Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 624 - ...musí jednou skončit

vystřižené scény

Kevin Williamson & Maggie Friedman, překlad: Petr Říhánek


vystřižené scény z první poloviny finále

Tato scéna se měla odehrávat po scéně se všemi vrcholy trojúhelníku v Paceyho autě, ale nebyla nikdy natočena, byla narozdíl od ostatních uvedených vyškrtnuta už přímo ze scénáře.

PACEYHO AUTO - VEČER

Pacey je v autě sám s Joey, která stále sedí na zadním sedadle.

PACEY: Co děláš tam vzadu?

JOEY: Co tím myslíš?

PACEY: Nejsem váš šofér, princezno. Hněte svým zadkem sem.

JOEY: Auto je v pohybu!

PACEY: No a? Co se stalo s tou bezstarostnou, bláznivou holkou beze strachu, co jsem znával? Á jo, nikdy neexistovala.

JOEY: Dobře, dobře.

Neohrabaně a se spoustou hluku přeleze na přední sedadlo.

JOEY: Spokojen?

PACEY: Ano. Teď si zapni pás.

JOEY: Ano, pane.

Joey si zapne bezpečnostní pás. Pacey řídí.

PACEY: Takže...

JOEY: Takže...

PACEY: Vidím, že napětí stále nezmizelo. Mezi náma třema. Viděla jsi Dawsonův výraz, když jsem ho vyhodil jako prvního?

JOEY: Jsou to jen zbytky.

PACEY: Asi to mezi náma pořád bude, bez ohledu na to, kolik uplyne času.

JOEY: Říká se tomu zátěž minulosti a tý my máme naloženo přímo parádně.

Joey se k němu otočí.

PACEY: Den by teď mohl skončit.

JOEY: Všechno se najednou zdá tak nepodstatný.

PACEY: Jako?

JOEY: Jako ten polibek předtím. Teď se zdá pěkně hloupej, hm?

PACEY: Mezi jiným.

Joey jeho poznámku ignoruje.

JOEY: Ale řekla bych, že to tvý holce došlo.

PACEY: Není to má holka a... můžem jen doufat.

JOEY: Jo.

Ticho. Pacey zastaví auto před Potterovic penziónem.

PACEY: (trochu nervózně) Můžu se tě na něco zeptat? Myslíš někdy na... na to, jaký by to bylo -- kdybychom my dva, nebe odpusť, skončili spolu?

JOEY: (přiznává) Čas od času.

PACEY: A?

JOEY: Já nevím, Pacey. Když to bylo fajn, bylo to fajn, ale když to bylo zlý...

PACEY: To je to. Nevzpomínám si, že by to bylo zlý, Jo. I když to bylo zlý.

Chvilka.

JOEY: Tak co by se stalo? Kdybychom se dali dohromady? Kde bychom byli? Jaké by to bylo?

Joey se na něj zahledí. Pacey se zhluboka nadechne a pak jí políbí. Chvilka. Když se odtáhne--

PACEY: Něco takovýho. Každý den.

Intenzivní chvilku na sebe hledí. A pak se Pacey otočí zpět k volantu.

PACEY: Dobrou noc, Joey.

JOEY: (omámeně) Dobrou...

A vystoupí z auta. Pacey odjede -- v nervózní tváři se mu objeví nepatrný úsměv.



Vystřižená scéna Dawsona a Lily...

Dawson a Lily sedí na gauči a mezi sebou mají mísu s popkornem a dívají se na televizi.

DAWSON: Tak co si myslíš? Harold a Maude -- jeden z mých oblíbených.

LILY: Nelíbil se mi!

DAWSON: (překvapeně) Cože? Proč?

LILY: Maude umře! Neřekl jsi mi, že Maude umře!

Dawson ji soucitně pohladí po vlasech.

DAWSON: Já vím. Ona... no, byla velmi stará.

LILY: To je mi jedno. Harold jí měl rád a ona umřela. A on byl šťastný!

Dawson ji znovu pohladí po vlasech.

DAWSON: On nebyl šťastný, protože umřela, Lily. Byl šťastný, protože jí poznal. Uvědomil si, že není na světě sám -- měl spřízněnou duši.

LILY: Co je spřízněná duše?

DAWSON: To je... no, něco jako nejlepší kamarád, ale víc. Je to člověk, který tě zná ze všech lidí na světě nejlépe. Je to někdo, kdo z tebe dělá lepšího člověka. Vlastně z tebe nedělá lepšího člověka, to děláš sama, protože tě inspiruje.

Lily na něj upřeně hledí a jí popkorn, zatímco Dawson povídá.

