Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 618 - Láska bolí

Liz Garcia, překlad: Petr Říhánek


[Pekelná kuchyně. Scéna začíná tam, kde minulá epizoda skončila. Joey uklízela, když vtom do baru vešel Eddie. Dlouhou dobu je mezi nimi ticho.]

JOEY: Eddie... co tady sakra děláš?

EDDIE: Jo. Ehm, takže-

JOEY: Co se stalo s Kalifornií?

EDDIE: Pořád tam jen. Jenom jsem na chvíli tak trochu odjel.

JOEY: A co se stalo se školou?

EDDIE: Opět, pořád tam je. Pořád beze mě stojí a všechno. Je tomu těžký uvěřit, já vím. Koukni, začal jsem tam. Všechno šlo dobře, Joey. Všechno, Jo. Měl jsem ten pohovor, ne? Nekoktal jsem, nepadal, ani nezvracel a jim se mý psaní moc líbilo, což je prostě totálně sureálný, protože nikomu se nikdy nelíbilo nic, co jsem udělal. Kromě tebe. Pročež jsem tady. Chtěl jsem ti poděkovat. Protože jsi věděla, že to zvládnu, a já ne. Víš, Jo, nejde jen o to, že bych si myslel, že to nezvládnu. Je to proto, že tak já svět nevidím. Víš? Je to místo, kde lidi dostávají druhý a třetí a čtvrtý šance, aby se sebou něco udělali. Nebo místo, kde... můžeš být zbabělec a někomu ublížit. Ale ten někdo je pořád slušný, aby viděl slušnost v tobě. A, Jo, ty jsi ten nejslušnější člověk, co znám. A máš neuvěřitelný oči a děsně sexy hlas a úsměv, který mi láme srdce. A pokud budu spisovatel, někoho takovýho u sebe potřebuju. Potřebuju tě. Co říkáš?

[Joey bojuje s nutkáním ho políbit.]

JOEY: Ne. Ne.

EDDIE: No, to zrovna není odpověď, kterou jsem hledal.

JOEY: Eddie, odešel jsi.

EDDIE: Vrátil jsem se.

JOEY: Šla jsem dál.

EDDIE: Ach. Fajn. Jestli je to takhle, tak... fajn, rozumím. Takže nejspíš zatím, Joey.

JOEY: Promiň.

[Eddie se otočí a odejde, Joey ho při tom sleduje.]



[Úvodní titulky.]



[Pokoj Joey. Joey leží na posteli a čte si, zatímco si Harley prochází její šatník.]

HARLEY: Brutální. Tuhle skříň neukazuj svým nepřátelům. Řekni mi, že sis tohle koupila jako Halloweenskej kostým pobožný dámy.

JOEY: Oblečený to vypadá mnohem líp.

HARLEY: Jak myslíš, zlato.

JOEY: Víš, co kdybys ses radši soustředila na svý úkoly, odsvištěla a nechala mě udělat mou práci.

HARLEY: Pokud mi budeš dělat doprovod na plese, musíš si oblíct něco, co bude přiměřeně in, abych vedle tebe nevypadala za blázna. Žádný sexy šaty pro starší ženu. [posměšně] Co to říkám? Jako bych něco takovýho mohla někdy v týhle skříni najít.

JOEY: Fakt jsem s tím souhlasila?

[Pohlédne na volánkové šaty.]

JOEY: Á, ty jsou Audrey. Asi jsem si je půjčila.

HARLEY: Ani náhodou. Musíš vypadat dobře, ale ne příliš dobře. Kluci na Miltonu jsou slabí a snadno ovlivnitelní půvabama starších žen. A jelikož je to můj večer a můj rozkotačenec, všeuměl, kluk Patrick tam bude a chová k tobě jistou nepočestnou náklonnost, tvý půvaby zakrejeme. Pod... tyhle rozkošně decentní šaty. [Harley si sáhne na jejich látku.] É! To je umělý hedvábí?

JOEY: To je hedvábí. [Harley na ní pohlédne] Mixáž.

HARLEY: Jsou dokonalý. Ne moc dokonalý.

JOEY: Harley, hele, slibuju, že se svýma drápama paní Robinsovými tvýho kluka ani nedotknu. Ale mohla bys jít? Mám spoustu práce.

HARLEY: Jo, ale myslíš, že bych měla jít v poloprůhledným nebo bez ramínek?

JOEY: Ani v jednom! Zvažuju, že ti pořídím pás cudnosti.

HARLEY: Jenom tě zkouším, Potterová.

JOEY: Ven.

HARLEY: Vždyť jo.

[Harley odejde a Joey se vrátí ke čtení.]



[Koupelna v domě babičky Jen. Jen se s odporem kouká do zrcadla na svůj nový účes.]

JEN: Ha ha! Vypadám směšně.

CJ: To není pravda. Vypadáš báječně. A určitě že jsi právě posnídala se svým klukem.

JEN: Bezva.

[Políbí se.]

