Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 622 - Joey Potterová a vykoupení z Capeside

Tom Kapinos a Gina Fattore, překlad: Petr Říhánek


[Nějaká kavárna. Joey popíjí kávu a píše si do deníku. Slyšíme, co píše. Pak vidíme scénu, ve které Jen a babička pořádají před domem garážní výprodej. Pak Jacka a Paceyho, kteří se stěhují ze svého bytu. Dále Joey, která si v malé kavárničce objednává kávu. Dále vidíme Audrey, která se v knihovně učí na přednášky letní školy. Pak Douga, jak otevře dveře svého bytu a najde před nimi stát Paceyho s širokým úsměvem na tváři. Dále Dawsona, který poklízí stoly před restaurací své matky. Nakonec vidíme Joey, jak vesluje přes zátoku k Dawsonovu domu a vylézá k němu po žebříku do pokoje.]

HLAS JOEY: Je to pravda, co se říká. Čas je nespolehlivý vypravěč. Každým uplynulým dnem se minulost trošku přepisuje. Nemohu přísahat, že se to odehrálo přesně takto, ale tak jsem to cítila. Léto nás zaválo domů a bez otálení jsme zapadli do našich rolí v tom všem dobře známém scénáři. Pacey upadl v nemilost, Dawsonovi se zhroutily sny a já jsem zase nějak stála uprostřed toho všeho. Trojúhelník, na který jsme se všichni usilovně pokoušeli zapomenout, nás opět přišel strašit.



[Dawsonův pokoj. Dawson sundavá ze stěn plakáty, když vtom tam oknem vleze Joey.]

JOEY: Potřebuješ pomoct?

DAWSON: Vyděsila jsi mě k smrti.

JOEY: Promiň. Co to děláš?

DAWSON: Říká se tomu symbolické očištění. Tyhle věci už kolem sebe dál nesnesu. Jenom si ze mě utahujou.

JOEY: Myslela, že já jsem malířka.

[Joey ukáže nějaké ne moc povedené kresby rozkresleného scénáře.]

DAWSON: To, ehm, fajn, směj se, jak chceš, ale je tam celej film, záběr po záběru.

JOEY: No, v tom případě bych to být tebou nevyhazovala. Budeš to potřebovat. Dawsone, máš příležitost udělat něco skvělýho a já tě nenechám jí propásnout. Když to bude nutný, mám oprávnění použít sílu.

DAWSON: Ty s sebou máš náhodou osmnáct tisíc dolarů?

JOEY: Ne, na to jsem zapomněla.

DAWSON: Jo, jsi milá, vážím si toho, ale nemám peníze. Žádný. Nejen to, ale jsem zadluženej. Díky tvýmu a mýmu kámošovi jsem vyčerpal všechny kreditky. Bude muset celý léto v restauraci brát dvojitý směny, jen abych je splatil. Někdy se zastav a pozdrav mě.

JOEY: Dawsone Leery, to necháš tyhle detaily, aby se ti postavily do cesty? Zastavily by Spielberga?

DAWSON: Já nevím. Z jeho životopisu si nevzpomínám na nic o tom, že jeho nejlepší kámoš promrhal všechny jeho peníze.

JOEY: Pacey to zvoral. To nikdo nepopírá. Ale neudělal to schválně, Dawsone.

DAWSON: To nikdy ne, Jo. Nikdy ne, ale stává se to pokaždý a já už dál nemůžu. To...

JOEY: Co? To co?

DAWSON: Nic. Jenom... některý věci se nikdy nezmění. Nemůžu uvěřit, že jsi v tom na jeho straně.

JOEY: Nejsem. Nejsem na ničí straně, Dawsone. Koukni, ten scénář je úžasnej. Je skutečnej. Je pravdivej. Díky němu se zdá, že všechno, čím jsme prošli, za to stálo. A já nevím, proč s Paceym nemůžete dát hlavy dohromady a něco vymyslet. Hele, já odmítám uvěřit, že to musí skončit takhle.

DAWSON: No, věř tomu, Jo, protože toho kluka už nechci vidět, co budu živ.

JOEY: Víš co? Já vím, že to tak nemyslíš.

DAWSON: Ale myslím.

JOEY: Když se vzdáš teď, nebudeš mít nic a všechno to byla jen ztráta času.

DAWSON: Ztráta času to byla tak či onak. Jo, koukni, můžem se hádat hodiny o tom, proč tenhle film fakt nemůžu natočit, ale skutečnej důvod je, že už v něj nevěřím. Prostě nevěřím. Ten scénář byl oslavou přátelství, zlatých časů, který nejspíš existovaly jenom v mý hlavě, a nějak jsem oklamal sám sebe, že jsem věřil, že takový byl náš příběh, nás všech, a že by měl být odvyprávěn. A už tomu nevěřím.

JOEY: No, naštěstí pro tebe vím, že to tak nemyslíš. Hele, bolí tě to, jsi naštvanej, chceš to vzdát, což je úplně pochopitelný, ale máš to teď zlý, protože nečelíš někomu, kde tě nechá vyklouznout. Takže pro teď tě tu nechám trucovat, ale vrátím se. A slibuju, že to nebude hezký. Dojde k nakopávání zadku, budou padat silný slova. Do tý doby čau-čau, starý kamaráde.

[Joey vyleze oknem a Dawson si nemůže pomoct a usmívá se.]



[Úvodní titulky.]



[Kuchyně babičky. Sešli se tam Jack, Jen, Audrey, Joey a babička.]

JOEY: Fajn, je to všem jasný? Všichni rozumějí svým úkolům?

AUDREY: A co já? Co můžu udělat já? Cokoli. Cokoli, co mě zbaví pekelný nudy letní školy.

[Joey podá Audrey scénář.]

