. Přizpůsobuju se tomu, jak mě vnímá někdo jiný, a to nesnáším. Ať už to byl Eddie, nebo Wilder... nebo dokonce můj nejlepší kamarád, vždycky to byl někdo jinej, kdo rozhodoval, kdo jsem. Když jsem odjela do Paříže, myslela jsem, že budu konečně schopná objevit sama sebe. Ale byl to útěk. Teď s utíkáním končím. Odteďka už si nenechám diktovat život od jiných. Pokud něčeho tenhle rok dosáhnu, bude to nalezení toho, kdo jsem a co jsem. A udělám to sama.

I didn't know that it was so cold
And you needed someone
To show you the way
So I took your hand and we figured out
That when the tide comes
I'd take you away

Usměje se, cítí se lépe. Ještě neví, kdo skutečně je, ale zjistí to.

If you want to
I can save you
I can take you away from here
So lonely inside
So busy out there
And all you wanted
Was somebody who cares

*****

Konečně Joey dorazí ke svému pokoji. Spatří tam stát Hetsona a Harley, kteří na ní čekají.

HETSON: Pěkné představení, že?

I'm sinking slowly
So hurry hold me

Joey se usměje.

JOEY: Jo. Díky. Za pomoc.

Hetson se zasměje.

HETSON: To je zábavné. To je opravdu zábavné. Co tě vede k tomu, že bych ze všech lidí riskoval krk zrovna pro tebe?

Your hand is all I have
to keep me hanging on

Joey se napůl usměje.

JOEY: Ale jděte! Když jste ty básničky nevyměnil vy, tak kdo?

Harley se zařehoní a s Hetsonem pohlédnou k oknu. Joey jejich pohled následuje a spatří tam stát Dawsona a Paceyho s úsměvy na tvářích.

Please can you tell me
So I can finally see
Where you go when you're gone

DAWSON & PACEY: Čau!

Joey se zarazí, ve tváři se jí zračí směs šoku a překvapení. Nakonec je pomalu vystřídá úsměv.

Vykřikne a rozběhne se k nim. Oba je naráz obejme a všichni tři si spočinou ve společném objetí.

If you want to
I can save you
I can take you away from here

DAWSON: Jsi ráda, že jsme tu?

JOEY: Ani nevíš jak!

So lonely inside
So busy out there
And all you wanted
Was somebody who cares

Pustí je.

JOEY: Proč na sobě máte tyhle směšný obleky?

Dawson obrátí oči v sloup.

PACEY: Vidíš? Co jsem ti říkal? Směšný.

Joey se zasměje.

All you wanted was somebody who cares

JOEY: Nevím, jak jste to nevlíkli...

PACEY: (dramaticky) No, není to jenom moje zásluha...

DAWSON: ... ale stejně to budeš tvrdit!

JOEY: ...ale díky. Díky moc.

Dawson se usměje.

DAWSON: Ty bys pro nás udělala totéž, ne?

If you need me
you know I'll be there
Oh, yeah

Za nimi zasténá Hetson.

HETSON: Myslím, že budu zvracet.

Všichni tři se k němu otočí.

DAWSON & JOEY & PACEY: VLEZTE MI NA ZÁDA!

Hetson si povzdechne.

HETSON: Joey, řekl bych, že tvým přátelům haraší ve věži ještě víc než tobě. Ale... oba vypadají lépe než Eddie.

PACEY: No to bych prosil.

Joey obrátí oči v sloup. Pak sundá Dawsonovi z tváře brýle a sama si je nasadí.

If you want to
I can save you
I can take you
away from here

HLAS (Dawson): Myslím, že to teď chápu. Nakonec nezáleží na tom, kdo s kým skončí. Záleží na tom, abyste zůstali sami sebou. Zasloužili byste si jinak vůbec někoho?

Kamera popořadě ukáže všechny tři tváře.

So lonely inside
So busy out there

HLAS (Dawson): Jmenuji si Dawson Leery a jsem filmař. Odmítám realitu. Věřím, že odpovědi na všechny otázky života se dají nalézt ve filmech. Miluji svou nejlepší kamarádku a mám sklon přehánět to s analyzování a vidím svět jen černobíle. Takový jsem a nebudu na to zapomínat. Už nikdy.

DAWSON: Tak... jaký jsi měla léto?

Joey se napůl usměje.

And all you wanted
Was somebody who cares

JOEY: Poučný.

Všichni tři se znovu rozesmějí a kamera vyjede oknem ven.

Please can you tell me
So I can finally see
Where you go when you're gone

Zatmívačka a závěrečné titulky.