Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 623 - Všechno dobré...

Kevin Williamson & Maggie Friedman, překlad: Petr Říhánek


[Pokoj, který vypadá jako Dawsonův. Je to scéna z Dawsonova seriálu Zátoka.]

COLBY: City a emoce se nevysvětlitelně odhalujou v podprahovým a ne vždy vědomým chování.

SAM: Verbální dekonstrukce teenagerovský úzkosti už vyšla z módy, Colby. Mezi mnou a Peteym se nic neděje. Je to jenom kamarád. Tvůj nejlepší kamarád, můžu dodat. Nechovám k němu žádnou podvědomou náklonnost.

COLBY: Jenom kamarád, jo?

SAM: Ano. To je celý. Tečka. Konec věty, diplomky a postmoderního slovního výpadu. Můžem teď jít spát?

COLBY: Takže Petey je pro tebe stejnej kamarád jako jsme mi dva jen kamarádi?

SAM: Jo... jasně.

COLBY: Toho jsem se bál.

[Společně si lehnou a je tam cítit napětí. Kamera odjede od televize a my vidíme, že Joey sledovala seriál z gauče a má slzu v oku. Přijde k ní nějaký muž.]

CHRISTOPHER: Díkybohu, že to skončilo.

JOEY: Opatrně, knihomole.

CHRISTOPHER: Mrkej na to. To bude zábava.

[Vezme dálkové ovládání a televizi vypne.]

JOEY: Hej!

CHRISTOPHER: Á... zpět k inteligentnímu životu, jak ho známe. Víš co je ten seriál zač? Je jak špatný jídlo v letadle. Teenagerovská hyperbola, je těžkej na žaludek. A scénáristi určitě musej hodiny trávit se slovníkem v ruce a vyhledávat čtyřslabičný způsoby zneužití anglickýho jazyka.

JOEY: Dívám se na něj jenom proto, abych tě mučila.

CHRISTOPHER: Jo? No, funguje to. Kdo mluví jako ten Colby? Je jako nějakej mutant profesora angličtiny, psychoterapeutickej cvok.

JOEY: Nemůžem být všichni brilantní literární snobové jako ty. Měl by sis přečíst něco z těch kravin, co musím zredigovat.

CHRISTOPHER: Rediguješ mý věci.

JOEY: [šeptá] Ty vyjímaje.

[Začnou se na gauči líbat a mazlit, ale Joey to zarazí.]

JOEY: Fajn, fajn, fajn, fajn. Promiň. Promiň. Musím to dokončit a ještě mě pak čekají dvě. Jdi napsat knížku nebo něco.

CHRISTOPHER: Nemůžu. Ten seriál mi zničil nezbytný mozkový buňky.

JOEY: [povzdechne si] Ale jdi. O co jde? Tak se mi líbí teenagerovskej seriál. No a?

CHRISTOPHER: Upřímně, to, jak jsi jím posedlá, mě děsí. Každou středu v osm večer vstupuješ do nadpřirozenýho portálu teenagerovský úzkosti.

JOEY: Mám s ním citový spojení, kterýmu bys nerozuměl.

CHRISTOPHER: Dají si Sam a Colby někdy dohromady? Vybere si Sam Peteyho? Vybere si Sam Colbyho? Uvidíte příští týden, zatímco pro peníze mlátíme prázdnou slámu až na troud!

JOEY: Víš, řekla bych, že podvědomě se ti ten seriál líbí stejně jako mně.

CHRISTOPHER: Mluvíš přesně jako ta nerozhodná, vyhýbavá postava Sam.

JOEY: Jak se opovažuješ?

[Začnou se znovu líbat a Joey to opět zarazí.]

JOEY: Fakt si myslíš, že mluvím jako ona?



[Úvodní titulky.]



[Produkční kanceláře Zátoky. Dawson a jeho asistentka jdou chodbou. Asistentka mu čte poznámky z notesu.]

DAWSON: Budeme muset prostříhat Colbyho panickej proslov v třetí čtvrtině. Jeho mumlání se vymklo z kontroly.

ASISTENTKA: A nezapomeň na poznámky od WB. Nepovažují "masturbaci" za přijatelný dialog.

DAWSON: Je to lékařský termín.

ASISTENTKA: Navrhli "dělat si to".

DAWSON: Dělat si to?

ASISTENTKA: Nemá tušení, že se z jeho postavy stane gay. Bude vyvádět.

DAWSON: Po obědě. Musím se stavit za scénáristama.

[Dawson vejde do zasedačky, kde se radí scénáristé.]

MUŽ: Jsou to spřízněný duše. Musejí skončit spolu.

MUŽ 2: Ale ne v první sérii. Nebylo by o čem psát.

DAWSON: Co probíráme?

MUŽ: Věčný dilema, Dawsone. Dá se na konci série Sam dohromady s rebelem Peteym nebo se spřízněnou duší Colbym?

ŽENA: Když si vybere Peteyho, naruší to konvence a překvapí diváky.

MUŽ: Překvapí, neuspokojí. Colby je její spřízněná duše. Je to osud.

MUŽ 2: Tenhle seriál je o pohrávání si s konvencema, ne? Porušme tu představu osudovosti. Dawsone, co si myslíš?

DAWSON: Myslím, že něco berete.

[Dawson si vezme své věci, odejde a nechá je tam se dál hašteřit. Připojí se k němu jeho asistentka, která končí telefonát.]