JOEY: Strana dvanáct.

AUDREY: Slečna Jacobsová?

JOEY: Přesně tak.

AUDREY: Ta stará škatule?

JOEY: Ta a žádná jiná.

AUDREY: A co s ní?

JOEY: No, zbavuju tě dřívějších povinností, abys jí vdechla na plátně život.

AUDREY: Počkej chvilku. Řeknu to přímo. Ty po mně chceš, abych zahrála učitelskou poběhlici, co-- co připravila Paceyho o věneček?

JOEY: Máš s tím problém?

JEN: Mohla bys hrát Evu.

JOEY: Eva byla bohužel vystřižena.

JEN: Á, to je škoda.

AUDREY: Kdo je k sakru Eva?

JACK: Dlouhej příběh. Nejasnej konec.

JEN: A co Pacey?

JOEY: Jo. Asi to nestih. Ale neboj. Postarám se o to. [povzdechne si]



[Byt Douga. Doug otevře dveře a pustí Joey dál.]

DOUG: Ahoj, Joey.

JOEY: Dougie, kde je?

DOUG: Bráška? Ach, on, ehm, šel ven nebo něco.

JOEY: Lháři, lháři. Tss, tss, Dougie.

DOUG: Varuju tě, Joey, je to zlý.

[Joey jde dál a najde Paceyho, jak leží na gauči a sleduje telenovely. Pacey se nadzvedne z polštáře, na kterém leží, a má k tváři přilepené brambůrky.]

PACEY: Čau. Jo, pojď dál. Konečně začínám tyhlety telenovely chápat. Jsou dost dobrý.

JOEY: Dobrá, lenochu. Obleč si kalhoty. Jdeš se mnou.

PACEY: Jo. Neřek bych, že to bude možný. Brzy začne Esmeralda. Musím vidět, jestli jí spraví oči, je to strašně smutný. Nenechal bych si to ujít za všechnu pizzu v Capeside. Ale, prosím, udělej si pohodlí. Přisuň si židli. Máme brambůrky.

JOEY: Pacey. Tohle je patetický.

PACEY: No, toho jsem si vědom. Ale nejsem si jistej, co chceš, abych s tím udělal.

JOEY: Chci, abys šel se mnou. Chci, abys mi pomoh přijít na to, jak za deset babek a dobrý slovo natočit Dawsonův film.

PACEY: Já celou tu záležitost zničil a Dawson to ví, já to vím a v tvým srdci srdcí to víš i ty. Jsem nebezpečnej člověk, smrtonosná zbraň, takže bude pro všechny lepší, když tu budu ležet na gauči a sledovat svý seriály.

[Joey mu vezme dálkové ovládání.]

PACEY: Uhh!

JOEY: Pacey!

PACEY: Co?

JOEY: Koukni. Potřebuju tě. Dawson tě potřebuje.

PACEY: Fajn. Tady je to nejpodstatnější, co si budeš muset vtlouct do tý svý pěkný hlavičky. Mezi Dawsonem a mnou to už nikdy nebude stejný. Když na to přijde, mezi nikým z nás. A ty to prostě budeš muset přijmout.

JOEY: Nemusím. A nikdy nepřijmu.

PACEY: Dobrá. Fajn. Buď veselá a rozkošná a cokoli jinýho chceš. Mně je to fakt fuk. Jo, než půjdeš-

[Joey po něm hodí zpět ovládání.]

[Pacey zasténá.]

[Joey práskne dveřmi.]



[Pokoj Harley. Harley a Patrick se líbají na posteli, když vtom tam vejdou Joey a Audrey.]

JOEY: Chystej se na pár facek.

HARLEY: O čem to mluvíš?

AUDREY: To je on?

JOEY: To je on. Je to tu, Harley. Budu to muset říct tvýmu otci.

HARLEY: A co? On ví, že se s Patrickem vídáme.

JOEY: Ale byl by rád, kdyby se dozvěděl o týhle malý nepřístojnosti? Pochybuju. No, neřeknu to Hetsonovi, což máš dobrý, protože by s tebou vytřel podlahu, ale zdá se, že mi oba dlužíte laskavost.



[Půjčovna filmového vybavení. Jen a Jack se pokoušejí přemluvit prodavače, aby jim zadarmo půjčil nějaké vybavení.]

PRODAVAČ: Ne.

JEN: Nechápeš to. Je to skvělej film. Prokázal bys světu nezávislýho filmu obrovskou laskavost.

PRODAVAČ: Já ti nevím. Přečtu si scénář.

JEN: Na to není čas.

PRODAVAČ: Jo, no v tom případě máte smůlu. Čau-čau.

JEN: Fajn, koukni, fakt jsem to nechtěla udělat, ale zdá se, že nemám na výběr. Ehm, vyjdu si s tebou.

PRODAVAČ: Cože?

JEN: Vyjdu si s tebou. To chceš, ne? Ale jen na kafe, jo? Žádný legrácky.

PRODAVAČ: Jo. Díky za návrh, ale nemám zájem.

JEN: O čem to mluvíš? Jsem sen každýho filmovýho nadšence.

PRODAVAČ: Ne tohohle filmovýho nadšence.

[Podívá se na Jacka a usměje se.]

PRODAVAČ: Jak se vede?



[Dawsonův dům. Dawson jde k domu a narazí na Gale, která sedí na schodech a prochází si poštu.]

GALE: Ahoj, zlato.

DAWSON: Ahoj.

GALE: Mám ti udělat večeři?

DAWSON: Ne, díky. Jenom si na chvilku zdřímnu před večerní směnou.

GALE: Sladké sny.

[Dawson vejde do svého pokoje a najde tam čekat Joey, Jen, Jacka a Audrey. Spatří filmové vybavení.]

JOEY: Říkala jsem, že se vrátím.