CJ: A všechna krása stranou. Ve vás, Lindleyovic ženách, je toho víc. Víš, babička zlomila strejdovi Billovi srdce. Ten chlap je svůj vlastní stín. Už se ani nemůže dívat na Kolo štěstí protože Vanna Whiteová mu připomíná jeho vlastní neštěstí.

JEN: Má babička, černá vdova. Kdo by si to pomyslel?

CJ: [zasměje se] Dobrá. Měl bych jít.

JEN: Ne, to neměl.

CJ: Ne. Ty jsi ta, co mě vyhnala z postele.

JEN: Já vím, ale jako žena umím přiznat chybu.

[Začne ho líbat. Po chvíli toho nechají.]

JEN: Jo, měl bys jít.

[Opět se začnou líbat.]

JEN: Ach bože. Musíš jít.

CJ: Jo. Jo.

JEN: Fajn. No, ehm... hele, uvidím, co o babičce zjistím.

CJ: Dobře. Zavolám ti.

JEN: Dobře

CJ: Dobře. Zatím.

JEN: Čau.

CJ: Čau.



[Paceyho kancelář. Pacey namačká na mobilu nějaké číslo. Střih do pokoje Joey. Joey se za stolem učí, když vtom jí zazvoní telefon. Podívá se, kdo volá, a po pár zazvoněních přijme hovor.]

JOEY: Haló?

PACEY: Ahoj. To je Potterovic dům bolesti?

JOEY: U telefonu paní Joey.

PACEY: Jsem rád, že jsem tě zastih. Myslel jsem, jestli jsi třeba neodjela kvůli práci. Včera večer jsem tě čekal.

JOEY: Jo, já, ehm... víš, když jsem v baru skončila, byla jsem unavená a... nezbyla mi žádná energie pro neslušný makléře.

PACEY: V pohodě. Rozumím. Taky jsem toho včera měl dost. Hele, napadlo mě tohle. Včera večer jsme byli velmi staří. Ale dneska večer budem přinejmenším předstírat, že jsme mladí. Vyjdem si pozdě, přiklopýtáme se domů velmi pozdě. Co říkáš?

JOEY: Mám plány.

PACEY: Ne.

JOEY: Jo. Slíbila jsem Harley prokázat laskavost.

PACEY: A co to Rosemaryno děťátko chce?

JOEY: Chce, abych jí dělala doprovod na plese Miltonu.

PACEY: Takže si oblečeš šaty?

JOEY: Mm-hmm.

PACEY: Podpatky?

JOEY: Nejspíš.

PACEY: No dobře. Považuj mě za společníka. Budu tam.

JOEY: [zasměje se] Cože? Vážně? Je... je pátek večer. Jsi si jistej?

PACEY: Víc bejt nemůžu.

JOEY: Bezva. Sejdem se v šest tady.

PACEY: Dobře, čekej mě. Boty vyleštěný, oblek vyžehlený.



[Paceyho práce. Pacey právě dokončil telefonát s Joey a je v konferenční místnosti sám, když v tom projde dveřmi Dawson a při spatření Paceyho se zastaví.]

DAWSON: Pacey Witter.

PACEY: Dawsone! Čau! Vítej v továrně na sny, příteli. Cítíš, jak se penízky množí?

DAWSON: Uf, jestli voní jako Drakar Noir, tak jo, pořádně.

PACEY: Co tady děláš?

[Dawson položí na stůl nějaký papírek. Je to šek.]

PACEY: Co je to?

DAWSON: Jsou to všechny peníze, co jsem si našetřil za spolupráce s Toddem. Potřebuju, abys je rozmnožil.

PACEY: Já potřebuju na chvilku zpomalit-

DAWSON: Přeměň je ve slušnej rozpočet nezávislýho filmu. Příběh o dospívání. Žádný speciální efekty, ačkoli budu možná potřebovat nějakýho profláklýho áčkovýho herce, co se touží vytáhnout. Jdeš do toho?

PACEY: Moh bys na vteřinku zaskočit do mý kanceláře?

DAWSON: Jistě.

[Vejdou do kanceláře.]

PACEY: Víš, jak jsem ti říkal, že bych to pro tebe moh udělat?

DAWSON: Jo.

PACEY: Ve skutečnosti jsem si dělal srandu.

DAWSON: No, ale, ehm- [hvízdne] Tím si vyděláváš na živobytí, ne? Investováním peněz za jiný lidi.

PACEY: Pšt. Pšt. [šeptá] Technicky vzato, ano.

DAWSON: [šeptá] Proč šeptáme?

PACEY: Protože, když mě ty lidi uslyšej odmítnout investovat peníze kvůli morálním principům, budu profesionálně vykastrovanej.

DAWSON: Jakým morálním principům?

PACEY: Ještě jsem si nevytlouk z hlavy princip nemíchání přátelství s obchodem.

DAWSON: Pacey, řek bych, že jsme si tím už prošli, nemusíme se bát, že to bude nepříjemný.

PACEY: No, ano, my si jistě prošli nepříjemností, ale nikdy ne "Nemám ani vindru a je to jenom tvoje chyba."