ASISTENTKA: Hele, musím jít. Už jde. Vyzvedla jsem ti oblek na svatbu. Máš ho na dveřích. A nezapomeň, že auto tě čeká zítra na letišti v poledne.

DAWSON: Jasně.

ASISTENTKA: A Rebecca volala, aby potvrdila večeři.

DAWSON: Odlož jí. Zase. A nedívej se na mě tak.

ASISTENTKA: Jak?

DAWSON: Aby bylo jasno, jsem milej kluk. Jenom... mám moc práce.

ASISTENTKA: [povzdechne si]



[Silnice na okraji Capeside. Jack po ní jede a poslouchá rádio, když vtom za sebou zaslechne sirénu. Zastaví a policejní auto zastaví za ním. Vystoupí z něj Doug a přijde k Jackovu autu.]

DOUG: Zdá se, že tu má někdo po ránu naspěch.

JACK: Šerife Dougu, zdravím. Koukněte, omlouvám se. Jedu pozdě a pokouším se dostat na vyučování.

DOUG: No, nemám na výběr a musím vás předvolat za překročení povolené rychlosti.

JACK: Koukněte, už takhle mi hrozí odejmutí řidičáku. Myslíte, že je něco, co bych mohl udělat... abyste odvrátil zrak?

DOUG: Musím vám připomínat, pane McPhee, že pokus o podplacení veřejného činitele je vážný přestupek?

JACK: Víte, jen jsem doufal, že bych se třeba, ehm... mohl odvolat na váš velký smysl pro soucit?

[Doug se nakloní a políbí ho.]

DOUG: Dobrá. Jen pro tentokrát tě z toho nechám vyjít s varováním.

JACK: Díky, zlato.

DOUG: Ne, ne, nikdy, nikdy mi neříkej zlato.

JACK: Chlape, tohle je opuštěná silnice. Klídek.

DOUG: Chlape mi taky neříkej.

JACK: Fajn, dneska večer? Večeře?

DOUG: Jo. Uvařím. U mě.

JACK: Bezva. Přinesu želízka. Vtip.

DOUG: [odkašle si]

JACK: Zatím.

DOUG: Jo, zatím. Jacku... pomalu.

JACK: Jasan.

DOUG: Fajn.



[Před novou Ledárnou. Pacey přijde pomoct jedné ze servírek.]

CORY: Zvládnu to, pane Wittere. Vy jste šéf, vzpomínáte?

PACEY: Jen chci podat pomocnou ruku. Dneska jsme měli šílenej nával.

CORY: To je fajn.

PACEY: Jo, šest měsíců a držíme se nahoře. Žádné stížnosti, že?

[Pacey se otočí a spatří u baru nějakou ženu, která se rovněž otočí a spatří ho.]

ŽENA: Á, Pacey, tady jsi. Mám tu nové návrhy menu se všemi tvými připomínkami.

PACEY: Výborně. Chtěl jsem se na ně podívat. Hele, Cory, kdyby mě někdo hledal, budu u sebe v kanceláři, ano?

CORY: Jo.

PACEY: Můžem?



[Střih do Paceyho kanceláře. Když za nimi Pacey zavře dveře, začnou se líbat.]

PACEY: Budem si muset najít novou záminku. Tohle je potřetí, co musím omrknout návrh menu.

ŽENA: Jsem si jistá, že nás nikdo nepodezřívá.

PACEY: V těhlech dnech nejsem v Capeside zrovna ten nejmíň na očích. Jsem si jistej, že nás někdo podezřívat začne.

ŽENA: Hlavně, že to nebude můj manžel.



[Jackova hodina angličtiny na Capesideské střední. Jeden ze žáků čte před celou třídou báseň a ošívá se u toho, zatímco Jack sedí v zadní lavici.]

HAMPTON: "My dva muži spolu tulící... nikdy druhého neopouštějící... nahoru a dolů cesty vedoucí, na sever a na jih výlety podnikající..."

JACK: Pane Hamptone... máte nějaký problém?

HAMPTON: Musím to dočíst?

JACK: No, ta báseň ještě neskončila.

HAMPTON: Bez urážky, pane McPhee, ale tohle je báseň od chlapa o jiným chlapovi. Je to homosexuální báseň.

[Žáci se zasmějí.]

JACK: Nebyl jsem si vědom, že básně mají sexuální orientaci.

[Žáci se znovu zasmějí.]

JACK: Víte, kvůli téhle homosexuální básni a jiným podobným vyhodili Whitmana z práce. Byl vyvržencem po většinu svého života. Ale bylo mu to jedno. Miloval svou zemi. Miloval zdejší svobodu a oslavoval amerického ducha při každé příležitosti, která se mu naskytla. A o stopadesát let později se mu pořád smějeme.

[Zazvoní zvonek, Jack pohlédne ke dveřím a spatří tam čekat Jen.]

JACK: Váš úkol na tento víkend je najít způsob, jak prostřednictvím konvenční poezie sdělit to, co se sdělit bojíte. Chci, abyste psali o něčem, co vás děsí. V pondělí si ty básně nahlas společně přečteme, takže doufám, že projevíte jeden druhému stejnou úctu, jako jste dnes projevili panu Whitmanovi. Hezký víkend přeji.

[Všichni odejdou a Jen vejde dovnitř s kočárkem]

JACK: Hej, hej, hej.

JEN: Ahoj.