DAWSON: Jak-- jak jste-

JOEY: S tím si nedělej starosti. Jen chci, aby jsi tady a teď jednou provždy přiznal, že konečně nemáš žádný výmluvy.

DAWSON: A co herci?

JOEY: Zatímco tu mluvíme, učí se text. Čekají na telefon od svého režiséra.

AUDREY: Á. Já budu hrát slečnu Jacobsovou. Víš, tu ženskou, co svedla mladíka na pokraji dospělosti. Ale mám pár poznámek.

JOEY: [odkašle si]

AUDREY: Pozdějc. Prodis- prodiskutujem to pozdějc.

JEN: Tak co říkáš, Dawsone, jsi připraven do toho skočit?

JACK: Jo, Dawsone, nemáš ponětí, čím jsem musel projít, abysme tohle získali.

DAWSON: To je úžasný, lidi. A tohle je-- jsem dojatej, že nemám slov, ale-

JOEY: Ale? Ne. Nejsou žádná ale, Dawsone. Musíš jenom natočit film, jak jsi před týdnem říkal, že to uděláš. A pokud spustíš, že už nevěříš v přátelství, vyhodím tě z okna.

DAWSON: N-ne, o to nejde. Musím pracovat. Mám práci.

[Vejde tam Gale.]

GALE: Ale nemáš. Máš výpověď.

DAWSON: Cože?

GALE: Je to má restaurace, Dawsone. Vyhazuji tě. Případ uzavřen.

DAWSON: Mami-

[Gale mu podá láhev šampaňského a nějaké pohárky.]

GALE: Fajn, uděláš tohle. Otevřeš šampaňské, rozliješ ho do těhlech směšných malých pohárků, protože jsem nic jiného nenašla, a pak proneseš přípitek k začátku natáčení svého nového filmu. A já nejspíše přihodím něco tady o tvých přátelích, kteří jsou dle mého názoru naprosto báječní, a nezapomeň zmínit svou matku.

DAWSON: Co můžu říct? Pojďme do toho.

JACK: Ano.

JEN: Jo.

[Jásot.]



[Ulice před videopůjčovnou, ve které Dawson a Pacey na střední škole pracovali. Dawson pracuje s hercem na kole. Joey a Jack jsou přes ulici a sledují ho.]

JOEY: Co myslíš?

JACK: Myslím, že bysme mu měli na načasování týhle kolový záležitosti dát dalším pět minut.

JOEY: A pak prostě do tý videopůjčovny vejde?

JACK: Nejspíš. Jo. Nemůžem žádat od režiséra kompromisy, ještě než má hotovej první záběr.

[Vydají se přes ulici a přidá se k nim Jen.]

JOEY: Čau, Jen, ehm, hned po tomhle se musíme přemístit do videopůjčovny a máme tam jenom omezenej čas, tak mi, prosím tě, řekni, že umí text.

JEN: Umí text. Jenom neví, v jakým pořadí tam vejdou.



[O chvilku později. Gale naplňuje košík koblihami, když vtom k ní přijde Joey.]

JOEY: Žádná poleva? Vtip. Co naše speciální dodávka?

GALE: Je na cestě.



[Byt Douga. Doug je v kuchyni a všimne si, že není připravená snídaně. Pacey tam vejde.]

DOUG: Fajn, co že tu nevoní vejce Florentine?

PACEY: Cože?

DOUG: Myslel jsem, že máme dohodu. Já tě nechám přespávat na gauči, ty mi budeš vařit. Propracovaný, šmakovní, profesionálně připravený jídla, řádně ozdobený.

PACEY: Jsem opravdu polichocen tvou vírou v mý kulinářský schopnosti, ale dneska nemůžu. Mám na práci jiný věci, ale máš tu všechno, co je třeba, a dlužíš to sám sobě jako modernímu svobodnýmu mládencovi rozvinout si základní kuchyňský dovednosti. A holky takový věci oceňujou. A kluci vlastně taky. Líbí se jim to.



[Videopůjčovna. Filmují setkání s Tamarou s pilotní epizody seriálu.]

PATRICK: Panebože, sleduj.

GEORGE: Trochu úcty, chlape. Je dost stará, aby byla něčí matka.

PATRICK: No, náhodou spolehlivě vím, že matky vedou báječný sexuální životy.

AUDREY: Dobré odpoledne.

GEORGE: Mohu vám pomoci?

AUDREY: Ehm, ano.

DAWSON: Střih, střih. Audrey, musíš to ze sebe shodit.

AUDREY: Děláš si srandu.

DAWSON: Myslel jsem, že to nebude poznat, ale je.

PATRICK: Tohle je den splněných přání.

AUDREY: Fajn, Dawsone, co když prostě odhalím rameno?

DAWSON: Problém je, že potřebuju nahou kůži.

JEN: Potřebuješ úzký ramínka.

JOEY: Má pravdu. Musíš mít něco, co by ladilo s Audreyinou róbou, co by měla, kdyby se jí Pacey junior nerozprsk o hruď s želatinovou koblihou.

DAWSON: Ještě nejsou vyčištěný, co?

JACK: Ne. Dělá se na tom. Tvá máma říkala, že budou asi tak za dvacet minut.

PATRICK: Ehm, promiňte. Nešlo by, aby si sundala všechno oblečení? Víte, alespoň na jeden záběr? Protože v tom případě mám pocit, že bych to před kamerou opravdicky prod-

[Joey ho chytne za ucho.]

PATRICK: Au!

JOEY: Můžu s tímhle klukem strávit pět minut o samotě?

PATRICK: Nevíš, jak dlouho jsem snil o tom, že od tebe tohle uslyším.

[Znovu ho zatahá za ucho.]

PATRICK: Au!

JOEY: [k Dawsonovi] Co je?