DAWSON: Já se nebojím. Vím, že to ode mě bude znít odporně losangelesky, ale tenhle projekt je bomba.

PACEY: Protože jsi můj přítel... nikdy nikomu neřeknu, že jsi právě použil slovo "bomba".

DAWSON: Myslím to vážně, chlape. Já... se rozhod věřit svým instinktům a od chvíle, co jsem to udělal, všechno do sebe hezky zapadalo. Včera večer jsem napsal dvacet stránek. Sotva jsem stíhal zapisovat nápady, který přicházely, a nemůžu se dočkat, až se vrátím domů a napíšu víc. Upřímně, jediná věc, co tomu právě teď stojí v cestě, jsi ty.



[Kuchyně babičky. Babička je v kuchyni, když vtom tam vejde Jen, která jí hledá.]

JEN: Babi, babi, babi, musíme si pokecat. Proč jsi odkopla strýčka Billa? Ten člověk je na dně. Podle všeho vyškrt ženy ze svýho života. Jistě, pokud máme mluvit upřímně, netuším, jak dlouho to může ve skutečnosti vydržet.

BABIČKA: Jennifer.

JEN: Víš, co je ale zábavný? No, já jsem se pustila do nějak funkčního, možná dokonce vážnýho vztahu. Ty, která jsi o dvě generace starší, se chováš jako nestálej teenager. Lámeš srdce nalevo, napravo.

BABIČKA: To jistě ne.

JEN: Fajn. Výbuch. Možná bych ti měla po ránu připomínat desatero přikázání.

[Babička na ní jen pohlédne a odejde.]



[Pokoj Joey. Joey si oblékla šaty, který jí Harley předtím vybrala. Dívá se na fotografie, co má na nástěnce. (pozn. Petra: Což je docela legrace, protože jsou to všechno fotky ze seriálu a především ze scén, které nikdo nefotil a dokonce ani fotit nemohl ;-)) Má tam tři své fotografie s Dawsonem, jednoho Dawsona zvlášť, Paceyho zvlášť, dvě skupinové fotografie party a svou fotku s Eddiem, na kterou se koukne naposled. Ozve se zaklepání na dveře, a když je Joey otevře, spatří tam stát Paceyho s dvěma krabičkami.]

JOEY: Čau.

PACEY: Ahoj. Dobrotivý bože, vypadáš až moc sexy na doprovod. Řek bych, že prožívám jednu ze svých teenagerovských fantaziích.

JOEY: No, sám taky vypadáš docela půvabně.

PACEY: Tenhle starej oblek? Ne-e. Dobře, takže abych napravil náš poslední středoškolský plesový zážitek, koupil jsem ti kytkovej náramek, ale pak mě napadlo, že ti dám na výběr. V krabičce "a" máme ozdobu pro zábavu milující a vrtošivou Joey-- nakrájenou ředkev na podkladu malých mrkví. A pak, možnost "b"... ozdoba pro klasickou a sofistikovanou Joey-- růže na podkladu konvalinek, což zní hrozně, ale je to klasika.

JOEY: No, kvůli mládeži, se kterou budeme sdílet taneční parket, myslím, že si zvolím možnost "a". Zeleninu.

PACEY: Dobrá, tak tedy zelenina.

[Nandá jí kytkový náramek na zápěstí.]

PACEY: [zasměje se]

JOEY: Bezva. A kvůli tomu, jaký jsi dnes prvotřídní kluk-

[Joey mu dá do klopy růži.]

PACEY: Nenech se ošálit. Je to jen převlek.

JOEY: Ne, vážně. Dostal jsi růži. Je to dokonalý.

PACEY: Můžem?

JOEY: Užijem si to.

PACEY: Jo. Návrat zpátky.

[Po té, co jí pomůže obléct kabát, jí zezadu obejme, a vidíme, že to Joey není moc příjemné.]



[Ples. Škola je vyzdobená hrady a rytíři. Joey a Pacey tam společně vejdou a v závěsu následují Harley a Patrick.]

JOEY: Hezkej večer.

PACEY: Prostě zbožňuju ten pach antiperspirantu. Musel jsem to říct.

HARLEY: Už teď je tenhle večer děsnej. A to jsem se ještě nedostala k bodu, kdy se kolem mně začnou hemžit kámošky a vykřikovat, jak moc se jim líbí mý šaty.

JOEY: Harley, nejsi první žena v historii, kterou na ples doprovází netančící partner. Tady pan Witter byl známý svou nespoluprácí, když na prohánění střevíců přišlo.

PACEY: Hele, já tancoval.

JOEY: Pod nátlakem. A rozešel se se mnou na našem maturáku, takže jsme nikdy nedostali příležitost si na vlastním plese zatančit.

PACEY: Fajn. Praní špinavýho prádla. Nech to být.

JOEY: Musela jsem to říct.

PATRICK: Tenhle kluk očividně nemá v hlavě všechno v pořádku, že ublížil takový kočandě, jako jsi ty.

[Joey a Harley ho probodnou očima a k Harley přijde nějaká dívka.]