JACK: Á, tady je má kmotřenka. Ahoj, krásko.

[Jack se skloní a pohlédne do kočárku.]

JACK: Panebože. [zasměje se] Je božská. A ty taky.

[Obejmou se.]

JEN: Ahoj, srdíčko.

JACK: Bože, tak rád tě vidím.

JEN: Já tebe taky. Mmm...

JACK: Á, příliš dlouho.

JEN: Viděla jsem část tvýho přednesu. Zdá se, že Capeside má konečně dobrýho učitele.

JACK: Dobří učitelé jsou jenom traumatizovaní žáci, kteří se pokoušejí vymazat cokoli špatného, co na střední škole zakusili.

JEN: Myslíš, že když už jsi v tom, moh bys mi vymazat moje vzpomínky?

JACK: To by vyžadovalo celej život v klášteře.

JEN: Tak co máš v plánu na dneska večer, hm?

JACK: No, musím na večeři s šerifem, ale jestli si chceš pozdějc skočit na skleničku?

JEN: Jo, jasně. Bože, šest měsíců a už je z vás starej manželskej pár, hm?

JACK: Ano, ale s tím, že pokaždý, když přecházíme přes ulici, předstíráme, že se neznáme.

JEN: Pořád?

JACK: Jo, co můžu říct? Je to paranoidní, bojácnej cvok... ale je to můj paranoidní, bojácnej cvok. Bydlíš v Potterovic penziónu?

JEN: Mm-hmm. Budu tam a budu čekat, až zavoláš.

JACK: Fajn, pojďme, než kvůli tobě přijdu pozdě na další hodinu.

JEN: Dobře, promiň.

JACK: Rád tě vidím.



[Dawsonův dům. Dawson tam přijde s taškami, rozhlédne se a zavzpomíná si. Přiběhne Gale a pevně ho obejme.]

GALE: Á! Tady jsi! Jó! Ha ha ha! Koukni na sebe. Pořád kouzelnější a kouzelnější.

DAWSON: Mami, vypadám příšerně. Během posledních devíti měsíců jsem zestárnul o deset let.

GALE: No, sluší ti to. Tak jakej jsi měl let?

DAWSON: Ušel. Do zítra musím napsat pět scén, finále se začíná natáčet za týden a já pořád nemám konec. Ale jinak...

GALE: Jsem ráda, že tě tu mám.

DAWSON: Zmeškat svatbu svý mámy? Ani za milion. Ani za milion.

[Po schodech seběhne Lily a rovněž Dawsona obejme.]

LILY: Dawsone!

DAWSON: Lily. Hej, hej, hej, vyrostla jsi!

LILY: Dawsone, zrovna jsem dostala DVDéčko s Annie Hallovou. Chceš se kouknout se mnou?

DAWSON: Jasně. Jdi ho připravit.

[Lily odběhne.]

DAWSON: Annie Hallová?



[Nahoře v Dawsonově pokoji. Dawson se rozhlédne a spatří režisérskou židličku se svým jménem a na zdi plakát svého seriálu.]

DAWSON: Hmm.

[Odloží tašky, znovu se rozhlédne a zvedne zarámovanou fotografii sebe a Joey.]



[Ledárna. Pacey přijde k jednomu ze stolů a zabere se do hovoru s hosty.]

PACEY: Gregu. Čau, omlouvám se, že vás ruším při jídle, ale díky, že ses vrátil. Rád tě vidím.

[Pacey vzhlédne a spatří, že tam přichází Joey. Ona ho však nevidí a zastaví jednoho z číšníků.]

JOEY: Promiňte. Hledám Paceyho Wittera.

[Pacey k Joey přiběhne, popadne jí a zvedne v objetí do vzduchu.]

PACEY: Joey Potterová! Bože na nebesích! Ahoj!

JOEY: Á!

PACEY: Dobrý bože, ženská, jsi těžká!

JOEY: Dej si bacha, Wittere.

PACEY: Jenom vtipkuju. Říkali mi, že nebudeš moc přijet.

JOEY: Ehm... dlouhej příběh.

PACEY: Lidi! Tohle je Josephina Potterová, oficiální talentovanej a kvalitní kousek z Capeside, tak co kdybyste jí pěkně hezky přivítali doma, hm?

[Jásot.]

JOEY: Pacey, tohle je všechno tvoje?

PACEY: Moje, banky, pár členů rodiny. Dáš si něco k jídlu?

JOEY: Umírám hlady.

PACEY: Koukni na sebe. Musím tě ještě jednou obejmout. Bože, tak rád tě vidím!

JOEY: Taky tě ráda vidím.

PACEY: Bylo to až moc dlouho, Jo.

[Obejmou se, a když se odtáhnou, spatříme, že se tam zrovna objevil Dawson a viděl je.]

JOEY: Ahoj.

[A zase je pro jednou ve vzduchu cítit trojúhelníkové napětí.]



[Ledárna. Později toho večera. Parta se tam sešla, aby si zavzpomínali.]

[Objeví se Jack a Jen.]

JACK: Čau, čau, čau, čau!

PACEY: Čau! Nazdar, holka!

[Jen a Pacey se obejmou]

PACEY: Ty mamino!

JACK: Pojď sem!

DAWSON: Jak je?!

PACEY: Bože, tak rád tě vidím, chlape!

JEN: Jak je?!

JACK: Dobře. Mám se bezva.

JOEY: Paráda!