DAWSON: Nic. Fajn, Georgi, ty dělaj přesně to, co jsi dělal. Kluci budou příště blíž u sobe a, Audrey, stáhni si ty šaty těsně nad kolena. Patricku, vím, že máš na to představit si zbytek.



[Ordinace místní zubařky. Pacey se od ní pokouší získat finance na Dawsonův film.]

PACEY: Pomyslete na to, o kolik více pacientů byste měla, kdybyste sáhla po této skvělé příležitosti pro bezplatnou reklamu.

ELISE: Když ti musím dát dvě stě dolarů, jak je bezplatná?

PACEY: Vrátí se vám v titulcích. Speciální díky doktorce Elise Briscoeové, přátelské zubařce. Zubařce, která se zajímá o sny lidí, chci říct, popřemýšlejte o tom. A koukněte na ten úsměv. Je zločin držet ho za tímhle stolem. Prokázala byste nám čest a střihla si ve filmu menší roličku?



[Videopůjčovna. Pokoušejí se natočit záběr, kdy Tamara přichází k pultu se sluncem v zádech.]

JOEY: Ehm, Dawsone.

DAWSON: Hele, Jacku, můžem se zbavit toho zvonku?

JACK: Jo, hotovo.

DAWSON: Bezva. Promiň. Co je?

JOEY: No, řekla bych, že s tím světlem procházejícím oknem bude Audrey zaručeně vidět skrz šaty.

DAWSON: Ha ha! Já vím.

JOEY: Ty to víš?

DAWSON: Ano. To je přirozený světelný efekt, na kterej jsem čekal celej den. Proto jsem ten záběr netočil jako první.

AUDREY: Tak půjde to nebo co?

DAWSON: Dokonalost sama.

JOEY: Ona to ví?

DAWSON: Jo, samozřejmě, že to ví. Něco takovýho bych neudělal, aniž bych se jí předtím zeptal.

[Do videopůjčovny přijde majitel a je značně rozladěný.]

MAJITEL: Co sakra tenhle kluk dělá s mou půjčovnou?

DAWSON: Nic nedělá. Říkal jsem vám, že všechno vrátíme přesně tam, kde jsme to našli.

MAJITEL: Taky jsi mi říkal, že nic nerozbijete a ve dvě budete pryč.

[Do půjčovny vejde Doug.]

DOUG: Ahoj, Joey, jenom jsem ti chtěl říct, že tu ulici už dál blokovat nemůžu. Je skoro pět.

MAJITEL: Díky bohu, zákon. Strážníku, mohl byste dostat tyhle lidi z mé půjčovny?

DOUG: Nějaký problém, Joey?

JOEY: Ne. Víte co? Žádný problém tu není. Koukněte, vím, že jsme tu déle, než jsme očekávali, a velmi si vážím, že nás tu necháváte, ale potřebujeme jen-

MAJITEL: Je pátek. Víte co lidi v pátek večer dělají?

DAWSON: Půjčují si kazety.

JOEY: Půjčují si kazety.

MAJITEL: Přesně, což je důvod, proč chci, aby odtud ihned vypadli.

DAWSON: Potřebujeme ještě deset minut.

DOUG: Víte co, pane? Co kdybysme si o tom promluvili venku?

DAWSON: [naznačuje ústy] Díky.

[Doug a majitel odejdou ven.]

JOEY: Dobře. Tak co teď?

DAWSON: Rychle to natočíme, dokud Doug zdržuje toho chlápka venku.

JOEY: A když to nevyjde?

DAWSON: Úplatek.

JOEY: Dawsone, nemáme žádný peníze.

DAWSON: Ne, ale máme nadbytek sexy holek, který jsou ve spoustě zemí stejně dobrý jako oběživo.

JOEY: Žertuješ. Žertuješ v takovýhle chvíli? Dawsone, musíme dokončit tu scény, ztrácíme světlo, ztrácíme lokaci.

DAWSON: Bez chaosu by nebylo šťastných náhod.

[Náhle do půjčovny vejdou Todd a Gale.]

TODD: Zdravím, zdravím, zdravím, zdravím. Proč se netočí, Leery? Světlo je dokonalý. Hlavní představitelka je dokonalá.

DAWSON: Co tu proboha děláš?

TODD: No, tvá sexy máma mi učinila nabídku, kterou jsem nemoh odmítnout.

GALE: Ha ha! Jen jsem mu odemailovala scénář.

TODD: Zabralo mi to dva zatracený dny, než jsem to stáhnul. Ale když jsem tu udělal, řek jsem, že je pohádkovej. Řek jsem, že to je přesně ten projekt, kterýho se musí Todd účastnit. Tak jsem tu, plně na palubě, připraven pracovat v jakýkoli podřadný funkci, v který mě potřebuješ.

DAWSON: Hodil by se mi produkční.

TODD: Jasan.

DAWSON: A někdo u kamery.

TODD: Zase jasan. Jen mi dones trojitý espreso a vlítnu na to.

DAWSON: Chápu. Ehm, Todde, já jsem teď režisér.

TODD: Jasně, že jo, a taky zatraceně dobrej.

[Todd se začne rozhlížet po někom jiném.]

TODD: Ehm...

JOEY: Půjdu já.

AUDREY: Á, Joey...

JOEY: Ani na to nemysli.

AUDREY: Ale...

[Joey odejde pro kávu.]

TODD: Dobrá, poslouchejte lidi. Jedem, jedem. Tady ten člověk musí natočit film a mi mu k tomu pomůžem, nebo při tom zemřem.



[Před Dawsonovým domem. Joey drží tác s brokolicí a mluví s Toddem.]

JOEY: Řeknu to přímo. Vy se držíte nějaké pověrčivé víry, že když budete každý den jíst dušenou brokolici, nikdy nezemřete?