DÍVKA: Harley. Super šaty! Hezký!

HARLEY: Díky. Trošku moc aguilerovský na školní ples, ale to si třeba říkám jen já.

PATRICK: Jen hezky v klidu, jo? Tady tvá kámoška si může myslet, že jsem zadanej.

HARLEY: Nesnáším tě.

JOEY: Patricku, co kdybys zašel támhle k punči a přines pití? Řekla bych, že ti možná chce vydrápat oči.

[Patrick odejde a Pacey využije příležitosti složit Harley kompliment.]

PACEY: Všimla sis, jak ti v těch šatech vynikají oči?

HARLEY: Ne.

PACEY: No, je to tak. Vypadáš dneska moc hezky a já se vsadím, že kdybychom vešli na taneční parket, byla bys na něm dosud ze všech žen nejkrásnější.

HARLEY: Páni.

[Harley a Pacey odejdou tančit. Patrick se vrátí k Joey a postaví se těsně vedle ní.]

JOEY: Ehm.

PATRICK: Co je? Á, pití. Přemýšlel jsem, proč jsem tam šel.

[Nabídne jí ruku a zamíří na taneční parket.]

PATRICK: Víš, měl bych ti říct, že jsem náhodou blízkým, osobním přítelem Woody Kulchaka, co sem dneska prones láhev kořaličky. Takže jestli chceš, aby tenhle ples byl opravdu magickej, moh bych zařídil pití pro dva pod lavičkama. Jen si řekni.

JOEY: Ne.

[Joey od něj odejde.]

PATRICK: Přemýšlej o tom, baby.



[Dawsonův pokoj. Dawson si zavěšuje na zeď pár svých starých plakátů, když vtom tam vejde Gale.]

GALE: Co je to?

DAWSON: Á. Návrat k mládí pro inspiraci. Neviděla jsi plakát Hooka?

GALE: Ehm, ne, poslední dobou ne. Možná by ses mohl kouknout na půdu. Takže, když se teď vracíš do patnácti, znamená to, že ti zase musím začít dávat kapesný?

DAWSON: Nevzpomínám si, že by jsi mi dávala kapesný.

GALE: Čím si budeš vydělávat?

DAWSON: Je dost levný bydlet doma. Proto bydlím doma.

GALE: Á. Což znamená, že neplánuješ přispívat na výdaje na domácnost.

DAWSON: No, to určitě můžu... jestli chceš. Můžu si sehnat nějakou práci na půl úvazku, nebo... budu hlídat Lily. Tak za to nebudeš muset platit někomu jinýmu.

GALE: To jsem na mysli neměla, Dawsone.

DAWSON: A co jsi měla na mysli?

GALE: Přemýšlím, jak máš v úmyslu si vydělávat peníze v dlouhodobém horizontu. Co máš v plánu?

DAWSON: Dobrá. Ehm... mám v plánu napsat film, natočit ho, dokončit ho, poslat ho na festivaly. Snad bude dost dobrej, aby si ho vybrali do distribuce a vydělá dost peněz, aby zafinancoval můj další projekt.

GALE: A náhradní plán? Když režírování nevyjde.

DAWSON: Co tím myslíš, když režírování nevyjde?

GALE: Vydělávat si na živobytí jako režisér je šance jedna k milionu. Vím, že to nechceš slyšet, ale... musíš být praktický.



[Dawsonův pokoj. Dawson sedí za počítačem a má autorský blok. Jen zírá na obrazovku laptopu a neví, kde začít. Chvíli to trvá a pak začne psát "Úvodní scéna se", ale rychle to vymaže a opět upře zrak na obrazovku. Pokaždé, když se chystá něco napsat, se zarazí. Nakonec to vzdá a odejde z pokoje.]



[Ples. Harley tancuje s nějakým klukem a Patrick to se žárlivostí v očích sleduje. Harley se ten žárlivý pohled líbí.]

JAMIE: Pak jsem naskočil do juniorskýmu mužstva, když si Cy Watson přetrh achilovku.

HARLEY: [zasměje se]

JAMIE: No, nejspíš jsi slyšela, že jsem minulej rok bodoval, protože dobře kopu a umím sprintovat, což je na někoho v mým věku dobrý, a dobře přihrávám. Ale já byl vždycky dobrej. Skóruju asi tak třicet bodů za zápas.



[U mísy s punčem. Joey a Pacey si nalévají pití.]

PACEY: Co za školní ples má fakt mísu s punčem?

JOEY: Ples prestižní soukromý školy.

PACEY: No, kvůli všem zúčastněným doufám, že nějakej neohroženej student ten punč okořenil, jinak jaksi ztrácí svou klišovitou hodnotu.

JOEY: Hmm.

PACEY: Když o tom mluvíme, kdy se necháme vyfotit před tropickýma kulisama?

JOEY: To by byl maturák.

PACEY: Jasně. Na ten jsem zapomněl.

JOEY: To bys měl. Nebyla to tvá nejskvělejší hodinka.