PACEY: Fajn, na počest této významné události otvírám bar pro všechny!

[Pacey rychle vejde do baru a Jen a Joey ho následují.]

JACK: Vzdej to! Jak je, kámo?

[Dawson a Jack se obejmou a jdou za ostatními.]



[Později u stolu.]

JOEY: Pamatuješ, jak jsem tě tenkrát malovala nahýho?

JEN: Ty ses vzrušil a-

JACK: Hele, hele!

JOEY: Trošku víc, než jsme se dohodli.

JACK: Ať si. Je to v pohodě. Nebylo to ve hvězdách. Kromě toho by mě nakonec Dawson zabil, že jsem mu vzal jeho jedinou spřízněnou duši, no ne?

[Všichni z trojúhelníku se tomu trochu nuceně zasmějí.]

JACK: Hele, co je vůbec s Audrey? Mluvil jste s ní v poslední době někdo?

JOEY: Audrey zpívá pro Johna Mayera. Je na turné po Evropě a má kluka, kterýmu říká anti-Pacey. Je totálně nudnej a... fakt milej nebo tak něco.

PACEY: "Fakt milej" jako opak ke skutečnýmu Paceymu? A to od mý bejvalý, od nikoho jinýho.

JOEY: Pacey... díky moc, že jsi znova otevřel Ledárnu. Netušila jsem, jak moc mi chyběla.

PACEY: Možná, že kdyby tvůj táta tu první neproměnil na troud, pořád by byla tvoje.

JOEY: Hezký, Pacey. Hezký.

DAWSON: Tohle bych nenapsal, ani kdybych se přetrh.

JOEY: Jak dlouho to bylo?

PACEY: Podle všeho ne dost dlouho.

JEN: Á, Dawsone... pamatuješ si, jak jsem tě připravila o věneček?

PACEY: Cože?!

JACK: Fajn. A s touto poznámkou bychom se možná měli vzdálit.

PACEY: Co tím myslíš? Nemůžete teď odejít. Právě jsme načali zajímavý téma.

JACK: Jo, obávám se, že si pustí pusu na špacír až příliš.

JEN: Svatá dobroto.

JACK: Tady, odvezu tě.

[Jack opilou Jen zvedne a přehodí si jí přes rameno.]

JEN: Promiňte. Ach ne!

JACK: Mizíme.

JEN: Hele, lidi, vzpomínáte, jak mě můj kluk odkop a nechal samotnou vychovávat dítě?

[Trapné ticho.]

JACK: Fajn, uvidíme se na svatbě.

JEN: Počkej, zadrž. Ještě jedna věc. Ach bože, vy lidi jste nejlepší přátelé, co jsem kdy v životě měla. Strašně vás miluju. To je všechno. Dobrou noc.

JACK: Zatím.

PACEY: Dobrou noc.

JOEY: Dobrou noc.

PACEY: A s tímto se kliďte z mé restaurace. Musím tu poklidit.

[Joey a Dawson vstanou.]

PACEY: Potřebujete odvoz?

JOEY: Projdu se.

DAWSON: Odvezu tě.

JOEY: To je dobrý. Je to jenom blok. Vystřízlivím.

DAWSON: Dobře.

JOEY: Dobrou noc, Dawsone.

[Obejmou se.]

JOEY: Pacey, díky.

[Obejmou se.]

PACEY: Bylo mi potěšením, jako vždy, drahá. V bezpečí dojdi.

JOEY: Dojdu. Čau, kluci.

[Joey odejde a Dawson pomáhá Paceymu sklidit ze stolu láhve od piva.]

PACEY: Bože, ta ženská je úžasná.

DAWSON: Jo.

PACEY: Člověče, ta holka, co ti jí hraje v seriálu, jí nešlape ani na paty.

DAWSON: Já vím. Ale Peteye jsem trefil. To bylo dokonalý obsazení.

PACEY: Jo, no, má jistej rošťácko šibalskej půvab, řekl bych.

DAWSON: Člověče... spousta se toho změnila. Ty ses změnil.

PACEY: Jo, no, takovej je život. Takže, jsi šťastnej? Jsi se vším, co se stalo, spokojenej?

DAWSON: Vhodná odpověď by byla halasné ano. Jinak bych mluvil jako ukňučenej Hollywoodskej rozmazlenec, no ne?

PACEY: Jo, ale právě teď mluvíš se mnou.

DAWSON: Abych byl k tobě upřímnej, moc jsem o tom nepřemýšlel. A ty?

PACEY: Ha ha. Ehm.. znáš mě. Byl bych k uzoufání, kdybych byl šťastnej. Nemusíš mi s tím pomáhat. Je to má práce, vzpomínáš? Rád tě vidím, Dawsone.

[Obejmou se].

DAWSON: Já tebe taky.

PACEY: Uvidíme se zítra na svatbě.

DAWSON: Fajn.

PACEY: Vítej doma.



[Potterovic penzión. Jack mění Amy plenku, když tam přijde Jen a vezme si nějaké prášky.]

JACK: Co já vím tak tohle nezapadá to kmotřičích povinností.

AMY: [pláče]

JACK: To je v pořádku, to je v pořádku.

JEN: Vedeš si dost dobře.

JACK: Je nahatá vždycky takhle smutná?

[Jack odhodí ubrousky a najde tubu s prášky.]

JACK: Co je to?

JEN: Ty jsou babičky. Mám je po ruce pro případ, že by na ně zapomněla.