[Todd si popotáhne z cigarety a zakašle.]

TODD: Přesně. No, chápej, problém je, zlatíčko, že tohle jsou velký, obrovitánský brokolice. Já hledám spíš brokoličky.

JOEY: Brokoličky?

TODD: Přesně. No, jdi na to. Víš, v Kalifornii je to velmi rozumná žádost.



[Konec mola. Dawson je tam s Patrickem a Harley, chystají se natočit scénu z Dawsonova prvního filmu.]

HARLEY: Ani náhodou. Ne, ne. Ani za milion let.

DAWSON: Úplně chápu tvý znepokojení. Opravdu, ale tohle je strašně podstatná scéna a to nejen pro tvou postavu. Pro všechny tři postavy, vysvětluje vaší dynamiku.

HARLEY: Řekla jsem, že ne.

[Harley odejde a Patrick se rozesměje.]

DAWSON: Čemu se směješ?

PATRICK: Ona neumí plavat.

DAWSON: Ona-

[Dawson zavrtí hlavou.]



[Před Dawsonovým domem. Audrey se opaluje v křesle, když vtom se objeví Joey s tácem s brokolicí.]

AUDREY: Ne, díky. Zkouším přestat.

JOEY: Ne, to není na jídlo. Chci, abys jí nakrájela a naservírovala Toddovi. Jsi jeho nová osobní asistentka.

AUDREY: Pro dnešek už mám padla. Nemůžeš na to najít někoho jinýho? Nějakou menší hvězdu?

JOEY: Ne. No tak. Vstávej. Máme tam primadony nemožnější, než jsi ty, co si žádají naší okamžitý pozornosti.

AUDREY: Á! Fajn!

JOEY: Díky.



[Pizzerie. Pacey vybíhá ven po té, co se pokoušel přemluvit majitele k darování peněz. Majitel ho honí. Pacey má v ruce kus pizzy.]

PACEY: Fajn.

MAJITEL: Hej, hej, hej, vypadni odsud!



[Konec Dawsonova mola. Natáčejí scénu, ve které nestvůra stáhne Joey do vody. Kamera se odtáhne a vidíme, že ve skutečnosti nejsou ve vodě, Joey je jen polévá vodou z kýblu.]

DAWSON: A střih! Bezva! Máme to.



[Další obchod. Paceymu se nedaří získat peníze.]

PACEY: Ale no tak. Je to jenom malá částka.



[Dawsonův pokoj. Zatímco se Harley připravuje na další scénu, mluví s Joey.]

HARLEY: Jsi si jistá, že nejsem lesbička?

JOEY: Ano, jsem si jistá.

HARLEY: Hodně by to vysvětlovalo. Proč jinak tolik nesnáším tu sousedovic holku? A proč bych radši byla s tím asexuálním filmovým šílencem, než jela do Francie?

JOEY: Protože možná nejsi na cestu do Francie připravená. Možná, že i když si to nerada přiznáváš, jsi měla hrozný dětství a pořád musíš hodně dospět.

HARLEY: Musel dost dobře líbat, ten gay.

JOEY: Ty jsi neslyšela ani slovo z toho, co jsem ti říkala.



[Restaurace. Pacey je v kuchyni a pokouší se přemluvit majitele k darování peněz.]

MAJITEL: Ty už jsi předtím pracoval v restauraci?

PACEY: Jo, pracoval jsem v jedný kuchyni v Bostonu. Vlastně jsem se učil pod jedním z nejlepších šéfkuchařů, co tam mají, ale teď dělám tohle.

MAJITEL: Což je přesně co?

PACEY: Upřímně? Pomáhám kamarádovi.

[Vyjdou ven a majitel podá nějaké blondýnce sáček s jídlem. Je to Christy Livingstoneová z 2.série, hraná ovšem jinou herečkou.]

MAJITEL: Tady to je.

CHRISTY: Díky.

MAJITEL: [k Paceymu] Víš co? Počkej tady.

MAJITEL: [ke Christy] Hned se vrátím s drobnými nazpět.

CHRISTY: Fajn.

[Majitel je nechá samotné.]

CHRISTY: Ahoj.

PACEY: Ahoj.

CHRISTY: Ty si na mě nepamatuješ, že ne?

PACEY: Ne, ale fakt bych si přál, abych pamatoval.

CHRISTY: No, zdá se, že ses od dopoledne nezastavil.

PACEY: Recepční ze zubařský ordinace, samozřejmě. Omlouvám se.

CHRISTY: Ne, ne. Ty si na mě fakt nepamatuješ. No tak. Ze střední? Sráží mi to ego. Všude si za mnou lez. Bylo to patetický, ale... pět let uplynulo a ty ani nevíš, kdo jsem.

[Majitel se vrátí s penězi.]

MAJITEL: Tady, Christy.

CHRISTY: Díky. Ráda jsem tě viděla, Pacey.

[Christy odejde.]

PACEY: Christy?

MAJITEL: Jo, jo, Christy Livingstoneová.

PACEY: Christy!

[Pacey se za ní rozběhne.]



[Veranda Dawsonova domu. Babička sedí v křesle a dívá se na svůj starý dům, když vtom k ní přijde Jen.]

BABIČKA: [zasténá] Ze záclony v kuchyni bolí oči. Nevím, jak Gale může ten pohled vydržet.

JEN: Určitě zmobilizuju dekorační policii. Jak je? Sedět tu na verandě a všechny pozorovat.

BABIČKA: Je velmi pěkné vidět všechny své děti pospolu, užívající si poslední zábavný den v Capeside.