PACEY: No, byl jsem tenkrát potížista. Víš, James Deanovskej typ.

JOEY: Byl jsi pitomec.

PACEY: Byl jsem aspoň záhadnej pitomec s nepatrným sexepílem?

JOEY: Pitomec.

PACEY: Dobrá, fajn. To můžu přijmout. Protože teď jsem šťastnej pitomec. Dostal jsem druhou šanci.

[Pacey jí políbí na rameno a Joey je to velmi nepříjemné.]

JOEY: Pacey, měli bysme-

PACEY: Fajn. Fajn.



[Střih zpět na Harley a Patricka. Patrick se pere s klukem, s kterým Harley tancovala.]

HARLEY: Patricku, nech ho bejt! Nech ho bejt!

PATRICK: Proč bych měl? Tancovali jste pánev na pánev jako by se nechumelilo.

HARLEY: Bylo to mý jediný útočiště po tom, co jsi mě ve všem zklamal! Jamie mi přišel pomoc!

PATRICK: Jamie není tvůj partner! To já!

HARLEY: Tak si jenom říkáš! Udělal jsi za celej večer jedinou věc, co by to dokazovala?

PATRICK: Tohle to dokazuje!



[Střih na Joey a Pacey. Joey hádku vidí a otočí se na Paceyho.]

JOEY: Uděláš něco?

PACEY: Jo. Jasně. Jasně. Ale je to sranda.

[Joey ho probodne pohledem.]

PACEY: Dobře. Dobře.

[Pacey se postaví mezi kluky.]

PACEY: Dobře, dobře, dobře. Nechte toho.

[Pacey je od sebe odtrhne.]

PACEY: Hoši, hoši.

HARLEY: Takhle zkoušíš získat mý srdce? Takovýmhle chvatem?

PATRICK: Říká se mu krav maga a J.Lo ho používá dost a dost.

JAMIE: Už není divu, že se pereš jak holka.

[Lidi okolo se zasmějí.]

PACEY: Na tohle sis naběh, kámo.

PATRICK: Jo, ani to nebylo vtipný, kámo.

PACEY: Fajn.

JAMIE: Ale jdi. Tvý holce se to líbilo.

PATRICK: Vážně?!

[Patrick se po Jamiem rozmáchne a místo toho praští Paceyho do ucha.]

PACEY: Dobrá!



[Dívčí záchodky. Joey a Harley jsou u umyvadel a Harley má od slz rozmazaný makeup.]

HARLEY: Koukni na mě! Vypadám naprosto odporně.

JOEY: Ale nevypadáš. Vypadáš jak rocková hvězda.

HARLEY: Děláš si srandu?

JOEY: Máš takový ty zakouřený stíny kolem očí.

HARLEY: Kde je ten, jehož jméno se nevyslovuje?

JOEY: Je na chlapeckých záchodcích s Pacey, myje se. Tak nějak.

HARLEY: Ptal se na mě?

JOEY: Nebyla jsem tam dlouho.

HARLEY: Měl tam jiný holky?

JOEY: Byly to chlapecký záchodky.

HARLEY: Kde jsme se poprvý políbili. Haló?



[Chlapecké záchodky. Pacey a Patrick si povídají.]

PACEY: Jsem všema deseti pro velký romantický gesto, ale proč jí příště místo takovýhleho vyvádění neřekneš, že jí máš rád? A pak, pokud pořád budeš cítit nutkání rozdat pár ran, vyber si protivníka svý velikosti. Třeba vačici.

PATRICK: Á, jo. Jo. Ty jsi velkej borec, co?

PACEY: Hele, hobite, alespoň mi rostou vousy.

PATRICK: A co je tohle?

PACEY: Cupanina.



[Dívčí záchodky.]

HARLEY: Koukni na mě! Brečím na záchodcích.

JOEY: Pokračuješ v dlouhověký tradici žen plačících na záchodcích. Dělala jsem to na střední.

HARLEY: Hele, Joey, nechci zranit tvý city, ale mý středoškolský zážitky by neměly bejt stejný jako tvoje, jinak dělám něco děsně špatně.

JOEY: Promiň, holka. Ale tak to se středoškolskýma plesama chodí. Koupíš si šaty, načančáš vlasy, zapózuješ pro fotku, myslíš si, že tvůj partner konečně řekne všechny ty věci, pro něž bys umřela, a ne. Nevyhnutelně skončíš plačící na záchodcích.



[Chlapecké záchodky.]

PACEY: Hele, ty máš Harley rád, že jo?

PATRICK: Má svý silný stránky. Fajn. Pokud mluvíme jako chlap s chlapem, jo, mám jí rád. Hodně.

PACEY: No tak fajn. Gratuluju, chlape. Protože opravdový city k ženě jsou asi tak to nejlepší, co se ti kdy naskytne. Učiní tě silným, učiní tě hloupým a definitivně tě přiblíží k muži, kterým chceš být.



[Dívčí záchodky.]

HARLEY: A jakým utrpením si musej projít kluci?

JOEY: Myslí si, že pak dojde na sex a jsou bolestně zklamáni.