JACK: Nevěděl jsem, že pořád bere prášky proti bolesti. Vypadá, že jí nic není.

JEN: Oči můžou klamat.

JACK: To je v pořádku, to je v pořádku. Tady.

[Podá Amy Jen.]

JEN: Mmm...

JACK: Přemýšlíš někdy, jestli bys to mohla přestát bez ní? Myslíš, že bys to zvládla sama?

JEN: Myslívala jsem si, že ne, ale ve skutečnosti už to tak necítím. Je to úžasný-- rodičovství. Neumím si naprogramovat video, ale umím se postarat o dítě.

JACK: Změnila ses nejvíc. Všechny jsi nás předběhla.

JEN: Pokud ano, není to kvůli mně. To Amy mě změnila. Já se jen vezu.

JACK: [povzdechne si] Co tady dělám? Kterej duševně zdravej gay by se v dnešní době vrátil na předměstí?

JEN: Jacku... neřekla bych, že jde o Capeside. Řekla bych, že jsi frustrovanej z Douga.

JACK: Já vím. Mám pocit, že se zase schovávám Jen. Ačkoli je to tentokrát úkryt někoho jinýho.

JEN: Musíš mu dát čas.

JACK: Proč bych měl? Přece to není má chyba, že můj kluk žije v době kamenný.

JEN: Já vím, ale strašně se bojí.

JACK: A čeho by se bál?

JEN: Toho, co je skutečný. Děsí nás to. Všechny. Říkáš, že jsem se změnila. A máš pravdu. Ale kopala jsem a křičela. A pokud si myslíš, že nějaká hodnota ti na tomhle světě spadne bez práce do klína, mýlíš se.

JACK: Tvé mudrcké superschopnosti se s mateřstvím umocnily. Řek bych, že ti brzy budu muset koupit pláštěnku.

JEN: Můžeš mi pomáhat. Můžeš být můj spolusuperhrdina.

JACK: Kdykoli.



[Dawsonův pokoj. Dawson sedí za stolem a zírá na obrazovku laptopu. Stále neví, co má napsat. Najednou zaslechne za oknem zvuky. Vstane a připraví si laptop, aby s ní praštil kohokoli, kdo k němu vleze oknem. Když vtom do pokoje vpadne Joey, která zakopne o okenní rám a spadne na podlahu.]

JOEY: Á! Au! Au.

DAWSON: K smrti jsi mě vyděsila.

JOEY: Není to tak snadný, jak to bejvávalo. Myslím, že jsem si asi něco zlomila.

DAWSON: Co tady děláš?

JOEY: Šla jsem do penziónu a rozhodla se, že půjdu dál. Nebyla jsem doma strašně dlouho a... věděl jsi, že nám tu postavili McDonalda? Byli jsme obsazení, Dawsone. Chybí nám jen krůček ke zničení.

DAWSON: Jsi v pořádku?

JOEY: Á, jo. V pohodě. Takže já šla a šla a pak... bylo příliš pozdě, abych zazvonila a viděla jsem, že máš rozsvíceno, tak jsem si pomyslela, proč ne? Spal jsi? Protože můžu zase jít.

DAWSON: Ne, ne. Jsem rád, že jsi tady. Dneska jsme neměli moc času o samotě. Chci toho tolik vědět o tobě a New Yorku a... všem.

JOEY: Au. To bolelo. [zasměje se]



[Před Ledárnou. Všichni odcházejí domů a Pacey zamyká.]

KLUK: Zatím, šéfe.

PACEY: Dobrou noc, lidi.

ŽENA: Dobrou noc.

[Pacey zamkne dveře, otočí se a spatří tam stát nějakého muže.]

PACEY: Omlouvám se, ale pro dneska už máme zavřeno.

MUŽ: Hádám, že víš, proč jsem tady.

PACEY: [povzdechne si] No, matně tuším... že bych třeba s spal s vaší ženou? Fajn, no, ulehčím vám to. Zasluhuju si to. Jen do mě.

[Pacey se otočí a spatří k sobě jít další dva mohutné chlápky.]

PACEY: Ha ha ha. Víte, trošku jsem dneska pil, takže byste mě nejspíš zmáknul sám.

MUŽ: Jo, ale co by to bylo za zábavu?

PACEY: [povzdechne si]

[Pacey praští prvního chlápka a pokusí se utéct, ale druzí dva ho chytnou a všichni tři ho začnou mlátit.]



[Dawsonův pokoj. Dawson a Joey sedí na posteli a povídají si o tom, jak strávili poslední roky.]

JOEY: S Christopherem jsem se seznámila, když jsem dělala korektury jeho knížky. To bylo předtím než mě povýšili na mladší redaktoru.

DAWSON: Aha.

JOEY: A strašně jsme si vjížděli do vlasů, takže jsme spolu přirozeně začali chodit a hádáme se až do teď.

DAWSON: Je to vážný?

JOEY: Ehm... no, jsme... jsme v tom bodě, kdy to buď vážný je, nebo není. Nevím, co se stane. A co ty? Vídáš se v LA s někým?

DAWSON: [povzdechne si] Jsem absolutně, stoprocentně, vášnivě oddán svému seriálu... a ničemu jinýmu.

JOEY: No... to je dneska. Pořád to tak nebude, Dawsone.

DAWSON: Já... já si nestěžuju. Ale... někdy mě napadne... co to dělám? Víš, chtěl jsem být Spielbergem.