DAWSON: Spřízněná duše je někdo, koho si s sebou neseš navěky. Je to člověk, který tě poznal a přijal tě a věřil v tebe dřív než všichni ostatní – nebo narozdíl od všech ostatních. A bez ohledu na to, co se děje, ho budeš mít vždycky ráda. Nic to nemůže změnit. Rozumíš mi?

LILY: (věcně) Mohla bych si vzít tvůj starý pokoj? Máma říkala, že se tě musím zeptat.

DAWSON: (pobaveně) Myslím, že to půjde.



Tato scéna navazuje na druhý rozhovor Paceyho a Jen v nemocničním pokoji. Po té, co se ho Jen zeptá, jestli Joey Dawsonovi krade, nebo si jí od něj jen půjčuje, řekne mu, že na něj venku určitě čeká nějaká fajn holka.

PACEY: Jo? A jak se jmenuje? Máš číslo? Kde je?

V té chvíli se ozve zaklepání na dveře. Jack nakoukne dovnitř. Usmívá se.

JACK: Mám pro tebe překvapení, labutí písničko.

A v té chvíli vejde dveřmi... ANDIE MCPHEEOVÁ. Vypadá božsky. Překrásně. Sexy. Dospěle. Pacey zamrká. Jen ožije. Její nálada se okamžitě změní.

JEN: Panebože...

PACEY: Andie?

Andie se přižene k Jen. Všichni se políbí a obejmou. Pacey se může ztěží pohnout.



Vzápětí po předchozí scéně...

NEMOCNICE - ČEKÁRNA - VEČER

Andie a Pacey sedí u stolu a pijí kávu.

PACEY: Je jí čím dál tím hůř. Mluvím s ní a ona občas odpadne. Na pár minut, někdy hodin.

ANDIE: Arytmie způsobuje nedostatečný krevní oběh. Systém jí vypovídá službu.

PACEY: Takže teď už jde jen o čekání.

ANDIE: Mluvila jsem s jejím doktorem. Nezabraly u ní žádné beta-blokátory ani ACE inhibitory.

PACEY: Ničemu z toho nerozumím, ale nezní to dobře.

ANDIE: Není to dobrý. Už jsem to viděla.

PACEY: Zdá se, že svět má další geniální doktorku k ruce. Jak se ti vede?

ANDIE: Život residentky. Dlouhý služby. Žádný spánek. Jsem pořád v jednom kole.

PACEY: Vypadáš dobře.

Andie se usměje.

ANDIE: Protože to zbožnuju. Každou část. A ty taky vypadáš dobře.

PACEY: Celkem se mi daří.

ANDIE: To ráda slyším. Pořád na tebe myslím, Pacey Wittere, a přemýšlím, co děláš a jestli jsi štastný.

PACEY: Mohla jsi zavolat a zeptat se.

ANDIE: Volám. Jackovi. On je můj informátor.

PACEY: Jsi teď v Bostonu. Dost blízko, abys nevolala. Byla jsi první, Andie.

ANDIE: Legrační, tak si to nepamatuju.

Pacey se usměje.

PACEY: Byla jsi první, McPheeová. Ta, která mě poháněla, neustále vyzívala. Dokonce i teď. Mám nejistý pocit, že jsem nezvolil správný přístup.

ANDIE: (směje se) Nikdy nešlo o správný přístup, Pacey. Jde o to poznat, kdy je špatný, a něco s tím udělat.

PACEY: Vídíš, to je ono. Jak to děláš? Přesně, co potřebuju slyšet. (Podívá se na ní s vážnou tváří.) Fakt přesně to, co potřebuju slyšet. To jsi dělala vždycky. Nevím, jestli jsem ti za to někdy poděkoval. Takže děkuju.

Andie se usměje.

ANDIE: Vždycky to bylo oboustranný, Pacey. Ale nemáš zač.

Chvilka.

PACEY: Jak dlouho zůstaneš?

ANDIE: Jak dlouho bude třeba.

Chvilka plná společné minulosti. Je jim spolu dobře, není přítomna žádná neohrabanost.





Dále byla Andie ještě přítomna v sestřihu scén, kdy všichni už jen čekají, kdy Jen zemře.



Scénář končí následovně (plánovaný sestřih scén se už do epizody nevešel):

Závěrečný sestřih.

Sladké a nežné chvilky z uplynulých šesti let.

Dawson, Joey, Pacey, Jen, Jack a jiné záběry, jež připomínají divákům ušlou cestu. Smích, slzy... láska, jež jako věčně proměnlivý proud protékala životy v "Dawsonově světě".

Zatmívačka.

KONEC