JEN: Poslední den, prosím. [povzdechne si] Jsem si jistá, že to nebude ničí poslední den v Capeside, jsem si jistá, že všichni budeme mít důvody se sem vracet a-- a my se stěhujeme jenom do New Yorku. Přece-

BABIČKA: Neumíráme. To je pravda. Neumíráme. Jen začínáme další kapitolu našich společných životů. Pěkně dlouhou.

JEN: [povzdechne si] Stýská se ti tady po tom?

BABIČKA: Och... každý den. Lituji, že jsem odjela? Nikdy.

[Obejmou se. Na verandu přijde Dawson.]

DAWSON: Ahoj.

JEN: Čau, Dawsone.

DAWSON: Jak je, lidi?

JEN: Fajn. Moc fajn.

BABIČKA: Nemohlo by to být lepší.

DAWSON: Fajn. Nerad ruším, ale-

JEN: Přijel taxík.

DAWSON: Vlastně ne, jenomže jste, no, jste jaksi v záběru.

JEN: Á. [zasměje se]

BABIČKA: No ano. Nenapadá mě vhodnější způsob, jak říci sbohem naše starému sousedovi, tebe ano?

JEN: Capesideskýmu Franku Caprovi? Ne.

BABIČKA: Pojďte sem.

[Všichni tři se obejmou.]



[Před Dawsonovým domem. Čeká tam taxík a všichni se loučí s Jen, Jackem a babičkou.]

JACK: Nashle.

AUDREY: Čau.

GALE: Ahoj-ahoj.

JOEY: Zbožňujem vás.

AUDREY: Čau.

JOEY: Čau. Zbožňujem vás.

AUDREY: Páni. Oni nikdy neodjedou, co?

JOEY: Neřekla bych.

AUDREY: Čau!

JOEY: Čau.

AUDREY: Budete nám chybět!

JEN: Co je to za pocit? [povzdechne si] Zdá se, že se všechno zmenšuje a zmenšuje. Pořád to tu je, ale nemůžu se toho dotknout.

JACK: Myslím, že se tomu říká loučení.

[Jen se podívá k molu, kde blbnou Harley a Patrick.]

PATRICK: Dostanu tě. Dostanu tě.

HARLEY: Ne.

[Zasmějí se.]

[Jen se otočí a s nepatrným úsměvem a slzou v oku nastoupí do taxíku.]



[Restaurace. Pacey a Christy sedí později toho večera u baru a povídají si.]

PACEY: Pravdu? Samozřejmě, že ti říkám pravdu. Proč bych lhal?

CHRISTY: Pacey Witter, známá firma?

PACEY: Dobře, máš pravdu, lhal bych ti, ale fakt jsem plul po Karibiku a fakt jsem chvíli měl BMW. Přísahám, že je to čisto čistá pravda.

CHRISTY: Chápu. Takže po usilovným hledání svý duše jsi se vrátil tam, kde jsi začal.

PACEY: No, nejsem přesně tam, kde jsem začal. Mluvím s tebou, ne?

CHRISTY: Jo. Mluvíš. Nebo mluvil.

PACEY: Mlu- Ach ne, ty odcházíš?

CHRISTY: Promiň. Já-já musím jít. Už jsem měla odejít dávno, ale, ehm... můžeš mi zavolat.

PACEY: Fakt?

CHRISTY: Měl bys mi zavolat. Tady.

[Christy napíše své telefonní číslo na ubrousek a podá ho Paceymu.]

PACEY: Zavolám, spolehni se.

CHRISTY: Čau, Pacey.

PACEY: Měj se, Christy. Ha ha.

[Christy odejde a mine se s Joey.]

JOEY: Nebyla to...?

PACEY: Christy Livingstoneová, ano, byla.

JOEY: A mluvila s tebou?

PACEY: Mluvila se mnou. Vlastně se mnou flirtovala. Dala mi svůj telefon.

JOEY: [zasměje se]

PACEY: Víš, co to znamená, že jo? Víš, Christy, ona je jako-

JOEY: Metafora, já vím. Reprezentuje všechny středoškolský holky, o nichž sis myslel, že je nikdy nemůžeš mít, protože jsi taková nula.

PACEY: Přesně.

JOEY: A fakt, že normální, chirurgicky nevylepšený holky-- holky jako já a Jen a Audrey a Andie-- fakt, že jsem strávily každou vteřinu uplynulých pěti let přesvědčováním tě, že nejsi nula, pro tebe neznamená nic.

PACEY: Promiň, ztratil jsem se někde uprostřed. Možná bych měl znova vysvětlit to s tou metaforou.

JOEY: Proč se s tebou vůbec bavím?

[Otočí se k majiteli.]

JOEY: Ahoj. Ehm, mám tu objednávku. Na jméno Potterová.

MAJITEL: Jasně. Jasně. Hned to bude.

JOEY: Díky.

[Majitel jí jde pro jídlo.]

PACEY: Tak jak to jde?

JOEY: Co jak jde?

PACEY: Ty víš, o čem mluvím.

JOEY: No, ještě se o tom můžeš přesvědčit sám.

PACEY: No, jo, ale kdybych to udělal, musel bych spolknout všechny ty fajnový slova, co jsem tuhle řek a já jim fakt věřím. Takže jsem doufal, že bys místo toho mohla dát Dawsonovi tohle.

[Dá jí obálku. Joey jí otevře a najde v ní peníze.]

PACEY: Není to všechno, ale je to všechno, co jsem moh za jeden den sehnat, a zbytek dostanu, až ho dostanu. Ale doufal jsem, že bys mu to mohla dát a pak... mu říci, že gratuluju a všechny ty hezký věci.

JOEY: To bych mohla.

PACEY: Fajn.

JOEY: Ale neudělám to. Protože víš ty co, Pacey? Měl jsi pravdu. Tohle není můj boj. Nikdy nebyl a... nikdy nebude.