JOEY: Sny nejsou dokonalý, Dawsone. Plní se, ale něco stojí.

DAWSON: Hezky řečeno.

JOEY: Řek to někdo slavnej.

DAWSON: Hmm. Jsem zkrátka strašně unavenej.

JOEY: Půjdu. Nechám tě se prospat.

DAWSON: Ne, ne. Myslel jsem celkově unavenej.

JOEY: No, stejně bych měla jít. Je pozdě. Zítra máme svatbu.

DAWSON: Dobře. Odvezu tě.

[Vstane a zazívá.]

DAWSON: Vlastně, ne, neodvezu. Pojď spát.

JOEY: Cože?

DAWSON: Znáš to. Tady spíš ty, tady já. Lehni si a pojď spát.

JOEY: Děláš si srandu? Dawsone, to nemůžu.

DAWSON: Hele, už jsi sem vlezla oknem. Sedělo by to, neřekla bys? Nikdo po tom druhém netouží, ani nemaskuje svý city. Jen se vyspíme.

JOEY: Tak dobře. Jsme dospělí.

[Lehnou si a pokouší si udělat pohodlí.]

JOEY: Dobrou noc, Dawsone.

DAWSON: Dobrou noc, Joey.

[Kamera vyjede nad ně a vidíme, že je tam přece jen napětí. Vypadá to úplně stejně jako konec úvodní scény seriálu.]



[Venkovní svatba. Dawson a Joey jako ženich a nevěsta stojí před knězem a říkají své svatební sliby.]

JOEY: Tolik jsme toho prožili, Dawsone. Časy dobré i zlé. Když jsem tě milovala, miloval jsi Jen. A když jsi miloval ty mě, potřebovala jsem být sama. Takže jsem tě opustila kvůli Jackovi a on pak zjistil, že je gay.

DAWSON: A pak jsem tě přesvědčil, abys dostala svýho tátu do vězení za obchodování s kokainem, a ty jsi mi řekla, že už se mnou nikdy nepromluvíš.

JOEY: Ale promluvila. Nabídla jsem se ti na té párty po tom, co jsi naboural tátův člun.

DAWSON: A já tě z nějakýho důvodu odmít. A tak ses zakoukala do Paceyho.

JOEY: A roky plynuly... až konečně jsme tady a říkáme svá ano. Tak by to mělo být... jedině tak mohou skončit osudem sužované spřízněné duše. Takže ano.

DAWSON: Také ano.

[Políbí se a všichni jim zatleskají. Zatímco se líbají, kamera se vzdálí a vidíme, že už to najednou nejsou Dawson a Joey, ale Colby a Sam.]

DAWSON: A střih!

[Dawson se posadí na posteli. Zdálo se mu to. Podívá se na polštář vedle sebe a je na něm vzkaz od Joey. "Zatím, Joey."]



[U vody. Doug a Jack spolu běhají. Přejdou v chůzi, aby se, něž půjdou k Dougovu, vydýchali.]

DOUG: Na příští týden jsem nám zamluvil pokoj ve Stonybrook. Víš, myslel jsem, že bychom se prošli po horách, vyjeli si na kolech a různý další aktivity. Netvař se tak nadšeně.

JACK: Já-- fakt si myslíš, že to, co teď potřebujem, je další víkend mimo Capeside?

DOUG: Promiň, že jsem udělal tu chybu a něco hezkýho pro nás naplánoval.

JACK: Ne, oceňuju to. Vážně. Jenom by se mi trošku víc líbilo, kdybysme byli tady.

DOUG: Hele, když jsme se začali vídat, věděl jsi, že nejsem připravenej, aby o tom vědělo celý Capeside.

JACK: Dougu, to bylo před šesti měsícema. Víš, žijeme v moderním světě. Fakt si myslíš, že se lidi staraj, s kým spíš?

DOUG: Jo. Jo, myslím.

JACK: Proč se vůbec staráš, co si myslí ostatní? Tvá rodina to ví. Nemají s tím žádný problém. Pacey by nemoh být šťastnější.

DOUG: Protože se smál nakonec.

JACK: Ne, protože Pacey tě má rád a já taky. Dougu, je fakt úděsný, že tímhle musíme procházet. Kolik víkendů mimo město budeme muset mít, než spolu budeme jako normální pár? Je to, jako bychom měli nějakou aférku, ale nikdo z nás ani není ženatej.

DOUG: Ne všichni jsme byli teplý v patnácti, Jacku. Pro některý z nás to není tak snadný.

JACK: Já-- já nemůžu uvěřit vlastním uším.

DOUG: Já-- omlouvám se. Nechtěl jsem-

JACK: Ne, nechtěl. Víš, jakej je rozdíl mezi mnou a tebou, Dougu? Ty jsi byl teplej v patnácti. Jenom ses za to nepřestal nenávidět.



[Hostina po svatbě Gale. Gale a její nový manžel krájí svatební dort. Po té, co Gale ukrojí první kousek, Dawson k ní přijde a obejme jí.]

DAWSON: Mám za tebe velkou radost. A táta by měl taky.

GALE: Díky, zlato.



[Později. Pacey spatří tu vdanou ženu, s kterou má aférku. Když ho ta spatří, naznačí ústy: "Ty a já, za chvilku." Pacey pokračuje v chůzi a spatří Jen, která si znovu bere prášek.]