HARLEY: No...

JOEY: Ani na to nemysli. Vážně!

HARLEY: Klídek.



[Chlapecké záchodky.]

PACEY: Neboj se k ní bejt milej.

PATRICK: A být k ní milej tím myslíš...

PACEY: Říct jí, že se ti líbí její boty.

PATRICK: Á, a její, ehm-

PACEY: Řekni jí, že jí máš rád, idiote.

[Pacey ho plácne zezadu přes hlavu.]

PATRICK: Au.

[Patrick do Paceyho strčí.]

PACEY: Hej. Nestrkej do mě.

PATRICK: Vážně?

[Patrick se pokusí bez většího efektu Paceyho uchopit.]

PATRICK: Jdeme na to!



[Dívčí záchodky.]

HARLEY: Takže pro tebe byl vážně děsnej každej ples, na kterej jsi šla?

JOEY: Jo. Kromě tohohle. Tenhle byl... hezkej.

HARLEY: No, jsem ráda, že aspoň pro někoho.



[Chlapecké záchodky. Pacey a Patrick se stále trochu perou, když vtom Joey otevře dveře a pohlédne na ně. Rychle přestanou.]

JOEY: Haló? Všechno v pořádku?

PATRICK: Jo, v pohodě.

PACEY: Jo, všechno je tu v pořádku.

JOEY: Jen se ptám.

[Joey odejde.]

PATRICK: Jo, nevím, proč bych měl od tebe přijímat rady. Jako bys byl nějakej Yoda, když přijde na buchty.

PACEY: Viděl jsi mou partnerku?

PATRICK: Pověz mi víc, sensei.



[Obývací pokoj v domě babičky. Babička sedí na gauči a plete, když vtom tam vejde Jen s telefonem v ruce.]

JEN: To bylo pro tebe.

BABIČKA: Ano?

JEN: Telefon.

BABIČKA: Ano?

JEN: Ehm... volali z ordinace doktorky Loomisový, aby si potvrdili tvou zítřejší schůzku ve 12:30. Doktorka Loomisová není obyčejná doktorka. Jakto, že jsem její jméno nikdy předtím neslyšela? Dobrá. Něco se s tebou děje a já se chci vědět co.

BABIČKA: Jennifer, pokud hledáš záhadu či drama, raději by ses měla poohlédnout někde jinde.

JEN: Promiň, nenechám tě to tajit. Bydlela jsem s tebou pět let a pokaždý, když jsem nečinně poposedávala po domě, trvala jsi na tom, že jsem se přišla očistit pro obecný blaho. Takže... teď jsi na řadě ty.

BABIČKA: Dobrá. Doktorka Loomisová je onkoložka. Vídám jí, protože mám v prsu maligní nádor. Příští týden začnu kolo radioterapie, protože růst překročil mez, při které by byl efektivní chirurgický zákrok.

JEN: Ty mluvíš o rakovině prsu?

BABIČKA: Ano.

JEN: Panebože.

BABIČKA: Ano. Byla bys tak hodná? Jdi vypnout troubu. Nechci, aby se připálila kůrka.

[Jen na ní jen hledí. V očích má slzy.]

BABIČKA: Jennifer, řekla jsem ti, co to je. Teď, prosím tě, jdi.

[Jen se pokouší nebrečet a babička vstane.]

BABIČKA: Dobrá tedy. Udělám to sama.

[Babička odejde do kuchyně a Jen tam jen v šoku sedí, připravena plakat.]



[Před sálem. Pacey je venku a dívá se do noci, když vtom k němu zevnitř přijde Joey.]

JOEY: Čau. Á.

PACEY: Jo, já vím. Ta dnešní mládež, co?

JOEY: Ta zatracená rapová hudba.

PACEY: A ty pytlovitý kalhoty. I se škodou na mým nevinným ušním bubínku bych řek, že dnešní večer byl docela hezký. Docela hezký.

JOEY: Ano. Docela. Dokonalý. Byl... byl to dokonalý večer.

[Pacey se k ní nakloní, jako by jí chtěl políbit.]

JOEY: Pacey? Nemůžu to podniknout.

PACEY: Co nemůžeš podniknout?

JOEY: I když je všechno dokonalý, být s tebou není ono a já se omlouvám. Koukni, všechno dneska-- chci říct, že dnešek byl kouzelnej a zábavnej a... stal se z tebe tenhle... tenhle úžasnej člověk, ale není to ono... promiň. Já... já to necítím. A nemůžu to s tebou podniknout.

PACEY: Fajn, Joey, jen na chviličku zpomal.

JOEY: Ne, Pacey, je to... je to pravda a... omlouvám se.

PACEY: Ty se bojíš. Že jo? Bojíš se. Já taky, věř mi. A bojím se, protože nevím, kam tohle povede, Jo. A řek bych, že by to mohlo někam vést. Mohlo by to být ono.

JOEY: Nebude.