PACEY: Tak co? Po všech těch letech si nad náma oběma umyješ ruce?

JOEY: Pokusím se.

[Oba se usmějí.]

JOEY: Opatruj se.

PACEY: Jasně.



[Dawsonův pokoj. Natáčejí úvodní scénu seriálu.]

GEORGE: Jsme přátelé, jo? Bez ohledu na tělesný ochlupení, dohodnuto?

HARLEY: Dohodnuto.

GEORGE: A už o tom nebudem mluvit. Dohodnuto?

HARLEY: Přesně tak.

GEORGE: Proč si s tím vůbec musela začít?

DAWSON: A střih. Paráda. Díky všem za fantastický první den, který právě skončil. Nashle zítra.

ČLEN ŠTÁBU 1: Fajn.

ČLEN ŠTÁBU 2: Díky.

ČLEN ŠTÁBU 3: Díky moc.

[Todd sedí na režisérské židličce.]

TODD: Máte mé omluvy, pane. Síla zvyku.

DAWSON: Ne, zůstaň tam. Zůstaň tam. Dneska jsi mě vytáh z bryndy.

TODD: To je pravda, ty jeden mamlasi. Pořádně jsem si to užil.

DAWSON: Člověkovi je líto těch lidiček, co? Vsadím se, že se chceš vrátit a omluvit se každýmu členovi štábu, na který jsi vyjel.

TODD: To sotva. Chci produkovat.

[Zasmějí se.]

[Jakmile Dawson odejde, přijde do pokoje Audrey.]

AUDREY: [povzdechne] Ještě něco pro vás mohu udělat, pane Carre?

TODD: Jo, můžeš mi říkat Todde, lásko.

AUDREY: To už jsem zkusila, pamatujete? Řek jste mi, abych vám říkala pane Carre.

TODD: Líbíš se mi, blondýnko. Máš prořízlou pusu. Jsi do větru, co?

AUDREY: Promiňte? Nazval jste mě právě lehkou děvou?

TODD: Cože? Myslel jsem to v dobrým. Víš, když o tom přemýšlíš, můžeš pro mě něco udělat. Masáž. Hned.

AUDREY: To si ze mě musíte dělat srandu.

TODD: Pokračuj, víš, že to chceš. Na tak, namasíruj chlapáka. Uvidíš, jaký je to položit ruce na skutečnýho režiséra.

AUDREY: Vy-- víte, Dawson měl pravdu. Jste arogantní bastard.

TODD: Kdo? Já? Hele, to si vůbec nerozumíme. Mezi tebou a mnou, zlatíčko, je to jenom taková hra. Víš, představuju si, že nakonec to nějaká holubička shledá okouzlujícím.

AUDREY: [zasměje se] Fajn.

[Přistoupí k němu a začne mu masírovat ramena.]

TODD: [vzdechne a zasténá] Á, to je fajn. Vlastně až moc fajn. Člověk z toho chce pozvat holubičku k sobě na pokoj na skleničku před spaním. Co říkáš?

AUDREY: Jsem pro.



[Chodba před Dawsonovým pokoje. Todd a Audrey z něj rychle vyklouznou a zmizí v pokoji pro hosty. Dawson je s úsměvem sleduje. Pak vejde do svého pokoje a klesne na postel, když v tom se ve dveřích objeví Joey.]

DAWSON: [povzdechne si]

JOEY: Čau.

DAWSON: Čau. Co tady ještě děláš?

JOEY: Mm, myslela jsem, že se zdržím, abych ti pogratulovala.

DAWSON: [zasměje se]

JOEY: Byl jsi dneska skvělej.

DAWSON: No, pokud byl někdo dneska skvělej, tak díky tobě. Musím ti za to poděkovat, víš?

JOEY: To by mohla být dost dobře pravda, ale-- [povzdechne si a klesne na postel] Děkovačku si šetři pro Sundance. Jsem vyčerpaná.

DAWSON: Přespi tady.

JOEY: [zasměje se] A jak bys tomu říkal? Život napodobující umění napodobující život?

DAWSON: Já... nevím. Na myšlení jsem moc utahanej. To nic, jestli nechceš. Chápu to. Je to trošku divný. O nebezpečnosti ani nemluvě.

JOEY: Co tím myslíš?

DAWSON: Já nevím. Co když se vzbudíš a bude ti zase patnáct?

JOEY: Zábavný je, že-- že už se tak necítím. Dívat se, jak to natáčíš, bylo...

DAWSON: Jo. Jo, já vím, co myslíš. Natáčení tohohle filmu mi ušetří spoustu peněz za terapii.

JOEY: [zasměje se] Dnešek byl skvělej den.

DAWSON: Ten nejlepší.

JOEY: Kolik opravdu skvělých dní budeme kdy mít?

DAWSON: Já nevím. Kdo ví, kolik jich je? Když ale náhodou přijdou, doufám, že budeš nablízku, alespoň pro pár z nich.

JOEY: Já taky. Tak jak bys popsal svůj film? Kdyby se tě někdo zeptal, co bys mu řek?

DAWSON: Řek bych... že je o dívce, která chtěla víc, než měla... která musela dospět, aby zjistila, že už má vše, co by kdy chtít mohla.

JOEY: To se mi líbí.

DAWSON: Nechci zavřít oči.

JOEY: Proč?

DAWSON: Bojím se, že až je otevřu, nebudeš tady.

JOEY: Zavři oči, Dawsone.

[Dawson je zavře a Joey tam jen leží a s úsměvem sleduje, jak Dawson spí.]



[Následujícího rána se Dawson vzbudí a najde vedle sebe vzkaz. Přečte si ho a usměje se. Střih na pracující Joey.]



[Ruiny. Dawson tam čeká, když vtom se tam objeví Pacey, všimne si Dawsona a dojde mu, že byl napálen. Dojde k Dawsonovi.]