PACEY: Hej...

JEN: Och!

PACEY: Co to bereš?

JEN: Á, dostals mě. Jsem na práškách. Jsem úzkostí sžíraná matka. Pomáhaj.

[Pacey jí podá svou skleničku vína, aby mohla prášek zapít.]

JEN: Díky.

PACEY: Můžu taky? Protože dneska by mi to fakt bodlo.

[Sundá si sluneční brýle a odhalí monokla.]

JEN: Ach ne.

PACEY: Ach ano.

[Rozhlédne se a spatří, že se na něj ta žena pořád dívá.]



[Později. Pacey a Joey spolu tančí.]

JOEY: Tak řekneš mi, kde jsi přišel k tomu monoklu, nebo budu muset předpokládat, že jsi před obřadem zmlátil kněze?

PACEY: Řekněme jen, že došlo k pár chybám.

JOEY: Co se děje, Pacey?

PACEY: Co se děje? Děje se, že jsem zapomněl, jak moc si užívám, když jsem s tebou, a moc, fakt moc rád jsem si to připomněl.

[Objeví se u nich tančící Jen a Dawson.]

JEN: Čau. Vyměňme se. Dawson mě nenechá vést.

PACEY: Fajn.

[Vymění si partnery.]

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Ráno jsi odešla narychlo.

JOEY: Jo. No, musela jsem se připravit. A taky jsi chrápal a taky... celý to deja vu pro mě bylo poněkud těžký. Bylo to jak LSD trip bez těch všech barev a tak. Teda asi. Ne že bych si LSD někdy vzala.

DAWSON: Jsem rád, že jsi taky nervózní.

JOEY: Co tím chceš říct?

DAWSON: Když jsi nervózní, brebentíš.

JOEY: Tohle je den "děláme si šoufky s Joey Potterový"?

DAWSON: Líbí se mi, že brebentíš, když jsi nervózní. Líbí se mi, že vím, že brebentíš, když jsi nervózní. Líbí se mi, že tě pořád znervózňuju.

[Objeví se u nich Jen a Pacey.]

JEN: [směje se] Pacey mi šlape na špičky. Vezmeš se ho zpátky, prosím tě?

[Opět si vymění partnery.]

PACEY: Je to konspirace. Nový boty, myslím.

JOEY: Nový boty.

PACEY: Musej to bejt nový boty.

[Joey a Pacey tančí a Joey si všimne, že na Paceyho zírá ta žena.]

JOEY: Pacey, myslím, že máme publikum.

PACEY: Ach bože...

JOEY: Je hezký, že se některý věci nikdy nemění. Pořád lámeš srdce?

PACEY: Jo. Její srdce, svou čelist.

JOEY: Začíná to dávat smysl.

PACEY: Chceš mi s tím pomoct?

JOEY: Jak?

[Pacey jí zakloní a políbí jí.]

PACEY: Díky.

[Ta žena naštvaně odejde. Jen a Dawson spolu tančí, když vtom se Jen sesune v bezvědomí k zemi.]

DAWSON: Jen, Jen! Tancovali jsme. Zkolabovala.

JACK: Jen!

BABIČKA: Panebože. Přineste někdo její kabelku. Potřebuje své prášky.

PACEY: Viděl jsem, jak si jeden právě brala.

BABIČKA: Dobrotivý bože, to nemůže být pravda.

JACK: Co se děje?

BABIČKA: Honem, zavolejte sanitku.

DAWSON: Co je s ní?

BABIČKA: Proboha pospěšte si. Potřebuje se hned dostat do nemocnice!

JACK: Babi, co se to sakra děje?

BABIČKA: Je nemocná.

JACK: Co tím myslíte, nemocná? Nic jí není.

BABIČKA: Ano, je. Je velmi nemocná. To její srdce. Dobrotivý bože. Má malá Jen. Ach, Jen.



[Nemocniční čekárna. Dawson přechází v obavách sem a tam a ostatní sedí na židlích. Doktoři mezitím pečují o Jen, která je stále v bezvědomí.]

DAWSON: Jsou to hodiny. Proč nám nic neřeknou?

[Nakonec se posadí k ostatním.]

DAWSON: Co se děje?

BABIČKA: Monitorují jí. Musejí jí stabilizovat životní funkce. A než nám mohou cokoli říct, musí se spojit s jejími lékaři v New Yorku.

JOEY: Co je jí? Vy to víte, že ano?

BABIČKA: Je to malý problém, vážně. Byl-- byl tam celou dobu. Jen jsme si ho až do těhotenství nevšimli. Má na srdci abnormalitu, proto omdlela. Nejde o nic vážného, opravdu. Až se vzbudí, bude se víc než cokoli jiného stydět.

JOEY: Opravdu?

BABIČKA: Ano, opravdu.

[Přijde k nim lékař.]

LÉKAŘ: Promiňte, paní Ryanová.

[Babička si jde promluvit s lékařem.]

JOEY: Jacku, věděl jsi o tom něco?

JACK: Ne.

PACEY: Co je to srdeční abnormalita? Je to šelest nebo něco takovýho? Protože nechci panikařit, ale zní to vážně.

[Babička se k nim vrátí.]

BABIČKA: Dobrá. Je stabilizovaná. Omdlela kvůli práškům. Pro teď více nevíme. Takže nemůžeme v této chvíli více udělat. Koukněte, opravdu si myslím, že byste měli všichni jet domů a odpočinout si. Bylo to dramatické a já-- já-- prosím vás, jděte.