PACEY: Jak to můžeš vědět? Vážně. Minulej tejden jsi byla pro a teď mi říkáš, že by z toho nikdy nemohlo bejt něco skvělýho. Nemůžeš to vědět, protože to nevíme, Joey.

JOEY: Mrzí mě to. Vím, že říct něco takovýho je hrozný.

PACEY: Ale jak? Jak bys to mohla vědět? A kdy jsi k tomu rozhodnutí dospěla? Dneska? Myslel jsem, že dnešek šel skvěle.

JOEY: Šel. Bylo to skvělý.

PACEY: Tak teda kdy? A neříkej mi, že se nebojíš, protože já vím, že se bojíš. Znám tě dost dlouho a viděl jsem tě odehnat příliš dobrých věcí, než abych se teď nechal odehnat. Můj celý život, Joey, můj celý život jsi byla ta nejkrásnější věc na mý oběžný dráze. A mý city k tobě byly to, co mi dokázalo, že bych moh být skvělý. A tyhle city na mě byly silnější a rozumnější a tvrdošíjnější a odolnější než cokoli jinýho.

JOEY: Pacey, přestaň.

PACEY: Jo-

JOEY: Pacey!

PACEY: Když jsem se bál všeho, nikdy jsem se tě nebál milovat a zase bych tě moh milovat. Moh bych. Říkám ti, že by to mohlo-

JOEY: Pacey, ne. Pacey, přestaň! Eddie se vrátil. Promiň. Vrátil se včera večer. Přišel do baru-

PACEY: Aha.

JOEY: Koukni, mrzí mě to-

[Pacey se vrátí dovnitř a nechá Joey samotnou.]



[Dawsonův pokoj. Dawson opět sedí za stolem a pokouší se psát na svém laptopu, ale zatím nic nenapsal. Po chvíli se sklíčeně opře v židli, vezme dálkové ovládání a zapne televizi. Na obrazovce se rozběhne jeho film "Blázinec v zátoce".]

GALE: Čau. Přinesla jsem ti nějaké kafe, jelikož přetahuješ přes půlnoc, a krocaní sandwich. Proteiny.

DAWSON: Díky, mami.

GALE: Á, tvá ranná práce. Opravdu se cítíš nostalgicky.

DAWSON: No... já nevím. V těch dnech jsem to nebyl jen já sedící před počítačovou obrazovkou, víš? Účastnila se toho spousta lidí. Měl jsem podpůrnej systém.

[Vypne televizi.]

GALE: Tak jak to jde se scénářem?

DAWSON: Skvěle. Skvěle. Je to, ehm... no, vlastně víš co? Právě teď to nejde až tak skvěle. Koukni, mami, musím ti něco říct. Ehm... nemám náhradní plán... a nikdy ho mít nebudu. Budu režisérem a nechce mít nic, k čemu se vracet, protože neexistuje nic jinýho, co chci dělat.

GALE: Vždy nejde o to, co chceš. Dawsone, vyrostl jsi a život není takový, jaký sis myslel, že bude, když jsi byl malý kluk.

DAWSON: Souhlasím. A máš pravdu, být režisérem je dětský sen, a proto vím, že je to skutečný. Protože jsem to chtěl dělat ještě předtím, než jsem věděl, jak se bát a být cynický.

GALE: Dobře, zlato, a co vysoká? Přinejmenším se tam vrať. Dokonči filmovou školu, aby ses ujistil, že je to pro tebe.

DAWSON: Mami, prosím tě. Pokud rok donášek a mazání medu kolem úst hereček, aby vyšly z přívěsu a zahrály před zeleným pozadím, nezabilo mou touhu po natáčení filmů, nic to nedokáže. Vím to. A nepotřebuju utratit šedesát tisíc dolarů z peněz týhle rodiny, abych to zjistil. Chci říct, že točení filmů je... je to můj život. A potřebuju, abys věřila, že jsem jedním z milionu, co to dokáže, protože já tomu věřím.

GALE: Zlato, vyprávěla jsem ti někdy, jak se tvůj otec jednou rozhodl vyrábět žvýkačku na našich kuchyňským kamnech?

DAWSON: Prosím tě, řekni mi, že si děláš srandu.

GALE: Ne. Chtěl jí prodávat místním obchodníkům. A řeknu pouze to, že z toho byl lepkavý nepořádek a museli jsme ti oholit část hlavy, když se táta rozhodl tě udělat pomocným kuchařem v jahodovém oddělení.

DAWSON: Vy jste mi vyholili hlavu?

GALE: Část hlavy. Bylo ti pět. Byla osmdesátá léta. Řekli jsme ti, že jsi pankáč.

[Oba se zasmějí]

DAWSON: To je skvělý.

GALE: Nicméně, já jen... no, mluvím o tom, protože tvůj táta měl spoustu šílených nápadů a vždycky jsem byla přesvědčená, že ten se žvýkačkou byl založený na Karlíkovi a továrně na čokoládu, což byla jeho oblíbená knížka, když byl malý. Ale nepřiznal by to.

DAWSON: Dobře, tahle je trochu důmyslnějších než některé z tvých ostatních životních lekcí.