PACEY: Čau.

DAWSON: Čau. Co tady děláš?

PACEY: Předpokládám, že totéž co ty.

DAWSON: Já sem přišel, abych se sešel s-

PACEY: S Joey? Jo, já taky.

DAWSON: Chápu. [povzdechne si] Joey Potterová: Amatérský mírotvůrce.

PACEY: [povzdechne si]

DAWSON: Tak kde je?

PACEY: Já nevím, ale řek bych, že nejspíš nepřijde. Řek bych, že trpí praštěnou představou, že si to musíme mezi sebou vyřešit sami.

DAWSON: No, to se nestane.

PACEY: Jo, já vím. To jsem jí řek, ale mluvíme tu o holce, která nikdy nenaslouchala ničemu z toho, co jsme jí říkali, a já to udělal, řek jsem jí: "Hele, Jo, mezi náma s Dawsonem to už nikdy nebude stejný." Neposlouchala mě. Znáš jí, ta holka je paličatá.

DAWSON: [povzdechne si] No, když nepřijde, tak to odpískám. Musím někde být.

PACEY: Vydrž chvilku. [povzdechne si] Hele, tuhle jsi řek dost nepěkný věci.

DAWSON: Jo. Ty taky.

PACEY: Ano, já taky. A stoprocentně jsem je tak myslel.

DAWSON: Já vím, já taky, Pacey, a o to jde, já nevím, jak na to můžem zapomenout.

PACEY: No, možná nezapomenem. Možná jde o to, že na to nezapomenem, uvědomíme si, že se nemůžem vrátit k tomu, jaký to bylo a nejde s tím nic dělat, protože lidi, kterýma jsme teď, jsou na hony vzdáleným lidem, kterýma jsme byli tehdy. Jediný pouto, který nás k sobě váže, je fakt, že pořád milujeme tutéž ženu.

DAWSON: [povzdechne si] Vždycky se to vrací k tomuhle, co?

PACEY: Ano, vrací. Ano, vrací, a víš co? Já nelituju ani jediný chvilky, kterou jsem s ní strávil, a hádám, že ty taky ne. Vlastně nás považuju za dost šťastný.... že nám taková žena věnovala část svýho času.

DAWSON: Víš, dává to smysl.

PACEY: A co?

DAWSON: Proč to ani jednomu z nás nevyšlo. Všechno, co jsme chtěli, byla ona. Natolik, že jsme zničili naše přátelství... a nakonec všechno, co kdy chtěla ona, bylo, abysme mi dva byli zase přátelé.

PACEY: Fajn, zeptám se tě na to jenom jednou a pak slibuju, že už to nikdy znovu neudělám. Je to možný?

DAWSON: Abysme byli zase přátelé? [zamyslí se a pak se usměje] Všechno je možný.

PACEY: Fajn. Tohle je pro tebe.

[Pacey podá Dawsonovi obálku s penězi.]

DAWSON: Co je to?

PACEY: No, doufám, že ti to nevadím, ale dovolil jsem si obejít pár místních podniků a požádat je, jestli by neinvestovali do velmi slibnýho mladýho filmaře, a obecně řečeno k tomu byli všichni velmi naklonění, ačkoli je tu jedna zubařka a nevím, co jí to napadlo, ale zdá se, že si myslí, že je herečka, takže jí možná budeš muset dát malou roličku, nic víc než štěk. Jenom varování.

DAWSON: Díky.

PACEY: To nestojí za řeč.



[Dawsonův dům. Zatímco dokončují poslední scénu filmu, slyšíme Joeyin hlas.]

HLAS JOEY: Kdysi jsem se bála tolika věcí...

[Jásot]

DAWSON: A skončili jsme!

HLAS JOEY: Že nikdy nedospěju.

[Paříž. Joey tam pracuje v nějakém obchodu a právě končí. Střih na Jen a Jacka, kteří se procházejí po ulicích New Yorku.]

HLAS JOEY: Že navěky budu uvězněná na jednom místě. Že nikdy nedosáhnu svých snů. Je pravda, co se říká. Čas si s vámi hraje. Jednoho dne sníte a dalšího se váš sen stane realitou.

JOEY: Au revoir.

[Montáž scén podbarvená hlasem Joey. Joey se prochází po Paříži. Joey si kupuje nějaké ovoce. Joey portrétována pouličním umělcem. Joey stojící před Eifelovkou.]

HLAS JOEY: A teď, když už mě ta vyděšená holčička nenásleduje všude, kam jdu, mi chybí. Vážně. Protože jí toho chci spoustu říct-- aby se uklidnila, aby se rozzářila, že všechno dobře dopadne. Chci, aby věděla, že setkání s lidmi, kteří vás mají rádi, kteří vám rozumějí, kteří vás přijímají, jací jste, je stále vzácnější. Jen, Jack, Audrey, Andie, Pacey a Dawson. Tihle lidé přispěli k tomu, jaká jsem, jsou se mnou, kamkoli jdu, a i když je minulost trošku přepisována každým uplynulým dnem, má láska k nim jen roste. Protože pravda je... že to byly zlaté časy. Vyskytly se chyby, zlomená srdce, tvrdé lekce, ale vše to teď pohltily šťastné vzpomínky. Jak se to stalo? Proč tak rychle zapomínáme na to špatné a romantizujeme si to dobré? Možná proto, že potřebujeme věřit, že ten čas, který jsme spolu strávili, skutečně něco znamenal, že jsme při sobě stáli v tom čase našich životů, který nás všechny definoval, v čase našich životů, na který nikdy nezapomeneme. Nemohu přísahat, že se to odehrálo přesně takto, ale tak jsem to cítila.

[Zatmívačka a závěrečné titulky.]