DAWSON: Bude v pořádku?

BABIČKA: Samozřejmě, že bude v pořádku. Její matka je Evropě. Já... já jí musím zavolat a... omluvte mě.



[V Paceyho autě. Pacey veze Dawsona a Joey z nemocnice domů. Dawson sedí na předním sedadle a Joey je vzadu.]

JOEY: Bojím se. Není to dobrý.

DAWSON: Bude v pořádku. Jasný? Nic nevíme. Nedělejme předčasný závěry.

PACEY: Jo. A je mladá. Je zdravá.

DAWSON: To nejlepší, co můžem udělat, je být sami sebou-- pokračovat v našem typickým, obvyklým, každodenním-

PACEY: Beznadějným milostným trojúhelníku.

DAWSON: [zasměje se] Celej ty, že řekneš to nejnevhodnější.

PACEY: Na mě je vždycky spoleh, kámo.

JOEY: Není to ani trochu vtipný.

[Joey zazvoní mobil.]

JOEY: Ahoj, Christophere.

DAWSON: A z trojúhelníku máme čtverec.

PACEY: Hezky řečeno.



[Nemocnice. Jack chodí před pokojem Jen sem a tam. Když spatří, že z něj vyšli babička a lékař, přistoupí k nim. Babička pláče a Jack jí obejme, aby jí utěšil. Následuje střih do pokoje Jen. Jen je nyní vzhůru a přijde tam za ní Jack.]

JEN: Ahoj.

JACK: Ahoj.

JEN: Co tady děláš? Je pozdě. Takhle nemocnice nemá návštěvní hodiny?

JACK: Zaflirtoval jsem si se sestřičkou. Umím být okouzlující, když chci.

JEN: Co se stalo, když zjistila, že jsi gay?

JACK: Je to vlastně bratr.

JEN: Hezkej?

JACK: Hele, Jen... víc než cokoli bych se rád účastnil našeho bezobsažnýho vtipnýho jack-jenovskýho teplouško-ježibabskýho škádlení, ale... nejdřív jsem tak nějak myslel, jelikož tu ležíš v nemocniční posteli a jsi napojená na všechny ty přístroje... jakto? Jakto, že jsi mi o tom neřekla, protože jsem myslel, že jsem tvůj nejlepší kamarád.

JEN: Protože jsem nechtěla, aby sis dělal starosti. Já už jsem si je dělala až až. Protože jsem myslela, že když budu předstírat, že to neexistuje, zmizí to. Protože to mám ráda. Mám ráda naše bezobsažný teploušsko-ježibabský škádlení. A protože jsem se bála, že když to vyslovím nahlas, bude to pravda. Protože jsem se prostě-- prostě jsem se bála. Protože jsem byla idiot.

JACK: Jsi idiot. Já-- já bych to zvládnul. Moh bych ti to pomoct zvládnout.

JEN: Pomůžeš mi to zvládnout. Potřebuju tě.

JACK: Jen, s pravdou ven. Jak je to vážný?

JEN: Pokles levé ventrikulo-systolické funkce. Krev mi prostě řádně nepumpuje do srdce. A dělá to spoustu problémů mým plícím. Říká se tomu pulmonární překrvení.

JACK: Dobrý, tak co s tím uděláme? Operace? Léčení? Co?

JEN: Nic. Podstoupila jsem všechno. A nejdřív jsem měla dobrý vyhlídky. Ale znáš mě a vyhlídky.

JACK: Jen, musí existovat něco, co můžeme udělat. Co nějakej specialista?

JEN: Byla jsem u něj, opakovaně. Moc mě mrzí, že to na tebe všechno takhle sypu. Fakt jsem si myslela, že to zvládnu do Capeside a zpátky v jednom kuse. Jo. Jo. Pokoušela jsem se s tím srovnat, ale sama už to dál nezvládnu. Protože já umřu, Jacku. A stejně jako u všeho ostatního ve svým životě nevím jak to udělat. Ale ráda bych to nezvorala. Byla bych ráda, aby to bylo něco, co pro jednou udělám správně.

JACK: Jsem tady. Udělám cokoli, co po mně budeš chtít.

JEN: Právě teď chci, aby sis ke mně vlez do postele a řek mi všechno o tom hezkým bratrovi a já mohla zapomenout na všechno, co jsem ti zrovna řekla.

JACK: Jo.

JEN: Pojď sem. Jo. Pojď sem. V pořádku. Teď povídej.

JACK: [pláče] Jmenuje se Max.

JEN: Mm... Max, to se mi líbí.

JACK: Má bradku.

JEN: Hmm. Na tom můžem zapracovat.



[Montáž scén. 1. Pacey popíjí před svou restaurací pivo, když spatří Jacka. Jack mu poví o Jen a obejmou se. 2. Potterovic penzión. Joey sedí s hlavou na Jackovo rameni a ještě je tam s nimi Bessie. Jack jim říká o Jen. 3. Dawson po té, co mu Jack řekl o Jen, zavěsí telefon. Gale a Lily stojí ve dveřích a mají soucitné pohledy ve tvářích. 4. Jen, babička a Amy sedí spolu na nemocniční posteli. 5. Dawson otevře dveře a najde za nimi Joey. Společně si spočinou v pevném srdečném objetí. Následuje zatmívačka.]

2.část