GALE: Dawsone... snění tvého otce mě dohánělo k šílenstvím, ale také to byla jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do něj zamilovala. Protože stejně jako ty měl odvahu věřit, že život by mohl být tak skvělý, jak skvělý si člověk myslel, že by být mohl, když byl dítě. Takže chápeš co říkám?

DAWSON: Chtěla bys, abych dohlédl na Lily?

GALE: Jo. A pak skoč z útesu. Jen metaforicky, samozřejmě.

DAWSON: Mami...

GALE: Jsem tvá matka. Nemůžu si pomoct.

[Všimne si malého nalepovacího tetování růže, které je opřené o obrazovku laptopu.]

GALE: Á. Zdá se, že se ti líbila má metafora o věcech, které povadají.

DAWSON: Vlastně jsem právě pomyslel na to, že je skvělé, že na světě existují lidé, co by pro druhého udělali první poslední.

GALE: Je to proto, že tě mám ráda, zlato.

[Gale odejde.]

DAWSON: Hmm.

[Rozhlédne se po pokoji po různých fotografiích sebe a všech svých přátel, pak vstane, vezme si laptop a začne psát.]



[Kuchyně babičky. Babička dělá na pultu těsto, když vtom tam přijde Jen, na které je poznat, že brečela.]

JEN: Dobře. Na strachu není nic špatnýho. Je to přirozená věc.

BABIČKA: Strach člověku nic dobrého nepřinese.

JEN: Dobře. Tak jak můžu pomoct?

BABIČKA: No, můžeš z vrchní přihrádky v lednice donést máslo.

JEN: Nemluvila jsem o, ehm... tomhle kulinářském cvičení na vybuzování energie. Myslím tebe. Jak ti můžu pomoct? Budeš potřebovat někoho, kdo by tě odvez na terapii, a můžu to udělat já. Můžu něco navařit předem, s mikrovlnkou umím, a když se budeš nudit, s Jackem ti přehrajeme scény z Moulin Rouge.

BABIČKA: Jack s tím nebude mít nic společného a ty také ne, Jennifer. Je to má osobní věc a mohu se o to postarat sama.

JEN: No a co já? Kdo se postará o mě? Ty jsi má babička, člověk, kterýho mám na světě nejradši, a jsi nemocná a já jsem ta, kdo se bojí.

BABIČKA: Koukni, Jennifer, tohle není rozsudek smrti. Spousta lidí v mém věku podstoupila radioterapii a žili dlouhé šťastné roky v remisi.

JEN: Dobře, tak o tom mluvme. Hmm?

BABIČKA: Ach, Jennifer...

JEN: Ale můžeme alespoň začít mluvit?

BABIČKA: Jennifer... ještě nejsem připravená zemřít. Pojď sem.

[Obejmou se a rozpláčí se jedna druhé v náručí.]

BABIČKA: Slyšela jsi mě? Hmm? Slyšela?



[Ples. Téměř všichni už odešli a Patrick a Harley nyní tančí na téměř opuštěném parketu.]

PATRICK: A když má pěst vystartovala po jeho krku, pomyslel jsem ji, Patricku, ty jsi milovník, ne rváč.

HARLEY: Ta druhá část byla dost zřejmá. A co se první části týče...

PATRICK: O tom milovníkovi?

HARLEY: Ani náhodou.

PATRICK: Ach. Ne, nemyslel jsem to doslova. No, jo, myslel, ale... víš, proto jsem s tebou na ples nešel. Jsem tu s tebou, protože kdybych nebyl, šel byl s tebou jinej kluk a to by mě zabilo.

HARLEY: Protože mě máš rád?

PATRICK: Jo.

HARLEY: Hezký slovíčka. To tě naučil Pacey?

PATRICK: Jo. Jo, to a jak rozepnout podprsenku jednou rukou.

HARLEY: Zkus to a přijdeš o ní.



[Ples. Prázdné lavičky. Joey tam o samotě sedí a dívá se, jak Harley a Patrick tančí. Pomalu vzhlédne a v záběru se objeví ruka. Je to Pacey.]

PACEY: Pokud mě paměť nešálí, dlužím vám tanec, slečno Potterová.

[Pacey a Joey chvíli tančí se smutkem v očích, a když píseň skončí, Pacey odejde a nechá Joey na parketu samotnou. Joey tam jen stojí se sklopenou hlavou.]



[Před domem Eddieho. Zastaví tam taxík a vystoupí z něj Joey. Pomalu dojde ke dveřím. Chvíli se sebou bojuje, pak konečně zaklepe na dveře a Eddie je otevře.]

JOEY: Nejspíš přemýšlíš, co tu sakra dělám.

[Eddie vyjde ven a Joey ho vášnivě políbí. Eddie si jí přitáhne k sobě a pokračují v líbání.]

JOEY: [zasměje se] Ahoj.

EDDIE: Ahoj.

[Začnou se znovu líbat a jsou šťastní, že jsou opět spolu.]

[Zatmívačka a závěrečné titulky.]